14 Co 749/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudkyň Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jany Havlové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 134 859,91 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 23. 8. 2024, č. j. 8 C 154/2024-130

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 103 063,77 Kč od 3. 3. 2024 do zaplacení, mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 103 063,77 Kč od 30. 10. 2024 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před okresním soudem 5 337,54 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci 103 063,77 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba co do zaplacení 31 796,14 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 035,28 Kč, úroku z prodlení z částky 134 859,91 Kč za dobu od 9. 6. 2023 až do zaplacení, úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 29 868,47 Kč za dobu od 9. 6. 2023 až do zaplacení a úroku ve výši 14,99 % ročně z částky 95 671 Kč za dobu od 9. 6. 2023 až do zaplacení, zamítnuta (výrok II.), a žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 4 703 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dvě úvěrové smlouvy, a to 5. 2. 2022 na částku 100 000 Kč a 10. 5. 2022 na částku 30 000 Kč. Žalovaný čerpal podle obou smluv celkem 130 000 Kč a splatil 26 936,23 Kč. Na základě prohlášení původní věřitelky měla být úvěruschopnost žalovaného posouzena na základě údajů o příjmech, výdajích a informací z registrů, aniž by z něj bylo patrno, na základě jakých podkladů tak činila, jaké činila konkrétní úkony. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období let 2020 až 2023, jež měla původní věřitelka k dispozici, neboť pro žalovaného vedla běžný účet, vyplynulo, že žalovaný měl sice solidní příjmy, na účtu však byly nízké zůstatky a žalovaný měl značné výdaje na hazardní hry, které často převyšovaly jeho příjmy. Žalovaný úvěry nesplácel, pročež je původní věřitelka zesplatnila a postoupila pohledávky z nich žalobkyni, která žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu.

3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jsou neplatné, a to z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů. Původní věřitelka vyšla z jednostranného prohlášení žalovaného a měla k dispozici výpis z účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že trpěl patologickým hráčstvím a jeho výdaje často převyšovaly příjmy. Okresní soud tak učinil závěr, že posuzované úvěrové smlouvy jsou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatné pro porušení povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost dlužníka. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem, tedy částku 130 000 Kč, sníženou o již uhrazené splátky, tj. celkem 103 063,77 Kč.

4. Okresní soud dále vyšel z toho, že v tomto případě nelze aplikovat obecnou úpravu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), neboť zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu. Jelikož dlužník je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost poskytnuté jistiny je v takovém případě určena buď na základě dohody účastníků nebo až rozhodnutím soudu, přičemž datum splatnosti není závislé na výzvě věřitele, ale na možnostech dlužníka. Teprve marným uplynutím této lhůty se dluh stane splatným a dlužník se dostane do prodlení. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyni dosud právo na úrok z prodlení nevzniklo. Jelikož byl žalovaný pasivní, okresní soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu povinnost plnit do 3 dnů od právní moci jeho rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalobkyni jako úspěšnější účastnici řízení přiznal právo na náhradu jejich poměrné části.

5. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byl zamítnut její požadavek na přiznání úroku z prodlení z částky 103 063,77 Kč ve výši 15 % ročně od 3. 3. 2024 do zaplacení. Namítala, že její nárok na úroky z prodlení vyplývá přímo z § 1970 o. z. Původní věřitelka svůj závazek řádně splnila, když žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 30 000 Kč a 100 000 Kč. V prodlení je pak podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Protože podle § 1958 odst. 2 o. z. může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu, považuje žalobkyně za první den prodlení právě 3. 3. 2024, neboť žalovaný byl vyzván k plnění svého peněžitého dluhu žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2024, které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí 10denní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 3. 3. 2024 žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný v řízení před okresním soudem netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Poukázala na rozhodnutí odvolacích soudů, které v obdobných věcech popsanou argumentaci akceptovaly a úrok z prodlení přiznaly od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě věřitele.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., jež nejsou výroky na napadené části výroku II. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.

8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označených rozhodnutích odvolacích soudů jsou s rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo na místě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. Odvolací soud proto, ve shodě s okresním soudem, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Okresní soud správně poukázal na to, že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný, neboť jde okolnosti, které mu prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem jej právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud žalovaný zůstal v řízení pasivní, nezúčastnil se jednání, při němž by jej okresní soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o jeho povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá, než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalovaného odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalovanému uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalovaného mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaný nebyl v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.

11. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek byl žalovanému doručen uložením na poště dne 7. 10. 2024 a ve výroku I. odvoláním nenapadeném a na odvoláním napadených výrocích II. a III. rozsudku nezávislém, nabyl právní moci dne 23. 10. 2024. Žalovaný byl povinen povinnost uloženou výrokem I. rozsudku splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. do 26. 10. 2024. Jelikož šlo o sobotu, byl posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den, kterým bylo úterý 29. 10. 2024 (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Dnem následujícím se tak žalovaný dostal s placením částky 103 063,77 Kč do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni podle § 1970 o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. v účinném znění).

12. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení ve rozsahu vedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Jelikož byl změněn rozsudek ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení byla celkem částka 196 163,57 Kč (jistina ve výši 134 859,91 Kč a úroky a úroky z prodlení ve výši 48 612,21 Kč ke dni rozhodnutí okresního soudu a úroky z prodlení ve výši 15 % z částky 103 063,77 Kč od 24. 8. 2024 do rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 12 691,45 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 111 445,98 Kč (jistina 103 063,77 Kč a přiznaný úrok z prodlení ve výši 8 382,21 Kč ke dni rozhodnutí odvolacího soudu), žalovaný ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 84 717,58 Kč. Z celkového předmětu řízení tak představuje úspěch žalobkyně 56,81 %, úspěch žalovaného 43,19 %, rozdíl činí 13,62 % ve prospěch žalobkyně, která proto má jako úspěšnější účastník řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 13,62 % nákladů, které v řízení účelně k uplatnění svého práva vynaložila. Náklady žalobkyně tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 6 277 Kč a náklady na právní zastoupení, sestávající z odměny zástupce na 4 úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, 2 písemná podání ve věci samé – žaloba a výzva k plnění se stručným skutkovým a právním rozborem věci, účast při jednání soudu – 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.“, ve znění účinném do 31. 12. 2024] po 6 500 Kč za úkon (§ 7 bod 5. a § 8 odst. 1 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024), 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a z 21% DPH z odměny a hotových výdajů [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Celkem náklady žalobkyně v řízení před okresním soudem činí 39 189 Kč (6 277 + 4 x 6 500 + 4 x 300 + 5 712), 13,62 % z nich pak představuje částku 5 337,54 Kč, na jejíž náhradu má žalobkyně vůči žalovanému právo. Lhůtu k jejímu zaplacení stanovil odvolací soud jako základní 3denní, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 103 063,77 Kč ve výši 15 % ročně od 3. 3. 2024 do zaplacení. Výše tohoto úroku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 19 998,84 Kč. Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí na úroku přiznáno 8 382,21 Kč (úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 103 063,77 Kč od 30. 10. 2024 do 19. 6. 2025), tedy méně než 50 % jejího odvolacího požadavku, pročež je úspěšnějším účastníkem odvolacího řízení žalovaný, který by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Jelikož však žalovaný v odvolacím řízení žádné úkony nečinil, žádné náklady mu nevznikly, a proto odvolací soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.