14 Co 750/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudkyň Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jany Havlové ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem v Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , advokátem se sídlem v Anonymizováno , Jméno advokáta A , Jméno advokáta B / Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému Datum narození žalovaného , trvale bytem ve Adresa žalovaného , o zaplacení 14 489 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 29. července 2024, č. j. 24 C 81/2024-53,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s vymezeným příslušenstvím (úroky z prodlení) na základě tvrzení, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., (dále jen „banka“) s žalovaným dne , datum, uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla 13 990 Kč na online nákup u obchodníka. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit do 11. 12. 2022 s tím, že pro případ prodlení delšího 30 dnů zaplatí navíc poplatek ve výši 499 Kč. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalobou uplatněný nárok byl následně postoupen žalobkyni.

2. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

3. Při svém rozhodnutí soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně sice disponuje osobními údaji žalovaného, zejména jeho jménem a rodným číslem, přes poučení soudem a několik dřívějších upozornění však neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], když se omezila na předložení listiny nazvané „Vyúčtování Vašeho nákupu na , právnická osoba, “, která sice obsahuje jméno a starou adresu žalovaného, avšak neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. Tato listina sice obsahuje informaci o tom, že schválením žádosti o půjčku došlo k uzavření smlouvy, tak je však právně zcela irelevantní. Stejně tak žalobkyně neunesla své břemeno důkazní o tom, že si žalovaný službu (zaplacení zboží) objednal, a dále ani o tom, že za žalovaného dodané zboží její právní předchůdkyně zaplatila, neboť sice doložila, tabulku z nějakého interního účtu o poukázání 13 990 Kč, avšak z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že by tak učinila na základě jednání žalovaného, případně alespoň, že žalovanému bylo „společností“ , právnická osoba, dodáno zboží v této hodnotě.

4. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně se žalovaným jakoukoli smlouvu uzavřela, ani že by mu nějaké plnění poskytla, okresní soud žalobu zamítl.

5. Nákladový výrok okresní soud odůvodnil tím, že úspěšným účastníkem byl žalovaný, a náleželo by mu tudíž dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, jelikož mu však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, okresní soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jimiž jej napadla v plném rozsahu domáhajíc se jeho změny tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Uvedla, že trvá na tom, že mezi její právní předchůdkyní (bankou) a žalovaným došlo schválením žádosti žalovaného dne , datum, k uzavření smlouvy o zápůjčce služby „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, . Poukázala na to, že v doplnění žaloby podrobně rozepsala způsob uzavření této smlouvy. Žalovaný jednal prostřednictvím svého e-mailu, aktivační kódy mu chodily na jeho mobilní telefon, a ještě pro ověření doložil sken svého občanského průkazu. Uzavření smlouvy ve formě elektronického dokumentu je v souladu s úpravou zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), podle jehož § 562 odst. 1 je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro smlouvy o spotřebitelském úvěru není vyžadována forma listinná, pouze forma tzv. písemná, která bezesporu byla dodržena. Opětovně (ve shodě se svými skutkovými tvrzeními učiněnými již v řízení před soudem prvního stupně) popsala postup při uzavírání smlouvy o zápůjčce tak, že žalovaný si jako zákazník on-line e-shopu vybral dne , datum, zboží u obchodníka „, Anonymizováno, “ a jako platební metodu zvolil odloženou platbu „, Anonymizováno, “. Následně byl z prostředí e-shopu přesměrován do online žádosti o odloženou platbu, kde vyplnil žádost. Na základě vyplněných údajů a „dalšího prověřování“ ze strany Banky dochází k vyhodnocení žádosti. Jak bylo otisky ze systému banky prokázáno, banka úvěr schválila, neboť byly evidovány údaje obsahující jméno příjmení, pohlaví a rodné číslo žalovaného. O tom byl žalovaný ihned informován, a to jak v online žádosti, tak e-mailem. Tímto byla smlouva akceptována a uzavřena. Následně banka zaslala částku za objednávku klienta obchodníkovi a ten vydal zboží, což žalobkyně prokázala výpisem banky o úhradě z , datum, , v němž konstantní symbol odpovídal variabilnímu symbolu objednávky č. , hodnota, . Dodala, že každé poskytnuté odložené platbě vždy předchází online žádost, která prochází pokaždé vyhodnocením. Během žádosti klienti vyplňují svoje telefonní číslo, které je následně u stávajících klientů Banky prověřeno spárováním a ověřením rodného čísla. Žalobkyně řádně doložila i akceptaci, a tudíž potvrzení o uzavření smlouvy, kterým je právě vyúčtování nákupu s výslovným přehledem náležitostí smlouvy. Žalobkyně čerpání spotřebitelského úvěru dokládá dle systému banky detailem objednávky, z nějž je zřejmý stav schválené žádosti a odepsaná platba obchodníkovi z e-shopu , Anonymizováno, . Zdůraznila, že předmětem žalobního nároku je poskytnutí peněz, jejichž čerpání prokázala výpisem o provedené platbě, dále pak že úvěrující banka je zavedenou světovou bankou s nejpřísnějšími etickými pravidly a postupem prověřování dlužníků.

7. Podle obsahu odvolání tudíž žalobkyně uplatnila odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. tedy, že soud prvního dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně se sice dovolává i písm. c) citovaného ustanovení, v němž je uveden odvolací důvod spočívající v tom, že řízení postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žádnou takovou konkrétní vadu však v odvolání neuvádí.

8. Žalovaný se k doručenému mu odvolání nevyjádřil.

9. K projednání odvolání odvolací soud nařídil jednání, k němuž se řádně a včas předvolaný žalovaný bez omluvy nedostavil ani nepožádal o jeho odročení. Odvolací soud proto za použití § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. odvolání projednal a rozhodnout o něm v nepřítomnosti žalovaného vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, 212a o. s. ř., shledal odvolací soud odvolání nedůvodným.

10. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně ani žádnou takovou konkrétní procesní vadu nenamítá.

11. Žaloba v projednávané věci byla soudem prvého stupně zamítnuta z důvodu neunesení břemene důkazního. Okresnímu soudu je třeba přisvědčit, že účastníci řízení jsou podle § 120 odst. 1 o. s. ř. povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Nesplnění povinnosti důkazní, přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (jehož se žalobkyni při jednání před okresním soudem dne , datum, ze strany okresního soudu dostalo) je pak bez dalšího důvodem pro zamítnutí žaloby z důvodu neunesení důkazního břemene.

12. Nelze však pominout, že podle citovaného ustanovení je účastník řízení povinen označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Povinnosti důkazní tedy předchází povinnost tvrzení, tedy povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, zakotvená v ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř. Pokud účastník přes poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř., případně podle § 118a odst. 2 (v případech, kdy potřeba doplnění tvrzení vyplývá z toho, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru), má to bez dalšího za následek zamítnutí žaloby z důvodu neunesení břemene tvrzení.

13. To, jaké skutečnosti jsou pro rozhodnutí ve věci samé rozhodné plyne z hypotézy právní normy, podle které má být žalobou uplatněný nárok posuzován.

14. Žalobkyně v projednávané věci žalobou uplatněný nárok požaduje z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi bankou a žalovaným tvrdíc, že to byl žalovaný, kdo učinil návrh na uzavření této smlouvy (nabídku, ofertu) vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru na webovém rozhraní na které byl přesměrován z e-shopu , právnická osoba, .

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

17. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

18. Z citovaných ustanovení § 1731 a § 1740 odst. 1 o. z. vyplývá, že k uzavření smlouvy je potřeba dvou jednostranných adresovaných právních jednání, a to nabídky učiněné jednou ze smluvních stran a jejího přijetí učiněného druhou smluvní stranou. Žalobkyně v projednávané věci tvrdí, že nabídku úvěrové smlouvy učinil žalovaný v písemné formě vyplněním webového formuláře online žádosti o odloženou platbu. Žalobkyni je třeba přisvědčit potud, že dle citovaného ustanovení § 562 odst. 1 o. z. lze právní jednání v písemné formě učinit též elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu. Zákonem požadovanou podmínkou ovšem je, aby tyto prostředky umožňovaly určení jednající osoby. To plyne i z toho, že aby bylo určité právní jednání přičitatelné konkrétní osobě (v daném případě žalovanému), musí být prokázáno, že je to právě tato osoba, kdo právně jednal.

19. Okresnímu soudu je přitom třeba přisvědčit, že žalobkyní v řízení před soudem prvního stupně předložené důkazy skutečnost, že při vyplňování online žádosti o úvěr právně jednal právě žalovaný, neprokazují. Skutečnost, že jednající osoba do webového formuláře vyplnila jméno, příjmení a rodné číslo žalovaného vskutku sama o sobě neprokazuje, že touto osobou byl právě žalovaný. Žalobkyně sice tvrdí, že žalobkyně disponuje skenem občanského průkazu žalovaného, ten však žalobkyní předložen nebyl, žalobkyně, jak správně zjistil okresní soud, disponuje pouze číslem občanského průkazu v počítačovém systému banky s poznámkou „nepřijatelný“. Žalobkyně jako důkaz dále označila listinu označenou „smlouva , Anonymizováno, “, žádnou takovou listinu však soudu nepředložila. Namísto toho předložila listinu vyhotovenou bankou a adresovanou žalovanému, označenou jako „Vyúčtování Vašeho nákupu na , právnická osoba, “, v níž se uvádí, že schválením žádosti o službu , Anonymizováno, došlo k uzavření smlouvy mezi bankou a žalovaným a že banka poskytne celkovou částku , částka, přímo na účet e-shopu a žalovaný se zavazuje tuto celkovou částku nejpozději dne , datum, vrátit. Tato listina je svou povahou nikoli smlouvou (tj. listinou obsahující jak nabídku, tak i její přijetí), nýbrž přijetím nabídky ze strany banky, jakožto jejím jednostranným právním jednáním adresovaným žalovanému. Není-li však prokázáno, že byla přijatá nabídka skutečně učiněna, pak samotné přijetí nabídky uzavření smlouvy neprokazuje.

20. Žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně k ověření totožnosti osoby, která online formulář žádosti o úvěr vyplnila, tj. k prokázání svého tvrzení, že nabídku smlouvy o spotřebitelském úvěru učinil právě žalovaný, již v řízení před soudem prvního stupně uvedla následující: „Každé poskytnuté odložené platbě vždy předchází online žádost, která prochází pokaždé vyhodnocením. Během žádosti klienti vyplňují svoje telefonní číslo, které je následně u stávajících klientů banky prověřeno spárováním a ověřením rodného čísla. Pokud telefonní číslo , tel. číslo, klientovi novému, následuje vícestupňová identifikace přes autorizační SMS. Možnosti ověření u nových klientů jsou kromě online identifikace přes internetové bankovnictví jiné banky (tzv. PSD2 ověření), možnost zaslání minimální částky z běžného účtu vedeného na jeho jméno nebo osobní návštěva pobočky. Bez takového posouzení nelze žádost schválit, a tudíž smlouvu uzavřít.“ Žalobkyně tedy obecně tvrdí, jaké různé způsoby ověřování totožnosti žadatelů o spotřebitelský úvěr banka používá, netvrdí však nic o tom, jak (kterým z uváděných používaných způsobů) ověřila totožnost žalovaného. V tom jsou její tvrzení nedostatečná (neurčitá).

21. V úvahu je třeba vzít i možné jiné právní posouzení žalobou uplatněného nároku. Pro případ neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního o tom, že to byl žalovaný, kdo učinil bankou přijatou nabídku smlouvy o spotřebitelském úvěru, a tedy že smlouva byla uzavřena, by totiž bylo možno žalobou uplatněný nárok posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Z citovaných ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. plyne, že základním předpokladem vzniku povinnosti vydat bezdůvodné obohacení je získání majetkového prospěchu na straně obohaceného. Okresnímu soudu je přitom třeba přisvědčit, že žalobkyně získání majetkového prospěchu na straně žalovaného neprokazuje, ale ani netvrdí. Tvrdí toliko, že částku 13 999 Kč uhradila obchodníkovi z e-shopu , právnická osoba, . Pouhým uhrazením uvedené částky na účet provozovatele internetového obchodu však k žádnému majetkovému prospěchu na straně žalovaného nedošlo. K jeho obohacení by mohlo dojít toliko v případě, že by provozovatel e-shopu na základě takto obdržené platby žalovanému dodal nějaké zboží.

24. Okresní soud sice, jak již bylo uvedeno, žalobkyni poskytl poučení podle § 118a o. s. ř., odvolací soud však toto poučení považuje z hledisek výše uvedených za nedostatečné. V projednávané věci se dle protokolu o jednání před okresním soudem ze dne , datum, nedostalo účastníkům poučení ani o koncentraci řízení ve smyslu § 118b o. s. ř., ani o omezení důkazních a skutkových novot ve smyslu § 119a o. s. ř. Žalobkyně tudíž nebyla v odvolacím řízení nikterak omezena v uvádění nových skutečností a navrhování nových důkazů [srov. § 205a písm. e) o. s. ř.]. Odvolací soud proto za použití § 213a odst. 1 o. s. ř. postupem podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni, aby uvedla tvrzení o tom, jak konkrétně byla ověřena totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy, tzn. který z výše popsaných způsobů ověřování totožnosti jednajícího bankou byl použit pro ověření totožnosti žalovaného. Dále ji vyzval, aby předložila označený důkaz – „smlouvu , Anonymizováno, “, pokud tím nemyslí předloženou listinu „Vyúčtování Vašeho nákupu na , právnická osoba, “. Konečně ji vyzval, aby doplnila tvrzení o tom, za jaké konkrétní zboží bylo bankou obchodníkovi provozujícímu internetový obchod , právnická osoba, zaplaceno a označila důkazy k prokázání toho, že žalovaný takto konkrétně označené zboží skutečně od tohoto obchodníka obdržel. Zároveň ji poučil o následcích nesplnění uvedené výzvy spočívající v možném pro žalobkyni nepříznivém rozhodnutí o jejím odvolání.

25. Na výzvu žalobkyně reagovala sdělením, že již všechny informace k pohledávce doplnila a doložila všechny dokumenty, které od své právní předchůdkyně (banky) obdržela. Zopakovala tvrzení, že eviduje bankovní převod za úhradu zboží, ovšem ohledně samotného zboží jí banka bohužel ničeho nesdělí a stejně tak ani samotný prodejce , právnická osoba, . jí ničeho nedodá. Z tohoto důvodu navrhla, aby soud „požádal o další důkazy“ přímo prodejce a právní předchůdkyni žalobkyně (banku).

26. Odvolací soud ve smyslu § 43 o. s. ř. poučil žalobkyni o tom, že takto formulovaný důkazní návrh je neurčitý, neboť z něho není zřejmé, jaké konkrétní důkazy si má soud od banky nebo provozovatele e-shopu , Anonymizováno, vyžádat. Současně ji poučil o tom, že k takovémuto důkaznímu návrhu, dokud nebude opraven tak, že bude uvedeno, jakou konkrétní listinu anebo jaký jiný důkaz a od koho si má soud vyžádat, nebude soud za odvolacího řízení přihlížet. Žalobkyně již po tomto poučení svůj důkazní návrh nikterak nedoplnila ani neupřesnila, a odvolací soud proto k němu nepřihlíží.

27. Odvolací soud tudíž shrnuje, že žalobkyně v projednávané věci přes poučení, jehož se jí dostalo ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně rozhodných skutečností, když netvrdila, jak konkrétně byla ověřena totožnost osoby, která na dálku prostřednictvím internetu vyplnila elektronický formulář žádosti o spotřebitelský úvěr, a tedy neprokázala, že to byl právě žalovaný, kdo nabídku smlouvy o spotřebitelském úvěru bance učinil, a tudíž ani to, že přijetím nabídky bankou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi bankou a žalovaným. Stejně tak žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by bylo na základě úhrady, kterou banka poukázala na účet provozovatele e-shopu , Anonymizováno, , jakékoli zboží žalovanému dodáno. Žalobkyní tudíž nebylo prokázáno, že by mezi bankou jakožto právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ani to, že by se na základě peněžních prostředků převedených bankou na účet provozovatele internetového obchodu , Anonymizováno, dostalo žalovanému nějakého majetkového prospěchu, ať už v podobě jakéhokoli obchodníkem dodaného a žalovaným neuhrazeného zboží, anebo v podobě jiné. Žalobkyně tedy neprokázala ani to, že by se žalovaný bance jakožto právní předchůdkyni žalobkyně smluvně zavázal k jakémukoli plnění, ani to že by se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil.

28. Z uvedených důvodů shledal odvolací sodu zamítavý výrok rozsudku okresního soudu ve věci samé věcně správným.

29. Pochybení soudu prvého stupně odvolací soud neshledal ani při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Okresní soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když žalovaný, kterému by podle úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení náleželo, v řízení před soudem prvního stupně žádné úkony nečinil, a žádné nákladu mu v něm tudíž nevznikly.

30. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v obou jeho výrocích jako věcně správný potvrdil.

31. I v odvolacím řízení byl plně úspěšný žalovaný, proto by mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. náleželo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poněvadž však žalovaný v odvolacím řízení žádné úkony nečinil, a žádné náklady v něm tudíž nevynaložil, nepřiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.