14 Co 86/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: anonymizováno , narozený dne anonymizováno bytem anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vyklizení bytu, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. února 2024, č. j. 10 C 425/2023-30,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 5 013 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci byt č. , hodnota, nacházející se v budově č. p. , Anonymizováno, v obci , anonymizováno, (a části obce , anonymizováno, ), která je součástí pozemku p. č. , anonymizováno, v katastrálním území , anonymizováno, I. (dále jen „předmětný byt“), do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce , anonymizováno, náklady řízení ve výši 9 220 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že se žalobce vyklizení předmětného bytu domáhal na základě tvrzení, že je vlastníkem pozemku a budovy, která je jeho součástí, v níž se předmětný byt nachází. Jako takový se žalovaným uzavřel dne 17. 6. 2022 smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou – od 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022. Doba nájmu byla postupně číslovanými dodatky 1 – 5 prodlužována, naposledy do 30. 9. 2023. Dopisem ze dne 4. 10. 2023 žalobce žalovanému oznámil, že Rada města , adresa, na svém jednání konaném dne , datum, rozhodla svým usnesením č. , Anonymizováno, , že smlouva o nájmu bytu nadále prodloužena nebude, tudíž platnost nájemní smlouvy skončí k 30. 9. 2023. Současně jej upozornil, že je třeba si zajistit jiné bydlení s tím, že pokud byt nebude do 15 dnů vyklizen, bude podána žaloba na vyklizení. Žalovaný dosud předmětný byt nevyklidil. Užíváním bytu tak nyní žalovaný zasahuje do vlastnického práva žalobce. Jedním z důvodů, proč smlouva nebyla prodloužena, byla skutečnost, že žalovaný hradil nájemné nepravidelně.

3. Okresní soud vycházel (poté, co provedl žalobcem označené listinné důkazy) z tohoto závěru o skutkovém stavu: Žalobce jako vlastník pozemku p. č. , anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, ve , anonymizováno, na adrese , Anonymizováno, pronajal žalovanému předmětný byt, a to opakovaně na dobu určitou. Smlouva byla uzavřena dne 17. 6. 2022, poté následovaly dodatky č. 1 – 5, jimiž byla doba nájmu prodlužována, naposledy se tak stalo do 30. 9. 2023. Další smlouvu žalobce se žalovaným již uzavřít odmítl z důvodu jeho špatné platební morálky. Žalovaný se žalobcem vícekrát jednal o možnosti dalšího bydlení, ovšem k dohodě nedošlo, neboť žalovaný nesplnil podmínky, při jejichž splnění by žalobce byl ochoten přistoupit k uzavření nové nájemní smlouvy. Žalobce následně zaslal žalobci předžalobní upomínku s výzvou k vyklizení bytu.

4. Po právní stránce posoudil soud prvého stupně věc podle ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen „o. z.“, přičemž konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že je žalobce vlastníkem předmětného bytu, k němuž žalovaný nemá počínaje 1. 10. 2023 žádné užívací právo. Žalobce je tudíž oprávněn se proti žalovanému domáhat ochrany svého vlastnického práva, do nějž žalovaný neoprávněným užíváním bytu zasahuje. Ve věci okresní soud neshledal žádné okolnosti, které by odůvodnily jiné rozhodnutí ve věci.

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvého stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal náklady řízení ve věci úspěšnému žalobci. Tomu vznikly náklady v souvislosti se splněním poplatkové povinnosti (byl zaplacen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč) a dále v souvislosti s právním zastoupením. Náklady právního zastoupení sestávají z odměny za 3 úkony právní služby podle § 7 bodu 4 a § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále jen „a. t.“, ve výši 1 500 Kč, a ze 3 paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč, dále z jízdného z , adresa, do Litoměřic a zpět ve výši 367 Kč, z náhrady za ztrátu času za celkem 2 započaté půlhodiny ve výši 200 Kč, celkem 5 967 Kč, spolu s tím pak žalobci náleží náhrada DPH ve výši 21 % (1 253 Kč). Celková výše nákladů vzniklých žalobci před soudem prvého stupně (spolu se zaplaceným soudním poplatkem) tudíž činí 9 220 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání domáhaje se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný namítal, že vyklizení bytu je v rozporu s dobrými mravy, poukazoval na to, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu 1 měsíce a postupně prodlužována dodatky. Žalovaný doplnil, že své povinnosti řádně plnil, usnesení Rady města , adresa, , jímž rozhodla nájemní smlouvu neprodloužit, má proto za neplatné.

7. Žalobce uvedl, že navrhuje rozsudek jako věcně a právně správný potvrdit. Dodal, že žalovaný má nadále na nájmu dluh, který dokonce narostl, a to z částky 25 966 Kč (k datu rozhodování Rady města , adresa, ) na 81 464 Kč. Žalobce dával žalovanému několik příležitostí, rovněž u jednání před soudem prvého stupně mu nabídl, že pokud bude zaplacen dluh včetně nákladů řízení, bude žaloba vzata zpět, této vstřícné nabídky však žalovaný nevyužil. Žalobce vysvětlil, že jeho praxe při uzavírání nájemních smluv je taková, že nejprve uzavírá smlouvy jen na krátké období, poté přistupuje k uzavírání smluv na období delší, je-li řádně placeno nájemné, a to nejméně na rok. Tím předchází vzniku vysokých dluhů na nájemném za pronájem obecních bytů. Platební morálka žalovaného byla ovšem špatná.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a 212a o. s. ř., a dospěl k níže uvedenému závěru.

9. Odvolání bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. projednáno v nepřítomnosti žalovaného a jeho zástupce, neboť řádně předvolaný zástupce žalovaného se z jednání odvolacího soudu omluvil, aniž požádal o odročení jednání.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu o skutkovém stavu, ten je výsledkem řádně provedeného dokazování a účastníci proti skutkovým závěrům okresního soudu nemají námitek.

11. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

12. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

13. Podle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

14. Podle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

15. Okresní soud v projednávané věci správně uzavřel, že po skončení nájemního vztahu žalovaný nemá žádné právo k předmětnému bytu. Pokud jej k výzvě žalobce nevyklidil dobrovolně, žalobce se po právu – jakožto vlastník, tedy v souladu s § 1042 o. z. – domáhá jeho vyklizení.

16. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Výkonu práva, který je v rozporu s dobrými mravy, odepře soud (zcela či zčásti) ochranu. Toto obecné pravidlo se vztahuje na výkon veškerých „soukromých“ práv a není zákonný důvod pro to, aby z něj byly vyčleněny vlastnické žaloby. Skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Při zvažování, která z uvedených možností bude užita, je třeba brát do úvahy i situaci žalobce a újmu, která mu v důsledku zvoleného řešení nastane (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 2009, Cpjn 6/2009 zveřejněné ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

17. V projednávané věci nebyly shledány žádné okolnosti, které by mohly vést k závěru, že žalobce jedná v rozporu s dobrými mravy. Neplnil-li žalovaný základní povinnost nájemce, tedy povinnost pravidelně hradit sjednané nájemné (resp. po skončení nájmu bezdůvodné obohacení za užívání bytu) a nečiní-li tak ani v současnosti (taková skutečnost v řízení nebyla vyvrácena, možnosti být v tomto směru poučen podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. se žalovaný neúčastí u jednání odvolacího soudu vzdal), pak je jen logické, že žalobce jako veřejnoprávní korporace pečující o svůj majetek s péčí řádného hospodáře činí kroky k tomu, aby byl nájemní poměr se žalovaným ukončen, předmětný byt vyklizen a aby nedocházelo k nárůstu dluhu za užívání bytu. Rozpor jednání s dobrými mravy nelze v projednávané věci na straně žalobce coby někdejšího pronajímatele spatřovat tím, spíše, že je zřejmé, že žalovanému byla dána opakovaná šance dluh na nájemném vyrovnat a tím si zajistit prodloužení nájemní smlouvy, resp. uzavření smlouvy nové, žalovaný však tuto možnost nevyužil.

18. Lhůtu k vyklizení uložil okresní soud v zákonné 15denní lhůtě podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy správně.

19. Správný je rovněž výrok o nákladech řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud pro stručnost odkazuje.

20. Odvolací soud z vyložených důvodů napadené rozhodnutí ve výroku o věci samé, ve výroku o lhůtě k plnění, jakož i ve správném nákladovém výroku podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. V odvolacím řízení vzniklo právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. žalobci, jenž byl rovněž v této fázi řízení zcela úspěšný. Náklady žalobce v odvolacím řízení spojené se zastoupením advokátem představují odměnu za 1 úkon právní služby – účast u jednání odvolacího soudu - po 2 300 Kč podle § 7 a § 9 odst. 1 podle a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, spolu s jednou paušální náhradou výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daní z přidané hodnoty ve výši 21 %, jíž je zástupce žalobce plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 5 013 Kč. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř. jakožto třídenní.