14 Co 90/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 270 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 14 C 211/2024-21

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 13 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z 4 935 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 14,75 % ročně z částky 7 735 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 1 768 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti výroku II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně včasné odvolání. Nesouhlasí se závěrem okresního soudu o neúčelnosti nákladů spojených s předžalobní výzvou, odůvodněným tím, že výzvu žalovanému zaslala již dříve sama žalobkyně. Zdůraznila, že zaslání předžalobní výzvy je předpokladem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci. Odkázala na publikovaný názor, že ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, neboť z praxe je známo, že mnozí dlužníci se brání placení do té doby, než zjistí, že pohledávka byla skutečně předána k vymáhání (BÍLÝ, Martin. § 142a [Předžalobní výzva]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 606. 978-80-7400-673-9.). Takovou zkušenost má i ze své vlastní praxe. Má za to, že opakované upomínání žalovaného svědčí o dobré vůli žalobkyně vyřešit spor mimosoudní cestou. Poukázala na to, že požaduje náhradu nákladů toliko za jednu konkrétní předžalobní výzvu učiněnou její právní zástupkyní. Závěr o neúčelnosti předžalobní výzvy činěné advokátem je v rozporu s ustanovením § 142a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), které bylo do o. s. ř. vtěleno právě proto, aby dlužníci byli o záměru věřitele podat žalobu včas a řádně informováni. Dovedeno ad absurdum, lze všechny úkony učiněné v tomto řízení advokátem považovat za nadbytečné, neboť žalobkyně mohla sama též podat žalobní návrh, či se účastnit soudního jednání. Zdůraznila, že každý má právo nechat se zastoupit advokátem. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený nákladový výrok změnil a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, tvořenou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.“), po 300 Kč za úkon, 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč.

3. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení, k projednání odvolání nenařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu nebyl výrok rozsudku okresního soudu ve věci samé, který již samostatně nabyl právní moci (ust. § 206 odst. 3 o. s. ř.).

5. Podle § 142 odst. l o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

6. Citované zákonné ustanovení vyjadřuje zásadu, kterou je rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení ovládáno, tj. zásadu úspěchu ve věci, z níž vyplývá, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odvisí od procesního úspěchu ve věci samé, kdy právo na plnou náhradu nákladů řízení má ten z účastníků řízení, který byl v řízení zcela úspěšný.

7. V posuzované věci byla v řízení zcela úspěšným účastníkem žalobkyně, neboť její nárok shledal okresní soud zcela důvodným, a proto má vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

8. Okresní soud správně vyšel z toho, že je třeba na projednávanou věc aplikovat ust. § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který vykazuje znaky formulářových žalob, jimiž jsou žaloby, které mají podobu využitého vzoru, jenž se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Žalobkyni proto správně přiznal náhradu nákladů řízení, jež sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč za úkon podle § 14b odst. 1 bodu 2. a. t., 2 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., 21% daně z přidané hodnoty z odměny na náhrad výdajů ve výši 168 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] a zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 800 Kč.

9. Vycházeje z toho, že lze žalobkyni přiznat náhradu toliko těch nákladů, které vynaložila k uplatnění svého práva účelně (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), okresní soud správně uzavřel, že náklady spojené s předžalobní výzvou učiněnou zástupkyní žalobkyně za účelně vynaložené považovat nelze. Okresní soud správně poukázal na skutečnost, že žalobkyně předtím, než podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (před zahájením řízení), jednak sama a jednak prostřednictvím pověřené společnosti , právnická osoba, . (nikoliv prostřednictvím advokátky) žalovaného vyzvala k dobrovolné úhradě dluhu a upozornila jej na možnost jeho soudního vymáhání, tudíž pozdější, v pořadí již třetí výzva, činěná prostřednictvím advokátky, byla z pohledu ust. § 142a o. s. ř. nadbytečná (nebyla třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení). Stejně tak za dané situace nebylo lze důvodně předpokládat, že by mohla vést žalovaného k plnění, pokud na dvě předchozí výzvy nereagoval. Závěr o neúčelnosti nákladů spojených s výzvou činěnou advokátkou platí tím spíše, že náklady vynaložené žalobkyní na vytvoření a expedici upomínky a náklady na specializovanou inkasní společnost zajišťující externí vymáhání příspěvku jsou zahrnuty v žalobkyni ve věci samé přiznané částce v podobě nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každý ze dvou uplatněných dílčích nároků (§ 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.).

10. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku o nákladech řízení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

11. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný (§ 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož žalovanému v této fázi řízení náklady nevznikly, odvolací soud jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.