140 A 4/2026

Rubrum

č. j. 140 A 4/2026–68 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci navrhovatele: P. T., narozený X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Stanislavem Němcem sídlem Vinohradská 1215/32, 120 00 Praha 2 proti odpůrci: Obec Huntířov sídlem Huntířov 126, 405 02 Děčín zastoupený JUDr. Ivo Jelínkem, advokátem sídlem U Plovárny 36/6, 405 02 Děčín o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu Huntířov vydaného usnesením Zastupitelstva obce Huntířov č. ZO-2025/03/041 dne 18. 6. 2025, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Návrhem na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) podaným v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce se navrhovatel domáhal zrušení části opatření obecné povahy - Územního plánu Huntířov vydaného usnesením Zastupitelstva obce Huntířov č. ZO- Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 140 A 4/2026 2025/03/041 dne 18. 6. 2025, který nabyl účinnosti dne 5. 7. 2025 (dále jen „Územní plán“), a to v textové i grafické části v rozsahu, v němž vymezuje pozemek navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X jako plochu NZ (zemědělskou), v textové i v grafické části (výkres technické infrastruktury – energetika a elektronické komunikace), v němž vymezuje na pozemku navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X a dále pozemku parc. č. XB v k.ú. X, jehož je navrhovatel spoluvlastníkem o velikosti id. ½, komunikační (telekomunikační) vedení, a v textové i v grafické části (výkres dopravní infrastruktury), v němž vymezuje na pozemku parc. č. XC v k. ú. X účelovou komunikaci/plochu KU (polní a lesní cesty), případně současně zahrnuje tento pozemek do ploch NS (smíšené plochy nezastavěného území) v rozsahu, v němž takové vymezení zakládá či umožňuje změny využití s dopady na pozemky navrhovatele. Návrh 2. Navrhovatel v návrhu nejprve rekapituloval své námitky proti návrhu Územního plánu ze dne 23. 7. 2021 a 16. 9. 2024. Dále uvedl, že je mimo jiné výlučným vlastníkem pozemku parc. č. XA a podílovým spoluvlastníkem o velikosti id. ½ pozemku par. č. XB oba v k. ú. X. Konstatoval, že Územní plán vymezuje pozemek navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X jako plochu NZ (zemědělskou), přestože se tento pozemek nachází uprostřed území, kde jsou okolní pozemky vymezeny jako plochy BV – bydlení vesnické, a pozemek je fakticky i urbanisticky způsobilý k doplnění zástavby. Tato disproporce je ostatně popsána již v námitkách navrhovatele, kde je výslovně uvedeno, že pozemek leží „uprostřed sousedních pozemků vymezených jako plochy BV“. Odpůrce v odůvodnění vypořádání námitky navrhovatele (N5, resp. následně N24) uvedl, že se námitce nevyhovuje zejména proto, že (i) pozemek parc. č. XA v k. ú. X se nachází v půdách zařazených do II. třídy ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“) a dle § 4 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen „zákon o ZPF“), má být odnětí takové půdy možné pouze tehdy, převažuje-li jiný veřejný zájem, který navrhovatel neprokázal, a dále proto, že (ii) umístění rodinného domu by představovalo „narušení organizace pozemků ZPF“ a odporovalo zásadám ochrany ZPF. S těmito závěry navrhovatel nesouhlasil, neboť uvedené důvody neobstojí ve vztahu ke konkrétním poměrům lokality a ve vztahu k požadavkům na přezkoumatelné, racionální a nediskriminační vymezení funkčního využití území.

3. Navrhovatel namítal, že odpůrce pracuje s ochranou ZPF toliko v obecné rovině, aniž by ji poměřil s urbanistickým kontextem místa a s vlastním řešením Územního plánu v bezprostředním okolí. Jestliže odpůrce v rámci jedné lokality připouští plochy bydlení, avšak současně ponechá jediný pozemek jako NZ, a vytvoří tak faktický „ostrov“ nezastavitelné plochy uvnitř či na hraně obytné struktury, je povinen přesvědčivě vysvětlit, v čem je tento pozemek relevantně odlišný od okolních pozemků BV, a proč právě zde musí být uplatněn odlišný režim. Takové vysvětlení však odpůrce neposkytl. Namísto konkretizace rozdílů mezi pozemkem navrhovatele a okolními pozemky BV se omezil na obecnou tezi o ochraně ZPF II. třídy.

4. Navrhovatel netvrdil, že by měl mít právní nárok na změnu funkčního využití, namítal však, že odpůrce v rámci téže lokality rozhoduje nekonzistentně a selektivně. Jinými slovy, jádrem sporu není to, že navrhovatel neprokázal „veřejný zájem“ na svém záměru, nýbrž to, že odpůrce nedokázal racionálně odlišit pozemek navrhovatele od pozemků v okolí, u nichž bydlení připouští, a nevysvětlil, proč právě navrhovatel musí nést intenzivnější omezení než vlastníci bezprostředně sousedících ploch BV. Jestliže odpůrce v témže územním celku přistupuje k půdám II. třídy ochrany rozdílně, musí být z odůvodnění Územního plánu zřejmé, jakými konkrétními kritérii se řídil (např. návaznost na zastavěné území, míra Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 140 A 4/2026 dopravní a technické obsluhy, krajinné a přírodní limity, kompoziční a urbanistické hledisko, etapizace rozvoje apod.). V Územním plánu však taková kritéria ve vztahu k pozemku navrhovatele formulována nejsou a odůvodnění v podstatě neodpovídá na otázku, proč je právě pozemek navrhovatele nezastavitelný, zatímco okolní pozemky v režimu BV zastavitelné jsou. Současně odpůrce nijak nevysvětluje ani to, v čem má spočívat veřejný zájem na zařazení těchto ostatních pozemků do ploch bydlení, a jaký konkrétní veřejný zájem zde převážil nad ochranou ZPF. Odpůrce se omezuje na obecné konstatování, že u pozemku navrhovatele nebyl prokázán „převažující veřejný zájem“, avšak neuvádí, jaký veřejný zájem byl identifikován u pozemků, které byly v téže lokalitě do ploch bydlení BV zařazeny, a na základě jakých úvah byl tento zájem shledán natolik významným, že odůvodňuje jejich zastavitelnost i přes skutečnost, že se rovněž jedná o půdy II. třídy ochrany ZPF. Z odůvodnění tak dle navrhovatele není zřejmé, zda odpůrce u těchto pozemků veřejný zájem na jejich zastavitelnosti vůbec identifikoval, jaké konkrétní urbanistické či rozvojové potřeby obce jej odůvodňují a proč má být ochrana ZPF v těchto případech překonána, zatímco u pozemku navrhovatele nikoliv.

5. Navrhovatel nesouhlasil s tvrzením odpůrce, že záměr představuje umístění rodinného domu „do středu zemědělských pozemků“, a že by tím došlo k narušení organizace ZPF. Toto tvrzení odpůrce je paušální a ve vztahu k místním poměrům nepřesné. Z námitek navrhovatele plyne, že pozemek navrhovatele navazuje na stávající zástavbu, je situován u komunikací a v dosahu infrastruktury, a že jeho využití pro doplnění zástavby odpovídá charakteru místa. Pokud odpůrce tvrdí opak, musí takové tvrzení opřít o konkrétní skutkové okolnosti (zejména o jasné vymezení hranice zastavěného území, návaznost na souvisle obhospodařované zemědělské celky a reálnou míru „fragmentace“). Odpůrce však žádnou konkrétní úvahu, v čem spočívá „narušení organizace ZPF“ právě na pozemku navrhovatele, neuvedl - pouze deklaroval, že jde o narušení, a tím věc uzavřel. Takový postup činí odůvodnění nepřezkoumatelným, protože z něj není zjistitelné, jak odpůrce dospěl k závěru o nezbytnosti ponechat právě tento pozemek v režimu NZ, a proč stejné kritérium nevede k obdobnému závěru u okolních ploch BV. Navrhovatel dále uvádí, že odpůrce se v odůvodnění opírá o argument, že v dosud platné územně plánovací dokumentaci byl pozemek veden v nezastavěném území (TT) a že proto „nedošlo k omezení“ ve srovnání s předchozím stavem. Ani tato úvaha neobstojí. Přezkum zákonnosti opatření obecné povahy se nevyčerpává porovnáním, zda došlo ke „zhoršení“ oproti předchozímu územnímu plánu. Podstatné je, zda je nynější regulace přezkoumatelně odůvodněná, vnitřně konzistentní a zda není projevem libovůle či diskriminace v rámci srovnatelných vlastníků v téže lokalitě. Pokud územní plán současně připouští bydlení v bezprostředním okolí a současně ponechává pozemek navrhovatele jako izolovaný NZ bez racionálního vysvětlení rozdílů, nejde o pouhé „ponechání stávajícího stavu“, nýbrž o pokračování (a potvrzení) selektivního řešení, které vybočuje z urbanistické logiky místa a zatěžuje navrhovatele bez přezkoumatelného důvodu.

6. Navrhovatel zdůraznil, že v průběhu pořizování územního plánu došlo ke změně předchozího rozhodnutí Zastupitelstva obce Huntířov, konkrétně k tomu, že usnesením č. ZO-2020/01/019 ze dne 5. 2. 2020 bylo zrušeno usnesení č. ZO-2019/07/141 ze dne 11. 12. 2019, jímž byl pozemek navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X zařazen do návrhové plochy bydlení BV. Tato změna koncepčního přístupu k témuž pozemku představuje zásadní obrat v územněplánovacím řešení, avšak z odůvodnění Územního plánu, jaké nové skutečnosti, odborné podklady či změny veřejných zájmů k tomuto obratu vedly. Odpůrce se v odůvodnění Územního plánu omezuje na konstatování, že uvedené usnesení bylo „zrušeno“, aniž by vysvětlil důvody tohoto postupu, a aniž by se vypořádal s tím, proč byl pozemek Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 140 A 4/2026 navrhovatele nejprve shledán vhodným pro bydlení a následně bez přesvědčivého zdůvodnění z tohoto řešení vyloučen. Takový postup je v rozporu s požadavky na racionální, předvídatelné a konzistentní územněplánovací rozhodování a zakládá pochybnost o vyloučení libovůle při stanovení funkčního využití pozemku navrhovatele.

7. Zdůraznil, že odpůrce v odůvodnění vypořádání námitky navrhovatele uvádí, že komunikační kabel vyznačený na pozemku navrhovatele parc. č. XA k. ú. X nepředstavuje nový záměr, nýbrž „konstatování aktuálního stavu“, neboť má jít o stávající telekomunikační vedení převzaté z územně analytických podkladů „ORP Děčín“, přičemž za správnost zákresu odpovídá poskytovatel údajů a pořizovatel ani zpracovatel Územního plánu zákres nereviduje. Navrhovatel s takovým vypořádáním nesouhlasil, protože uvedené odůvodnění je vůči jeho námitce nedostatečné a v rozhodných bodech nepřezkoumatelné. Namítal, že odpůrce v odůvodnění nijak nedoložil, z čeho konkrétně dovozuje, že vedení na pozemku navrhovatele skutečně existuje, kudy přesně vede a jaký má charakter. Odpůrce pouze obecně uvedl, že jde o vedení „ve správě CETIN“ a že zákres pochází z ÚAP, aniž by k tomu připojil jakýkoli konkrétní podklad (identifikaci vrstvy, datum aktualizace, míru přesnosti, způsob převzetí, popis, zda jde o vedení páteřní či přípojkové apod.). Takové odůvodnění neumožňuje přezkum, zda je závěr odpůrce věcně správný, a současně navrhovateli fakticky upírá možnost účinně se bránit proti tvrzení, že je na jeho pozemku vyznačen „pouze stávající stav“. Navrhovatel dále poukazuje na vnitřní rozpornost postupu odpůrce: na jedné straně je mu v rámci vypořádání sděleno, že nejde o návrh, nýbrž o „konstatování aktuálního stavu“, na straně druhé odpůrce nijak nevysvětluje, proč je tento „aktuální stav“ zakreslen právě přes pozemek navrhovatele, pokud navrhovatel existenci vedení popírá a pokud je zároveň zřejmé, že v předchozí územně plánovací dokumentaci bylo vedení zobrazeno odlišně (resp. nebylo na dotčených parcelách zobrazeno vůbec). I kdyby neplatilo, že vše, co není v předchozím ÚP, nemůže existovat, je tato okolnost minimálně důvodem pro zvýšenou obezřetnost a pro ověření správnosti zákresu tam, kde vlastník uplatnil kvalifikovanou námitku.

8. Poukázal na to, že odpůrce v odůvodnění vypořádání námitky navrhovatele uvádí, že pozemek parc. č. XC v k. ú. X je dle katastru nemovitostí veden jako „ostatní plocha – ostatní komunikace“, že se dle skutečného stavu jedná o účelovou komunikaci (polní cestu), a proto byl v Územním plánu vymezen ve výkresu dopravní infrastruktury jako plocha „KU – účelová komunikace a polní a lesní cesty“, přičemž v hlavním výkresu je zahrnut do ploch NS – smíšené plochy nezastavěného území, v nichž je dopravní infrastruktura přípustná. Odpůrce současně uvádí, že Územní plán nenavrhuje zpevnění této komunikace asfaltovým povrchem. S tímto vypořádáním navrhovatel nesouhlasil, neboť považuje uvedené odůvodnění za nedostatečné a nepřezkoumatelné ve vztahu k uplatněné námitce. Z námitky navrhovatele je zřejmé, že poukazoval na rozdíl mezi dosavadním stavem komunikace a způsobem, jakým je komunikace zachycena v územním plánu, a zejména na riziko, že nové vymezení otevře prostor pro její stavební úpravy, změnu povrchu, zvýšení dopravního zatížení a tím i pro zásahy do sousedních pozemků navrhovatele. Odpůrce se však s touto obavou nevypořádal věcně, spokojil se s konstatováním, že pozemek je v katastru veden jako komunikace a že Územní plán „nenavrhuje“ asfaltové zpevnění, aniž by vysvětlil, jaké konkrétní změny oproti dosavadnímu stavu Územní plán připouští či vylučuje. Zdůraznil, že skutečnost, že je pozemek parc. č. XC veden v katastru nemovitostí jako „ostatní komunikace“, sama o sobě neznamená, že územní plán nemůže nebo nesmí jeho využití nově regulovat způsobem, který má dopad na okolní pozemky. Územní plán je nástrojem, který určuje budoucí koncepci využití území, a pokud v něm dochází k výslovnému vymezení dopravní infrastruktury, je odpůrce povinen vysvětlit, zda tímto vymezením Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 5 140 A 4/2026 pouze stabilizuje stávající stav, anebo zda vytváří předpoklady pro jeho změnu či rozvoj. Z odůvodnění Územního plánu však není zřejmé, zda vymezení plochy KU představuje pouhé zachycení stávajícího stavu, nebo zda zakládá možnost kvalitativně odlišného využití komunikace, než jaké existovalo dosud. Současně navrhovatel upozornil na to, že odpůrce své závěry o „skutečném stavu“ pozemku nijak konkrétně nedoložil ani nevysvětlil, z jakých podkladů vycházel při tvrzení, že se jedná o účelovou komunikaci. Vyjádření odpůrce k návrhu 9. Odpůrce ve vyjádření navrhl zamítnutí návrhu. Uvedl, že posouzení podmínek §-+ 4 odst. 3 zákona o ZPF nepřísluší jednotlivému vlastníkovi pozemku, nýbrž příslušnému dotčenému orgánu ochrany ZPF. Návrh Územního plánu byl pořizován a vydán v souladu s platnou legislativou a na základě souhlasných stanovisek příslušných dotčených orgánů, včetně orgánu ochrany ZPF. Odpůrce uvedl, že výstavbu v centrální části sídla X vyloučil rovněž dotčený orgán ochrany přírody a krajiny. Konstatoval, že navrhovatel srovnává svůj pozemek s pozemky, které jsou z urbanistického i právního hlediska odlišné. Stavby uváděné na pozemcích p. p. č. XD, XE a XF v k. ú. X představují historickou lidovou zástavbu pocházející z 18. a 19. století, tedy z období dávno před přijetím právní úpravy ochrany ZPF. Pozemky p. p. č. XG a XH v k. ú. X představují zastavěné stavební pozemky tvořící funkční celek se stávajícími stavbami. Pozemky p. p. č. XI a XJ v k. ú. X byly převzaty z původního územního plánu obce, kde byly dlouhodobě vymezeny jako zastavitelné plochy BV 26 a BV 27 (v Územním plánu vyznačené jako BV 51 a 56), přičemž při jejich vymezení byl § 4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF aplikován a řešení bylo odsouhlaseno příslušným dotčeným orgánem. Samotná existence již dříve oddělených ploch ZPF v lokalitě nepředstavuje důvod pro další narušování organizace ZPF.

10. Poukázal na to, že navrhovatelem zamýšlenou výstavbu rodinného domu nelze považovat za veřejný zájem, natož za veřejný zájem převažující nad ochranou ZPF dle § 4 odst. 3 zákona o ZPF. Pozemek navrhovatele je dle evidence katastru nemovitostí nadále veden jako zemědělský pozemek určený k obhospodařování. Územní plán na tomto pozemku nevymezuje žádnou novou změnu v území, nýbrž zachovává stávající způsob využití území. Na změnu funkčního využití pozemku ani na jeho zařazení mezi zastavitelné plochy nevzniká právní nárok. Odpůrce uvedl, že cílem přijaté územně plánovací koncepce bylo zachování stávajícího charakteru osady X jako historicky rozptýleného sídelního útvaru se silným podílem krajinných a zemědělských ploch. Pozemek navrhovatele je součástí většího souboru pozemků obdobného charakteru, které společně tvoří souvislý krajinný a zemědělsky využívaný celek, sloužící mimo jiné jako travní porosty a pastviny. Zachování nezastavěného charakteru této části území bylo jedním z legitimních cílů územního plánování obce. Odpůrce při pořizování Územního plánu vycházel rovněž z požadavku zachovat původní venkovský a krajinný ráz lokality a zabránit postupnému rozšiřování izolované zástavby do volné krajiny. Vyhovění individuálnímu požadavku navrhovatele by mohlo založit precedent pro další obdobné požadavky vlastníků navazujících pozemků, což by vedlo k postupné urbanizaci této části území a k narušení jejího stávajícího charakteru a hodnot.

11. Pokud navrhovatel tvrdí, že jeho pozemek tvoří součást intravilánu, toto tvrzení dle odpůrce nijak nedoložil. Dle podkladů zpracovatele Územního plánu se o intravilán nejedná, současně nejsou splněny ani podmínky pro zahrnutí pozemku do zastavěného území. Zdůraznil, že lokalita X představuje samostatnou odloučenou osadu obce Huntířov mimo centrální sídelní strukturu obce. V lokalitě není vybudován veřejný vodovod ani veřejná Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 6 140 A 4/2026 kanalizace a obec v nejbližších letech jejich realizaci ani neplánuje. I tato skutečnost byla relevantním hlediskem při posuzování dalšího rozvoje zástavby v území.

12. Ve vztahu k námitkám týkajícím se komunikačního vedení odpůrce uvedl, že Územní plán na předmětných pozemcích nevymezuje nový záměr technické infrastruktury. Jedná se o zákres stávajícího vedení telefonního kabelu převzatý z územně analytických podkladů „ORP Děčín“. Za správnost těchto údajů odpovídá jejich poskytovatel, zpravidla provozovatel technické infrastruktury. Zákresy liniových vedení jsou v měřítku Územního plánu orientační. Skutečnost, že vedení nebylo zobrazeno v předchozí územně plánovací dokumentaci, sama o sobě neznamená, že neexistovalo. Starší územní plány vycházely z odlišného rozsahu a přesnosti podkladů.

13. Pokud navrhovatel poukazuje na plochy BV (konkrétně BV 56 a 51) a tvrdí, že jejich vymezení představuje zvýhodnění některých vlastníků, odpůrce uvedl, že tyto plochy vychází z původního územního plánu a její vymezení bylo projednáno a odsouhlaseno příslušnými dotčenými orgány včetně orgánu ochrany ZPF. Uvedl, že uvedené plochy se nacházejí na okrajích osady a urbanisticky navazují na existující zastavěné území odlišným způsobem než pozemek navrhovatele. Nejedná se proto o skutkově ani urbanisticky srovnatelné situace. Tvrzení navrhovatele, že vlastníci těchto pozemků v plochách BV 56 a 51 pozemky odkoupili od obce, je z hlediska územního plánování právně irelevantní. Územní plán vychází z koncepce rozvoje území, jeho urbanistických hodnot a limitů využití území, nikoli z aktuálních vlastnických vztahů. Replika navrhovatele 14. Navrhovatel v replice k vyjádření odpůrce poukázal na to, že ochrana zemědělské půdy II. třídy nebyla na překážku zařazení např. pozemků parc. č. XK a parc. č. XJ do zastavitelné plochy, přičemž tyto pozemky jsou zařazeny do stejné třídy ochrany ZPF jako pozemek v jeho vlastnictví. Pokud odpůrce uvedl, že výstavbu v centrální části sídla X měla vyloučit v rámci svého stanoviska Správa CHKO, navrhovatel uvádí, že tímto návrhem napadá i toto stanovisko Správy CHKO, které samostatně navrhovatel nemá možnost napadnout a ani mu není jeho konkrétní znění známo.

15. Byl přesvědčen, že jeho pozemek je z hlediska ochrany přírody a krajiny v chráněné krajinné oblasti či z hlediska ochrany ZPF zcela srovnatelný s jinými pozemky v dané lokalitě, které byly na rozdíl od pozemku navrhovatele zařazeny do zastavitelné plochy. Žádný z důvodů, který odpůrce uvádí na podporu svého rozhodnutí o nezařazení pozemku navrhovatele do zastavitelné plochy, nelze považovat za přesvědčivý, když shodné okolnosti zařazení jiných pozemků do zastavitelné plochy nebrání. Argumentaci odpůrce tak navrhovatel považoval toliko za účelovou, neboť ze všech okolností dané věci je zřejmé, že odpůrce v případě pozemku navrhovatele postupoval zjevně diskriminačním způsobem. I nadále tak byl navrhovatel přesvědčen, že nezařazení jeho pozemku do plochy BV nemá žádné opodstatnění. Namítal proto, že nezařazením jeho pozemku do zastavitelné plochy byla bezdůvodně zkrácena jeho vlastnická práva k pozemku, neboť toto funkční vymezení pozemku vlastníkovi znemožňuje využití pozemku k budoucí výstavbě, ačkoliv u jiných okolních pozemků je toto možné. Tento postup odpůrce je tak zjevně diskriminační a vykazuje znaky libovůle, čímž bylo zasaženo do práva navrhovatele vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Pokud jde o inženýrskou síť vyznačenou na pozemku parc. č. XA k. ú. X, je vyjádření odpůrce totožné, jako jeho vyjádření k námitkám navrhovatele v odůvodnění územního plánu. V tomto směru tak odpůrce nijak nereaguje na argumentaci navrhovatele uvedenou v návrhu na zrušení části územního plánu. Pokud jde o inženýrskou Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 7 140 A 4/2026 síť vyznačenou na pozemku parc. č. XA a námitky k pozemku parc. č. XC, je vyjádření odpůrce totožné, jako jeho vyjádření k námitkám navrhovatele v odůvodnění Územního plánu. V tomto směru tak odpůrce nijak nereaguje na argumentaci navrhovatele uvedenou v návrhu na zrušení části Územního plánu. Jednání soudu 16. Při jednání soudu konaném dne 29. 6. 2026 právní zástupce navrhovatele uvedl, že problémy spatřují v nepřezkoumatelnosti Územního plánu a způsobu, jak se odpůrce vypořádal s námitkami navrhovatele. Zdůraznil, že do zastavitelných ploch byly zařazovány pozemky ve stejném stupni ochrany ZPF. Dle jeho názoru mělo být odpůrcem vysvětleno, v čem se liší pozemky navrhovatele od pozemků, které byly zařazeny do zastavitelných ploch. Nebyl dle jeho názoru ani nijak vysvětlen pojem narušení organizace ochrany ZPF. Pokud jde o kabelové vedení na pozemku navrhovatele, ani námitky k tomuto vedení nebyly dostatečně vypořádány. Poukázal na to, že usnesením zastupitelstva v roce 2019 byl pozemek navrhovatele navržen do zastavitelných ploch; z toho plyne, že tehdy byl veřejný zájem na zařazení pozemku do zastavitelných ploch. Ke sdělení společnosti CETIN a.s. ze dne 22. 6. 2026 uvedl, že z něj není zřejmé, zda je vedení používáno, zda byla zjišťována jeho přesná poloha, přičemž z přiloženého plánku není zástupci navrhovatele zjevné, kudy kabelové vedení opravdu vede.

17. Navrhovatel sám poukázal na to, že někdy v roce 2006 byl jeho pozemek parc. č. XA v k. ú. X navržen k zastavění, poté ho někdo z uvažované zastavitelnosti vyjmul, čehož si nevšiml, a tak v roce 2006 daný pozemek zmizel ze zamýšlených zastavitelných ploch. Dále konstatoval, že od roku 2014 opakovaně žádá o zařazení pozemku do zastavitelných ploch.

18. Zástupce odpůrce se z jednání omluvil.

19. Soud při jednání v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. z vlastní iniciativy provedl dokazování sdělením společnosti CETIN a.s. ze dne 22. 6. 2026, zn. CLM_2026_049 – 5250-2026-2, z něhož soud zjistil, že se v dotčeném území nachází vedení sítě elektronických komunikací (dále jen „SEK“) a že toto vedení, které bylo vybudováno před rokem 1998, prochází rovněž po pozemku parc. č. XA v k. ú. X. Soud dále provedl dokazování mapovým podkladem, který byl přílohou sdělení CETIN a.s., z něhož je zřejmé vedení SEK na pozemku parc. č. XA v k. ú. X.

20. Soud dále k návrhu navrhovatele provedl dokazování třemi nákresy sídel X a X, které značí změny návrhových ploch v těchto sídlech v roce 2019, 2021 a 2025. Soud dále k návrhu navrhovatele provedl dokazování Žádostí o revokaci usnesení č. ZO-2020/01/019 ze dne 5. 2. 2020, ve které navrhovatel odůvodnil, proč žádá o zařazení pozemku parc. č. XA v k. ú. X do plochy vesnické bydlení. Posouzení věci soudem 21. Napadené opatření obecné povahy soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé sedmého dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 101b odst. 2 a § 101d odst. 1 s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu, přičemž obsahuje-li návrh předepsané náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 8 140 A 4/2026 toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného opatření obecné povahy podle § 101b odst. 4 ve spojení s § 76 odst. 2 s. ř. s.

22. Soud může shledat, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je důvodný, pokud opatření obecné povahy nebo jeho část jsou v rozporu se zákonem, nebo pokud ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci, anebo pokud opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (viz § 101d odst. 2 s. ř. s), avšak pouze v případě, je-li to navrhovatelem ve lhůtě pro podání návrhu stanovené v § 101b odst. 1 s. ř. s. namítáno.

23. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu, po prostudování obsahu předložené spisové dokumentace a po provedeném jednání dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

24. Podle § 101b odst. 3 věty druhé s. ř. s. platí, že obsahuje-li návrh návrhové body, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Jestliže navrhovatel až v replice k vyjádření odpůrce ze dne 2. 6. 2026 uplatnil návrhový bod, že napadá i stanovisko Správy CHKO, které samostatně navrhovatel nemá možnost napadnout a ani mu není jeho konkrétní znění známo, soud se tímto návrhovým bodem s ohledem na koncentraci řízení nemůže zabývat, neboť tak navrhovatel učinil až podání návrhu na zrušení části Územního plánu, který obsahoval veškeré náležitosti dle § 101b odst. s. ř. s. Soud nad rámec potřebného odůvodnění doplňuje, že tento návrhový bod je nadto zcela nekonkrétní, protože navrhovatel toliko uvedl, že napadá „stanovisko Správy CHKO“, aniž by ho blíže jakkoli označil např. číslem jednacím či alespoň datem jeho vydání. Ani z tohoto důvodu by soud tento návrhový bod nemohl meritorně projednat.

25. Soud předně uvádí, že navrhovatel je k návrhu aktivně věcně legitimován, neboť je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. XA a podílovým spoluvlastníkem o velikosti id. ½ pozemku par. č. XB oba v k.ú. X, které byly namítaným Územním plánem dotčeny.

26. Soud zdůrazňuje, že obecně v procesu územního plánování dochází k vážení řady zájmů soukromých i veřejných a výsledkem toho musí být rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými při zachování právem předvídané proporcionality a ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy. Rozhodnutí o distribuci zátěže v rámci určitého území při zachování výše zmíněných zásad je politickou diskrecí konkrétního zastupitelského orgánu územní samosprávy a vyjadřuje realizaci práva na samosprávu daného územního celku. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci (srov. bod 114 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103). Nejvyšší správní soud poukázal ve své judikatuře i na to, že při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace se řídí zásadou zdrženlivosti (srov. rozsudek ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, publ. Pod č. 1462/2008 Sb. NSS). Ke zrušení opatření obecné povahy by měl proto soud přistoupit jen tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku. Okruh námitek týkající se pozemku parc. č. XA v k. ú. X 27. Soud se nejprve zabýval námitkou, že Územní plán vymezuje pozemek navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X jako plochu NZ (zemědělskou), přestože se tento pozemek nachází uprostřed Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 9 140 A 4/2026 území, kde jsou okolní pozemky vymezeny jako plochy BV – bydlení vesnické, a pozemek je fakticky i urbanisticky způsobilý k doplnění zástavby.

28. K tomu soud zdůrazňuje, že mezi účastníky je nesporné, že před účinností napadeného územního plánu byl dotčený pozemek veden v nezastavěném území jako plocha TT – trvalý travní porost, a že tedy i dle předchozí územně plánovací dokumentace se v případě tohoto pozemku jednalo o nezastavitelnou plochu, na které nebyla přípustná stavba rodinného domu. Napadený Územní plán vymezuje nově funkční vymezení plochy pozemku navrhovatele jako Zemědělské plochy (NZ), na nichž není přípustná výstavba rodinného domu.

29. Soud proto hodnotil, zda odpůrce zásadním způsobem nezměnil předchozí funkční využití plochy TT – trvalý travní porost v původním územním plánu. V této souvislosti soud upozorňuje na to, že „stanovit funkční využití území … je činností, do které správní soudy mohou pouze minimálně zasahovat. Soudu rozhodně nepřísluší přezkoumávat, zda bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, publ. pod č. 968/2006 Sb. NSS). Soud tedy ani nemůže zasáhnout do věcného řešení funkčního využití pozemku, a to tím spíše, když odpůrce toto funkční využití pozemků v napadeném opatření zásadně nezměnil. Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu vlastník pozemků či staveb není opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, jestliže schválené funkční využití pozemků odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu jejich využívání (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011-17).

30. Podle původního územního plánu nebylo možné do plochy TT – trvalý travní porost umísťovat rodinné domy, rovněž dle Územního plánu bylo do nově vymezené zemědělské plochy zakázáno umisťovat rodinné domy (přípustné jsou toliko stavby, které jsou součástí ZPF). Soud tedy shrnuje, že vymezením plochy NZ nedošlo k zásadní změně funkčního využití pozemku navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X. Lze připomenout, že navrhovatel v námitkách ze dne 23. 7. 2021 vyjádřil obavu, že na tomto pozemku, který přilehá k pozemku parc. č. XC, na němž se nachází komunikace zpevněná betonem, by mohlo novými asfaltovými příměsi, které by mohly zatékat do pozemku vlastníka, dojít ke kontaminaci krmiva pro dobytek. Soud k tomu uvádí, že i na ploše NZ může navrhovatel i nadále uskladňovat krmivo pro dobytek či užívat pozemek pro pastvu dobytku, na tomto účelu Územní plán ničeho nemění. Soud je toho názoru, že Územním plánem schválené funkční využití pozemků v ploše NZ odpovídá faktickému způsobu jejich dosavadního využívání, z čehož plyne, že navrhovatel nebyl Územním plánem zkrácen na svých právech.

31. Navrhovatel v námitkách ze dne 23. 7. 2021 označených jak N5. nesouhlasil se zařazením tohoto pozemku do plochy NZ a požadoval jeho vymezení jako plchy BV – bydlení – individuální v rodinných domech vesnické. Zejména namítal, že daný pozemek je více než vhodný k zástavbě a že jsou zkrácena jeho vlastnická práva k pozemku, neboť mu znemožňuje využít pozemek k budoucí zástavbě.

32. Na námitky navrhovatele označené jako N5. odpůrce v rozhodnutí o námitkách adekvátně reagoval. Konkrétně uvedl, že „Na základě námitky vlastníka předmětného pozemku byl záměr projednán v rámci dohadovacího jednání s dotčenými orgány. Pozemek p.p.č. XA k.ú. X se nachází v lokalitě zařazené do II. třídy ochrany půdy. Dle § 4 odst. 3 zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu může být půda zařazená do II. třídy ochrany odejmutá pouze v případě, kdy převažuje veřejný zájmem ochrany ZPF. V předkládané žádosti a námitce nebyl veřejný zájem ani možnost převahy veřejného zájmu popsána. Návrh představuje umístění Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 10 140 A 4/2026 RD do středu zemědělských pozemků, které svou funkci plní jako trvalé travní porosty, tudíž se jedná o narušení organizace pozemku ZPF, což odporuje zásadám ochrany ZPF dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu. (…) Vlastník pozemku p.p.č. XA k.ú. X dále uvádí, že jsou bezdůvodně krácena jeho vlastnická práva, neboť toto funkční vymezení vlastníkovi znemožňuje využití pozemku k budoucí výstavbě. V této souvislosti lze uvést, že pozemek p.p.č. XA k.ú. X v současně platném Územním plánu obce Huntířov vymezen v nezastavěném území v ploše TT – trvalého travního porostu, která neumožňuje výstavbu RD a na základě negativního stanoviska a vyjádření orgánu ZPF Krajského úřadu Ústeckého kraje a Správy NP ČŠ byl pozemek p.p.č. XA k.ú. X v ÚP Huntířov zařazen do plochy NZ – zemědělské plochy v nezastavěném území. Jedná se o dvě rozdílné plochy v nezastavěném území, které nepřipouští výstavbu RD. Z tohoto důvodu nebyly kráceny jeho vlastnická práva, protože nedošlo k omezení z hlediska povolené výstavby.“ 33. Dle názoru soudu odpůrce v rozhodnutí o námitkách zjevně reagoval na uvedené námitky navrhovatele, ve kterých požadoval zařazení pozemku parc. č. XA v k. ú. X do plochy BV. Odpůrce navrhovateli srozumitelně vysvětlil, že uvedený pozemek se nachází v lokalitě zařazené do II. třídy ochrany půdy, a proto není vhodné do zemědělské půdy umístit rodinný dům, přičemž nesouhlas s výstavbou rodinného domu uplatnily i dotčené orgány. K nesouhlasu dotčených orgánů se zařazením pozemku parc. č. XA v k. ú. X do ploch BV soud odkazuje na stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 29. 5. 2020, č. j. KUUK/074598/2020, kterým krajský úřad reagoval na žádost pořizovatele Územního plánu ze dne 24. 4. 2020 o vyjádření k novým záměrům v návrhu Územního plánu. V tomto stanovisku krajský úřad k návrhu plochy pro bydlení na pozemku navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X, na němž by měly být umístěny 2 rodinné domy, uvedl, že se na daném pozemku nachází půda zařazená do II. třídy ochrany; vzhledem k tomu, že podle § 4 odst. 3 zákona o ZPF může být půda zařazená do II. třídy ochrany odejmutá pouze v případě, kdy převažuje veřejný zájem nad veřejným zájmem ochrany ZPF, a v předkládané žádosti není veřejný zájem ani možnost převahy veřejného zájmu popsána, krajský úřad s tímto návrhem nesouhlasil. Krajský úřad v tomto stanovisko dále doplnil, že návrh představuje umístění domů „doprostřed“ zemědělských pozemků, které svou funkci plní jako trvalé travní porosty, tudíž se jedná o narušení organizace pozemků ZPF, což odporuje zásadám ochrany ZPF podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o ZPF. Z uvedených důvodů krajský úřad shledal návrh na zařazení pozemku navrhovatele do plochy BV v rozporu se zásadami ochrany ZPF podle § 4 odst. 1, 2 a 3 zákona o ZPF, a proto s ním nesouhlasil. Rozhodnutí o námitkách je tak v této části přezkoumatelné, zcela srozumitelné a důvod, proč nebylo možno zařadit pozemek parc. č. XA v k. ú. X do plochy BV, má jednoznačně oporu v nesouhlasném stanovisku dotčených orgánů.

34. Soud k námitkám navrhovatele ze dne 16. 9. 2024 označeným N24. nejprve uvádí, že ty navrhovatel uplatnil po opakovaném veřejném projednání návrhu územního plánu. Změny návrhu územního plánu, které byly předmětem opakovaného projednání návrhu, se nijak nedotýkaly pozemků ve vlastnictví navrhovatele. Přitom platí, že při opakovaném veřejném projednání lze uplatňovat námitky a připomínky jen k podstatně upraveným částem návrhu. Námitky mířící mimo provedené úpravy pořizovatel nemusí věcně znovu vypořádávat, zejména jde-li jen o opakování dřívějších stanovisek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2015, č. j. 8 As 47/2015-44). V tomto směru je správný poukaz odpůrce na to, že požadavek navrhovatele ke změně funkčního využití pozemku parc. č. XL v k. ú. X se věcně netýká měněné části oproti veřejnému projednání, tudíž tato námitka je bezpředmětná. Nicméně i přesto byla tato námitka odpůrcem vypořádána. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 11 140 A 4/2026 35. Odpůrce ve vypořádání námitek navrhovatele ve vztahu ke změně funkčního využití pozemku parc. č. XL v k. ú. X nejprve poukázal na to, že „řešení bylo navrženo v souladu s aktuálně platnou legislativou a stanoviskem dotčeného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Zároveň výstavbu na pozemcích v centrální části sídla Filipínky vyloučil i dotčený orgán ochrany přírody a krajiny – Správa CHKO. Stavby (budovy) uváděné podatelem na p.p.č. XD, XE, XF k.ú. X (sídlo X) jsou historické stavby lidové architektury z 19. století, pravděpodobně však již z 18. století, kdežto první zákon o ochraně zemědělského půdního fondu pochází z r. 1959 a stávající zákon z r. 1992; stavitelé těchto staveb se jimi proto nemohli řídit. U p.p.č. XG a XH k.ú. X se jedná o tzv. zastavěné stavební pozemky dle stavebního zákona, tvořící se stávající stavbou jeden funkční celek. P.p.č. XI a XJ k.ú. X vychází z platného územního plánu obce, v němž jsou vymezeny jako zastavitelné plochy pro bydlení BV 26 a BV 27; při vymezení těchto ploch byl uplatněn § 4 odst. 3 zák. č. 334/1992 Sb., v platném znění. Oproti tomu je pozemek podatele p.p.č. XA k.ú. X je v dosud platné ÚPD vymezen jako plocha zemědělská (louky), stabilizovaná.“ 36. Odpůrce se vyjádřil i k navrhovatelem zpochybňovanému veřejnému zájmu na ochranu ZPF, přičemž zdůraznil, že záměr výstavby rodinného domu vlastníkem pozemku nelze klasifikovat z žádného hlediska jako zájem veřejný (jedná se o typický zájem soukromý), o to více ho nelze považovat za veřejný zájem převažující nad zájmen na ochranu ZPF. S touto argumentací odpůrce se soud plně ztotožňuje, neboť navrhovatelův zájem na výstavbě rodinného domu je čistě jeho soukromým zájmem.

37. Podle § 4 odst. 3 zákona o ZPF platí, že zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze v územně plánovací dokumentaci určit k jinému než zemědělskému účelu nebo odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu. To neplatí, pokud se při změně územně plánovací dokumentace nemění způsob využití plochy v územně plánovací dokumentaci již vymezené.

38. Z uvedeného ustanovení bez pochybností plyne, že zemědělskou půdu ve II. třídě ochrany, jako je tomu v případě dotčeného pozemku navrhovatele, je možno určit k jinému účelu jen v případě, kdy jiný veřejný zájem převáží nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu. Je proto zcela správný závěr odpůrce, který je v souladu s § 4 odst. 3 zákona o ZPF, že soukromý zájem navrhovatele na výstavbě rodinného domu na zemědělském půdě ve II. třídě ochrany nepřevyšuje veřejný zájem na ochraně půdního fondu.

39. K urbanistické koncepci osady Filipínka soud nejprve poukazuje na vyjádření agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 29. 11. 2016, podle nějž je nutné urbanistickou koncepci přizpůsobit dochovanému charakteru sídla, resp. jeho části, a podporovat soustředění nové zástavby ve stávajících souvisle zastavěných částech sídla a bezprostřední návaznosti na toto území; umístění obce v krajinném kontextu a přírodní podmínky místa považovat za zásadní limit pro návrh rozvojových ploch. Co soud považuje za podstatné, je skutečnost, že pozemek navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X se nachází v centrální části osady X. Odpůrce ve vypořádání námitky navrhovatele označené N24. ze dne 16. 9. 2024 dále konstatoval, že výstavbu na pozemcích v centrální části sídla X vyloučil dotčený orgán ochrany přírody a krajiny. Lze opětovně poukázat na to, že výstavbu na pozemku navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X vyloučil též krajský úřad, jak je výše uvedeno. Soud dále zdůrazňuje, že z obsahu Územního plánu je zjevné, že odpůrce chtěl v osadě X zachovat současný charakter dané osady jako historicky rozptýleného sídelního útvaru se silným podílem krajinných a zemědělských ploch. Soud zdůrazňuje, že pozemek navrhovatele je součástí většího souboru pozemků obdobného charakteru, které společně tvoří souvislý krajinný a zemědělsky využívaný celek, sloužící mimo jiné jako travní porosty a pastviny. Zachování Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 12 140 A 4/2026 nezastavěného charakteru této části území tedy bylo jedním z legitimních cílů územního plánování obce. Odpůrce při pořizování Územního plánu vycházel rovněž z požadavku zachovat původní venkovský a krajinný ráz lokality a zabránit postupnému rozšiřování izolované zástavby do volné krajiny. Soud proto souhlasí s odpůrcem v tom, že vyhovění individuálnímu požadavku navrhovatele by mohlo vést k postupné urbanizaci této části území a k narušení jejího stávajícího charakteru a hodnot. Soud proto neshledal důvodnou námitku, že v případě pozemku navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X jde o selektivní řešení odpůrce, které vybočuje z urbanistické logiky místa a zatěžuje navrhovatele bez přezkoumatelného důvodu.

40. Tvrdí-li navrhovatel, že jeho pozemek vytváří faktický ostrov nezastavitelné plochy uvnitř obytné struktury a že jeho pozemek navazuje na stávající zástavbu, jsou tato jeho tvrzení nepravdivá a účelová. Pozemky, které sousedí s pozemkem navrhovatele a které se nachází u komunikace parc. č. XM (ze západní strany jde přinejmenším o 5 pozemků, z východní strany přes komunikaci na parc. č. XC o 2 pozemky), jsou rovněž vymezeny jako plochy NZ a nachází se v nezastavitelném území. V případě všech těchto pozemků se na nich nachází půda ve II. třídě ochrany a vytváří soubor pozemků obdobného charakteru, které společně tvoří souvislý krajinný a zemědělsky využívaný celek, sloužící jako travní porosty a pastviny. Pokud navrhovatel poukazuje na to, že v osadě X byly pozemky zastavěny, jedná se o zástavbu, která byla vystavěna v minulosti, neboť např. stavby na pozemcích p. p. č. XD, XE a XF v k. ú. X představují historickou lidovou zástavbu pocházející z 18. a 19. století. Pozemky parc. p. č. XG a XH v k. ú. X představují zastavěné stavební pozemky tvořící funkční celek se stávajícími stavbami.

41. Pokud jde o plochu BV 56 (v předchozím územním plánu byla označena jako plocha BV 27) nacházející se na pozemku parc. p. č. XI v k. ú. X, u které jde o jedinou zastavitelnou plochu v osadě X, soud uvádí, že tento pozemek byl zastavitelný podle předchozího územního plánu a zůstal zastavitelný i podle napadeného Územního plánu. To je podstatný rozdíl oproti pozemku navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X, který nebyl nikdy v územně plánovací dokumentaci vymezen jako zastavitelný pozemek. Další podstatný rozdíl, který navrhovatel pomíjí, je skutečnost, že s vymezením plochy BV 56 a zastavitelné plochy ZS 3 s návrhem místní komunikace souhlasily dotčené orgány (srov. stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 10. 2. 2022 a Správy národního parku České Švýcarsko ze dne 17. 1. 2022). I v tomto je tedy podstatný rozdíl oproti pozemku navrhovatele, s jehož zařazením do zastavitelných ploch dotčené orgány nesouhlasily. Stejná situace panuje i u plochy BV 51, která se však nenachází v osadě X, ale v X, tedy v odlišné části obce; i s touto plochou BV 51 souhlasily dotčené orgány a byl převzat z původního územního plánu, kde byl dlouhodobě vymezen jako zastavitelná plocha BV 26. Soud neshledal, že by postup odpůrce v případě pozemku parc. č. XA v k. ú. X byl diskriminační. Odpůrce dle názoru soudu v rozhodnutí o námitkách vysvětlil, v čem je pozemek parc. č. XA v k. ú. X relevantně odlišný od okolních pozemků BV, a proč právě zde se uplatňuje odlišný režim, a též odpovídá na otázku, proč je právě pozemek navrhovatele nezastavitelný, zatímco okolní pozemky v režimu BV zastavitelné jsou. K námitkám navrhovatele k usnesení zastupitelstva č. ZO-2020/01/019 42. Navrhovatel má pravdu v tom, že zastupitelstvo obce usnesením č. ZO-2020/01/019 ze dne 5. 2. 2020 zrušilo usnesení č. ZO-2019/07/141 ze dne 11. 12. 2019, jímž byl pozemek navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X zařazen do návrhové plochy bydlení BV. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 13 140 A 4/2026 43. Soud zdůrazňuje, že stavební zákon na několika místech vývoj a změny v průběhu plánování předpokládá (např. § 51 odst. 3 či § 53 odst. 3 stavebního zákona). Z uvedeného jednoznačně plyne, že změny v průběhu pořizovaní územního plánu lze činit po celou dobu procesu zpracování návrhu územního plánu. Dále lze dodat, že z právní úpravy na žádné úrovni neplyne subjektivní právo vlastníka nemovitosti, aby v rámci územně plánovací dokumentace došlo do budoucna ke změně funkčního využití jeho nemovitosti. Rovněž princip legitimního očekávání nelze v procesu územního plánování vykládat jako zachování statu quo; jedná se o dlouhodobý proces, v němž se střetávají různé typy zájmů – vyhovění jednomu typu zájmů obvykle povede k zásahu do zájmu jiného (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 6 Ao 3/2009-76). Na územní plán je pak v tomto smyslu nutno nahlížet jako na veřejný zájem, v němž se mimo jiné odráží též souhrn soukromých zájmů obyvatel obce, kupř. na zachování prostředí, v němž žijí (a tím i uchování hodnoty nemovitostí v jejich vlastnictví), v relaci k zalidněnosti, zastavitelnosti obce, krajinnému rázu, životnímu prostředí atd., a to vyjádřených skrze jimi volené představitele (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2194/15, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 As 39/2016-66).

44. Pouhé krátké mezidobí mezi usnesením zastupitelstva ze dne 11. 12. 2019, č. ZO- 2019/07/141, jímž byl pozemek navrhovatele parc. č. XA v k. ú. X zařazen do návrhové plochy bydlení BV, a ze dne 5. 2. 2020, kdy bylo předchozí usnesení zastupitelstva zrušeno, nezaložilo navrhovateli legitimní očekávání na to, že pozemek bude Územním plánem vymezen v ploše BV (ve smyslu vzniku právem chráněného nároku na určitý výsledek budoucí správní činnosti). Kdyby tomu tak bylo, byl by popřen smysl územního plánování, kdy vzhledem k plynutí času, rozvoji obce a měnícím se potřebám občanů obce dochází ke změnám ve vymezení ploch. Změny v územním plánování jsou předpokládané a jsou součástí dynamického procesu územního plánování.

45. Zrušení usnesení zastupitelstva, jímž bylo na necelé dva měsíce pouze zastupitelstvem schváleno zařazení pozemku navrhovatele do plochy BV, nemá vliv na zákonnost Územního plánu. Je pak nutné též poznamenat, že pozemek navrhovatele se nikdy v návrhu Územního plánu neobjevil v ploše BV. Okruh námitek k pozemku parc. č. XC v k. ú. X 46. Ve vztahu k pozemku parc. č. XC v k. ú. X, na němž byla Územním plánem vymezena účelová komunikace, je třeba konstatovat, že tento pozemek není ve vlastnictví navrhovatele. Vymezením tohoto pozemku jako účelové komunikace tedy nebylo dotčeno vlastnické právo navrhovatele. S pozemkem parc. č. XC v k. ú. X na východní straně sousedí pozemek navrhovatele parc. č. XA, aktivní legitimace navrhovatele se odvíjí toliko od možného dotčení pozemku navrhovatele vymezením účelové komunikace.

47. Navrhovatel namítal, že z jeho námitky proti návrhu Územního plánu mělo být zřejmé, že poukazoval na rozdíl mezi dosavadním stavem komunikace a způsobem, jakým je komunikace zachycena v Územním plánu, a zejména na riziko, že nové vymezení otevře prostor pro její stavební úpravy, změnu povrchu, zvýšení dopravního zatížení a tím i pro zásahy do sousedních pozemků navrhovatele.

48. Navrhovatel v námitce označené jako N5. uvedl, že „zjistil, že je v návrhu územního plánu u východní hranice vedena po pozemku parc. č. 788 zřejmě nová komunikace. Ani s touto změnou územního plánu vlastník nesouhlasí, když k tomu uvádí. Stávající původní komunikace je zpevněná betonem a má ideální výškovou nivelitu, která je shodná s výše uvedeným pozemkem vlastníka. Původní beton neobsahuje oproti novým živičným krytům škodlivé asfaltové příměsi, Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 14 140 A 4/2026 které by mohly zatékat do pozemku vlastníka a např. kontaminovat krmivo pro dobytek. Stávající povrch také vhodně redukuje možnou rychlost jízdy, čímž nedochází k plašení dobytka při pastvě.“ 49. Z uvedené citace je dle soudu zjevné, že navrhovatel nezmiňoval zvýšení dopravního zatížení na předmětné účelové komunikaci. Tímto se tedy odpůrce v rozhodnutí o námitkách nemusel zabývat.

50. Je podstatné zdůraznit, že účelová komunikace se na pozemku parc. č. XC v k. ú. X nacházela již před procesem pořizování Územního plánu, tato účelová komunikace slouží k napojení nemovitostí na další komunikaci. I dle údajů obsažených v katastru nemovitostí se jedná o ostatní plochu – ostatní komunikace. Napadený Územní plán tedy jen vymezuje účelovou komunikaci podle reálného existujícího stavu před účinností Územního plánu. V tomto směru k žádnému dotčení vlastnických práv navrhovatele nedošlo, neboť faktický stav v území se nijak nemění. Samotné vymezení již existující komunikace v Územním plánu, odpovídající jejímu skutečnému stavu, totiž samo o sobě práva navrhovatele nezkracuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 8 As 38/2021-76).

51. Vyjadřoval-li navrhovatel obavu z možného zpevnění dané účelové komunikace novým živičným krytem, lze plně souhlasit s odpůrcem, že vymezím účelové komunikace na pozemku parc. č. XC v k. ú. X není nijak implikováno, že dojde ke změně povrchu dané komunikace. Případná změna povrchu komunikace nenastane v důsledku Územního plánu, ale činností vlastníka tohoto pozemku. Řešit možná omezení či zásahy do vlastnického práva navrhovatele k pozemku parc. č. XA v důsledku případné změny povrchu komunikace lze řešit s příslušnými správními orgány, neboť změnu povrchu komunikace Územní plán vskutku neřeší.

52. Soud shrnuje, že vymezením účelové komunikace na pozemku parc. č. XC v k. ú. X, který není ve vlastnictví navrhovatele, nedošlo ke krácení jeho práv. Rovněž odpůrce na námitky označené N5. ve vztahu k vymezení dané účelové komunikace reagoval adekvátním způsobem, neboť navrhovateli sdělil, že dle skutečného stavu v krajině se jedná o účelovou komunikaci nebo polní cestu. Z tohoto důvodu je daný pozemek vymezen ve výkresu dopravní infrastruktury jako plocha ku – účelová komunikace a polní a lesní cesty, přičemž v hlavním výkrese je pozemek vymezen jako plocha NS – smíšené plochy nezastavěného území, kde je dle textové části kapitoly 6.2.13.1 Územního plánu dopravní infrastruktura přípustná. Dále odpůrce v rozhodnutí o námitkách uvedl, že Územní plán nenavrhuje pozemek ke zpevnění asfaltem. Dle názoru soudu rozhodnutí o námitkách vypořádává námitky navrhovatele a srozumitelně navrhovateli vysvětluje, proč byla v Územním plánu na pozemku parc. č. XC v k. ú. X vymezena účelová komunikace, tj. že reflektuje dlouholetý existující stav, kdy se na tomto pozemku nachází cesta. Z uvedeného je dle soudu zjevné, že Územní plán nezakládá možnost kvalitativně odlišného využití komunikace, než jaké existovalo dosud, jak se obává navrhovatel. Námitky navrhovatele tak nejsou důvodné. Okruh námitek k vedení telefonního kabelu na pozemku navrhovatele 53. Navrhovatel namítal, že odpůrce v odůvodnění nijak nedoložil, z čeho konkrétně dovozuje, že vedení na pozemku navrhovatele skutečně existuje, kudy přesně vede a jaký má charakter. K tomu soud uvádí, že Územní plán na předmětných pozemcích fakticky nevymezuje nový záměr technické infrastruktury a jedná se toliko o zákres stávajícího vedení telefonního kabelu převzatý z územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností. Skutečnost, Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 15 140 A 4/2026 že vedení nebylo zobrazeno v předchozí územně plánovací dokumentaci, sama o sobě neznamená, že neexistovalo. Soud poukazuje na sdělení společnosti CETIN a.s. ze dne 22. 6. 2026, že se v dotčeném území nachází vedení SEK a že toto vedení, které bylo vybudováno před rokem 1998, prochází rovněž po pozemku parc. č. XA v k. ú. X. Napadený Územní plán tedy jen vymezuje vedení telefonního kabelu podle reálného existujícího stavu před účinností Územního plánu. V tomto směru k žádnému dotčení vlastnických práv navrhovatele nedošlo, neboť faktický stav v území se nijak nemění. Samotné vymezení již existující místního telekomunikačního vedení v Územním plánu, odpovídající jeho skutečnému stavu, totiž samo o sobě práva navrhovatele nezkracuje, neboť ten může pozemek parc. č. XA v k. ú. X stále stejným způsobem užívat.

54. Soud dále dodává, že odpůrce v námitkách navrhovateli vysvětlil, že místní telekomunikační vedení bylo převzato z územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností, v době zpracování předchozího územního plánu ještě nebyl nástroj územně analytických podkladů zaveden, a že je toto vedení ve správě společnosti CETIN a.s. Soud je toho názoru, že odpůrce v rozhodnutí o námitkách dostačujícím způsobem reagoval na námitky žalobce označené jako N5. a N24. Z rozhodnutí o námitkách je tedy patrné, z čeho odpůrce konkrétně dovozuje, že vedení na pozemku navrhovatele, které je ve správě CETIN a.s., skutečně existuje, z čeho čerpal při zákresu této technické infrastruktury, a jaký je charakter této technické infrastruktury (tedy místní telefonní kabel). Zároveň soud poukazuje na to, že kudy vede předmětné místní komunikační vedení, je zjevné z výkresu technické infrastruktury 2 – energetika a elektronické komunikace. Závěr a náklady řízení 55. S ohledem na výše uvedené soud vyhodnotil návrh navrhovatele jako nedůvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. výrokem I. rozsudku zamítl.

56. O náhradě nákladů navrhovateli rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatel neměl ve věci úspěch, a proto soud výrokem II. rozsudku vyslovil, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

57. Odpůrce naopak v řízení úspěšný byl, neboť jeho opatření obecné povahy obstálo. V daném případě by bylo možné uvažovat toliko o přiznání odměny za úkony právní služby zástupce odpůrce. Jelikož však zástupce odpůrce, které mu byla udělena plná moc k zastupování odpůrce dne 28. 6. 2026, tj. pouhý jeden před jednáním soudu, zaslal toliko omluvu z jednání, která neobsahovala žádnou právní argumentaci, nelze v projednávané věci hovořit o reálném převzetí a přípravě zastoupení zástupcem odpůrce. Z tohoto důvodu soud výrokem III. rozsudku podle § 60 odst. 7 s. ř. s. odpůrci nepřiznal odměnu za úkon právní služby převzetí a příprava zastoupení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 16 140 A 4/2026 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 30. června 2026 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.