141 A 15/2026

Rubrum

č. j. 141 A 15/2026-23 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: Ing. J. U., narozen X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Michalem Floriánem sídlem Bělehradská 381/126, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem za účasti osoby zúčastněné na řízení: NTD group a. s., IČO: 25045776 sídlem Jateční 192/32, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUUK/081585/2026 ze dne 29. 4. 2026, o žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě takto:

Výrok

I. Žalobě se přiznává odkladný účinek.

II. Žalobce je povinen zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 5. 2. 2026 Magistrát města Ústí nad Labem podle § 28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) vyslovil, že žalobce není účastníkem řízení ve věci vydání společného povolení na stavbu „Infrastruktura pro 14 RD – Ústí nad Labem‑Svádov“ (dále jen „stavba“) zahájeného dne 28. 6. 2024 na základě žádosti podané osobou zúčastněnou na řízení (dále jen „stavebník“). Žalobcovo odvolání proti tomuto usnesení žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 29. 4. 2026.

2. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce brání žalobou, ve které současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“).

3. V návrhu uvedl, že výkon napadeného rozhodnutí by měl nevratné důsledky, neboť by stavební úřad mohl v řízení o vydání společného povolení na stavbu pokračovat a rozhodnout ve věci samé, aniž by žalobce mohl uplatňovat svá účastnická práva, zejména právo na ochranu svého vlastnického práva a dalších oprávněných zájmů. Trval na tom, že mu tak hrozí nepoměrně větší újma, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám v důsledku Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 141 A 15/2026 přiznání odkladného účinku. Dodal, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob a nebude v rozporu s veřejným zájmem.

4. Soud zohlednil judikaturu Ústavního soudu, z jehož nálezu ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1641/23, plyne, že pokud žalobce návrh na přiznání odkladného účinku žalobě a správní žalobu spojí v jednom společném podání, mají obecné soudy při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku povinnost vycházet z celého obsahu podání. V bodu 21 tohoto nálezu Ústavní soud vyslovil, že „pokud krajský soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že stěžovatelky neunesly svoji povinnost tvrzení hrozby vzniku újmy, bylo jeho povinností tento závěr odpovídajícím způsobem odůvodnit i ve vztahu k tvrzením stěžovatelky 1). Na uvedeném nic nemění skutečnost, že specifická tvrzení stěžovatelky 1) nebyla zahrnuta v podání do části ‚návrh na přiznání odkladného účinku žalobě‘, ale až do části ‚žalobní body‘. V opačném případě by šlo o přepjatý formalismus“. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu zdejší soud shrnuje, že žalobce tvrzenou hrozící újmu na svých vlastnických právech a oprávněných zájmech konkretizoval v bodu 17 písm. a) žaloby a dále v bodu 18 žaloby.

5. Žalobce tvrdil, že po dobu několika let bude veškerá stavební a dopravní obsluha stavby probíhat v bezprostřední blízkosti jeho nemovitostí v ulici X, v níž žalobce se svou rodinou bydlí. V důsledku toho má podle něj dojít ke zvýšení prašnosti, hlukové zátěže a znečištění komunikace. Podle žalobce tak bude stavbou přímo dotčeno jeho vlastnické právo, což mu zakládá právo vyjadřovat se k podmínkám realizace stavby, zejména k organizaci stavebních prací, časovým harmonogramům, omezením provozu stavební techniky, době jejího příjezdu a odjezdu, jakož i k povinnostem stavebníka pravidelně čistit komunikaci. Žalobce uvedl, že přístup ke stavbě je plánován výlučně prostřednictvím ulice X, která byla vždy neprůjezdnou místní komunikací fakticky sloužící pouze rezidentům. Podle žalobce je navrhované řešení zcela nevyhovující, neboť komunikace nebyla dimenzována na intenzivní provoz, zejména na průjezd těžké stavební techniky, neboť nemá vybudované chodníky. Podle žalobce plánovaná výstavba povede k výraznému nárůstu dopravy, a to jak v průběhu samotné realizace stavby, tak i následně, kdy individuální automobilová doprava vzroste minimálně o 28 vozidel provozovaných novými sousedy.

6. Na podporu těchto svých tvrzení žalobce předložil stanovisko odboru majetku Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2025, podle něhož bude k příjezdu techniky na staveniště využívána výhradně ulice X. Dále žalobce předložil vyjádření stavebníka, z něhož vyplývá, že během realizace stavby bude nutné přepravit přibližně 1 300 tun zeminy a stavebního materiálu, což představuje zhruba 130 jízd plně naložených nákladních vozidel typu Tatra 815. Žalobce rovněž odkázal na informace poskytnuté Magistrátem města Ústí nad Labem na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, podle nichž je účastníkem daného stavebního řízení též 45 osob, jejichž vlastnické právo k sousedním pozemkům nebo stavbám může být společným povolením přímo dotčeno.

7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 6. 2026 uvedl, že nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě podle § 73 odst. 2 s. ř. s. Zdůraznil, že žalobce neprokázal, že by mu výkonem napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma ve smyslu tohoto ustanovení. Podle žalovaného je tvrzená újma formulována pouze v obecné rovině, aniž by žalobce konkretizoval, jakým konkrétním způsobem mají být jeho vlastnická práva dotčena. Žalovaný dále poukázal na obecnou existenci veřejného zájmu na řádném výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. Uvedl, že mu nejsou známy žádné jiné skutečnosti, které by svědčily o možném ohrožení jiného veřejného zájmu v důsledku odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 141 A 15/2026 8. Podle § 73 odst. 1 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Z odstavce 2 téhož ustanovení plyne, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

9. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.

10. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek (újma hrozící žalobci se poměřuje s újmou jiných osob a veřejným zájmem). Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32, či ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení rozsahu újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

11. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.

12. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

13. Soud se v nyní řešené věci předně zabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku žalobě vůbec mohlo naplnit jeho smysl, který spočívá v oddálení nepříznivých důsledků Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 141 A 15/2026 napadeného správního rozhodnutí ve vztahu k žalobci. Při posuzování této otázky vyšel soud z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 6 As 57/2014-36, které se zabývalo obdobnou situací, a soud neshledal důvod, proč by se od jeho závěrů měl odchýlit. Přiznáním odkladného účinku žalobě v nyní řešené věci uvede soud žalobce do situace, kdy o jeho žádosti o přiznání postavení účastníka společného řízení nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, a správní orgány tak budou mít povinnost s ním nadále jako s účastníkem tohoto řízení jednat ve smyslu § 28 odst. 1 věty první správního řádu.

14. Po zvážení těchto předpokladů soud poměřoval újmu, která hrozí žalobci v souvislosti s nemožností účastnit se společného řízení, s újmou, která přiznáním odkladného účinku může hrozit žadateli o společné povolení. Aniž by soud předjímal rozhodnutí ve věci samé, žalobcem tvrzenou újmu vyhodnotil jako potenciálně závažnou, neboť výsledek společného řízení se může podle žalobcových tvrzení velmi negativně projevit při užívání jeho nemovitých věcí. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 17/2013-25, „přímým dotčením lze nepochybně rozumět především dotčení stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod., tj. různými imisemi. Těmi se obecně rozumí výkon vlastnického práva, kterým se s ohledem na konkrétní okolnosti neoprávněně zasahuje do cizího vlastnického nebo jiného práva nad míru přiměřenou poměrům. Přímým dotčením sousedních nemovitostí bude i jejich dotčení zvýšenou intenzitou dopravy v místě stavby vzhledem k jejímu účelu. Podmínkou účastenství přitom není, aby bylo námitkám vyhověno, ale postačuje pouhá možnost dotčení práva“. Stavebníkovi naproti tomu výrazná újma nehrozí, neboť vydání společného povolení není závislé na souhlasu žalobce. Jestliže tedy stavební úřad vyhodnotí žalobcovy výhrady k záměru stavby jako nepodstatné a nedůvodné, může o společném povolení rozhodnout kladně bez ohledu na žalobcův názor. Újma tak stavebníkovi může hrozit jedině v důsledku prodloužení řízení, neboť žalobce má právo se odvolat. Při dodržení zákonných lhůt (srov. § 88 odst. 1 a § 71 správního řádu) by však toto zdržení nemělo přesáhnout šedesát dnů, což soud hodnotí s přihlédnutím k časové náročnosti přípravy a realizace stavby jako málo závažnou újmu. Tyto závěry jsou plně v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech (srov. usnesení ze dne 24. 7. 2023, č. j. 4 As 253/2023-41, nebo ze dne 2. 4. 2014, č. j. 6 As 57/2014- 36).

15. Soud dále neshledal žádné okolnosti, které by s přiznáním odkladného účinku spojovaly rozpor s důležitým veřejným zájmem. V nyní řešené věci tak byly splněny všechny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku. Soud proto shledal návrh důvodným a odkladný účinek žalobě přiznal.

16. Pro úplnost soud podotýká, že podle § 73 odst. 5 s. ř. s. usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly.

17. Podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč (položka 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích; usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, bod 21]. Soud proto uložil žalobci povinnost příslušný soudní poplatek zaplatit. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 5 141 A 15/2026 18. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1414901526.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 22. června 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.