141 A 19/2024

Rubrum

č. j. 141 A 19/2024-100 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobkyně: JUDr. P. Š., Ph.D., narozena X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Otakarem Duchkem sídlem Na Poříčí 1070/19, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2024, č. j. KUUK/096057/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2025, č. j. 141 A 19/2024-30.

Odůvodnění

1. Včasně podanou žalobou ze dne 27. 8. 2024 se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a zároveň prvostupňového rozhodnutí, které mu předcházelo. Prvostupňové rozhodnutí vydal Magistrát města Děčín, jako příslušný prvostupňový stavební úřad (dále jen „prvostupňový orgán“), dne 24. 1. 2024 pod č. j. MDC/10456/2024 a zamítl jím žádost žalobkyně o dodatečné povolení stavby. Žádost se týkala stavby „objekt Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 141 A 19/2024 (maringotka) na pozemku parc. č. st. XA v k. ú. X“. Prvostupňový orgán rozhodl o žádosti žalobkyně zamítavě s odkazem na závazná stanoviska dotčených orgánů:  závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny – Správy Národního parku České Švýcarsko ze dne 12. 12. 2022, č. j. SNPCS/09200/2022, (dále také jen „Správa NP“ a „stanovisko Správy NP“), které bylo v odvolacím řízení potvrzeno závazným stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne 30. 4. 2024, č. j. MZP/2024/220/988, (dále také jen „MŽP“ a „stanovisko MŽP“);  závazné stanovisko orgánu státní památkové péče – Magistrátu města Děčín, odbor stavební, oddělení územního rozhodování a památkové péče ze dne 8. 12. 2022, č. j. MDC/129918/2022, (dále jen „prvostupňový OSPP“ a „stanovisko prvostupňového OSPP“), které bylo v odvolacím řízení potvrzeno závazným stanoviskem Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor kultury a památkové péče, ze dne 22. 4. 2024, č. j. KUUK/057867/2024 (dále jen „druhostupňový OSPP“ a „stanovisko druhostupňového OSPP“).

2. Napadeným rozhodnutím ze dne 26. 6. 2024, č. j. KUUK/096057/2024, žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Žaloba 3. Žaloba směřovala proti napadenému rozhodnutí a dále proti prvostupňovému rozhodnutí a závazným stanoviskům, na která odkazují.

4. Žalobkyně nesouhlasila se závěry stanovisek druhostupňového OSPP a MŽP a shledávala v nich rozpor s právními předpisy a porušení principů, kterými je ovládáno správní uvážení. Argumentovala, že v daném případě byla jak prvostupňovým OSPP, tak Správou NP vypracována stanoviska, která se zakládají na subjektivním přesvědčení příslušného úředníka. Nadřízená pracoviště tuto argumentaci pouze převzala. Žalobkyně namítla, že absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje a že každé správní uvážení má své meze vyplývající v prvé řadě z ústavních principů.

5. Prvostupňový OSPP i Správa NP podle žalobkyně své závěry opřely o tehdy 18 let starou studii nazvanou Ochrana krajinného rázu Národního parku České Švýcarsko (Bukáček, Matějka, Miklová, 2006). Tato studie však podle žalobkyně umožňuje široký výklad a bylo možné se o ni opřít i v případě pozitivního stanoviska, že maringotka je prvkem dotvářejícím charakter lokality. Podle žalobkyně je charakterem lokality v současnosti užívání zástavby za účelem rekreace. Maringotka byla na stavební pozemek umístěna jen jako doplněk k hlavní stavbě, kterou je historická budova na pozemku p. č. XB v k. ú. X, a slouží k relaxaci jako odpočinkový prostor, čítárna apod. Žalobkyně poukázala na to, že umístění nových prvků dotvářejících charakter lokality je ve studii považováno za přípustné.

6. Žalobkyně se také odvolávala na legitimní očekávání, které podle jejího vyjádření získala před podáním žádosti, když pracovnice prvostupňového OSPP přislíbila souhlasné stanovisko a Správa NP se vyjádřila neutrálně a „pouze“ projevila obavu z možného využití pro krátkodobé ubytování, tzv. glamping. Žalobkyně proto legitimně očekávala, že stanoviska budou kladná. Tato očekávání měla také z důvodu, že u jiných objektů v lokalitě došlo k nové výstavbě výrazných doplňkových staveb, zejména na pozemku p. č. XC v k. ú. X, kde byla povolena doplňková výstavba objektu, kde je umístěna krytá garáž, sauna a má i jiné využití a jedná se rovněž o dřevostavbu, která kromě sedlové střechy jinak nevykazuje žádné prvky původní zástavby. Žalobkyně byla přesvědčena, že v jejím případě, kdy dřevěná Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 141 A 19/2024 maringotka nedosahuje takového rozsahu výstavby jako na pozemku p. č. XC v k. ú. X, měla být stanoviska prvostupňového OSPP a Správy NP souhlasná. Prvostupňový OSPP a Správa NP mohly podle žalobkyně argumentovat uvedenou studií z roku 2006 tak, že výstavba na parcele p. č. XC není doplňková a že se v lokalitě nenachází žádné garáže, protože zde dříve žádná auta nebyla, stejně tak, jako se tu nekočovalo s maringotkami. Popsané úvahy považovala žalobkyně za absurdní a svědčí podle ní o tom, že správní uvážení prvostupňového OSPP a Správy NP bylo založeno na subjektivním přesvědčení úředníka pověřeného vyřizováním záležitosti.

7. Dále žalobkyně rozporovala, že by daná maringotka představovala stavbu. Žádost o dodatečné povolení stavby podala pouze z důvodu, že prvostupňovým orgánem bylo zahájeno řízení o odstranění stavby. Toto řízení bylo zahájeno z podnětu pracovnice prvostupňového orgánu, která měla na místě žalobkyni doporučit mj. umístění sedlové střechy na maringotku, což žalobkyně odmítla. Žalobkyně argumentovala, že se v lokalitě nachází i jiné maringotky, na které žalobkyně poukazovala ve správním řízení. Tyto ale podle správních orgánů stavbami nejsou, přestože jedna z nich na pozemku p. č. XD v k. ú. X je pravděpodobně užívána ke skladování stavebního materiálu. Argumentace žalovaného, že lze pro danou maringotku obstarat registrační značku a s maringotkou odjet, je podle žalobkyně nepřiléhavá, protože toto lze nepochybně vyřídit a obstarat i pro maringotku žalobkyně, která má obě nápravy a nevhodná loukoťová kola lze bez potíží vyměnit.

8. Žalobkyně také nesouhlasila s tvrzením žalovaného, který označil stanoviska prvostupňového OSPP a Správy NP za konzistentní. Takové tvrzení je podle ní nepravdivé, protože srovnávaná závazná stanoviska, která byla brána v úvahu, se vždy vztahovala ke stavbám, které byly svým charakterem unikátní. Žalobkyně si je vědoma, že lokalita X je lokalitou zvláštního významu z hlediska množství dochovaných původních staveb a ochranu lokality respektuje. Jednu z původních staveb také vlastní (pozemek p. č. XB, stavba č. p. XA) a řádně se o ni stará, přesto se ale domnívá, že maringotka ráz místa významně nenarušuje a je plně v souladu se studií.

9. V doplnění žaloby ze dne 20. 5. 2026 žalobkyně doplnila argumentaci uvedenou v žalobě tak, že Správa NP se dopouští diskriminačního přístupu také proto, že sama ve svém závazném stanovisku uvedla, že maringotku na pozemku p. č. XE v k. ú. X toleruje z důvodu jejího obecně prospěšného účelu (slouží jako kiosek při kulturních akcích obce), a proto její umístění nijak nepostihuje pro porušení § 26 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, (dále jen „ZOPK“). Za absurdní pak označila tvrzení Správy NP, že tato maringotka a další maringotka na pozemku p. č. XD v k. ú. X nejsou, na rozdíl od maringotky žalobkyně, výrobky plnícími funkci stavby. Podle ní tato skutečnost vyplývá ze správního spisu, neboť obě maringotky jsou zjevně nemobilní. Naopak maringotka žalobkyně je podle jejího mínění mobilní, neboť má kola a je možné ji odvalit. V tomto ohledu odkázala na odbornou literaturu a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2025, č. j. 7 As 347/2024-41.

10. Nad rámec žalobních námitek pak žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za částečně nepřezkoumatelné, protože ani ze závazných stanovisek nevyplývá, proč nejsou žalobkyní odkazované maringotky v blízkém okolí srovnatelným případem, proč také nejsou považovány za stavbu a proč je v jejich případě tolerován nezákonný stav.

11. Konečně v doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že závěry OSPP obou stupňů ohledně „původnosti“ maringotky v dané oblasti s ohledem na její historii považuje za ryze Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 141 A 19/2024 spekulativní, neboť maringotka a podobné povozy se běžně používaly k obhospodařování odlehlých částí lesů a polí. Vyjádření k žalobě 12. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 27. 9. 2024. V něm primárně poukázal na skutečnost, orgány obou stupňů byly vázány obsahem závazných stanovisek, a proto nemohly vydat jiné než zamítavé rozhodnutí. S ohledem na charakter žalobních námitek směřujících do obsahu závazných stanovisek odkázal na napadené rozhodnutí a obsah závazných stanovisek.

13. K námitce, že maringotka žalobkyně není vůbec stavba, žalovaný uvedl, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, že předmětem daného řízení je zrealizovaná stavba, tzn. objekt „maringotka” včetně dřevěné verandy a připojení na elektrickou síť. Pokud žalobkyně srovnává svou stavbu s maringotkami umístěnými v dané lokalitě (konkrétně s maringotkou umístěnou na pozemku p. č. XD v k. ú. X), tuto žalovaný označil za vozidlo, které není vzhledem ke svému technickému stavu provozuschopné. Podle žalovaného nelze v daném případě srovnávat stavbu žalobkyně s jinými maringotkami, neboť žalobkyně „maringotku” stavební a montážní činností změnila tak, že k ní přistavěla dřevěnou verandu a připojila ji na elektrickou síť. Nelze tedy podle něj polemizovat, že po výměně kol a opatření registrační značky by stavba žalobkyně byla pojízdná stejně jako maringotka umístěná na pozemku p. č. XD v k. ú. X. Žalovaný se domnívá, že zdůvodnil v napadeném rozhodnutí veškerou stavební činnost i stávající maringotky, na které žalobkyně poukazovala v odvolání, přičemž i zdůvodnil, proč považuje maringotku umístěnou na pozemku p. č. XD v k. ú. X za vozidlo. Žalovaný neměl pochybnosti o tom, že stavba žalobkyně není vozidlem, neboť i předmět žádosti o dodatečné povolení stavby odpovídá její skutečné realizaci.

14. Závěrem navrhl, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná. Vyjádření nadřízených dotčených orgánů 15. S ohledem na nabytí účinnosti zákona č. 314/2025 Sb. od 1. 1. 2026, kterým mj. došlo k novelizaci § 75 odst. 2 s. ř. s., soud vyzval druhostupňový OSPP a MŽP přípisem ze dne 21. 4. 2026 k vyjádření k žalobě.

16. Druhostupňový OSPP v podání ze dne 29. 4. 2026 k žalobě uvedl, že jeho závazné stanovisko reagovalo na všechny odvolací námitky žalobkyně a považuje ho za řádně odůvodněné v souladu s § 149 odst. 2 správního řádu. Uvedl, že orgány státní památkové péče nevycházely ze studie Ochrana krajinného rázu Národního parku České Švýcarsko (2006), ale z odborného vyjádření Národního památkového ústavu, které si vyžádal prvostupňový OSPP. K namítanému legitimnímu očekávání žalobkyně z důvodu existence jiných stavebních záměrů v okolí druhostupňový OSPP uvedl, že žalobkyně srovnává případy, které nejsou obdobné a z toho důvodu se nelze dovolávat legitimního očekávání a obdobného přístupu. Žalobkyně umístila svou stavbu (respektive výrobek plnící funkci stavby), aniž by si předem vyžádala závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. Druhostupňový OSPP si vyžádal závazná stanoviska k případům, kterými žalobkyně argumentovala v odvolání, a všechny poukazované případy jsou rozebrány v odůvodnění závazného stanoviska.

17. MŽP v podání ze dne 29. 4. 2026 uvedlo, že své závazné stanovisko považuje za řádně a přezkoumatelně odůvodněné a má za to, že vypořádalo všechny odvolací námitky Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 5 141 A 19/2024 žalobkyně. Nad rámec obsahu závazného stanoviska MŽP uvedlo, že Správa NP ve svém stanovisku vycházela z odborných podkladů, zejména ze studie Vyhodnocení krajinného rázu CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko a z materiálu Ochrana krajinného rázu NP České Švýcarsko (2006). MŽP v odůvodnění uvedlo, že Správa NP postupovala konzistentně a v souladu s dlouhodobě uplatňovanými zásadami ochrany krajinného rázu v lokalitě X. Závazné stanovisko tedy není založeno na subjektivním názoru jednotlivého úředníka, ale na konstantním správním uvážení. MŽP proto jako nadřízený orgán potvrdilo závazné stanovisko Správy NP jako věcně správné. K žalobní námitce ohledně legitimního očekávání při předběžné konzultaci se Správou NP MŽP uvedlo, že konzultace nejsou závazné a nemohou založit legitimní očekávání ve smyslu správního práva. Správa NP podle tvrzení žalobkyně pouze uvedla, že si má podat žádost, což je neutrální sdělení, nikoli příslib kladného výsledku. Závazné stanovisko je vydáváno až na základě posouzení konkrétního záměru a jeho vlivu na krajinný ráz. Jednání 18. Při soudním jednání konaném dne 27. 5. 2026 zástupce žalobkyně odkázal na písemná podání učiněná v průběhu řízení a zdůraznil žalobní námitky směřující proti posouzení maringotky jako výrobku plnícího funkci stavby a proti diskriminačnímu přístupu dotčených orgánů vůči žalobkyni. K prezentovanému obsahu spisu dále uvedl, že ze závazného stanoviska MŽP (konkrétně str. 5) vyplývá, že s maringotkou žalobkyně bylo na pozemku pohybováno. Na žalobě trval a požadoval přiznání náhrady nákladů řízení.

19. Sama žalobkyně pak uvedla, že Správa NP od začátku řízení tvrdila, že by vydala souhlasné stanovisko, kdyby žalobkyně maringotku opláštila sedlovou střechou. Podle jejího vyjádření toto stanovisko Správy NP trvalo i cca před dvěma týdny, kdy se zástupci Správy NP komunikovala. Považuje za diskriminační, že tento požadavek nemá Správa NP i k jiným maringotkám v okolí. Dále uvedla, že v současné době kousek od maringotky na pozemku obce X byl vystavěn 8metrový vysílač pro zavedení 6G sítě a dále přímo v X má dojít k umístění maringotky se sedlovou střechou u místního hřiště, která má sloužit jako zázemí pro návštěvníky. V tomto žalobkyně spatřovala nerovný přístup.

20. Pověřená pracovnice žalovaného uvedla, že trvá na zamítnutí žaloby jako nedůvodné a odkázala na dřívější podání. Zdůraznila, že prvostupňový orgán i žalovaný vycházeli z obsahu zamítavých závazných stanovisek, a zároveň uvedla, že žalovaný správně posoudil maringotku žalobkyně jako výrobek plnící funkci stavby. Posouzení věci soudem 21. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), které vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty dvou měsíců ode dne, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, jak stanoví § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 6 141 A 19/2024 22. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

23. Ze správního spisu vyplývá, že prvostupňový orgán na základě podnětu vyzval žalobkyni k účasti na kontrolní prohlídce stavby. Z této kontrolní prohlídky byl sepsán protokol. Prvostupňový orgán oznámil zahájení řízení o odstranění nepovolené stavby a poučil žalobkyni o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby ve lhůtě 30 dnů od zahájení tohoto řízení.

24. Dne 22. 8. 2022 žalobkyně podala žádost o dodatečné povolení stavby. Jelikož podaná žádost nebyla kompletní, prvostupňový orgán vyzval žalobkyni k jejímu doplnění. Žalobkyně dne 23. 12. 2022 doložila nesouhlasná závazná stanoviska prvostupňového OSPP, Správy NP a Magistrátu města Děčín, odboru životního prostředí.

25. Prvostupňový OSPP ve svém závazném stanovisku uvedl, že s dodatečným povolením stavby nesouhlasí. Dále konstatoval, že maringotka není homologována pro provoz na pozemních komunikacích a také neplní funkci samostatné stavby, ale slouží jako relaxační místo pro majitele pozemku a domu č. p. XA (jde o výrobek plnící funkci stavby). Není napojena na vodovod ani kanalizaci, elektřina je vedena z domu č. p. XA. V závazném stanovisku je uvedeno, že X je i z historického hlediska odlehlá lokalita, kam kočovné společnosti nezavítaly, a charakter odlehlé samoty si dochovala dodnes, přičemž nová výstavba není nijak masivní a respektuje své okolí. Prvostupňový OSPP uvedl ke slučitelnosti samotné stavby maringotky s architektonickým charakterem X (vesnické památkové zóny) následující: „Provedený objekt nekoresponduje s konzervativním charakterem stávajících staveb na území památkové zóny (ať už hlavních budov s obytnou funkcí, tak ani vedlejších doplňkových staveb u nich, zpravidla s náplní hospodářskou nebo technickou, v poslední době i rekreačním využitím). V případě maringotky, byť tzv. v retro stylu, je s tradiční místní architekturou neslučitelná jak forma zastřešení, co se týče tvaru i materiálu, tak i způsobem opláštění stěn z horizontálně orientovaných a poměrně úzkých palubek. Samotný způsob postavení hlavní části v podstatě stabilního objektu, fyzicky propojeného s přistavěnou terasou, na podvozek s koly, jejichž skutečná funkce je prakticky nulová, lze hodnotit jako snahu vyvolat dojem možnosti relativně snadného přesunutí na jiné místo, a tím pádem nějaké dočasnosti trvání současného stavu. Soubor maringotky s terasou je situován na pozemku, který historicky byl zastavěn, a kde by mohl stát samostatný objekt s parametry odpovídajícími zpravidla uplatňovaným standardům na poli památkové péče, které požadují při realizaci novostaveb, dbát na co možná nejvěrohodnější místně opodstatněné ztvárnění tradičních staveb ve vesnickém prostředí, které jim nejlépe zaručí přirozené začlenění v prostoru, dochovaném do značné míry v novodobými zásahy nenarušeném stavu s osobitou atmosférou pro tuto památkově cennou lokalitu. Správní orgán zvažoval i možnost stanovení podmínek pro úpravu stávajícího vzhledu maringotky, ale zásahy by byly natolik zásadní, že by setřely její charakteristické znaky a vyžádaly by si velké finanční náklady.“ 26. Prvostupňový OSPP dospěl k závěru, že maringotka představuje natolik cizorodý prvek v dané památkově hodnotné lokalitě, že není namístě její dodatečné povolení. Dále podotkl, že pozemek, na němž maringotka stojí, je podle územního plánu stavební parcela a je možné na ní postavit stavbu, která bude svým charakterem respektovat charakter cenného urbanistického celku.

27. Správa NP ve svém závazném stanovisku uvedla, že rovněž nesouhlasí s dodatečným povolením stavby maringotky, která podle jejího názoru představuje výrobek plnící funkci Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 7 141 A 19/2024 stavby, resp. doplňkovou stavbu ke stavbě č. p. XA. Správa NP odkázala na shora citovanou studii Vyhodnocení krajinného rázu Chráněné krajinné oblasti Labské Pískovce a Národního parku České Švýcarsko, která tvoří územně analytický podklad a pro oblast X uvádí, že jde o výrazně autentické sídlo s vysokými estetickými a architektonickými hodnotami, pro které byla v rámci studie zahrnuta k jádrovému území národního parku. V lokalitě se doporučuje nedoplňovat nové stavby, pouze realizovat vhodné úpravy stávajících objektů a prvků dotvářejících charakter lokality a zároveň respektovat původní vzhled, materiály i barevnost objektů. Správa NP považovala umístění maringotky v daném území za zcela nevhodné a cizorodé. Podle jejího názoru se objekt (připomínající cirkusové prostředí) do dané lokality tradičního lidového stavitelství zásadním způsobem nehodí a trvalé umístění by poškodilo krajinný ráz místa. Správa NP dodala, že by na místě akceptovala trvalou stavbu, která by svým objemem, zastřešením a materiálem odpovídala tradiční doplňkové stavbě k rodinnému domu. Rovněž argumentovala, že usiluje i v jiných případech o vymístění maringotek a jiných mobilních zařízení jak z volné krajiny, tak ze zastavěného území obcí.

28. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 24. 1. 2024 došlo k zamítnutí žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby. Prvostupňový orgán odkázal na závazná stanoviska prvostupňového OSPP a Správy NP s odkazem na § 149 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) a uvedl, že není oprávněn přezkoumávat obsah závazných stanovisek dotčených orgánů; jelikož ale byla vydána dvě negativní závazná stanoviska, nebyly splněny zákonné podmínky pro vyhovění žádosti, a proto byla zamítnuta.

29. Dne 14. 2. 2024 žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Namítala, že prvostupňový orgán nepřihlédl k jí navrhovaným důkazům a dále věcně zpochybňovala závěry dotčených orgánů. Její argumentace byla de facto obdobná jako v samotné žalobě. Nesouhlasila s použitím studie ze strany Správy NP, jejíž použití považovala za účelové a samotnou studii považovala za neaktuální. Poukazovala na jiné stavební záměry v dané lokalitě a navrhovala provedení dokazování obsahem závazných stanovisek vydaných v souvislosti s jejich povolením – konkrétně poukazovala na stavební záměr na pozemcích p. č. XF, XC a XG a záměr na pozemku p. č. XH. Rovněž poukazovala na umístění dvou dalších menších staveb v dané lokalitě, které jsou dle jejího názoru esteticky podstatně méně přijatelné než její maringotka – konkrétně maringotka na pozemku p. č. XD, bouda s rovnou střechou na pozemku p. č. XH a p. č. XI a maringotka v obci X, která slouží jako kiosek. Uvedla, že oproti těmto stavbám je její maringotka vyrobená po vzoru starých maringotek, se kterými se dříve kočovalo. Stejnou argumentaci uplatnila žalobkyně i proti nesouhlasnému závaznému stanovisku prvostupňového OSPP, který podle ní žádnou studii ani jiné podklady, ze kterých by vycházel, nezmiňuje a opírá se pouze o uvážení pracovníka prvostupňového OSPP. Dle žalobkyně je logické, že každý nový prvek v lokalitě má vliv na její celkový vzhled, ale jak žalobkyně uvádí, jedná se o retromaringotku, která se dříve běžně užívala ke kočování, je umístěna na pozemku žalobkyně a je pohledově skryta.

30. Vzhledem k tomu, že odvoláním byl napaden i obsah podkladových závazných stanovisek, žalovaný si coby odvolací správní orgán vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správních orgánů nadřízených správním orgánům příslušným k vydání závazných stanovisek – tedy MŽP (v případě Správy NP) a Krajského úřadu Ústeckého kraje (v případě prvostupňového OSPP).

31. Dne 2. 5. 2024 obdržel žalovaný závazné stanovisko MŽP, kterým bylo potvrzeno nesouhlasné závazné stanovisko Správy NP. MŽP ve stanovisku uvedlo, že hlavním cílem v Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 8 141 A 19/2024 oblasti ochrany krajinného rázu v NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce je zachování typického vzhledu krajiny a současně její šetrné využívání. Podle MŽP postupovala Správa NP v daném případě v souladu s tímto cílem. MŽP uvedlo, že plány péče o Národní park a CHKO stanovují rámcové limity pro výstavbu, přičemž k prosazování tohoto principu slouží kromě studie, na kterou odkázala Správa NP, také studie Ochrana krajinného rázu Národního parku České Švýcarsko (Bukáček, Matějka, Miklová, 2006). MŽP studii Vyhodnocení krajinného rázu CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko, která byla zpracována v letech 2006 a 2007, za zastaralou nepovažuje, neboť ve vztahu ke X se žádným způsobem nezměnila, a tudíž je stále platná.

32. MŽP dále požádalo Správu NP o zaslání závazných stanovisek, na která odkazovala žalobkyně v odvolání. Správa NP uvedla, že dne 7. 5. 2014 bylo Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen AOPK ČR“) vydáno souhlasné závazné stanovisko ke stavbě rekreačního objektu – roubené chalupy na st. p. č. XF a pozemku p. č. XG v k. ú. X, a to jako náhrada za odstraňovaný objekt na st. p. č. XF. Dne 10. 3. 2015 bylo AOPK ČR vydáno souhlasné závazné stanovisko ke stavbě rodinného domu (místo původně uvažovaného rekreačního objektu) na st. p. č. XF, pozemku p. č. XG a XJ v k. ú. X. Dne 3. 9. 2019 bylo Správou NP vydáno souhlasné závazné stanovisko s podmínkami k doplňkové stavbě k rodinnému domu umístěné na pozemku p. č. XG v k. ú. X. Při splnění podmínek stavba respektovala tradiční měřítko i architektonické řešení. Správa NP dodala také, že ve vesnických památkových zónách nebo u památkově chráněných objektů vždy záměry konzultuje s orgánem státní památkové péče. Stavební zásahy na pozemku p. č. XH, které žalobkyně též zmínila ve svém odvolání, považuje Správa NP za nelegální, a proto podala podnět příslušnému stavebnímu úřadu dne 10. 4. 2024.

33. MŽP konstatovalo, že maringotka s přístavbou jako trvalá stavba narušuje krajinný ráz již z podstaty svým typem stavby. Nejedná se o tradiční objekt, který byl historicky v dané lokalitě umisťován, a snižuje tak estetickou hodnotu dané oblasti s ohledem na krajinný ráz. MŽP nesouhlasilo s názorem žalobkyně, že je maringotka prvek dotvářející charakter lokality. MŽP bylo toho názoru, že i prvky dotvářející charakter lokality musí svým zastřešením, materiálem a objemem splňovat obecné podmínky pro výstavbu v NP České Švýcarsko. MŽP se ztotožnilo s názorem Správy NP, že by na dotčeném místě akceptovala trvalou stavbu, která by svým objemem, zastřešením a materiálem odpovídala tradiční doplňkové stavbě k rodinnému domu.

34. Ke stavebnímu záměru na pozemku p. č. XI v k. ú. X, na nějž také odkazovala žalobkyně, MŽP uvedlo, že byl odsouhlasen AOPK ČR v rámci dodatečného povolení stavby v závazném stanovisku ze dne 10. 10. 2016. MŽP uvedlo, že se v případě tohoto „přístřešku“ AOPK ČR nedržela pravidel daných výše uvedenými materiály. Nicméně, vzhledem k tomu, že přístřešek není předmětem tohoto řízení, MŽP se jím hlouběji nezabývalo.

35. MŽP dále uvedlo, že Správa NP se rovněž dodatečně vyjádřila ke dvěma maringotkám v blízkém okolí, na něž žalobkyně také pro srovnání odkazovala. Správa NP tyto maringotky nepovažovala za výrobky plnící funkci stavby. Maringotka na pozemku p. č. XD není dle Správy NP využívána k rekreaci a byla na pozemek umístěna původně jako zařízení staveniště ke stavbě zamýšleného rodinného domu, k jehož povolení a realizaci nikdy nedošlo. Správa NP by dle jejího vyjádření tento případ mohla vyhodnotit jako porušení zákazu vyplývajícího z § 26 odst. 1 písm. c) ZOPK, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o zastavěné území obce, není z kapacitních důvodů schopna podobné případy řešit. K druhé maringotce na pozemku p. č. XE v k. ú. X (ve vlastnictví obce X) Správa NP sdělila, Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 9 141 A 19/2024 že slouží jako kiosek občerstvení při pořádání kulturních akcí obce. Správa NP by tento případ opět mohla vyhodnotit jako porušení zákazu vyplývajícího z § 26 odst. 1 písm. c) ZOPK, avšak vzhledem k tomu, k jakému účelu slouží, tento stav toleruje.

36. MŽP stejně jako Správa NP připustilo, že se posuzovaná maringotka pohledově neuplatňuje až tak výrazně, ale její povolení vnímá jako nežádoucí příklad pro další případné stavebníky, kteří se snaží o zřizování jednoduchých ubytovacích kapacit. K tvrzení, že Správa NP své stanovisko dostatečně neodůvodnila, MŽP uvedlo, že Správa NP je, co se týče přístupu a názorů, konzistentní a její závěry jsou odůvodněné.

37. Dne 23. 4. 2024 obdržel žalovaný závazné stanovisko druhostupňového OSPP, kterým bylo potvrzeno nesouhlasné závazné stanovisko prvostupňového OSPP. K námitce žalobkyně ohledně výstavby na jiných místech vesnické památkové zóny X druhostupňový OSPP uvedl, že si nechal zaslat vyjádření ke stavebním pracím na uvedených pozemcích a případné kopie vydaných závazných stanovisek. K výstavbě na pozemcích p. č. XF, XC a XG v k. ú. X prvostupňový OSPP vydal souhlasné závazné stanovisko ze dne 30. 7. 2014 k záměru stavby poloroubeného domu. K vedlejší stavbě s letní kuchyní na výše zmíněných pozemcích vydal prvostupňový OSPP souhlasné závazné stanovisko ze dne 15. 1. 2020. Závazné stanovisko podmínil třemi podmínkami. Následně se prvostupňový OSPP vyjadřoval ke změně stavby před dokončením, jejímž předmětem bylo zvětšení velikosti, zvýšení počtu oken, osazení panoramatického okna, osazení dlažby, změna umístění a velikosti střešních oken. K této změně vydal prvostupňový OSPP kladné závazné stanovisko ze dne 14. 9. 2021, které podmínil dvěma podmínkami. Závazným stanoviskem ze dne 12. 4. 2023 byla povolena stavba krytého stání pro automobily, sauna a jezírko. Všechna výše uvedená závazná stanoviska byla vydána po kladných vyjádřeních (v některých případech podmíněných) před zahájením prací v souladu se zákonem. Vlastník tedy v souladu se zákonem projednal plánované zásahy v chráněném území a dozvěděl se požadavky památkové péče před samotným započetím realizace. Druhostupňový OSPP konstatoval, že pokud by si žalobkyně vyžádala závazné stanovisko prvostupňového OSPP před realizací umístění maringotky tak, jak jí ukládá § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, požadavky památkové péče by se dozvěděla a současným problémům s dodatečnou legalizací by se vyhnula.

38. Ohledně výstavby na pozemcích p. č. XH a XI v k. ú. X druhostupňový OSPP sdělil, že daná výstavba dle informací od prvostupňového OSPP byla provedena v rozporu s vydaným závazným stanoviskem. K tomuto druhostupňový OSPP odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016, č. j. 5 As 155/2015-35, kde je uvedeno, že účastník řízení se může před správním orgánem dovolávat obdobného zacházení jako v předchozích srovnatelných případech jen tehdy, byl-li tento předchozí postup správního orgánu v souladu se zákonem.

39. Ke dvěma dalším maringotkám, na něž žalobkyně poukazovala v odvolání, druhostupňový OSPP sdělil, že k maringotce na pozemku p. č. XD v k. ú. X si vyžádal od prvostupňového OSPP vyjádření, či případně závazné stanovisko, pokud bylo vydáno. Prvostupňový OSPP uvedl, že maringotka na daném pozemku není stavbou, proto se v době umístění této maringotky neměl možnost vyjádřit formou závazného stanoviska. Svým konstrukčním řešením je maringotka na pozemku p. č. XD vozidlem, byť jeho současný technický stav znemožňuje jej tímto způsobem využít. Po splnění nezbytných požadavků (doplnění kol, technická prohlídka a obdržení registrační značky), se však může pohybovat po komunikacích. Maringotka umístěná na pozemku st. p. č. XA v k. ú. X, který je ve Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 10 141 A 19/2024 vlastnictví žalobkyně, je výrobkem plnícím funkci stavby a nejedná se o vozidlo, které je možné vléct po pozemních komunikacích.

40. K maringotce na pozemku p. č. XE v k. ú. X (kiosek ve vlastnictví obce X) uvedl druhostupňový OSPP, že se nenachází v památkově chráněném území (vesnické památkové zóně), a z hlediska památkové péče tedy nepřísluší dotčeným orgánům se k ní vyjadřovat.

41. Ve vztahu k otázce vhodnosti umístění maringotky žalobkyně ve vesnické památkové zóně X uvedl druhostupňový OSPP, že není podstatné pouze pohledové uplatnění posuzované stavby, ale také původnost vzhledu a materiálového řešení a historická opodstatněnost stavby v daném území. K posuzované maringotce dále uvedl, že je provedena v retro stylu, nicméně materiálově je provedena z moderních a cizorodých prvků. Zásadním problémem je forma zastřešení maringotky provedená z vlnitého plechu, její opláštění z úzkých horizontálně kladených palubek a střecha nad dřevěnou terasou z průsvitného plastu. Problematický je i tvar střechy, když v okolí převažuje typ sedlových střech většinou krytých vláknocementovou krytinou. Své další úvahy o vhodnosti záměru žalobkyně v dané vesnické památkové zóně podrobně rozvedl na straně 6 závazného stanoviska.

42. Ohledně tvrzení žalobkyně, že s podobnou maringotkou se mohlo před sto lety kočovat, druhostupňový OSPP uvedl, že jde o nepodloženou hypotézu, kterou žalobkyně musí případně prokázat. Navíc s ohledem na odlehlost lokality tuto domněnku považuje druhostupňový OSPP za málo pravděpodobnou. K námitce žalobkyně, že dotčený prvostupňový OSPP se neopírá o žádné podklady, ale jen o své uvážení, druhostupňový OSPP odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2019, č. j. 5 As 155/2015-35, v němž je mimo jiné uvedeno, že posuzování, zda zamýšlená úprava objektu, který se nachází v městské památkové zóně, je slučitelná se zájmy památkové ochrany, je proces, v němž má orgán památkové péče nepochybně významný prostor pro správní uvážení. Dále argumentoval, že v tomto případě dotčený prvostupňový OSPP nad rámec svých zákonných povinností požádal o písemné vyjádření Národní památkový ústav a z jeho písemného vyjádření v argumentaci vycházel.

43. Napadeným rozhodnutím žalovaný následně potvrdil prvostupňové (zamítavé) rozhodnutí. Žalovaný shledal postup prvostupňového orgánu jako procesně korektní a uvedl, že v situaci, kdy prvostupňový orgán disponoval nesouhlasnými stanovisky dotčených orgánů, správně nepokračoval v dokazování (byť to žalobkyně navrhovala) s odkazem na § 149 odst. 6 a § 51 odst. 3 správního řádu. Žalovaný sdělil, že prvostupňovému orgánu nepřísluší zkoumat obsah závazných stanovisek a obdobný postup se uplatní i v rámci odvolacího řízení ohledně námitek směřujících proti obsahu závazných stanovisek. Jelikož nadřízené dotčené orgány potvrdily nesouhlasná závazná stanoviska a vypořádaly námitky žalobkyně, žalovaný rovněž neprováděl další dokazování a prvostupňové rozhodnutí jako správné potvrdil.

44. Žalobní námitky soud hodnotil následovně.

45. Ve vztahu k prvostupňovému orgánu a žalovanému žalobkyně vytýká zejména samotnou skutečnost, že danou maringotku posoudili jako stavbu, resp. jako výrobek plnící funkci stavby ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon 2006“). Soud k této námitce předně podotýká, že rozlišení situace, kdy maringotka (či jiné primárně mobilní/pojízdné zařízení určené k pobytu osob) má být posouzena jako přípojné nemotorové vozidlo ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a kdy Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 11 141 A 19/2024 jako výrobek plnící funkci stavby, nemusí být vždy jednoznačné. Samotná skutečnost, že maringotka (přívěs) má kola, je technicky přemístitelná a případně způsobilá k provozu na pozemních komunikacích, není sama o sobě určující. Rozhodující je faktický způsob využití, který je prioritním ukazatelem pro posouzení. Z judikatury správních soudů lze určit některé typické indicie, které nasvědčují tomu, jak je posuzované zařízení skutečně využíváno – srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010, č. j. 10 Ca 280/2008-78 (publikován ve Sb. NSS pod č. 2394/2011), rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2022, č. j. 2 As 168/2021-29, nebo žalobkyní odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2025, č. j. 7 As 347/2024-41.

46. Pro závěr, že jde o přípojné nemotorové vozidlo, svědčí typicky fakt, že je maringotka primárně určena k přepravě, že je reálně přemisťována, není dlouhodobě usazena na jednom místě, není trvale připojena na inženýrské sítě, není jinak stavebně upravena pro stabilní umístění a její využití je dočasné, typicky při přesunech nebo krátkodobém pobytu.

47. Naopak pro závěr, že jde o výrobek plnící funkci stavby, svědčí zejména skutečnost, že je maringotka trvale umístěna na pozemku, je trvale připojena k inženýrským sítím, jsou kolem ní zbudovány stavební úpravy usnadňující její užívání (podezdívka, ukotvení, vyrovnání terénu apod.) a také je zjevný úmysl vlastníka užívat maringotku „statickým“ způsobem.

48. V posuzovaném případě má soud za to, že ze správního řízení i z tvrzení žalobkyně jednoznačně vyplývá, že daná maringotka je výrobek plnící funkci stavby. Především z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že maringotku používá jako doplňkovou stavbu ke stavbě hlavní č. p. 43, a to za účelem rekreace. Žalobkyně žádným způsobem v průběhu správního ani soudního řízení netvrdila, že by maringotku využívala jako přípojné nemotorové vozidlo např. za účelem rekreace v kempu či za účelem kočování. Argument žalobkyně sdělený při jednání, že ze stanoviska MŽP vyplývá, že maringotka byla na pozemcích žalobkyně přemisťována, soud nehodnotil jako relevantní. Zaprvé, tato skutečnost ze závazného stanoviska MŽP nevyplývá, neboť na straně 5 je pouze uvedeno, že „z aktuálního snímku z katastru nemovitostí je navíc patrné, že stavba maringotky s terasou, jež jsou předmětem tohoto stanoviska, je umístěna větší částí na p. p. č. XK v k. ú. X, a její umístění tak neodpovídá doložené situaci, která byla přílohou žádosti ze dne 14. 11. 2022“. Z tohoto sdělení nelze žádným způsobem dovodit, že s maringotkou bylo pohybováno. Pouze se konstatuje, že skutečné umístění maringotky před zahájením řízení neodpovídalo zamýšlenému umístění maringotky v žádosti o její dodatečné povolení. Zadruhé, i kdyby takový závěr bylo možné učinit, tato skutečnost nijak neprokazuje, že by maringotka žalobkyně nesloužila jako výrobek plnící funkci stavby.

49. Dále sama žalobkyně uvedla, že elektřina je k maringotce zavedena z domu č. p. XA; k jiným sítím připojená není. Z fotografií založených ve správním spise vyplývá, že k maringotce je dostavěna dřevěná zastřešená terasa s přístupovými schody, samotná maringotka je vybavena okapy a loukoťová kola i z laického pohledu nemohou sloužit k přepravě po pozemních komunikacích. Ze všech těchto skutečností podle soudu jednoznačně vyplývá, že žalobkyně měla a má v úmyslu maringotku užívat „staticky“ jako příslušenství k hlavní stavbě č. p. XA. Proto soud souhlasil s posouzením správních orgánů, že jde o výrobek plnící funkci stavby. Jak bylo uvedeno shora, ani případná způsobilost pro provoz na pozemních komunikacích (byť v hypotetické rovině, jak namítá žalobkyně), nemůže zvrátit závěr učiněný na základě skutečného způsobu využívání maringotky. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 12 141 A 19/2024 50. Žalobkyně dále argumentovala, že v blízkém okolí jsou rovněž umístěny maringotky, které jsou na pozemcích dlouhodobě, jsou podle jejího názoru nemobilní, a jde proto o stavby, ale pouze její maringotka má být odstraněna. Soud k tomuto uvádí, že posouzení charakteru konkrétní maringotky náleží primárně příslušným stavebním úřadům, do jejichž pravomoci a působnosti spadá agenda odstraňování tzv. černých staveb. Pokud se žalobkyně domnívá, že odkazované maringotky by měly být na základě shora uvedených kritérií posouzeny jako černé stavby, nic jí nebrání vznést podnět příslušnému stavebnímu úřadu. Nicméně i kdyby dané maringotky byly shledány rovněž stavbami bez stavebního povolení, takový faktický protiprávní stav nemůže poskytovat legalitu ani legitimitu jinému protiprávnímu stavu (jak přiléhavě argumentoval druhostupňový OSPP). V dané situaci je rozhodné, že žalobkyně na daný pozemek umístila stavbu bez stavebního povolení v situaci, kdy bylo zákonem vyžadováno.

51. Nelze ani přisvědčit žalobkyni, když namítala částečnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť z něj (ani ze závazných stanovisek) údajně nevyplývá, proč nejsou žalobkyní odkazované maringotky v blízkém okolí srovnatelným případem, nejsou považovány za stavbu a proč je v jejich případě tolerován nezákonný stav. Soud uvádí, že tato úvaha ani nebyla pro dané řízení o dodatečném povolení stavby nezbytná, neboť předmětem řízení bylo dodatečné povolení stavby žalobkyně. Jelikož ale šlo o odvolací námitku, žalovaný na ni v napadeném rozhodnutí reagoval, a to způsobem, který soud považuje za dostatečný, a tudíž přezkoumatelný. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí de facto zopakoval argumentaci dotčených druhostupňových orgánů, jež byla shrnuta výše (body 35, 39 a 40 tohoto rozsudku). Jelikož je zřejmé, z jakých důvodů nebyla maringotka žalobkyně považována za srovnatelnou s odkazovanými maringotkami, soud nesouhlasí, že by napadené rozhodnutí bylo v tomto směru nepřezkoumatelné.

52. Žalobkyně také namítala diskriminační přístup ze strany Správy NP, která uvedla, že maringotku na pozemku p. č. XE v k. ú. X toleruje z důvodu jejího obecně prospěšného účelu (slouží jako kiosek při kulturních akcích obce). Je nutné zdůraznit, že Správa NP uvedla, že umístění této maringotky by mohla vyhodnotit jako porušení zákazu vyplývajícího z § 26 odst. 1 písm. c) ZOPK, tedy ze zákazu na území chráněné krajinné oblasti vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody. Správa NP se tedy vyjadřovala k teoretické možnosti zahájit řízení zcela odlišné od řízení o dodatečném povolení stavby. V uvedeném vyjádření Správy NP tak rozhodně nelze spatřovat jakoukoli diskriminaci žalobkyně. Soud dále uvádí, že maringotka může být zároveň jak obytným přívěsem, na který se vztahuje zákaz dle § 26 odst. 1 písm. c) ZOPK, tak i stavbou ve smyslu stavebního zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2022, č. j. 2 As 168/2021-29).

53. Co se týče obsahu nesouhlasných závazných stanovisek, žalobkyně namítá prakticky shodné nedostatky vůči oběma z nich; především rozporuje správnost odborných závěrů dotčených orgánů (prvostupňových i druhostupňových) a namítá, že jejich závěry byly vytvořeny úředníky prvostupňových dotčených orgánů na základě bezbřehé správní úvahy. Žalobkyně zpochybnila relevanci odkazované odborné studie zpracované ve vztahu k lokalitě Českého Švýcarska a namítala, že daná studie by mohla být vyložena také opačně, tedy souhlasně ve vztahu k maringotce.

54. Soud uvádí, že v případě soudního přezkumu správního uvážení správní soud nenahrazuje správní orgán v jeho odborné kompetenci a nemůže nahradit jeho správní uvážení svým Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 13 141 A 19/2024 vlastním, ale posuzuje, zda nedošlo ke zneužití či vybočení z mezí správního uvážení a zda se správní orgán dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem. Soud má za to, že dotčené orgány měly pro své rozhodnutí dostatek relevantních pokladů, z odůvodnění závazných stanovisek je zřejmé, jak je hodnotily; nelze proto přisvědčit žalobkyni, že závazná stanoviska jsou výsledkem svévolného jednání. Ze spisového materiálu je nepochybné, že správní orgány při posouzení žádosti žalobkyně postupovaly zcela v souladu se zákonem a braly v potaz veškeré relevantní skutečnosti 55. Oba prvostupňové dotčené orgány vycházely ze žádosti žalobkyně, místní znalosti, vlastní odborné úvahy a dalších odborných podkladů – Správa NP z odkazované studie a prvostupňový OSPP z vyjádření Národního památkového ústavu, které si vyžádal. Své výhrady vůči projektu maringotky ve vesnické památkové zóně X jasně formulovaly a oba dotčené prvostupňové orgány se shodly, že jde o nežádoucí stavbu, která narušuje krajinný ráz (z pohledu orgánu ochrany přírody a krajiny) a historický architektonický a urbanistický charakter lokality (z pohledu orgánu státní památkové péče). Maringotka z jejich pohledu do lokality nezapadá zejména použitými materiály, tvarem ani barevným provedením (stručně shrnuto). Co se týče výhrad žalobkyně proti stáří studie, na niž odkazuje Správa NP, soud uvádí, že nikde není stanoveno, jak aktuální má odborný podklad být. Žalobkyně v tomto ohledu svou argumentaci dále nerozvíjí, ovšem z pohledu soudu se obecně jeví jako přípustné, že v případě historicky cenné lokality, u níž panuje zájem na zachování původního architektonického vzhledu a krajinného rázu, dotčené orgány vychází z 18 let staré studie. Těžko očekávat, že za uplynulých 18 let došlo v přístupu odborné veřejnosti k zásadní změně paradigmatu v otázce zachování historických hodnot lokality, jejíž hodnota se utvářela mj. v 18. a 19. století.

56. Pokud žalobkyně rozporuje závěry, které Správa NP dovodila z uvedené studie, soud uvádí, že přezkum správnosti těchto závěrů mu nenáleží, neboť jde o ryze odbornou otázku. Z hledisek, které soudu přísluší hodnotit, dospěl k závěru, že dotčený orgán se nedopustil nezákonného postupu, jak již bylo vysvětleno výše. Subjektivní estetické a jiné vnímání dané stavby žalobkyní je pak pro hodnocení správních orgánů i soudu nerozhodné.

57. Závěry prvostupňových dotčených orgánů potvrdily nadřízené dotčené orgány, které souhlasily s odborným správním uvážením ohledně nevhodnosti projektu maringotky. Dále v návaznosti na odvolací námitky žalobkyně a návrhy k doplnění dokazování přezkoumaly jiné stavební záměry, na něž žalobkyně sama odkazovala v lokalitě X. Nadřízené orgány si vyžádaly od podřízených dotčených orgánů závazná stanoviska vydaná k těmto záměrům a zhodnotily, že šlo o souhlasná stanoviska ke stavebním záměrům, které z jejich pohledu respektovaly charakter lokality. Ze strany prvostupňového OSPP došlo v případě záměrů realizovaných na pozemcích p. č. XF, XC, XG a XJ v k. ú. X k uložení podmínek pro realizaci, které byly stavebníkem dodrženy. V případě záměrů na pozemcích p. č. XH a XI v k. ú. X nadřízené dotčené orgány shodně uvedly, že byly realizovány v rozporu s vydaným závazným stanoviskem.

58. Z pohledu soudu dotčené nadřízené orgány správně vyhodnotily, že prvostupňové dotčené orgány nepostupovaly odlišně v případě jiných stavebních záměrů v dané vesnické památkové zóně. U některých konstatovaly, že byly provedeny v souladu se souhlasnými stanovisky, a u jiných shledaly rozpor s vydanými závaznými stanovisky. V případě záměrů provedených v rozporu se závaznými stanovisky je opět věcí příslušných správních orgánů, aby učinily patřičné kroky k nápravě nezákonného stavu. Tato skutečnost ovšem nemůže sloužit jako měřítko pro povolení jiných staveb. Soud se rovněž ztotožňuje s argumentem Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 14 141 A 19/2024 dotčených orgánů, že za vzniklou situaci může především žalobkyně sama, neboť v rozporu se zákonem umístila danou stavbu (maringotku) v území vesnické památkové zóny. Z porovnávaných stavebních záměrů z nedávné doby vyplývá, že dotčené orgány závaznými stanovisky působí na stavebníky tak, aby byly zachovány hodnoty, jejichž ochrana jim náleží. Zároveň z uvedeného vyplývá, že v dané lokalitě je povolováno umisťování nových prvků po splnění zákonem stanovených postupů. Pokud by žalobkyně před umístěním maringotky vyžádala závazná stanoviska dotčených orgánů, dozvěděla by se podmínky, za nichž by na daný pozemek mohla umístit obdobnou doplňkovou stavbu sloužící k její (či rodinné) rekreaci. Za dané situace tedy nelze hovořit o diskriminaci žalobkyně (nerovném přístupu vůči ní), ani jí nemohlo vzniknout legitimní očekávání ohledně dodatečného povolení posuzované stavby, neboť k odkazovaným stavebním záměrům byla formulována navzájem konzistentní stanoviska dotčených orgánů. Legitimní očekávání by žalobkyni mohlo vzniknout teprve na základě řádně vydaných závazných stanovisek k podobným záměrům – např. pokud by ve vesnické památkové zóně byla dotčenými orgány odsouhlasena obdobná maringotka, jakou umístila na svůj pozemek žalobkyně. To ovšem ze správního spisu nevyplývá a ani žalobkyně nic podobného netvrdí. Proto soud neshledal, že by dotčené orgány postupovaly v rozporu se zásadou zákazu diskriminace či bylo porušeno legitimní očekávání žalobkyně.

59. Žalobkyně také namítala, že jí vzniklo legitimní očekávání ohledně dodatečného povolení maringotky, neboť při osobní komunikaci úřednice prvostupňového OSPP „přislíbila“ souhlasné stanovisko a Správa NP se vyjádřila neutrálně. Soud konstatuje, že legitimní očekávání nemůže žádným způsobem vzniknout na základě neformální komunikace s úředníky správního orgánu. Jelikož je legitimní očekávání zásadním principem právního státu, je nutné pro jeho přezkoumatelnost a případnou kontrolu, aby bylo formováno na základě oficiálních správních aktů vydaných v souladu se zákonem. Pokud by bylo legitimní očekávání dovozováno z neformální komunikace subjektů se správními orgány, šlo by o nesystémový a do budoucna neudržitelný přístup, který by mohl vést k nežádoucím důsledkům v podobě nemožnosti řádné kontroly výkonu veřejné správy. Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou.

60. Soud uzavírá, že neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou. Výrokem I. tohoto rozsudku tedy žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. pro nedůvodnost zamítl.

61. O náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti proti usnesení zdejšího soudu ze dne 3. 3. 2025, č. j. 141 A 19/2024-30, rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 110 odst. 3 větou první téhož zákona. Žalobkyně neměla ve věci konečný úspěch, který je pro rozhodnutí o nákladech řízení podstatný, a proto nemá právo na náhradu nákladů. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení, jež by přesahovaly běžný rámec jeho úřední činnosti, a ani náhradu nákladů nepožadoval. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 15 141 A 19/2024 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 27. května 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.