141 A 33/2024

Rubrum

č. j. 141 A 33/2024-31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: J. P., narozen X bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Kateřinou Krahulíkovou sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2024, č. j. KUUK/125444/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včasně podanou žalobou ze dne 4. 10. 2024 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Děčín, odboru stavebního úřadu, ze dne 13. 5. 2024, č. j. MDC/55391/2024 (dále jen „prvostupňový orgán“ a „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo zastaveno řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby „rekreační chata na pozemku parc. č. X v katastrálním území X“, a to z důvodu zjevné právní nepřípustnosti podané žádosti. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 141 A 33/2024 Žaloba 2. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť měl za to, že byl postupem správních orgánů zkrácen na svých veřejných právech.

3. Žalobce popsal, že v roce 2020 bylo na podnět Státního pozemkového úřadu coby vlastníka pozemku p. č. X v k. ú. X zahájeno prvostupňovým orgánem řízení o odstranění drobné stavby o rozměrech 5 x 7 x 5 metrů umístěné na uvedeném pozemku. Tuto stavbu žalobce postavil na daném pozemku, který měl v nájmu, bez stavebního povolení. V současné době se již stal vlastníkem daného pozemku, který nabyl od Státního pozemkového úřadu.

4. Žalobce dále uvedl, že prvostupňový orgán dne 16. 6. 2022 vydal rozhodnutí č. j. MDC/48220/2022, kterým mu nařídil odstranit stavbu. Toto rozhodnutí převzal pan Tomáš Pachta (syn žalobce) na základě předložené plné moci jemu udělené žalobcem. Proti tomuto rozhodnutí o nařízení odstranění stavby se žalobce odvolal. Žalovaný svým rozhodnutím č. j. KUUK/183731/2022 ze dne 13. 12. 2022 rozhodnutí prvostupňového orgánu o nařízení odstranění stavby zrušil a vrátil věc k novému projednání. Uvedené rozhodnutí žalovaného bylo doručováno přímo žalobci tzv. fikcí.

5. Následně prvostupňový orgán znovu rozhodl o nařízení odstranění stavby, a to rozhodnutím ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023. Toto rozhodnutí bylo opět doručováno přímo žalobci tzv. fikcí. Žalobce namítal, že se s tímto rozhodnutím ale fakticky seznámil až 17. 4. 2024, kdy mu byl jeho stejnopis předán na základě osobní žádosti u prvostupňového orgánu.

6. Žalobce dále sdělil, že již předtím dne 3. 4. 2024 podal žádost o dodatečné povolení stavby, neboť do té doby neobdržel žádné písemnosti v řízení o odstranění stavby a tyto písemnosti neobdržel ani jeho syn, T. P., který dříve předložil plnou moc pro zastoupení žalobce. Navzdory tomu bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým došlo k zastavení řízení o dodatečném povolení stavby.

7. Žalobce v popsaném průběhu doručování rozhodnutí prvostupňového orgánu spatřoval nezákonnost, neboť se žádným způsobem nedozvěděl o rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023, kterým bylo nařízeno odstranění dané stavby. Žalobce argumentoval, že on (ani jeho zmocněnec) se o tomto rozhodnutí nedozvěděli, neboť mu nebylo vhozeno do schránky a ani mu nebylo vhozeno do poštovní schránky upozornění k vyzvednutí zásilky včetně poučení o možnosti doručení fikcí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že odpovědnost za řádné doručení písemností nesou obecně správní orgány, a to i v situacích, kdy pro doručení využívají provozovatele poštovních služeb. Zároveň argumentoval, že samotnou neexistenci oznámení o uložení zásilky nemůže žalobce jako negativní skutečnost prokazovat. Žalobce dále namítal, že opakovaně sděloval správním orgánům v průběhu řízení o odstranění stavby, že doručování v místě jeho bydliště je nespolehlivé. Správní orgány však stále volily doručování touto nespolehlivou cestou, přestože věděly, že adresátovi nebylo tímto způsobem ne jeho vinou již několikrát doručeno.

8. Žalobce tedy shrnul, že nepovažuje rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023, za řádně doručené.

9. Žalobce dále v žalobě formuloval námitky směřující proti samotnému odstranění stavby, zejména zdůraznil nepřiměřenost takového zásahu mj. s ohledem na velikost stavby, kterou je podle něj možné podle současných stavebních předpisů považovat za drobnou. Soud Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 141 A 33/2024 s ohledem na právní posouzení uvedené níže nepovažuje za důležité tyto námitky shrnovat, neboť pro posouzení věci nejsou významné. Vyjádření k žalobě 10. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 5. 11. 2024. Uvedl, že žalobní námitku týkající se nesprávného doručování žalobci považuje za nedůvodnou, a dále konstatoval, že se s odvolacími námitkami v plném rozsahu vypořádal již v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které odkázal.

11. Dále žalovaný sdělil, že žalobce již od srpna roku 2020 prokazatelně věděl o skutečnosti, že prvostupňový orgán se jeho stavbou zabývá a že v případě nedoložení dokladů o povolení stavby bude zahájeno řízení o nařízení jejího odstranění. Dále argumentoval, že navzdory tomu, že žalobce nyní tvrdí, že doručování písemností Českou poštou v místě jeho bydliště je dlouhodobě „nespolehlivé”, podle žalovaného nevyvinul sám žádnou aktivitu k tomu, aby zjistil, zda prvostupňový orgán poté, co mu žalobce žádné podklady nedoložil, řízení o nařízení odstranění stavby zahájil a v jaké fázi se toto řízení nachází. Tato pasivita žalobce podle žalovaného pokračovala dokonce i poté, co bylo jeho zástupci prokazatelně doručeno (první) rozhodnutí prvostupňového orgánu o nařízení odstranění stavby (dne 23. 6. 2022). Žádost o dodatečné povolení stavby podal žalobce až po téměř čtyřech letech od první výzvy prvostupňového orgánu (dne 3. 4. 2024). Žalovaný uvedl, že žalobce v daném případě nestřežil odpovídajícím způsobem svá práva a dodatečného povolení stavby se nepřípustně domáhá až po právní moci rozhodnutí o nařízení jejího odstranění.

12. Žalovaný rovněž uvedl, že na všech doručenkách připojených k písemnostem prvostupňového orgánu, jež byly žalobci doručeny tzv. fikcí, je prohlášení doručujícího orgánu, že na místě adresy byl nezastižený adresát vyzván k vyzvednutí zásilky (spolu s odpovídajícím poučením). Zároveň žalovaný zdůraznil, že žalobce musí v případě zpochybnění doručení písemnosti unést břemeno tvrzení a předložit skutková tvrzení, která jsou skutečně způsobilá doručení a údaje na doručence zpochybnit tím, že vytvářejí věrohodnou verzi reality, podle níž předmětná zásilka doručena nebyla. Podle žalovaného taková tvrzení žalobce nepředložil.

13. Žalovaný se rovněž vyjádřil k námitce neproporcionálního zásahu do žalobcových práv, ovšem soud s ohledem na právní posouzení uvedené níže nepovažuje za důležité toto vyjádření shrnovat, neboť pro posouzení věci není významné.

14. Závěrem žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná. Replika žalobce 15. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval replikou ze dne 27. 11. 2024. Uvedl, že problémy s doručováním Českou poštou v daném lokalitě měli také sousedé a v okolí sídlící společnosti. K důkazu připojil jejich čestná prohlášení o problémech s doručováním v letech 2020–2023. Rovněž argumentoval, že žalovaný přenáší svou povinnost řádně doručovat písemnosti na žalobce, když uvádí, že žalobce se měl jakožto 76letý nemocný člověk bez financí na právní zastoupení sám aktivně pravidelně připomínat u stavebního úřadu. Dále namítal, že žalobce z povahy věci nemůže prokázat samotnou neexistenci oznámení o uložení zásilky jakožto negativní skutečnost. Žalobce tedy setrval na žalobě. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 141 A 33/2024 Posouzení věci soudem 16. Soud věc projednal bez nařízení ústního jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), neboť s tímto postupem účastníci výslovně souhlasili.

17. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

18. Soud na tomto místě nepovažuje za potřebné shrnovat obsah předloženého správního spisu, resp. správních spisů, které předložil žalovaný. Soud totiž dospěl k závěru, že žaloba sama o sobě nemůže být úspěšná, i kdyby se všechna žalobcova tvrzení ukázala jako pravdivá a podařilo se mu je prokázat. Zároveň všechny skutečnosti nutné pro posouzení věci jsou mezi stranami nesporné.

19. Soud předesílá, že pro posouzení věci je rozhodné znění nyní již neúčinného zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, (dále jen „stavební zákon“). Vyplývá tak z přechodných ustanovení „nového“ stavebního zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, (dále jen „stavební zákon 2021“) – konkrétně podle § 330 odst. 1 stavebního zákona 2021 platí, že „řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů“. Za den nabytí účinnosti se pak podle § 334a odst. 3 stavebního zákona 2021 považuje 1. 7. 2024. Řízení o dodatečném povolení stavby bylo prokazatelně zahájeno před tímto datem, a proto je nutné aplikovat předchozí právní úpravu.

20. Proces odstranění nepovolených (tzv. černých) staveb upravuje § 129 stavebního zákona, a to včetně možnosti dodatečného povolení takových staveb. Nejvyšší správní soud se povaze řízení o dodatečném povolení stavby věnoval ve své předchozí rozhodovací činnosti již mnohokrát. V rozsudku ze dne 27. 1. 2010, č. j. 1 Ans 9/2009-87, uvedl, že řízení o odstranění stavby uvedené v § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je prostředkem k odstranění tzv. černých staveb. Nebylo by však v souladu s principem proporcionality, aby k jejich odstranění došlo vždy a za všech okolností, neboť by tak mohlo dojít k nepřiměřenému zásahu do práv vlastníka stavby či stavebníka. Z tohoto důvodu zákon umožňuje (za kumulativního splnění několika zákonných podmínek – srovnej § 129 odst. 3 stavebního zákona), aby byla černá stavba dodatečně povolena.

21. Pro dodatečné povolení stavby zákon konstruuje speciální řízení zahajované na žádost stavebníka nebo vlastníka poté, co je již z moci úřední vedeno řízení o odstranění stavby. Řízení o dodatečném povolení stavby je tedy specifickým prostředkem navázaným na řízení o odstranění stavby, pomocí něhož lze zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu nebo je postavena bez takového rozhodnutí. Řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení spolu velmi úzce souvisí. Řízení o odstranění stavby je řízením prvotním, obligatorním, které musí být, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky, zahájeno vždy. Řízení o dodatečném povolení stavby je naproti tomu řízením fakultativním, neboť záleží pouze na žádosti stavebníka (a splnění dalších zákonných podmínek), zda bude zahájeno a vedeno. V rozsudku ze dne 23. 11. 2011, č. j. 3 As 18/2011- 117, Nejvyšší správní soud na tyto závěry navázal a konstatoval, že řízení o dodatečném povolení stavby je svou povahou akcesorické k řízení o odstranění stavby. V rozsudku ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014-36, Nejvyšší správní soud uvedl, že řízení o dodatečném povolení stavby je specifické tím, že je „vloženo“ do řízení o odstranění nepovolené stavby a do jisté míry je s ním svázáno. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 5 141 A 33/2024 22. Z uvedeného shrnutí je tedy zřejmé, že řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby jsou sice řízení úzce propojená, ale zároveň jde o dvě různá řízení, každé s vlastním procesním režimem. A právě z tohoto důvodu nemůže být žalobce s podanou žalobou úspěšný.

23. Jeho hlavní žalobní námitka je založená na tom, že mu nebylo řádně doručeno meritorní rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023, kterým bylo nařízeno odstranění dané stavby. Uvedené procesní pochybení, kterého se podle žalobce prvostupňový orgán dopustil, je ale nutné primárně řešit v rámci řízení o odstranění stavby, a nikoliv podáním návrhu na dodatečné povolení stavby. V okamžiku, kdy se žalobce seznámil s obsahem rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023, bylo na místě zejména podání odvolání podle § 83 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“), a to za podmínek podle § 84 správního řádu. V posledně uvedeném ustanovení jsou upravena pravidla běhu odvolací lhůty v případě, že rozhodnutí nebylo řádně oznámeno účastníkovi řízení. (Soud podotýká, že za takové odvolání by mohlo být podle svého obsahu považováno odvolání žalobce ze dne 9. 4. 2024, ovšem ze správního spisu není zřejmé, jestli s ním bylo takto nakládáno.)

24. Pokud ale žalobce podal žádost o dodatečné povolení černé stavby za situace, kdy existovalo formálně pravomocné rozhodnutí o odstranění stavby, prvostupňový orgán neměl jinou možnost než řízení o dodatečném povolení stavby zastavit, neboť taková žádost je skutečně právně nepřípustná („hlavní“ řízení o odstranění stavby již bylo formálně skončeno, a proto nelze zahájit řízení vedlejší, jehož existence je na něm přímo závislá). V opačném případě by se totiž prvostupňový orgán dopustil závažné procesní chyby: „Správní orgány závažně pochybily, když za procesní situace popsané v odst. [10] tohoto rozsudku, zejména pak za existence pravomocného rozhodnutí o odstranění stavby, vedly samostatné řízení o žádosti stěžovatele o dodatečné povolení stavby a meritorně o ní rozhodly“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 2 As 166/2015-33, bod 15).

25. Za dané situace tedy nebyla žaloba důvodná a soud ji zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

26. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu proto nevzniklo. Ze spisu nevyplynulo, že by žalovanému vznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 6 141 A 33/2024 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 24. června 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.