141 A 36/2024

Rubrum

č. j. 141 A 36/2024-31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: J. P., narozen X bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Kateřinou Krahulíkovou sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2024, č. j. KUUK/125007/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včasně podanou žalobou ze dne 15. 10. 2024 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Děčín, odboru stavebního úřadu, ze dne 11. 6. 2024, č. j. MDC/69559/2024 (dále jen „prvostupňový orgán“ a „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o obnovu řízení, jež bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023, ve věci nařízení odstranění stavby „rekreační chata na pozemku parc. č. X v katastrálním území X“. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 141 A 36/2024 Žaloba 2. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť měl za to, že byl postupem správních orgánů zkrácen na svých veřejných právech.

3. Žalobce popsal, že v roce 2020 bylo na podnět Státního pozemkového úřadu coby vlastníka pozemku p. č. X v k. ú. X zahájeno prvostupňovým orgánem řízení o odstranění drobné stavby o rozměrech 5 x 7 x 5 metrů umístěné na uvedeném pozemku. Tuto stavbu žalobce postavil na daném pozemku, který měl v nájmu, bez stavebního povolení. V současné době se již stal vlastníkem daného pozemku, který nabyl od Státního pozemkového úřadu.

4. Žalobce dále uvedl, že prvostupňový orgán dne 16. 6. 2022 vydal rozhodnutí č. j. MDC/48220/2022, kterým mu nařídil odstranit stavbu. Toto rozhodnutí převzal pan Tomáš Pachta (syn žalobce) na základě předložené plné moci jemu udělené žalobcem. Proti tomuto rozhodnutí o nařízení odstranění stavby se žalobce odvolal. Žalovaný svým rozhodnutím č. j. KUUK/183731/2022 ze dne 13. 12. 2022 rozhodnutí prvostupňového orgánu o nařízení odstranění stavby zrušil a vrátil věc k novému projednání. Uvedené rozhodnutí žalovaného bylo doručováno přímo žalobci tzv. fikcí.

5. Následně prvostupňový orgán znovu rozhodl o nařízení odstranění stavby, a to rozhodnutím ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023. Toto rozhodnutí bylo opět doručováno přímo žalobci tzv. fikcí. Žalobce namítal, že se s tímto rozhodnutím ale fakticky seznámil až 17. 4. 2024, kdy mu byl jeho stejnopis předán na základě osobní žádosti u prvostupňového orgánu.

6. Žalobce dále sdělil, že již předtím dne 3. 4. 2024 podal žádost o dodatečné povolení stavby, neboť do té doby neobdržel žádné písemnosti v řízení o odstranění stavby a tyto písemnosti neobdržel ani jeho syn, T. P., který dříve předložil plnou moc pro zastoupení žalobce.

7. Dne 12. 4. 2024 podal žalobce podle svých slov žádost o obnovu řízení o odstranění stavby, neboť zjistil, že mu nebyly řádně doručovány písemnosti. Žalobce v popsaném průběhu doručování rozhodnutí prvostupňového orgánu spatřoval nezákonnost, neboť se žádným způsobem nedozvěděl o rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023, kterým bylo nařízeno odstranění dané stavby. Žalobce argumentoval, že on (ani jeho zmocněnec) se o tomto rozhodnutí nedozvěděli, neboť mu nebylo vhozeno do schránky a ani mu nebylo vhozeno do poštovní schránky upozornění k vyzvednutí zásilky včetně poučení o možnosti doručení fikcí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že odpovědnost za řádné doručení písemností nesou obecně správní orgány, a to i v situacích, kdy pro doručení využívají provozovatele poštovních služeb. Zároveň argumentoval, že samotnou neexistenci oznámení o uložení zásilky nemůže žalobce jako negativní skutečnost prokazovat. Žalobce dále namítal, že opakovaně sděloval správním orgánům v průběhu řízení o odstranění stavby, že doručování v místě jeho bydliště je nespolehlivé. Správní orgány však stále volily doručování touto nespolehlivou cestou, přestože věděly, že adresátovi nebylo tímto způsobem již několikrát doručeno.

8. Žalobce tedy shrnul, že nepovažuje rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023, za řádně doručené.

9. Žalobce dále v žalobě formuloval námitky směřující proti samotnému odstranění stavby, zejména zdůraznil nepřiměřenost takového zásahu mj. s ohledem na velikost stavby, kterou je podle něj možné podle současných stavebních předpisů považovat za drobnou. Soud Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 141 A 36/2024 s ohledem na právní posouzení uvedené níže nepovažuje za důležité tyto námitky shrnovat, neboť pro posouzení věci nejsou významné.

10. Závěrem žalobce uvedl, že prvostupňový orgán měl povolit obnovu daného řízení o odstranění stavby, neboť byl naplněn důvod obnovy řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Žalobce podle jeho názoru nemohl uplatnit argumenty a důkazy, které existovaly v době původního řízení, protože o řízení vůbec nevěděl a vědět nemohl. V tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2024, č. j 5 A 24/2002-34, z něhož podle jeho názoru vyplývá, že obnova řízení je možná i pro porušení procesních předpisů. Konkrétně citoval část, kde Nejvyšší správní soud konstatoval: „Obnova řízení je tak mimořádným způsobem přezkoumání rozhodnutí, který se uplatňuje tehdy, jestliže se po správním řízení, které bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, zjistí závady ve skutkových zjištěních nebo procesní vady, které měly nebo mohly mít podstatný vliv na již pravomocné rozhodnutí.“ Vyjádření k žalobě 11. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 5. 11. 2024. Setrval na svém postoji, že podmínky pro obnovu řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu nebyly v daném řízení splněny. Tvrzení o nesprávném doručování podle žalovaného nenaplňuje podmínky obnovy řízení, která slouží k odstranění nedostatků ve zjištění skutkového stavu. Pro úspěšné uplatnění tohoto důvodu je podle žalovaného potřeba označit skutečnosti a odpovídající důkazy, které nebyly v době vydání rozhodnutí správnímu orgánu známé a které by mohly zpochybnit závěr o správnosti vydaného rozhodnutí. Posouzení vhodnosti zvoleného způsobu doručování proto nemůže vést k obnově řízení, protože se nejedná o skutkovou nesprávnost.

12. Žalovaný dále uvedl, že žalobní námitku týkající se nesprávného doručování žalobci považuje za nedůvodnou, a dále konstatoval, že se s těmito námitkami vypořádal již v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí a odkázal na něj.

13. Dále žalovaný sdělil, že žalobce již od srpna roku 2020 prokazatelně věděl o skutečnosti, že prvostupňový orgán se jeho stavbou zabývá a že v případě nedoložení dokladů o povolení stavby bude zahájeno řízení o nařízení jejího odstranění. Dále argumentoval, že navzdory tomu, že žalobce nyní tvrdí, že doručování písemností Českou poštou v místě jeho bydliště je dlouhodobě „nespolehlivé”, podle žalovaného nevyvinul sám žádnou aktivitu k tomu, aby zjistil, zda prvostupňový orgán poté, co mu žalobce žádné podklady nedoložil, řízení o nařízení odstranění stavby zahájil a v jaké fázi se toto řízení nachází. Tato pasivita žalobce podle žalovaného pokračovala dokonce i poté, co bylo jeho zástupci prokazatelně doručeno (první) rozhodnutí prvostupňového orgánu o nařízení odstranění stavby (dne 23. 6. 2022). Žádost o dodatečné povolení stavby podal žalobce až po téměř čtyřech letech od první výzvy prvostupňového orgánu (dne 3. 4. 2024).

14. Žalovaný rovněž uvedl, že na všech doručenkách připojených k písemnostem prvostupňového orgánu, jež byly žalobci doručeny tzv. fikcí, je prohlášení doručujícího orgánu, že na místě adresy byl nezastižený adresát vyzván k vyzvednutí zásilky (spolu s odpovídajícím poučením). Zároveň žalovaný zdůraznil, že žalobce musí v případě zpochybnění doručení písemnosti unést břemeno tvrzení a předložit skutková tvrzení, která jsou skutečně způsobilá doručení a údaje na doručence zpochybnit tím, že vytvářejí Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 141 A 36/2024 věrohodnou verzi reality, podle níž předmětná zásilka doručena nebyla. Podle žalovaného žalobce taková tvrzení nepředložil.

15. Žalovaný se rovněž vyjádřil k námitce neproporcionálního zásahu do žalobcových práv, ovšem soud s ohledem na právní posouzení uvedené níže nepovažuje za důležité toto vyjádření shrnovat, neboť pro posouzení věci není významné.

16. Závěrem žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná. Replika žalobce 17. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval replikou ze dne 27. 11. 2024. Uvedl, že problémy s doručováním Českou poštou v daném lokalitě měli také sousedé a v okolí sídlící společnosti. K důkazu připojil jejich čestná prohlášení o problémech s doručováním v letech 2020–2023. Rovněž argumentoval, že žalovaný přenáší svou povinnost řádně doručovat písemnosti na žalobce, když uvádí, že žalobce se měl jakožto 76letý nemocný člověk bez financí na právní zastoupení sám aktivně pravidelně připomínat u stavebního úřadu. Dále namítal, že žalobce z povahy věci nemůže prokázat samotnou neexistenci oznámení o uložení zásilky jakožto negativní skutečnost. Žalobce tedy setrval na žalobě. Posouzení věci soudem 18. Soud věc projednal bez nařízení ústního jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), neboť s tímto postupem účastníci výslovně souhlasili.

19. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

20. Soud na tomto místě nepovažuje za potřebné shrnovat obsah předloženého správního spisu, který předložil žalovaný. Soud totiž dospěl k závěru, že žaloba sama o sobě nemůže být úspěšná, i kdyby se všechna žalobcova tvrzení ukázala jako pravdivá a podařilo se mu je prokázat. Zároveň všechny skutečnosti nutné pro posouzení věci jsou mezi stranami nesporné.

21. Stěžejní pro posouzení věci je, zdali se žalobce může úspěšně domáhat obnovy řízení z důvodu, že mu v původním řízení nebylo správně doručeno meritorní rozhodnutí. Obnova řízení ve správním řízení je upravena v § 100 správního řádu. Podle § 100 odst. 1 správního řádu platí, že „řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, c) a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování“.

22. Judikatura přitom dlouhodobě zdůrazňuje, že obnova řízení je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě nedostatků ve zjištění skutkových okolností přezkoumávaného případu. Z tohoto důvodu je tedy vyloučené, aby obnova řízení sloužila k přezkoumávání případných procesních nedostatků, neboť ty lze uplatnit v rámci odvolacího či případného Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 5 141 A 36/2024 soudního řízení. „Pod pojmem rozhodnutí ve věci se pro účely § 100 odst. 1 a 2 správního řádu rozumějí toliko meritorní rozhodnutí, tj. pouze rozhodnutí podle § 67 odst. 1 správního řádu, kterými bylo v určité věci založeno, změněno nebo zrušeno právo anebo povinnost jmenovitě určené osoby nebo prohlášeno, že určitá osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá; nikoli rozhodnutí, kterými se v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. Z toho plyne, že institut obnovy řízení neslouží k přezkumu procesních otázek; institut obnovy je vyhrazen pouze pro skutkové novoty (ať již jde o nová tvrzení nebo důkazy) ve vztahu k věci samé“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2021, č. j. 2 As 24/2020-21; zvýraznění doplněno zdejším soudem). Nejde přitom o to, zda se i v případě procesních otázek může dokazovat, což je zajisté pravda. Rozhodující je to, že institut obnovy řízení je vyhrazen pouze pro skutkové novoty (ať již jde o nová tvrzení nebo důkazy) ve vztahu k meritu věci.

23. Na uvedeném závěru nemůže změnit nic ani žalobcem odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 5 A 24/2002-34. Žalobcem citovaná část odůvodnění se obecným způsobem týkala institutu obnovy řízení, a to navíc ve vztahu k dříve účinnému zákonu č. 71/1967 Sb., o správním řízení, (dále jen „správní řád 1967“). Žalobce z tohoto obecného popisu dovozuje, že jím uplatněná argumentace je správná. Uvedenou citací ale Nejvyšší správní soud nepochybně myslel, že obnova řízení je možná také ze zákonem předvídaných důvodů, které mají procesní charakter, ovšem ve výsledku musí vést ke změně meritorního rozhodnutí ve věci, které bylo kvůli procesnímu pochybení založeno na nesprávném skutkovém základě. Takový důvod obnovy je upraven v § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu: „Řízení (…) se na žádost účastníka obnoví, jestliže bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno.“ Tento důvod obnovy řízení byl shodně upraven také v § 62 odst. 1 písm. b) správního řádu 1967. Na rozdíl od nyní účinné úpravy pak správní řád 1967 také upravoval další důvody obnovy řízení procesního charakteru – srovnej § 62 odst. 1 písm. c) a d) správního řádu 1967. Tyto už ve správním řádu z roku 2004 absentují. Podstatné pro posuzovaný případ zůstává, že případné nesprávné doručení meritorního rozhodnutí není zákonem předvídaný důvod pro obnovu řízení, protože do řízení nemůže vnést žádnou skutkovou novotu.

24. Pokud tedy žalobce založil svou argumentaci v žádosti o povolení obnovy řízení o odstranění stavby na námitce, že nebyly splněny podmínky pro doručování fikcí, nemůže být z povahy věci úspěšný. Uvedené procesní pochybení, kterého se podle žalobce prvostupňový orgán dopustil, je nutné primárně řešit v rámci řízení o odstranění stavby, a nikoliv podáním návrhu na obnovu řízení. V okamžiku, kdy se žalobce seznámil s obsahem rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 6. 4. 2023, č. j. MDC/41210/2023, bylo na místě zejména podání odvolání podle § 83 správního řádu, a to za podmínek podle § 84 správního řádu. V posledně uvedeném ustanovení jsou upravena pravidla běhu odvolací lhůty v případě, že rozhodnutí nebylo řádně oznámeno účastníkovi řízení.

25. Za dané situace tedy nebyla žaloba důvodná a soud ji zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

26. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu proto nevzniklo. Ze spisu nevyplynulo, že by žalovanému vznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 6 141 A 36/2024

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 24. června 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.