141 A 40/2024

Rubrum

č. j. 141 A 40/2024-28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: V. H., narozen X bytem X zastoupen Mgr. Annou Šavel, advokátkou sídlem Josefa Šafaříka 1404/24, 415 01 Teplice proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2024, č. j. KUUK/127741/2024/DS/HaC, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včasně podanou žalobou ze dne 1. 11. 2024 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a zároveň prvostupňového rozhodnutí, které mu předcházelo. Prvostupňové rozhodnutí vydal Magistrát města Teplice (dále jen „prvostupňový orgán“) dne 23. 7. 2024 pod č. j. MgMT/089887/2024. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl o zadržení řidičského průkazu žalobce do doby rozhodnutí ve věci podezření ze spáchání trestného činu. Trestný čin měl žalobce spáchat tím, že dne 22. 7. 2024 v době kolem 21:30 hodin na křižovatce silnic 1/8 a III/25826 jako řidič osobního automobilu nedal přednost v jízdě řidiči motocyklu, kterému tímto způsobil z nedbalosti těžkou újmu na Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 141 A 40/2024 zdraví. Napadeným rozhodnutím ze dne 4. 9. 2024, č. j. KUUK/127741/2024/DS/HaC, žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí a odvolání žalobce zamítl. Žaloba 2. Žalobce vytýkal prvostupňovému orgánu, že při rozhodnutí ve věci vycházel pouze z podkladů předložených Policií ČR a státním zástupcem, kteří vedli trestní řízení v souvislosti s daným skutkem. Podle žalobce prvostupňový orgán v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nepopsal správní uvážení ohledně nutnosti zadržení řidičského průkazu žalobce. Žalobce v tomto směru odkazoval na § 118b a § 118c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o silničním provozu“) a na judikaturu Nejvyššího správního soudu (zejména rozsudek ze dne 18. 4. 2018, č. j. 10 As 174/2017-27). Podle žalobce prvostupňový orgán pouze konstatoval, že jsou splněny formální podmínky (souhlas státního zástupce, tvrzené porušení pravidel silničního provozu a tvrzená těžká újma na zdraví), ale žádným způsobem neuvedl, proč je nutné, aby byl žalobci zadržen řidičský průkaz. Z platné právní úpravy i judikatury přitom podle žalobce plyne, že zadržení nenastává automaticky při splnění formálních požadavků, ale je nutné zhodnotit materiální stránku každého případu, tedy zdali je dán převažující veřejný zájem na „vyřazení“ daného řidiče ze silničního provozu.

3. Dále žalobce v této souvislosti namítal, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože z něj není zřejmé, z jakých důkazů správní orgán při svém rozhodování vycházel, a to zejména pokud se jedná o následek dopravní nehody – tj. prvostupňovým orgánem tvrzené těžké zranění poškozeného. Z toho důvodu také žalobce namítal, že nebylo splněno jedno z formálních kritérií pro vedení řízení o zadržení řidičského průkazu.

4. Žalobce dále argumentoval, že kdyby prvostupňový orgán provedl úvahu o materiálních podmínkách pro zadržení řidičského průkazu, musel by dojít k závěru, že nejsou v daném případě splněny. Žalobce uvedl, že nedání přednosti v jízdě je porušením pravidel silničního provozu, které se může přihodit z nepozornosti prakticky každému a nijak nesvědčí o „pirátské jízdě“ žalobce. Naopak žalobce poukázal na to, že i) je ukázněným účastníkem silničního provozu, neboť v kartě řidiče nemá evidována žádná významná pochybení, ii) řidičský průkaz potřebuje k výkonu svého povolání, iii) nic nenasvědčovalo tomu, že by došlo k těžké újmě na zdraví poškozeného, iv) žalobce se po nehodě choval zodpovědně, a nikoliv jako „pirát silnic“, o poškozeného se postaral a přesvědčil ho o potřebě zavolat záchrannou službu, od nehody je s poškozeným v kontaktu a nabídl mu potřebnou pomoc.

5. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí žalobce namítal, že žalovaný neměl pro posouzení materiálních podmínek relevantní podklady a pouze odkázal na souhlas státního zástupce se zadržením řidičského průkazu s tím, že materiální podmínky de facto již posoudil státní zástupce a správnímu orgánu jejich hodnocení nepřísluší. K argumentu žalovaného, že z karty řidiče nevyplývá jeho bezúhonnost, žalobce uvedl, že z ní ale také nevyplývá ani to, že by byl „pirátem silnic“. Žalobce rovněž vytýkal žalovanému, že při zkoumání naplnění materiálních podmínek měl sám hodnotit to, zda při dopravní nehodě došlo k těžké újmě na zdraví, či nikoliv, a odůvodnit, z jakých konkrétních skutečností dovozuje, že k těžké újmě na zdraví došlo.

6. Konečně se žalobce vymezil proti judikatuře, na kterou odkázal žalovaný v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že žalovaný nesprávně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 74/2010-74, jehož závěry byly překonány rozsudkem ze Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 141 A 40/2024 dne 18. 4. 2018, č. j. 10 As 174/2017-27. Současně žalobce považoval za nepřípadný odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2020, č. j. 2 As 283/2018- 32; žalobce se domníval, že Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku přímo vyvrátil argumentaci žalovaného, že pro rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu správním orgánem postačuje z materiálního pohledu to, že situaci na místě vyhodnotil již policista a že státní zástupce dal souhlas se zadržením řidičského průkazu. Vyjádření k žalobě 7. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 11. 12. 2024. V něm setrval na svých závěrech i závěrech prvostupňového orgánu a navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Uvedl, že správní orgán rozhodl nejen na základě souhlasu se zadržením řidičského průkazu vydaného Okresním státním zastupitelstvím v Teplicích dne 23. 7. 2024, ale především vycházel z oznámení o zadržení řidičského průkazu Policií ČR, kdy součástí postoupení bylo oznámení o zadržení řidičského průkazu, potvrzení o zadržení řidičského průkazu a rovněž souhlas státního zástupce. Správní orgány obou stupňů podle žalovaného netvrdily, že došlo k těžké újmě na zdraví. Toto je předmětem dalšího řízení s žalobcem a v době vydání napadeného rozhodnutí nebyl zdravotní stav poškozeného znám, což nezakládá pochybnost o tom, že žalobce měl způsobit dopravní nehodu a na místě mu byl zadržen řidičský průkaz.

8. Žalovaný uvedl, že zákon o silničním provozu nijak blíže nespecifikuje, jakým způsobem a v jakém rozsahu má být vedeno dokazování v rámci řízení o zadržení řidičského průkazu a na základě jakých okolností (polehčujících či přitěžujících) má být o zadržení řidičského průkazu rozhodnuto. Dále uvedl, že závěr o tom, zda byl spáchán přestupek nebo trestný čin, nelze v řízení o zadržení řidičského průkazu učinit ani v rámci řešení předběžné otázky, a současně přerušení řízení o zadržení řidičského průkazu nepřipadá v úvahu, neboť by bylo popřením smyslu tohoto řízení. Z toho podle žalovaného vyplývá, že pro úvahu o zadržení je důležitá pouhá existence podezření ze spáchání přestupku či trestného činu. Zdůraznil, že smyslem řízení o zadržení řidičského průkazu není potrestání za přestupek či trestný čin, ale zamezení dané osobě řídit vozidla z důvodu ochrany společnosti do doby rozhodnutí o samotném přestupku či trestném činu.

9. K řidičské historii žalobce zachycené v jeho kartě řidiče žalovaný uvedl, že žalobce se v letech 2007 až 2024 dopustil osmi přestupků a od roku 2021 je držitelem řidičského oprávnění, vykonal odbornou zkoušku, a proto si měl uvědomit následky svého konání.

10. K odkazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 74/2010-74, žalovaný sdělil, že rozsudek sice není přiléhavý k řešené věci, nicméně stále považuje za použitelný závěr, že pro rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu postačuje, že situaci na místě vyhodnotil již policista a státní zástupce dal souhlas se zadržením řidičského průkazu. Posouzení věci soudem 11. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný na výzvu k vyjádření nereagovali. Soud účastníky v rámci výzvy poučil o tom, že v případě, že se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude vycházet ze skutečnosti, že s takovým postupem souhlasí.

12. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s., které vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 141 A 40/2024 správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty dvou měsíců ode dne, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, jak stanoví § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny.

13. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.

14. Mezi účastníky je nesporné (a bez pochybností to i vyplývá z obsahu správního spisu), že žalobce dne 22. 7. 2024 v době kolem 21:30 hodin na křižovatce silnic 1/8 a III/25826 jako řidič motorového vozidla Škoda, registrační značky X, při jízdě z vedlejší komunikace od obce Bystřany na silnici 1/8 měl způsobit dopravní nehodu, při které mělo dojít k těžké újmě na zdraví řidiče motocyklu. Policisté vyšetřující dopravní nehodu na místě zadrželi žalobcův řidičský průkaz postupem podle § 118b zákona o silničním provozu a dne 23. 7. 2024 předali prvostupňovému orgánu oznámení o zadržení řidičského průkazu včetně potvrzení o zadržení řidičského průkazu a souhlasu státní zástupkyně se zadržením řidičského průkazu.

15. Podle § 118b odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu policista může zadržet řidičský průkaz, je-li řidič podezřelý z přestupku nebo trestného činu spáchaného tím, že způsobil dopravní nehodu, při které došlo k usmrcení nebo těžké újmě na zdraví jiné osoby.

16. Podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa spáchání skutku do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zadržení řidičského průkazu podle § 118b učiní úkon k zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu; tímto úkonem může být vydání rozhodnutí. Jde-li o podezření ze spáchání trestného činu, zahájí řízení po předchozím souhlasu státního zástupce. Obecní úřad obce s rozšířenou působností řízení podle věty první nezahájí nebo zastaví, pokud by zadržení řidičského průkazu bylo nepřiměřené vzhledem k okolnostem, za nichž byl zadržen podle § 118b.

17. Nejprve se soud v projednávané věci zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadených rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že z rozhodnutí správních orgánů není zřejmé, na základě jakých důkazů konkrétně usuzují, že poškozenému vznikla těžká újma na zdraví, neboť pouhý odkaz na spisový materiál Policie ČR nemůže obstát. Podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. To správní orgány podle zdejšího soudu v obou postupně vydaných rozhodnutích splnily. Z napadených rozhodnutí pro soud především srozumitelně plyne, z jakých podkladů oba orgány věcně vycházely, jak na ně nahlížely i na základě jaké argumentační linie dospěly ke svým závěrům. Orgány obou stupňů uvedly, že vyšly z obsahu dokumentace k zadržení řidičského průkazu žalobce zpracované Policií ČR, KŘP Ústeckého kraje, Dopravním inspektorátem Teplice, a dále popsaly, že zohlednily souhlas Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 23. 7. 2024. Je tedy evidentní, že Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 5 141 A 40/2024 žalovaný označil konkrétně veškeré podklady, na jejichž základě dospěl k závěru, že je v daném případě důvodné podezření, že se žalobce dopustil protiprávního činu, pro který zákon o silničním provozu umožňuje vydání rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu. Námitku nepřezkoumatelnosti soud shledal nedůvodnou, neboť zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro chybějící důvody rozhodnutí či pro jeho nesrozumitelnost skutečně toto rozhodnutí nelze meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64); taková situace však v nyní řešené věci nenastala.

18. Uvedená námitka svou podstatou mířila spíše proti míře důkazního standardu v řízení o zadržení řidičského průkazu. K míře důkazního standardu se výmluvně vyjádřil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 15. 7. 2021, č. j. 30 A 155/2019-43, bod 19: „Zvláštní úprava důkazního standardu v zákoně o silničním provozu tak vylučuje obecnou úpravu obsaženou ve správním řádu (zásadu materiální pravdy zakotvenou v § 3 i zákaz užít jako důkazních prostředků záznamy o podání vysvětlení upravenou v § 137 odst. 4). Tento výklad je podle krajského soudu logický, neboť jinak by řízení o zadržení řidičského průkazu prakticky nahrazovalo následné řízení o přestupku, jehož se měl řidič uvedeným jednáním dopustit. Smyslem řízení o zadržení řidičského průkazu před obecním úřadem je ale podle krajského soudu pouze ověřit, že rozhodnutí, které učinil policista operativně přímo na místě silniční kontroly, nebylo svévolné (např. ničím nepodložené či zjevně nepřiměřené), příp. zda zde nejsou specifické okolnosti, které nebyly policistovi známy nebo které nebyl schopen na místě ověřit a které by měly vést k navrácení řidičského průkazu (např. řidičovy osobní poměry, jež způsobují, že jeho potřeba řídit převažuje nad veřejným zájmem na zadržení řidičského průkazu). Pokud jde o zjištění skutkového stavu, pak pro takto vymezený účel řízení bude zpravidla dostatečné, pokud obecní úřad vyjde z písemných záznamů předložených policií. K tomu, aby žalobcova procesní obrana vyvolala potřebu doplnit dokazování dalšími důkazními prostředky, např. výslechy svědků, muselo by být jeho skutkové tvrzení takového druhu, aby otřáslo důvodným podezřením o tom, že řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, jelikož by dosud shromážděné písemné podklady neposkytovaly na jeho verzi událostí uspokojivou odpověď.“ (Podtržení bylo přidáno zdejším soudem.)

19. Lze do jisté míry souhlasit s žalobcem, že policisté, kteří žalobci na místě dopravní nehody zadrželi řidičský průkaz, nemohli disponovat jasnou diagnózou zranění, jež utrpěl poškozený motocyklista. Na druhou stranu ale zjevně vycházeli z informace, že poškozený „byl odvezen vozidlem RZS do nemocnice Teplice na vyšetření s podezřením na těžké zranění pravé nohy (koleno)“, což uvedli do oznámení o zadržení řidičského průkazu ze dne 22. 7. 2024, č. j. KRPU-132183-6/TČ-2024-040906, a také do potvrzení o zadržení řidičského průkazu ze dne 22. 7. 2024, č. j. KRPU-132183-6/PŘ-2024-040906, které žalobce odmítl podepsat. Současně státní zástupkyně ve svém souhlasu se zadržením řidičského průkazu ze dne 23. 7. 2024, č. j. ZN 3006/2024-10, uvedla, že „v této věci je důvodné podezření ze spáchání trestného činu a je důvod k zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o trestném činu“. S ohledem na datum vydání souhlasu státní zástupkyně (den následující po dopravní nehodě) lze mít důvodně za to, že státní zástupkyně již disponovala lékařskou zprávou s výsledky vyšetření poškozeného, neboť tento byl bezprostředně po nehodě odvezen k vyšetření do nemocnice. Soud má za to, že správní orgány nepochybily, pokud vyšly z listin předložených policejním orgánem a státní zástupkyní, neboť je logické, že tyto měly bližší znalost případu a na jejím základě učinili předběžnou právní kvalifikaci, že zranění poškozeného je nutné posoudit jako těžkou újmu na zdraví. Pokud z dalších Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 6 141 A 40/2024 informací nevyplývá, že je závěr orgánů činných v trestním řízení nesprávný, nebylo úlohou správních orgánů shromažďovat další podklady za účelem ověření rozsahu způsobené újmy na zdraví.

20. Žalobce až s odvoláním předložil ambulantní zprávu poškozeného motocyklisty vyhotovenou 22. 7. 2024 ve 23:44 hodin, ze které dovozoval, že poškozený motocyklista utrpěl pouze zhmoždění kolene, což není těžká újma na zdraví. Je pravdou, že žalovaný tuto ambulantní zprávu žádným způsobem nevypořádal, ovšem v daném případě nejde o pochybení, které by zakládalo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce ambulantní zprávu předložil (patrně záměrně) bez druhé strany. Na konci první (předložené) strany začíná výčet diagnóz ve formě tzv. kódů, přičemž je zde skutečně uveden jen kód „S800 Zhmoždění (kontuze) kolena“. Takto neúplně předložená ambulantní zpráva ale nemůže sloužit jako důkaz o nesprávném závěru orgánů činných v trestním řízení, z nichž správní orgány vycházely. [Nad rámec uvedeného soud podotýká, že z ambulantní zprávy vyplývají diagnostické závěry po provedeném rentgenovém vyšetření, přičemž je konstatováno: „Dg: stp DN. Fr. patele I dx bez dislok. Fr. baze V. MCT I dx. Exkoriace a hematom l. paže“. I bez odborného vyjádření či znaleckého posudku lze z uvedeného učinit závěr, že poškozenému byla diagnostikována minimálně fraktura (zlomenina) patele (čéšky), což rozhodně není zranění zanedbatelné, ale z běžné lidské zkušenosti vyžadující léčení v řádech týdnů.]

21. Soud se dále věnoval hlavní sporné otázce mezi účastníky – zdali správní orgány dostatečným způsobem zachytily své správní uvážení ohledně nutnosti zadržení řidičského průkazu žalobce a zdali v daném případě převládal zájem na tom, aby se žalobce nemohl účastnit dopravního provozu do doby skončení trestního řízení.

22. Pro právní posouzení této otázky jsou stěžejní úvahy Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 18. 4. 2018, č. j. 10 As 174/2017-27, č. 3749/2018 Sb. NSS, bod 38: „Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že ustanovení, které bylo sporné v této věci, neobsahovalo žádná kritéria, která by měl správní orgán povinně použít při úvaze, zda zadrží řidičský průkaz, nebo zda jej řidiči vrátí. To však nemohlo vést správní orgán k závěru, že v takovém případě je zkrátka nutné zadržet řidičský průkaz vždy, když je naplněn některý zákonný předpoklad podle § 118a odst. 1 zákona o silničním provozu; naopak měl správní orgán v takové situaci zkoumat, jaká rozumná kritéria by měla být naplněna pro tak závažný následek, jakým je předběžné zadržení řidičského průkazu (okolnosti skutku, míra intoxikace řidiče, jeho přestupková minulost atd.), a míru naplnění těchto kritérií měl popsat ve svém rozhodnutí. Neučinil-li tak, nemůže jeho rozhodnutí obstát, protože Nejvyšší správní soud nemůže přezkoumat jeho volné správní uvážení.“ Byť od doby vydání tohoto rozsudku došlo k novelizaci § 118b a § 118c zákona o silničním provozu, uvedené závěry se uplatní v obecné rovině nadále (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2025, č. j. 5 As 263/2024-24). Zásadní legislativní změnou je, že důvody pro zadržení, na které dříve § 118b odst. 1 zákona o silničním provozu pouze odkazoval (na § 118a odst. 1 cit. zák.), jsou nyní výslovně upraveny v § 118b odst. 1 zákona o silničním provozu.

23. Soud tedy při posouzení vychází z toho, že rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu nepředstavuje automatický následek pouhého naplnění některého z důvodů uvedených v § 118b odst. 1 téhož zákona. Existence důvodného podezření je pouze zákonným východiskem pro úvahu správního orgánu, nikoli sama o sobě bezvýhradným příkazem k zadržení řidičského průkazu. Správní orgán je proto povinen posoudit konkrétní okolnosti projednávané věci, vyložit, jaká kritéria považoval za rozhodná, a srozumitelně odůvodnit, proč považoval zadržení řidičského průkazu za nutné. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 7 141 A 40/2024 24. Lze shrnout, že oba účastníci jsou s tímto přístupem k právnímu posouzení seznámeni, ovšem liší se jejich náhled na to, zdali správní orgány správní úvahu zachytily ve svých rozhodnutích.

25. Ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí zdejší soud dospěl k závěru, že z jeho odůvodnění skutečně nelze vyrozumět, proč považoval za nutné s ohledem na konkrétní okolnosti případu zadržet žalobcův řidičský průkaz. Navzdory tomu, že prvostupňový orgán v odůvodnění správně vymezil shora uvedené závěry Nejvyššího správního soudu, následně je buď nepřevedl do praxe, anebo svůj postup opomněl vysvětlit v odůvodnění. V odůvodnění konstatoval, že jsou splněny formální zákonné podmínky – důvodné podezření na spáchání deliktu s následkem těžké újmy na zdraví a zároveň byl dán souhlas státního zástupce. Následně ale pouze uvedl: „Pokud by státní zástupce nepovažoval na základě podkladů, které měl k dispozici, za důležité využít institutu zadržení řidičského průkazu, souhlas k jeho zadržení by nedal. Nemůže být pochyb o tom, že právě tento důvod, kdy je osoba podezřelá ze zavinění dopravní nehody, při které došlo k těžkému zranění jiné osoby, (v tomto případě motocyklisty) patří mezi nejzávažnější skutky spáchané v provozu na pozemních komunikacích. V tomto případě se proto správní orgán ztotožnil s názorem státní zástupkyně a z důvodu veřejného zájmu, kterým je bez pochyby bezpečnost v provozu na pozemních komunikacích, považuje za vhodné, aby jmenovanému byl řidičský průkaz zadržen do doby rozhodnutí o samotném skutku.“ Prvostupňový orgán poté ještě konstatoval, že chodci a řidiči jednostopých vozidel patří mezi nejzranitelnější účastníky dopravního provozu. Soud shledal, že uvedená citace žádným způsobem neodpovídá požadavkům na správní uvážení, jak o něm bylo pojednáno shora.

26. Prvostupňový orgán v podstatě jinými slovy zopakoval zákonnou úpravu formálních požadavků pro zadržení řidičského průkazu a následně se „schoval“ za souhlas státní zástupkyně. Takový postup ale není správný. Odkaz na souhlas státní zástupkyně (a podklady policejního orgánu) je zpravidla možný ohledně skutkových zjištění. Tato skutková zjištění by vždy měla naplňovat formální podmínky pro zadržení řidičského průkazu (důvodné podezření na spáchání deliktu podle § 118b odst. 1 zákona o silničním provozu) a případně dále sloužit jako podklad pro úvahy správního orgánu. V daném případě prvostupňový orgán tyto dvě kategorie smísil v jedno. Závažnost deliktu spočívajícího ve způsobení dopravní nehody, při které došlo k usmrcení či těžké újmě na zdraví jiné osoby, je sama o sobě důvodem, proč je uvedena ve výčtu v § 118b odst. 1 zákona o silničním provozu. Aby mohl být zadržen řidičský průkaz podezřelého pachatele, musí k této závažnosti následně přistoupit ještě další okolnosti, které ospravedlní zadržení řidičského průkazu (okolnosti spáchání deliktu, deliktní minulost pachatele atd.). Pokud takové okolnosti nejsou přítomny, pak není důvod, aby správní orgány řidičský průkaz zadržely, protože není důvod chránit společnost před hrozícím dalším porušováním předpisů. Z prvostupňového rozhodnutí ovšem tyto úvahy vyčíst nelze, a soud tedy uzavírá, že prvostupňové rozhodnutí vyžadované správní uvážení neobsahuje. Zároveň nelze za důvod pro zadržení řidičského průkazu považovat automaticky skutečnost, že těžká újma na zdraví (či smrt) byla způsobena chodci nebo řidiči jednostopého vozidla. Jejich zranitelnost je samozřejmým důsledkem plynoucím z podstaty jejich pozice v dopravním provozu. V dané situaci pak lze těžko žalobci bez dalšího klást k tíži, že nedal přednost zrovna motocyklistovi.

27. Sama skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí neobsahuje správní úvahy ohledně nutnosti zadržení žalobcova řidičského průkazu, nezpůsobuje bez dalšího nutnost zrušit napadená Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 8 141 A 40/2024 rozhodnutí. Soud připomíná, že správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti řízení, což (mimo jiné) znamená, že řízení až do vydání rozhodnutí o řádném opravném prostředku představuje jeden celek, tedy totéž řízení zahrnuje jak řízení odehrávající se před správním orgánem prvního stupně, tak i případné odvolací řízení. Tato řízení se tedy pojímají dohromady ve svém souhrnu, a rozhodnutí správních orgánů obou stupňů proto tvoří jeden celek. Odvolací či rozkladový orgán může nahradit část odůvodnění rozhodnutí orgánu prvního stupně vlastní úvahou, a korigovat tak určitá dílčí „argumentační zaškobrtnutí“ (popřípadě doplnit chybějící či strohá odůvodnění) podřízeného správního orgánu v případě, kdy prvostupňové rozhodnutí potvrzuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47). To znamená, že celá věc přechází k rozhodnutí na nadřízený orgán, který odpovídá (ve stejném rozsahu jako prvostupňový orgán) za správné a úplné zjištění skutkového a právního stavu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2025, č. j. 5 As 263/2024-24, bod 28).

28. Soud po přezkoumání napadeného odvolacího rozhodnutí učinil závěr, že se žalovanému podařilo napravit nedostatky prvostupňového rozhodnutí popsané výše. Byť žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí považuje za správné a přezkoumatelné, rozvedl dále některé své úvahy; na straně 3 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že „má za to, že jmenovaný splňuje i další kritéria (kromě splnění zákonných podmínek) pro rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu: jednak je logické, že při srážce s motocyklem hrozí závažnější následky, a navíc karta řidiče nevypovídá o ukázněnosti jmenovaného. Jmenovaný má jednak několik záznamů o překročení rychlosti, ale i záznam o závažném porušení povinností řidiče (řízení pod vlivem alkoholu a bez řidičského oprávnění). Odvolací orgán je zde nucen konstatovat, že z výpisu z evidenční karty řidiče, v tomto případě pana V. H., nevyplývá ta skutečnost, že by se mělo jednat o bezúhonného řidiče, jak uvádí odvolatel“. Soud považuje odkaz na přestupkovou historii žalobce za rozhodující argument, kterým lze v daném případě legitimizovat zadržení jeho řidičského průkazu. Z jeho karty řidiče skutečně vyplývají uvedené skutečnosti a rozhodně nelze uzavřít, že by byl příkladným řidičem. Naopak záznamy o jeho přestupcích prokazují to, že se vůči zájmům chráněným zákonem o silničním provozu chová spíše bezohledně. Žalobcovu kartu řidiče měl k dispozici již prvostupňový orgán a vyplývá z ní, že od roku 2007 do roku 2022 mu byla celkem sedmkrát naměřena vyšší než nejvyšší dovolená rychlost, v roce 2018 mu byl udělen zákaz řízení motorových vozidel, v roce 2019 byl pozitivně testován na alkohol v krvi a celkově pozbyl řidičské oprávnění v období od 25. 9. 2018 do 26. 2. 2021. Dne 29. 1. 2021 podstoupil psychologické vyšetření a následně mu bylo řidičské oprávnění vráceno. I po takto dlouhé ztrátě řidičského oprávnění a absolvování psychologického vyšetření dne 5. 2. 2022 spáchal přestupek spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci. Z uvedených skutečností (z nichž ty nejzávažnější se udály v relativní časové blízkosti k dané dopravní nehodě) jasně vyplývá, že žalobce má problémy s dodržováním pravidel silničního provozu, a bylo tedy namístě řidičský průkaz zadržet do doby pravomocného skončení trestního řízení.

29. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani žalobcem předložené potvrzení jeho zaměstnavatele v odvolacím řízení, že řidičský průkaz potřebuje pro výkon svého povolání (area sales manager). Žalovaný k tomu uvedl, že z „výše uvedené informace vyplývá, že se jedná o řidiče zkušeného s vysokým ročním nájezdem, a právě jako takový by měl řídit tak, aby k takové nehodě nedošlo“. S tímto závěrem se soud ztotožňuje a nad rámec uvedeného dodává, že žalobce by se tím spíše měl v dopravním provozu pohybovat tak, aby se nepřipravil o možnost využívat motorové vozidlo k výkonu povolání. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 9 141 A 40/2024 30. Soud zároveň konstatuje, že skutečnost, že žalobce po nehodě poskytl poškozenému pomoc a zavolal záchrannou službu, nemůže být brána jako „polehčující“ okolnost, protože takové jednání je zcela standardní, a navíc zákonem vyžadované. Opačný průběh by zahrnoval neposkytnutí pomoci účastníkem dopravní nehody (a možná i ujetí od nehody), což je jednání nejen nežádoucí, ale s velkou mírou pravděpodobnosti také trestné. Pokud žalobce tvrdí, že je s poškozeným v kontaktu a nad vzniklou situací projevuje lítost, jde o skutečnosti rozhodné pro samotné trestní řízení, ale nikoliv pro řízení o zadržení řidičského průkazu.

31. Žalobce dále poukazoval na nesprávný odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 74/2010-74. Uvedený rozsudek lze skutečně považovat za překonaný v otázce nepotřebnosti správního uvážení v řízení o zadržení řidičského průkazu podle § 118c zákona o silničním provozu. Soud považuje za nešťastné, že žalovaný uvedený rozsudek citoval včetně pasáží, které hovoří o tom, že správní orgány nemají možnost správního uvážení. Uvedený rozsudek byl ale žalovaným citován primárně k otázce vztahu mezi přestupkovým/trestním řízením a řízením o zadržení řidičského průkazu a v tomto směru jsou jeho závěry stále platné. Z celého odůvodnění žalovaného pak lze učinit závěr, že žalovaný si je vědom nutnosti aplikace správního uvážení v otázce nutnosti zadržení řidičského průkazu v každém konkrétním případě zvlášť.

32. Soud uzavírá, že neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou. Výrokem I. tohoto rozsudku tedy žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. pro nedůvodnost zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení, jež by přesahovaly běžný rámec jeho úřední činnosti, a ani náhradu nákladů nepožadoval. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 10 141 A 40/2024 Ústí nad Labem 24. června 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.