141 Ad 1/2025

Rubrum

č. j. 141 Ad 1/2025-36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Bc. Ondřeje Šafránka ve věci žalobce: J. K., narozen X bytem X proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky sídlem Soudní 1672/1a, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. VS-145814-42/ČJ-2021-80000L-51ODV ze dne 27. 3. 2025 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2025, č. j. VS-204754-68/ČJ-2021-801750, ředitel Vazební věznice Teplice (dále jen „ředitel věznice“) zamítl žalobcovu žádost o náhradu za ztížení společenského uplatnění podle § 104 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „zákon o služebním poměru“). Žalobcovo odvolání proti rozhodnutí ředitele věznice žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 27. 3. 2025, které je předmětem soudního přezkumu v této věci. Žaloba Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 141 Ad 1/2025 2. V žalobě žalobce vylíčil, že po služebním úrazu, který utrpěl dne 9. 5. 2013, uplatnil nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Uvedl, že v průběhu řízení předložil posudek ze dne 5. 11. 2023 vydaný lékařkou MUDr. E. M., Ph.D., která je znalkyní v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, (dále jen „znalkyně“) a při své činnosti se řídí zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, (dále jen „zákon o znalcích“). Konstatoval, že znalkyně je oprávněna vypracovávat znalecké posudky pro účely náhrady nemajetkové újmy na zdraví podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“) či podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a vyhlášky č. 277/2015 Sb., o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „vyhláška č. 277/2015 Sb.“).

3. Za formalistický žalobce označil požadavek ředitele věznice, aby byl posudek podle § 8 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 277/2015 Sb. vydán poskytovatelem zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství. Žalobce se přesto snažil požadavku ředitele věznice vyhovět, avšak ani jeho praktická lékařka, ani jiný z praktických lékařů nechtěl posudek spočívající v bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění vydat. Podotkl, že jeho praktická lékařka by ani nebyla oprávněna hodnotit ztížení jeho společenského postavení v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen „metodika Nejvyššího soudu“). Žalobce nesouhlasil s tvrzením, že byl v řízení nečinný. Uvedl, že vynaložil veškerou pečlivost k zajištění lékařského posudku. Zdůraznil, že jeho praktická lékařka i lékaři Vězeňské služby České republiky mu odmítli poskytnout jakoukoli součinnost.

4. Posudek ze dne 5. 11. 2023, ačkoli není posudkem znaleckým, podle žalobce obsahuje přezkoumatelné bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění, které se opírá mimo jiné o závěry soudního znalce MUDr. Milana Richtra, CSc., a je souladný s metodikou Nejvyššího soudu i s § 7 vyhlášky č. 277/2015 Sb. Žalobce poznamenal, že posudek zmíněného znalce byl přezkoumáván v rozsudku zdejšího soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 15 Ad 1/2019-57, ve kterém soud uložil žalovanému, jak měl v daném řízení postupovat. Žalobce shrnul, že posudek ze dne 5. 11. 2023, který předložil, je validním důkazem, žalovaný z něj měl vycházet a jeho nároku vyhovět. Žalobce dodal, že důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu, zejména odborná vyjádření a znalecké posudky. Podle žalobce žalovaný nedostál zásadě materiální pravdy, neboť nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

5. Tvrzení žalovaného, že posudek ze dne 5. 11. 2023 nesplňuje náležitosti lékařského posudku stanovené vyhláškou č. 277/2015 Sb., konkrétně § 8 odst. 1 písm. a), žalobce odmítl. Namítal, že pokud byly jím předložené podklady podle ředitele věznice a žalovaného nedostatečné, měli sami obstarat dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalovanému podle žalobce nic nebránilo opatřit si znalecký posudek, který by byl dostatečným podkladem pro rozhodnutí o jeho žádosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Ads 132/2010-109, podle něhož platí, že je primárně potřeba obstarat posudek podle § 8 vyhlášky č. 277/2015 Sb., a pokud se nepodaří odstranit případné vady takového posudku a stále přetrvávají pochybnosti o skutkovém stavu, je na místě ustanovit znalce podle zákona o znalcích. Pokud žalovaný se závěry posudku ze dne 5. 11. 2023 Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 141 Ad 1/2025 nesouhlasil, měl podle žalobce ve vztahu k bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění zadat vypracování znaleckého posudku.

6. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí ředitele věznice zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí i rozhodnutí ředitele věznice. Odmítl argumentaci žalobce, že jím předložený posudek ze dne 5. 11. 2023 je lékařským posudkem ve smyslu vyhlášky č. 277/2015 Sb., na jehož podkladě by bylo možné žalobci přiznat náhradu za ztížení společenského uplatnění. Žalovaný vylíčil, že ředitel věznice podal návrh na přezkoumání posudku ze dne 5. 11. 2023, avšak znalkyně mu dne 11. 1. 2024 sdělila, že není poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, (dále jen „zákon o zdravotních službách“) ani ve smyslu zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“). Znalkyně současně podle žalovaného uvedla, že pro výkon své činnosti nepotřebuje oprávnění ve smyslu § 15 zákona o zdravotních službách a že povinnost předložit posudek ze dne 5. 11. 2023 k přezkumu správnímu orgánu se na ni nevztahuje. Žalovaný podotkl, že ředitel věznice o této skutečnosti žalobce informoval a opakovaně jej vyzýval k předložení lékařského posudku ve smyslu vyhlášky č. 277/2015 Sb.

8. Posudek ze dne 5. 11. 2023 podle žalovaného nesplňuje požadavky vyhlášky č. 277/2015 Sb. Ani zákona o specifických zdravotních službách, protože nebyl vydán poskytovatelem zdravotních služeb, a současně se nejedná ani o znalecký posudek, což je podle žalovaného výslovně uvedeno na jeho úvodní straně. Žalovaný proto uzavřel, že žalobce lékařský posudek ve smyslu zákona o specifických zdravotních službách nepředložil, a ředitel věznice proto nemohl jeho žádosti vyhovět. Žalovaný dodal, že služební funkcionáři nedisponují odbornými znalostmi z oboru lékařství, a musí proto při určování výše náhrady za ztížení společenského uplatnění vyjít z lékařského posudku odpovídajícího požadavkům právních předpisů.

9. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Ads 132/2010- 109, žalovaný konstatoval, že základním předpokladem pro rozhodnutí o odškodnění za služební úraz je lékařský posudek vydávaný podle § 7 odst. 1 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 277/2015 Sb. Teprve v situaci, kdy takový lékařský posudek nepostačuje ke zjištění skutkového stavu, například z důvodu jeho rozporuplnosti, je služební funkcionář povinen opatřit si jiné důkazy, zejména znalecký posudek. Žalovaný souhlasil, že podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje primárně správní orgán, avšak zdůraznil, že účastníci řízení jsou povinni poskytovat správnímu orgánu v souladu s § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) veškerou potřebnou součinnost. Podle žalovaného žalobce i přes opakované výzvy setrval na původně předloženém posudku ze dne 5. 11. 2023. Žalovaný podotkl, že podle § 42 a § 43 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách vydává lékařský posudek poskytovatel zdravotních služeb na žádost pacienta. Lékařský posudek se nevydá jen tehdy, odmítne-li se posuzovaná osoba podrobit lékařské prohlídce. Dodal, že pokud by poskytovatel zdravotních služeb posudek nevydal, aniž by se jednalo o situaci předvídanou v § 43 odst. 7 zákona o specifických zdravotních službách, dopustil by se přestupku podle § 90 odst. 1 písm. l) téhož zákona. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 141 Ad 1/2025 10. Pokud ředitel věznice požadoval, aby žalobce předložil lékařský posudek vydaný podle vyhlášky č. 277/2015 Sb., postupoval podle žalovaného v souladu se zákonem. Žalovaný citoval bod 16 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2020, č. j. 31 Ad 25/2019-76, podle kterého může služební funkcionář o náhradě za ztížení společenského postavení rozhodnout pouze na základě podkladu jasně vymezeného ve vyhlášce č. 277/2015 Sb., tj. lékařského posudku, který si služební funkcionář nemůže opatřit sám, nýbrž jen za součinnosti žadatele. Pokud žadatel ani přes výzvy služebního funkcionáře takový lékařský posudek nepředloží, je to důvodem pro zamítnutí žádosti. Žalovaný dodal, že tyto závěry krajského soudu potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 As 511/2020-33.

11. Žalovaný uzavřel, že je povinen postupovat s péčí řádného hospodáře, nemohl proto náhradu za ztížení společenského postavení přiznat na základě vadného posudku vydaného lékařem, který k jeho vydání nebyl oprávněn. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Posouzení věci soudem 12. Nejprve se soud zabýval žalobcem obecně namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. V této souvislosti soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které platí, že „z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2008, č. j. 8 As 13/2007-100, však zároveň nelze po odvolacím orgánu požadovat, aby se vyslovil ke každé větě uvedené v odvolání; plně postačí, pokud z jeho rozhodnutí bude zřejmé, na základě jakých skutečností rozhodoval a jakými úvahami se řídil. Žalovaný v nyní řešené věci uvedeným požadavkům dostál, neboť z jeho rozhodnutí je zřejmé, z jakých zjištění vycházel, jak o nich uvážil a proč neakceptoval jednotlivé odvolací námitky. Soud dodává, že je rovněž třeba zohlednit, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro chybějící důvody rozhodnutí či pro jeho nesrozumitelnost skutečně toto rozhodnutí nelze meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64); taková situace však v nyní řešené věci nenastala. Soud shledal, že žalobce spíše než s rozsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí nesouhlasí s jednotlivými závěry žalovaného a procesními kroky, což však není otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí, nýbrž otázkou jeho zákonnosti, která bude posuzována v další části tohoto rozsudku. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí.

13. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 28. 5. 2021 uplatnil v souvislosti se služebním úrazem ze dne 9. 5. 2013 nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě a nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Rozhodnutím ze dne 30. 11. 2023 ředitel věznice přiznal žalobci náhradu za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě. Toto rozhodnutí ředitele věznice nabylo dne 16. 12. 2023 právní moci. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 5 141 Ad 1/2025 14. V posudku ze dne 5. 11. 2023, označeném jako „Lékařský posudek č. 2023028“, který předložil žalobce, bylo mimo jiné uvedeno, že jeho zpracovatelem je MUDr. E. M., Ph.D., znalec v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví a odvětví soudní lékařství. Znalkyně přesto v posudku výslovně deklarovala, že se nejedná o posouzení zdravotní způsobilosti, zdravotního stavu ani o posudek znalecký. Zadáním posudku bylo jednak „stručné zhodnocení zjištěného zdravotního stavu a soupis diagnóz“, jednak „bodové hodnocení ztížení společenského postavení dle nařízení vlády č. 277/2015 Sb.“. Poškození žalobcova zdraví znalkyně v posudku podřadila pod položku 5.20 vyhlášky č. 277/2015 Sb. (poúrazové omezení hybnosti páteře středně těžké s příznaky kořenového dráždění) a vyslovila posudkový závěr, že žalobce „má nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 600 bodů“. Posudek obsahoval poučení, že „proti tomuto posudku je možno do 15 dnů ode dne jeho prokazatelného obdržení podat návrh na jeho přezkoumání, a to prostřednictvím lékaře, který posudek vypracoval“.

15. Dne 30. 11. 2023 podal ředitel věznice prostřednictvím znalkyně podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 277/2015 Sb. ve spojení s § 46 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách návrh na přezkoumání znaleckého posudku ze dne 5. 11. 2023. V přípisu, který byl řediteli věznice doručen dne 11. 12. 2023, znalkyně konstatovala, že neposuzovala ani žalobcovu zdravotní způsobilost, ani jeho zdravotní stav. Návrh na přezkum posudku odkazující na ustanovení zákona o specifických zdravotních službách proto označila za neoprávněný. Uvedla, že provedla jen výpočet ztížení společenského uplatnění, a dodala: „Pokud nesouhlasíte s bodovou výší, tak je mi to líto, nicméně jedná se o tabulkové přiřazení bodové výše k diagnostickému závěru soudního znalce MUDr. Richtra, CSc. Pokud soudní znalec shledá jiný stupeň poškození páteře než středně těžké funkční postižení, pak teprve může být použita jiná tomu odpovídající položka.“ 16. V reakci na tento přípis zaslal ředitel věznice znalkyni „výzvu k dodržení zákona“ ze dne 5. 1. 2024, v níž znalkyni upozornil na § 46 odst. 5 písm. c) zákona o specifických zdravotních službách a požádal ji o dodržení zákonem stanoveného postupu. Dne 11. 1. 2024 byl řediteli doručen přípis, v němž znalkyně mimo jiné uvedla, že není poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách ani zákona o specifických zdravotních službách, nýbrž je znalkyní v oboru zdravotnictví. Konstatovala, že pro výkon své „posudkové činnosti, ať už znalecké, či jinak odborné“ nepotřebuje oprávnění ve smyslu § 15 zákona o zdravotních službách a povinnost předložit posudek k přezkumu se na ni nevztahuje.

17. Dne 29. 1. 2024 zaslal ředitel věznice žalobci vyrozumění, v němž mu oznámil, že při podání návrhu na přezkoumání posudku ze dne 5. 11. 2023 a následné komunikaci se znalkyní bylo zjištěno, že znalkyně není poskytovatelem zdravotních služeb, posudek ze dne 5. 11. 2023 proto nebyl vydán v souladu s právními předpisy a nemůže být podkladem pro vydání rozhodnutí ve věci služebního poměru. S ohledem na to ředitel věznice stanovil žalobci lhůtu pro doručení nového lékařského posudku do 29. 2. 2024 a poukázal na § 174 zákona o služebním poměru, podle něhož jsou účastníci řízení povinni postupovat tak, aby řízení neztěžovali a nezpůsobovali jeho průtahy.

18. V odpovědi na tuto výzvu žalobce řediteli věznice mimo jiné sdělil, že trvá na správnosti posudku ze dne 5. 11. 2023, neboť se na znalkyni zákon o specifických zdravotních službách nevztahuje. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 6 141 Ad 1/2025 19. Rozhodnutím ze dne 7. 3. 2024 ředitel věznice řízení o nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění zastavil. Toto rozhodnutí však bylo zrušeno a věc byla vrácena řediteli věznice k novému projednání s odůvodněním, že žalobcova žádost měla být zamítnuta.

20. Dne 12. 7. 2024 ředitel věznice žalobci oznámil, že se v řízení pokračuje, a je proto zapotřebí, aby žalobce doložil do 30. 9. 2024 lékařský posudek odpovídající požadavkům vyhlášky č. 277/2015 Sb. V podání ze dne 24. 9. 2024 žalobce uvedl, že se pokusil výzvě ze dne 12. 7. 2024 vyhovět, avšak nebyl úspěšný. Žalobce současně ředitele věznice požádal o prodloužení lhůty a o umožnění, aby jej vyšetřil a posudek vydal „poskytovatel zdravotních služeb pro Vězeňskou službu“. Dne 24. 9. 2024 vyzval ředitel věznice žalobce k doplnění žádosti o prodloužení lhůty, konkrétně jej vyzval k uvedení důvodů, které mu bránily opatřit si posudek u registrujícího poskytovatele zdravotních služeb, a sdělení, zda vůbec měl registrujícího poskytovatele zdravotních služeb. V odpovědi ze dne 26. 9. 2024 žalobce uvedl, že kontaktoval několik svých ošetřujících lékařů včetně praktické lékařky, avšak ti mu odmítli lékařský posudek vydat. Lékaři podle žalobce odůvodňovali své nevyhovění tím, že „se jedná o spor s Vězeňskou službou České republiky, zároveň již uplynula značná doba od služebního úrazu“. Přípisem ze dne 4. 10. 2024 ředitel věznice žalobci oznámil, že lhůtu pro předložení lékařského posudku prodlužuje do 30. 11. 2024, avšak žádosti o jeho vypracování lékařem Vězeňské služby České republiky nelze vyhovět, neboť Vězeňská služba České republiky podle § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, poskytuje zdravotní služby pouze vězněným osobám a dále svým zaměstnancům a příslušníkům. Dne 27. 11. 2024 bylo řediteli věznice doručeno podání, v němž žalobce sdělil, že na posudku ze dne 5. 11. 2023 trvá, a dodal, že pokud jej ředitel věznice nepovažuje za dostatečný podklad, měl by si v souladu se zásadou materiální pravdy zakotvenou v § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru opatřit další důkazy.

21. Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2025 ředitel věznice žalobcovu žádost o náhradu za ztížení společenského uplatnění zamítl. Žalobcovo odvolání proti rozhodnutí ředitele věznice žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 27. 3. 2025.

22. Podle § 101 písm. b) zákona o služebním poměru platí, že příslušník, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, má nárok na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění.

23. Z § 104 odst. 2 téhož zákona vyplývá, že Ministerstvo [vnitra] v dohodě s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti, zpravodajskými službami a Generální inspekcí bezpečnostních sborů stanoví vyhláškou postup při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění.

24. Podle § 8 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 277/2015 Sb. platí, že lékařský posudek vydává u služebního úrazu registrující poskytovatel zdravotních služeb, a nemá-li posuzovaná osoba registrujícího poskytovatele, jiný poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství.

25. Z odstavce 4 téhož ustanovení plyne, že lékařský posudek vydává posuzující lékař se specializovanou způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru pracovního lékařství, který je lékařem poskytovatele podle odstavce 1. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 7 141 Ad 1/2025 26. Podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 277/2015 Sb. platí, že pro vydání a další nakládání s lékařským posudkem se použijí ustanovení jiného právního předpisu upravujícího poskytování specifických zdravotních služeb a s tím spojený výkon státní správy obdobně.

27. Podstatou řešené věci je otázka, zda byl posudek ze dne 5. 11. 2023 dostatečným podkladem pro vyhovění žalobcově žádosti o přiznání náhrady za ztížení společenského uplatnění, resp. zda mohl ředitel věznice (potažmo žalovaný), který se s posudkem ze dne 5. 11. 2023 nespokojil, žalobcovu žádost zamítnout, aniž by si sám opatřil další podklad, např. znalecký posudek.

28. Jak vyslovil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 10. 12. 2020, č. j. 31 Ad 25/2019-76, potvrzeném rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 As 511/2020- 33, „o náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění může služební funkcionář rozhodnout pouze na základě podkladu jasně vymezeného ve vyhlášce č. 277/2015 Sb., který si nemůže sám opatřit. Tímto podkladem je totiž lékařský posudek, jenž vydává praktický lékař příslušníka bezpečnostního sboru, a to mimo jiné na základě jeho lékařské prohlídky a doložení případných dalších podkladů. Ze strany příslušníka bezpečnostního sboru je tedy nutný aktivní přístup. Jednak musí poskytnout součinnost svému lékaři, jednak musí posléze svůj nárok uplatněný u bezpečnostního sboru doložit, a to vyhláškou č. 277/2015 Sb. definovaným podkladem, tj. lékařským posudkem. Jestliže tak žalobce v nyní projednávané věci přes výzvy správního orgánu prvého stupně neučinil, byla jeho žádost zcela po právu zamítnuta“.

29. Soud předně konstatuje, že postup při určování výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění upravuje na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 104 odst. 2 zákona o služebním poměru vyhláška č. 277/2015 Sb. Konkrétně z jejího § 7 odst. 1 plyne, že výše náhrady se stanoví na základě bodového ohodnocení uvedeného v lékařském posudku. Podle § 8 odst. 1 písm. a) dané vyhlášky lékařský posudek vydává poskytovatel zdravotních služeb, kterým je třeba ve smyslu § 2 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách ve spojení s § 11 odst. 1 zákona o zdravotních službách rozumět fyzickou nebo právnickou osobu mající oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách. Znalkyně však v přípisech adresovaných řediteli věznice výslovně popřela, že by byla poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách, na úvodní stránce posudku pak deklarovala, že se nejedná o znalecký posudek. Pro úplnost soud dodává, že ani žalobce netvrdí, že by znalkyně byla poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách.

30. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ředitel věznice nepochybil, pokud dospěl k závěru, že předložený posudek ze dne 5. 11. 2023 nelze navzdory jeho označení vůbec považovat za lékařský posudek ve smyslu vyhlášky č. 277/2015 Sb., a vyzval žalobce, aby ve stanovené lhůtě předložil lékařský posudek vydaný registrujícím poskytovatelem zdravotních služeb, a nemá-li žalobce registrujícího poskytovatele, jiným poskytovatelem zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství, jak stanovuje § 8 odst. 4 vyhlášky č. 277/2015 Sb.

31. Soud na rozdíl od žalobce nespatřuje ve skutečnosti, že žalovaný trval na dodržení jednoznačného ustanovení právního předpisu, jakýkoli formalismus. Jak plyne z výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2020, č. j. 31 Ad 25/2019-76, potvrzeného rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 As 511/2020- 33, nepředložení podkladu jasně vymezeného ve vyhlášce č. 277/2015 Sb., tj. posudku vydaného praktickým lékařem, vede nevyhnutelně k zamítnutí žádosti o přiznání náhrady Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 8 141 Ad 1/2025 za ztížení společenského uplatnění. Nadto nelze přehlédnout, že posudek vypracovaný znalkyní nejenže nebyl posudkem lékařským, nebyl ani posudkem znaleckým. V tomto světle je bezpředmětná námitka žalobce, že podklad vypracovaný soudním znalcem, který by byl dostatečný pro uplatnění nároku na náhradu za ztížení společenského postavení před civilními soudy, musí být tím spíše dostatečný pro uplatnění téhož nároku před služebním funkcionářem. Soud souhlasí s žalobcem v tom, že judikatura správních soudů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2011, č. j. 6 Ads 2/2011-66) připouští, aby jako podklad pro vydání rozhodnutí ve věcech služebního poměru sloužil znalecký posudek. Soudu však nezbývá než zopakovat, že posudek ze dne 5. 11. 2023 znaleckým posudkem není.

32. Na tomto posouzení nemůže nic změnit ani skutečnost, že znalkyně vycházela ze znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc., ze dne 21. 11. 2016 a z jeho dodatku, které Krajský soud v Ústí nad Labem akceptoval v rozsudku ze dne 26. 2. 2020, č. j. 15 Ad 1/2019-57. Žalovaný totiž žalobcovo odvolání nezamítl proto, že by snad zpochybňoval možnou příčinnou souvislost mezi služebním úrazem a ztížením žalobcova společenského uplatnění, nýbrž proto, že žalobce nepředložil podklad předpokládaný vyhláškou č. 277/2015 Sb., který by ztížení společenského uplatnění bodově ohodnotil. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2020, č. j. 15 Ad 1/2019-57, týkal žalobcem uplatněného nároku na jednorázové odškodnění podle § 105 odst. 2 zákona o služebním poměru. Toto ustanovení není – na rozdíl od § 104 zákona o služebním poměru – provedeno vyhláškou č. 277/2015 Sb., neboť výši odškodnění stanoví přímo zákon, a není proto nutné ji určovat zvláštním postupem vyžadujícím specifický podklad v podobě lékařského posudku. Žalobcův odkaz na tento rozsudek je proto zcela nepřiléhavý.

33. Přestože posudek ze dne 5. 11. 2023 nelze podle názoru soudu považovat za lékařský ani znalecký posudek, je na něj možné hledět jako na odborné vyjádření ve smyslu § 180 odst. 2 zákona o služebním poměru, neboť byl vypracován lékařem, tj. odborníkem. Odborné vyjádření by sice mohlo – obdobně jako znalecký posudek – přispět ke zjištění stavu věci, nelze však přehlížet platnou právní úpravu, podle níž je primárním podkladem pro přiznání náhrady za ztížení společenského uplatnění posudek vydaný praktickým lékařem. Závěr, že další důkazy je namístě provádět teprve tehdy, pokud vyvstaly pochybnosti o závěrech posudku vydaného praktickým lékařem, má oporu v judikatuře správních soudů.

34. V právní větě rozsudku ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Ads 132/2010-109, totiž Nejvyšší správní soud zobecnil, že pokud pochybnosti o skutkovém stavu trvají i po obstarání posudku, pokračuje služební funkcionář v dokazování v souladu se zásadou materiální pravdy prostředky, které mu zákon dává k dispozici, tj. včetně možnosti ustanovení znalce z oboru zdravotnictví podle zákona o znalcích, a podle § 56 správního řádu. Podle názoru soudu nebyla v řešené věci naplněna ani samotná hypotéza uvedené právní věty, tj. existence lékařského posudku ve smyslu právních předpisů upravujících služební poměr, vyjádřená slovy „i po obstarání posudku“. Pokud ředitel věznice při pokusu podat návrh na přezkoumání lékařského posudku dospěl zcela správně k závěru, že posudek ze dne 5. 11. 2023 za lékařský posudek ve smyslu vyhlášky č. 277/2015 Sb. vůbec považovat nelze, postupoval zákonně, pokud trval na tom, aby žalobce právními předpisy předvídaný podklad pro vydání rozhodnutí nejprve opatřil a jemu předložil. Nejvyšší správní soud ostatně rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 As 511/2020-33, potvrdil, že v této fázi řízení Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 9 141 Ad 1/2025 je nezbytné požadovat po účastníku řízení jeho vlastní aktivitu směřující k opatření a předložení lékařského posudku.

35. Soud na rozdíl od žalobce nepovažuje za formalismus, pokud žalovaný trval na předložení posudku vyhotoveného praktickým lékařem, coby poskytovatelem zdravotních služeb. Jen takový posudek totiž může být předmětem přezkumu podle § 46 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách, který může v souladu s judikaturou správních soudů iniciovat vedle posuzované osoby též služební funkcionář (srov. např. bod 51 rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2023, č. j. 43 Ad 4/2022-27).

36. Soud konstatuje, že ředitel věznice za tímto účelem stanovoval žalobci přiměřené lhůty a srozumitelně mu vysvětloval, proč jím předložený podklad není lékařským posudkem ve smyslu vyhlášky č. 277/2015 Sb. Soud se ztotožnil s odůvodněním napadeného rozhodnutí, podle něhož za situace, kdy žalobce ve stanovené lhůtě požadovaný podklad ani přes srozumitelné a opakované výzvy nepředložil, nebylo již povinností ředitele věznice opatřovat další podklady pro vydání rozhodnutí. Ředitel věznice postupoval v souladu se zákonem, když po uplynutí jím stanovené lhůty pro předložení lékařského posudku ve smyslu vyhlášky č. 277/2015 Sb. žalobcovu žádost zamítl. Soud se v tomto ohledu ztotožnil se závěry žalovaného vyslovenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

37. Na posouzení věci nic nemění ani tvrzení žalobce, že jeho praktická lékařka nevyhověla žádosti o vydání lékařského posudku ve smyslu vyhlášky č. 277/2015 Sb. Žalobce ostatně ve správním řízení před služebním funkcionářem, ani v tomto soudním řízení, nijak své tvrzení nedoložil, zejména nedoložil, že se proti tvrzenému postupu praktické lékařky jakkoli bránil (např. podáním stížnosti podle § 93 zákona o zdravotních službách).

38. S ohledem na výše uvedené soud vyhodnotil žalobu v mezích žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 10 141 Ad 1/2025 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 15. června 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.