142 A 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Jiřího Derfla a Mgr. Lenky Havlíčkové ve věci navrhovatele: Ing. J. H., narozen X bytem X proti odpůrci: Magistrát města Ústí nad Labem sídlem Velká Hradební 23366/8, 400 01 Ústí nad Labem o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích – vydaného Magistrátem města Ústí nad Labem dne 12. 5. 2025 pod č. j. MMUL/ODM/SÚ/197065/2025/SceLu takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích – vydané Magistrátem města Ústí nad Labem dne 12. 5. 2025 pod č. j. MMUL/ODM/SÚ/197065/2025/SceLu se zrušuje uplynutím devadesátého dne po právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši 5 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy – Stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích – vydaného Magistrátem města Ústí nad Labem dne 12. 5. 2025 pod č. j. MMUL/ODM/SÚ/197065/2025/SceLu (dále jen „napadené opatření“). Tím odpůrce stanovil přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích spočívající v dočasném osazení přechodného dopravního značení či zařízení v přesné specifikaci a umístění podle přiloženého dopravně inženýrského řešení v ulicích Šrámkově, Jizerské a Šumavské v katastrálním území Ústí nad Labem, a to po dobu trvání stavby „Rekonstrukce mostu Dr. E. Beneše, ÚL“. Jako důvod odpůrce v napadeném opatření uvedl: dopravní opatření v rámci probíhající stavby „Rekonstrukce mostu Dr. E. Beneše, ÚL“. Návrh 2. V návrhu navrhovatel popsal, že napadené opatření stanovuje odklonění dopravy z ulice Šrámkova do ulice Jizerská ve směru do centra města a zjednosměrnění ulice Šumavská a části ulice Jizerská. Podle navrhovatele nebylo od počátku účinnosti napadeného opatření osazeno dopravní značení odklánějící dopravu z ulice Šrámkova do ulice Jizerská, zatímco popsané zjednosměrnění bylo provedeno osazením dopravního značení před vydáním napadeného opatření (dne 28. 4. 2025). Vzhledem k tomu, že dosud nebyla odkloněna doprava z ulice Šrámkova do ulice Jizerská ve směru do centra, je podle navrhovatele druhá část napadeného opatření (zjednosměrnění ulic, které má zajistit plynulost dopravy objízdnou trasou) zcela zbytečná. Zdůraznil, že obyvatelé žijící v dotčených ulicích jsou v důsledku zmíněného zjednosměrnění ulic zbytečně vystavováni zvýšené hlukové zátěži a emisím projíždějících vozidel a jsou nuceni zbytečně v přikázaném směru projíždět až několik kilometrů, aby se dostali tam, kam původně stačilo jet několik jednotek až desítek metrů. Vyjádření odpůrce k návrhu 3. Odpůrce ve svém vyjádření konstatoval, že přechodnou úpravu stanovil jako příslušný správní úřad podle § 77 odst. 1 písm. c) a § 124 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“). Učinil tak na základě žádosti o doplnění dopravního opatření v rámci stavby „Rekonstrukce mostu Dr. E. Beneše, ÚL“. Tato žádost byla projednána a odsouhlasena dotčeným orgánem – Krajským ředitelstvím policie Ústeckého kraje, Dopravním inspektorátem Ústí nad Labem. Posouzení věci soudem 4. Nejprve se soud zabýval otázkou aktivní legitimace navrhovatele k podání tohoto návrhu a shledal, že tato podmínka byla splněna. Navrhovatel sice výslovně ke své aktivní legitimaci nic neuvedl, nicméně z obsahu návrhu jednoznačně vyplývá, že navrhovatel bydlí v ulici Jizerské v Ústí nad Labem, jíž se přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích přímo dotýká. Navrhovatelovo tvrzení ohledně dotčení obyvatel žijících ve zjednosměrněné ulici Jizerské proto soud vyhodnotil jako zdůvodnění aktivní procesní legitimace navrhovatele. V katastru nemovitostí zároveň soud ověřil, že navrhovatel vlastní bytovou jednotku v ulici Jizerské v Ústí nad Labem, tudíž jeho vztah k danému místu považuje za prokázaný. Z návrhu je zřejmé, že navrhovatel se cítí být napadeným opatřením zkrácen na svých právech, neboť v ulici Jizerské bydlí a je vystaven zvýšené hlukové zátěži, emisím a nutnosti objíždět úsek, který napadené opatření zjednosměrnilo. Lze proto uzavřít, že navrhovatel je k podání tohoto návrhu aktivně procesně legitimován.

5. Pasivně legitimovaným v této věci je odpůrce, který napadené opatření vydal.

6. Od aktivní legitimace k podání návrhu, která je založena již pouhým tvrzením o dotčení práv, je třeba odlišovat otázku důvodnosti návrhu, která se odvíjí od toho, zda k tvrzenému dotčení práv skutečně došlo. Navrhovatel se přitom může úspěšně dovolávat výhradně dotčení svých vlastních práv, nikoli práv třetích osob (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Aos 1/2013-85, č. 2903/2013 Sb. NSS). Navrhovateli proto nepřísluší poukazovat na dotčení práv jiných osob žijících v dotčené lokalitě, nýbrž výhradně svých vlastních práv.

7. Dále považuje soud za potřebné připomenout, že podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je v odůvodnění opatření obecné povahy nutno uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, jak vyplývá z § 68 odst. 3 a § 174 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Nedostatek rozhodovacích důvodů způsobuje jeho nepřezkoumatelnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS).

8. Odůvodnění opatření obecné povahy přitom nelze redukovat jen na vypořádání námitek a připomínek, které byly uplatněny ze strany dotčených osob a dotčených orgánů. Skutečnost, že v nyní řešené věci žádné námitky a připomínky v procesu přijímání napadeného opatření nebyly uplatněny, neznamená, že by napadené opatření nemuselo být odůvodněno. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že podle § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu se dopravní značky smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008-100, č. 1794/2009 Sb. NSS, smysl umístění dopravních značek nemůže být samoúčelný nebo šikanózní, ale naopak musí být racionální a opodstatněný některým z uvedených legitimních důvodů (bezpečnost a plynulost provozu, důležitý veřejný zájem). Právě těmito okolnostmi se měl odpůrce v procesu vydávání napadeného opatření zabývat a své závěry měl náležitě popsat v jeho odůvodnění, což však neučinil.

9. Soud nepřehlédl, že odpůrce ve výroku napadeného opatření uvedl následující důvod stanovení přechodné úpravy provozu: dopravní opatření v rámci probíhající stavby „Rekonstrukce mostu Dr. E. Beneše, ÚL“. Žádné další odůvodnění potřebnosti stanovení přechodné úpravy provozu napadené opatření neobsahuje. Soud proto dospěl k závěru, že napadené opatření je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nelze z něj totiž zjistit, proč bylo třeba provést právě zjednosměrnění ulice Jizerské a části ulice Šumavské a jakou má tato přechodná úprava provozu souvislost s výše označenou stavbou.

10. Odpůrce měl přinejmenším uvést, za jakým účelem byla přechodná úprava provozu přijata, a to zcela konkrétně ve vztahu ke každé jednotlivé změně. Dále měl odpůrce vysvětlit, proč byla stanovena právě tato přechodná úprava provozu v kontextu hodnocení jiných možností. Současně měl popsat, co plyne z jednotlivých podkladů pro vydání opatření obecné povahy a jak byly hodnoceny. Tyto argumenty však soud v napadeném opatření nenalezl a nevyčetl v něm ani to, z jakých konkrétních podkladů odpůrce vycházel. Pokud Statutární město Ústí nad Labem jako vlastník dotčených pozemních komunikací podalo podnět ke stanovení přechodné úpravy provozu, soud předpokládá, že mělo k dispozici nějaké studie, analýzy či jiné podklady, které je k tomu vedly. Tyto podklady si měl odpůrce vyžádat, případně je doplnit a při vydání napadeného opatření z nich vycházet. Pouhý odkaz na souhlas dopravního inspektorátu rozhodně není dostatečným podkladem.

11. Současně byl odpůrce povinen provést test proporcionality, jak byl popsán v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS, tj. posoudit, zda opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti), zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů) a zda je následek opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu). Své úvahy a závěry vyplývající z provedeného testu proporcionality pak měl odpůrce náležitě popsat v odůvodnění napadeného opatření. Nic takového však odpůrce neučinil.

12. Lze tedy shrnout, že odůvodnění napadeného opatření je naprosto nedostatečné. To činí napadené opatření nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 101b odst. 4 téhož zákona. Navrhovatel sice nepřezkoumatelnost napadeného opatření nenamítal, nicméně soud je povinen přihlížet k nepřezkoumatelnosti z úřední povinnosti, pokud tato nepřezkoumatelnost brání přezkumu napadeného opatření v mezích návrhových bodů. Přesně tato situace v nyní řešené věci nastala, neboť nedostatek odůvodnění napadeného opatření brání soudu v tom, aby mohl posoudit navrhovatelovu argumentaci o zbytečnosti zjednosměrnění ulice Jizerské a části ulice Šumavské, resp. jeho argumentaci o nepřiměřenosti napadeného opatření, pokud jde o zásah do navrhovatelových práv.

13. Soud proto napadené opatření podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 101b odst. 4 téhož zákona zrušil. Soud zároveň zdůrazňuje, že opakované změny úpravy silničního provozu vnímá jako velmi nežádoucí, a proto považuje za vhodné poskytnout odpůrci čas k tomu, aby mohl opatření obecné povahy vydat znovu, a to s náležitým odůvodněním a na základě dostatečných podkladů. Soud proto napadené opatření zrušil až uplynutím devadesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku, aby mohl odpůrce svá pochybení napravit a nemuselo dojít k další změně úpravy provozu v dané lokalitě. To odpůrci nebrání v tom, aby případně přechodnou úpravu v dotčené lokalitě znovu nestanovil, shledá-li na základě doplněných podkladů, že není potřebná.

14. Jednotlivými návrhovými body se soud nezabýval, neboť mu v tom bránila nepřezkoumatelnost napadeného opatření. Výsledkem řádného procesního postupu včetně náležitého provedení testu proporcionality by ostatně mohly být i jiné závěry, které soudu nepřísluší předjímat.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatel měl ve věci plný úspěch, a proto soud uložil procesně neúspěšnému odpůrci povinnost zaplatit mu v obvyklé lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení ve výši 5 000 Kč. Náhrada odpovídá zaplacenému soudního poplatku za návrh na zrušení opatření obecné povahy ve výši 5 000 Kč. Jiné náklady soudního řízení navrhovatel nevyčíslil, ani mu podle obsahu soudního spisu nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 12. srpna 2026 Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.