15 A 1/2026

Rubrum

č. j. 15 A 1/2026-106 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobce: Bc. D. J., narozený X bytem X zastoupený Mgr. Štěpánem Jaklem, advokátem sídlem Mírové náměstí 157/30, 412 01 Litoměřice proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem za účasti osoby zúčastněné na řízení: Správa železnic, státní organizace sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha1 adresou pro doručování: Oblastní ředitelství Ústí nad Labem Železničářská 1386/31, 400 03 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. KUUK/167547/2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 25. 11. 2025, č. j. KUUK/167547/2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 682,80 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje:

I. T. 2 15 A 1/2026

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. KUUK/167547/2025, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru dopravy (dále jen „správní orgán“), ze dne 25. 7. 2025, č. j. OD/080650/25/Ro/Roz, kterým bylo dle § 37a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „PozK“) povoleno zrušení železničního přejezdu P2060 Na trati 0651 – Úpořiny – Lovosice, v km 19,133, p. p. č. 1291, k. ú. Žim (dále jen „železniční přejezd“). Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že správní orgány nedokázaly zjistit skutečný stav pozemku parc. č. X v k. ú. Žim (dále také jako „dotčený pozemek“), resp. jej posoudit z hlediska faktického pohybu na něm a z hlediska toho, zda je na něj i po zrušení předmětného železničního přejezdu zajištěna vhodná alternativní trasa.

3. Tento nedostatek se podle žalobce výrazně promítl do výkladu neurčitého právního pojmu „vhodná trasa“ dle § 37a odst. 1 PozK.

4. Žalobce dále namítl, že správní orgány nezjistily, jaký je skutečný stav cesty, kterou v napadeném rozhodnutí považují za vhodnou alternativní trasu, a proto v daném konkrétním případě nemohly posoudit, zda vhodná trasa existuje, či nikoli. 2 5. Žalobce rovněž uvedl, že i kdyby správní orgány skutečný stav dotčeného pozemku zjistily, své úvahy nepřenesly do odůvodnění napadeného rozhodnutí, v důsledku čehož žalobce neví, jakými úvahami se řídily při výkladu neurčitého právního pojmu „vhodná trasa“, aby nedošlo k nepřiměřenému zásahu do jeho vlastnických práv. Potenciálně mu hrozí, že se nebude moci dostat na své pozemky, aby na nich obhospodařoval chovný skot a zajišťoval základní potřeby pozemků a lesa jako takových; s ohledem na zásadu proporcionality a legitimní očekávání žalobce musí správní orgány zvažovat veškeré dotčené zájmy všech zúčastněných osob a poměřovat je s veřejným zájmem.

6. Podle žalobce tato alternativa nesmí být pouze formálně akceptovatelná, ale musí být skutečně a fakticky využitelná; je proto nutné, aby byla řádně prověřena z hlediska své reálné dostupnosti, bezpečnosti a praktické použitelnosti v kontextu konkrétních podmínek dané lokality.

7. Žalobce dále uvedl, že za účelem zjištění vhodnosti trasy konal správní orgán dne 21. 3. 2025 místní šetření, jehož skutkové závěry bohužel vůbec nekorespondují se skutečným stavem dotčeného pozemku, přičemž tyto závěry byly shrnuty v rozhodnutí správního orgánu ze dne 25. 7. 2025. Žalobce namítl, že alternativní trasa není účelovou komunikaci, neboť tuto trasu po uzavření železničního přejezdu č. P2060 sám pouze nouzově vytvořil z betonových kvádrů, které si na dotčený pozemek svépomocí navozil, aby se na něm mohl alespoň základně pohybovat a vyskladnit dobytek; povrch na pozemku je nezpevněný a nestabilní. Zemědělská technika po něm neprojede a obslužnost je možná pouze v zimě a jen za specifických podmínek sucha a chladu, takže takovou trasu lze jen stěží považovat za vhodnou alternativní trasu. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 15 A 1/2026 8. Žalobce dále uvedl, že alternativní trasa byla po zatarasení železničního přejezdu č. P2060 zástupci osoby zúčastněné na řízení nouzově vytvořena žalobcem, a to přesto, že tento přejezd představuje jediný přístup do pastevního areálu určeného k chovu masného skotu a k lesním pozemkům, tedy do území o rozloze přibližně 63 ha.

9. Dalším argumentem žalobce bylo, že o vhodnou alternativní trasu nemůže jít ani proto, že pokud by byl zbaven možnosti projíždět přes železniční přejezd, vedla by cesta nejprve přes sklad krmiv a dva výběhy a teprve poté do samotného areálu, což by znamenalo překonat tři brány a projet několika výběhy se zvířaty různého věku a pohlaví, včetně býků na výkrm a plemenných býků; použití zemědělské půdy jako cesty je navíc podle žalobce obecně nepřípustné, neboť jde o změnu druhu zemědělské půdy bez povolení, a trasu vzniklou v rozporu s předpisy na ochranu životního prostředí nelze považovat za vhodnou alternativní trasu, na jejímž základě by mohlo dojít ke zrušení železničního přejezdu.

10. Žalobce dále poukázal na to, že z protokolu o místním šetření vyplývá, že se šetření omezilo pouze na místa před barokní bránou a těsně u železničních přejezdů, zatímco absence místního šetření na dotčeném pozemku vedla k nesprávnému skutkovému závěru, který není v souladu s realitou. Pokud by správní orgán provedl ohledání dotčeného pozemku, bylo by zřejmé, že předmětná trasa na pozemku fakticky neexistuje a že závěr o její existenci nebylo možné oprávněně učinit, přičemž z protokolu je patrné, že správní orgán dotčený pozemek vůbec neviděl a závěr o alternativní trase učinil pouze z ortofotomapy, která je podle žalobce zavádějící.

11. Žalobce konečně namítl, že se žalovaný vůbec nevypořádal se stanovisky jiných státních orgánů, které se zrušením dotčeného železničního přejezdu nesouhlasí, zejména s požární 3 analýzou a stanoviskem Lesů ČR k jedinému přístupu k lesním pozemkům; současně poukázal na rozpor mezi správním orgánem prvního a druhého stupně, neboť prvostupňový orgán argumentuje vnitroareálovou komunikací z betonových kvádrů jako možnou alternativní trasou, zatímco žalovaný tutéž cestu v napadeném rozhodnutí popírá a uvádí, že ji do svých úvah nebere v potaz, takže si jejich úvahy podle žalobce zjevně protiřečí. Vyjádření žalovaného k žalobě 12. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost.

13. Správní orgán byl v rámci celého řízení řádně seznámen s místem a všemi podklady. Vhodnost náhradní trasy správní orgán řádně posoudil a žalovaný s tímto odůvodněním souhlasí. V tomto projednávaném případě se jedná o zrušení železničního přejezdu, který je využíván pouze jedním uživatelem, a to žalobcem, který má za přejezdem své nemovitosti, tj. uzavřený pastevecký areál včetně polí a lesů. Druhý vjezd do tohoto oploceného areálu je ze silnice č. 111/25830 za přejezdem č. P 2061, který je navrženou alternativní trasou. Vzdálenost mezi oběma vjezdy na pozemku p. č. X k. ú. Žim vnitřkem oploceného areálu je cca 148 m. Vzdálenost od vjezdu na pozemky žalobce v místě rušeného železničního přejezdu č. P2060 po alternativní trase, tj. po místní komunikaci a dále po silnici č. 111/25830 a železniční přejezd č. P2061 je cca 265 m. Správní orgán při posuzování vhodnosti alternativní trasy vycházel ze spisové dokumentace, z volně dostupných map a také z místního šetření. Závěrem vyvodil, že náhradní alternativní trasa je vhodná, neboť vede po silnici III. třídy č. 25830, která je určena pro provoz osobních i nákladních vozidel stavebně technický stav komunikace je vyhovující, a de facto je lepší, než příjezdová komunikace k rušenému Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 15 A 1/2026 železničnímu přejedu č. P 2060. Navíc délka trasy je velmi krátká, neboť od rušeného přejezdu k silnici č. 111/25830 je to cca 90 m, a poté po silnici č. 111/25830 k druhému vjezdu na pozemek p. č. X v k.ú. Žim je to cca 175 m. Správní orgán neposuzoval jako náhradní alternativní cestu uvnitř dotčeného pozemku. Správní orgán posoudil a popsal nad rámec i cestu uvnitř areálu žalobce, přičemž oba vjezdy jsou na dotčeném pozemku a jejich spojnice uvnitř areálu je cca 147 m, a nejedná se tedy o velkou vzdálenost a velký zásah do uspořádání pozemků.

14. Je zřejmé, že odůvodnění rozhodnutí správního orgánu je jednoznačné, srozumitelné a je založeno na podkladech obsažených ve spise, tudíž měl za to, že odůvodnění rozhodnutí je v souladu se správním řádem. S námitkou žalobce, že došlo k porušení zásady legitimního očekávání, nelze souhlasit, neboť v průběhu celého správního řízení docházelo ke změnám pohledu na projednávanou věc, jak ze strany správního orgánu, tak účastníků řízení i dotčených orgánů. Replika žalobce 15. Žalobce v replice uvedl, že alternativní trasa je pro obhospodařování jeho pozemků a provoz hospodářství nevyhovující, zejména s ohledem na pohyb zemědělské techniky, dopravu skotu, sjízdnost terénu, průjezd přes pastviny, nutnost otevírání více bran i celkovou obtížnost každodenního využití této cesty v reálném provozu. Zdůraznil, že správní orgány podle něj vycházely převážně z formální existence alternativy a z mapových podkladů, aniž by dostatečně zjistily skutečný stav v terénu, místní poměry a praktické dopady na provoz jeho hospodářství. Odkázal přitom na odborné vyjádření Ing. Františka Štefáčka, které 4 přiložil k replice, podle něhož je navrhovaná trasa pro těžší zemědělskou techniku fakticky nevhodná, a dovozoval, že závěr o existenci vhodné náhradní přístupové cesty neměl oporu v dostatečně zjištěném skutkovém stavu.

16. Dále uvedl, že zrušení přejezdu by znamenalo nepřiměřený zásah do jeho vlastnického práva a do fungování hospodářství, zkomplikovalo by přístup při mimořádných událostech a mohlo by mít dopady i na požární bezpečnost. Současně namítl, že argumentace osoby zúčastněné na řízení ekonomickou nevýhodností zachování přejezdu či potřebou nákladné modernizace jeho zabezpečení sama o sobě nemohla nahradit zákonné posouzení podmínek pro jeho zrušení. Podle žalobce ani případná hospodárnost takového řešení správcem dráhy nemohla vést k povolení zrušení přejezdu, nebyla-li současně spolehlivě prokázána existence jiné vhodné trasy ve smyslu zákona. Nesouhlasil rovněž s tvrzením o své procesní pasivitě při místním šetření a namítl, že správní orgány se s jeho konkrétními výhradami nevypořádaly dostatečně, přesvědčivě a v souladu s judikaturou.

17. Žalobce se místního šetření nezúčastnil z ryze objektivního důvodu, neboť o konání místního šetření nebyl správním orgánem vyrozuměn. Žalobce v této souvislosti trval na tom, že je absurdní, aby osoba zúčastněná na řízení vyčítala žalobci neúčast na místním šetření, o kterém nebyl informován. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 18. Ve vyjádření osoba zúčastněná na řízení uvedla, že se plně ztotožňuje se závěry a s úvahami uvedenými v rozhodnutí žalovaného a považuje ho za věcně správné a v souladu s právními předpisy. Cesta z betonových kvádrů na dotčeném pozemku je uvedena jako další alternativa, ale v tomto případě není rozhodující z hlediska vhodnosti alternativní trasy, neboť jako vhodná alternativní trasa je považována trasa právě ze silnice III/25830 konkrétně Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 5 15 A 1/2026 za přejezdem P 2061. Vnitřní uspořádání cest na dotčeném pozemku není rozhodující, neboť se jedná o neveřejné účelové komunikace nespojující další komunikace na pozemcích jiných vlastníků.

19. Je tak nepochybné, že vybranou alternativní trasu lze považovat za vhodnou alternativní trasu, neboť přístup na řešený pozemek ve vlastnictví žalobce je bezpochyby dán. Správní orgán tak jednoznačně ve svém odůvodnění rozhodnutí vymezil, jakou trasu považuje za vhodnou alternativní trasu z pohledu dikce ustanovení PozK. Správní orgán tak aplikoval právní normy správně a rozhodnutí správního orgánu není nezákonné, jak tvrdí žalobce.

20. Další tvrzení žalobce k využitelnosti cesty na pozemku žalobce jsou ničím nepodložená a nic neprokazují. Správní orgán v tomto případě nemá důvod řešit prostorové upořádání pozemku ve vlastnictví žalobce, ale pouze přístup k tomuto pozemku z hlediska navržené jiné vhodné trasy. Jednání soudu 21. Právní zástupce žalobce při jednání soudu dne 23. 6. 2026 odkázal na žalobu a dosavadní vyjádření a mimo jiné uvedl, že se snažil s osobou zúčastněnou na řízení vyjednat smírné řešení, ale poté, co byla podána žaloba, tato odmítla dále jednat.

22. Pověřená pracovnice žalovaného odkázala na dosavadní vyjádření a žalobou napadené rozhodnutí s tím, že důkazy předložené žalobcem v soudním řízení nemohly být ve správním řízení hodnoceny, neboť je žalovaný neměl k dispozici.

23. Soud podle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), provedl k návrhu žalobce jako důkaz listiny ze správního spisu, a to Analýzu zdolávání požárů 5 zemědělský areál Žim ze dne 10. 9. 2025 zpracovanou Ing. Bc. Janem Masojídkem a Vyjádřením odborného lesního hospodáře, Lesy České republiky, s.p., ze dne 14. 8. 2025 s přílohou, které žalovaný ve správním řízení nezahrnul mezi podklady rozhodnutí s odkazem na koncentraci řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu.

24. Dále soud provedl dokazování Odborným vyjádřením z oboru doprava ze dne 23. 3. 2026 vypracovaným Ing. Františkem Štefáčkem, soudním znalcem v oboru doprava, ekonomika a strojírenství, stanoviskem obce Žim ze dne 5. 1. 2026, Odborným stavebním posudkem ze dne 12. 6. 2026 vypracovaným Ing. Danielou Pleskotovou, autorizovaným inženýrem, a dále fotografiemi železničních přejezdů P2058 a P2062. Posouzení věci soudem 25. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 6 15 A 1/2026 26. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

27. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 19. 2. 2021 podala osoba zúčastněná na řízení žádost o vydání rozhodnutí a zrušení přejezdu č. P2060. V odůvodnění žádosti bylo uvedeno, že se jedná o železniční přejezd na účelovou komunikaci, zabezpečený svislými dopravními značkami A32a „Výstražný kříž pro železniční přejezd jednokolejný“, doplněnými z obou stran o dopravní značku P6 „Stůj, dej přednost v jízdě.“ Železniční přejezd zpřístupňuje jen dotčený pozemek. Jako jiná vhodná trasa bylo navrženo využití železničního přejezdu č. P2061.

28. Soud konstatuje, že žalovaný ve věci již dvakrát rozhodoval, a nyní napadené rozhodnutí je v pořadí třetí. Z provedeného správního řízení je možno poukázat na následující podstatné dokumenty. Drážní úřad vydal dne 30. 4. 2021 souhlasné závazné stanovisko, které bylo potvrzeno ještě dne 24. 10. 2023.

29. K žádosti žalobce vydala Agentura ochrany přírody a krajiny, správa CHKO České středohoří, sdělení ze dne 17. 8. 2022, ve kterém tato sděluje, že dotčený pozemek se nachází ve IV. zóně ochrany přírody CHKO České středohoří. Součástí pozemku je dlouhodobě využívaná polní cesta v přírodním krytu povrchu. Díky členitosti území a klimatickým podmínkám bývá mnohdy jedinou přístupovou cestou do lokality a k zimovišti hospodářských zvířat. Agentura upřednostňuje zachování polních cest v přírodním povrchu.

30. Dále bylo dne 29. 10. 2024 vydáno změnové stanovisko Krajského ředitelství policie 6 Ústeckého kraje, odbor služby dopravní policie, kterým byl vysloven se zrušením železničního přejezdu souhlas. Dne 23. 10. 2023 vydala obec Žim nesouhlasné stanovisko se zrušením železničního přejezdu s odůvodněním, že nebude bránit majiteli statku v jeho činnosti a obsluze zvěře a pastvin, které jsou přístupny jen přes železniční přejezd. Toto stanovisko potvrdila obec Žim i vyjádřením ze dne 9. 6. 2025. Dále žalobce opakovaně nesouhlasil se zrušením železničního přejezdu, přičemž jeho námitky se překrývají se žalobními body. Dne 21. 3. 2025 se konalo místní šetření, kterého se žalobce ani zástupce obce Žim neúčastnili.

31. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že správní orgán posuzoval dle čtyř znaků veřejně přístupné účelové komunikace pouze část komunikace za přejezdem k bráně vedoucí na dotčený pozemek, aby bylo zřejmé, že se jedná o komunikaci, a že je jako silniční správní úřad příslušný řešit žádost o zrušení železničního přejezdu. Komunikaci uvnitř areálu nikterak samostatně neposuzoval, ani mu to nepřísluší. Správní orgán pouze konstatoval s ohledem na zdůvodnění vhodnosti náhradní trasy, že uvnitř areálu je na ortofoto mapách zřejmá komunikace, která spojuje oba vjezdy na pozemek, tj. vjezd za rušeným přejezdem č. P2060 a vjezd za přejezdem č. P2061 na náhradní trase. Žalovaný v souladu se svým vyjádřením k žalobě odůvodnil napadené rozhodnutí.

32. Žalovaný mimo jiné zhodnotil, že důvody pro zrušení železničního přejezdu č. P2060, který užívá pouze jeden uživatel pro své potřeby, jsou závažnější a důležitější než zachování tohoto přejezdu. Žalobce v odvolacím řízení dne 25. 11. 2025 (téhož dne bylo vydáno napadené rozhodnutí) doručil žalovanému doplňující vyjádření s Analýzou zdolávání požáru zemědělský areál Žim vypracovaná Ing. Bc. Janem Masojídkem ze dne 10. 9. 2025 a Vyjádření odborného lesního hospodáře (Lesy ČR, s.p.) ke zrušení přejezdu číslo P2060 v obci Žim ze Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 7 15 A 1/2026 dne 14. 8. 2025, kterými se ovšem žalovaný nezabýval s odkazem na koncentraci odvolacího řízení zakotvenou v § 82 odst. 4 správního řádu.

33. Soud provedeným dokazováním při ústním jednání z Analýzy zdolávání požáru zjistil, že přístup bránou u železničního přejezdu je vhodný pro přístup pro požární techniku, zatímco vjezd druhou bránou, kterou má být zajištěn přístup k dotčenému pozemku, je nevhodný. Z vyjádření odborného lesního hospodáře, Lesů České republiky s.p., bylo zjištěno, že nesouhlasí se zrušením železničního přejezdu, neboť na přejezd navazuje jediná přístupová cesta ke specifikovným lesním porostům. V případě zrušení přejezdu bude dle vyjádření tento komplex lesa zcela odříznut. Z fotografií soud zjistil, že další přejezdy v okolí (P2058 a P2062) jsou chráněny pouze dopravními značkami bez signalizace či závor. Z odborného vyjádření Ing. Štefáčka soud zjistil, že vjezd zemědělské a jiné techniky na dotčený pozemek lze doporučit pouze branou č. 1 u železničního přejezdu, na který navazuje zpevněná polní cesta, zatímco vjezd branou č. 2, kde se nachází nezpevněná plocha, nelze z důvodu dopravní obslužnosti vůbec doporučit.

34. Podle § 37a odst. 1 PozK na žádost vlastníka dráhy nebo pozemní komunikace povolí příslušný silniční správní úřad zrušení přejezdu, pokud k přístupu k nemovitostem, k němuž je využívána pozemní komunikace, je možné využít jinou vhodnou trasu, která a) není delší o více než 5 km a b) nevede přes přejezd s nižším stupněm zabezpečení.

35. Podle § 37a odst. 2 PozK účastníkem řízení o povolení zrušení přejezdu je vlastník pozemní komunikace, vlastník dráhy a obec, na jejímž území se rušený přejezd nachází. 7 36. Podle § 37a odst. 3 PozK silniční správní úřad si před vydáním rozhodnutí vyžádá závazné stanovisko a) Policie České republiky k posouzení vhodnosti trasy podle odstavce 1, jde-li o zrušení přejezdu na silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, a b) drážního správního úřadu k posouzení stupně zabezpečení přejezdu, má-li trasa podle odstavce 1 vést přes přejezd.

37. Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 14. 5. 2026, č.j. 10 As 260/2025-48, zabýval výkladem § 37a PozK a mimo jiné uvedl následující (odst. 11 až 14): „Výčet zákonných kritérií, která musí silniční úřad vzít v úvahu, je konečný. Silniční úřad zruší přejezd, pokud pro přístup k nemovitostem existuje vhodná alternativní trasa. Termín vhodná trasa je neurčitým právním pojmem, jehož obsah se může lišit v závislosti na konkrétní situaci. Proto silniční úřad musí vyhodnotit, zda posuzovaná trasa je vhodná, či nikoli, vždy s ohledem na místní poměry (rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2025, čj. 7 As 73/2024-38, body 21 a 22). Zákon výslovně stanoví maximální délku oné náhradní trasy (ve vztahu k trase původní) a stejně tak vyžaduje minimální stupeň zabezpečení přejezdu v místě, v němž by náhradní trasa křížila dráhu: tyto podmínky tedy musejí být splněny v každém případě. Vhodnost trasy je ale třeba posuzovat i z různých dalších hledisek, která v konkrétní věci vyvstanou. Pravidelně se bude hodnotit bezpečnost a plynulost provozu na nové trase, silniční úřad však musí posoudit i jiné faktory, například namítaný zásah do práv účastníků řízení (tamtéž, body 27 a 28). Doktrína dále uvádí kritéria jako zatížení obyvatel a podnikatelů na alternativní trase, návaznost této trasy na ostatní síť pozemních komunikací nebo její technický stav (Košinárová, B.: Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, str. 432). Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 8 15 A 1/2026 38. NSS připomíná, že do roku 2021 bylo pravidlo upravující postup při rušení přejezdu mnohem obecnější a dávalo úřadu široké správní uvážení. Zákon stanovil jen tolik, že silniční úřad může přejezd zrušit, požádá-li jej o to vlastník dráhy nebo pozemní komunikace a souhlasí-li s tím drážní úřad. I tehdy ale judikatura krajských soudů správně dovodila, že silniční úřad musí postavit svou úvahu na nějakých rozumných kritériích, byť zákonem přímo nepojmenovaných. Především pak musí dbát ochrany práv účastníků řízení, případně osob potenciálně dotčených zrušením přejezdu (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2021, čj. 30 A 18/2019-85). Na těchto požadavcích se nic nezměnilo ani v současném znění zákona. Krajský soud sám citoval důvodovou zprávu k novelizačnímu zákonu, která popsala kritéria, jimiž by se silniční úřady měly napříště řídit. NSS však na rozdíl od něj pokládá za podstatné, že zákonodárce zvolil jako jádro právního pravidla právě neurčitý pojem. Tím ponechal úřadu významný prostor pro výklad (byť omezený délkou a bezpečností náhradní trasy); ostatně onen výčet kritérií v důvodové zprávě je demonstrativní (uvozený slovem zejména). Slova přístup k nemovitostem si pak krajský soud vyložil příliš úzce. Zákon jimi jen popisuje účel pozemní komunikace, která dosud vedla přes přejezd – zatímco krajský soud je čte tak, jako by úřad mohl hodnotit jen úzce chápanou dopravní obslužnost jednotlivých budov a pozemků za tratí (míněno z pohledu dosavadních vlastníků a uživatelů těchto budov a pozemků a jejich dosavadních potřeb). Takový pohled bude v praxi třeba zvážit pravidelně, úvaha silničního úřadu se jím však nevyčerpává, zvláště pokud se o své zájmy zasazují sami účastníci.“ 39. Stěžejní právní otázkou je v daném případě to, co má při zvažování jiné vhodné trasy vzít správní orgán v úvahu vedle podmínek uvedených v § 37a odst. 1 písm. a) a b) PozK. Žalovaný dospěl k závěru, že trasa a její vhodnost se hodnotí jen k nemovitosti, kterou má obsluhovat, zatímco Nejvyšší správní soud se ve svém aktuálním rozsudku přiklonil 8 k výkladu zohlednění širších zájmů v obsluhovaném území. V dané věci se tedy bylo třeba zabývat i dopravní obslužností a napojeními na dotčeném pozemku a bylo třeba hodnotit, zda se zrušení železničního přejezdu dotkne pouze žalobce a v jakém rozsahu, a případně zda se dotkne i dalších osob a jejich zájmů, včetně navazujících lesních pozemků. Je zřejmé, že takto správní orgán ani žalovaný nepostupovali a jejich rozhodnutí se nesprávným výkladem a aplikací § 37a odst. 1 PozK dostalo do rozporu se zákonem, tj. trpí nezákonností podle § 78 odst. 1 PozK.

40. Soud se oproti tomu nemohl zabývat námitkou, že žalobce nebyl o konání místního šetření informován, uplatněnou v replice, neboť se jedná o rozšíření žaloby po lhůtě pro podání žaloby (srov. § 71 odst. 2 s. ř. s.).

41. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud výrokem I. rozsudku napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému podle § 78 odst. 4 s. ř. s. k dalšímu řízení, v němž bude podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku. Soud dále podle § 78 odst. 3 s. ř. s. nezrušil rozhodnutí správního orgánu s ohledem na minimalizaci zásahů soudní moci do rozhodování veřejné správy, neboť žalovaný může ve věci sám rozhodnout. Žalovaný podle § 78 odst. 6 s. ř. s. zahrne provedené dokazování před soudem mezi podklady nového rozhodnutí, přičemž soud považuje za současného procesního stavu shromážděné podklady za dostatečné k vydání rozhodnutí v odvolacím řízení.

42. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení byl stanoven na základě § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci úspěch, má proto právo na Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 9 15 A 1/2026 náhradu nákladů řízení, a soud tudíž žalovanému uložil zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o předmětné žalobě v celkové výši 28 682,80 Kč, kterou soud stanovil podle obsahu spisu. Tato částka sestává z částky 4 000 Kč za zaplacené soudní poplatky (za žalobou a úspěšný návrh na přiznání odkladného účinku žalobě), dále z částky 18 480 Kč za 4 úkony právní služby uskutečněné právním zástupcem žalobce po 4 620 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), a to převzetí a příprava zastoupení - dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání žaloby - dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, podání repliky – dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast u jednání soudu - § 11 odst. 1 písm. g) AT, dále z částky 1 800 Kč za s tím související 4 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 4 AT; dále z náhrady za dopravu vlakem ze sídla právního zástupce žalobce v Litoměřicích k jednání soudu a zpět ve výši 144 Kč a z částky 4 258,80 Kč odpovídající 21 % DPH z výše uvedených částek kromě soudního poplatku a náhrady dopravy.

43. Výrokem III. rozsudku pak soud rozhodl o tom, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl úspěšný a osobě zúčastněné na řízení nebyla soudem uložena žádná povinnost, v souvislosti, s níž by jí náklady vznikly (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního 9 soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 29. června 2026 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.