15 A 125/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobkyně: Základní školy J. Vohradského Šluknov, IČ: 49888579, se sídlem T.G. Masaryka 678, 407 77 Šluknov, zastoupené Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 548/7, 120 00 Praha 2, proti žalované: České školní inspekci, Ústeckému inspektorátu, se sídlem W. Churchilla 6/1348, 400 01 Ústí nad Labem, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou ve znění jejího doplnění ze dne 14.9.2016 podanou prostřednictvím svého zástupce domáhala i po výzvě soudu k upřesnění petitu, aby soud určil, že Výsledek šetření stížnosti vydaný žalovanou dne 10.6.2015 pod č.j. ČŠIU-564/15-U, byl nezákonný. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 18. a 21.5.2015 u ní žalovaná provedla inspekční činnost ve smyslu ust. § 174 odst. 5 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění účinném do 31.8.2016 (dále jen „školský zákon“), jejímž výsledkem bylo vydání písemnosti označené jako „Výsledek šetření stížnosti“ ze dne 10.6.2015, č.j. ČŠIU-564/15-U. Proti tomuto výstupu podala žalobkyně dne 13.7.2015 odvolání označené jako „Námitky odvolatele proti Výsledku šetření stížnosti“. Žalovaná se k námitkám vyjádřila přípisem ze dne 3.8.2015, č.j. ČŠIU-1179/15. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah ve vydání Výsledků šetření stížnosti a následném postupu žalované v odvolacím řízení. Dle jejího tvrzení prováděla žalovaná inspekční činnost mimo rámec vymezený v ust. § 174 odst. 2 písm. b) – e) školského zákona, neboť výstupy inspekční činnosti ve formách taxativně uvedených v ust. § 174 odst. 13 školského zákona není možné svévolně rozšiřovat. Výsledek šetření stížnosti však žádnou z těchto forem není a kromě toho i postrádá podstatné náležitosti – chybí v něm poučení o opravných prostředcích a naopak chybně obsahuje vyobrazení malého státního znaku, ačkoliv se nejedná o rozhodnutí či listinu osvědčující důležité skutečnosti vydávané při výkonu státní správy. Žalovaná opravný prostředek podaný žalobkyní ani neodmítla, ani nezamítla, ale vyřídila jej vyjádřením se k námitkám, v němž se však většinou tvrzených skutečností nezabývala. Tím porušila zásadu legality a dobré správy, neboť žalobkyni neseznámila s jejími právy a povinnostmi, s podklady, které měla za relevantní pro inspekční činnost a nedala ani žalobkyni možnost se k nim vyjádřit. V důsledku uvedeného zásahu navíc došlo k seznámení zřizovatele žalobkyně s výsledkem inspekční činnosti, jenž na něj reagoval usnesením Rady města Šluknov ze dne 24.8.2015, č. 11/25R/2015, jímž ředitelce žalobkyně uložil provést nápravu v souladu se shora uvedenými Výsledky šetření stížnosti a za tímto účelem stanovil další povinnosti i jiným osobám (např. starostce obce). S ohledem na uvedené žalobkyně navrhla, aby soud vyslovil, že shora vymezený zásah žalované byl nezákonným. Žalovaná v písemném vyjádření k podané žalobě na úvod namítla nepříslušnost zdejšího soudu k jejímu projednání, když dle ní je Česká školní inspekce správním úřadem s celostátní působností a sídlem v Praze a jednotlivé její inspektoráty jsou toliko organizačními útvary. K samotné žalobě žalovaná uvedla, že dle ní není žalobkyně aktivně legitimována k jejímu podání. Česká školní inspekce je totiž orgánem, který podle ust. § 174 školského zákona vykonává inspekční činnost, jejímž výstupem mohou být mimo jiné inspekční zpráva či výsledek šetření stížnosti. Jejich sjednocujícím znakem je však to, že nezakládají, nemění ani neruší práva a povinnosti osob či neurčují, že tyto osoby práva či povinnosti mají. Teprve v důsledku zjištěného stavu může dojít k dalším opatřením, např. zahájení řízení o přestupku, avšak samotný výsledek šetření je pouze podkladem, nikoliv závazným stanoviskem. V souvislosti s tím není možné dle žalované projednávat předmětný Výsledek šetření stížnosti ve správním soudnictví, a soud by proto měl žalobu odmítnout. I přes shora uvedené se žalovaná z procesní opatrnosti rozhodla vyjádřit i k jednotlivým námitkám obsaženým v žalobě. Uvedla, že šetření stížnosti je jedním ze standardních způsobů provádění inspekční činnosti na základě ust. § 174 odst. 5 školského zákona, za podmínky, že tyto stížnosti svým obsahem spadají do její působnosti podle odst. 2 písm. b) až e) téhož ustanovení. Procesní úprava se však řídí přímo odst. 5, a proto šetření stížnosti není kontrolní činností, jak se žalobkyně mylně domnívá. Výsledek této činnosti je pouze podkladem pro další řízení u zřizovatele školského subjektu, neboť na rozdíl od inspekční zprávy či protokolu o kontrole (tj. dalších možných výstupů inspekční činnosti) není její účelem podat objektivní obraz o škole jako celku, ale zabývat se konkrétním případem domnělého či skutečného pochybení. I proto není výsledek šetření stížnosti uváděn mezi finálními výstupy dle ust. § 174 odst. 9 školského zákona (pozn. soudu – na tomto místě žalobkyně správně poukázala na to, že žalobkyně pravděpodobně omylem uváděla odst. 13 daného ustanovení). Přestože není možné proti výsledku šetření stížnosti podat žádný opravný prostředek, žalovaná se stížností žalobkyně zabývala. Její vyjádření k námitkám však není rozhodnutím o odvolání. V souvislosti s tím proto ani daný Výsledek kontrolní činnosti nemohl obsahovat poučení o opravných prostředcích a žalovaná ani nemohla o podání žalobkyně rozhodnout odmítnutím či zamítnutím, když nesměřovalo do rozhodnutí ve věci samé. Co se týče užití malého státního znaku, žalovaná poukázala na to, že inspekční činnost je výkonem kompetence správního úřadu, přičemž výsledek šetření stížnosti je výstupem z této činnosti, a tedy i osvědčením o závěrech učiněných při výkonu státní moci ve smyslu ust. § 5 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky. Jestliže pak žalobkyně dále namítala, že žalovaná porušila zásadu legality, tato uvedla, že žalobkyni předem oznámila zahájení plánované inspekční činnosti a současně ji i prostřednictvím její ředitelky následně seznámila s podklady rozhodnutí. Závěrem žalovaná poukázala na to, že žaloba zřejmě nesměřuje proti výsledku šetření stížnosti, ale proti na jeho základě učiněnému opatření zřizovatele žalobkyně. Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu odmítnul a v případě, že k odmítnutí neshledá důvody, aby ji zamítnul. Dne 3.12.2015 zaslala žalobkyně soudu přípis, v němž doplnila, že podnět k její kontrole byl podán starostkou obce bez vědomí Rady města Šluknov, čímž starostka překročila své kompetence. Žalobce ani jeho právní zástupce se i přes řádné předvolání k jednání soudu nedostavili. S přihlédnutím k poučení obsaženému v předvolání k jednání soud ve věci jednal i bez jejich přítomnosti. Pověřená pracovnice žalovaného při jednání soudu uvedla, že odkazuje na písemné vyhotovení vyjádření žalovaného k žalobě. Zdůraznila, že výsledek šetření školní inspekce byl vyhotoven zcela v souladu s právní úpravou obsaženou v § 174 školského zákona. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Na základě stížností zákonných zástupců žáků, učitelů a z podnětu zřizovatele žalobkyně ve vztahu k některým problémům týkajícím se zejména komunikace s vedením školy, vztahů na pracovišti aj., zahájila žalovaná ve školském zařízení žalobkyně inspekční činnost, jež probíhala ve dnech 18. a 21.5.2015. Výstupem z této činnosti byl Výsledek šetření stížnosti ze dne 10.6.2015, č.j. ČŠIU-564/15-U, v němž žalovaná uvedla, že v rámci šetření stížnosti jednala se zástupci rodičů a učitelů, starostkou obce či ředitelkou školy a vycházela rovněž z dokumentace poskytnuté žalobkyní. Po vyhodnocení situace žalovaná dospěla k závěru, že stížnosti zákonných zástupců žáků na problematickou spolupráci a komunikaci s vedením školy, nerespektování partnerského přístupu, nezajištění informovanosti žáků a jejich zákonných zástupců o průběhu vzdělávání, včetně nevhodného způsobu šetření jejich stížností, jsou důvodné. Naopak žalovaná neshledala důvodnou stížnost manželů Vargových z důvodů tvrzeného nedostatečného vyřízení jejich stížnosti vztahující se ke vzdělávání syna a nerespektování jeho speciálních vzdělávacích potřeb ze strany třídní učitelky. K atmosféře na pracovišti žalobkyně se pak žalovaná vyjádřila v tom smyslu, že je třeba ji hodnotit jako nevyváženou. Závěrem žalovaná navrhla za účelem normalizace vztahů mezi školou, rodiči, zřizovatelem a jednotlivými pracovníky žalobkyně navzájem některá doporučení – zejména svolat informativní schůzku mezi zúčastněnými osobami, přehodnotit formy a obsah komunikace vedení žalobkyně ve vztahu k podřízeným pracovníkům, hodnocení jejich pracovních výkonů či některým organizačním opatřením. V reakci na Výsledek šetření stížnosti zaslala žalobkyně žalované dne 13.7.2015 podání označené jako „Námitky odvolatele proti Výsledku šetření stížnosti“, v němž obdobně jako v žalobě namítala nedostatky této písemnosti (absence poučení o opravných prostředcích, chybné užití malého státního znaku aj.), dále její nepřezkoumatelnost (není zřejmé, jaké skutečnosti měla žalovaná za prokázané, jakými úvahami se řídila při hodnocení důkazů) a rovněž porušení zásady materiální pravdy, dobré správy a legality. K námitkám žalobkyně se žalovaná vyjádřila přípisem označeným jako „Vyjádření k námitkám“ ze dne 3.8.2015, č.j. ČŠIU-1179/15, v němž předně uvedla, že proti Výsledku šetření stížnosti není opravný prostředek přípustný, neboť se jím nezasahuje do práv a povinností osob – přesto se však na něj rozhodla reagovat. Soud v tomto smyslu konstatuje, že další argumentace užitá ve Vyjádření k námitkám v zásadě odpovídá stanovisku žalované ve vyjádření k žalobě. Usnesením Rady města Šluknov ze dne 24.8.2015, č. 11/25R/2015, uložil zřizovatel ředitelce žalobkyně provést nápravu v souladu s doporučeními obsaženými ve Výsledcích šetření stížnosti, zejména ve vztahu k informovanosti rodičů žáků, vztahu k podřízeným zaměstnancům aj. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se podle ust. § 82 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 87 odst. 1 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Dle § 87 odst. 2 s.ř.s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Dle § 87 odst. 3 s.ř.s. soud žalobu zamítne, není-li důvodná. Žalovaným je pak podle § 83 s.ř.s. správní orgán, který podle žalobního tvrzení zásah provedl. Než mohl soud přistoupit k posouzení samotného merita věci, musel se k námitce žalované zabývat otázkou místní příslušnosti. Dle žalované je totiž Česká školní inspekce správním úřadem s celostátní působností a sídlem v Praze a jednotlivé její inspektoráty jsou toliko organizačními útvary. Dle ust. § 7 odst. 2 s.ř.s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Dle ust. § 69 s.ř.s. je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Dle ust. § 83 věty před středníkem s.ř.s. je v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. Jak vyplývá z citované právní úpravy, řízení o ochraně před nezákonným zásahem se v otázce určení osoby žalovaného řídí odlišným pravidlem, než je tomu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Smyslem „zásahové žaloby“ je totiž zejména ochrana před jednáním konkrétního správního orgánu spočívajícím v jeho nezákonném zásahu, pokynu nebo donucení, nikoliv ochrana před účinky rozhodnutí, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti, jak je tomu v řízení podle ust. § 65 s.ř.s. Žalobce je tak v řízení o ochraně před nezákonným zásahem nucen přímo identifikovat orgán, jenž do jeho práv zasáhl. V daném případě žalobkyně tvrdí, že byla na svých právech zkrácena v důsledku postupu Ústeckého inspektorátu České školní inspekce, který šetřil podané stížnosti týkající se školského zařízení žalobkyně a závěry o nich následně shrnul ve Výsledku šetření stížnosti. V takové situaci je dle názoru soudu nepodstatné, zda je Česká školní inspekce orgánem s celostátní působností, jehož jednotlivé inspektoráty je možné považovat toliko za organizační útvary, či jsou samy nadány rozhodovací pravomocí. Nejedná se totiž o řízení o žalobě proti rozhodnutí, ale o ochranu před zásahem konkrétního útvaru České školní inspekce, jehož vyslovení se žalobkyně domáhá, a který uskutečnil jednání, jež žalobkyně za zásah považuje. S ohledem na to soud dovozuje svou místní příslušnost, neboť sídlo Ústeckého inspektorátu České školní inspekce se nachází v obvodu jeho působnosti. Soud vyhodnotil, že Ústecký inspektorát v dané věci vystupoval v pozici správního orgánu dle § 1 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád. Námitka žalované je proto v tomto smyslu nedůvodná. Dále se soud zabýval přímo tvrzeným nezákonným zásahem do práv žalobkyně ze strany žalované. V daném případě žalobkyně spatřovala tento zásah zejména v samotném Výsledku šetření stížnosti vydaném žalovanou dne 10.6.2015 pod č.j. ČŠIU-564/15-U, resp. překročení pravomocí týkajících se inspekční činnosti dle ust. § 174 odst. 2 písm. b) – e) školského zákona, a dále následném postupu žalované v odvolacím řízení. Žalobkyni tak nepochybně svědčí procesní aktivní legitimace k podání žaloby, neboť tvrdí, že postupem žalované byla přímo zkrácena na svých právech. Posouzením, zda se v daném případě o nezákonný zásah skutečně jednalo, se bude soud zabývat dále. Dle ust. § 174 odst. 2 písm. b) – e) školského zákona Česká školní inspekce ve školách a školských zařízeních zapsaných do školského rejstříku a na pracovištích osob, kde se uskutečňuje praktické vyučování nebo odborná praxe podle ust. § 65 odst. 2 a ust. § 96 odst. 2, v rámci inspekční činnosti: - zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů a akreditovaných vzdělávacích programů, - zjišťuje a hodnotí naplnění školního vzdělávacího programu a jeho soulad s právními předpisy a rámcovým vzdělávacím programem, - vykonává kontrolu dodržování právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb, - vykonává veřejnosprávní kontrolu využívání finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle ust. §§ 160 až 163. Dle odst. 5 citovaného ustanovení se inspekční činnost dále provádí na základě podnětů, stížností a petic, které svým obsahem spadají do působnosti České školní inspekce podle odstavce 2 písm. b) až e). V případě inspekční činnosti konané na základě stížnosti prošetřuje Česká školní inspekce jednotlivá tvrzení uvedená ve stížnosti a výsledek šetření předává zřizovateli k dalšímu řízení. Zřizovatel informuje Českou školní inspekci o vyřízení stížnosti a o případných opatřeních přijatých k nápravě. Dle shora citované právní úpravy proto platí, že Česká školní inspekce je na základě stížností týkajících se průběhů vzdělávání, plnění školního vzdělávacího programu, porušování právních předpisů vztahujících se k poskytování vzdělávání, využívání finančních prostředků státního rozpočtu aj., povinna jednotlivá tvrzení uvedená v těchto stížnostech prošetřovat. Výsledky šetření přitom následně podává zřizovateli daného školského zařízení k dalšímu řízení. V souvislosti s tím je tudíž soud nucen konstatovat, že jednání žalované, jež v přezkoumávané věci na základě stížností zákonných zástupců žáků, učitelů a z podnětu zřizovatele žalobkyně zahájila ve vztahu k žalobkyni inspekční činnost, zcela koresponduje s jejím oprávněním vymezeným v ust. § 174 odst. 5 školského zákona. Současně je s tímto ustanovením v souladu i výstup z její činnosti v podobě Výsledků šetření, neboť přímo o tomto způsobu vyřízení stížností odst. 5 hovoří. Uvedený výstup je současně nutno odlišovat od dalších výstupů dle odst. 9 (inspekční zpráva, protokol o kontrole, tematická zpráva a výroční zpráva České školní inspekce), jež se týkají jiných forem inspekční činnosti České školní inspekce a Výsledek šetření stížnosti tak mezi ně není možné zahrnovat. Jestliže proto žalobkyně v tomto smyslu namítala překročení pravomocí žalované, která měla zpracovat výstup nevymezený v ust. § 174 odst. 9 školského zákona, je tato námitka zcela nedůvodná, neboť výstup inspekční činnosti se v přezkoumávaném případě týkal působení České školní inspekce dle odst. 5, nikoliv dalších forem inspekce, kde by rozhodnutí podle odst. 9 přicházelo v úvahu. Postup žalované tedy byl plně v souladu s ust. § 174 odst. 5 školského zákona. Pokud se týče samotného výstupu z inspekční činnosti – Výsledku šetření stížnosti vydaného žalovanou dne 10.6.2015 pod č.j. ČŠIU-564/15-U – mohla by být podmínkou pro možnost přiznání soudní ochrany v řízení před nezákonným zásahem toliko samotná skutečnost, že by jím došlo ke zkrácení práv žalobkyně. V daném případě však závěry šetření směřovaly pouze k doporučení, jak napravit žalovanou shledaná pochybení ve školském zařízení, a jako takové sloužily jen pro účely dalšího postupu zřizovatele žalobkyně. Na tomto místě soud odkazuje na obdobnou judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 25.9.2007 č.j. 4 Ads 32/2007-36, dostupný též na www.nssoud.cz), týkající se rozhodnutí o námitkách proti přezkoumání protokolu o kontrole podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Nejvyšší správní soud zde dospěl k závěru, že samotný protokol o kontrole nepředstavuje žádný zásah do právní pozice kontrolovaného, neboť z tohoto aktu kontrolovanému subjektu neplynou žádné povinnosti ani v jeho důsledku kontrolovaný neztrácí žádná práva. Protokol o provedené kontrole i rozhodnutí o námitkách tak může sloužit toliko jako podklad pro vydání rozhodnutí, jež by skutečně způsobilé zasáhnout do právní pozice žalobce již bylo. Dle názoru soudu lze uvedené závěry vztahující se k protokolu o kontrole vztáhnout i k projednávané věci. Pokud tedy výsledek kontroly dle zákona o inspekci práce není způsobilý zasáhnout do práv a povinností účastníka, pak ani výsledek inspekční činnosti České školní inspekce dle školského zákona v podobě Výsledků šetření stížnosti nemohl sám o sobě svoji podstatou krátit žalobkyni na jejích veřejných subjektivních právech, jestliže se jeho závěry týkaly toliko doporučujících postupů k odstranění zjištěných nedostatků. Možný nezákonný zásah by tudíž v dané věci mohl vzniknout až v důsledku přijatých opatření ze strany zřizovatele žalobkyně, to však není předmětem této žaloby. Současně je navíc i zde nutno upozornit na nesplnění další podmínky možnosti přiznání soudní ochrany proti zásahu ze strany správních orgánů, jímž je nezákonnost tohoto zásahu. Jak již však soud uvedl, postup žalované byl v souladu s ust. § 174 školského zákona, který jednoznačně hovoří o oprávnění České školní inspekce provádět inspekční činnost, včetně prošetřování podnětů v důsledku podaných stížností. Proto se nemohlo o nezákonný zásah ve smyslu ust. § 82 s.ř.s. jednat, neboť žalovaná toliko prováděla činnost, k níž je zákonem zmocněna. Vzhledem k výše uvedenému soud i tuto námitku žalobkyně shledal neůdvodnou. K dalším námitkám směřujícím proti obsahovým nedostatkům Výsledku šetření stížnosti, porušení povinností stanovených pro řízení před správním orgánem a výhradám týkajícím se postupu žalované soud uvádí, že tyto námitky směřují nad rámec soudního přezkumu v rámci řízení o ochraně před nezákonným zásahem. Jak již bylo řečeno výše ve vztahu k celé kontrole – samotný výstup z kontrolní činnosti dle ust. § 174 odst. 5 školského zákona nepředstavuje žádný zásah do právní pozice žalobkyně, neboť jí z něj neplynou žádné povinnosti, ani v jeho důsledku kontrolovaná neztrácí žádná práva – naopak je projevem zákonné povinnosti žalované stanovené citovaným právním předpisem. Jeho obsah a případné nedostatky tak rovněž nemohou nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. představovat, případné pochybení v řízení by mohl soud shledat toliko v případě, že by toto pochybení způsobovalo samo o sobě zásah do veřejných subjektivních práv žalobce (k této skutečnosti však námitky žalobkyně týkající se pochybení v řízení nesměřují), nebo v případě, že by se jednalo o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle ust. § 65 s.ř.s. Výsledek šetření stížnosti však není rozhodnutím, a v takovém případě by proto musela být žaloba odmítnuta. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 87 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Současně podle ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náklady nad rámec její běžné činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 23. listopadu 2016 Mgr. Václav Trajer v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová