15 A 34/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Musilem, advokátem se sídlem Škroupova 1325/34, 430 01 Chomutov, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2014, č.j. 1041/ZPZ/14/ODV-386.2, JID: 44366/2014/KUUK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 25.3.2014, č.j. 1041/ZPZ/14/ODV-386.2, JID: 44366/2014/KUUK, se pro vadu řízení z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2014, č.j. 1041/ZPZ/14/ODV-386.2, JID: 44366/2014/KUUK, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odboru dopravy a životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 29.10.2013, č.j. MgMT/115824/2013/St, který podle ustanovení § 55 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“), rozhodl, že dno a stěny krytého profilu vodního toku Bystřice (p.p.č. 2407/2, k.ú. Teplice – Trnovany) ř. km 7.317, tj. od vtoku vodního toku do krytého profilu (areál fy. TRON, spol. s r.o.), ul. U Červeného kostela, Masarykova, až po ř. km 5.922 (Palackého ul.) jsou vodním dílem dle vodního zákona a část „strop-deska“ krytého profilu vodního toku Bystřice (p.p.č. 2407/2, k.ú. Teplice – Trnovany) ř. km 7.317, tj. od vtoku vodního toku do krytého profilu (areál fy. TRON, spol. s r.o.), ul. U Červeného kostela, ul. Masarykova (silnice č. I/13), až po ř. km 5.922 (Palackého ul.) není vodním dílem dle vodního zákona. Žalobce v žalobě navrhl i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně. V žalobě konstatoval, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho práv, neboť jimi bylo žalobci jakožto osobě příslušné hospodařit s vozovkou uloženou přímo na konstrukci jiné stavby, kterou žalobce považuje za vodní dílo, znemožněno jeho právo domáhat se plnění povinností vlastníků vodních děl podle § 59 vodního zákona. Žalobce namítl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně se týká delšího rozsahu stavby (o cca 945 m), než pro který bylo zahájeno řízení, aniž by se tento správní orgán s takovým rozšířením předmětu řízení vypořádal, takže se žalobce nemohl vyjádřit ke skutečnému předmětu řízení. Správní orgán I. stupně dále dle žalobce nezdůvodnil, proč nevyhověl návrhu žalobce na mnohem větší rozšíření předmětu řízení (na celou část stavby/staveb krytého profilu vodního toku Bystřice na území Statutárního města Teplice). Žalobce rovněž uvedl, že správní orgán I. stupně zaměnil nezávaznou prohlídku havarijního stavu nedělitelné části monolitní stavby zakrytého vodního toku v části pod silnicí I/13, iniciovanou žalobcem před zahájením správního řízení, za místní šetření a nahradil touto prohlídkou provedení důkazu ohledáním v rámci správního řízení. Prohlídka přitom nebyla provedena v délce celého úseku (1395 m), který je předmětem rozhodnutí, nýbrž jen v délce cca 30 m krytého profilu vodního toku Bystřice. Žalobce dále namítl, že se neúčastnil ani nebyl seznámen s výsledky prohlídky v areálu společnosti TRON, spol. s r.o. a že se žalovaný s touto jeho odvolací námitkou nevypořádal. Závěr správního orgánu I. stupně, že jedna a táž stavba může být zčásti vodním dílem a zčásti vodním dílem není, pak dle žalobce nemá oporu v provedeném dokazování ani v zákoně. Správní orgán I. stupně nezajistil a neprovedl důkazy označené žalobcem a nepřihlédl ke skutečnostem tvrzeným žalobcem. Skutkový stav podle žalobce nebyl dostatečně zjištěn a správní orgán dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalobce uvedl, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou týkající se rozporuplných tvrzení a závěrů správního orgánu I. stupně ve vztahu k podkladům k rozhodnutí a nezajištění podkladů z doby výstavby (přestože měl na str. 8 tvrdit, že je vše dohledatelné a že nedoložené podklady nejsou důležité). Správní orgán I. stupně se ani sám nepokusil důkazy dohledat a spolehl se jen na zprávu archivu, přestože žalobce prokázal, že se na zprávy archivu nelze spolehnout. Dle žalobce vodoprávní úřad nepostupoval v souladu s § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Žalobce rovněž poukázal na rozporuplná tvrzení ve zdůvodnění žalovaného, proč část stavby není vodním dílem, neboť pokud stavba sloužila či měla sloužit k regulaci toku Bystřice, musí dle žalobce být vodním dílem. Žalobce shledal rozpory také v tvrzení žalovaného, že zesílený strop nemůže být vodním dílem, když boky jsou pod zesíleným stropem také konstrukčně zesíleny a přitom se o vodní dílo jedná. Zesílená část stropu se dle žalobce nachází nejen pod silnicí I/13, ale i pod ostatními stavbami (chodníky, místními komunikacemi), což však správní orgán nezdokumentoval, a nezjistil tak dostatečně skutkový stav. Žalobce také podotkl, že tvrzení žalovaného se opírají o domněnky a nepodložená stanoviska a hypotézy o stávajícím způsobu využití díla. Žalovaný se podle něj dále nevypořádal s jeho námitkami, že žalobcem předložené podklady (články, dobové fotografie, listiny přeložené z německého jazyka do českého, jež byly součástí znaleckého posudku) prokazují jím tvrzený způsob (jako jedna stavba) a důvod stavby (regulace toku Bystřice a ochrana před povodněmi), a že se správní orgán I. stupně nevypořádal (nerozporoval ani nekomentoval) s podklady předloženými žalobcem (listinami o odborných prohlídkách, posudky, fotodokumentací z doby výstavby, články o historii zastropení atd.), když žalovaný pouze uvedl, že žalobce tyto podklady neidentifikoval, což žalobce v žalobě popřel s tím, že je správnímu orgánu dokonce sám předložil. Výrok, že „strop-deska“ není vodním dílem, je podle žalobce v přímém rozporu s předloženými listinami a posudky, které nebyly vodoprávním úřadem rozporovány, zpochybněny ani nahrazeny posudkem, jak stanoví správní řád, a k nimž nepřihlédl ani žalovaný. Žalovaný se také podle něj nevypořádal s odvolací námitkou, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nepřípustně označil žalobce jako vlastníka mostního objektu, aniž by vlastnictví bylo doloženo a prokázáno. Dle žalobce je ve věci rozhodující účel zřízení předmětné stavby, jímž bylo v letech 1905 až 1911 usměrnění toku, zvýšení kapacity díla a ochrana před škodlivými účinky vod (před povodněmi), a zastropení krytého profilu vodního toku je součástí vodního díla (věci), tedy krytého profilu vodního toku, neboť od něj nemůže být odděleno, aniž by došlo ke znemožnění plnění účelu a funkce vodního díla. Žalobce nesouhlasí se zdůvodněním, že k zakrytí mělo dojít z důvodu dalšího využití dané plochy (např. jako parku, chodníku), neboť následné využití stropu vodního díla není zákonem zakázáno, přičemž ke stejnému využití došlo i v další části zakrytého toku Bystřice, kterou správní orgán I. stupně odmítá zařadit do řízení v pochybnostech a nemá pochybnosti, že je vodním dílem, ačkoli k jejímu zakrytí a dalšímu využití došlo dle žalobce ze stejných důvodů jako v posuzované části. Žalovaný navrhl v písemném vyjádření k žalobě její zamítnutí jako nedůvodné. K námitkám týkajícím se rozšíření předmětu řízení správním orgánem I. stupně, nemožnosti vyjádřit se v rámci nezávazné prohlídky a chybějící opory v důkazech pro prvoinstanční rozhodnutí žalovaný uvedl, že se týkaly části řízení, která předcházela vydání rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 A 10/2011-55 a že v novém projednání věci nebyl předmět řízení měněn, žalobce se vždy mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo dostatečně prokázáno. Námitka o zajištění podkladů z doby výstavby je dle žalovaného vypořádána na straně 4 bodu f) napadeného rozhodnutí a na stranách 7 a 8 prvoinstančního rozhodnutí. Námitka, že je z předložených písemností zřejmé, že stavba je opatřením na ochranu před povodněmi, je pak velmi podrobně pojednána na straně 8 odst. 2 prvoinstančního rozhodnutí. Ohledně námitky týkající se nedostatečné snahy správního orgánu I. stupně opatřit všechny podklady odkázal žalovaný na stranu 4 bod f) napadeného rozhodnutí a na stranu 7 prvoinstančního rozhodnutí. Závěr žalovaného, že část „strop-deska“ není vodní dílo, je podle něj dostatečně odůvodněn na straně 2 a 3 odst. 1 napadeného rozhodnutí. Žalovaný dále připustil, že „strop-deska“ může být v jiném případě vodoprávním úřadem posouzen jako vodní dílo, v tomto případě však správní orgán I. stupně podle něj rozhodl v pochybnosti správně, neboť v současnosti se jednoznačně jedná o dílo, které vodohospodářský účel nemá, nýbrž slouží jako konstrukční opora a základ pro stavby, které na něm stojí (včetně silnice I. třídy). Žalovaný popřel rovněž námitku žalobce, že jej nesprávně označil jako vlastníka mostního objektu, neboť z textu na straně 5 odst. 2 prvoinstančního rozhodnutí je patrné, že se nejednalo o označení žalobce za vlastníka předmětného úseku pod Masarykovou ulicí ani o vyjádření názoru správního orgánu I. stupně, ale o vyjádření statutárního města Teplice ze dne 9.10.2013. Žalovaný dodal, že problémem žalobce je spíše otázka vlastnictví zastropení v úseku Masarykovy ulice než pochybnost o tom, zda se jedná o vodní dílo. Rozhodnutí o vlastnictví však není v kompetenci správního orgánu I. stupně. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného zopakoval, že dle opatřených podkladů bylo dílo vybudováno s cílem sledovat vodohospodářský účel, a zdůraznil, že spis postrádá podklady o tom, že by v průběhu doby došlo ke změně účelu díla a že by v současnosti vodohospodářský účel nemělo. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci zjištěny nebyly. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalovaného (dle § 75 odst. 1 s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval otázkou namítané nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, spočívající v tom, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce a s žalobcem předloženými podklady, neboť k meritornímu přezkumu může soud přistoupit pouze v případě rozhodnutí přezkoumatelného. Soud přitom vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle níž správní orgán zatíží své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., pokud se v rozhodnutí o opravném prostředku nevypořádá se všemi námitkami účastníka řízení, které v něm byly uplatněny (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23.7.2008, č.j. 3 As 51/2007-84, a ze dne 7.9.2011, č.j. 6 Ads 99/2011-43, dostupné na www.nssoud.cz). Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Podle § 55 odst. 1 vodního zákona jsou vodní díla stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména a) přehrady, hráze, vodní nádrže, jezy a zdrže, b) stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků, c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací, d) stavby na ochranu před povodněmi, e) stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků, f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, g) stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, h) stavby odkališť, i) stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod, j) studny, k) stavby k hrazení bystřin a strží, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, l) jiné stavby potřebné k nakládání s vodami povolovanému podle § 8. Vodní díla jsou vždy stavbami, které musí vždy sloužit účelům vymezeným v návětí ustanovení § 55 odst. 1 vodního zákona, tedy k účelům sloužícím vodnímu hospodářství. V případě staveb, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků, jde o vodní díla, která nevyžadují nakládání s vodami a někdy ani nemusí být samostatnými věcmi v právním smyslu (viz Horáček, Z., Král, M., Strnad, Z., Vytejčková, V.: Vodní zákon s podrobným komentářem po velké novele stavebního zákona k 1.1.2013, Sondy, 2013, str. 159-160). Z odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně plyne, že v něm žalobce mimo jiné namítal, že mu není známa prohlídka části zakrytého toku nacházející se v areálu společnosti TRON, spol. s r.o., neúčastnil se jí a nejsou mu známy její výsledky, ačkoliv správní orgán I. stupně uvedl, že je posuzovaný úsek znám jak jemu z úřední činnosti, tak účastníkům řízení z mostních prohlídek, a že proto upustil od ohledání na místě a ústního jednání. K této námitce se žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nevyjádřil, pouze k další odvolací námitce pod bodem g) uvedl, že společnost TRON, spol. s r.o. není účastníkem řízení, neboť se rozhodnutí nedotýká jejích práv a povinností. Dále žalobce v odvolání namítal, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nepřípustně označil žalobce jako vlastníka mostního objektu, aniž by vlastnictví bylo doloženo a prokázáno, a že z tohoto předpokladu zřejmě vycházel v dalších svých úvahách. S touto odvolací námitkou se žalovaný taktéž vůbec nevypořádal, neboť jeho proklamativní vyjádření v napadeném rozhodnutí pod bodem e), že o vlastnictví staveb rozhoduje soud a že se k vlastnictví „stropu-desky“ v daném úseku (vyjma části pod silnicí I/13) hlásí statutární město Teplice, se naprosto míjí s jejím shora uvedeným obsahem. Tento nedostatek pak žalovaný nemůže zhojit až ve svém vyjádření k žalobě, že správní orgán I. stupně pouze citoval vyjádření statutárního města Teplice ze dne 9.10.2013, jak plyne rovněž z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2008, č.j. 8 Afs 66/2008-71, dostupném na www.nssoud.cz. Žalovaný se dále dostatečně nevěnoval ani sérii námitek žalobce, jež se týkaly způsobu vypořádání se správního orgánu I. stupně s opatřenými a neopatřenými podklady z doby výstavby. Konkrétně vůbec nereflektoval žalobcem tvrzenou rozporuplnost tvrzení správního orgánu I. stupně, že se mu nepodařilo zajistit podklady z doby výstavby, s tvrzením na straně 8 jeho rozhodnutí, že je dohledatelný rok i způsob stavby i osoba stavebníka a že nedoložené podklady nejsou důležité. Námitku žalobce, že správní orgán I. stupně nepřihlédl k dobovým listinám v německém jazyce s českým překladem, jež byly součástí znaleckého posudku a jež mají dle žalobce dokládat právní důvod stavby s charakterem ochrany před povodněmi, pak žalovaný posoudil pod bodem b) napadeného rozhodnutí jako nedůvodnou, jelikož žalobce listiny nekonkretizoval a nezdůvodnil jejich význam pro rozhodnutí. Takovéto vypořádání se s odvolací námitkou však nelze považovat za řádné, neboť z odvolání žalobce na str. 3 v odst. 2 jasně plyne, jaké listiny měl žalobce na mysli a z jakého důvodu jim přikládal význam, který se týkal projednávané otázky. Ohledně další související odvolací námitky, že se správní orgán I. stupně nevypořádal (nerozporoval ani nekomentoval) s podklady předloženými žalobcem (listinami o odborných prohlídkách, posudky, fotodokumentací z doby výstavby, články o historii zastropení atd.), žalovaný pod bodem f) pouze s odkazem na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uvedl, že se správní orgán I. stupně s podklady žalobce dostatečně vypořádal. Jelikož ale odvolací námitky žalobce směřují také do skutkových zjištění učiněných správním orgánem I. stupně, neboť podle žalobce z podkladů ve spise vyplývají skutečnosti vedoucí k závěru, že celá posuzovaná stavba krytého profilu vodního toku Bystřice je vodním dílem, nelze takovéto souhrnné vyjádření žalovaného považovat za dostatečné. Žalovaný se tedy nezabýval otázkou, které podklady mají pro dané rozhodnutí význam, když podle žalobce jsou podklady z doby výstavby (včetně německy psaných listin ze zasedání zastupitelstva města z období výstavby a stavební a vodohospodářské komise) důležité, neboť z nich má být zjištěn způsob a účel stavby krytého profilu vodního toku Bystřice. V návaznosti na výše uvedené je třeba žalovanému vytknout, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí sám jednoznačně nevypořádal s podklady z doby výstavby opevnění a zastropení koryta Bystřice, předloženými žalobcem, které mají dle žalobce prokazovat jeho tvrzení, že se jedná o jednu nedělitelnou stavbu a že důvodem zastropení Bystřice byla regulace jejího toku, ochrana před povodněmi a hygienické důvody, a to ve vztahu k závěru žalovaného, že „strop-deska“ neslouží funkci vodního toku. Žalovaný totiž v posledním odstavci na straně 2 shledal, že se nejedná o stavbu podle § 55 odst. 1 písm. b) vodního zákona, kterou se upravuje, mění nebo zřizuje koryto vodního toku, a hned vzápětí uvedl, že dokumenty založené ve spise dokládají, že v letech 1906 až 1911 došlo v posuzovaném úseku k regulaci toku Bystřice spočívající v přeložení části koryta, stavbě opevněného koryta i jeho zakrytí, a ochranu před povodněmi pak označil za „diskutabilní“ důvod zakrytí opevněného koryta. Z těchto závěrů žalovaného však jednoznačně neplyne, zda je zakrytí zpevněného koryta vodního toku v tomto konkrétním případě stavbou, jíž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků [dle § 55 odst. 1 písm. b) vodního zákona], nebo stavbou na ochranu před povodněmi [dle § 55 odst. 1 písm. d) vodního zákona] či nikoli nebo zda může či nemůže sloužit danému vodnímu toku jinak (např. zda slouží k regulaci vodního toku Bystřice), neboť výčet vodních děl pod písm. a) až i) v § 55 odst. 1 vodního zákona je pouze demonstrativní a k posouzení stavby jako vodního díla postačuje splnění i jen některé ze zákonných podmínek v návětí tohoto ustanovení, mezi něž patří mimo jiné účel stavby v podobě umělého usměrňování odtokového režimu povrchových vod nebo ochrany před škodlivými účinky vod. Žalovaný svým strohým odůvodněním nezhojil ani namítané nedostatky argumentace správního orgánu I. stupně, spočívající v posouzení dna a boků stavby pod silnicí I/13 jako vodního díla, jež však dle žalobce nemůže být součastně podpěrami pro silniční most, který se má dle správního orgánu I. stupně pod silnicí I/13 nacházet. Žalobce v odvolání také namítal nepodloženost a nepřípustnost argumentů správního orgánu I. stupně ohledně současného i zamýšleného účelu stropní konstrukce (zajištění stability tělesa komunikace) a ohledně nutnosti přistupovat k zastropení Bystřice jako k silniční stavbě, jak by mělo být s takovou stavbou nakládáno a kdo by se o ni měl starat, tedy že by se o stavbu pod silnicí I/13 měl starat žalobce, když se o ostatní mostní objekty (opravy desky) v daném úseku vodního toku stará statutární město Teplice. Žalobce pak dle odvolání postrádal argumentaci správního orgánu I. stupně ve vztahu k otázce, jakou funkci plní zastropení v jiných místech než pod silničními komunikacemi. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí dále nebylo žalobci zřejmé, proč zastropená část toku v Trnovanech není vodním dílem, zatímco v dalším úseku v Šanově U Hadích lázní je vodním dílem (s ohledem na rekonstrukci klenby), ani proč správní orgán argumentoval (na straně 6) stavbou přemostění Sviního potoka SO 201 – Mostní objekt, která není předmětem řízení. Žalovaný se totiž pod bodem i) napadeného rozhodnutí zabýval jen tím, že posouzení „stropu-desky“ jako mostu nemá vliv na její posouzení jako vodního díla, nýbrž je rozhodující, zda slouží či neslouží funkci vodního toku. Žalovaný však přesvědčivě nevyvrátil možné důvody, které v řízení vyšly najevo, podle nichž by zastropení mohlo mít vodohospodářský účel (zejména regulace toku a ochrana před povodněmi). Navíc žalovaný navzdory tomu, že podle něj posouzení „stropu-desky“ jako mostu není rozhodující, současně dospěl na straně 3 stejně jako správní orgán I. stupně k závěru, že se v úseku pod silnicí I/13 musel nacházet mostní objekt a že konstrukční zesílení zdí koryta a stropního panelu přispívá k tomu, že „strop-deska“ pod touto silnicí není vodním dílem. Správní orgán I. stupně přitom založil podstatnou část odůvodnění svého rozhodnutí (především na stranách 3 až 6) na závěru, že se pod silnicí I/13 nachází mostní objekt, kdy vycházel z toho, že zastropení slouží např. k přemostění obou břehů vodního toku za účelem jejich propojení, popř. k zajištění stability tělesa pozemní komunikace, a zaměřil se v odůvodnění pouze na mostní objekty na daném úseku vodního toku (včetně silnice I/13), přičemž zmínil i mostní objekt přes zakrytý vodní tok Sviní potok v Řetenicích a odlišnou konstrukci krytého profilu vodního toku Bystřice v dalším úseku, který nebyl předmětem řízení, v ulici U Hadích lázní. Žalovaný tedy vůbec nereflektoval namítaný rozdíl v posouzení „stropu-desky“ v úseku, který byl předmětem řízení, oproti navazujícímu úseku v ulici U Hadích lázní, který předmětem řízení nebyl, což správní orgán I. stupně zdůvodnil odlišnou konstrukcí stavby krytého profilu vodního toku Bystřice, ačkoli mělo v úseku ulice U Hadích lázní dojít v roce 2007 k rekonstrukci původní zděné klenby a novému železobetonovému zakrytí. Zvláště pokud žalovaný nemá pochybnosti o tom, že je celá stavba v tomto navazujícím úseku vodním dílem, když pod bodem a) potvrdil vymezení předmětu řízení správním orgánem I. stupně a nepravdivě uvedl, že žalobce nikde neuvedl, z jakého důvodu se rozšíření předmětu řízení domáhá, zatímco žalobce své důvody vysvětlil ve vyjádření na č. l.

31. Jestliže je podle správních orgánů zděná klenba vodním dílem kvůli své konstrukci, měl žalovaný v reakci na námitky žalobce týkající se odlišného právního posouzení obou úseků také vysvětlit, jak zděná (cihelná) klenba slouží vodnímu toku jinak oproti železobetonové konstrukci, a to s ohledem na důvod vymezení předmětu řízení (odlišnost konstrukce zakrytí) i po rekonstrukci zděné klenby. Z výše uvedeného plyne, že žalovaný kromě toho, že se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce, také nevymezil, na základě jakých podkladů dospěl ke svému rozhodnutí, nehodnotil je a jednoznačně neurčil, které skutečnosti považoval za rozhodné pro právní posouzení dané stavby jako vodního díla. Soud připomíná, že nepostačuje, když žalovaný teprve ve vyjádření k žalobě poukáže na význam současného účelu stavby pro její posouzení, zda se jedná o vodní dílo či nikoli. Tento účel, včetně náležité a bezrozporné skutkové a právní úvahy, na jejímž základě jej žalovaný dovodil, by měl vyplývat již z rozhodnutí žalovaného (potažmo správního orgánu I. stupně). Vzhledem k popsaným rozporům v odůvodnění napadeného rozhodnutí má soud za to, že v něm nebyly odstraněny pochybnosti o tom, zda „strop-deska“ je či není vodním dílem. Jelikož žalovaný zatížil své rozhodnutí závažnou procesní vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., zrušil soud napadené rozhodnutí podle citovaného ustanovení bez jednání, i přesto, že žalobce jednání požadoval. Současně soud podle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný podle ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. vázán právním názorem, který vyslovil soud v tomto zrušujícím rozsudku. Žalovaný tak bude povinen řádně vypořádat všechny odvolací námitky žalobce, a to v případě námitek hmotněprávního charakteru způsobem, z něhož bude jednoznačně patrné, na základě jakých podkladů dospěl ke svým skutkovým závěrům, jak tyto podklady hodnotil a jak zjištěný skutkový stav právně posoudil v souladu s ust. § 55 vodního zákona. Vzhledem ke shora uvedené rozsáhlé nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, která brání věcnému přezkumu, se soud dalšími žalobními námitkami nezabýval (srov. rozsudek NSS ze dne 8.3.2005, sp. zn. 3 As 6/2004, www.nssoud.cz). Žalobce měl v projednávané věci plný úspěch, proto soud podle § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do 30 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v celkové výši 15.342,-Kč. Náklady žalobce zahrnují zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,-Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 10.200,-Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 10.200,-Kč, tj. ve výši 2.142,-Kč. V rámci odměny za zastupování advokátem přiznal soud žalobci odměnu advokáta ve výši 9.300,-Kč, a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného) v částce 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), a náhradu hotových výdajů ve výši 300,-Kč na jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tedy za uvedené tři úkony právní služby ve výši 900,-Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 18. října 2016 JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová