15 A 80/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr Petra Černého, Ph.D., a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobce: F. P., narozeného dne „X“, bytem „X“, zastoupeného JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou, se sídlem Masarykovo náměstí 3/3, 405 02, Děčín I, proti žalovanému: Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, se sídlem Moskevská 1531/15, 400 01, Ústí nad Labem, zastoupenému JUDr. Soňou Rákosovou, advokátkou, se sídlem Dobětická 2333/10, 400 01, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žalovaný j e p o v i n e n vydat rozhodnutí v řízení o žádosti žalobce ze dne 21. 5. 2014, doručené žalovanému dne 22. 5. 2014, zaevidované pod č. j. 6780, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.077,25 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své tehdejší zástupkyně domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). Uvedl, že se dne 21. 5. 2014 obrátil na žalovaného se žádostí o poskytnutí informací - hodnot LAE (dB) v MM1 a MM2 a přesný časový údaj u každého jednotlivého výstřelu, který byl jako platný výstřel (náměr) zahrnut do protokolu č. 9519/2009 ze dne 21. 9. 2009 v původním znění (tj. v MM1 785 výstřelů, v MM2 862 výstřelů). Žalobce v žádosti výslovně uvedl, že nepožaduje žádné jiné informace. Dopisem ze dne 28. 5. 2014 žalovaný žalobci sdělil, že mu ve všech bodech žádosti vyhoví a vyzval jej k uhrazení nákladů ve výši 1.952 Kč. Žalobce tuto částku zaplatil dne 10. 6. 2014 a dne 24. 6. 2014 obdržel od žalovaného dopis ze dne 23. 6. 2014, k němuž byly přiloženy dvě nepodepsané přílohy na papíře bez hlavičky žalovaného. Předmětné přílohy však podle žalobce neobsahovaly všechny požadované informace, neboť ve vztahu k MM1 uváděly pouze 784 výstřelů (náměrů) a ve vztahu k MM2 dokonce jen 680 výstřelů (náměrů). Žalovaný tedy neposkytl žalobci všechny požadované informace, ačkoli žalobce zaplatil úhradu v plné výši. Žalobce proto dne 4. 7. 2014 podal stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, o které nadřízený orgán žalovaného dosud nerozhodl. Žalovaný pouze v přípisu ze dne 14. 7. 2014 stručně uvedl, že požadované informace byly uvedeny v příloze dopisu ze dne 23. 6. 2014 a v rozporu s informačním zákonem navrhl žalobci osobní jednání. Žalobce uzavřel, že jím podanou stížnost je třeba považovat za vyčerpaný opravný prostředek, a proto je možné nečinnostní žalobou se domáhat rozhodnutí přímo po žalovaném. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o žádosti žalobce do deseti dnů od právní moci rozsudku. Současně požadoval též náhradu nákladů řízení. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že věc přímo souvisí s žalobou podanou F. P., narozeným dne „X“, která je vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 A 69/2014. Žalovaný konstatoval, že na základě žádosti žalobce a po zaplacení úhrady ve výši 1.952 Kč zaslal žalobci přípis ze dne 23. 6. 2014, jehož obsahem byly všechny požadované informace. Šlo o průvodní dopis na hlavičkovém papíře s podpisem statutárního zástupce žalovaného a dvě přílohy, které nebylo možné zaslat na hlavičkovém papíře, neboť by muselo dojít k jejich konverzi a již by se nejednalo o materiál v původním znění, jak požadoval žalobce. Vzhledem k tomu, že všechny informace byly žalobci poskytnuty, nemohl žalovaný v rámci autoremedury vyhovět stížnosti žalobce, ani věc předat nadřízenému orgánu. Žalovaný proto žalobci přípisem ze dne 14. 7. 2014 sdělil, že mu již veškeré požadované informace poskytl a navrhl mu osobní jednání, na což žalobce nereagoval. Žalovaný nesouhlasil s vytýkanou nečinností, neboť žádosti žalobce zcela vyhověl poskytnutím informací v přípisu ze dne 23. 6. 2014. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného trval na tom, že přílohy zaslané žalovaným rozhodně neobsahovaly všechny požadované informace. Zdůvodnění nemožnosti zaslat požadované informace na hlavičkovém papíře označil žalobce za účelové a zkreslené. Žalobce nepožadoval informace v původním znění, ale pouze ve vztahu k původnímu protokolu č. 9519/2009 ze dne 21. 9. 2009. Žalovanému tedy podle žalobce nic nebránilo v tom, aby požadované informace poskytl žalobci na hlavičkovém papíře s podpisem odpovědného pracovníka, čemuž se chtěl žalovaný patrně vyhnout. Při jednání konaném dne 23. 11. 2016 právní zástupkyně žalobce zopakovala žalobní námitky a zdůraznila, že žalobce neobdržel od žalovaného požadované informace v rozsahu, v jakém o ně žádal. Zástupkyně žalobce netrvala na provedení listinných důkazů navržených v písemných podáních žalobce. Právní zástupkyně žalovaného při tomtéž jednání poukázala na písemná vyjádření a konstatovala, že veškeré požadované informace byly žalobci řádně poskytnuty, což vyplývá z příslušného průvodního dopisu. Soud předesílá, že žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce může po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení domáhat, aby soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podmínky řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu jsou podle názoru soudu splněny, neboť žalobce podal žalobu včas a po bezvýsledném vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu totiž platí, že pokud nebylo v zákonné lhůtě rozhodnuto o stížnosti podané podle § 16a informačního zákona, je třeba tuto stížnost považovat za vyčerpaný prostředek k ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 s. ř. s., a proto je možné se nečinnostní žalobou domáhat rozhodnutí přímo po žalovaném (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012 - 14, nebo ze dne 25. 11. 2011, č. j. 7 Ans 5/2011 - 104, oba dostupné na www.nssoud.cz). Popsaná situace nastala v projednávané věci, kde dosud nebylo rozhodnuto o stížnosti žalobce na postup při vyřizování žádosti o informace podle § 16a odst. 1 písm. d) informačního zákona, ve které mimo jiné namítal, že mu nebyly poskytnuty veškeré požadované informace. Prostředky ochrany proti nečinnosti tak byly bezvýsledně vyčerpány. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 22. 5. 2014 byla žalovanému pod č. j. 6780 doručena žádost žalobce ze dne 21. 5. 2014 o poskytnutí informací: 1) naměřené hodnoty LAE (dB) u každého jednotlivého výstřelu, který byl jako platný výstřel (náměr) zahrnut do protokolu č. 9519/2009 ze dne 21. 9. 2009 v původním znění (tj. v MM1 785 výstřelů, v MM2 862 výstřelů), 2) přesný časový údaj (hodina, minuta, sekunda) u každého výstřelu, který byl jako platný výstřel (náměr) zahrnut do protokolu č. 9519/2009 ze dne 21. 9. 2009 v původním znění (tj. v MM1 785 výstřelů, v MM2 862 výstřelů). Přípisem ze dne 28. 5. 2014, č. j. ZUUL-6780/2014, žalovaný oznámil žalobci, že mu ve všech bodech žádosti vyhoví, a podle § 17 odst. 1, 3 informačního zákona vyzval žalobce k uhrazení nákladů spojených s poskytnutím žalobcem požadovaných údajů, a to ve výši 1.952 Kč. Dále žalobce poučil o tom, že nebude-li tato částka uhrazena do 60 dnů od doručení této výzvy, žalovaný žádost odloží. Žalovaný přípisem ze dne 23. 6. 2014, č. j. ZUUL-6780/II/2014, žalobci sdělil, že mu po uhrazení nákladů zasílá požadované informace týkající se měření hluku na střelnici v Ludvíkovicích. Přílohou tohoto přípisu byly dva dokumenty obsahující ve třech sloupcích následující údaje: datum, čas (hodina, minuta, sekunda) a LAE. První dokument se týkal žalobcem požadovaných údajů k měření MM1 a obsahoval 784 hodnot LAE, u ostatních časů nebyla hodnota LAE uvedena. Druhý dokument se týkal žalobcem požadovaných údajů k měření MM2 a obsahoval 862 hodnot LAE, u ostatních časů nebyla hodnota LAE uvedena. V reakci na tento přípis podal žalobce stížnost ze dne 3. 7. 2014 na postup při vyřizování žádosti o informace, ve které namítal, že přílohy neobsahovaly hlavičku žalovaného a nebyly podepsány pracovníkem žalovaného. Počet platných výstřelů poskytnutých žalovaným pak podle žalobce výrazně nesouhlasí s počtem platných náměrů/výstřelů uvedených v protokolu o měření hluku, které žalobce požadoval poskytnout. Žalovaný tedy poskytl informaci pouze částečně, aniž rozhodl o odmítnutí zbytku žádosti. Žalovaný poté přípisem ze dne 14. 7. 2014, č. j. ZUUL-6780/II/2014, žalobci vysvětlil, že průvodní dopis obsahoval hlavičku i podpis, a proto nebylo nezbytně nutné uvádět totéž na přílohách. Tvrzení žalobce o výrazně nižším počtu platných výstřelů označil žalovaný za nesprávné a dodal, že u řady měření není v tabulce uvedena žádná hodnota, neboť se jednalo o výstřely neplatné. Při jednání provedl soud důkaz žalobcem předloženou přílohou k přípisu žalovaného ze dne 23. 6. 2014, č. j. ZUUL-6780/II/2014, týkající se měření MM2. Přitom zjistil, že poslední změřený nástřel v tabulce uvedené v příloze předložené žalobcem je z času 11:22:

25. Z porovnání této listiny s odpovídajícím dokumentem založeným ve správním spisu vyplynulo, že dokument ze správního spisu obsahuje navíc další měření z časů od 11:22:26 do 11:40:55, při kterých bylo naměřeno 182 výstřelů. Na základě popsaných zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Nepřisvědčil však všem námitkám žalobce. Především podle názoru soudu nelze spatřovat nečinnost žalovaného v tom, že žalobci neposkytl požadované informace na hlavičkovém papíře a s podpisem oprávněné osoby, neboť takovouto povinnost žalovanému žádný platný právní předpis neukládá. Podle názoru soudu proto plně postačuje, pokud žalovaný zaslal žalobci průvodní přípis na hlavičkovém papíře a s podpisem svého statutárního orgánu, aniž požadované informace tiskl na hlavičkový papír a opatřoval je podpisem. Soud dále zkoumal, zda byla žádost žalobce vypořádána v plném rozsahu. Pokud jde o měření MM1, soud shledal, že příloha přípisu ze dne 23. 6. 2014 obsahuje pouze 784 hodnot LAE, nikoli žalobcem požadovaných 785 náměrů (výstřelů). Již jen z toho lze učinit závěr, že žalobci nebyly poskytnuty všechny jím požadované informace. Ve vztahu k měření MM2 z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci zaslaná tabulka obsahuje skutečně pouze žalobcem tvrzených 680 výstřelů (náměrů), což však neodpovídá obsahu správního spisu, ve kterém je založena příloha přípisu ze dne 23. 6. 2014, jímž byly žalobci poskytnuty požadované informace, zahrnující 862 naměřených hodnot LAE z měření MM2. Tento počet přesně odpovídá požadavku žalobce na počet platných náměrů uvedenému v žádosti ze dne 21. 5. 2014. Z pohledu žalobce jakožto žadatele o informace ovšem není podstatné, jaké dokumenty založil žalovaný do správního spisu, nýbrž jaké informace žalobce skutečně obdržel. Vzhledem k tomu, že žalovaný patrně nedopatřením zaslal žalobci pouze část tabulky obsahující výsledky měření MM2, lze uzavřít, že rovněž ve vztahu k měření MM2 nebyly žalobci poskytnuty veškeré požadované informace. Podle § 15 odst. 1 informačního zákona, „[p]okud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.“ Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá povinnost žalovaného jakožto povinného subjektu vyčerpat celý rozsah žádosti o poskytnutí informací. Pokud povinný subjekt neposkytne všechny požadované informace, musí ve zbytku žádost částečně odmítnout. Žalovaný poskytl pouze 784 hodnot LAE z 785 požadovaných, pokud jde o měření MM1, a jen 680 hodnot LAE z 862 požadovaných, pokud jde o měření MM2, tudíž žádosti žalobce nevyhověl v plném rozsahu. Pokud žalovaný záměrně hodlal nevyhovět žádosti žalobce v plném rozsahu, bylo jeho povinností vydat rozhodnutí o jejím částečném odmítnutí. Skutečnost, že v tabulce uvádějící naměřené hodnoty LAE z měření MM1 chybí oproti požadavku žalobce pouze jeden údaj o LAE a že tabulka uvádějící naměřené hodnoty LAE z měření MM2 založená ve správním spisu obsahuje všechny požadované naměřené hodnoty, nemění nic na tom, že žalovaný nevyčerpal celý rozsah žádosti. Stalo se tak navzdory tomu, že jej žalobce na tento nedostatek upozornil již ve stížnosti ze dne 3. 7. 2014, o které nebylo řádně rozhodnuto, a také v žalobě v projednávané věci, na základě které mohl žalovaný zkontrolovat, zda byly žalobci skutečně odeslány kompletní tabulky obsahující výsledky měření a také (podobně jako to učinil soud) přepočítat množství naměřených hodnot uvedených v tabulkách zaslaných žalobci a své pochybení napravit. Soud má za prokázané, že v projednávané věci nebyly žalobci poskytnuty všechny jím požadované informace, aniž by současně bylo rozhodnuto o částečném odmítnutí žádosti. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žalovaný je ke dni vydání tohoto rozsudku nečinný ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s., neboť v plném rozsahu nevyřídil řádně uplatněnou žádost žalobce ze dne 21. 5. 2014 o poskytnutí informací. Soud proto shledal žalobu důvodnou a žalovanému v souladu s § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce v přiměřené lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Při stanovení lhůty pro vydání rozhodnutí soud přihlédl k tomu, že informační zákon počítá s patnáctidenní lhůtou pro poskytnutí informace [§ 14 odst. 5 písm. d) zákona]. Tím ovšem soud rozhodně nikterak nepředjímá, jak má žalovaný se žádostí žalobce naložit. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 19.077,25 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 2.000 Kč, z částky 12.400 Kč za tři úkony právní služby realizované zástupkyní žalobce Mgr. Markétou Kučerovou Pechovou, LL.M., advokátkou, a jeden úkon právní služby realizovaný zástupkyní žalobce JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou, po 3.100 Kč podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „AT“), [převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání žaloby a repliky podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a účast při jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) AT], z částky 1.200 Kč jako náhrady hotových výdajů advokátů [čtyři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 AT], z částky 200 Kč jako náhrady advokátce za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět [2 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT], z částky 313,43 Kč jako cestovného k jednání soudu a z částky 2.963,82 Kč představující 21% DPH, kterou je advokátka podle zvláštního právního předpisu povinna odvést z vyčíslené odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů. Cestovní náhrady stanovil soud podle § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Zástupkyně žalobce podnikla k jednání soudu cestu z Děčína do Ústí nad Labem a zpět (celkem 52 km) vozidlem Renault Laguna, RZ „X“, palivo BA 95 B, spotřeba pro kombinovaný provoz 7,5 l na 100 km. Vzhledem k tomu, že předložený technický průkaz vozidla byl sestaven podle metodiky EU č. 692/2008A, představuje spotřebu pro kombinovaný provoz třetí údaj o spotřebě v tomto technickém průkazu uvedený. Podle vyhlášky č. 385/2015 Sb. činí pro rok 2016 sazba základní náhrady za 1 km 3,80 Kč a cena benzínu 95 oktanů byla 29,70 Kč/l. Cestovné k jednání, které se skládá ze základní náhrady 197,60 Kč (3,80 Kč/km, 52 km) a z náhrady za spotřebovanou naftu 115,83 Kč (7,5 l/100 km, 29,70 Kč/l, 52 km), tedy dosahovalo částky 313,43 Kč, nikoli zástupkyní žalobce účtovaných 338 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 23. listopadu 2016 Mgr. Václav Trajer v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová