15 Ad 4/2014

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D. v právní věci žalobce: J. K., nar. „X“, bytem „X“, proti žalované: Č e s k é s p r á v ě s o c i á l n í h o z a b e z p e č e n í, se sídlem v Praze 5, ul. Křížová č. p. 25, PSČ 225 08, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2013, č. j. „X“, takto:

Výrok

I. Žaloba se o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce podal prostřednictvím pošty dne 25. 6. 2013 ke Krajskému soudu v Plzni žalobu ve znění jejích doplnění ze dne 23. 7. 2013 a ze dne 7. 10. 2013, která byla postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému a zde zaevidována pod sp. zn. 15 Ad 4/2014, jíž se domáhal zrušení mj. rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 5. 2013, č. j. „X“, jímž bylo pro procesní pochybení žalované zrušeno její předchozí rozhodnutí ze dne 12. 4. 2013, č. „X“, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky s odůvodněním, že žalobce dotyčnou žádost podal po marném uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty. Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu jako nepřípustnou podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří ust. § 68 písm. e) ve vazbě na ust. § 70 s. ř. s., které upravuje tzv. kompetenční výluky, tedy úkony správního orgánu, jež nemohou být napadeny žalobou podle ust. § 65 a § 66 s. ř. s. Podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti. Jedná se o tzv. procesní legitimaci. S ohledem na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Hmotněprávně je pak legitimována pouze ta osoba, která byla na svých právech skutečně zkrácena. V daném případě je soud toho názoru, že žalobou bylo napadeno rozhodnutí správního orgánu, které spadá pod kompetenční výluku zakotvenou v ust. § 70 písm. a) s. ř. s., tj. že se jedná o rozhodnutí, které není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší či závazně neurčují práva nebo povinnosti. Jak již bylo zmíněno shora, napadeným rozhodnutím žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zrušila své předchozí rozhodnutí ze dne 12. 4. 2013, č. „X“, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky, přičemž ke zrušení dotyčného rozhodnutí žalovaná přikročila po zjištění, že žalobci bylo v rozhodnutí ze dne 12. 4. 2013 uděleno nesprávné poučení. Z uvedeného vyplývá, že tímto zrušením předchozího zamítavého rozhodnutí žalované ve věci žalobcovy žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky se nemůže nic změnit na subjektivních veřejných právech žalobce jakožto účastníka správního řízení tak, jak vyžaduje ust. § 65 s. ř. s. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že tomuto závěru soudu ostatně odpovídá fakt, že po zrušení rozhodnutí ze dne 12. 4. 2013 žalovaná ve věci žalobcovy žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky opětovně rozhodla, a to rozhodnutím ze dne 11. 6. 2013, č. j. „X“, které v daném případě představuje svébytné rozhodnutí správního orgánu napadnutelné žalobou v rámci správního soudnictví v režimu ust. § 65 a násl. s. ř. s. Žalobce přitom toto druhotné rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2013, č. j. „X“, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky s opětovným odůvodněním, že žalobce dotyčnou žádost podal po marném uplynutí zákonem stanovené prekluzivní lhůty, již napadl žalobou ve smyslu ust. § 65 a násl. s. ř. s., o níž je vedeno samostatné řízení pod sp. zn. 15 Ad 5/2014. Shodný právní názor o povaze zrušujícího rozhodnutí správního orgánu ve vztahu k ust. § 65 s. ř. s. a jeho (ne)přezkoumatelnosti zaujal v obdobné věci Nejvyšší správní soud ve svém dosud nepřekonaném usnesení ze dne 22. 10. 2003, č. j. 5 A 140/2002 – 34, které je dostupné na www.nssoud.cz. Soud proto uzavírá, že ze shora uvedených důvodů shledal rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2013 za rozhodnutí, které po obsahové stránce nesplňuje požadavky ust. § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva a povinnosti žalobce. Proto soudu nezbylo, než žalobu ve výroku ad I. usnesení podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout s odkazem na ust. § 68 písm. e) a ust. § 70 písm. a) s. ř. s. V této souvislosti soud směrem k žalobci připomíná, že meritorně se bude jeho žádostí o poskytnutí jednorázové peněžní částky zabývat v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 6. 2013, č. j. „X“, vedené pod sp. zn. 15 Ad 5/2014. Výrok ad II. o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. O případném vrácení soudního poplatku nebylo soudem rozhodováno, neboť ze strany žalobce nebyl uhrazen, když dané řízení je od poplatkové povinnosti ze zákona osvobozeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ústí nad Labem dne 29. května 2014 JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová