15 Af 147/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobce: Zemědělské družstvo Podlesí ROČOV, IČ: 00121550, se sídlem Ročov č. p. 1, zastoupeného JUDr. Karlem Davidem, advokátem, se sídlem Beneše z Loun 50, Louny, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2013, č. j. 24756/13/5000-24700-202129, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. 10. 2013, č. j. 24756/13/5000-24700-202129, s e pro nezákonnost z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2013, č. j. 24756/13/5000-24700-202129, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 4. 2013, č. j. 1034486/13/2500-04706-505633. Tímto platebním výměrem správce daně podle § 44a odst. 8 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném od 30. 12. 2011 (dále jen „rozpočtová pravidla“), vyměřil žalobci penále ve výši 423.300 Kč za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí i jemu předcházející platební výměr jsou nezákonné, neboť vycházejí z nezákonného rozhodnutí ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně. Konstatoval, že rozpočtovou kázeň neporušil, proto mu nemohl být podle zákona vyměřen odvod za porušení, ani následné penále za prodlení s tímto odvodem. Žalobce upozornil na to, že nezákonnost uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně bude vyřešena v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 Af 82/2013. Žalovaný na základě nesprávného výkladu pojmu „podmínky, za kterých byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty“ uvedeného v § 3 písm. e) rozpočtových pravidel, do něhož neoprávněně zahrnul i podzákonnou povinnost předložit podklady pro finanční vypořádání, dospěl k chybnému závěru, že žalobce neoprávněně použil prostředky státního rozpočtu. Poskytovatel dotace však žádné neoprávněné použití prostředků státního rozpočtu neshledal a sám žalovaný potvrdil, že účel dotace byl splněn. Sankcionování subjektu, který prokazatelně použil dotaci plně v souladu s jejím účelem a řádně plní své daňové povinnosti, podle žalobce nepomáhá naplnění smyslu zákona. Žalobce uzavřel, že povinnost předložit doklady pro finanční vypořádání dotace dodatečně splnil dne 27. 3. 2013 a Ministerstvo zemědělství mu sdělilo, že je prvním příjemcem dotace, který takový výkaz předložil. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Popsal celý průběh řízení a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Dále žalovaný uvedl, že podle § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití peněžních prostředků státního rozpočtu a jiných peněžních prostředků státu, které je definováno v § 3 písm. e) rozpočtových pravidel. Toto ustanovení nelze podle žalovaného vykládat restriktivně tak, že je třeba splnit pouze podmínky stanovené v rozhodnutí o poskytnutí dotace. Žalobce byl povinen se seznámit s právní úpravou obsaženou v rozpočtových pravidlech a podmínky stanovené rozpočtovými pravidly dodržovat, a to včetně povinnosti provést finanční vypořádání dotace se státním rozpočtem. Zákonná povinnost předložit poskytovateli dotace podklady pro finanční vypořádání není pouze formální, ale s finančním vypořádáním je spojeno mimo jiné případné vrácení nepoužitých prostředků. V daném případě nebylo předloženo finanční vypořádání do 15. 2. 2009 a tímto dnem došlo k porušení rozpočtové kázně. Žalovaný uzavřel, že odvod za porušení rozpočtové kázně byl žalobci vyměřen zcela v souladu se zákonem, proto nemá pochybnosti ani o oprávněnosti vyměření penále za prodlení s tímto odvodem. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. Napadené rozhodnutí odvolacího orgánu soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť shledal oprávněnou klíčovou námitku žalobce upozorňující na vazbu mezi rozhodnutím o odvodu za porušení rozpočtové kázně a rozhodnutím o vyměření penále za prodlení s tímto odvodem. Ostatní žalobní námitky směřovaly proti rozhodnutí ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně, které nebylo předmětem tohoto řízení, proto se jimi soud nezabýval. Podle § 44a odst. 8 věty první a druhé rozpočtových pravidel platí, že „[z]a prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně podle odstavce 4 písm. b) a c) je porušitel rozpočtové kázně povinen zaplatit penále ve výši 1 promile z částky odvodu za každý den prodlení, nejvýše však do výše tohoto odvodu. Penále se počítá ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny nebo u návratných finančních výpomocí vráceny nebo nevyplaceny postupem podle odstavce 5 písm. b).“ Z citovaného ustanovení zcela jednoznačně plyne, že výše penále je závislá na výši odvodu za porušení rozpočtové kázně, neboť penále se určuje jako 1 promile z částky odvodu za každý den prodlení a vlastní výše odvodu současně představuje horní hranici, kterou již celkové penále nesmí překročit. V projednávané věci byla výše odvodu za porušení rozpočtové kázně stanovena platebním výměrem Finančního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2012, č. j. 208175/12/214985505633, ve znění rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2013, č. j. 6226/13/5000-24700-202129, a to částkou 423.300 Kč. Z této částky pak správce daně určil jak denní výši penále, tak i jeho maximální výši, kterou žalobci předepsal. Zmíněné rozhodnutí žalovaného ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně však zdejší soud rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, č. j. 15 Af 82/2013 - 58, pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění soud uvedl, že „… žalobce porušil rozpočtovou kázeň, neboť ve stanovené lhůtě … nesplnil povinnost provést finanční vypořádání vztahů se státním rozpočtem stanovenou v § 75 rozpočtových pravidel a v prováděcí vyhlášce č. 52/2008 Sb.“ Soud dále v předmětném rozsudku konstatoval, že „[j]ediné pochybení žalobce spočívá právě v tom, že neprovedl finanční vypořádání dotace. Za dané situace považuje soud předpis odvodu za porušení rozpočtové kázně ve výši 100 % poskytnuté dotace za zjevně nepřiměřený. … Žalovaný měl naopak při rozhodování o výši odvodu zohlednit nižší závažnost porušení podmínek a vzít v potaz skutečnost, že žalobce použil celou dotaci v souladu s jejím účelem a se speciálními podmínkami uvedenými v rozhodnutí Ministerstva zemědělství. Podle názoru soudu proto bylo namístě stanovit odvod ve výši nacházející se při spodní hranici procentní škály …“ Tento rozsudek nabyl právní moci dne 15. 9. 2016; kasační stížnost proti němu podána nebyla. Vzhledem k tomu, že výše penále je neoddělitelně spjata s výší vlastního odvodu za porušení rozpočtové kázně, která mimo jiné představuje horní limit penále, musí mít zrušení rozhodnutí o výši odvodu za porušení rozpočtové kázně se současným uložením povinnosti stanovit podstatně nižší odvod automaticky za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci vyměření penále, které se odvíjí od pravomocně stanovené výše odvodu. Zrušením rozhodnutí žalovaného ve věci odvodu za porušení rozpočtové kázně vznikla situace, kdy tento odvod není pravomocně stanoven, přičemž podle závazného právního názoru soudu lze očekávat, že nově stanovený odvod bude výrazně nižší. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavírá, že rozhodnutí žalovaného vychází z nesprávně stanovené výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, a tudíž je nezákonné. Soud proto shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost zrušil. Zároveň soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, v němž je ve smyslu ustanovení § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právní názorem soudu. Žalovaný tedy v dalším řízení vyměří penále na základě pravomocného rozhodnutí o stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně, vydaného v souladu se závazným právním názorem vysloveným v rozsudku zdejšího soudu ve věci sp. zn. 15 Af 82/2013. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 11.228 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 3.000 Kč, z částky 6.200 Kč za dva úkony právní služby zástupce žalobce po 3.100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2013 [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a), podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d)], z částky 600 Kč jako náhrady hotových výdajů advokáta [dva režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 9. 2006] a z částky 1.428 Kč představující 21% DPH, kterou byl advokát podle zvláštního právního předpisu povinen odvést z vyčíslené odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 25. října 2016 JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová