15 Af 55/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse v právní věci žalobkyně: L. S., narozené dne „X“, bytem „X“, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, Ekonomickému odboru, se sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného zedne 25.6.2014, č. j. 1132/EK/2013-2, JID: 57291/2014/KUUK, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 25. 6. 2014, č. j. 1132/EK/2013-2, JID: 57291/2014/KUUK, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 4. 1. 2013, č. j. MmM/001134/2013/OF/APOD. Tímto rozhodnutím Magistrát města Mostu na žádost žalobkyně v souladu s § 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), povolil rozložení úhrady nedoplatku dávky sociální péče v celkové částce 21.360 Kč na splátky po 1.000 Kč splatné vždy k poslednímu kalendářnímu dni v měsíci počínaje 31. 1. 2013 s tím, že poslední splátka ve výši 360 Kč je splatná do 31. 10. 2014. Žalobkyně v žalobě současně požadovala, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení. V žalobě žalobkyně namítala, že dne 30. 4. 2007 podala žalobu proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 7. 10. 2004, č. j. OSV/556/Šá/7610/03/04/04, o vrácení přeplatku dávky sociální péče za období od 1. 4. 2004 do 30. 9. 2004 ve výši 21.360 Kč; žaloba je vedena u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 163/2007 a ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že v době podání žaloby měla na sociální dávku nárok, neboť byla studentkou Střední zdravotní školy a Vyšší zdravotní školy 5. května 51, Praha 4. Dávka jí byla odebrána proto, že údajně nepředložila potvrzení o studiu, přičemž nemohla úřadům vysvětlit, že vše konala na pokyn úřadu. Žalobkyni by tím, že by musela splácet podle úřadu neoprávněné dávky, vznikla škoda. Kdyby dávky vrátila, musela by se svého nároku domáhat podruhé. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedl, že žalobu, kterou žalobkyně podala dne 30. 4. 2007 proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 7. 10. 2004, Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 5. 9. 2008, č. j. 12 C 163/2007 - 5, odmítl; o odvolání žalobkyně podaném dne 12. 1. 2009 nebylo dosud rozhodnuto. Zmíněné žalobě nebyl přiznán odkladný účinek. Žalovaný posoudil oprávněnost daňového nedoplatku, zkontroloval doložku právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí a posoudil podmínky stanovené rozhodnutím o posečkání. Důvodem posečkání bylo právě žalobkyní namítané řízení vedené u Okresního soudu v Mostě. Postup Magistrátu města Mostu, který vázal povolené posečkání na další podmínky (rozložení úhrady na splátky), je podle názoru žalovaného v souladu s § 156 odst. 3 daňového řádu. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že žaloba podaná u Okresního soudu v Mostě je pro rozhodnutí ve věci zásadní, protože by se mělo vyčkat do rozhodnutí zmíněného soudu, kde se žalobkyně domáhá svého práva a kde bylo ze strany úředníků státní správy několik pochybení. Žalobkyně zdůraznila, že se soudí o to, že žádný nedoplatek nemá, napadené rozhodnutí tudíž bylo vydáno předčasně. Teprve po pravomocném rozhodnutí soudu o tom, že není v právu, žalobkyně vrátí to, co čerpala po dobu studií. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2004, č. j. OSV/556/Šá/7610/03/04/04, Magistrát města Mostu uložil žalobkyni povinnost vrátit přeplatek dávky sociální péče za období od 1. 4. 2004 do 30. 9. 2004 ve výši 21.360 Kč, a to v termínu od 1. 11. 2004 do 31. 5. 2008 ve 42 měsíčních splátkách po 500 Kč a poslední splátce 360 Kč s tím, že v případě nedodržení termínu či výše splátek se stává splatnou celá dlužná částka. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 12. 2004 společně s rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 12. 2004, č. j. SV 134 625/04, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a rozhodnutí o uložení povinnosti vrátit přeplatek bylo potvrzeno. Dne 30. 4. 2007 podala žalobkyně u Okresního soudu v Mostě žalobu proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu ze dne 7. 10. 2004, č. j. OSV/556/Šá/7610/03/04/04. Tuto žalobu Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 5. 9. 2008, č. j. 12 C 163/2007 - 5, odmítl pro opožděnost; ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (25. 6. 2014) nebylo o odvolání žalobkyně podaném dne 12. 1. 2009 rozhodnuto. Magistrát města Mostu vyzval dne 26. 2. 2009 pod č. j. OF/Mo/09/1795 žalobkyni k úhradě dluhu 21.360 Kč za přeplatek dávky sociální péče v náhradní lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Na žádost žalobkyně ze dne 6. 12. 2010 poté Magistrát města Mostu rozhodnutím ze dne 21. 12. 2010, č. j. MmM/186955/2010/OF/MO, povolil posečkání se zaplacením přeplatku dávky sociální péče v částce 21.360 Kč o 365 dnů, tzn. od 7. 12. 2010 do 6. 12. 2011. K další žádosti žalobkyně ze dne 28. 11. 2011 Magistrát města Mostu rozhodnutím ze dne 26. 1. 2012, č. j. MmM/010361/2012/OF/MO, povolil posečkání úhrady přeplatku dávky sociální péče v částce 21.360 Kč od 29. 11. 2011 do 27. 11. 2012. Dne 23. 11. 2012 podala žalobkyně žádost o odklad výzvy ohledně úhrady nedoplatku, na základě které Magistrát města Mostu vydal rozhodnutí ze dne 4. 1. 2013 o povolení rozložení úhrady nedoplatku 21.360 Kč na splátky. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém poukázala na soudní řízení probíhající u Okresního soudu v Mostě a uvedla, že není ochotna splatit částku, kterou čerpala v souladu s právními předpisy. Namítala také promlčení, resp. prekluzi. Žalovaný následně vydal žalobou napadené rozhodnutí, ve kterém zdůvodnil, proč právo vymáhat a vybrat daňové nedoplatky dosud nezaniklo, a vysvětlil, že právě z důvodu probíhajícího soudního řízení u Okresního soudu v Mostě bylo vždy vyhověno žádostem žalobkyně o posečkání. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem soudního přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí vydané v řízení o žádosti žalobkyně o posečkání úhrady přeplatku dávky sociální péče ve výši 21.360 Kč. Povinnost vrátit tento přeplatek byla žalobkyni uložena v souladu s § 107 odst. 1 a 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“). Podle § 106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), užitého v souladu s § 126 zákona o sociálním zabezpečení, „[p]ro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní.“ Správní orgány tudíž postupovaly správně, pokud o žádosti žalobkyně „o roční odklad výzvy ohledně úhrady nedoplatku dávky sociální péče“ rozhodovaly v intencích daňového řádu a vyhodnotily ji jako žádost o posečkání ve smyslu § 156 daňového řádu. Podle § 156 odst. 1 daňového řádu platí, že „[n]a žádost daňového subjektu nebo z moci úřední může správce daně povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky (dále jen „posečkání“), a) pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, b) pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných, c) pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období, d) není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo e) při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň.“ Podle § 156 odst. 3 daňového řádu „[v] rozhodnutí, kterým bylo vyhověno žádosti o posečkání, se stanoví doba posečkání a posečkání může být vázáno i na další podmínky.“ Institut posečkání daně (v projednávané věci jde o úhradu přeplatku dávky sociální péče) představuje speciální úpravu běhu lhůt pro placení a po dobu trvání posečkání zbavuje dlužníka povinnosti platit úrok z prodlení [srov. Kobík, J., Kohoutková, A. Daňový řád s komentářem. 2. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2013 – komentář k § 156]. Z citovaných ustanovení je přitom zcela zřejmé, že posečkání nemusí spočívat jen v odložení splatnosti přeplatku dávky, který byla žalobkyně podle pravomocného rozhodnutí správního orgánu povinna vrátit, nýbrž může spočívat v rozložení dlužné částky na splátky. Řádné splácení jednotlivých splátek v konkrétních stanovených termínech přitom může být podmínkou povoleného posečkání. Soud zdůrazňuje, že povinnost vrátit přeplatek dávky byla žalobkyni uložena rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 14. 12. 2004, a žalobkyně měla podle tohoto rozhodnutí splnit předmětnou povinnost ve splátkách v období od 1. 11. 2004 do 31. 5. 2008. Nejpozději dne 31. 5. 2008 tudíž měl být celý dluh žalobkyně ve výši 21.360 Kč zaplacen. Předmětné rozhodnutí dosud nebylo zrušeno, a proto je pro žalobkyni závazné a je třeba presumovat jeho správnost. Pokud by Magistrát města Mostu nevyhověl žádosti žalobkyně o posečkání, mohl by na základě tohoto pravomocného a vykonatelného rozhodnutí vést proti žalobkyni exekuci a v souladu s příslušnými právními předpisy se domáhat okamžitého zaplacení dlužné částky. Magistrát města Mostu však vyšel žalobkyni vstříc a rozhodnutím o posečkání rozložil splatnost přeplatku dávky sociální péče do splátek. K námitce žalobkyně, že se u Okresního soudu v Mostě soudí o to, že žádný přeplatek dávky nemá a nemusí nic vracet, soud podotýká, že právě existence tohoto soudního sporu byla jediným důvodem, proč správní orgány vyhověly žádosti žalobkyně o posečkání a nevymáhaly po žalobkyni vrácení celého přeplatku najednou. Jiný důvod k posečkání žalobkyně ve své žádosti neuvedla. Zejména v žádném ze svých podání netvrdila, že by nebyla schopna dlužnou částku zaplatit. Podle názoru soudu tak správní orgány nepochybily, pokud v rozhodnutí o posečkání neodložily splatnost celé dlužné částky, nýbrž pouze rozložily její splatnost. To platí tím spíše v situaci, kdy v okamžiku vydání rozhodnutí o posečkání uplynulo již více než osm let od právní moci rozhodnutí, jímž byla žalobkyni uložena povinnost vrátit přeplatek dávky. Tvrzení žalobkyně, že měla na sociální dávku nárok a správní orgány se při rozhodování o povinnosti vrátit přeplatek dopustily několika pochybení, není v projednávané věci relevantní. Jedná se o námitky směřující proti pravomocnému rozhodnutí o uložení povinnosti vrátit přeplatek dávky, které měla žalobkyně uplatnit v řízení, ve kterém jí byla tato povinnost uložena, případně v žalobě proti rozhodnutí, které bylo ve zmíněném řízení vydáno. Předmětné rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek dávky však již nabylo právní moci a soudu v projednávané věci nepřísluší je jakkoli přezkoumávat. K námitce žalobkyně, že by jí splácením vznikla škoda, soud uvádí, že žalobkyně nijak nespecifikovala, v čem by tato škoda měla spočívat, zejména nepopsala své majetkové a výdělkové poměry, ani způsob a rozsah jakým by postupné plnění povinnosti vrátit přeplatek dávky mohlo do těchto jejích poměrů zasáhnout. Pokud žalobkyně spatřovala tvrzenou potenciální škodu v tom, že kdyby přeplatek dávky vrátila, musela by se svého nároku domáhat podruhé, soud konstatuje, že v případě zrušení pravomocného rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek dávky s tím, že takový přeplatek nevznikl, bude žalobkyni automaticky ze strany příslušného správního orgánu vyplacena částka, kterou již žalobkyně na tomto přeplatku vrátila. Žalobkyně tudíž nemusí mít obavu, že by se v případě úspěchu v soudním sporu u Okresního soudu v Mostě musela znovu domáhat svého nároku. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že rozhodnutí o posečkání i napadené rozhodnutí byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalobu vyhodnotil soud jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovaný, jemuž nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Ústí nad Labem dne 8. listopadu 2016 JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Iva Tovarová