15 Af 9/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců JUDr. Martiny Vernerové a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: Jan Bartoš, IČO: 40228371 sídlem Radíčeves 40, 438 01 Žatec zastoupený Mgr. Danielem Tetzeli, advokátem sídlem Mečíková 409, 252 42 Jesenice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2025, č. j. 22434/25/5300-21442-712585, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Odvolacího finančního ředitelství 15. 8. 2025, č. j. 22434/25/5300-21442-712585, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 11. 2023, č. j. 2253616/23/2515-50522- 5071010, na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září roku 2019, kterým žalobci byla doměřena daň ve výši 1 368 999 Kč a stanoveno penále ve výši 273 800 Kč. Žalobce se současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný při posouzení věcného břemene jakožto nájmu dospěl k nesprávnému závěru, neboť uzavřel, že není možné předmětný vztah jako nájem posuzovat. Žalobce odkázal na § 4 odst. 4 písm. g) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, (dále jen „ZDPH“) s tím, že toto výkladové ustanovení neklade jako podmínku to, aby zřízení, trvání nebo zánik věcného břemene zřízeného k nemovité věci muselo být z právního hlediska zároveň nájmem. Tato zákonná norma přikazuje, že v případech, kdy jsou zároveň naplněny znaky nájmu, se pro účely ZDPH na takové plnění hledí jako na nájem.

3. Žalovaný pochybil, když podrobil svému zkoumání právní vztah založený Smlouvou o zřízení věcného břemene – služebnosti inženýrské sítě uzavřenou dne 9. 9. 2019 (dále jen „Smlouva o věcném břemeni“) mezi žalobcem (jakožto povinným) a společností NET4GAS, s.r.o., (dále jen „NET4GAS“). S výjimkou stručného konstatování, že pojem nájem ZDPH blíže neupřesňuje, žalovaný zcela pominul hmotněprávní úpravu nájmu zakotvenou v českém právním řádu.

4. Je nepochybné, že z hlediska § 4 odst. 4 písm. g) ZDPH naplňuje Smlouva o věcném břemeni znaky nájmu. Na základě článku 3.1 ve spojení s články 2.1 a 1.3 Smlouvy o věcném břemeni přenechal žalobce společnosti NET4GAS k užívání věc, tzn. dotčené pozemky specifikované v článku VII. této smlouvy. V daném případě bylo věcné břemeno zřízeno na vymezených částech dotčených pozemků. Z hlediska dočasnosti byla Smlouva o věcném břemeni uzavřena na dobu neurčitou. Rovněž znak úplatnosti byl naplněn, což vyplývá z článku V. Smlouvy o věcném břemeni, v němž je ujednáno, že se smluvní strany dohodly na úplatném zřízení věcného břemene. Smlouva o věcném břemeni zakotvuje úpravu absolutních majetkových práv dle ustanovení § 1257 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“), a zejména pak v § 1267 a násl. občanského zákoníku, zatímco nájemní smlouva upravuje závazkový vztah s dopadem do relativních majetkových práv účastníků.

5. Podstatné však je to, že z hlediska § 4 odst. 4 písm. g) ZDPH je nutno v tomto případě na zřízení věcného břemene k nemovité věci dle Smlouvy o věcném břemeni hledět jako na nájem, neboť jsou naplněny znaky nájmu, a to bez ohledu na fakt, že smlouva podléhá právní úpravě § 1267 a násl. občanského zákoníku a rovněž § 58 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, (dále jen „energetický zákon“).

6. Žalovaný pochybil, když v rámci svého rozboru Smlouvy o věcném břemeni zkoumal, zda práva a povinnosti smluvních stran založené touto smlouvou naplňují kritéria nájemního vztahu (dle SDEU). Takový požadavek z ustanovení § 4 odst. 4 písm. g) ZDPH nevyplývá. A navíc by takový požadavek byl zcela v rozporu s účelem této zákonné normy. Pro ilustraci lze doplnit, že ani podnájem, ani pacht či podpacht nejsou a ze své podstaty nemohou být nájmem (nájemním vztahem).

7. Z hlediska ZDPH bylo zřízení věcného břemene k nemovité věci dle Smlouvy o věcném břemeni poskytnutím plnění, na které se dle § 4 odst. 4 písm. g) ZDPH hledí jako nájem, který žalobce mohl osvobodit od daně bez nároku na odpočet podle § 51 odst. 1 písm. g) ZDPH ve spojení s § 56a ZDPH.

8. Základní definice nájmu pochází z rozsudku ve věci sp. zn. C-326/99, Stichting ‘Goed Wonen’, kde SDEU stanovil, že podstatou nájmu je přenechání práva užívat nemovitost na sjednanou dobu za úplatu, jako by nájemce byl jejím vlastníkem, a s právem vyloučit z tohoto užívání jakoukoli jinou osobu. V rozsudku ve věci sp. zn. C-155/12, RR Donnelley, SDEU jasně stanovil, že pro posouzení plnění jako vázaného na nemovitost není rozhodující, zda byl vlastník vyloučen z užívání celé nemovitosti. Postačuje, pokud byla nájemci poskytnuta k výlučnému užívání její přesně vymezená část, která je pro dané plnění nepostradatelná.

9. Společnosti NET4GAS bylo uděleno právo k výlučnému užívání přesně vymezené části nemovitosti. Touto částí je podzemní koridor, kde je uložen plynovod. Do tohoto prostoru, a to ani na povrchu dotčených pozemků, ale dokonce ani pod povrchem nemůže žalobce umisťovat jakékoli stavby, ani trvalé konstrukce. Pro tento konkrétní prostor získala společnost NET4GAS výlučné právo užívání, a to na dobu neurčitou. Argument žalovaného, že žalobce mohl dále hospodařit na povrchu, je irelevantní.

10. Pokud jde o posouzení žalovaného, zda předmětné plnění bylo zčásti i náhradou škody, rovněž v tomto ohledu je žalobou napadené rozhodnutí vadné, neboť žalovaný zjevně vycházel z formálně právního stavu věci, aniž by vzal v potaz skutečný stav. Žalovaný tak porušil § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009, daňový řád, (dále jen „daňový řád“).

11. Výsledná částka za přijaté plnění se skládala z menší části z úplaty za sjednané věcné břemeno (jejíž výše byla stanovena znaleckými posudky) a z většiny pak z částky, která představovala náhradu škody, která není předmětem ZDPH.

12. Správce daně a žalovaný zasáhli do práv žalobce takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí, a to zejména tím, že provedli dokazování, které je v rozporu s § 8 a § 92 daňového řádu. Správce daně a žalovaný provedli selekci žalobcem navržených svědků a teprve poté, na základě jejich výběru, byly provedeny výslechy pouze Mgr. V. S. a Ing. J. S., zatímco návrhu žalobce na výslech Mgr. P. Č., advokáta, a Ing. V. B. vyhověno nebylo. Žalobce považoval odůvodnění žalovaného, proč nebyly provedeny výslechy těchto osob, za nedostatečné. Výslech Mgr. P. Č. nebyl proveden pro nadbytečnost, a to zejména proto, že „předmětem zde řešeného sporu je úplata za zřízení věcných břemen, a nikoliv náhrada škody.“ Takto zdůvodněné zamítnutí návrhu na výslech Mgr. Č. je poněkud nelogické, když právě jeho výpovědí hodlal žalobce prokázat, že přijaté peněžité plnění zahrnovalo rovněž (jako složku) náhradu škody. Stejně tak zamítnutí návrhu žalobce na výslech Ing. V. B. je nelogické a jednoznačně prokazuje selektivní přístup žalovaného při volbě důkazních prostředků. Přitom je zřejmé, že žalobce se snažil především prokázat, že přijatá peněžitá úplata zahrnovala i náhradu škody.

13. Obdobná situace je v případě návrhu žalobce na zpracování znaleckého posudku za účelem vyčíslení věcného břemene a výše škody. Bylo nepochybně namístě za využití znaleckého posudku zjistit, jaká byla výše takové škody a jaká byla cena obvyklá náhrady za věcné břemeno. Žalobce tvrdil, že pan K. a další zemědělci, jejichž jmenný seznam byl správci daně i žalovanému předložen, uzavřeli se společnosti NET4GAS dva druhy smluv, a sice o věcném břemeni a o náhradě škody. Z těchto důvodů žalobce navrhl výslech těchto osob, čemuž ovšem vyhověno nebylo. Daňové orgány tak postupovaly v rozporu s požadavkem správného zjištění a stanovení daně a doposud nepřihlédly ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo. Z těchto důvodů bylo řízení postiženo vadou podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“).

14. Žalobce dále uvedl, že sjednaná úplata v sobě zahrnovala rovněž složku odškodnění za budoucí znehodnocení dotčených pozemků, neboli závadu na nemovité věci. Žalobci na základě Smlouvy o úplatě za zřízení věcných břemen a dalším postupu (dále jen „Smlouva o úplatě“) ve spojení se Smlouvou o věcném břemeni vznikl nárok vůči společnosti NET4GAS ve výši 13 038 087 Kč. Rozdíl této částky a částky dle návrhů z roku 2018 a 2019 představuje složku odškodnění pro žalobce za způsobenou újmu na nemovité věci. Obvyklá cena všech pozemků dotčených věcným břemenem (v pásu o šířce 10 m) činila v září 2019 celkem částku 130 040 Kč. Poměr úplaty poskytnuté žalobci společností NET4GAS a obvyklé ceny pozemků dotčených věcným břemenem je tudíž více než stonásobný. Již z tohoto důvodu je vyloučeno, aby sjednaná úplata představovala pouze náhradu za zřízení věcného břemene, nýbrž je zcela zjevné, že předmětná částka zahrnovala i žalobcem kalkulovanou újmu na jeho nemovitostech.

15. Správnost této logiky je prokazována znaleckým posudkem č. 83012462025 ze dne 24. 6. 2025, který vypracoval Ing. Vladimír Konvalina, soudní znalec pro obor ekonomika, odvětví a specializace ceny a odhady. Tento znalec dospěl k odbornému závěru, že obvyklá cena věcného břemene ke dni 9. 9. 2019 činila částku 62 776 Kč, zatímco výše majetkové újmy vlastníka dotčených pozemků činila k témuž dni 12 975 311 Kč.

16. Omezení vlastnického práva povinného z věcného břemene se v mnohých případech neshoduje s užitkem oprávněného. Z těchto důvodů byl nově do zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, zaveden termín újma vlastníka nemovité věci, která se určí jako ztráta užitku nemovité věci v návaznosti na její zatížení. Nově tedy zákon o oceňování majetku a na něj navazující vyhláška umožňují v těchto případech, ve kterých existence ochranného pásma významně snižuje cenu předmětné nemovitosti, zohlednit tuto závadu (újmu) v ceně předmětné nemovité věci.

17. Přesto, že ve Smlouvě o věcném břemeni není výslovně vyjádřeno, z jakých složek byla výsledná úplata složena, je nepochybné, že tato úplata v sobě zahrnovala i odškodnění újmy žalobce na dotčených pozemcích. Argumenty žalovaného, že tomu tak být nemohlo, protože Smlouva o věcném břemeni řeší v článku 4.5 způsob náhradu škody samostatně, je lichý, neboť toto smluvní ustanovení jednak vychází ze zákonné úpravy v § 58 odst. 3 energetického zákona, jednak dopadá na zcela odlišné případy škod vzniklých (nahodile) v průběhu trvání věcného břemene způsobených výkonem práv oprávněné společnosti NET4GAS, a nikoli na újmu vlastníka jako takovou.

18. Peněžité plnění přijaté žalobcem od společnosti NET4GAS se ve skutečnosti neskládalo z jedné služby, ale ze dvou zcela odlišných a ekonomicky oddělitelných částí, a to z úplaty za zřízení věcného břemene a z náhrady škody a kompenzace za trvalé znehodnocení majetku. Důkazy podporující tento závěr žalovaný ignoroval a jsou to: extrémní disproporce v ceně, historie vyjednávání a soudních sporů o kompenzaci za poškození a znehodnocení majetku žalobce, povaha škody jako trvalé závady na nemovitosti. Zde je vhodné poukázat na znění § 506 občanského zákoníku a sice, že součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem. Stavbou plynovodu došlo právě k zásahu prostoru pod povrchem daných částí pozemku. Žalobci bylo omezeno jeho absolutní právo a za to mu náleží náhrada škody. Vyjádření žalovaného 19. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný si byl plně vědom novelizovaného znění § 4 odst. 4 písm. g) ZDPH, účinného od 1. 4. 2019. Toto ustanovení ostatně explicitně uvedl v bodě [11] žalobou napadeného rozhodnutí, a je si tedy vědom všech souvisejících důsledků. Nelze však automaticky uzavřít, že samotné zřízení věcného břemene představuje vždy nájem z pohledu DPH.

20. Z judikatury SDEU jednoznačně vyplývá, že při posouzení, zda konkrétní plnění naplňuje znaky nájmu, je nutné zohlednit všechny jeho podstatné znaky i okolnosti, za nichž probíhá. Rozhodujícím kritériem je přitom objektivní povaha plnění, nikoli označení, kterou mu daly smluvní strany. Z judikatury SDEU a následné interpretace Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 28. 3. 2012, č. j. 1 Afs 22/2012-53) vyplývá, že za nájem podle § 56 odst. 3 ZDPH lze považovat převod práva užívat nemovitost obdobně jako její vlastník, tedy včetně práva vyloučit ostatní osoby z jejího užívání, a to po určitou dobu a za úplatu. Společnosti NET4GAS nebylo převedeno právo nakládat s pozemky způsobem, jako by byla jejich vlastníkem, ani jí nebylo umožněno vyloučit jiné osoby z jejich užívání. Smluvní oprávnění se vztahují výhradně k umístění a provozu inženýrské sítě, přičemž tato skutečnost sice fakticky brání zřízení obdobné sítě, nijak však neomezuje žalobce v užívání povrchu pozemků. Žalovaný zároveň podotýká, že smluvní strany si nikdy výslovně nesjednaly, že by se jednalo o nájemní vztah, a ani z obsahu smlouvy takový závěr nijak neplyne.

21. Skutečnost, že pozemek je pro provoz inženýrské sítě nezbytný, nemění charakter právního vztahu mezi stranami. Ustanovení § 1267 občanského zákoníku, podle něhož byla služebnost zřízena, zakládá specifické právo užívat cizí pozemek za účelem vedení inženýrské sítě, nikoli však právo jej užívat jako celek či vyloučit ostatní z jeho užívání. Žalovaný dospěl k závěru, že text smlouvy nijak nepodporuje tezi žalobce, že sjednaná úplata představovala převážně náhradu škody, jak vyplývá i z bodu 4.5 Smlouvy o zřízení věcného břemene. Žalovaný považoval za zcela nepřiléhavou argumentaci žalobce, podle níž rozdíl mezi částkou uvedenou v původních návrzích a výší úplaty sjednané ve Smlouvě o úplatě představuje náhradu škody za způsobenou újmu na nemovité věci. Obvyklá cena všech dotčených pozemků nacházejících se v desetimetrovém pásu dosahovala v září 2019 hodnoty 130 040 Kč, a tudíž má být dle žalobce vyloučeno, aby sjednaná úplata ve výši 13 038 087 Kč představovala pouze odměnu za zřízení věcného břemene. Podle názoru žalovaného je naopak vysoce nepravděpodobné, aby při obvyklé ceně pozemků v uvedené výši byla sjednána náhrada škody za případné a zcela hypotetické znehodnocení či poškození těchto pozemků v částce přesahující 13 milionů Kč. Žalobce poukázal na zákon o oceňování majetku a tvrdil, že jeho výklad sjednané úplaty jako náhrady škody odpovídá pojmu „újma vlastníka nemovité věci“, který je v tomto zákoně užíván. Avšak uvedený pojem byl do zákona vložen až novelou účinnou od 1. 1. 2021, zatímco v projednávané věci došlo ke zdanitelnému plnění již v září 2019. Již z tohoto časového nesouladu je patrné, že argumentace žalobce nemůže obstát.

22. Žalovaný nesouhlasil s tvrzením žalobce, že sjednaná částka představovala dvě ekonomicky oddělitelné složky, z nichž pouze menší část měla být úplata za zřízení věcného břemene a zbývající část náhradou škody nepodléhající dani. Na základě výpovědí Mgr. V. S. a Ing. J. S., kteří se přímo účastnili jednání ohledně výše úplaty v daném případě, bylo potvrzeno, že sjednaná částka nepředstavovala náhradu škody, ale byla určena výhradně jako úplata za zřízení věcného břemene – služebnosti inženýrských sítí, proto by byl výslech Mgr. P. Č. nadbytečný. Neprovedení důkazu výslechem svědka Ing. V. B. bylo řádně a dostatečně odůvodněno. Vzhledem k tomu, že sjednaná částka představovala výlučně úplatu za zřízení věcného břemene, nikoli náhradu škody, nebylo třeba se otázkou skutečné výše případné škody zabývat.

23. Žalobce dále navrhoval vyslechnout pana K. a další zemědělce uvedené v předloženém seznamu. Pro posouzení nyní řešené věci je rozhodné výhradně to, jaká smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a společností NET4GAS, tedy skutkový stav vztahující se konkrétně k tomuto plnění. Smluvní vztahy NET4GAS s jinými osobami, které nejsou účastníky řízení, nemají pro posouzení dané věci žádný význam. Replika žalobce 24. Žalobce v replice konstatoval, že žalovaný chybně interpretoval unijní právo, když trval na tom, že pro naplnění znaků nájmu musí být žalobce vyloučen z užívání celé nemovitosti. Tento výklad je však v přímém rozporu s klíčovou judikaturou SDEU, zejména s rozsudkem ve věci C-155/12, RR Donnelley. Z tohoto rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že postačuje přenechání přesně vymezené části nemovitosti k výlučnému užívání. V předmětné věci se jedná o podzemní koridor, ve kterém je technické zařízení plynovodu uloženo, a nad kterým získala společnost NET4GAS výlučnou a trvalou kontrolu.

25. Žalovaný se ve svém vyjádření, stejně tak jako v napadeném rozhodnutí, nijak nevypořádal s pasivním charakterem plnění. V této souvislosti žalobce připomněl, proč vůbec evropská legislativa a ZDPH osvobozují nájem nemovitých věcí od DPH. Důvodem je, že se jedná o relativně pasivní činnost, která nevytváří významnou přidanou hodnotu, na rozdíl od aktivních služeb (např. stavební práce, ubytovací služby). Činnost žalobce v tomto případě je esencí pasivity. Žalobce pouze pasivně strpěl umístění inženýrské sítě na svých pozemcích. Přitom žalobce neposkytoval žádné aktivní služby – žádnou údržbu, ostrahu, revize apod. Jeho role je zcela srovnatelná s rolí pronajímatele, který pouze přenechává věc nájemci. Při správném, eurokonformním výkladu byly materiální znaky nájmu ve smyslu evropského práva naplněny. Žalovaný pochybil, pokud se omezil na mechanickou a restriktivní interpretaci, která je v přímém rozporu s judikaturou SDEU.

26. Nad rámec již navržených důkazů žalobce dále odkázal na stanovisko Ing. V.áclava Bendy ze dne 14. 7. 2025, ze kterého vyplývá, že žalobcem přijatá peněžní částka od NET4GAS dle Smlouvy o úplatě za zřízení věcných břemen a dalším postupu zahrnuje dvě složky. Dále z odborné zprávy č. 655 Ing. Jiřího Kožmína ze dne 12. 7. 2025 mimo jiné plyne zjištění o škodě na majetku žalobce v podobě trvalého narušení půdního vodního režimu na ploše 25,6591 hektaru. Obě tyto listiny byly součástí daňového spisu, žalovaný je měl před vydáním napadeného rozhodnutí k dispozici, avšak nevyvodil z nich relevantní závěry.

27. Současně žalobce předložil soudu znalecký posudek č. 083923/2025 ze dne 2. 12. 2025, zpracovaný znaleckou kanceláří Equity Solutions Appraisals s.r.o., obor Ekonomika, odvětví Ceny a odhady. Dle předmětného znaleckého posudku činí odhad obvyklé výše náhrad za zřízení věcných břemen zřízených žalobcem ke dni 9. 9. 2019 částku 18 833 Kč. Duplika žalovaného 28. Žalovaný v duplice uvedl, že stanoviska Ing. Václava Bendy i Ing. Jiřího Kožmína byla součástí správního spisu, a setrval na závěru, že z nich nelze dovodit rozhodné skutkové okolnosti, které by prokazovaly, že smluvní strany sjednaly dvě ekonomicky oddělitelné složky plnění.

29. Žalovaný k předloženému posudku dále konstatoval, že i kdyby byl posudek přijat jako odborný podklad k otázce obvyklé ceny, jeho závěry nejsou způsobilé prokázat tvrzení žalobce o existenci dvou samostatných plnění. Za prvé, znalecký posudek se zabývá otázkou ocenění obvyklé výše náhrady za zřízení věcného břemene. Tato otázka však není totožná s otázkou, co bylo mezi stranami sjednáno a jaký byl skutečný obsah plnění. Skutečnost, že smluvní cena se liší od posudkem tvrzené ceny obvyklé, neprokazuje, že rozdíl představuje náhradu škody. Smluvní volnost umožňuje stranám sjednat cenu odlišnou od ceny obvyklé. Za druhé, žalobcem tvrzený závěr o rozdělení sjednané částky je závěrem dedukčním, nikoliv skutkovým. Posudek může vyčíslit obvyklou hodnotu náhrady za zřízení věcného břemene, ale nemůže prokázat, že smluvní strany sjednaly vedle úplaty za zřízení věcného břemene ještě další samostatné plnění ve formě náhrady škody, zejména pokud takové rozdělení ze smlouvy, ani z provedených důkazů, nevyplývá. Posouzení věci soudem 30. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný se po řádném poučení, že může vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřil.

31. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s., které však v daném případě neshledal.

32. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu projednávaného případu, a po prostudování obsahu předloženého správního spisu, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

33. Předmětem sporu je posouzení právního vztahu zřízení věcného břemene mezi žalobcem a společností NET4GAS, zda se jedná o nájem podle ZDPH, který je osvobozen od DPH.

34. Podle § 4 odst. 4 písm. g) ZDPH (ve znění účinném do 31. 12. 2024) pro účely tohoto zákona se dále rozumí nájmem také podnájem, pacht a podpacht; nájmem se rozumí také zřízení, trvání nebo zánik věcného břemene zřízeného k nemovité věci, pokud jsou naplněny znaky nájmu.

35. Podle § 51 odst. 1 písm. g) ZDPH je při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 od daně bez nároku na odpočet daně osvobozen nájem nemovité věci (§ 56a).

36. Podle § 56a odst. 1 ZDPH je nájem nemovité věci je osvobozen od daně s výjimkou a) krátkodobého nájmu nemovité věci, b) poskytnutí ubytovacích služeb, které odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 55 ve znění platném k 1. lednu 2015, c) nájmu prostor a míst k parkování vozidel, d) nájmu bezpečnostních schránek, e) nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení.

37. Pokud jde o výklad pojmu nájem, soud vyšel mimo jiné ze závěrů Nejvyššího správního soudu, vyjádřených v rozsudcích ze dne 23. 4. 2009, č. j. 9 Afs 95/2008-47, ze dne 8. 4. 2010, č. j. 2 Afs 6/2009-64, a ze dne 28. 3. 2012, č. j. 1 Afs 22/2012-53, a z judikatury Soudního dvora EU (viz níže).

38. Nejvyšší správní soud judikoval, že pojem „nájem“ ve smyslu § 56 odst. 3 ZDPH je třeba vykládat podle judikatury Soudního dvora EU týkající se čl. 13 části B písm. b) šesté směrnice o DPH (č. 77/388/EHS), resp. čl. 135 odst. 1 písm. l) směrnice č. 2006/112/ES. Pojmy použité ve směrnici o DPH týkající se osvobození od daně jsou autonomními pojmy práva EU. Unijní pojem „nájem“ je zcela nezávislý na soukromoprávních definicích tohoto pojmu obsažených v právních řádech členských států. Nelze jej tedy vykládat dle znaků imanentních právnímu vztahu nájmu, jak jsou upraveny českým občanským zákoníkem.

39. Je třeba zdůraznit, že o nájem ve smyslu směrnice o DPH se jedná jen tehdy, jsou-li kumulativně naplněny všechny shora uvedené znaky, tj. i znak charakterizovaný tím, že nájemce je oprávněn vyloučit jakoukoliv třetí osobu z užívání pronajaté nemovitosti (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 6. 12. 2007, Gabriele Walderdorff, C-451/06, bod 20; ze dne 28. 2. 2019, Sequeira Mesquita, C-278/18, odst. 27, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2012, č. j. 1 Afs 22/2012-53, odst. 29). Nájem nemovitosti je činností „relativně pasivní“, což lze vyložit tak, že komplexní služba, zahrnuje-li ještě i jiné složky (aktivní činnost) než nájem, nemůže být většinou za nájem považována (srov. rozhodnutí SDEU ze dne 4. 10. 2001 ve věci Goed Wonen, C-326/99). O nájem ve smyslu směrnice o DPH se jedná jen tehdy, jsou-li kumulativně naplněny všechny uvedené znaky. Pojem nájmu ve smyslu zákona o DPH je tak třeba interpretovat nezávisle na českém soukromém právu.

40. Za nájem se dle Soudního dvora EU považuje, i když jsou části nemovitosti (budovy) užívány různými nájemci. Zda se jedná o nájem, musí být vykládáno v kontextu, do jakého zapadá ve světle cílů a systematiky šesté směrnice, přičemž zvláštní zřetel musí být brán na ratio legis osvobození jím stanoveným. Soudní dvůr EU také konstatuje, že ustanovení o osvobození od daně, jež je upraveno čl. 13 šesté směrnice, je třeba vykládat restriktivně, jelikož představuje výjimku z obecné zásady, podle které je DPH vybírána za každé úplatné poskytnutí služeb uskutečněné osobou povinnou k dani (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 11. 2004, Temco Europe SA, C-284/03, body 17, 18).

41. Dále soud konstatuje, že jediným rozhodujícím kritériem pro určení, zda se jedná o nájem, je skutečná povaha poskytovaného plnění, posuzovaná hledisky daňového práva. Veškeré posuzované okolnosti (jako např. vůle žalobce, vůle oprávněné osoby, formální náležitosti smluv, pasivní či aktivní povaha plnění atd.) nejsou samy o sobě rozhodující ani určující, nýbrž mohou být indiciemi právě ke zjištění skutečné povahy poskytovaného plnění.

42. Ze Smlouvy o věcném břemeni mezi žalobcem a společností NET4GAS je zřejmé, že se jedná o smlouvu uzavřenou podle § 58 odst. 2 energetického zákona a § 1257 a násl. občanského zákoníku za účelem zřízení věcného břemene služebnosti inženýrské sítě (vysokotlakého plynovodu nad 40 bar „VTL plynovod DN 1400, RU Kateřinský potok – RU Přimda“). Z čl. I 1.4 smlouvy vyplývá, že tato stavba je liniovou stavbou podle § 509 občanského zákoníku, a tedy není součástí pozemku, stejně jako technická zařízení, která s ní provozně souvisejí. Smlouvou je vymezen i prostor, ve kterém je společnost NET4GAS oprávněna umístit inženýrskou síť. Věcné břemeno bylo zřízeno na časově neomezenou dobu. Společnost NET4GAS je povinna co nejvíce šetřit práva žalobce a vstup na pozemek mu předem ohlásit (čl. III. bod 3.1). Dle čl. VIII. byl vytvořen tzv. pracovní pruh sloužící ke zřízení a údržbě inženýrské sítě. Ze smlouvy dále vyplývá, že práva vyplývající z věcného břemene se vztahují pouze ke zřízení a údržbě inženýrské sítě a pouze v tomto rozsahu omezují žalobce. Výše úplaty za zřízení věcného břemene a podmínky její úhrady byly stanoveny zvláštní smlouvou, a to Smlouvou o úplatě.

43. Podle § 1267 odst. 1 občanského zákoníku služebnost inženýrské sítě zakládá právo vlastním nákladem a vhodným i bezpečným způsobem zřídit na služebném pozemku nebo přes něj vést vodovodní, kanalizační, energetické nebo jiné vedení, provozovat je a udržovat. Vlastník pozemku se zdrží všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, a je-li to s ním předem projednáno, umožní oprávněné osobě vstup na pozemek po nezbytnou dobu a v nutném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby inženýrské sítě.

44. Podle § 1267 odst. 2 občanského zákoníku, je-li to výslovně ujednáno, zahrnuje služebnost právo zřídit, mít a udržovat na služebném pozemku také potřebné obslužné zařízení, jakož i právo provádět na inženýrské síti úpravy za účelem její modernizace nebo zlepšení její výkonnosti.

45. Podle § 509 občanského zákoníku liniové stavby, zejména vodovody, kanalizace nebo energetická či jiná vedení, a jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků, nejsou součástí pozemku. Má se za to, že součástí liniových staveb jsou i stavby a technická zařízení, která s nimi provozně souvisí.

46. Jak vyplývá ze Smlouvy o věcném břemeni, smluvní strany se nepodřídily právní úpravě nájmu dle občanského zákoníku, ale jejich cílem bylo zřídit věcné břemeno – služebnost inženýrské sítě. Obsah smlouvy odpovídá tomuto institutu jak podle § 1267 občanského zákoníku, tak podle § 58 odst. 2 energetického zákona, ostatně smlouva některá zákonná ustanovení parafrázuje. Ačkoliv nájem i věcné břemeno v daném případě mají společnou úplatnost i možnost zřídit závazek na dobu neurčitou, rozdíl mezi těmito instituty je v rozsahu práv, kterými k pozemku disponuje oprávněný, v tomto případě společnost NET4GAS. Tento rozdíl má dopad i do daňové povinnosti související s DPH. Zřízené věcné břemeno totiž poskytuje oprávněné společnosti NET4GAS pouze omezená oprávnění, neodpovídající nájemci pozemku. Společnost NET4GAS nemá možnost vyloučit třetí osoby (včetně žalobce) z užívání části pozemku, kde je umístěna inženýrská síť a nemůže vykonávat práva k pozemku, jako by byla vlastníkem, což je typické pro nájem. Smlouva o zřízení věcného břemene ani nevylučuje, aby žalobce zatížený pozemek pronajal či propachtoval. Právě výlučnost užívání (části) nemovitosti je jednou z kumulativních podmínek, kterou je nutno splnit, aby mohl být právní vztah definován jako nájem ve smyslu šesté směrnice a práva EU (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 12. 6. 2003, Sinclair Collis Ltd., C-275/01; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2012, č. j. 1 Afs 22/2012-53).

47. V daném případě režim věcného břemene odpovídá službám, k jejichž poskytování je nemovitost sice nezbytná, ale užívání nemovitosti není hlavním cílem dané služby, tím je přeprava plynu. Takovou službu nelze považovat za nájem, ale za „přenechání zboží k užití jinému“, jde o převod práva užívat určitý prostor „v“ nebo „na“ nemovité věci (viz Kuneš, Z.: Zákon o dani z přidané hodnoty. Komentář s pedagogickými pomůckami, Wolters Kluwer, ISBN 978-80-286-0163-8, k § 56a).

48. Na základě shora uvedeného soud konstatuje, že se v daném případě právního vztahu vzešlého ze Smlouvy o věcném břemeni nejedná o nájem podle § 4 odst. 4 písm. g) ZDPH.

49. Dále se soud zabýval tím, zda lze část plnění za zřízení věcného břemene na základě Smlouvy o úplatě považovat za náhradu škody, která není předmětem DPH.

50. Soud se shoduje se žalobcem, že rozhodující je skutečný obsah právního jednání, který činí osoba zúčastněná na správě daní, nikoliv jeho formální označení (srov. § 8 odst. 3 daňového řádu). K uplatnění této zásady správce daně ovšem přistoupí za situace, kdy neakceptuje úkon činěný osobou zúčastněnou na správě daní a hodlá jej posoudit odlišně. Dále se při projevu vůle přihlédne k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (srov. § 556 odst. 2 občanského zákoníku).

51. Ze Smlouvy o úplatě vyplývá, že žalobce a další vlastníci pozemků uzavřeli tuto smlouvu a smlouvy o věcném břemeni za účelem umožnění realizace projektu inženýrské sítě společnosti NET4GAS (čl. I. body 1.4 a 1.7). Předmětem Smlouvy o úplatě je úplata, která vlastníkům náleží za zřízení věcných břemen, dohoda o zachování důvěrnosti informací předaných a získaných smluvními stranami (čl. II). Smluvní strany prohlásily, že úplata byla sjednána také s přihlédnutím k ujednání smluvních stran o případném využití pracovního pruhu, jak byl definován ve smlouvách o věcných břemenech, a s ohledem na specifické okolnosti vlastníků v souvislosti s výstavbou inženýrské sítě. Úplata představuje úplné a konečné vyrovnání za plnění dle této smlouvy a smluv o věcných břemenech (čl. III bod 3.3). Pro případ porušení povinností vyplývajících ze Smlouvy o úplatě nebo smluv o věcných břemenech dojednaly smluvní strany náhradu škody a smluvní pokutu (čl. VII.).

52. Soud konstatuje, že služebnosti nejsou všeobecnými užívacími právy k cizí věci. Výše úplaty za zřízení věcného břemene není v případě smluvního zřízení služebnosti ničím omezena a záleží na dohodě smluvních stran. Nicméně úplata za zřízení věcného břemene v sobě standardně zahrnuje i újmu, kterou je postižen vlastník pozemku zatěžovaného služebností, a do této újmy se započítává snížení ceny pozemku v důsledku jeho zatížení, stejně jako další negativní účinky, které sebou zřízení služebnosti nese (srov. ve věci zřízení věcného břemene cesty - rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3247/2008; ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2576/2016; ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3117/2019).

53. Ani ze Smlouvy o věcném břemeni, ani ze Smlouvy o úplatě nevyplývá vůle smluvních stran rozdělit plnění do dvou částí, z nichž jedna je náhrada škody. Tento závěr potvrzují výslechy svědků Mgr. V. S. a Ing. J. S., MBA.

54. Mgr. V. S., právní zástupce jednající se žalobcem a dalšími vlastníky při uzavírání předmětných smluv za společnost NET4GAS, k věci mimo jiné uvedl, že předmětem těchto smluv bylo primárně zřízení věcných břemen pro projekt inženýrské sítě. Dále smlouva obsahovala postup smluvních stran ve věci určitých soudních a správních řízení, ve kterých Ing. J. B. vyvíjel procesní aktivitu s tím, že smlouva obsahovala dohodu stran ukončení těchto procesních aktivit. Předmětem Smlouvy o úplatě byla úplata za zřízení věcného břemene. Výše úplaty byla výsledkem komerčního jednání mezi stranami s tím, že společnost NET4GAS při úvaze o výši úplaty primárně zohledňovala dopady alternativního postupu, tj. vyvlastňovacího řízení, na ekonomickou výhodnost zamýšleného projektu. Znalecký posudek na stanovení hodnoty věcného břemene nebyl pro výši úplaty rozhodný, neboť výše úplaty byla výsledkem obchodního jednání smluvních stran.

55. Ing. Jaroslav Sedlák, MBA, manažer projektu inženýrské sítě u společnosti NET4GAS, který rovněž jednal se žalobcem a dalšími vlastníky, uvedl mimo jiné následující. Předmětem smluv bylo zřízení věcných břemen pro plynárenskou soustavu. Standardní cena za zřízení věcných břemen je uvedena ve standardních smlouvách, se kterou ovšem Ing. J. B. nesouhlasil. Komerčním jednáním dospěli ke konečné částce, na které se dohodli. Ve smlouvách byla náhrada škody uvedena pro případ, že by byla způsobena majetková újma. K otázce, proč za smlouvu o zřízení věcného břemen zaplatila společnost NET4GAS v roce 2018 desítky tisíc korun českých a následně za stejné věcné břemeno desítky milionů korun českých, tento svědek uvedl, že to bylo proto, že pan B. odmítal podepsat smlouvy s původně navrženou cenou.

56. Na základě shora uvedeného soud konstatuje, že pokud žalobce tvrdí, že plnění ze Smlouvy o úplatě v sobě zahrnovalo i náhradu škody za znehodnocení dotčených pozemků, neodpovídá toto tvrzení právní úpravě ani zjištěnému skutkovému stavu. Žalobce nesprávně plnění rozděluje do dvou právních institutů, ačkoliv se jednalo pouze o plnění za zřízení věcného břemene, nikoliv o náhradu škody. Úplata za věcné břemeno v sobě zahrnuje i náhradu za snížení ceny či znehodnocení pozemků, které jsou zatíženy věcným břemenem – služebnosti inženýrské sítě. Tato úplata byla stanovena dohodou a cenové předpisy nebo cena obvyklá jsou v tomto případě irelevantní. Dokazování ke stanovení ceny obvyklé nebo ceny, která byla zaplacena jiným subjektům v jiných právních vztazích (byť obdobných), je tedy nadbytečné a žalovaný ho správně neprováděl a ze stejného důvodu soud neprováděl dokazování ani žalobcem v soudním řízení předloženým znaleckým posudkem.

57. Pokud žalobce snad měl za to, že ve smlouvě měla být upravena i náhrada škody, nikde se to ve vnějším světě neprojevilo, a není to tedy právně relevantní. Spor ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 40 A 4/2019 byl veden o návrhu na zrušení 3. aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje, kterým byla předmětná inženýrská síť označena za veřejně prospěšnou stavbu. Nejednalo se tedy o spor o náhradu škody, ale o právní prostředek, kterým Ing. J. B. (syn žalobce) brojil proti záměru realizace inženýrské sítě. V tomto sporu zastupoval Ing. J. B. advokát Mgr. P. Č., oba navrženi jako svědci. Soud se i zde shoduje se závěrem žalovaného o nadbytečnosti jejich výslechu, neboť v případě Mgr. Č. byl předmětem jeho zastupování pro soudem posuzovanou věc nerelevantní právní spor a Ing. J. B. žalobce při uzavření smluv nezastupoval. Soud tímto uzavírá, že žalobcem projevená vůle ve smlouvě o věcném břemeni a smlouvě o úplatě je určitá a srozumitelná a není třeba vést další dokazování.

58. Soud tak na základě všech konstatovaných okolností vyhodnotil závěr učiněný ve věci daňovými orgány za logický a odpovídajícím způsobem odůvodněný, ucelený a přesvědčivý.

59. Vzhledem k veškerým výše uvedeným skutečnostem tak soud ve věci uzavřel, že neshledal důvod pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Soud proto žalobu v mezích žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. výrokem I. rozsudku zamítl.

60. Současně soud v souladu s § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. výrokem II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, přičemž tento ani jejich náhradu nepožadoval.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 26. srpna 2026 JUDr. Petr Černý, Ph.D., v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.