15 C 67/2018

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 66 835 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 58 835 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 58 835 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 66 835 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a to proti vydání [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“), jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že jako kupující uzavřel s žalovaným jako prodávajícím dne [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej vozidla za částku 8 000 Kč. Žalovaný se v kupní smlouvě zavázal provést přehlášení vozidla v registru vozidel na žalobce, avšak k tomu nikdy nedošlo, neboť vozidlo bylo pojato již před uzavřením kupní smlouvy do soupisu v rámci exekuce vedené na majetek manželky žalovaného. V důsledku pojetí vozidla do soupisu v rámci exekuce došlo k zákazu nakládání s předmětným vozidlem ze zákona, pročež právní jednání, jímž byl uvedený zákaz porušen, je neplatné. S ohledem na tuto skutečnost je tak i plnění ze smlouvy postiženo počáteční nemožností plnění. Žalobce byl žalovaným po uzavření kupní smlouvy ujišťován, že pojetí vozidla do soupisu v rámci exekuce je pouze formálním omylem, který žalovaný vyřeší. Žalobce se spolehl na toto ujištění a do vozidla investoval, neboť jej hodlal dlouhodobě užívat. Žalobce nechal vozidlo opravit v autoservisu [právnická osoba] v [obec] (dále jen„ servis“), přičemž náklady na opravu vozidla, které žalobce zaplatil, činily celkem 58 835 Kč. Žalobce tak zhodnotil majetek žalovaného, čímž vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které nelze z vozidla demontovat. Žalobce se dovolal neplatnosti kupní smlouvy dopisem svého zástupce ze dne [datum], v němž žalovaného vyzval k vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího uhrazené kupní ceně a nákladům na opravu vozidla a k současnému převzetí vozidla. Žalovaný však na dopis zástupce žalobce, který se žalobci vrátil jako nedoručený dne [datum], nijak nereagoval.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Poněvadž žalobce předal vozidlo žalovanému, vzal žalobu co do povinnosti vydat vozidlo zpět, načež soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

5. Předmětem dalšího řízení tak byl požadavek žalobce na zaplacení částky 66 835 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

6. Soud věc projednal na jednáních konaných ve dnech [datum] a [datum] podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který leč řádně předvolán, se k jednáním bez omluvy nedostavil. Při jednání konaném dne [datum] žalobce uvedl, že se o skutečnosti, že vozidlo bylo pojato do soupisu v rámci exekuce, dozvěděl asi měsíc po uzavření kupní smlouvy, když se pokoušel vozidlo přepsat v evidenci vozidel na sebe, přičemž poté, co se dozvěděl jméno exekutora, který pojal vozidlo do soupisu, se od tohoto exekutora dozvěděl, že žalovaný o pojetí vozidla do soupisu v rámci exekuce věděl již přibližně jeden rok. Doplnil, že při sepisu kupní smlouvy se o vlastnictví žalovaného k vozidlu spolehl na tvrzení žalovaného, že v rámci rozvodového řízení se svojí manželkou bylo rozhodnuto o tom, že vozidlo náleží žalovanému, což žalovaný prokázal žalobci rozhodnutím soudu, které mu předložil. Když se posléze žalobce zabýval tím, proč na něho nebylo vozidlo převedeno, dozvěděl se o pojetí vozidla do soupisu v rámci exekuce, což bylo také důvodem, proč na sebe žalovaný vozidlo nepřevedl. V podání ze dne [datum] žalobce uvedl, že opravuje svůj přednes z jednání dne [datum] tak, že oprava vozidla předcházela pokusu o zápis žalobce jako vlastníka, a tedy nedošlo k ní poté. Při jednání konaném dne [datum] pak žalobce uvedl, že si při minulém jednání přesně neuvědomil soulad věcí, když opravdu nejprve nechal vozidlo opravit a až následně se domáhal svých vlastnických práv a při registraci vozidla na svoji osobu se dozvěděl o pojetí vozidla do soupisu v rámci exekuce.

7. Z listiny označené jako kupní smlouva o prodeji motorového vozidla soud zjistil, že byla datována dne [datum] a že ji podepsal žalovaný jako prodávající a žalobce jako kupující. Podpisy žalobce i žalovaného byly úředně ověřeny s tím, že žalobce a žalovaný listinu vlastnoručně podepsali dne [datum]. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že je vlastníkem vozidla, jehož stav odpovídal stáří – na náhradní díly. Kupní cena vozidla byla sjednána ve výši 8 000 Kč a měla být uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalobce prohlásil, že byl seznámen s technickým stavem vozidla a dále potvrdil, že převzal od žalovaného vozidlo se všemi náležitostmi uvedenými ve smlouvě. Žalovaný se zavázal provést odhlášení vozidla na kupujícího nejpozději do 10 pracovních dnů od podpisu smlouvy a předat žalobci doklady od vozidla (technický průkaz a osvědčení o registraci vozidla), které z důvodu přehlášení nemohl předat žalobci při podpisu smlouvy.

8. Z listiny označené jako faktura – daňový doklad [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že servis vyfakturoval žalobci částku 24 136 Kč splatnou dne [datum] v hotovosti za opravu vozidla.

9. Z listiny označené jako faktura – daňový doklad [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že servis vyfakturoval žalobci částku 34 699 Kč splatnou dne [datum] v hotovosti za opravu vozidla.

10. Z listiny označené jako předžalobní výzva k zaplacení ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného z důvodu neplatnosti kupní smlouvy k vrácení kupní ceny vozidla ve výši 8 000 Kč a k úhradě nákladů na opravu vozidla ve výši 58 835 Kč. Zásilka byla dána k poštovní přepravě dne [datum].

11. Z exekučního příkazu prodejem movitých věcí povinného ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] vydaného soudním exekutorem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], exekutorský úřad [obec] (dále jen„ exekutor“), soud zjistil, že k vymožení povinnosti povinné [jméno] [příjmení], manželky žalovaného, exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem vozidla ve vlastnictví manželky žalovaného, přičemž manželce žalovaného se zakázalo, aby jakkoliv nakládala s věcmi, které byly pojaty do soupisu.

12. Ze sdělení exekutora ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byl vydán exekuční příkaz prodejem movitých věcí a dne [datum] byl exekutorem sepsán protokol o soupisu movitých věcí, v němž bylo vozidlo pojato do soupisu pod položkou [číslo]. Další kroky k uspokojení exekuce prodejem vozidla nebyly exekutorem učiněny.

13. Žalobce při svém účastnickém výslechu vypověděl, že vozidlo koupil od přítele své známé, jemuž důvěřoval, že s vozidlem nebudou spojeny žádné právní problémy. Vozidlo bylo ve špatném technickém stavu, proto ho nechal opravit v autoservisu. Poté, když se pokoušel nechat auto přeevidovat na svoji osobu, se dozvěděl o problému s vozidlem. Kontaktoval proto žalovaného, snažil se s ním domluvit, vyzýval ho k vrácení vynaložených peněz a několik týdnů po opravě vozidla v autoservisu mu vozidlo předal, když jej nechal stát na parkovišti před autoservisem a žalovanému sdělil, kde se nachází, a vhodil mu do schránky klíčky včetně dokladů, a to malý technický průkaz. Žalovaný se však jakýmkoliv jednáním vyhýbal a na výzvy nereagoval. Kupní smlouva byla sepsána a podepsána v jeden den, a to v místě bydliště žalovaného v [obec], přičemž žalobce si není vědom toho, že by byly podpisy smluvních stran ověřené. Žalobce vozidlo převzal několik dní poté, když bylo nutné zajistit jeho převoz do autoservisu. Malý technický průkaz byl při převzetí vozidla ve vozidle a jako vlastník v něm byla psána manželka žalovaného, avšak žalobce viděl rozhodnutí soudu, podle něhož vozidlo nabyl žalovaný. Žalovaný mu říkal, že stále nestihl vyřídit papíry, neboť rozhodnutí soudu bylo z téhož roku, kdy žalobce vozidlo kupoval a žalovaný pocházel z [anonymizováno] a přes týden pracoval v zahraničí a neměl tedy čas auto přeevidovat na osobu žalobce. Poté se žalovaný přestal ozývat, žalobce chtěl nechat na základě kupní smlouvy vozidlo zaevidovat na svoji osobu, načež se dozvěděl, že bylo pojato do exekuce. V této době již bylo vozidlo opraveno, ale žalovaný měl u sebe stále velký technický průkaz, takže nebylo možné nechat udělat technickou kontrolu a žalobce tak nemohl vozidlo používat. Žalovaný přitom již před podpisem smlouvy věděl, že vozidlo bude opraveno do provozuschopného stavu.

14. Soud neprováděl důkazy, a to čestné prohlášení a svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], neboť tyto důkazní návrhy byly žalobcem nepřípustně uplatněny až po nastalé koncentraci řízení, přičemž se nejednalo o žádnou z výjimek z účinků nastalé koncentrace řízení. Soud proto tyto důkazní návrhy zamítl. Soud však konstatuje, že těmito důkazy měla být prokázána skutečnost, že opravy vozidla byly žalobcem uhrazeny ještě před jejich provedením, avšak tato skutečnost nebyla nijak sporná.

15. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: Žalobce jako kupující a žalovaný jako prodávající podepsali listinu označenou jako kupní smlouva o prodeji motorového vozidla, jež byla datována dne [datum], přičemž podpisy žalobce i žalovaného byly úředně ověřeny s tím, že oba listinu vlastnoručně podepsali dne [datum]. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že je vlastníkem vozidla, jehož stav odpovídal stáří – na náhradní díly, kupní cena vozidla byla sjednána ve výši 8 000 Kč a měla být zaplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalobce prohlásil, že byl seznámen s technickým stavem vozidla a dále potvrdil, že převzal od žalovaného vozidlo se všemi náležitostmi uvedenými ve smlouvě. Žalovaný se zavázal provést odhlášení vozidla na kupujícího nejpozději do 10 pracovních dnů od podpisu smlouvy a předat žalobci doklady od vozidla, které z důvodu přehlášení nemohl předat žalobci při podpisu smlouvy. Exekučním příkazem prodejem movitých věcí povinného ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] vydaného soudním exekutorem bylo rozhodnuto o provedení exekuce prodejem vozidla ve vlastnictví manželky žalovaného, přičemž manželce žalovaného bylo zakázáno, aby jakkoliv nakládala s věcmi, které byly pojaty do soupisu. K přepisu vozidla na žalobce nedošlo. Žalobce nechal vozidlo opravit, přičemž za opravu vozidla uhradil fakturu [číslo] na částku 24 136 Kč splatnou dne [datum] a fakturu [číslo] na částku 34 699 Kč splatnou dne [datum]. Výzvou k zaplacení ze dne [datum], jež byla dána k poštovní přepravě dne [datum], zástupce žalobce vyzval žalovaného z důvodu neplatnosti kupní smlouvy k vrácení kupní ceny vozidla ve výši 8 000 Kč a k úhradě nákladů na opravu vozidla ve výši 58 835 Kč.

16. Podle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2).

17. Podle § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ EŘ“) nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

18. Podle § 47 odst. 6 EŘ majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

19. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 992 odst. 1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

22. Podle § 1001 o.z. vynaloží-li nepoctivý držitel nutné náklady, jichž bylo potřeba pro zachování podstaty věci, náleží mu jejich náhrada. Pokud jde o ostatní náklady, použijí se obdobně ustanovení o nepřikázaném jednateli.

23. Podle § 3006 o.z. vmísí-li se někdo do záležitostí jiné osoby, ač k tomu není oprávněn, jdou k jeho tíži následky z toho vzniklé.

24. Podle § 3009 o.z. ujme-li se někdo záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího svolení, nahradí mu tato osoba účelně vynaložené náklady, zařídil-li záležitost k jejímu převážnému užitku. Zda byla záležitost provedena k užitku jiného, se neposoudí podle obecných hledisek, ale se zřetelem k jeho pochopitelným zájmům a záměrům (odst. 1). Není-li užitek převážný, nemá nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů. Osoba, jejíž záležitost na sebe vzal, může po nepřikázaném jednateli požadovat, aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, aby nahradil škodu (odst. 2).

25. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva podle § 2079 o.z., neboť se žalovaný zavázal, že žalobci předá vozidlo, jež bylo předmětem koupě, a žalobce se zavázal, že vozidlo převezme a zaplatí za něj kupní cenu. Vozidlo však bylo v době uzavření kupní smlouvy exekutorem pojato do soupisu movitých věcí a exekutor rozhodl exekučním příkazem o jeho prodeji k uspokojení pohledávky uplatněné vůči manželce žalovaného v rámci exekučního řízení. Vozidlo tak bylo dotčeno jak generálním inhibitoriem podle § 44a odst. 1 EŘ, tak inhibitoriem speciálním podle § 47 odst. 6 EŘ. Kupní smlouva ohledně vozidla pojatého do soupisu movitých věcí v rámci exekuce, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným, tak byla uzavřena v rozporu s omezeními představujícími zákaz nakládání s majetkem postiženým exekučním příkazem, pročež nelze dospět k jinému závěru, než že smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je absolutně neplatná pro její rozpor se zákonem (§ 580 o.z., a § 47 odst. 6 EŘ).

26. Poněvadž tedy žalobce plnil, když žalovanému uhradil kupní cenu ve výši 8 000 Kč, aniž by existoval platný závazek, má podle § 2993 o.z. právo požadovat, aby mu druhá strana – žalovaný – vydala, co získala. Žalobce pak prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k vrácení uhrazené kupní ceny ve výši 8 000 Kč předžalobní výzvou ze dne [datum]. Podle § 1958 odst. 2 o.z. může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti žalovaného vydat částku 8 000 Kč, kterou získal, aniž by tu byl platný závazek, tak nastala na výzvu věřitele. K odeslání předžalobní výzvy došlo dne [datum]. Za den doručení pak lze požadovat 3. pracovní den po odeslání zásilky (srov. § 573 o.z.). Lze tedy mít za to, že výzva k plnění byla žalovanému doručena dne [datum], pročež ode dne následujícího se žalovaný ocitl v prodlení se splněním svého závazku a žalobce je tak oprávněn požadovat po žalovaném rovněž zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Žalobce však požaduje po žalovaném úhradu úroků z prodlení z dlužné částky až od [datum].

27. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do požadavku na zaplacení částky 8 000 Kč představující plnění žalobce, které žalovaný získal, aniž by tu byl platný závazek, a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky, toliko však v žalobcem požadovaném rozsahu, a tedy od [datum] do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

28. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

29. Žalobce se však podanou žalobou nedomáhal pouze vydání kupní ceny, kterou žalovanému zaplatil na základě neplatné kupní smlouvy, nýbrž rovněž nákladů, které vynaložil na opravu vozidla, které bylo předmětem neplatné koupě.

30. Žalobce nechal vozidlo v servisu opravit, přičemž servis vystavil žalobci fakturu [číslo] na částku 24 136 Kč, jež byla splatná dne [datum] v hotovosti, a fakturu [číslo] na částku 34 699 Kč, jež byla splatná dne [datum] rovněž v hotovosti. V řízení pak nevyplynulo nic, co by zpochybnilo, že k opravě vozidla skutečně došlo a že žalobce uhradil částky, jež mu byly servisem fakturovány.

31. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným pak vyplynulo, že byla uzavřena dne [datum], kdy obě smluvní strany kupní smlouvu vlastnoručně podepsaly, což se podává z ověřovacích doložek, které byly na kupní smlouvu připojeny. Ačkoliv byla samotná kupní smlouva datována dne [datum], smluvní strany si nechaly své podpisy úředně ověřit, přičemž na smlouvu byly připojeny doložky pro legalizaci, nikoliv pro vidimaci. Z uvedeného je tak zřejmé, že smlouva byla oběma smluvními stranami podepsána právě až dne [datum], kdy byly doložky na smlouvu připojeny.

32. Poněvadž byla kupní smlouva, jejímž předmětem bylo vozidlo, mezi žalobcem a žalovaným uzavřena až dne [datum], přičemž k opravám vozidla došlo již v [anonymizováno] [rok], je zcela zřejmé, že v době provedení oprav vozidla, a tedy v době, kdy žalobce vynaložil investice do vozidla, nesvědčil žalobci žádný právní důvod, pro nějž by měl do vozidla jakkoliv investovat. Žalobce opíral skutečnost, že do vozidla investoval o to, že se považoval za vlastníka vozidla, když před jeho opravou uzavřel s žalovaným ohledně vozidla kupní smlouvu. V řízení však bylo prokázáno, že kupní smlouva byla uzavřena až dva měsíce poté, co žalobce do vozidla investoval.

33. Žalobce však v žalobě tvrdil, že kupní smlouva byla uzavřena v prosinci, konkrétně [datum], přičemž po jejím uzavření byl žalovaným ujišťován, že pojetí vozidla do soupisu v rámci exekuce je pouze formálním omylem, který se podaří vyřešit, s tím, že se žalobce na toto ujištění žalovaného spolehl a do vozidla investoval, neboť jej hodlal užívat. Při prvním jednání ve věci, jež se konalo dne [datum] a při němž byly účastníci poučeni o koncentraci řízení ke konci prvního jednání podle § 118b o.s.ř., pak žalobce doplnil, že o pojetí vozidla do soupisu exekuce se dozvěděl asi měsíc po uzavření kupní smlouvy. Až po předestření předběžného právní názoru soudu žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že opravuje svůj přednes učiněný při jednání s tím, že oprava předcházela pokusu o zápis žalobce jako vlastníka vozidla, a tedy k ní nedošlo až poté. Tuto opravu svého tvrzení pak žalobce zopakoval na počátku jednání dne [datum]. Soud však musí konstatovat, že se o žádnou opravu tvrzení žalobce nejedná, neboť dosavadní tvrzení žalobce byla zcela konzistentní a žalobce k jejich„ opravě“ přistoupil až po předestření předběžného právního názoru soudu. Uvedený obrat v časové souslednosti však nemůže ospravedlnit ani skutečnost, již žalobce uváděl při jednání dne [datum], a tedy že si přesný soulad věcí neuvědomil s ohledem na delší dobu, která již uplynula. Onen„ chybný“ přednes na jednání dne [datum] však zcela korespondoval s tvrzeními uvedenými již v žalobě, jež byla podána [datum], a v níž žalobce uváděl, že jej žalovaný ujišťoval o tom, že pojetí vozidla do soupisu movitých věci v rámci exekuce je pouhým formálním omylem, na což se žalobce spolehl a do předmětu koupě investoval. Žalobcem učiněná„ oprava“ jeho tvrzení tak žádnou opravou není, nýbrž se jednalo o nové tvrzení, jež však bylo učiněno až po koncentraci řízení podle § 118b o.s.ř. ke konci prvního jednání ve věci, pročež soud k novým tvrzením žalobce nepřihlížel.

34. I pokud by tedy byla kupní smlouva uzavřena dle tvrzení žalobce dne [datum], žalobce v době vynaložení investic do vozidla již věděl o soupisu vozidla v rámci exekuce, pročež nelze mít za to, že by měl z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Naopak lze uzavřít, že věděl nebo mu z okolností muselo být zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Z uvedeného důvodu by tak žalobce byl nepoctivým držitelem vozidla (§ 992 odst. 1 o.z.).

35. Ostatně, i pokud by se snad žalobce dozvěděl o soupisu vozidla v rámci exekuce až po provedení jeho opravy, lze o jeho případném omylu o oprávněnosti nakládat s vozidlem pochybovat. Byť má zápis v evidenci vozidel pouze deklaratorní charakter, žalobce měl při převzetí vozidla k dispozici malý technický průkaz, v němž byla jako vlastník vozidla zapsána manželka žalovaného, nikoliv sám žalovaný. Pokud tedy žalovaný následně nesplnil svůj závazek ze smlouvy provést odhlášení vozidla z evidence motorových vozidel a k přihlášení žalobce jako jeho nového vlastníka, měly s ohledem na okolnosti (žalovaného neznal, viděl jej poprvé u své známé a v malém technickém průkazu nebyl žalovaný jako vlastník uveden) vyvstat žalobci pochyby o oprávněnosti žalovaného prodat vozidlo (přestože žalobce uváděl, že mu žalovaný ukazoval rozhodnutí soudu, podle něhož mu vozidlo náleží, což však ostatně žalobce ani neprokazoval) a žalobce se tak měl s běžnou opatrností (§ 4 o.z.) celou věcí více zabývat, a to před tím, než do vozidla investoval.

36. Poněvadž tedy k uzavření kupní smlouvy ([datum]) došlo až po provedení opravy vozidla ([anonymizováno] [rok]), nezbývá než dospět k závěru, že se žalobce, jenž nechal vozidlo opravit, jako nepřikázaný jednatel vmísil do záležitostí jiné osoby, ač k tomu nebyl oprávněn, pročež jdou k jeho tíži následky z toho vzniklé (§ 3006 o.z.). Ke stejnému závěru by pak soud musel dospět, i pokud by k uzavření kupní smlouvy došlo dne [datum], jak žalobce tvrdil a jak byla kupní smlouva datována, neboť v takovém případě se žalobce dozvěděl o soupisu vozidla v rámci exekuce asi měsíc po jejím uzavření, a tedy v [anonymizováno] [rok], přičemž k investicím do vozidla došlo až následně (v [anonymizováno] [rok]). V takovém případě by žalobce byl nepoctivým držitelem vozidla a ohledně nákladů, které jako nepoctivý držitel vynaložil, by se užila úprava nepřikázaného jednatelství (§ 1001 o.z.). Poněvadž v kupní smlouvě bylo vozidlo označeno„ na náhradní díly“, nelze totiž mít za to, že by bylo lze opravu vozidla do provozuschopného stavu považovat za nutné náklady, jichž bylo potřeba pro zachování podstaty věci, nýbrž šlo o náklady ostatní.

37. V takovém případě tak podle § 3006 o.z. jdou k tíži žalobce následky z toho vzniklé, přičemž podle § 3009 o.z. by měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, avšak pouze, zařídil-li záležitost k převážnému užitku žalovaného s tím, že není-li užitek převážný, nemá jako nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů. To, zda skutečně byla provedená oprava k užitku žalovaného, tak byl žalobce jako nepřikázaný jednatel povinen nejen tvrdit, ale i prokazovat. Žalobce však k otázce zhodnocení vozidla ve vztahu k užitku žalovaného neuvedl ničeho a rovněž ani neoznačil žádné důkazy, a to ani přes poskytnuté poučení soudu podle § 118a o.s.ř.

38. Za dané situace tak nezbývá než uzavřít, že v řízení nebylo prokázáno, že by oprava vozidla byla k převážnému užitku žalovaného, pročež žalobce nemá právo na náhradu nákladů v celkové výši 58 835 Kč, které na opravu vozidla vynaložil.

39. Soud konstatuje, že účastnickou výpověď žalobce shledal nepřesvědčivou a nedůvěryhodnou, když žalobce jednak uváděl, že na kupní smlouvě nebyly podpisy ověřeny, avšak soudu sám předložil smlouvu s úředně ověřenými podpisy, rovněž uváděl, že k převozu vozidla do autoservisu došlo několik dní po podpisu smlouvy, což si opět odporuje se samotnými tvrzeními žalobce, jenž tvrdil, že smlouva byla uzavřena [datum] a první oprava vozidla byla fakturována až více než po měsíci, konkrétně dne [datum], přičemž dle tvrzení žalobce měla být faktura vystavena ihned při převzetí vozidla.

40. Na základě shora uvedeného tak soud v bodě II. výroku žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do požadavku na zaplacení částky 58 835 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení.

41. Současně soud v bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějším účastníkem byl žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly.