16 A 16/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Jiřího Derfla a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: Ing. E. J., narozený dne X bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Kateřinou Bártovou sídlem Mostecká 2580, 438 01 Žatec proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2026, č. j. KUUK/074710/2026, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobce je povinen Krajskému soudu v Ústí nad Labem zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2026, č. j. KUUK/074710/2026, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Osek, odboru výstavby a místního hospodářství, ze dne 9. 2. 2026, č. j. MUO-995/2026 – Hs, kterým podle § 250 odst. 1 písm. h) a § 252 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, bylo žalobci, jakožto vlastníkovi pozemku p. č. X v k. ú. X, nařízeno, aby z uvedeného pozemku odstranil mobilní domek umístěný na pozemku v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací Města Osek, a byly stanoveny podmínky pro jeho odstranění.

2. Žalobce v žalobě současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že výkon napadeného rozhodnutí, resp. prvoinstančního rozhodnutí, na jehož základě by musel odstranit mobilní domek, by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. Dodal, že případné přiznání odkladného účinku není v rozporu s žádným veřejným zájmem.

3. Žalovaný nesouhlasil s návrhem žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě. Uvedl, že podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě nebyly naplněny, neboť žalobce neprokázal, že by mu výkonem napadeného rozhodnutí hrozila vážná újma. Tvrzená újma je formulována pouze v obecné rovině a žalobce nijak nekonkretizoval, jakým způsobem mají být dotčena jeho vlastnická práva.

4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.

5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že majetek žalobce se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci žalobce. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobce nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně ustoupit zájmům žalobce do meritorního rozhodnutí věci soudem.

6. Soud veden shora uvedeným testem posoudil návrh žalobce a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal splnění hned první podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. existenci újmy, která by byla způsobena výkonem nebo jinými právními následky žalobou napadeného rozhodnutí.

7. V projednávané věci žalobce brojí proti rozhodnutí, kterým mu bylo nařízeno, aby odstranil mobilní domek umístěný na jeho pozemku p. č. X v k. ú. X. Žalobce v žalobě toliko obecně tvrdil, že odstranění mobilního domku by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám. Za stěžejní soud považuje skutečnost, že se jedná o odstranění mobilního domku. Obecně je přitom známo, že mobilní dům lze s ohledem na jeho konstrukci a technické vlastnosti relativně snadno přemístit, aniž by došlo k jeho poškození či zničení, a lze jej znovu využít na jakémkoliv jiném vhodném místě. Žalobce neuvedl žádné podstatné překážky, které by mu v přemístění mobilního domu bránily. Neuvedl ani žádnou konkrétní újmu, která by mu v souvislosti s odstraněním mobilního domku měla vzniknout. Pokud by následně došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí, není vyloučené mobilní domek dopravit zpět a umístit na současné místo. Samotné přemístění mobilního domu tak obecně nepředstavuje opatření, které by mělo významné nevratné následky.

8. Prokázat negativní důsledek (újmu) spočívající ve výkonu napadeného rozhodnutí nebo jeho jiných právních následcích, jakožto jednu z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, bylo výhradně na žalobci. Tuto povinnost však žalobce nesplnil, jelikož z výše uvedeného je zjevné, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o újmu, která by mu vznikla v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí.

9. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem, kdy je možno konstatovat, že žalobce ohledně již první ze tří kumulativně daných zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě neunesl břemeno tvrzení, natožpak břemeno důkazní, ztratilo na významu, aby se soud zabýval případným splněním ostatních dvou zákonných podmínek, jak byly vymezeny shora.

10. Veden těmito úvahami soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení, a návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.

11. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost poplatku byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

12. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1649001626.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 7. července 2026 Mgr. Václav Trajer v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.