16 A 5/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera, a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci žalobce: R. K., narozen X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem o žalobě na ochranu proti nečinnosti, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za podanou žalobu.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „soud“) dne 2. 10. 2025 včetně jejího doplnění ze dne 13. 11. 2025 napadl mimo jiné rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2025, č. j. KUUK/ 161181/2025, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Základní školy s rozšířeným vyučováním cizích jazyků, X (dále jen „ZŠ T. č. 1“ či „správní orgán prvního stupně“), ze dne 7. 10. 2025, č. j. ZŽMET-P-08/2025-06-07, kterým bylo přerušeno obnovené řízení ve věci přestupu nezletilého A. K. na uvedenou školu.

2. Soud nejprve usnesením ze dne 13. 4. 2026, č. j. 16 A 5/2026-74, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost. Nejvyšší správní soud stížnosti žalobce vyhověl a rozsudkem ze dne 20. 5. 2026, č. j. 9 As 55/2026-19, usnesení o zastavení řízení zrušil a vrátil věc soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud nejprve konstatoval, že pokud žaloba žalobce směřovala proti rozhodnutí o přerušení řízení, pak měla být jako nepřípustná podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.“) odmítnuta. Poukázal však na to, že pokud žalobce namítal, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, žalovaný nesprávně posoudil právní moc rozhodnutí základní školy, učinil nesprávné závěry o dobré víře školy, nerespektoval rozsudek Okresního soudu v Nymburku a nesprávně posoudil předběžnou otázku rozhodnou pro přerušení řízení, tedy že není důvod pro přerušení řízení, pak podstatou sporu není otázka přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o přerušení řízení, nýbrž důvodnost a zákonnost přerušení. Proto je v řízení o nečinnostní žalobě skutečnost, že řízení bylo přerušeno, skutkovou okolností podléhající k žalobní námitce kognici správního soudu jako součást zjišťovaného skutkového stavu. Nejvyšší správní soud zdůraznil s odkazem na svou judikaturu, že žalobce nemůže mít újmu z toho, že omylem zvolil nesprávný žalobní typ, a že žalobce musí být poučen o tom, že soud hodnotí povahu napadeného úkonu či nečinnosti správního orgánu odlišně, a žalobce musí být vyzván k přizpůsobení obsahu, resp. náležitostí žaloby. Nejvyšší správní soud proto uložil soudu povinnost poučit žalobce o nepřípustnosti podané žaloby proti rozhodnutí žalovaného a vyzvat jej k úpravě žaloby.

3. V dalším řízení soud přípisem ze dne 9. 6. 2026 vyzval žalobce s odkazem na výše vyjádřený právní názor Nejvyššího správního soudu, aby sdělil, zda trvá na své žalobě proti rozhodnutím správních orgánů (o přerušení řízení), a že v takovém případě by bylo namístě žalobu odmítnout, či zda se domáhá soudní ochrany proti nečinnosti správního orgánu. V tomto případě, ještě neformálním způsobem, byl žalobce poučen o tom, jak je třeba doplnit žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, aby splňovala všechny obecné i zvláštní náležitosti řádné žaloby tohoto typu.

4. Na základě tohoto přípisu žalobce podanou žalobu upřesnil tak, že žádá, aby ji soud projednal jako žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s., nikoli jako žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. V tomto doplnění žaloby ze dne 10. 6. 2026 žalobce uvedl, že se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje v obou jím vedených řízeních, ve kterých rozhodnutím ze dne 5. 11. 2025, č. j. KUUK/161181/2025, zamítl odvolání žalobce proti usnesení ZŠ T. č. 1 o přerušení obnoveného řízení přestupu nezletilého A. K. na tuto školu; a rozhodnutím ze dne 10. 11. 2025, č. j. KUUK/161180/2025, zamítl odvolání žalobce proti usnesení Y (dále jen „ZŠ T. č. 2“) o přerušení obnoveného řízení ve věci přestupu nezletilé E. K. na tuto školu. Shrnul dosavadní průběh řízení od podání žádostí o obnovu řízení a uvedl, že ani v jednom z obnovených řízení dosud nebylo meritorně rozhodnuto. Uvedl, že v obou řízeních využil prostředek ochrany proti nečinnosti správního orgánu podle § 80 správního řádu, když dne 13. 11. 2025 podal návrhy na opatření proti nečinnosti ve vztahu k oběma obnoveným řízením a žalovaný žádné opatření dosud nepřijal. Závěrem navrhl, aby soud rozsudkem určil, že žalovaný byl nečinný v obnovených řízeních ve věci přestupu nezletilých dětí žalobce a aby žalovanému uložil povinnost ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku přijmout opatření podle § 80 správního řádu k odstranění nečinnosti v uvedených správních řízeních a povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

5. Usnesením ze dne 23. 6. 2026, č. j. 16 A 5/2026-98, byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby, zejména, mj. aby uvedl, proti komu žaloba směřuje, doplnil vylíčení rozhodných skutečností a upřesnil návrh výroku rozsudku (žalobní petit). Soud žalobce upozornil na to, že z obsahu jeho podání vyplývá, že pasivně legitimovaným subjektem pravděpodobně nebude Krajský úřad Ústeckého kraje. Poučil jej o tom, že v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti je žalovaným zpravidla ten správní orgán, který má vydat rozhodnutí ve věci samé. Žalovanými tedy musejí být v takovém případě správní orgány, jejichž nečinnost žalobce napadá, tedy správní orgány prvního stupně. Soud v usnesení zdůraznil, že v řízení o žalobě proti nečinnosti je vázán označením žalovaného, jak jej učinil žalobce, a pokud žalobce nezmění označení žalovaného subjektu, bude soud muset jednat s Krajským úřadem Ústeckého kraje jako s žalovaným, a to se všemi procesními důsledky pro výsledek řízení. V usnesení soud žalobce dále poučil o tom, že v řízení podle § 79 a násl. s. ř. s. se lze domáhat jen uložení povinnosti vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Požaduje-li žalobce předmětnou žalobou, aby bylo rozhodnuto v obnovených řízení, zahájených základními školami jakožto správními orgány prvního stupně v situaci, kdy nebyl úspěšným se svými návrhy na opatření proti nečinnosti u nadřízeného orgánu, pak by se měl tento jeho požadavek promítnout i do požadavku žalobního (tedy do petitu), a to výslovným návrhem na uložení povinnosti příslušnému (konkrétně označenému) správnímu orgánu prvního stupně vydat v (konkrétně označené) věci samé rozhodnutí. K tomu soud doplnil, že nečinnost nadřízeného správního orgánu při využití postupu dle § 80 správního řádu pouze otevírá cestu k nečinnostní žalobě. Je však zcela na žalobci, aby sdělil, zda na dosavadním označení žalovaného a žalobním petitu trvá, případně aby žalobu ve výše uvedeném rozsahu upravil. Soud upozornil žalobce, že v podobě, v jaké žalobce žalobu podáním ze dne 10. 6. 2026 doplnil, je žaloba neprojednatelná.

6. Na toto poučení soudu reagoval žalobce podáním ze dne 26. 6. 2026. V něm výslovně uvedl, že žaloba směřuje proti v záhlaví uvedenému žalovanému krajskému úřadu. Uvedl, že i přes využití prostředku ochrany proti nečinnosti dne 13. 11. 2025 nedošlo k odstranění nečinnosti správních orgánů prvního stupně (ZŠ T. č. 1 a č. 2) a nebylo ani přijato takové opatření, které by vedlo k odstranění tvrzené nečinnosti. Žalobce uvedl, že předložil své návrhy na přijetí opatření proti nečinnosti ve věci obou nezletilých a doklady o jejich doručení (žalovanému). Žalobní petit upřesnil tak, že navrhuje, aby soud uložil žalovanému povinnost učinit úkon směřující k odstranění tvrzené nečinnosti, případně poskytnout žalobci ochranu jiným způsobem dle názoru soudu.

7. Usnesením ze dne 30. 6. 2026, č. j. 16 A 5/2026-107, vyzval soud žalobce, aby odstranil nedostatky žaloby, konkrétně aby upřesnil návrh výroku rozsudku (žalobní petit), tedy jak má znít výrok rozhodnutí soudu. Upozornil žalobce na to, že jím naposledy formulovaný návrh výroku rozsudku neodpovídá § 81 odst. 2 s. ř. s., neboť z něho nelze seznat, jaká povinnost (tedy vydání jakého rozhodnutí a v jaké věci) a kterému správnímu orgánu má být soudem uložena. Současně jím žalobce přenášel na soud, aby si sám zvolil způsob ochrany, což je v rozporu s tím, že z podání musí být zřejmé, co žalobce navrhuje. Soud opakovaně zdůraznil, že u nečinnostní žaloby soud ani nemá otevřenou možnost „poskytnout ochranu jiným způsobem“, protože podle § 79 odst. 1 a § 81 odst. 2 s. ř. s. může uložit jen povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

8. Reakcí žalobce na tuto výzvu bylo podání ze dne 1. 7. 2026. V něm žalobce vylíčil, že opakovaně urgoval pokračování v obnovených řízeních a že tvrzená nečinnost i nadále trvá. Uvedl, že si je vědom toho, že pasivně legitimovanými správními orgány by mohly být správní orgány prvního stupně, ale že pasivní legitimaci nepovažuje za otázku projednatelnosti žaloby, ale za otázku její důvodnosti. K tomu upravil svůj žalobní petit tak, že navrhuje, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o návrhu žalobce ze dne 13. 11. 2025 na přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu ve věci obnovených řízení o přestupu nezletilých dětí K., in eventum, aby soud v případě, že dospěje k závěru, že žalovaný není pasivně věcně legitimován, návrh žalobce věcně projednal a otázku pasivní legitimace zhodnotil v rámci posouzení důvodnosti žaloby, in eventum, aby soud sám poskytl žalobci ochranu proti nečinnosti dle svého uvážení.

9. Před vlastním projednáním věci soud zkoumal, zda jsou splněny všechny podmínky řízení a zda žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti k tomu, aby mohla být věcně projednána, a dospěl k závěru, že nikoli.

10. Žalobce podanou žalobou včetně jejích doplnění v části vyloučené k samostatnému projednání brojil proti tvrzené nečinnosti žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, která dle názoru žalobce spočívá v tom, že žalovaný nepřijal žádné opatření proti nečinnosti ZŠ T. č. 1 a ZŠ T. č. 2 v přerušených obnovených řízeních ve věci přestupu nezletilých dětí K. na tyto školy a ani věcně nerozhodl o nevyhovění návrhu žalobce ze dne 13. 11. 2025 na přijetí opatření proti nečinnosti.

11. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky ochrany proti nečinnosti stanovené procesním předpisem pro řízení před správním orgánem, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle § 79 odst. 2 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který má podle žalobního tvrzení povinnost takové rozhodnutí nebo osvědčení vydat.

12. Podle ustanovení § 80 odst. 3 správního řádu, „opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník.“ Podle ustanovení odst. 4 „nadřízený správní orgán může a) přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí, b) usnesením převzít věc a rozhodnout namísto nečinného správního orgánu, c) usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením řízení, nebo d) usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí, lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější; přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3.“ Podle ustanovení odst. 6 „usnesení podle odstavce 4 se oznamuje správním orgánům uvedeným v odstavci 4 písm. b) až d) a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1; ostatní účastníci se o něm vyrozumí veřejnou vyhláškou. Usnesení nadřízený správní orgán vydá i v případě, že žádosti účastníka podle odstavce 3 věty druhé nevyhoví; toto usnesení se oznamuje pouze tomuto účastníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat.“ 13. Nejvyšší správní soud setrvale ve své judikatuře opakuje, že opatření nadřízeného orgánu vydané v rámci postupu dle ustanovení § 80 správního řádu není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. (k tomu srov. např. rozsudky ze dne 25. 11. 2011, č. j. 2 Ans 11/2011-95, ze dne 18. 12. 2012, č. j. Ans 16/2012-84, či ze dne 2. 6. 2016, č. j. 6 As 15/2016-31). V nynější věci není důvod se od této judikatury odchylovat.

14. Opatření proti nečinnosti správního orgánu podle § 80 správního řádu je procesním nástrojem, jehož případné bezvýsledné vyčerpání otevírá cestu k soudní ochraně před nečinností. Pokud účastník řízení nesouhlasí s výsledkem, ke kterému nadřízený správní orgán dospěl (nebo naopak nedospěl) v rámci postupu dle ustanovení § 80 správního řádu, pak ve smyslu § 79 a násl. s. ř. s. bezvýsledně vyčerpal prostředky, které mu na ochranu proti nečinnosti poskytuje správní řád (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2012, č. j. 9 Ans 16/2012-84). Vzhledem k tomu, že opatření proti nečinnosti není rozhodnutím s atributy podle § 65 odst. 1 s. ř. s. a není ani v žádné ze zákonem upravených variant rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s., není však možné domáhat se prostřednictvím nečinnostní žaloby jeho přijetí. Je přitom zcela nerozhodné, že žalobce svým žalobním petitem požaduje, aby žalovaný na návrh žalobce na přijetí opatření proti nečinnosti vydal rozhodnutí. Podstatné je, že zákonné ustanovení svěřuje nadřízenému správnímu orgánu při nečinnosti podřízeného správního orgánu přijmout „toliko“ opatření, které povahu rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. nemá.

15. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 25. 1. 2018, č. j. 4 Azs 187/2017-36, vyslovil právní větu, podle níž „žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného, kterou se žalobce domáhá, aby soud uložil nadřízenému správnímu orgánu přijmout opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 4 správního řádu, je podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 79 odst. 1 s. ř. s. nepřípustná“. Jestliže se žalobce domáhá přijetí opatření proti nečinnosti (bez ohledu na to jak sám toto opatření označuje), které není rozhodnutím s atributy podle § 65 odst. 1 s. ř. s. a zjevně není v žádné ze zákonem upravených variant rozhodnutím ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s., nelze se jeho přijetí domáhat rozhodnutím ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s.

16. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

17. Pokud se tedy žalobce svým návrhem domáhal proti nadřízenému správnímu orgánu uložení povinnosti vydat rozhodnutí o návrhu žalobce ze dne 13. 11. 2025 na přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu ve věci obnovených řízení o přestupu nezletilých dětí K. (jinými slovy: přijmout opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 4 správního řádu), a na tomto svém žalobním požadavku setrval i přes opakované poučení soudu, nelze než konstatovat, že žaloba není přípustná. Proto ji soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl.

18. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani žalobcův eventuální požadavek, aby mu soud poskytl ochranu proti nečinnosti „dle svého uvážení“. Soud není oprávněn namísto žalobce vymezit předmět soudní ochrany, určit žalovaného správního orgánu ani nahradit jeho návrh výroku vlastním uvážením. Z § 79 odst. 1 a 2 soudního řádu správního plyne, že žaloba musí být vztažena ke konkrétnímu správnímu orgánu, který má povinnost vydat konkrétní rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Z obecných náležitostí podání podle § 37 odst. 3 soudního řádu správního pak vyplývá, že musí být zřejmé, proti komu podání směřuje a co navrhuje.

19. Soud žalobce o těchto požadavcích vyrozuměl a poskytl mu příležitost žalobu odpovídajícím způsobem vymezit. Žalobce však ani v doplnění neoznačil správní orgán, který má podle jeho tvrzení vydat meritorní rozhodnutí či osvědčení, ani nespecifikoval rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, jehož vydání se domáhá. Jeho žádost, aby soud sám zvolil druh a předmět ochrany, proto nemůže představovat ani řádný alternativní návrh. Takový postup by popřel dispoziční oprávnění žalobce vymezit předmět řízení a současně by překročil meze soudní ochrany upravené v § 79 a § 81 soudního řádu správního.

20. Nad rámec uvedeného soud dodává, že pro případ skutečné nečinnosti v původním správním řízení se žalobce může po bezvýsledném vyčerpání prostředků ochrany podle správního řádu domáhat ochrany žalobou podle § 79 soudního řádu správního proti správnímu orgánu, který má povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. V tomto řízení však soud neposuzuje, zda jsou pro takový případ splněny další podmínky řízení ani zda by případná žaloba byla důvodná; žalobce takto předmět nynější žaloby nevymezil.

21. Jelikož žaloba směřuje k vydání úkonu, jehož se nelze nečinnostní žalobou domáhat, je její nepřípustnost samostatným a postačujícím důvodem odmítnutí.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., jež stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

23. Podle ustanovení § 10 odst. 3 poslední věty zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že soud vrátí zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut. Podmínky citovaného ustanovení byly v řešené věci splněny, soud proto výrokem III. rozhodl, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem dne 12. srpna 2026 Mgr. Václav Trajer v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.