17 Co 105/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudkyň JUDr. Jitky Válkové a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 580 526 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Lounech č. j. 7 C 197/2022-148 ze dne 29. dubna 2024,

I. Rozsudek Okresního soudu v Lounech č. j. 7 C 197/2022-148 ze dne 29. dubna 2024 se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 45 189 Kč, a to k rukám advokáta , Jméno advokáta A, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Soud prvního stupně shora uvedeným rozsudkem ve výroku I. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 850 526 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 850 526 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 161 636,98 Kč k rukám zástupce žalobce.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou podanou soudu dne 30. 9. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 850 526 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 9. 2022 do zaplacení jako neuhrazeného nájemného za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 dle uzavřené nájemní smlouvy o užívání trubkového lešení , Anonymizováno, . Žalobce tvrdil, že následně účastníci uzavřeli Dohodu o způsobu úhrady závazku a uznání závazku ze dne , datum, , ve které v bodě , hodnota, žalovaná uznala co do důvodu a výše dluh vůči žalobci z titulu neuhrazeného nájemného za lešení ve výši 860 526 Kč. Odkázal též na rozhodnutí o části předmětného nároku ve výši 10 000 Kč v soudním řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 156/2020 u téhož soudu prvního stupně, které bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 17 Co 2/2022 ze dne 22. 9. 2022.

3. Žalovaná namítala, že Dohoda o způsobu úhrady závazku a uznání závazku z , datum, je neplatným právním jednáním, je na ni třeba pohlížet jako na smlouvu nulitní, žalovanou k plnění nezavazující. K bodu , hodnota, Dohody uvedla, že jde pouze o prohlášení věřitele (žalobce) a žalovaná nemůže být takovýmto jednáním zavázána. Vznesla námitku promlčení žalobou uplatněné pohledávky, neboť ta vznikla mezi daty 1. 7. 2013 a 31. 1. 2014, přičemž žaloba byla podaná až v roce 2022. Žalovaná též poukázala na to, že faktura – daňový doklad za nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 jí do podání žaloby nebyla doručena, a tento daňový doklad byl vystaven žalobcem , datum, pod č. , hodnota, , a to se zcela chybným údajem, že k datu uskutečnění zdanitelného plnění došlo rovněž , datum, . Jeho postup byl v rozporu se zákonem o dani z přidané hodnoty. Závazek žalobce vyúčtovat žalované nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 do podání žaloby nebyl splněn, proto žalovaná nemohla závazek platně uznat.

4. Soud prvního stupně citoval závěry Okresního soudu v Lounech v rozsudku č. j. 13 C 156/2020-118 ze dne 10. 6. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 17 Co 2/2022-186 ze dne 22. 9. 2022, zejména pak závěry, týkající se rozhodnutí o nároku na částečnou úhradu za pronájem lešení ve výši 10 000 Kč dle , hodnota, dohody.

5. Soud prvního stupně uvedl, že účastníci uzavřeli v rámci své podnikatelské činnosti dne , datum, smlouvu o nájmu komponentů trubkového lešení , Anonymizováno, , dne , datum, za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzavřeli Dohodu o způsobu úhrady závazků a uznání závazků, kdy smlouva o nájmu uzavřená před 1. 1. 2014 se řídí právní úpravou dle obchodního zákoníku. S ohledem na to Dohodu účastníků, dle které mělo mezi smluvními stranami dojít k odstranění sporů, uznání závazku žalovanou a sjednání způsobu úhrady dlužného nájemného, soud prvního stupně posuzoval v souladu § 3028 odst. 3 o. z. podle obchodního zákoníku. Účastníci si v dohodě výslovně nesjednali použití občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb.

6. Soud prvního stupně měl za nepochybné, že v dohodě v , hodnota, žalovaná uznala dluh ve výši 1 810 631,47 Kč specifikovaný v příloze č. , hodnota, této dohody jednotlivými fakturami žalobce (věřitele) a zavázala se jej uhradit žalobci v měsíčních splátkách ve výši 100 000 Kč. Z článku , hodnota, dohody vyplývá ujednání o splatnosti splátek, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, počínaje splátkou splatnou do 30. 6. 2014 až do úplného zaplacení dlužníkem (žalovanou) v dohodě uznaného závazku. V článku , hodnota, Dohody žalovaná uznala dále dluh ve výši 860 526 Kč včetně DPH za nevyúčtované nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014, který se žalovaná zavázala uhradit poté, co doplatí dluh ve výši 1 810 631,47 Kč. Pod , hodnota, uvedeného článku věřitel (žalobce) prohlašuje, že dlužník (žalovaná) nemá vůči němu ke dni uzavření této Dohody (celkový dluh ve výši 2 671 157,47 Kč) žádné další pohledávky nebo jiné nároky. Dále soud prvního stupně vycházel z toho, že mezi účastníky nebylo sporné a vyplývá to i z rozhodnutí vydaných ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 156/2020, že první část uznaného dluhu ve výši 1 810 631,47 Kč byla uhrazena dne 14. 3. 2019. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce vyúčtoval fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, splatnou , datum, zbývající část nájemného za trubkové lešení , Anonymizováno, dle žalovanou uznaného závazku dle přílohy č. , hodnota, Dohody o způsobu úhrady závazku a uznání dluhu ve výši 848 426 Kč včetně DPH (848 426 + 12 100=850 526), nárokovanou v této projednávané věci.

7. Pokud jde o námitku žalované, že příloha č. , hodnota, Dohody neobsahuje konkrétní faktury, soud prvního stupně poukázal na to, že tato příloha obsahuje dosud nevyúčtované nájemné uvedené v konkrétních cenách včetně 21 % DPH připadajících na jednotlivé měsíce v období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014, žalovanou uznané a dlužné ke dni podpisu Dohody. Konstatoval též, že z takto specifikovaného nájemného bylo rozhodnuto ve věci sp. zn. 13 C 156/2020 o částce 10 000 Kč. Pokud jde o námitku žalované, že není zavázána jednostranným prohlášením věřitele (žalobce) v , hodnota, Dohody, odkázal na závěr odvolacího soudu, že na základě obsahu ani systematického členění Dohody nelze dospět k závěru, že v , hodnota, dohody je obsaženo pouze jednostranné prohlášení žalobce o tom, že dosud nevyúčtované nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 v celkové výši 860 526 Kč včetně DPH dlužníkovi vyúčtuje formou faktur – daňových dokladů a dlužník tuto částku zaplatí věřiteli po úhradě dluhu ve výši 1 810 631,47 Kč po měsíčních splátkách ve výši 100 000 Kč, přičemž účastníci v souladu s , hodnota, Dohody nahradili tímto ujednáním ujednání o splatnosti nájemného dle původní smlouvy o nájmu.

8. Soud prvního stupně měl za vyvrácenou námitku žalované, že faktura – daňový doklad dne , datum, pod č. , hodnota, vystavená žalobcem jí do podání žaloby nebyla doručena, a rovněž obsah faktury považoval za jednoznačný.

9. Soud prvního stupně k námitce žalované ohledně neplatnosti Dohody s odkazem na nedostatky vystaveného daňového dokladu a na nesprávný postup žalobce v rozporu se zákonem o DPH, uvedl, že tyto výhrady by měly být řešeny v řízení před finančním úřadem. Odkázal na to, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného, a nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Uvedl, že postup žalobce jako plátce DPH není předmětem tohoto sporu a že účastníci Dohodou upravili své soukromoprávní vztahy. Pokud by bylo možné dospět k závěru, že došlo k porušení veřejnoprávních předpisů, není takový argument pro soukromoprávní dohodu stran relevantní (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 314/2023).

10. Pokud jde o žalovanou vznesenou námitku promlčení, soud prvního stupně vzal za prokázané, že ze strany žalované k úplnému doplacení závazku ve výši 1 810 631,47 Kč, uznaného pod , hodnota, Dohody došlo dne 14. 3. 2019 a pokud se žalobce domáhá žalobou podanou dne 30. 9. 2022 zaplacení částky 848 426 Kč, učinil tak před uplynutím čtyřleté promlčecí doby (§ 392 odst. 1, § 397 obch. zák.).

11. S ohledem na shora uvedené soud prvního stupně, kdy měl za prokázané, že se v projednávané věci jedná o spor se stejným skutkovým stavem a právním posouzením jako ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 156/2020, neshledal důvody pro odchýlení se od závěrů odvolacího soudu v odkazované věci, žalobě vyhověl.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

13. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Uvedla, že pokud jde o částku 860 526 Kč, která měla být sjednána jako závazek žalované k žalobci, a sestávající ze základu daně 711 178,51 Kč a DPH 21 % 149 347,49 Kč, je nepochybné, pokud žalobce nejpozději k uzavření Dohody (, datum, ) daňové doklady na dříve dohodnuté plnění nevystavil, že tyto pohledávky, především včetně DPH, za žalovanou mít nemohl. Podle žalované pohledávka na DPH z titulu skutečně poskytnutého nájmu mohla být založena až řádně vystaveným daňovým dokladem, kdy žalobce bylo povinen tuto DPH odvést příslušnému správci daně. Byla-li tedy k datu , datum, účastníky sjednána taková dohoda o uznání závazku ve výši 860 526 Kč, tedy pohledávky, kterou žalobce za žalovanou neměl, neboť obsahovala i ujednání o uznání závazku z titulu daně z přidané hodnoty, kterou žalobce za žalovaným k tomuto datu mít nemohl, je takovéto ujednání neplatné, neboť žalobce postupoval v rozporu se zákonem o DPH, případně v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná uvedla, že daňový doklad č. , hodnota, , datovaný dnem , datum, a obsahující vyúčtování nájemného za lešení, které bylo poskytnuto v roce 2014, skutečně převzala dne , datum, , avšak vrátila jej žalobci s tím, že žádné plnění z jeho strany v roce 2022, které by korespondovalo zdanitelnému plnění k datu , datum, , jí poskytnuto nebylo. Ohledně uskutečnění zdanitelného plnění odkázala na příslušná ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty a uvedla, že žalobce nemohl mít za ní pohledávku na DPH, kterou nezúčtoval, tedy ani neodvedl státu, jako daň na výstupu, a na druhou stranu žalovaná neměla možnost provedení jejího odpočtu jako daně na vstupu. Žalovaná rovněž namítala nedostatečnost daňového dokladu, pokud jde o určení plnění žalobce. Nesouhlasila s tím, že v nyní posuzované věci se jedná o totožný nárok jako v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 13 C 156/2020. Je-li z výše uvedených důvodů neplatnou Dohoda o způsobu úhrady závazku a uznání závazku ze dne , datum, , neboť ve vztahu k příloze č. , hodnota, obsahuje nezúčtované nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014, a to včetně DPH ve výši 21 %, má žalovaná za to, že oprávněně vznesla námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku.

14. Žalovaná dále doplnila, že Dohoda byla uzavírána za žalobce , jméno FO, v jeho zastoupení , jméno FO, , tzn. nebyla uzavírána žalobcem samotným. Je zde sice odkaz na plnou moc, ale plná moc není k Dohodě připojena. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že na Dohodu je možno pohlížet jako na akt právně neplatný, protože ji uzavíral za žalobce někdo, kdo k tomu samostatnou způsobilost neměl.

15. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

16. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že se jedná o spor se stejným skutkovým základem jako vedený u soudu prvního stupně pod sp. zn. 13 C 156/2020, v němž žalobce uplatnil pouze část svého nároku ve výši 10 000 Kč z celkové výši 860 256 Kč, a odkázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 17 Co 2/2022-186 ze dne 22. 9. 2022. Žalobce upozornil, na , hodnota, Dohody o nahrazení veškerých předešlých smluvních ujednání v plné rozsahu touto dohodou, kdy má za to, že jde o dohodu o narovnání, čemuž neodpovídá argumentace žalované, že sporná pohledávka musela být vyfakturována před uzavřením Dohody. Označení účtovaného plnění ve faktuře č. , hodnota, považuje za jednoznačné. Podle žalobce soud prvního stupně správně odůvodnil odmítnutí námitky žalované o neplatnosti Dohody pro tvrzený rozpor se zákonem o DPH. Strany si jednoznačně v Dohodě dohodly splatnost sporného závazku, přičemž otázka daně z přidané hodnoty není předmětem tohoto sporu a není pro soukromoprávní Dohodu stran relevantní. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 314/2023. Navrhl napadený rozsudek potvrdit.

17. Napadený rozsudek odvolací soud přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Z podané žaloby vyplývá, že žalobce se žalobou, podanou u soudu prvního stupně dne 30. 9. 2022, domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 850 526 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 9. 2022 do zaplacení jako části neuhrazeného nájemného za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 dle uzavřené nájemní smlouvy o užívání trubkového lešení , Anonymizováno, , a to s odkazem na , hodnota, Dohody o způsobu úhrady závazku a uznání závazku ze dne , datum, .

19. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. částečně zopakoval dokazování.

20. Z Dohody o způsobu úhrady závazku a uznání závazku (Dohoda) ze dne , datum, mezi žalobcem jako pronajímatelem (věřitel) a žalovanou jako nájemcem (dlužník) odvolací soud zjistil, že podle , hodnota, účelem jejího uzavření bylo odstranění sporů a pochybností mezi smluvními stranami Smlouvy o nájmu komponentů trubkové lešení , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, a Dohodou věřitel a dlužník jednotlivě konstatují a zavazují se k následujícímu:

21. Dlužník uznává svůj závazek vůči věřiteli z titulu Smlouvy o nájmu (…), a to v celkové výši 1 810 631,47 Kč; závazek je specifikován jednotlivými fakturami věřitele v Příloze č. , hodnota, , která tvoří nedílnou součást této Dohody.

22. Dlužník se zavazuje svůj závazek věřiteli uhradit podle této Dohody.

23. Věřitel prohlašuje, že dosud nevyúčtované nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 v celkové výši 860 526 Kč včetně DPH (jednotlivé částky jsou uvedeny v Příloze č. , hodnota, Dohody) dlužníkovi vyúčtuje formou faktur – daňových dokladů a dlužník tuto částku zaplatí věřiteli po úhradě dluhu ve výši 1 810 631,47 Kč, a to po měsíčních splátkách ve výši 100 000 Kč.

24. Věřitel prohlašuje, že dlužník nemá vůči němu ku dni uzavření této Dohody (celkový dluh ve výši 2 671 157,47 Kč) žádné další pohledávky nebo jiné nároky.

25. Podle , hodnota, Dohody veškerá předešlá smluvní ujednání jsou v plném rozsahu nahrazena touto Dohodou a uzavřením této Dohody se předešlá smluvní ujednání v plném rozsahu ruší…. Dohodou neupravené vztahy se řídí právním řádem ČR.

26. Z Přílohy č. , hodnota, k Dohodě se podává, že obsahuje údaje o výši dosud nevyúčtovaného nájemného v cenách včetně DPH za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014, přičemž jednotlivé částky nájemného včetně DPH jsou uváděny pro každý kalendářní měsíc zvlášť a nakonec je uvedeno nevyúčtované nájemné 860 526 Kč.

27. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobcův právní zástupce vyzval žalovanou s odvoláním na Dohodu ze dne , datum, k zaplacení dluhu ve výši 860 526 Kč do 5 dnů na určený účet, pod hrozbou soudního vymáhání zbývající částky 850 526 Kč.

28. Účastníci se lišili v právním názoru na otázku, zda , hodnota, Dohody je toliko jednostranným a žalovanou nezavazujícím právním jednáním (prohlášením) žalobkyně, jak namítá žalovaná. Odvolací soud, jak již uvedl ve svém rozhodnutí č. j. 17 Co 2/2022 ze dne 22. 9. 2022, má za to, že na základě obsahu ani systematického členění Dohody nelze dospět k závěru, že v , hodnota, je obsaženo toliko jednostranné prohlášení žalobce o tom, že dosud nevyúčtované nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 v celkové výši 860 526 Kč včetně DPH dlužníkovi vyúčtuje formou faktur – daňových dokladů a dlužník tuto částku zaplatí věřiteli po úhradě dluhu ve výši 1 810 631,47 Kč, a to po měsíčních splátkách ve výši 100 000 Kč. V úvodu , hodnota, Dohody se uvádí, že pro odstranění sporů a pochybností mezi smluvními stranami Smlouvy o nájmu komponentů trubkové lešení , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, , se mezi věřitelem a dlužníkem uzavírá tato Dohoda, kterou věřitel a dlužník jednotlivě konstatují a zavazují se k následujícímu, poté následuje pod , hodnota, uznávací prohlášení dlužníka a pod , hodnota, jeho závazek uhradit věřiteli závazek podle Dohody, následuje , hodnota, – viz shora, a , hodnota, , v němž věřitel prohlašuje, že dlužník nemá vůči němu ku dni uzavření této Dohody (celkový dluh ve výši 2 671 157,47 Kč) žádné další pohledávky nebo jiné nároky. Podle názoru odvolacího soudu nelze mít za to, že v , hodnota, Dohody by byl obsažen pouze jednostranný právní úkon žalobce, když systematicky toto ujednání konkretizuje, co v úvodu , hodnota, Dohody věřitel a dlužník jednotlivě konstatují a k čemu se zavazují, a současně po prohlášení věřitele o výši dluhu na dosud nevyúčtovaném nájemném následuje konstatování, že dlužník tuto částku zaplatí věřiteli po úhradě dluhu ve výši 1 810 631,47 Kč v měsíčních splátkách po 100 000 Kč.

29. Podle § 516 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), účastníci mohou dohodu změnit vzájemná práva a povinnosti.

30. Podle § 516 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.

31. Ze znění § 516 odst. 2 obč. zák. vyplývá, že smlouva o zřízení nového závazku nemá v pochybnostech zrušovací účinky ve vztahu k jinému již existujícímu závazku. Uvedené se uplatní ve všech případech, kdy se (jakoukoliv) dohodou stran zakládá nová závazková povinnost bez ohledu na to, zda nová povinnost má nějaký vztah k povinnosti původní. V souladu s § 516 odst. 2 a § 571 obč. zák. se ve všech těchto případech má za to, že obě povinnosti existují vedle sebe, pokud z dohody samotné jednoznačně nevyplývá její privativní účinek, tedy pokud z ní jednoznačně nevyplývá, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout.

32. Na základě označení Dohody účastníky jako dohody o způsobu úhrady závazku a uznání závazku ve spojení s ujednáním v , hodnota, Dohody, dle kterého dlužník tuto částku (860 526 Kč včetně DPH) zaplatí věřiteli po úhradě dluhu ve výši 1 810 631,47 Kč, a to po měsíčních splátkách ve výši 100 000 Kč, s přihlédnutím k , hodnota, Dohody, odvolací soud má za to, že nelze dospět k jednoznačnému závěru, že by smlouva o nájmu měla být touto Dohodou nahrazena jako celek a zaniknout, případně že by měl být dosavadní závazek zcela nahrazen závazkem novým (srov. § 585 obč. zák.). , hodnota, dohody hovoří o nahrazení veškerých předešlých smluvních ujednání v plném rozsahu; z toho však vzhledem k tomu, jaké (dílčí) otázky upravují zbývající části dohody, lze dovodit pouze změnu úpravy splatnosti závazků a sjednání sankcí pro případ prodlení. Je tedy třeba dospět k závěru, že účastníci v souladu s , hodnota, Dohody změnili tímto ujednáním toliko ujednání o splatnosti nájemného dle původní smlouvy o nájmu. Není správný závěr soudu prvního stupně, že v , hodnota, Dohody je závazek žalovanou uznán, neboť takovýto projev vůle z něj dovozovat nelze. Pokud jde tedy o otázku, jakým právním předpisem se bude řídit shora uvedená Dohoda, odvolací soud odkazuje na závěr soudu prvního stupně, který s odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. s. ř. uzavřel, že Dohodu účastníků je třeba posuzovat podle obchodního zákoníku. Tento závěr odpovídá zákazu retroaktivity nového právního předpisu vyjádřeného v ustanovení § 3028 odst. 3 o. s. ř., když Dohoda obsahuje kromě uznání závazku jakožto akcesorického právního institutu k právnímu vztahu hlavnímu v režimu obchodního zákoníku (smlouva o nájmu) pouze ujednání o změně závazku ze smlouvy o nájmu, a to v souladu s § 516 obč. zák. Na uvedeném nic nemění ani ujednání v Dohodě, že Dohodou neupravené vztahy se řídí právním řádem ČR, když si strany výslovně nesjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.) Nad rámec uvedeného lze pouze dodat, že se v posuzované věci neprosadí ani tzv. nepravá retroaktivita, upravená pro nájem v § 3074 odst. 1 o. z., neboť ji zákon pro nájem movitých věcí vylučuje.

33. Odvolací soud dále k námitce žalované, že Dohoda je neplatným právním aktem, neboť ji uzavíral za žalobce , jméno FO, , tedy někdo, kdo k tomu samostatnou způsobilost, resp. zmocnění neměl, odkazuje např. na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1635/2005, podle nichž právo namítat překročení oprávnění vyplývajícího pro zmocněnce z plné moci (příp. schválit jednání nezmocněné osoby) svědčí pouze tomu, za něhož byl dotčený právní úkon učiněn. Z toho plyne, že pouze ta strana, za kterou bylo jednáno (v tomto případě žalobce), může namítat neplatnost. Z uvedeného je zjevné, že tato námitka žalované nemůže být úspěšná.

34. Odvolací soud tedy shrnuje, že nájemní vztah založený smlouvou o nájmu ze dne , datum, a změněný Dohodou účastníků ze dne , datum, , nejméně ke dni 31. 1. 2014 (k němuž je účtován doplatek nájemného) trval. Žalovaná nenamítala, že by jí povinnost platit žalobkyni nájemné v období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 nevznikla. Namítla pouze, že žalobce do podání žaloby nesplnil závazek vyúčtovat žalované nájemné za období od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014. K tomu odvolací soud uvádí, že ze znění , hodnota, Dohody se nepodává, že by splatnost částky 860 526 Kč včetně DPH byla podmíněna tím, že žalobce na ni vystaví a žalované doručí daňový doklad. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 9. 2022 přitom vyplývá, že žalobce žalobkyni vyzval k doplacení všech dlužných splátek nájemného ve zbývající výši 850 526 Kč do 5 dnů, a tedy nejpozději ke dni podání žaloby žalovaná byla v prodlení se zaplacením vymáhané částky. Odvolací soud proto rovněž považoval za důvodný požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení z této částky od podání žaloby, přičemž uplatněná sazba úroku z prodlení odpovídá nař. vl. č. 351/2013 Sb.

35. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že soud prvního stupně se řádně vypořádal s námitkou žalované, že pohledávka na DPH z titulu skutečně poskytnutého nájmu mohla být založena až řádně vystaveným daňovým dokladem, který byl vystaven až po podání žaloby. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 860 526 Kč včetně DPH, tedy částky již zahrnující příslušnou daň z přidané hodnoty, vyplývá výslovně již z , hodnota, Dohody. Na tuto povinnost žalované nemá vliv, jak již vysvětlil soud prvního stupně, ani případné porušení právních předpisů z oblasti veřejného práva, včetně zákona o dani z přidaného hodnoty, žalobcem jako plátcem DPH. V tomto ohledu lze na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně plně odkázat.

36. Podle § 387 odst. 1 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

37. Podle § 387 odst. 2 obch. zák. promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

38. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

39. Podle § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti.

40. Podle § 392 odst. 2 obch. zák. u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.

41. Podle § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

42. Pokud jde o žalovanou uplatněnou námitku promlčení, kterou je třeba rovněž posuzovat podle právní úpravy obchodního zákoníku, k úplnému doplacení závazku uznaného pod , hodnota, Dohody došlo dne 14. 3. 2019 a v souladu s ujednáním v , hodnota, Dohody měla žalovaná započít se splácením částky 860 526 Kč včetně DPH ve splátkách po 100 000 Kč měsíčně nejdříve po uvedeném dni. Jestliže se úhrady tohoto závazku žalobce domáhal žalobou podanou dne 30. 9. 2022, učinil tak zjevně ještě před uplynutím čtyřleté promlčecí doby (§ 392 odst. 1, § 397 obch. zák.). Soud prvního stupně tedy v hodnocení důvodnosti námitky promlčení nepochybil.

43. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení.

44. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Tyto náklady v jím účtované výši 45 189 Kč jsou tvořeny: náhradou za tři úkony právní služby z tarifní hodnoty 850 526 Kč ve výši 3 x 11 740 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvěma náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a jednou náhradou hotových výdajů 450 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhradou za cestu osobním vozidlem z , adresa, a zpět v částce 626 Kč (, hodnota, km, při průměrné spotřebě , hodnota, l nafty na 100 km, ceně 38,70 Kč/1 l a náhradě 5,80 Kč za 1 km), náhradou za promeškaný čas v rozsahu čtyř půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025). Podle § 137 odst. 1, 3 je třeba k náhradě nákladů řízení připočíst částku 7 843 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést.

45. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce.