17 Co 107/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudců Mgr. Vladimíra Berana a JUDr. Jitky Válkové ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zaplacení 1 181 148 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2024, č. j. 34 C 169/2023-255,

I. Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2024, č. j. 34 C 169/2023-255, se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 32 694,20 Kč, a to k rukám advokátky tituly před jménem jméno FO ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o zaplacení částky 1 181 148 Kč, zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované k rukám právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 129 324,80 Kč (výrok II.). V odůvodnění okresní soud konstatoval, že žalobce se po žalované domáhá zaplacení 1 181 148 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, když účastníci uzavřeli dne datum jako fyzické osoby podnikající smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo mimo jiné i ujednání o vyplňování žádosti o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu ve smyslu § 78a zákona o zaměstnanosti (dále jen také „příspěvek“) a to vždy do 15. dne po kalendářním čtvrtletí. Na základě ústní dohody měla žalovaná tyto žádosti v zákonem stanovené lhůtě odesílat příslušnému úřadu práce tak, aby byl příspěvek žalobci přiznán a vyplacen. Za tím účelem měla žalovaná přístup do datové schránky žalobce a pod svým uživatelským jménem tyto žádosti odesílala. V minulých letech byl žalobci tento příspěvek pravidelně přiznáván a vyplacen. Žádost o příspěvek za I. čtvrtletí roku rok žalovaná včas nepřipravila a za žalobce ve lhůtě neodeslala. K podání žádosti došlo až datum, přitom žalovaná ještě datum obsluhovala datovou schránku žalobce, vyřizovala pro něho pracovněprávní záležitosti. V důsledku opožděného podání žádosti nebyl žalobci přiznán příspěvek v plné výši v částce 1 181 148 Kč. Tím byla žalobci způsobena škoda. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť má za to, že neporušila žádnou smluvní ani zákonnou povinnost, neboť se smlouvou ze dne datum nezavázala podávat žádosti o poskytnutí příspěvku, ale pouze žádosti vyplnit. K právní změně smlouvy přitom nedošlo. Dle žalobce došlo k ústní dohodě, že žalovaná bude odesílat žádosti o příspěvek asi týden po uzavření smlouvy o dílo, následně během řízení žalobce doplnil, že k tomu došlo později v době covidových událostí.

2. Po zjištěních z provedených důkazů (body 6. – 54. odůvodnění) dospěl soud k následujícímu skutkovému a právnímu závěru. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo podle § 2586 a § 2631 o. z., jejímž předmětem jsou činnosti spojené zejména s vedením účetnictví, kde hmotně zachycené výsledky činnosti žalované jako zhotovitele spočívaly v jiném výsledku činnosti, než je zhotovení věci nebo údržba, oprava či úprava věci. Žalobce uzavřel s Úřadem práce ČR ve smyslu podle § 78 zákona č. 435/2004 Sb. dohodu o uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Podle § 78a zákona o zaměstnanosti se zaměstnavateli, se kterým Úřad práce uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele, se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením formou částečné úhrady vynaložených prostředků na mzdy nebo platy a dalších nákladů. První podmínkou pro poskytnutí uvedeného příspěvku je podání písemné žádosti. Druhou podmínkou pro poskytnutí příspěvku je doručení žádosti o příspěvek úřadu práce nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí čtvrtletí. Pokud není žádost o příspěvek podána ve stanovené lhůtě, není možné příspěvek za příslušný měsíc poskytnout. Pro přiznání příspěvku za období 1. čtvrtletí roku rok tak musela být podle § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti žádost doručena Úřadu práce ČR nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí, tedy do datum. Tato žádost byla odeslaná žalovanou dne datum prostřednictvím datové schránky žalobce a Úřadu práce doručena dne datum.

3. Dále soud uvedl, že z ujednání smlouvy o dílo nelze dospět k závěru, že by úmyslem smluvních stran bylo sjednat povinnost žalované odesílat žádosti o příspěvek žalovanou. Účastníci v uvedené smlouvě konkrétně sjednali jednotlivé povinnosti žalované v souvislosti s vedením účetnictví, vedením agendy exekucí. Je zřejmé, že každá jednotlivá povinnost, činnost žalované týkající se vedení agendy účetnictví či vedení agendy exekuce byla jasně vymezena, konkretizována. Smluvně bylo jednoznačně ošetřeno, jaké konkrétní úkony bude žalovaná dle smlouvy o dílo činit. Žalované byl umožněn přístup do datové schránky žalobce pouze ve spojení s vedením agendy exekucí, dále měla doručovat pouze jí zpracovaná daňová přiznání, což je vymezeno v již zmiňovaném čl. I bodu 2 smlouvy. Pokud by úmyslem smluvních stran bylo sjednat povinnosti žalované odesílat žádosti o příspěvek, pak by žalobce neměl důvod tvrdit existenci ústní dohody o tom, že i žádosti o příspěvek bude odesílat žalovaná prostřednictvím jeho datové schránky. K námitce žalobce, že spolu se zjišťováním podmínek pro podání žádosti souvisí i její následné odeslání soud uvádí, za prvé, podle uzavřené smlouvy o dílo měla žalovaná vyplňovat žádosti o příspěvek. S vyplňováním žádostí je spjato i zjišťování podmínek pro podání žádosti (celkové počty zaměstnanců, které se mohou čtvrtletí po čtvrtletí měnit, zaplacení odvodů apod.). Žalovaná by těžko mohla žádost vyplnit bez relevantních podkladů, na základě, kterých zkoumala podmínky pro podání žádosti. Pokud by tak žalovaná nečinila, nemohla by žádost vyplnit. To ale neznamená, že s touto činností měla být spjata povinnost žalované žádosti odesílat. Za druhé, žádost měla dle čl. I. bodu 4 smlouvy vyplnit do 15. dne po kalendářním čtvrtletí, tedy několik dní před zákonem stanoveným termínem k doručení žádosti příslušnému správnímu orgánu, přičemž v tomto článku na rozdíl od již zmiňovaného čl. I bodu 2 není nic o tom, že by k zákonnému datu měla žádosti odesílat, tak jak to bylo jednoznačně smlouvou stanoveno v případě právě daňových přiznání. Soud při svých úvahách vycházel nejen z textu smlouvy, ale i z následného chování smluvních stran po uzavření smlouvy. adresa mohl žalobce legitimně očekávat, že žalovaná bude odesílat žádosti, když po uzavření smlouvy o dílo sám v letech rok tyto žádosti podával úřadu osobně a od roku rok je osobně odesílal, což je tvrzeno žalobcem a jeho tvrzení je podpořeno sdělením úřadu práce, tedy, že od roku rok byly žádosti podávány osobně žalobcem, od roku rok pak prostřednictvím datové schránky, podepsaném žalobcem a skenované či opatřeny elektronickým podpisem nebo bez podpisu. Od roku rok byly podávány výhradně prostřednictvím datové schránky. Dle soudu nad rámec uzavřené smlouvy o dílo podávala žádosti o příspěvek i žalovaná, a to ne dříve než od roku rok.

4. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalované nedošlo k porušení smluvní povinnosti tím, že neodeslala žádost o příspěvek dle § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti ve lhůtě do datum a že v příčinné souvislosti s tímto jednáním nebyl žalobci úřadem práce poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu. Z uzavřené smlouvy taková povinnost pro žalovanou nevyplývá a žalobce neprokázal existenci ústní dohody zavazující žalovanou k takové činnosti.

5. Dále soud uvedl další důvod, pro který nebylo možno žalobě vyhovět, a to že pro přiznání příspěvku za období 1. čtvrtletí roku rok musela být podle § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti žádost doručena Úřadu práce ČR nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí, tedy do datum. Konec této lhůty připadl na sobotu. V neděli dne datum žádost odeslala žalovaná prostřednictvím datové schránky žalobce Úřadu práce ČR a dne datum mu byla doručena. Úřad práce rozhodnutím ze dne datum rozhodl o neposkytnutí příspěvku z důvodu opožděného podání žádosti. Žalovaná v této souvislosti argumentovala mimo jiné i rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. spisová značka, který ve svých závěrech dospěl k tomu, že lhůta uvedená v § 78a je lhůtou procesní. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozhodnutí sp. zn. spisová značka. Ve světle těchto rozhodnutí to v dané věci znamená, že podle § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu, se konec této lhůty posunul na nejbližší následující pracovní den, tj. na pondělí datum. V tento poslední den lhůty žalobce žádost o poskytnutí příspěvku doručil do datové schránky Úřadu práce ČR. V souladu s § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu tak byla lhůta zachována. Soud tedy uzavřel, že nemůže být přičítán k tíži žalované nesprávný postup správného orgánu, který nesprávně vyhodnotil žádost o příspěvek jako opožděnou a žalobce proti rozhodnutí nepodal správní žalobu.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k plnému úspěchu žalované ve sporu.

7. Ve lhůtě stanovené zákonem podal žalobce proti rozsudku odvolání. Soudu I. stupně žalobce vytkl, že se nevypořádal se skutkovým stavem věci, kdy bylo prokázáno, že žalovaná měla přístup do datové schránky, sama podávala žádosti příspěvky v roce rok a rok a opožděně podala žádost až datum. Má za to, že závěr soudu I. stupně, že žádná dohoda nebyla mezi účastníky uzavřena, nemá oporu v provedeném dokazování. Klade otázku, z jakého důvodu by tedy žalovaná podávala žádosti v roce rok a rok datovou schránkou, k níž měla samostatný přístup.

8. K druhému důvodu, pro který soud I. stupně žalobu zamítl, žalobce upozornil, že odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se týkalo jiné situace, kdy se posuzovala omluvitelnost důvodů zmeškání lhůty, nikoli nedbalost žalované. Rozhodnutí Nejvyššího sudu ČR a Krajského soudu v Brně se pak týkala doručení žádosti jinému orgánu, nikoli otázky pozdního podání žádosti o příspěvek.

9. Žalobce je též názoru, že ačkoli lhůta pro podání žádosti o příspěvek je lhůtou procesní, nebyl v dané věci závažný omluvitelný důvod pro prominutí zmeškání lhůty.

10. Dále upozornil na zavedenou praxi mezi účastníky dl e§ 556 odst. 2 o. z., kdy žalovaná měla přístup do datové schránky, a to za účelem bezproblémového vyřízení žádosti, žádosti pravidelně odesílala a nikdy nenamítala, že toto plnění je plněním nad rámec uzavřené smlouvy či že žakové plnění ani nebylo nikdy sjednáno. Jelikož žalovaná pro žalobce vyřizovala i odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání příspěvku, je žalobce přesvědčen, že i žalovaná si vykládala svou smluvní povinnost tak, že má na základě smlouvy žádost o příspěvek nejen vyplňovat, ale i odesílat a že si žalovaná musela být této své smluvní povinnosti plně vědoma. Žalobce je tedy názoru, že oprávněně požaduje po žalované náhradu škody, když žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti, v důsledku čehož byla žalobci způsobena škoda. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek, žalobě zcela vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. K odvolání žalobce se vyjádřila žalovaná. Shrnula projednávanou situaci v tom směru, že žalobce jednak neprokázal, že žalovaná měla povinnost podat žádost o příspěvek a že se tak mělo stát nejpozději do datum, když mezi stranami žádné takové ujednání neexistovalo a jednak žalovaná podala žádost v souladu s ust. § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu včas, tj. datum, když lhůta skončila až dne datum a žalobce neučinil žádný aktivní krok k nápravě nesprávného správního rozhodnutí a sanoval tak škodu, kterou nyní vymáhá v tomto řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

12. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a násl. o. s. ř. napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Předně je třeba uvést, že Okresní soud v Ústí nad Labem zjistil skutkový stav dostatečně pro učinění správného právního závěru. Skutkový stav, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, nedoznal změn ani v řízení odvolacím.

14. V prvé řadě odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že ze smluvních ujednání nevyplývá úmysl stran sjednat povinnost žalované odesílat žádosti o příspěvek, když bylo stranami ujednání pouze ze strany žalované vždy do 15. dne po kalendářním čtvrtletí příslušnou žádost o příspěvek vyplnit. Kdyby měly strany v úmyslu při uzavírání smlouvy sjednat povinnost žalované tuto žádost i odeslat, lze předpokládat, že postupovaly obdobně jako v čl. I. bod 2, v němž se žalovaná zavázala k povinnosti nejen vypracovat daňová přiznání, ale následně je po verifikaci objednatelem i doručit na finanční úřad. Taktéž je správný postup soudu, který v souladu s § 556 odst. 2 o. z. vyhodnotil, že ani po uzavření smlouvy žalobce neočekával, že žádosti bude odesílat žalovaná, když v letech rok až rok tak činil on sám. Poukaz žalobce na přístup žalované do datové schránky není příhodný, neboť dle čl. I. bodu 5 byl přístup pro žalovanou zřízen pro vedení agendy exekuce.

15. K závěru soudu I stupně, že nebylo prokázáno uzavření následné ústní dohody zavazující žalovanou k odesílání žádostí o příspěvek, tak jako žalobce i odvolací soud klade otázku, z jakých důvodů by žalovaná od roku rok tyto žádosti sama odesílala.

16. Dle názoru odvolacího soudu k určité dohodě mezi stranami pravděpodobně došlo, avšak obsah této dohody se žalobci nepodařilo prokázat, přestože byl soudem I. stupně při jednání dne datum řádně a určitě poučen dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení, že mezi účastníky existovala dohoda, že povinností žalované bylo odesílání žádosti o příspěvek ve smyslu § 78a zákona o zaměstnanosti.

17. Jestliže nebylo prokázáno, že předmětem případné ústné dohody byla povinnost žalované podat žádost o příspěvek do konce kalendářního měsíce následujícím po uplynutí příslušného kalendářního čtvrtletí ve smyslu § 78a odst. 4 zákona o zaměstnanosti, popř. i dříve, tak žalovaná žádostí podanou dne datum žádnou povinnost neporušila, neboť žádost byla podána včas, když konec lhůty, která je lhůtou procesní, jak vysvětlil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze datum, sp. zn. spisová značka, nastal až dnem datum ve smyslu§ 40 odst. 1 písm. c) správního řádu. Jelikož tedy žalovaná zákonnou povinnost neporušila, ani nebylo prokázáno porušení smluvní povinnosti, nemůže žalovaná nést odpovědnost za škodu vzniklou žalobci.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek včetně nákladového výroku jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná. Žalobci proto byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení v celkového výši 32 694,20 Kč, představující dva úkony právní služby po 13 060 Kč (§ 7 bod 6 advokátního tarifu) za vyjádření k odvolání a účast právního zástupce žalované u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu) spolu s dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše s 21 % DPH ve výši 5 674,30 Kč. adresa a lhůta k plnění byly určeny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí lze za podmínek § 237 o. s. ř. podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).