17 Co 15/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudců Mgr. Vladimíra Berana a JUDr. Jitky Válkové ve věci žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno IČO Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno o zaplacení 170 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 12 C 25/2017-168 ze dne 25. října 2023

I. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově č. j. 12 C 25/2017-168 ze dne 25. října 2023 se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 9 922 Kč, a to k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 170 000 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení. Ve výroku II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 133 657 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně se proti žalované původně domáhala zaplacení částky 235 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, způsobené jí žalovanou porušením smlouvy, popřípadě na základě odpovědnosti podle § 1729 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně tvrdila, že účastníci začali spolu jednat 7. 9. 2016 v rámci své podnikatelské činnosti, a to žalobkyně jako objednatel a žalovaná jako zhotovitel, o subdodávce , Anonymizováno, pro rekonstrukci zastřešení expedice , právnická osoba, . Podle žalobkyně došlo k uzavření smlouvy o dílo fakticky už akceptací cenové nabídky žalované objednávkou žalobkyně, a to 30. 9. 2016. Přesto dne 30. 9. 2016 poslala žalovaná žalobkyni konečnou cenovou nabídku na 450 000 Kč a žalobkyně obratem poslala žalované novou objednávku stále pod číslem objednávky , Anonymizováno, a současně odeslala žalované i návrh smlouvy o dílo. Žalobkyně dále zejména tvrdila, že dne 5. 10. 2016 urgovala e-mailem žalovanou o případné připomínky k návrhu smlouvy o dílo a téhož dne obdržela připomínkovaný návrh smlouvy o dílo od žalované. Téhož dne 5. 10. 2016 odeslala žalobkyně zpět žalované návrh smlouvy o dílo se zapracovanými připomínkami a požádala o vrácení podepsané smlouvy o dílo a zaslání zálohové faktury. Dne 11. 10. 2016 žalobkyně požádala žalovanou o zaslání rozměrů nebo technického listu díla kvůli objednávce požárního nátěru a rovněž téhož dne žalobkyně reagovala na připomínky žalované ohledně požárního řešení díla. Dne 12. 10. 2016 sdělila žalovaná, že studuje smlouvu o dílo a od následujícího dne, tedy od 13. 10. 2016 již přestala brát žalovaná telefony a reagovat na zaslané e-maily. Žalobkyně teprve poté musela začít řešit dodávku , Anonymizováno, od jiného dodavatele, čímž došlo k nesplnění jejího termínu dokončení díla pro investora , právnická osoba, . a za toto prodlení byla žalobkyně , právnická osoba, . penalizována smluvní pokutou ve výši 235 000 Kč, kterou zaplatila.

3. Žalovaná namítala, že žalobkyně nemohla důvodně předpokládat, že mezi ní a žalovanou bude uzavřena smlouva o dílo, a nemohlo ani dojít k naplnění předpokladů uvedených v § 1729 o. z. Tvrdila, že předložený písemný návrh smlouvy nekorespondoval s ústně předjednanými podmínkami případného kontraktu, navrhovaná smlouva neměla být typově smlouvou o dílo, návrh měl mít akceptovatelné dodací termíny a měl zahrnovat vymíněné odlišné technické parametry dodávky, měl obsahovat vymíněnou absenci penalizace nezaviněně opožděné dodávky a další. Žalovaná má za to, že společné jednání účastníků nikdy nedospělo do stadia, kdy by se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, kdy to byla žalobkyně, která nepoctivým jednáním připravila písemný návrh smlouvy v rozporu s předjednanými a předpokládanými podmínkami. Podle žalované není daná příčinná souvislost mezi údajně vzniklou škodou a jejím jednáním. Žalovaná uvedla, že opakovaně upozorňovala, že požadovaný termín dodání , Anonymizováno, nelze garantovat, neboť již v době jednání byl termín obtížně technicky realizovatelný, že požadovala zálohovou platbu ve výši 50 % z celkové ceny díla a že odmítala zajištění svého závazku smluvní pokutou (penalizací); žalobkyně však její připomínky neakceptovala.

4. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do částky 65 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 65 000 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení a soud prvního stupně v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení zastavil.

5. Soud prvního stupně měl za prokázané tyto skutečnosti: Smlouvou o dílo, uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . jako objednatelem a žalobkyní jako zhotovitelem ze dne 23. 6. 2016 vzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že se touto smlouvou žalobkyně zavázala pro tuto společnost provést dílo – , Anonymizováno, a k zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každý započatý den prodlení v případě prodlení konečného předání díla.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi probíhala e-mailová korespondence v době od 9. 9. 2016 do 15. 10. 2016, kdy dne 9. 9. 2016 jednatel společnosti , právnická osoba, . přeposlal žalobkyni, resp. její zaměstnankyni (manažerce přípravy staveb) , jméno FO, cenovou nabídku žalované na dodávku , Anonymizováno, , v níž žalovaná stanovila, Anonymizováno, „obvyklý termín dodávky , Anonymizováno, 3 - 6 týdnů ode dne podpisu smlouvy“. Prokázáno bylo z e-mailové korespondence mezi účastníky, že téhož dne, tj. 9. 9. 2016 v 15:14 hod. , jméno FO, , odeslala , jméno FO, , jednateli společnosti , právnická osoba, s kopií , jméno FO, , stavbyvedoucímu žalované, objednávku , Anonymizováno, na výrobu , Anonymizováno, „dle jejich“ dohody, kdy v e-mailu byl stanoven požadavek žalobkyně na doručení „maximálně 4 týdny – do 10. 10. 2016“, měl být doručen „v pondělí návrh , Anonymizováno, “ a vyzvala k zaslání zálohové faktury. Dále bylo prokázáno, že e-mailem dne 12. 9. 2016 v 6:15 hodin p. , jméno FO, , jméno FO, odeslala změněnou objednávku na dodavatele , právnická osoba, , požádala o potvrzení objednávky a o zaslání zálohové faktury a dále požádala o zaslání návrhu smlouvy o dílo. Téhož dne, tj. 12. 9. 2016 v 15:56 hodin p. , jméno FO, e-mailem připomněla p. , jméno FO, , aby jí byla zaslána zálohová faktura a smlouva o dílo. Prokázáno bylo e-mailem ze dne 13. 9. 2016, že v 10:03 hod. žalovaná zaslala p. , jméno FO, změnu cenové nabídky s navýšením ceny na částku 381 000 Kč, kdy opět zdůraznila, že obvyklý termín dodávky vazníků je 3 – 6 týdnů ode dne podpisu smlouvy. Soud prvního stupně uvedl a zdůvodnil, že tvrzení žalobkyně, že žalovaná na její požadavek dodání do 4 týdnů reagovala změnou cenové nabídky mailem ze dne 13. 9. 2016, bylo vyvráceno. Reakcí na tuto změnu byl další e-mail p. , jméno FO, ze dne 14. 9. 2016, ve kterém žádala p. , jméno FO, (obchodně technický zástupce žalované) o informaci, jak je to se zálohou a dohodou o ceně. Dalším e-mailem ze dne 23. 9. 2016 v 6:23 hodin požádala znovu o zaslání aktuální cenové nabídky na dodání , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Prokázáno bylo, že p. , jméno FO, dne 23. 9. 2016 v 8:08 hodin mailem argumentoval p. , jméno FO, zvýšení ceny za vícepráce a téhož dne pak požádala p. , jméno FO, p. , jméno FO, o kontrolu materiálu , Anonymizováno, a o aktualizaci cenové nabídky. Prokázáno bylo, že následně dne 26. 9. 2016 požádala p. , jméno FO, e-mailem p. , jméno FO, o kontrolu materiálu , Anonymizováno, . P. , jméno FO, e-mailem z téhož dne 26. 9. 2016 ve 12:35 hodin oznámil p. , jméno FO, , že jí posílá finální cenovou nabídku s částkou 450 000 Kč, ve které žalovaná znovu trvala na termínu dodání 3–6. týdnů ode dne podpisu smlouvy. Odpovědí byl e-mail p. , jméno FO, , v němž ve 12:47 hodin p. , jméno FO, oznámila, že počká na konečnou finální nabídku. Téhož dne ve 14:18 hodin e-mailem poslala p. , jméno FO, p. , jméno FO, a , tituly před jménem, vzájemné kontakty s tím, aby se kontaktovali pro technické dořešení , Anonymizováno, .

7. Prokázáno bylo, že dne 30. 9. 2016 ve 13:13 hodin odeslala p. , jméno FO, p. , jméno FO, e-mail, ve kterém uvedla, že „v příloze posílá podepsanou objednávku na výrobu a dodání , Anonymizováno, v rámci akce , Anonymizováno, “ a požádala o potvrzení objednávky a zaslání na její e-mail zpět s tím, že do hodiny pošle návrh smlouvy o dílo. Připojenou Objednávkou , Anonymizováno, ze dne 30. 9. 2016 vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně objednala výrobu a dodání , Anonymizováno, v rámci akce , Anonymizováno, na středovou část do 42. týdne 2016 a dodání , Anonymizováno, na levou a pravou stranu do 43. týdne a souhlasila s celkovou cenou ve výši 450 000 Kč. Pro případ prodlení měla žalovaná podle této objednávky zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za každý kalendářní den a bylo na objednávce uvedeno, že „objednávka bude nahrazena smlouvou o dílo“. Prokázáno bylo dalším e-mailem p. , jméno FO, , že dne 30. 9. 2016 ve 13:59 hodin zaslala p. , jméno FO, přílohou návrh smlouvy o dílo a požádala o jeho zhlédnutí, zaslání připomínek či odsouhlasení návrhu. Prokázáno bylo, že dne 5. 10. 2016 žalovaná vrátila p. , jméno FO, návrh smlouvy o dílo, který žalovaná doplnila a současně pozměnila, a to v bodě 5.1. změnila žalobkyní stanovené termíny dodání, Anonymizováno, , Anonymizováno, na středovou část dodala namísto do 42. týdne do 28. 10. 2016 (tj. 44. týden) a , Anonymizováno, na levou a pravou stranu by dodala namísto do 43. týdne do 7. 11. 2016 (tj. 45. týden.) a dále doplnila o odstavec, dle kterého se v případě neplnění platebních podmínek objednatelem prodlužují termíny o dobu, po kterou bude objednatel v prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku dle smlouvy. Návrh smlouvy dále doplnila v bodě 6.2 o způsob placení ceny za dílo a k bodu 9 nazvanému „další ujednání “, dle kterého „svým podpisem zhotovitel měl potvrdit, že se seznámil se Všeobecnými smluvními podmínkami společnosti žalobkyně“ doplnila žalovaná, že se s nimi neseznámila. Žalobkyně ještě téhož dne 5. 10. 2016 vrátila žalované návrh smlouvy o dílo, ve kterém měly být zapracovány připomínky žalované. Z uvedeného návrhu vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně opět změnila termíny dodání díla v bodě 5.1 tak, že dodání , Anonymizováno, na středovou část posunula „do 43. týdne – do 26. 10. 2016“ a dodání , Anonymizováno, na levou a pravou stranu posunula „do 44. týdne – do 4. 11. 2016. Bod 9 „další ujednání“ žalobkyně zcela vypustila.

8. Bylo prokázáno, že p. , jméno FO, dne 11. 10. 2016 v 6:28 hodin požádala p. , jméno FO, o rozměry a téhož dne 11. 10. 2016 ve 14:13 hodin e-mailem učinila na p. , jméno FO, dotaz, zda mluvil s majitelem a zda majitel svolil podepsat návrh smlouvy o dílo, pokud nebudou řešit požární odolnost. Prokázáno bylo, že dne 12. 10. 2016 mailem oznámil p. , jméno FO, p. , jméno FO, , že mluvil s p. , Anonymizováno, , který smlouvu studuje, a sdělil jí, že jí podá informaci. Soud prvního stupně dále vzal za prokázané, že téhož dne, tj. 12. 10. 2016 požádala p. , jméno FO, p. , jméno FO, o informaci, kdy si mohou přijet pro smlouvu nebo kdy ji doručí.

9. Dále bylo prokázáno, že dne 13. 10. 2016 v 6:22 hod upozornila paní , jméno FO, e-mailem, že jí předchozího dne nezvedl telefon a tázala se ho, co se děje a zda majitel podepsal smlouvu.

10. Soud prvního stupně shrnul, že od počátku jednání s žalobkyní žalovaná trvala na písemné formě smlouvy o dílo, což prokazuje zejména obsah e-mailů ze dne 9. 9. 2016., 13. 9. 2016, 26. 9. 2016, a skutečnost, že si žalobkyně byla vědoma tohoto požadavku a s písemnou formou smlouvy souhlasila, prokázal e-mail svědkyně , jméno FO, z 9. 9. 2016 („v pondělí bude doručen návrh smlouvy dílo“) a ze dne 30. 9. 2016, ve kterém p. , jméno FO, sdělila žalované, že „do hodiny pošle návrh smlouvy o dílo“. Soud prvního stupně měl za prokázané tvrzení žalované, že vědoma si náročnosti předmětu díla od počátku jednání trvala na tom, že se termín dodání díla bude odvíjet až ode dne podpisu smlouvy o dílo, a nikoliv okamžikem přijetí cenové nabídky (e-mail ze dne 9. 9. 2016, ze dne 13. 9. 2016 a ze dne 26. 9. 2016), zatímco žalobkyně požadovala dílo dodat do 4 týdnů od objednávky a následně vícekrát termín dodání díla měnila. Dále soud prvního stupně zjistil, že ještě v době jednání s žalovanou, oslovila společnost , právnická osoba, s žádostí o výrobu a dodání , Anonymizováno, a s touto o dodávce paralelně jednala.

11. Soud prvního stupně uvedl, že ačkoli není povinnou náležitostí smlouvy ujednat přesný termín provedení díla, považovaly obě strany termín dodání díla za důležitý údaj, za podstatnou náležitost smlouvy, neboť žalobkyně byla vázána smlouvou o dílo s , právnická osoba, . dodat jí dílo v termínu určeném ve smlouvě pod hrozbou pokut za každý den prodlení s předáním díla (tj. do 30. 10. 2016) a žalovaná zase věděla, kdy je schopna dle svých možností dílo dodat a ve svém požadavku na dodání díla ve lhůtě 3 – 6 týdnů ode dne podpisu smlouvy byla konzistentní po celou dobu jednání. S ohledem na uvedené nemohla, dle názoru soudu prvního stupně, žalobkyně důvodně očekávat, že dojde k uzavření smlouvy, ani že smlouva byla uzavřena, pokud žalovaná strana od počátku jednání avizovala, že obvyklým termínem dodání , Anonymizováno, je 3 - 6 týdnů ode dne podpisu smlouvy, zatímco žalobkyně trvala na dodání nejdříve do 10. 10. 2016, následně do 4 týdnů ode dne přijetí objednávky, a dále termíny dodání měnila tak, že u návrhu na uzavření smlouvy zaslané zhotoviteli 30. 9. 2016 stanovila termín splnění díla nejdříve 1. části 42. týden 2016 (tj. 12. – 18. 10. 2016) a 2. části 43. týden 2016 ( tj. 19. – 25. 10. 2016).

12. Soud prvního stupně dále konstatoval, že pokud by došlo k podpisu smlouvy žalovanou 30. 9. 2016, potom nejzazší termín dodání díla by byl poslední den 6. týdne ode dne podpisu smlouvy, který by připadl na den 13. 11. 2016. Žalovaná však objednávku ze dne 30. 9. 2016 nepovažovala za závaznou a k uzavření smlouvy tohoto dne nemohlo dojít, přestože se žalobkyně dovolávala § 166 odst. 1 obč. zák. tvrdíc, že , jméno FO, byla jako její zaměstnanec oprávněna ji zastoupit při podpisu objednávky, kterou dne 30. 9. 2016 e-mailem zaslala žalované. Soud prvního stupně však nepřehlédl, že sama žalobkyně na uvedené objednávce tuto možnost zastoupení vyloučila požadavkem, že k platnosti objednávky nad 50 000 Kč vyžadovala podpis oprávněné osoby, jímž byl pouze jednatel nebo výrobní ředitel, ale nebyla jím , jméno FO, , pokud ji k tomu písemně nezmocnila. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že dne 30. 9. 2016 smlouva platně uzavřena nebyla, neboť objednávka nebyla platně podepsána. Dále uvedl, že žalovaná dne 5. 10. 2016 nesouhlasila s termínem dodání díla tak, jak požadovala žalobkyně, a navrhla určitou toleranci, a to první část do 28. 10. 2016 a druhou část do 7. 11. 2016, a dále nesouhlasila s výší pokut, které požadovala žalobkyně v případě prodlení. Žalobkyně obratem dne 5. 10. 2016 reagovala na požadavek žalované zapracováním připomínek, avšak protinávrhem požadovala další změnu termínu dodání, a to první část díla do 26. 10. 2016 a druhou část dne 4. 11. 2016. Žalovaná se následně odmlčela.

13. Soud prvního stupně uvedl, že jednání o smlouvě by vždy měla dospět do takové fáze, kdy strany dosáhnou shody na všech podstatných náležitostech smlouvy, přičemž bez toho se o vysoké pravděpodobnosti uzavření smlouvy a důvodných očekáváních poškozené strany hovořit nedá. Uzavřel však, že strany nedosáhly shody zejména na termínu dodání díla, když žalovaná od počátku avizovala, v jaké lhůtě obvyklé je dílo schopna dodat, přičemž žalobkyně na toto nepřistoupila a snažila se dohodnout kratší lhůtu dodání díla, čímž činila plnění sjednávané smlouvy pro žalovanou obtížnější. Tato skutečnost tak měla vliv na postoj žalované k uzavření smlouvy, která následně přestala komunikovat. Takové jednání žalované, dle názoru soudu prvního stupně, lze považovat za legitimní a nelze kvalifikovat jako nepoctivé. Způsob ukončení vyjednávání může být totiž výslovný i konkludentní, včetně v praxi častého způsobu, kdy druhá strana přestane úplně komunikovat, tak jak tomu bylo v daném případě. Ve světle shora uvedeného pak soud prvního stupně měl za to, že k uzavření smlouvy nedošlo. Rovněž dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná při smluvním vyjednávání nedospěly do takového stadia, že se uzavření smlouvy zdálo prakticky jisté, neboť nedosáhly shody na celém obsahu smlouvy, kdy žalobkyně přes výhrady žalované stanovením krátkých termínů k dodání díla činila sjednávání smlouvy obtížnější a změnila tak postoj žalované k uzavření smlouvy. Na straně žalované tak podle názoru soudu prvního stupně byl dán spravedlivý důvod k ukončení jednání.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

15. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolání. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně neprovedl důkaz písemným vyjádřením , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 6. 10. 2023, který směřoval (podpůrně) k prokázání důvodu uložení smluvní pokuty, resp. její výše ze strany , právnická osoba, . Uvedla, že příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti na straně žalované a vznikem škody prokazovala především výpověďmi svědků (jejích současných či bývalých zaměstnanců), kteří s touto konkrétní zakázkou přišli do kontaktu. Soud prvního stupně však z těchto svědectví nevyvodil žádné skutkové závěry, neboť dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení nedošlo k uzavření smlouvy o dílo a není v tomto konkrétním případě dána ani tzv. předsmluvní odpovědnost k náhradě škody dle § 1729 odst. 1 o. z. I přesto žalobkyně považuje zvolený procesní postup soudu prvního stupně, spočívající v neprovedení předloženého listinného důkazu vyjádřením , tituly před jménem, , jméno FO, , za přílišný formalismus.

16. Žalobkyně připomněla, že již v okamžiku podání žaloby vymezila svými skutkovými tvrzeními předmět sporu, a bylo na soudu, aby posoudil právní kvalifikaci uplatněného nároku. Ačkoliv měla žalobkyně za to, že k završení kontraktu došlo mezi účastníky řízení akceptací cenové nabídky, poskytla též (z opatrnosti) soudu prvního stupně základní skutková tvrzení, aby mohl být případně její nárok posouzen jako nárok z předsmluvní odpovědnosti. Soud prvního stupně následně při jednání dne 17. 10. 2022 sdělil účastníkům řízení (v rámci předvídatelného postupu soudu v řízení), že má za to, že má žalovaná odpovědnost z uzavřené smlouvy a v tomto duchu bylo následně vedeno nalézací řízení. V jeho průběhu soud prvního stupně opětovně zdůrazňoval, že pakliže z výsledků dokazování nebude mít za prokázané, že k uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky řízení došlo, vyzve žalobkyni k doplnění rozhodných skutečností, ev. důkazních návrhů ve vztahu k posouzení nároku dle § 1729 o. z. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k právnímu názoru, že v daném případě nedošlo mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o dílo, a zároveň spolu s tím vyslovil i právní názor, že v tomto konkrétním případě není ani dána tzv. předsmluvní odpovědnost na straně žalované. To vše, aniž by se žalobkyni dostalo procesního poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. a byla jí poskytnuta možnost doplnit svá skutková tvrzení či důkazní návrhy např. ve vztahu k prokázání rozsahu škody. Namítla proto nepředvídatelnost výsledku řízení v důsledku toho, že byla seznámena s předběžným právním názorem soudu prvního stupně o existenci odpovědnosti žalované z uzavřené smlouvy, nicméně v okamžiku, kdy soud prvního stupně dospěl ke svému právnímu závěru spočívajícímu v tom, že mezi účastníky řízení nedošlo k uzavření smlouvy o dílo, bez dalšího přistoupil k vyhlášení rozhodnutí ve věci samé, kde uzavřel, že zde není dána ani tzv. předsmluvní odpovědnost žalované.

17. Žalobkyně je dále toho názoru, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci, když uzavřel, že mezi účastníky řízení nedošlo k uzavření smlouvy o dílo. Žalobkyně je naopak s odkazem na provedené důkazy (písemnou cenovou nabídkou ze strany žalované na základě předchozí poptávky žalobkyně a písemnou objednávkou učiněnou žalobkyní) přesvědčena, že obsahovým souladem ve vztahu k podstatným náležitostem smlouvy o dílo došlo dne 30. 9. 2016 mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o dílo. Vyjádřila se rovněž oprávnění paní , jméno FO, tuto objednávku za žalobkyni podepsat.

18. Pro úplnost žalobkyně uvedla, že součástí své objednávky (akceptace oferty) učinila, mimo ze strany žalované navrhovaných ujednání, též ustanovení o smluvní pokutě v případě prodlení žalované s plněním termínů provedení díla. Dále žalobkyně v rámci své objednávky stanovila konkrétnějším způsobem termín dodání díla, a byť se jednalo o termíny stanovené při samotné spodní hranici možností dodání ze strany žalované, byl tento požadavek v souladu s učiněnou informací obsaženou v návrhu na uzavření smlouvy. V tomto ohledu odkázala a § 1740 odst. 3 o. z. Žalobkyně má za to, že k dovršení kontraktačního procesu (uzavření smlouvy o dílo) došlo mezi účastníky řízení k , datum, , tedy k datu, k němuž byly v písemné formě zachyceny projevy vůle dvou smluvních stran (ve schématu cenová nabídka – objednávka). V tomto ohledu je obsahový soulad projevu vůlí ve vztahu k podstatným náležitostem smlouvy nepochybný a je pouze otázkou, zda byly strany vázány i ostatními nahodilými ujednáními, o nichž v tento okamžik nepanovala shoda (např. konkrétní termín dodání díla, smluvní pokuta za prodlení s provedením díla). Následně žalobkyně dodává, že pakliže v rámci své objednávky uvedla, že „objednávka bude nahrazena , Anonymizováno, “, nedošlo tímto ke zrušení kontraktu.

19. I kdyby však odvolací soud dospěl ke stejnému právnímu závěru jako soud prvého stupně, tedy, že mezi účastníky řízení nedošlo k uzavření smlouvy o dílo, je žalobkyně přesvědčena, že v tomto případě je na straně žalované dána tzv. předsmluvní odpovědnost dle § 1728 či 1729 o. z., a to zejména s přihlédnutím k okolnostem konkrétního smluvního jednání, které byly před soudem prvního stupně prokázány, ale nepromítly se do zjištěného skutkového stavu. Za klíčové v tomto směru považuje žalobkyně jednání žalované spočívající v tom, že z průběhu kontraktačního procesu bylo zcela zřejmé, že žalobkyně měla zcela důvodné očekávání, že k uzavření smlouvy dojde (nedošlo-li), a žalovaná žádným způsobem jednání neukončila, pouze přestala komunikovat, aniž by sdělila jediný, natož pak spravedlivý, důvod k ukončení jednání. Žalobkyně připomněla, že období od 9. 9. 2016 do 13. 10. 2016 mezi účastníky řízení probíhala e-mailová komunikace, v rámci níž si účastníci řízení vzájemně vyměňovali důležité informace směřující právě k uzavření smlouvy o dílo mezi těmito stranami. Poukázala rovněž na výpovědi svědků navržených žalovanou ohledně kontraktačního procesu. K otázce termínu dodání díla uvedla žalobkyně, že neexistuje dále žádný písemný záznam v průběhu negociačního jednání žalované, že se jedná o ujednání, na němž žalovaná bezpodmínečně trvá a považuje ho za podstatnou náležitost smlouvy. Žalobkyně současně považuje za legitimní, že jednala paralelně vedle žalované s obchodní společností , právnická osoba, Žalobkyně zdůraznila poslední e-mail ze strany žalované, který ve své podstatě zakončil přes měsíc trvající negociační proces mezi účastníky řízení a byl adresován dne 12. 10. 2016 ze strany obchodně technického zástupce žalované p. , jméno FO, zaměstnankyni žalobkyně p. , jméno FO, jako reakce na zaslané připomínkované znění smlouvy o dílo. Zde je explicitně uvedeno, že p. , jméno FO, sděluje p. , jméno FO, , že mluvil s p. , Anonymizováno, , který smlouvu studuje, přičemž jí též sdělil, že jí podá informaci, v řízení však nebylo zjištěno, že by žalobkyně nějakou informaci obdržela.

20. Pokud se jedná o otázku, zda byl na straně žalované dán spravedlivý důvod k ukončení jednání o uzavření smlouvy, je podle žalobkyně nutné se zabývat tím, v čem byly v konečné fázi shledány rozpory stran. Tyto žalobkyně shledává v rozdílných požadavcích na termín dodání díla (byly zkráceny ze strany žalobkyně o 2, resp. 3 dny) a též v ujednání o smluvní pokutě (byla ze strany žalobkyně snížena z původně navrhovaných 5 000 Kč za každý den prodlení s dodáním díla na 2 500 Kč), avšak má za to, že v těchto nuancích však nelze spatřovat naplnění spravedlivého důvodu na straně žalované, a to obzvlášť s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem tohoto případu. V dané situaci nelze dle žalobkyně připustit, že poctivý a legitimní způsob ukončení vzájemné komunikace je úplné odmlčení žalované, bez poskytnutí jakékoliv zpětné reakce vůči žalobkyni, obzvlášť za situace, kdy si žalovaná byla vědoma toho, že žalobkyně je vázána termíny dodání komplexního díla vůči , právnická osoba, . do konce října roku 2016.

21. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek změnit tak, že bude žalobě vyhověno.

22. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání odkázala na své přednesy a podání před soudem prvního stupně. Má za to, že před soudem prvního stupně byla žalobkyně dostatečně poučena podle § 118a odst. 2, 3 o. s. ř. Pokud nyní žalobkyně odkazuje na údajné porušení povinnosti dostatečně a nezkresleně informovat druhou stranu a předkládá pro to tvrzení, žalovaná je považuje za sporná, a především se domnívá, že tato tvrzení přicházejí až po koncentraci řízení. Žalovaná se vyjádřila, že prvotní nabídka dávno předcházela té z 30. 9. 2016. Uvedla, že z provedených důkazů je zcela zřejmé, že žalobkyně věděla, že cena je toliko tzv. nástřelová a její podrobná konkretizace a změna bude následovat. Připustila, že na počátku žalovaná měla o zakázku skutečně zájem, a to i s možností jít do určitého podnikatelského rizika. To však bylo limitováno, když žalovaná od počátku odmítala smluvní pokuty, odmítala pevně závazný termín dodání, a trvala na písemném vyhotovení a podpisu smlouvy.

23. Žalovaná má za to, že za situace, kdy jednání stran směřovala vždy k úpravě smlouvy ze strany žalobkyně, poslední písemný návrh byl předložen s tím, že připomínky žalované jsou akceptovány, ačkoli nebyly, výše smluvní pokuty se zvýšila 5x a termín díla už tak významně napjatý se zkrátil o 4 dny, lze stěží uvěřit tvrzení žalobkyně, že opravdu předpokládala, že je smlouva uzavřena, že kontraktační jednání je ukončeno a že žalovaná jednala nepoctivě. Žalovaná se domnívá, že přístup žalobkyně k ní nebyl od počátku poctivý, když žalobkyně si byla vědoma, že termíny nasmlouvané s jejím investorem nelze reálně dodržet, a hledala osobu, kterou bude moci viktimizovat tím, že na ni část odpovědnosti přenese.

24. Vzhledem k tomu žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

25. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích, ve kterých se žalobkyně domáhala přezkumu rozsudku (§ 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

26. Žalobkyně v podaném odvolání setrvala na názoru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o dílo dne 30. 9. 2016, kdy nastal obsahový soulad ve vztahu k podstatným náležitostem smlouvy o dílo, a to na základě písemné cenové nabídky ze strany žalované a písemné objednávky žalobkyně, obojí ze dne 30. 9. 2016.

27. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se podává následující: V rámci vyjednávání o obsahu smlouvy žalovaná doručila žalobkyni dne 26. 9. 2016 finální cenovou nabídku s částkou 450 000 Kč. Dne 30. 9. 2016 za žalobkyni p. , jméno FO, poslala žalované podepsanou objednávku na předmětné dílo, v níž souhlasila s celkovou cenou 450 000 Kč a trvala na smluvní pokutě pro případ prodlení žalované ve výši 5 000 Kč za každý kalendářní den, a požádala o její potvrzení a zpětné zaslání s tím, že do hodiny pošle návrh smlouvy o dílo. Následně 30. 9. 2016 p. , jméno FO, poslala žalované návrh smlouvy o dílo. Dne 5. 10. 2016 žalovaná vrátila p. , jméno FO, návrh smlouvy o dílo, který doplnila a pozměnila zejména ohledně doby provedení díla. Rovněž žalovaná nesouhlasila s výší žalobkyní požadovaných pokut pro případ prodlení. Téhož dne žalobkyně návrh smlouvy o dílo žalované vrátila s opět změněnou dobou provedení díla oproti době navržené žalovanou. Ani ze skutkových zjištění ohledně následné e-mailové korespondence účastníků se nepodává, že by došlo k akceptaci upraveného návrhu smlouvy.

28. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

29. Podle § 1726 o. z., považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.

30. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud dovodil, že dne 30. 9. 2016 účastníci smlouvu neuzavřeli. Z jeho skutkových zjištění vyplývá, že k uvedenému dni (ani později) nedošlo mezi účastníky ke konsensu jak ohledně ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované, ale zejména pak ve vztahu k době provedení díla, kdy z jednání obou účastníků je zjevné, že bez akceptace návrhu jedné ze stran ohledně (pro oferenta vyhovující) doby provedení díla stranou druhou, by ani jedna ze stran smlouvu neuzavřela. Předpoklady pro naplnění domněnky podle § 1726 věty první o. z. zde tedy dány nejsou. Závěru, že v posuzované věci mezi účastníky k uzavření smlouvy nedošlo, nelze ničeho vytknout. Již proto není pro nadbytečnost třeba se zabývat existencí oprávnění p. , jméno FO, k podpisu objednávky.

31. Soud prvního stupně dále v napadeném rozsudku uvedl, že strany nedosáhly shody zejména na termínu dodání díla, když „žalovaná od počátku avizovala, v jaké obvyklé lhůtě je dílo schopna dodat, žalobkyně na toto nepřistoupila a snažila se dohodnout kratší lhůtu dodání díla“. Soud prvního stupně shledal, že tím žalobkyně učinila plnění sjednávané smlouvy pro žalovanou obtížnější a pokud tato následně přestala komunikovat, takovéto jednání lze považovat za legitimní a nikoliv nepoctivé. Soud prvního stupně měl za to, že strany při smluvním vyjednávání nedospěly do takového stadia, že se uzavření smlouvy zdálo prakticky jisté, neboť nedosáhly shody na celém obsahu smlouvy, a na straně žalované byl dán spravedlivý důvod k ukončení jednání.

32. Podle § 1729 odst. 1 o. z., dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.

33. Podle § 1729 odst. 2 o. z., strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

34. Cílem ustanovení § 1729 odst. 1 o. z. je ochrana dobré víry a zásady poctivého jednání v právním styku. Jedná se o výjimku ze zásady smluvní volnosti, kterou je třeba vykládat a aplikovat restriktivně (srov. soudem prvního stupně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018).

35. Podmínkou vzniku odpovědnosti strany, která ukončí (bez spravedlivého důvodu) jednání o uzavření smlouvy je, že smluvní vyjednávání dospělo do takového stádia, že se uzavření smlouvy jeví prakticky jisté. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 25 Cdo 462/2018, uvedl, že při jednání o uzavření smlouvy je jedna ze stran kontraktačního procesu v důsledku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, tehdy, jestliže je dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již pouze její stvrzení v dohodnuté či předepsané formě, případně tehdy, dospěla-li kontraktační jednání do takové fáze, kdy se dohoda na obsahu smlouvy a její následné stvrzení jeví, vzhledem k dosavadním projevům stran, jako prakticky jisté. Důvodná očekávání poškozené strany v uzavření smlouvy se jednak musí opírat o to, že vyjednávání o smlouvě dospěla již do takové fáze, kdy se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, a jednak o postoj nepoctivé strany, která toto přesvědčení utvrzuje. Stran vzniku odpovědnosti strany, která ukončí jednání o uzavření smlouvy lze též odkázat na judikaturu dovozující odpovědnost na základě předchozí právní úpravy (§ 415 a § 420 obč. zák.), např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 127/2007 a ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 337/2015.

36. Vysokou pravděpodobnost uzavření smlouvy lze (zpravidla) spojit (nejdříve) s okamžikem, kdy dojde k dohodě o podstatných částech smlouvy. Podstatnými částmi se rozumí ty náležitosti smlouvy, které byly podstatné pro obě smluvní strany, popř. i jen jednu z nich, neboť dosažení shody o těchto náležitostech pro ně bylo předpokladem uzavření smlouvy. Vysokou pravděpodobnost uzavření smlouvy nelze bez dalšího spojovat jen s dosažením shody ohledně podstatných náležitostí ve smyslu pojmových znaků příslušného smluvního typu. Nedojde-li k dohodě o celém obsahu smlouvy, lze považovat uzavření smlouvy za vysoce pravděpodobné jen, je-li z okolností případu zřejmé, že druhá strana je ochotna uzavřít smlouvu i bez dohody o dosud nesjednaných částech smlouvy, popř. lze-li s vysokou pravděpodobností očekávat dohodu i o těchto nesjednaných částech.

37. V situaci, kdy žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně namítala nedosažení shody zejména na době provedení díla a na absenci penalizace žalované, ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že k dohodě o těchto částech smlouvy skutečně nedošlo, a absentují skutková zjištění, z nichž by bylo možné dovodit ochotu účastníků uzavřít smlouvu i bez dohody o dosud nesjednaných částech smlouvy, popř. že bylo možné s vysokou pravděpodobností očekávat dohodu i o nesjednaných částech, je závěr soudu prvního stupně, že jednání o smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou nedospěla tak daleko, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, a v důsledku toho žalobkyně mohla uzavření smlouvy důvodně očekávat, namístě. Vzhledem k tomu, že nebylo shledáno, že smluvní vyjednávání účastníků dospělo do takového stádia, že se uzavření smlouvy jevilo prakticky jisté (§ 1729 odst. 1 o. z.), nebylo třeba se zabývat tím, zda měla žalovaná pro ukončení jednání o uzavření smlouvy spravedlivý důvod.

38. Pokud jde o žalobkyní namítané porušení povinnosti soudu prvního stupně poučit žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy v průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo účastníkům sděleno, že soud má za to, že je zde dána odpovědnost z uzavřené smlouvy, a k tomu bylo vedeno dokazování, žalobkyně sdělila, že v odvolacím řízení uplatňuje toliko skutečnosti, týkající se samotné výše tvrzené škody, které zamýšlela upřesnit. Vzhledem k závěru, že nebyly naplněny předpoklady vzniku důvodného očekávání uzavření smlouvy na straně žalobkyně, a tedy nepoctivého jednání žalované jakožto podmínky pro vznik práva na náhradu škody podle § 1729 odst. 2 o. z., odvolací soud nepovažuje (ne)poskytnutí namítaného poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. za rozhodné, neboť žalobkyně ani v odvolacím řízení netvrdí takové okolnosti, z nichž bylo možno dovodit závěr o vysoké pravděpodobnosti uzavření smlouvy, potažmo o důvodném očekávání jejího uzavření. Ani případné pochybení soudu prvního stupně by tedy nemohlo vést k jinému výsledku řízení.

39. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby věcně správným. Proto rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když nákladový výrok odpovídá výsledku sporu.

40. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná. Náklady řízení žalované ve výši 9 922 Kč jsou tvořeny náhradou za jeden úkon právní služby ve výši 7 900 Kč a jednou náhradou hotových výdajů 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/ 1996 Sb.). Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. je třeba k těmto nákladům řízení připočíst částku 1 722 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen advokát z odměny a z náhrad odvést.

41. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalovanou.