17 Co 15/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudců JUDr. Jitky Válkové a Mgr. Otty Plachého ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 99 450 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 57 C 151/2024-56 ze dne 5. listopadu 2025,

I. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 11. 2025, č. j. 57 C 151/2024-56, se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 11. 2025, č. j. 57 C 151/2024-56, se ve výroku II. potvrzuje ve správném znění, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 39 930 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 15 426,29 Kč, a to k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 99 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 39 930 Kč k rukám právního zástupce „žalobce“ , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok II.).

2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tak, že žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným uzavřel dne 20. 6. 2024 kupní smlouvu, kterou žalovaný převedl na žalobce vlastnické právo ke stroji , Anonymizováno, , zelené barvy, rok výroby 1995, identifikační číslo , hodnota, . Žalobce si přijel po dohodě s žalovaným stroj prohlédnout dne 16. 6. 2024, žalovaný upozornil žalobce v tento den na skutečnost, že stroj neměří. Jako důvod tohoto problému žalovaný označil jasně pouze a jedině špatné měřící kolečko. Tuto skutečnost žalobce akceptoval, protože cena vadného kolečka činí částku 1 000 Kč, což byl žalobce ochoten zaplatit. Technik provedl odbornou prohlídku stroje a ničeho zásadního na něm nezjistil, ale nemohl prohlídkou zjistit, co je přesnou příčinou skutečnosti, že stroj neměří. Žalobce spoléhal na tvrzení žalovaného, že příčinou vadného měření stroje je skutečně jen vadné měřící kolečko, stejně jako spoléhal na znění kupní smlouvy, v níž prodávající prohlásil, že o jiných vadách stroje neví. Po koupi žalobce nechal stroj zkontrolovat jiným technikem, který po prohlídce stroje sdělil, že půjde zřejmě o vadu celé řídící jednotky. Žalovaný poté souhlasil s tím, aby žalobce nechal stroj opravit, a přislíbil na opravu příspěvek ve výši poloviny ceny opravy. Při opravě bylo zjištěno, že je nutné opravit celou řídící jednotku, vyměnit kabely a elektroinstalaci a tím pádem konečná cena opravy dalece přesáhla původně odhadovanou částku opravy. Fakturu za opravu žalobce uhradil, následně požadoval po žalovaném polovinu ceny opravy stroje, což žalovaný odmítl. Stroj měl vadu měření již v okamžiku přechodu nebezpečí škody na žalobce, neboť byl upozorněn na to, jak se vada projevuje. Vadu žalovaný nesdělil žalobci buď proto, že si jí nebyl vědom, anebo sdělil pouze vadu měřícího kolečka lstivě, s úmyslem žalobce ke koupi přesvědčit.

3. Žalovaný neuznal nárok žalobce ani z části a uvedl, že před samotným prodejem stroje informoval žalobce o vadě stroje tak, že uvedl, že stroj neměří dřevo, ale není jeho povinností sdělovat, v čem spočívá konkrétní projev vady. Žalobce v návrhu uvádí, že vadná se ukázala být celá řídící jednotka, přičemž z tvrzení žalobce vyplývá, že tato vada je ve spojitosti s vadou, že stroj neměří. O tomto byl žalobce před prodejem lesního stroje obeznámen. Upozornil také, že stroj byl vyroben roku 1995, jeho stáří v době koupě bylo 29 let a měl naměřeno 53 500 motohodin, tj. jednalo se o stroj značně opotřebený, což se odrazilo ve výši kupní ceny. Pokud žalobce poukazuje na vadu celé řídící jednotky, pak žalovaný má za to, že se jedná o běžné opotřebení. Současně vznesl námitku opožděně vytknuté vady.

4. Soud prvního stupně dále konstatoval obsah provedených důkazů, kdy vyslechl žalobce, svědky pana , jméno FO, a pana , Anonymizováno, , a provedl listinné důkazy včetně komunikace mezi účastníky. Na jejich podkladě soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi účastníky došlo dne 20. 6. 2024 k podpisu kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnictví k lesnímu stroji , Anonymizováno, , rok výroby 1995, počet najetých motohodin 53 543, a to za kupní cenu 470 000 Kč bez DPH, resp. 568 700 Kč včetně DPH. Na základě této smlouvy byl stroj předán žalobci a žalovanému byla dne 21. 6. 2024 uhrazena dohodnutá kupní cena. Mezi účastníky proběhla komunikace formou textových zpráv, kdy mj. dne 15. 6. 2024 žalovaný sděloval žalobci, že při zkoušce stroje zjistil ztrátu funkce měření. V poslední zprávě ze dne 3. 7. 2024 se účastníci bavili o poškozené řídící jednotce a o příspěvku žalovaného na opravu ve výši 15 000 Kč. Proběhla prohlídka stroje, který kontroloval převážně pan , jméno FO, , při prohlídce byli přítomni jen on a účastníci řízení. Stroj kontrolovali s vědomím, že ztratil funkci měření dřeva. Žalobce zakoupil potenciometr a měřící kolečko za celkovou částku 20 969,76 Kč, , jméno FO, zaplatil za opravu elektroinstalace napájení hlavice částku 26 450 Kč a za měření elektroinstalace částku 13 000 Kč a dále pak za opravu řídící jednotky částku 75 000 Kč.

5. Při právním hodnocení soud prvního stupně věc posuzoval dle ustanovení o kupní smlouvě v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zaměřil se na to, zda žalovaný splnil povinnost upozornit kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví (§ 2084 o. z.). K tomu uvedl, že informační povinnost ohledně vad začíná již před samotným uzavřením kupní smlouvy, přičemž podoba samotného upozornění není právní úpravou nijak více konkretizována, může být učiněno i v jiné formě než samotná kupní smlouva. Uvedl, že vada věci je podle § 2099 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2095 o. z. chápána zjednodušeně řečeno jako rozpor se smlouvou. Dohodne-li se kupující s prodávajícím a uzavře kupní smlouvu, zbavuje se svých práv z odpovědnosti za vady, na něž byl upozorněn. Jinými slovy kupující souhlasí se stavem předmětu koupě tak, jak byl popsán v upozornění. V důsledku toho se předmět kupní smlouvy dostává do souladu se smlouvou a pozbývá charakteru vady ve výše uvedeném smyslu. Proto pokud žalobce kupoval stroj s vadou, na kterou byl upozorněn, v době koupě zde rozpor se smlouvou nemohl být.

6. Dle soudu prvního stupně pokud bude skutečnost, že stroj neměří délky, důsledkem konkrétní vady, nemůžeme po prodávajícím chtít, aby sdělil konkrétní přesnou vadu za situace, kdy těchto příčin neměření může být více. Pokud by mělo být sdělení, že „harvestor neměří délky řezaného dřeva“ pouhým následkem vady části nebo součástky stroje, která nebyla žalovaným konkretizována tak, jak požaduje § 2084 o. z., tak by to mohlo být podle názoru soudu prvního stupně pouze a jen v případě, kdy by tento následek (ztrátu funkce měření) způsobovalo právě jen vadné měřící kolečko a žádná jiná další příčina. Jinými slovy, pokud by vadné měřící kolečko způsobovalo vždy jen ztrátu měrné funkce délky dřeva (bylo by jedinou a výlučnou příčinou ztráty funkce měření délky), tak právě tato výlučnost následku projevu stroje by vyloučila možnost označit skutečnost, že stroj neměří délku, jako vadu. Pakliže příčin neměření stroje je vícero, má soud za to, že pokud žalovaný žalobci sdělil, že stroj neměří délku, tak mu sdělil zcela konkrétní vadu stroje a nikoli následek jedné výlučné vady části stroje, která ztrátu funkce měření délky může výlučně způsobit. Byl-li by výklad opačný, a každá jedna příčina ztráty funkce měření délky řezaného dřeva by byla vadou, tak by to znamenalo bezbřehou odpovědnost prodávajícího za jakoukoli vadu, resp. její projev, nebyl-li by žalovaný s to zjistit z možných příčin jen tu jednu jedinou způsobující právě daný projev a následek.

7. Současně konstatoval, že bylo provedeným dokazováním vyloučeno tvrzení žalobce o tom, že žalovaný označil jako důvod problému jasně pouze a jedině špatné měřící kolečko. Dané vyloučila komunikace mezi účastníky řízení formou textových zpráv i výpověď svědka , jméno FO, . Toto tvrzení sám žalobce vyloučil tím, že uvedl, že byl dříve informován žalovaným pouze o tom, že stroj neměří délku, což bylo potvrzeno k důkazu provedenou whatsappovou komunikací mezi účastníky sporu. Současně tímto důkazem bylo prokázáno, že žalobce toto sdělení o vadě zcela akceptoval, aniž by měl potřebu pátrat po příčinách a důvodech. I kdyby žalovaný měřící kolečko označil jako příčinu, tak to učinil s opatrnou dávkou pravděpodobnosti. Fakt, že žalobce nebyl obezřetný a spolehl se na jednu v určité míře pravděpodobnosti vyjádřenou příčinu, nemůže jít k tíži žalovaného. Okolnost, že žalobce věděl o vadě stroje, u něj měla vzbudit vyšší míru opatrnosti, popř. jej vést k získání dalších informací potřebných k rozhodnutí o uzavření kupní smlouvy.

8. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný sdělil žalobci před uzavřením smlouvy konkrétní vadu stroje a tím se zbavil svých povinností z odpovědnosti za tuto vadu stroje. Proto žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal náhradu nákladů řízení zcela úspěšnému žalovanému.

10. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Odvolání odůvodnil tak, že soud prvního stupně především zcela pominul tvrzení a důkazy o tom, že žalovaný svou odpovědnost za vadu řídící jednotky stroje uznal a zavázal se hradit ½ ceny opravy stroje. Taková byla dohoda stran, jak plyne z důkazu společnou komunikací, z výslechu žalobce a svědka , jméno FO, . Napadený rozsudek postrádá právní hodnocení žalobcem uváděných tvrzení v tomto směru. Žalobce uvedl, že poté, co se dozvěděl, že stroj není vadný v měřícím kolečku, ale v řídící jednotce, kontaktoval prostřednictvím svědka , jméno FO, žalovaného, dohodl s ním, že si opravu žalobce zajistí sám a žalovaný mu přispěje ½ takto vynaložených nákladů. Takto žalovaný žalobci uhradil částku 15 000 Kč, ovšem poté, co namísto předpokládané ceny opravy tato byla vyšší, žalovaný již odmítl takto se žalobcem uzavřenou dohodu splnit. Žalovaný tedy uznal svou odpovědnost za vadu stroje spočívající ve špatné řídící jednotce a též uznal svůj závazek podílet se na ceně opravy tohoto vadného dílu dle 2054 o. z. Soud prvního stupně neprovedl k těmto tvrzením žalobce žádné dokazování, žalobce nepoučil, aby v případě chybějících tvrzení tato doplnil a navrhl případně k těmto další důkazy, ani z důkazů provedených nevyvodil v tomto směru žádné závěry. Dále dle žalobce závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný sdělil žalobci konkrétní vadu stroje před uzavřením kupní smlouvy a tím se zbavil svých povinností z odpovědnosti za tuto vadu, není správný a neodpovídá provedenému dokazování. Žalovaný před samotnou prohlídkou stroje upozornil žalobce, že stroj neměří délky. Následně pak při prohlídce žalobce ujistil, že příčinou neměření délky bude špatné kolečko či jiná maličkost. Žalovaný opakovaně žalobce přesvědčil o tom, že příčinou vady bude špatné měřící kolečko či jiná bagatelní vada. Žalovaný tedy nesdělil pouhý projev vady, ale současně s tímto projevem vady uvedl též jeho příčinu, tedy vadné kolečko nebo jinou maličkost. Pokud tak učinil, pak mu jedině je nutno klást k tíži skutečnost, že příčina neměření délek v konečném důsledku spočívala v jiné vadě, kterou ale již neuvedl. Dle žalobce je nutné uvést nejen skutečnost o tom, jak se vada projevuje, ale také i pravděpodobnou příčinu tohoto projevu, tedy konkrétní vadu stroje. Dle žalobce je na danou věc nutno aplikovat § 2103 o. z., když toto ustanovení je aplikovatelné právě na situaci, kdy prodávající sice kupujícímu před prodejem sdělí, jak se vada projevuje, zároveň jej ale ujišťuje o tom, že vada, jež je příčinou daného stavu, musí být bagatelní. Poukázal na § 6 o. z., podle kterého je každý povinen jednat v právním styku poctivě, a § 8 o. z., podle kterého zneužití práva nepožívá právní ochrany. Žalobce odmítl, že by sám byl nedbalý, kdy opětovně poukázal na to, že byl ujišťován o tom, že příčinou neměření délek je věc bagatelní, a s touto skutečností byl ochoten stroj koupit. Vůlí žalobce bylo koupit stroj s vadným měřícím kolečkem, nikoliv s vadnou řídící jednotkou. Kdyby byl žalobce spraven o tom, že konkrétní vada není bagatelní, stroj by nikdy nekoupil. Proto nemůže být vyloučena odpovědnost žalovaného za konečnou konkrétní vadu stroje. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně věc zrušil a vrátil k novému řízení.

11. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že prezentovaný závěr žalobce, že při prohlídce jej žalovaný ujistil, že příčinou neměření délky je špatné kolečko či jiná maličkost, z provedeného dokazování nevyplývá, ba naopak. Již z výslechu svědka , jméno FO, vyplynulo, že ze strany žalovaného k žádnému ujištění či přesvědčování nikdy nedošlo. Z provedeného dokazování nevyplývá ani to, že by žalovaný uvedenou vadu bagatelizoval nebo žalobce přesvědčoval, že příčinou vady je právě a jen špatné měřící kolečko. Žalovaný řádně žalobci sdělil, že stroj má vadu a jak se vada projevuje, kdy ho nadto upozornil na možnou příčinu této vady, aniž by současně vyloučil, že příčinou může být cokoliv jiného. Odkázal na judikaturu, podle které je třeba upozornit na vadu předmětu koupě ve smyslu, jak se taková vada projevuje, nikoliv však povinnost přesně uvést, co tuto vadu způsobilo, tj. její příčinu. Dle žalovaného bylo vadou předmětu koupě to, že stroj neměří délku, na což žalobce upozornil. Žalobce argumentuje rozdílnými příčinami jedné a téže vady, nikoliv několika rozdílnými vadami, jeho argumentace je tak chybná. Pokud žalovaný přispěl žalobci na odstranění příčiny vady částkou 15 000 Kč, pak se nejedná o žádné převzetí odpovědnosti za vadu, nýbrž maximálně o závazek spolupodílet se na nákladech na odstranění příčiny. Žalovaný nikdy neprojevil vůli, že se bude podílet z ½ na nákladech na odstranění vady, které žalobkyně uplatňuje žalobou. Nadto upozornil, že z provedeného dokazování, zejména z výslechu svědka , Anonymizováno, , vyplynulo, že svědek obdržel k opravě řídící jednotku zcela nefunkční, spálenou. V tomto stavu se však při prohlídce a předání stroje nenacházela, když dle svědka , jméno FO, byla při předání funkční. Nadto svědek , jméno FO, uvedl, že před opravou obdržel informace od svědka , jméno FO, , že jim jednotka vyhazuje pojistky a že ji již měl opravovat jiný elektrikář. Z uvedeného je možné dovodit, že řídící jednotku mohl poškodit jak žalobce, tak svědek , jméno FO, nebo jiný elektrikář, neboť se snažili řídící jednotku opravit. V takovém případě žalobce, který do věci bez odborného postupu zasáhl, nese i riziko následků takového zásahu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212a odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.), a to whatsappovou komunikací mezi účastníky. Z této bylo zjištěno, že dne 14. 6. žalobce poprvé kontaktoval žalovaného s dotazem na předmětný stroj, následovala komunikace mezi účastníky ohledně stavu stroje, byla domlouvána prohlídka. V rámci komunikace tohoto dne žalovaný sděloval, že je to starší stroj, tak se dá počítat, že se tam něco objeví, motor funguje luxusně, za poslední rok nechal opravit počítače „za 250“. Dne 15. 6. psal žalovaný žalobci, že zkoušel stroj a přišel na to, že to přestalo měřit délku. Žalobce se jej následně ptal, zda by to nějak „doladil“. Žalovaný odpověděl, že by se tím už nechtěl zabývat, bude to nejspíš nějaká maličkost, stalo se to nejspíš tím, že v tom přes zimu neměl baterie, do odstavení vše fungovalo. Z další komunikace z tohoto dne vyplývá, že žalobce další den přijede na prohlídku. V komunikaci z dalších dnů se domlouvá podpis smlouvy a platba, k jedné ze zpráv z 21. 6. je obsažen výpis z účtu, podle kterého žalobce uhradil 568 700 Kč na účet žalovaného (číslo účtu žalovaný sdělil v předchozí zprávě). Dne 3. 7. je pak zpráva od žalobce, kde píše, že s žalovaným měl včera mluvit „, jméno FO, “, moc děkuje za ten přístup, že bude „ko“ jednotka, nemohl nikdo čekat. Uvádí číslo svého účtu. Žalovaný mu odpovídá, jestli mu může poslat „na těch patnáct“ fakturu. Žalobce odpovídá, že napíše.

14. Další důkazy odvolací soud neopakoval, když má za to, že zjištění, která z nich učinil soud prvního stupně, odpovídají obsahu provedených důkazů. V tomto směru tedy lze odkázat na zjištění uvedená v rozsudku soudu prvního stupně.

15. Odvolací soud má dále za to, že soud prvního stupně z provedeného dokazování učinil správný závěr o skutkovém stavu, když tento odpovídá provedenému dokazování. Částečně zopakované dokazování odvolacím soudem pouze doplňuje, resp. zpřesňuje zjištění soudu prvního stupně ohledně konkrétního obsahu komunikace mezi účastníky, na správnosti závěrů soudu prvního stupně nic nemění. Pro stručnost tedy odvolací soud opět odkazuje na skutkový závěr soudu prvního stupně, jak byl též shrnut výše.

16. Odvolací soud pouze doplňuje, že pro rozhodnutí ve věci jsou podstatná především zjištění, že žalovaný sdělil žalobci již před prohlídkou stroje, že stroj neměří délku (jak vyplývá z komunikace z 15. 6. i z výpovědi žalobce), totéž žalovaný sdělil při prohlídce, kdy uvedl, že to asi bude vadným kolečkem, přičemž to, že stroj neměří, si žalobce ověřil i při prohlídce stroje, kdy s panem , jméno FO, zkoušeli jeho funkce (výpověď žalobce i svědka , jméno FO, ).

17. Za správné pak odvolací soud považuje i právní hodnocení soudem prvního stupně. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva (§ 2079 a násl. o. z.), proto se případná odpovědnost za vady řídí zvláštními ustanoveními o právech z vadného plnění v rámci úpravy kupní smlouvy (§ 2099 a násl. o. z.).

18. Podle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

19. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

20. Podle § 2084 o. z. prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví.

21. Podle § 2013 o. z. kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.

22. Z § 2099 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2095 o. z. vyplývá, že věc je vadná, nemá-li vlastnosti ujednané, příp. obvyklé. Vada zde představuje nedostatek vlastností nebo projevů, které se u věcí téhož druhu obecně předpokládají a jejichž absence snižuje využití věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 558/2016). Smyslem upozornění na vady věci (§ 2084 o. z.) je především upozornit kupujícího na nedostatek určitých obvyklých vlastností věci (§ 2099 odst. 1 o. z.). Pokud prodávající tuto povinnost splní, neodpovídá za vady, na které kupujícího upozornil. Kupující, jenž přes upozornění na vady smlouvu uzavře, tím dává najevo, že mu označené vady nevadí a s tímto vědomím věc kupuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1705/2007). Oznámením vady se tedy věc dostává do souladu se smlouvou, vada přestává být vadou v právním smyslu (§ 1916 odst. 1 písm. b) o. z.). Z § 2084 o. z. vyplývá, že upozornění na vady nemusí být přímo součástí smlouvy, postačí, pokud prodávající upozorní kupujícího na vady před uzavřením kupní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3794/2023).

23. V dané věci skutečnost, že stroj neměřil délku dřeva, byla nepochybně vadou ve smyslu § 2099 odst. 1 o. z., neboť právě to představuje nedostatek vlastností, které u tohoto stroje bylo možné očekávat (zjevně se jedná o obvyklou funkci strojů tohoto typu, když to obě strany považují za vadu). Jinými slovy pokud je obvyklou vlastností (funkcí) stroje daného typu, že měří délku řezaného dřeva, pak vadou je právě to, že toto měření je nefunkční. Je nerozhodné, jakou konkrétní vadou, nebo přesněji technickou příčinou, je tato vada způsobena. To totiž samo o sobě nepředstavuje nedostatek vlastností věci, tou je právě ztráta funkce měření. Odvolací soud se tak ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že není nutné sdělovat konkrétní příčinu vady. Požadavku zákona na sdělení vady proto prodávající zpravidla vyhoví tím, že sdělí, jak se vada projevuje (např. že automobil nebrzdí, že dům má vlhké zdivo). Je namístě podotknout, že příčina vady nemusí být pro kupujícího vůbec podstatná (např. pokud by v tomto případě kupující nechtěl funkci měření dřeva využívat, tedy stroj by kupoval jen kvůli jeho jiným funkcím, a neměl by proto ani v úmyslu tuto vadu opravovat).

24. Lze si jistě představit, že prodávající vadu konkretizuje tak, že uvede konkrétní technickou závadu (např. právě ono měřící kolečko). Pak by se oznámení vztahovalo skutečně jen a pouze na takovou vadu. To však nic nemění na tom, že prodávající požadavkům zákona vyhoví již tím, že upozorní na nedostatek konkrétních vlastností či funkce, tedy že povinnost sdělovat konkrétní příčinu vady nemá.

25. Pokud žalobce odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1969, sp. zn. 2 Cz 16/69, ze kterého dovozoval, že je nutné uvést nejen to, jak se vada projevuje, ale i pravděpodobnou příčinu tohoto projevu, tedy konkrétní určitou vadu, tak takový závěr z uvedeného rozhodnutí nevyplývá. Podává se z něj, že nepostačí pouze všeobecně upozornit na to, že věc je vadná, ale že upozornění se musí týkat určité vady. To tedy není tento případ, když žalovaný nesdělil jen obecně, že stroj má vady, ale označil konkrétní vadu, tj. že stroj neměří dřevo.

26. V dané věci bylo prokázáno (a bylo to ostatně nesporné), že žalovaný před uzavřením kupní smlouvy upozornil žalobce, že stroj neměří délku řezaného dřeva, a tím splnil svou notifikační povinnost dle § 2084 o. z. To si také žalobce ověřil při prohlídce stroje před uzavřením kupní smlouvy, což také jeho práva z vadného plnění vylučuje (§ 2103 o. z.). Tím ztratila tato vada povahu vady ve smyslu § 2099 odst. 1 o. z., předmět koupě se dostal do souladu se smlouvou (jednalo se o stroj, kterému nefunguje měření dřeva), a žalobce tak nemůže uplatňovat žádné nároky z důvodu, že stroj nemá funkční měření. Proto ani nehraje žádnou roli skutečnost, že žalovaný ve smlouvě prohlásil, že neví o žádných faktických vadách věci (nikoliv, že věc nemá žádné vady), když žalobce byl na vadu před uzavřením smlouvy upozorněn a věděl o ní. Pro úplnost odvolací soud podotýká, že žalobce netvrdil, že by jím tvrzené technické závady, resp. rozsah opravy (tj. řídící jednotka, výměna kabelů a elektroinstalace), měly souvislost s nějakou další vadou stroje.

27. Pokud žalobce v této souvislosti v rámci odvolání uváděl, že jej žalovaný opakovaně přesvědčil o tom, že příčinou vady bude špatné měřící kolečko či jiná bagatelní vada, tak nic takového z provedeného dokazování nevyplývá, a to ani z výpovědi svědka , jméno FO, , ani z výpovědi samotného žalobce. Oba uvedli, že jim žalovaný sdělil, že stroj neměří a že to asi bude měřící kolečko. Žalobce vypověděl, že se žalovaného poté neptal, proč se domnívá, že příčinou by mohlo být právě kolečko. Navíc den před prohlídkou žalovaný psal žalobci, že stroj přestal měřit délku a že to bude nejspíš nějaká maličkost. Žalobci tak muselo být zcela jasné, že žalovaný konkrétní příčinu vady nezná a že je pouze možné, že touto příčinou je vadné měřící kolečko. Jiné příčiny žalovaný nevyloučil. Lze tak souhlasit se soudem prvního stupně, že informace o tom, že stroj neměří, měla u žalobce vzbudit vyšší míru opatrnosti a vést ho k získání dalších informací potřebných k rozhodnutí o uzavření smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1705/2007). Pokud se za dané situace přesto rozhodl stroj koupit, nemůže se dovolávat nároků z titulu vady, o které věděl, bez ohledu na to, jak nákladným se následně ukázalo odstranění této vady. A pokud žalobce uváděl, že jeho vůlí bylo koupit stroj s vadným kolečkem, nikoliv s vadnou řídící jednotkou, mohl požadovat, aby v tomto smyslu byla také uzavřena smlouva (např. aby měl právo odstoupit od smlouvy, pokud se ukáže, že náklady na opravu přesáhnou určitou částku). To však neučinil, a proto nese rizika související s vadou, o které věděl.

28. Vzhledem k uvedenému jsou pak nepřípadné odkazy ze strany žalobce na § 6 a 8 o. z., když nebylo prokázáno, že by se žalovaný dopustil nepoctivého jednání nebo zneužíval práva. Žalovaný řádně vadu oznámil, a jen to, že uvedl možnou příčinu vady (aniž by žalobce přesvědčoval, že právě to je jediná možná příčina), rozhodně nelze považovat za nepoctivé jednání.

29. Žalobce dále namítal, že soud prvního stupně zcela pominul tvrzení a důkazy o tom, že žalovaný svou odpovědnost za vadu řídící jednotky stroje uznal a zavázal se hradit ½ ceny opravy stroje. Ani tyto odvolací námitky nejsou důvodné. Odvolací soud upozorňuje, že žalobce uvedl v žalobě pouze to, že po zjištění vadné řídící jednotky žádal žalovaného o vyjádření, jak dále postupovat, a že žalovaný výslovně odsouhlasil žalobci, aby nechal vadu opravit a na tuto opravu dokonce žalobci přispěl částkou 15 000 Kč, a že tím tedy jednoznačně uznal svou odpovědnost za vadu řídící jednotky stroje. Z toho rozhodně nevyplývalo, že by snad žalobce z těchto tvrzení dovozoval nějaké konkrétní právní následky.

30. Pokud jde o uvedené uznání, z žaloby nevyplývá, že by ono uznání odpovědnosti za vadu snad bylo myšleno jako něco jiného, než že to žalobce považuje za důkaz toho, že žalovaný za vadu odpovídá. Odvolací soud upozorňuje, že zákon nic jako uznání odpovědnosti nezná. V § 2053 a § 2054 o. z. je upraveno jen uznání dluhu. V daném případě zjevně nedošlo k žádnému písemnému uznání (§ 2053 o. z.), v úvahu by mohlo přicházet jen uznání dluhu částečným plněním, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Je zjevné, že zaplacení částky 15 000 Kč nemůže představovat uznání žalovaného nároku. Jednak v době této platby takový nárok ani neexistoval (dle tvrzení žalobce tuto částku žalovaný uhradil v době, kdy předpokládaná cena opravy činila 30 000 Kč, přičemž žalovaný přislíbil se na tom podílet jednou polovinou, a teprve následně se mělo zjistit, že oprava bude nákladnější), přičemž žalobce ani netvrdí, že by v té době nějaký nárok vůči žalovanému uplatnil (např. nárok na slevu). Jednak z okolností nelze usuzovat, že by tímto plněním žalovaný uznával jakýkoliv dluh. Z ničeho nevyplývá, že by úmyslem žalovaného bylo něco jiného, než uhradit právě onu částku 15 000 Kč jako příspěvek na (tehdy předpokládanou) cenu opravy, zejména že by snad měl v úmyslu hradit něco dalšího. Jen z toho, že žalovaný projevil dobrou vůli a uhradil příspěvek na opravu, nelze dovozovat jeho odpovědnost za tvrzenou vadu věci. Přitom pokud z žaloby nebylo zřejmé, že žalobce z tvrzeného „uznání odpovědnosti“ dovozuje nějaké právní následky, a pokud zákon nic takového nezná, nelze soudu prvního stupně vyčítat, že se tímto nezabýval. Každopádně ani k uznání dluhu zde z výše uvedených důvodů nedošlo. A i kdyby se snad o uznání jednalo, tak uznání zakládá jen vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání trval (§ 2053 o. z.). V této věci však bylo prokázáno, že žalovaný za vadu neodpovídá, což by případnou domněnku vyvrátilo.

31. Pokud jde o to, že se žalovaný měl zavázat uhradit žalobci polovinu ceny opravy, tak žádná taková dohoda v žalobě tvrzena nebyla. Ostatně něčemu takovému ani neodpovídá žalobní návrh, když žalobce požadoval uhradit částku odpovídající celkovým nákladům na opravu (a to výslovně jako slevu z kupní ceny), nikoliv jen jejich polovinu. Ve vyjádření ze dne 5. 2. 2025 pak žalobce uvedl, že po sdělení, že oprava bude stát asi 30 000 Kč, žalovaný souhlasil s tím, aby žalobce nechal stroj opravit s tím, že na opravu přispěje polovinu ceny. Ani z toho nebylo možné dovodit, že by se to mělo týkat něčeho jiného, než právě onoho příspěvku 15 000 Kč, který byl zmíněn již v žalobě (coby polovina z předpokládané ceny opravy 30 000 Kč). Že by snad měla být uzavřena dohoda o tom, že žalovaný bude hradit polovinu nákladů na opravu, bez ohledu na její konečnou cenu, z toho nevyplývá. Teprve na jednání dne 5. 11. 2025, v rámci závěrečné řeči, žalobce přišel s tvrzeními, ze kterých by bylo možné dovozovat, že mezi účastníky měla být nějaká dohoda o zaplacení poloviny ceny opravy ze strany žalovaného (bylo mj. uváděno, že žalovaný přisvědčil, že se bude na opravě stroje podílet polovinou ceny nákladů na opravu, že platbou částky 15 000 Kč uznal svůj závazek podílet se na polovině ceny opravy). Nejedná se o tvrzení příliš jasná, nedošlo ani k úpravě žalobního petitu (žalobce se stále domáhal zaplacení celé ceny opravy, nikoliv jen poloviny), každopádně tato tvrzení zazněla až po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., k těmto novým tvrzením tak již nebylo možné přihlížet ani k nim vést dokazování. Proto nebylo možné ani vyzývat žalobce k doplnění tvrzení či důkazů v tomto směru.

32. Přitom ani z důkazů provedených před soudem prvního stupně uzavření takové dohody nevyplývá. Svědek , jméno FO, vypověděl, že po nacenění opravy se domluvili s žalovaným na jeho spoluúčasti ve výši 15 000 Kč. I žalobce vypověděl, že po sdělení, že chyba bude zřejmě v řídící jednotce, žalovaný svolil, že přispěje polovinou původně naceněné opravy, tj. částkou 15 000 Kč, kterou žalovaný uhradil. Z obojího tedy vyplývá pouze příslib žalovaného zaplatit na opravu částku 15 000 Kč, kterou také uhradil. Nic jiného nevyplývá ani z whatsappové komunikace mezi účastníky, kde se zjevně bavili o úhradě právě 15 000 Kč na opravu. Ani z provedeného dokazování tak nelze dovodit, že mezi účastníky byla uzavřena nějaká dohoda o úhradě poloviny ceny opravy ze strany žalovaného.

33. Žalovaný upozorňoval, že zejména z výslechu svědka , Anonymizováno, vyplynulo, že obdržel k opravě řídící jednotku nefunkční a spálenou, přičemž v takovém stavu se při prohlídce a předání stroje nenacházela, když dle svědka , jméno FO, byla při předání funkční, navíc měl svědek , jméno FO, obdržet informace od svědka , jméno FO, , že jednotku již měl opravovat jiný elektrikář. Dle žalovaného tak jednotku mohl poškodit jak žalobce, svědek , jméno FO, nebo jiný elektrikář, když se snažili řídící jednotku opravit. V tomto směru lze přisvědčit žalovanému, že výpověď svědka , Anonymizováno, vzbuzuje pochybnosti o tom, zda veškeré žalobcem vynaložené náklady na opravu byly vynaloženy na opravu vady, kterou měl stroj v době prodeje, resp. zda uvedená poškození nevznikla až v důsledku neodborné opravy (mj. svědek uvedl, že se spálenou jednotkou by stroj nepracoval – přitom žalobce jej před koupí zkoušel a kromě měření dřeva měl stroj fungovat – a dokonce svědek vyslovil názor, že v daném případě stačilo odstranit závadu v kolečku). Vyjasnění této otázky by muselo být předmětem dalšího dokazování. Jelikož však žalovaný za vadu neodpovídá, jak bylo uvedeno výše, bylo by nadbytečné se tímto více zabývat, neboť by to na rozhodnutí nemohlo nic změnit.

34. Vzhledem k výše uvedenému pak soud prvního stupně také správně neprovedl další navržené důkazy, a to výslechy , jméno FO, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ (k průběhu opravy stroje) a znalecký posudek (na ocenění stroje bez vady a s vadou), když skutečnosti, ke kterým byly tyto důkazy navrženy, by na rozhodnutí nemohly mít žádný vliv.

35. Odvolací soud se tedy ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neodpovídá za uvedenou vadu stroje, resp. že žalobce nemá práva z vadného plnění, neboť žalovaný před uzavřením kupní smlouvy žalobce na tuto vadu upozornil. Výrok I. rozsudku, kterým byla žaloba zamítnuta, proto jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

36. Soud prvního stupně také správně rozhodl ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal jejich plnou náhradu zcela úspěšnému žalovanému. Soud prvního stupně také náklady správně vyčíslil. Pouze ve výroku II. došlo ke zjevné chybě v psaní, když bylo uvedeno, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce „žalobce“ , tituly před jménem, , jméno FO, . Označený advokát je samozřejmě zástupcem žalovaného, kterému také byla náhrada nákladů přiznána. Vzhledem k tomu odvolací soud potvrdil jako správný i výrok II. o náhradě nákladů řízení, a to ve správném znění, že náhrada nákladů řízení má být zaplacena k rukám právního zástupce žalovaného.

37. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalovaného v odvolacím řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) 2x5 100 Kč, tj. 10 200 Kč, a náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Dále má žalovaný právo na náhradu jízdného z , adresa, a zpět na jednání odvolacího soudu, ujeto bylo celkem 132 km, při použití motorového vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , s kombinovanou spotřebou 6 l/100 km motorové nafty, při ceně nafty 34,10 Kč/l a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel 5,90 Kč/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., je jízdné celkem 1 049 Kč. Dále náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za čas strávený cestou za 4 půlhodiny po 150 Kč, tj. celkem 600 Kč. Žalovanému dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 677,29 Kč. Náklady žalovaného v odvolacím řízení tedy činí celkem 15 426,29 Kč. Odvolací soud uložil žalobci zaplatit tyto náklady žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když pro stanovení jiné lhůty nebyl důvod.