17 Co 185/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Válkové a soudců JUDr. Ivety Hendrychové a Mgr. Otty Plachého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 250 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mostě č. j. 48 C 176/2024-174 ze dne 17. února 2025 a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 12. 3. 2025, č. j. 48 C 176/2024-191,

I. Rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , se potvrzují.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši, částka, , a to k rukám advokáta , Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, . Ve výroku II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Ve výroku III. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení v plné výši, jejichž konkrétní výše a splatnost budou stanoveny samostatným usnesením. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši , částka, jako vyplaceného svědečného svědka Holuba, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení , částka, jako náhrady škody, kterou jí měla žalovaná způsobit jako subdodavatel při stavbě rodinného domu vadným propojením vnitřních rozvodů vody a venkovní přípojky, jež zapříčinilo havárii vytopením a žalobkyni vznikla povinnost uhradit škodu svému zákazníkovi. Žalobkyně žalobu vzala zpět v částce , částka, , neboť ve sporu mezi zákazníkem žalobkyně , jméno FO, a pojišťovnou, která vyplatila pojistné plnění z této pojistné události, došlo ke smíru na částku , částka, .

3. Žalovaná nesouhlasila se žalobou a namítla, že na základě cenové nabídky ze dne , datum, zhotovila vnitřní rozvod vody, který začínal zaslepeným potrubím v nice domu, kde se nacházela nebo měla nacházet trubka vedoucí přes základy a zeď domu do vodoměrné šachty. Z druhé strany vnitřní rozvod končil zaslepenými vývody trubek u sanitární techniky. Žalovaná uvedla, že propojení vnitřního a vnějšího rozvodu v nice neprováděla. Tlakovou zkoušku po dokončení vnitřního rozvodu provedla natlakováním potrubí vzduchem. Vadný spoj potrubí sice opravila (a to z opatrnosti i na druhém z domů), avšak následně zjistila, že jej neprováděla. Žalovaná rovněž popsala jednotlivé dodávky, které na daném rodinném domě pro žalobkyni provedla, a uvedla, že vnitřní rozvody vody dokončila , datum, , jiné práce ani dodávky si žalobkyně neobjednala a žalovaná je neprovedla ani nevyúčtovala. Rovněž poukázala na to, že vadnou spojku ani podle evidence materiálu k zakázce nepoužila.

4. Soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky nebylo sporné, že uzavřeli smlouvu o dílo na tepelné čerpadlo (smlouva o dílo č. , hodnota, ze dne , datum, ), která se netýká ZTI (zdravotně technické instalace), tedy rozvodů vody. Rozvody vody v předmětném domě byly objednány na základě samostatné pozdější nabídky žalované (nabídka ze dne , datum, ), kterou žalobkyně přijala. Nebylo sporné, že žalovaná provedla vnitřní rozvod ZTI (za žalovanou prováděl , jméno FO, ), tlakovou zkoušku a provedený rozvod předala žalobkyni. Soud prvního stupně dále konstatoval, že mezi účastníky bylo sporné, kdo provedl propojení vnější vody s vnitřním rozvodem. Uvedl, že rozvody objednávka a cenová nabídka neřeší, zda je součástí i propojení vnitřního rozvodu na vnější zdroj vody. Obdobné práce žalovaná prováděla pro žalobkyni i na dalších třech domech.

5. Ze skutkových zjištění rovněž vyplynulo, že žalobkyně stavěla předmětný dům pro , jméno FO, , který jej po dokončení prodal manželům Puklovým, u nichž pak došlo k poruše vodovodního potrubí, dne , datum, začala téct voda z vadného spoje dvou PPR trubek a manželům Puklovým následně vznikla škoda, kterou jim uhradila pojišťovna a nato žádala náhradu škody u B. , jméno FO, , jemuž ji uhradila žalobkyně.

6. Soud prvního stupně tedy vycházel z toho, že rozhodné pro výsledek sporu je, zda žalobkyně prokázala své tvrzení, že vadný spoj trubek zhotovila žalovaná. V napadeném rozsudku hodnotil obrazové důkazní prostředky (fotografie z místa propojení), přičemž porovnal propojení vnější vody na vnitřní rozvod v každém ze čtyř domů, na nichž prováděla žalovaná práce pro žalobkyni, a shledal odlišný způsob provedení spoje v třetím a čtvrtém domě (u nichž žalovaná uvedla, že propojení zhotovila) od prvních dvou domů. Dospěl k závěru, že obrazová dokumentace neprokázala, že by vadný spoj provedla žalovaná. Dále soud prvního stupně hodnotil provedené listinné důkazy. Konstatoval, že projekt ZTI u prvního domu přechod mezi venkovní vodou a vnitřním rozvodem neřeší, a je tedy nerozhodné, zda jej žalovaná měla k dispozici, přičemž z odlišného stavu ve třetím a čtvrtém domě nelze ničeho dovozovat. Mimo další soud prvního stupně uvedl, že protokoly o provedení tlakové zkoušky z , datum, a z , datum, prokazují pouze, že v době jejich provedení vadný spoj těsnil, ale nepotvrzují, že vadný spoj provedla žalovaná. Soud prvního stupně uzavřel, že ani listinné důkazní prostředky neprokazují, že by žalovaná provedla vadný spoj, kdy kromě shora uvedeného není prokázáno, že propojení bylo u prvního a druhého domu u žalované objednáno, žalovaná nepoužívala spojovací materiál použitý u vadného spoje, svědek , jméno FO, po tlakové zkoušce u prvního domu žádné práce nefakturoval. Dále se soud prvního stupně zabýval výpověďmi svědků, přičemž se při jejich hodnocení vypořádal i s vlivem jejich vztahu ke stranám sporu na věrohodnost svědecké výpovědi a uzavřel, že výpovědi svědků se vztahem ke té či oné straně sporu a se zájmem na výsledku sporu jsou ve vzájemném rozporu, zatímco výpovědi svědků nestranných nejsou dostatečně konkrétní a jednoznačné. Ani listinné a obrazové důkazy nevyvracejí výpovědi jedné či druhé skupiny svědků a není možné ani jejich pomocí dospět k závěru, že některý nevypovídal pravdu. Dokazování tedy soud prvního stupně shrnul tak, že žalobkyně neprokázala, že vadný spoj provedla žalovaná, nebylo prokázáno, kdo a kdy jej provedl (mohlo se tak stát mezi první a druhou tlakovou zkouškou i ještě před první tlakovou zkouškou). K závěru o unesení důkazního břemene podle soudu prvního stupně není možno z důkazních prostředků dojít ani nepřímo.

7. Po právní stránce soud prvního stupně skutkový stav posoudil podle ustanovení upravujících smlouvu o dílo (§ 2587 a násl. o. z.), vady díla (§ 2615 o. z.), přechod práv z výplaty pojistného plnění na pojistitele (§ 2820 o. z.) a právo postihu (§ 2917 o. z.). Konstatoval, že byl prokázán vznik určité škody i regresní posloupnost, tj. právo žalobkyně domáhat se plnění vůči žalované, avšak žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že škodu zavinila žalovaná. Odmítl jako nepřiléhavou argumentaci žalobkyně § 2597 o. z., tedy povinností žalované upozornit žalobkyni bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci předané objednatelem k provedení díla nebo na nevhodný příkaz objednatele, které by bylo možno aplikovat jen v případě, kdy by žalobkyně dala žalované svěrnou PE spojku a trvala na provedení vadného spoje; to však nebylo tvrzeno ani prokázáno.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Dále žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů státu na svědečně svědka Holuba (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), kterou specifikoval v napadeném usnesení.

9. Žalobkyně podala proti rozsudku i usnesení odvolání. Nesouhlasila s hodnocením důkazů, jak jej provedl soud prvního stupně. Uvedla, že z jí předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná měla provést zhotovení celé zdravotně technické instalace (ZTI) na klíč včetně tlakové zkoušky, a to od vodoměru až k vodovodním bateriím. Pokud by při tlakové zkoušce narazila na nekvalitní propojku provedenou kýmkoli jiným, musela by nutně na to žalobkyni upozornit. Podle žalobkyně není důvodu, proč by žalovaná vystavovala potvrzení o tlakové zkoušce ohledně části díla dodané jiným subjektem. Tvrzení žalované, že provedla tlakovou zkoušku vnitřní části, je vyvraceno protokolem o tlakové zkoušce. Provedení vadného spoje žalovanou podle žalobkyně vyplývá i ze smlouvy o dílo č. , hodnota, . Považuje za nelogické tvrzení žalované, že propojku nezhotovila, když ji po havárii vody opravila. Skutečnost, že v domech manželů , Anonymizováno, a M. , Anonymizováno, žalovaná jiné technické řešení fakturovala jako vícepráce, žalobkyně chápe jako vyrábění důkazů žalovanou v její prospěch. Odkázala přitom na výpověď svědka , Anonymizováno, . Žalobkyně uvedla, že problematická propojka je součástí vnitřního rozvodu, který zpracovávala žalovaná, která rovněž prováděla sekání a vrtání průrazů, což je evidentně propojení rozvodů vody venku i uvnitř domu (svědčí o tom obsah faktur). K tíži žalované musí jít, že potvrzení o tlakové zkoušce dne , datum, vystavila, aniž ji provedla, přičemž žalobkyně má za to, že provedením této tlakové zkoušky by byl problém s propojkou odhalen a škodě bylo možno předejít. Soud prvního stupně nesprávně hodnotil zmínku v korespondenci s B. , jméno FO, mladším, že si sám provede tzv. roháčky, které však nemají nic společného s propojkou. Pokud jde o dodací listy a skladové výdejky, nelze z nich dovodit, co žalovaná nakoupila nebo vydala ze skladu nad rámec těchto listin. Dále žalobkyně rozporovala hodnocení výpovědí svědků p. , jméno FO, a B. , jméno FO, mladšího i staršího, a považuje za problematické výpovědi svědků žalované M. , Anonymizováno, a R. , Anonymizováno, , kteří jsou jejími zaměstnanci, jakož i svědků R. , jméno FO, a J. , Anonymizováno, . Hodnocení obrazového materiálu soudem prvního stupně žalobkyně považuje za subjektivní. Shrnula, že řetězec nepřímých důkazů podporuje její tvrzení a soud prvního stupně důkazy vyhodnotil nesprávně. Navrhla změnu rozhodnutí ve věci samé tak, že žalobě bude vyhověno.

10. Žalovaná k odvolání uvedla, že se s napadeným rozsudkem ztotožňuje a navrhuje jeho potvrzení. Uvedla, že z žádného provedeného důkazu včetně smlouvy o dílo , Anonymizováno, neplyne, že měla provést zhotovení celé ZTI od vodoměru až k vodovodním bateriím, ale pouze v rozsahu dle nabídky ze dne , datum, . Pokud žalobkyně polemizuje o tom, na jaké části rozvodů vody provedla žalovaná tlakovou zkoušku, na takovém skutkovém závěru není rozhodnutí založeno a tlaková zkouška neprokazuje, že konkrétní spoj provedla žalovaná. Žalovaná odmítla, že by provedenou opravou vadného spoje uznala své pochybení. Uvedla, že korespondence mezi p. , jméno FO, a p. , jméno FO, prokazuje, že p. , jméno FO, si montoval sám roháčky, což vyvrací tvrzení žalobkyně, že žalovaná zhotovovala veškerou vodu v domě na klíč. Skutečnost, že žalovaná nepoužívala svěrné PE spojky, je kromě listinných důkazů prokazována i výpověďmi svědků , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , jméno FO, . Žalobkyně neprokázala, že žalované projekt ZTI poskytla, ten navíc neřešil sporný spoj. Je irelevantní, že žalovaná dodala své pojišťovně doklady. Žalovaná považuje hodnocení vztahu svědků k účastníkům řízení za správné, z dokazování nevyplynulo, že by jí navržení svědci byli seznámeni s výpověďmi dříve vyslechnutých svědků nebo své výpovědi koordinovali. Neprofesionální provedení propojení rozvodů v nice v prvním a druhém domě bylo podle žalované zřejmé z fotografií, avšak tuto skutečnost soud prvního stupně nehodnotil ve prospěch žádné ze stran.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích, ve kterých se žalobkyně domáhala přezkumu rozsudku (§ 212 o. s. ř.), jakož i napadené usnesení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

13. V ustanovení vyjádřená zásada volného hodnocení důkazů ponechává na soudci, aby na základě vlastního uvážení dospěl k přesvědčení o pravdivosti nebo nepravdivosti skutkových tvrzení.

14. Soud prvního stupně po skutkové stránce vycházel z toho, že mezi účastníky nebylo sporné, že uzavřeli smlouvu o dílo na tepelné čerpadlo (smlouva o dílo č. , hodnota, ze dne , datum, ), která se netýká ZTI (zdravotně technické instalace), tedy rozvodů vody, přičemž rozvody vody v předmětném domě byly objednány na základě samostatné pozdější nabídky žalované (nabídka ze dne , datum, ), kterou žalobkyně přijala. Nebylo dále sporné, že žalovaná provedla vnitřní rozvod ZTI, tlakovou zkoušku a provedený rozvod předala žalobkyni. Soud prvního stupně konstatoval, že mezi účastníky bylo sporné, kdo provedl propojení vnější vody s vnitřním rozvodem.

15. Odvolací soud má za to, že v posuzované věci soud prvního stupně provedl ke shora uvedené sporné otázce dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a učinil z nich správná skutková zjištění. Dostál požadavkům na hodnocení důkazů uvedeným v § 132 o. s. ř., když se zabýval souladností, resp. jednotlivými rozpory ve výpovědích vyslechnutých svědků, a zda tyto důkazy korespondují s jinými v řízení provedenými důkazy. Též se soud prvního stupně dostatečně vypořádal i s věrohodností svědků s ohledem na zaměstnanecký či jiný poměr k žalobkyni či žalované. Soud prvního stupně rovněž nepochybil v procesním postupu, když žalobkyni řádně poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů, že předmětnou vadnou přípojku zhotovila žalovaná. Odvolací soud shledal hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně jako vnitřně logické a konzistentní, nevybočující z mezí uvážení soudu prvního stupně jako soudu nalézacího. Přisvědčil skutkovému závěru soudu prvního stupně, který uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že vadný spoj provedla žalovaná. Jestliže soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že objednávka a cenová nabídka neřeší, zda je součástí i propojení vnitřního rozvodu na vnější zdroj vody, a že není prokázáno, že propojení bylo u prvního a druhého domu u žalované objednáno, pak lze rovněž přisvědčit námitce žalované, že nebylo prokázáno, že byla zavázána provést zhotovení celé ZTI od vodoměru až k vodovodním bateriím. Pokud žalobkyně v odvolání uvádí, že z jí předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaná měla provést zhotovení celé zdravotně technické instalace (ZTI) na klíč včetně tlakové zkoušky, a to od vodoměru až k vodovodním bateriím, z předloženého spisu bylo zjištěno, že před koncentrací řízení (§118b o. s. ř.) žalobkyně netvrdila, že součástí nabídky žalované ze , datum, bylo i propojení vnitřního rozvodu vody až k vodoměru.

16. Podle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

17. Jedním z předpokladů vzniku povinnosti nahradit škodu podle § 2913 odst.1 o. z. je porušení smluvní povinnosti škůdcem, přičemž důkazní břemeno o tom nese poškozený. Porušením smluvní povinnosti může být i poskytnutí vadného plnění. Jedná se o odpovědnost objektivní s možností liberace (§ 2913 odst. 2 o. z.).

18. Lze tedy shrnout, že žalobkyně neprokázala jednak, že žalovaná byla tím, kdo provedl vadný spoj (jak správně dovodil soud prvního stupně) a porušil smluvní povinnost řádně provést propojení vnitřních rozvodů vody s vnější vodou v předmětném domě; nadto ze závěrů soudu prvního stupně se ani nepodává, že by žalovaná byla smluvně zavázána propojení vnitřních rozvodů vody s vnější vodou provést. Je tedy možno uzavřít, že porušení smluvní povinnosti žalovanou nebylo prokázáno, nadto žalobkyně v koncentrační lhůtě netvrdila, že by žalovaná takovou smluvní povinnost převzala, a tedy podmínky pro vznik odpovědnosti žalované za škodu podle § 2913 odst. 1 o. z. nebyly naplněny. Závěru soudu prvního stupně, že žalobu o náhradu škody je třeba zamítnout, byť nikoliv pro absenci zavinění žalované, tudíž nelze nic vytknout.

19. Pokud jde o další námitky odvolatelky, týkající se významu provedení tlakových zkoušek žalovanou pro její odpovědnost za škodu, opravy vadného spoje, předání projektové dokumentace ZTI, postupu žalované při provádění díla ve třetím a čtvrtém domě a jejího postupu v rozporu s § 2594 o. z., zde se odvolací soud ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

20. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně odpovídajících výroků o nákladech řízení a usnesení, kterým byla stanovena výše a splatnost nákladů řízení státu, jejichž úhrada byla uložena žalobkyni.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná. Náklady řízení ve výši , částka, jsou tvořeny náhradou za dva úkony právní služby po , částka, podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), dvěma náhradami hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradou za promeškaný čas za 2 půlhodiny po , částka, (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradou za cestu z Teplic do , adresa, a zpět ve výši , částka, (46 km, při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km nafty za cenu , částka, /l + náhrada , částka, za 1 km).

22. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalovanou.