17 Co 34/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Válkové a soudců JUDr. Ivety Hendrychové a Mgr. Otty Plachého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A insolvenční správce dlužníka Jméno žalobkyně B., IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 2 521 640,29 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 45 C 88/2024-230 ze dne 5. listopadu 2025,

I. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 11. 2025, č. j. 45 C 88/2024-230, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 54 250,35 Kč, a to k rukám advokáta Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 2 521 640,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 4. 2021 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 152 735,93 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tak, že dle žalobkyně žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále jen „jméno FO“) dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela úvěr ve výši 1 900 000 Kč. Úvěr byl zajištěn zástavním právem váznoucím na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. Anonymizováno, vše zapsáno na LV č. hodnota, katastrální území adresa (dále jen „Nemovitost“). Nemovitost byla ve vlastnictví společnosti Jméno žalobkyně B. (dále jen „Dlužník“). Žalovaná povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy neplnila, následně došlo k zesplatnění úvěru a žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 1 619 380,86 Kč. jméno FO podala návrh na nařízení soudního prodeje Nemovitosti k uspokojení pohledávky z úvěru. Během soudního řízení došlo ze strany jméno FO k postoupení pohledávky za žalovanou společnosti právnická osoba., IČO IČO. Následně byl nařízen prodej zástavy a tato byla vydražena v exekuci, kdy usnesením exekutora ze dne datum byl učiněn příklep vydražiteli. Vydražením zástavy došlo k zaplacení dluhu z úvěru v celkové výši 2 521 640,29 Kč Dlužníkem, přičemž tento dluh měl být hrazen žalovanou. Žalobkyně dále uvedla, že ze strany žalované došlo dne datum k uznání dluhu vůči jméno FO.

3. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila. Vznesla námitku promlčení pohledávky, ke kterému mělo dojít nejpozději ke dni datum, když jméno FO přistoupila k zesplatnění předmětného úvěru ke dni datum. Dlužník vstoupil do práv obligačního věřitele až dne datum, kdy došlo k příklepu vydražiteli, nabyl tak již promlčenou pohledávku. Žalovaná dále namítla, že uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy, k čemuž uvedla, že dne datum byla vedle smlouvy o úvěru uzavřena rovněž zástavní smlouva mezi společností právnická osoba. a jméno FO. Žalovaná smlouvu o úvěru neuzavřela pro svou vlastní potřebu, ale ve prospěch sestry manžela tituly před jménem jméno FO, která je jednatelkou Dlužníka. jméno FO obdržela od žalované veškeré finanční prostředky ze Smlouvy o úvěru a s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o půjčce, která má totožné parametry jako Smlouva o úvěru. Zástavní smlouvu uzavřela za společnost právnická osoba. rovněž jméno FO jako její jednatelka. Byla to tedy žalovaná a její jednatelka, které s ohledem na rodinné vazby pomohly jméno FO získat finanční prostředky. jméno FO přestala splácet svůj dluh vůči žalované, v důsledku toho pak žalovaná nebyla schopna splácet svůj dluh ze smlouvy o úvěru. Předmětnou žalobou se Dlužník domáhá zaplacení prostředků, které byly odčerpány realizací zástavního práva na zástavě, přitom je Dlužník jen další právnickou osobou ovládanou jméno FO. K žalobkyní tvrzenému uznání dluhu ze dne datum uvedla, že se nejednalo o uznání dluhu ze smlouvy o úvěru, ale o uznání závazku ze směnky, kterou byl úvěr zajištěn, nadto zpochybnila podepsání listiny o uznání z její strany. Žalovaná dále zpochybnila aktivní legitimaci žalobkyně, resp. Dlužníka k podání žaloby, neboť měla za to, že v době právní moci rozvrhového usnesení Dlužník nebyl vlastníkem Nemovitosti.

4. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že jméno FO a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru, kterou se jméno FO zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 1 900 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve 116měsíčních splátkách. Úvěr byl zajištěn zástavním právem k Nemovitosti na základě zástavní smlouvy ze dne datum a blankosměnkou ze dne datum. Úvěr byl čerpán dne datum. jméno FO a společností právnická osoba. jako zástavcem byla uzavřena dne datum zástavní smlouva k zajištění pohledávek jméno FO ze smlouvy o úvěru, kterou bylo zřízeno zástavní právo k Nemovitosti. Dne datum byla mezi žalovanou jako věřitelem a jméno FO jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalovaná přenechala jméno FO částku ve výši 1 900 000 Kč a jméno FO se zavázala poskytnutou částku splatit formou 114měsíčních splátek. Dne datum byla mezi společností právnická osoba. a společností právnická osoba uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k Nemovitosti. Úvěr byl z důvodu neplnění povinností žalovanou ke dni datum prohlášen jméno FO za ihned splatný a smlouva o úvěru byla vypovězena. Dne datum byla mezi společností právnická osoba a Dlužníkem uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k Nemovitosti. jméno FO podala k Okresnímu soudu v Anonymizováno dne datum proti Dlužníkovi návrh na soudní prodej zástavy – Nemovitosti mimo jiné k uspokojení její pohledávky ze smlouvy o úvěru. jméno FO, žalovaná a jméno FO uzavřely dne datum dohodu obsahující uznání závazku a dohodu o splátkách, přičemž došlo k uznání závazku ze směnky vystavené dne datum, zajišťující úvěr poskytnutý žalované dle smlouvy o úvěru. Žalovaná a jméno FO uznaly svůj peněžitý závazek ze směnky co do výše 1 690 593,93 Kč, zahrnující rovněž soudní poplatek ve výši 81 239 Kč. Žalovaná jako výstavce a jméno FO jako avalista se zavázaly uhradit jméno FO dlužnou částku v dohodnutých splátkách. jméno FO předmětnou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum společnosti právnická osoba. Usnesením Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. spisová značka, bylo rozhodnuto o nařízení prodeje zástavy – Nemovitosti. Dne datum byla mezi společností právnická osoba. a společností právnická osoba. uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovanou ze smlouvy o úvěru. Společnost právnická osoba. následně podala k exekutorovi návrh na nařízení prodeje Nemovitosti. Dne datum proběhla dražba Nemovitosti. Na základě usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa, o udělení příklepu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, které nabylo právní moci dne datum, se stala vlastníkem Nemovitosti společnost právnická osoba. Usnesením exekutora ze dne datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, bylo rozhodnuto o rozvržení rozdělované podstaty, tak, že se z ní uspokojuje mj. pohledávka společnosti právnická osoba. ve výši 11 118 283,84 Kč. Dlužník vyzval dne datum žalovanou k zaplacení částky 2 521 640,29 Kč s příslušenstvím, neboť byl zpeněžením zástavy zaplacen dluhu z úvěru, který byl žalované poskytnut jméno FO na základě smlouvy o úvěru. Krajský soud v adresa vede pod sp. zn. spisová značka insolvenční řízení ve věci Dlužníka, přičemž insolvenčním správcem Dlužníka byla ustanovena žalobkyně.

5. V rámci právního hodnocení se soud prvního stupně prvotně zabýval námitkou promlčení, přičemž dospěl k závěru, že k promlčení žalobou uplatněného nároku došlo. Právní vztah ze smlouvy o úvěru posuzoval dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), stejně tak dle dřívější právní úpravy posuzoval vztah ze zástavní smlouvy dle § 3073 o. z. Vztah mezi Dlužníkem a žalovanou však posuzoval podle nové právní úpravy dle § 3028 odst. 1 o. z. vzhledem k tomu, že ke vzniku tohoto vztahu došlo až dne datum (právní moc rozvrhového usnesení, zánik zástavního práva).

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi jméno FO a žalovanou byla dne datum platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a že mezi jméno FO a společností právnická osoba. byla dne datum platně uzavřena zástavní smlouva v souladu s § 552 a § 152 a násl. zákona č. 40/1064 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nehradila splátky úvěru poskytnutého na základě Smlouvy o úvěru, došlo ke dni datum k zesplatnění úvěru. Ode dne následujícího po zesplatnění úvěru pak počal běh čtyřleté promlčecí doby (§ 397 obchodního zákoníku), promlčecí doba uplynula dne datum. Pohledávka ze smlouvy o úvěru je tak od datum promlčena. Dne datum proběhla dražba Nemovitosti, usnesením exekutora ze dne datum, které nabylo právní moci dne datum, bylo rozhodnuto o rozvržení rozdělované podstaty. Dne datum tak došlo k zániku zástavního práva dle § 337h zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a rovněž ke splnění dluhu. Splněním dluhu vstoupil Dlužník do práv věřitele (§ 1937 odst. 2 o. z.). jméno FO Dlužníkem a žalovanou tímto okamžikem (právní mocí rozvrhového usnesení) vznikl nový právní vztah odlišný od práva ze zajištění. Dlužník nabyl pohledávku ve stavu, v jakém byla v okamžiku, kdy splnil dluh zástavnímu věřiteli. V tuto dobu se již jednalo o promlčenou pohledávku. V daném případě se uplatní § 644 o. z., podle kterého mohl Dlužník svoji pohledávku vůči žalované uplatnit ve lhůtě 6 měsíců po splnění dluhu. Dluh byl splněn dne datum, 6měsíční lhůta k uplatnění pohledávky skončila dne datum. Vzhledem k tomu, že žaloba v projednávané věci byla podána až dne datum a žalovaná vznesla námitku promlčení, soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

7. Pokud jde o uznání závazku a dohodu o splátkách ze dne datum, dospěl soud prvního stupně k závěru, že tímto došlo k uznání závazku ze směnky, což dovodil z obsahu této dohody, kdy v popisu vzniku pohledávky byla uváděna blankosměnka, způsob jejího vyplnění, vydání směnečného platebního rozkazu, což by bylo nadbytečné, pokud by se jednalo o uznání závazku ze smlouvy o úvěru, a při uznání závazku a v dohodě o splátkách vystupovala žalovaná jako výstavce a jméno FO jako avalista. Nadto soud prvního stupně konstatoval, že i kdyby byla předmětná listina posouzena jako uznání závazku ze smlouvy o úvěru, jednalo by se rovněž o již promlčenou pohledávku, neboť i když bylo uznání učiněno až v roce 2016 (za účinnosti o. z.), posuzuje se uznání podle dosavadních právních předpisů, tedy podle obchodního zákoníku, stejně jako uznávaný závazek. Pokud by k uznání závazku došlo dne datum, k promlčení by dle obchodního zákoníku došlo dne datum.

8. Vzhledem k tomu, že ve svém důsledku nemělo uznání závazku vliv na výsledek řízení, soud prvního stupně se již podrobněji nezabýval zpochybněním pravosti podpisu žalované na listině. Stejně tak se dále nezabýval tvrzením, že žalobou uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy, neboť s ohledem na shora uvedené se nejednalo o skutečnost, která by mohla ovlivnit výsledek rozhodnutí ve věci. Pokud jde o zpochybnění aktivní legitimace žalobkyně, resp. Dlužníka k podání žaloby, soud prvního stupně uvedl, že došlo k realizaci zástavního práva, tj. k dražbě Nemovitosti z titulu ručení Dlužníka za dluhy žalované, a vstupu Dlužníka do práv věřitele, kdy výtěžek ze zpeněžení Nemovitosti byl použit na úhradu pohledávek žalované. Soud prvního stupně tak měl za to, že aktivní legitimace žalobkyně je dána.

9. Soud prvního stupně tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná.

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým napadla rozsudek v plném rozsahu. Odvolání odůvodnila tím, že se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o promlčení nároku. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že žalobcova práva, do kterých vstoupil po prodeji jeho nemovitosti na místo původního věřitele, se řídí ustanovením § 1937 odst. 2 o. z. Původní smluvní vztah mezi žalovanou a bankou se řídil právní úpravou platnou do 31. 12. 2013 a s ohledem na přechodná ustanovení o. z., zejména § 3073, se i práva žalobkyně, do kterých vstoupila namísto banky, mají posuzovat dle předchozí právní úpravy. Proto ode dne datum plynula nová tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku žalobkyně vůči žalované z titulu regresu dle § 550 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žaloba byla podána dne datum, tedy pohledávka žalobkyně nemůže být promlčena. Žalobkyně dále nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne datum uzavřené mezi bankou a žalovanou se vztahuje pouze k nároku ze směnky. Koncepce dohody je taková, že se vztahuje na celkový dluh žalované vůči bance z titulu úvěrové smlouvy, jež byla zajištěna směnkou. Vzhledem k tomu, že se jedná o zajišťovací směnku, jsou původní závazek a směnka úzce spjaté a nelze je od sebe oddělovat, jak to činí soud prvního stupně. Žalobkyně také nesouhlasila s názorem soudu prvního stupně, že i kdyby uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne datum byly platné, pak by se řídily obč. zák. Uvedená dohoda představuje nové právní jednání původních smluvních stran, na které se aplikuje § 3028 o. z., podle kterého se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Uznání dluhu je samostatné právní jednání, které si nepřebírá jakékoliv prvky z uznaného závazku. Vzhledem k tomu má žalobkyně za to, že její nárok nemůže být promlčen. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náklady soudního řízení, nebo aby rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na jednání odvolacího soudu pak ještě žalobkyně uvedla, že do doby prodeje nemovitosti nemohla znát výši regresního nároku, neboť teprve prodejem nemovitosti byla zjištěna částka, kterou žalobkyně mohla žádat. K porušení povinnosti došlo již v roce 2013, k prodeji zástavy však došlo až v roce 2021.

11. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že vztah žalované a Dlužníka vznikl až v okamžiku splnění dluhu za žalovanou Dlužníkem, k tomu došlo právní mocí rozvrhového usnesení ze dne datum, na jejich vztah se tak nepoužijí přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 ani § 3073 o. z., neboť jejich vztah není právním poměrem vzniklým přede dnem nabytí účinnosti o. z. ani právem ze zajištění závazku. Dlužník tedy dle § 1937 odst. 2 o. z. vstoupil do práv obligačního věřitele a nabyl promlčenou pohledávku, přitom žalobu nepodal ani v dodatečné 6měsíční lhůtě dle § 644 o. z., uplatněný nárok je tedy promlčený. Dále dle žalované uznání závazku je neurčité, když z něj není zřejmé, zda je uznáván závazek ze smlouvy o úvěru nebo směnečný závazek. Dle žalované však byl předmětem uznání závazek směnečný, přičemž uznání dluhu ze zajišťovací směnky nemůže vyvolávat účinky ve vztahu k závazku ze smlouvy o úvěru. Dle žalované se uznání řídí dřívější právní úpravou, kdy odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu. Také namítla, že nebyla prokázána pravost uznání, kdy žalovaná pravost podpisu popřela a soud prvního stupně se s touto otázkou nevypořádal v souladu s § 565 o. z. Uznání proto nemůže obstát. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. Na jednání odvolacího soudu pak žalovaná uvedla, že nesouhlasí s tím, že zástavce neznal výši zajištěné pohledávky, tato pohledávka je určitá k jakémukoliv okamžiku a lze ji vyčíslit. Žalobkyně mohla též dobrovolně plnit věřiteli a vyhnout se tak realizaci zástavy. To, že nebylo dobrovolně plněno, ve výsledku způsobilo promlčení nároku žalobkyně.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek (§ 212, § 212a o. s. ř.), přičemž částečně zopakoval dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.), a to předmětným uznáním závazku a dohodou o splátkách (předloženým v kopii). Z toho bylo zjištěno následující:

13. Tuto dohodu dle jejího textu uzavřela jméno FO s žalovanou a jméno FO (oba jsou označeni jako „dlužník“) a uvádí se v ní, že se jedná o dohodu obsahující uznání závazku a dohodu o splátkách. Popisuje se v ní, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum byl žalované poskytnut úvěr ve výši 1 900 000 Kč, smlouva o úvěru byla z důvodu neplnění podmínek ke dni datum vypovězena a úvěr se stal ihned splatným. Úvěr byl zajištěn blankosměnkou, kterou vystavila žalovaná, aval byla jméno FO. Směnka se stala splatnou dne datum na směnečnou sumu 1 619 380 Kč. Dne datum vydal Anonymizováno směnečný platební rozkaz, tento z důvodu podání námitek dosud nenabyl právní moci. Celková pohledávka k datu uzavření dohody činí 1 690 593,93 Kč, z čehož je částka 1 609 293,93 Kč jistinou a částka 81 239 Kč představuje soudní poplatek. Uvádí se, že dlužník uznává tento dluh v celkové výši 1 690 593,93 Kč. Dále se uvádí, že výstavce – žalovaná a avalista – jméno FO se zavazují uhradit bance částku ve výši 1 609 593,93 Kč v měsíčních splátkách, a to za Anonymizováno splátky ve výši 20 000 Kč a v Anonymizováno poslední splátka ve výši 1 409 593,93 Kč, resp. v aktuální výši zůstatku závazku. Splátky jsou splatné vždy k 20. dni v měsíci. Dlužníci se dále zavázali uhradit soudní poplatek ve výši 81 239 Kč jednou splátkou v Anonymizováno. Dohoda obsahuje podpisy za banku s datem „datum“ a dva podpisy jméno FO s datem datum, a to jednak jako jednatelky žalované a jednak jako směnečné rukojmí.

14. Další důkazy odvolací soud neopakoval, když má za to, že zjištění, která z nich učinil soud prvního stupně, odpovídají obsahu provedených důkazů.

15. Odvolací soud vychází ze závěru o skutkovém stavu, který učinil soud prvního stupně, když ten odpovídá provedenému dokazování. Ostatně proti skutkovým závěrům účastníci ani neměli žádné námitky. Částečně zopakované dokazování odvolacím soudem pouze doplňuje zjištění soudu prvního stupně ohledně obsahu uznání závazku a dohody o splátkách, na správnosti závěrů soudu prvního stupně nic nemění. Pro stručnost tedy odvolací soud odkazuje na skutkový závěr soudu prvního stupně, jak byl též shrnut výše.

16. Podle § 3028 odst. 1 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

17. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

18. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Podle § 3073 o. z. práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

20. Pokud jde o právní hodnocení věci, odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ohledně toho, že vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru i zástavní smlouva byly uzavřeny v roce Anonymizováno, tj. před účinností o. z. (tj. před 1. 1. 2014), je třeba tyto právní vztahy, včetně práv a povinností z nich vzniklých, nadále posuzovat dle dřívější právní úpravy (§ 3028 odst. 3, § 3073 o. z.). Odvolací soud souhlasí i s tím, že smlouva o úvěru ze dne datum se řídí § 497 a násl. obchodního zákoníku a že zástavní smlouva byla uzavřena v souladu s § 552 a § 152 a násl. obč. zák.

21. Promlčení dluhu ze smlouvy o úvěru, resp. běh promlčecí doby, se vzhledem k tomu posuzuje také dle dosavadních předpisů, tj. dle obchodního zákoníku (§ 3036 o. z.). Jelikož byl úvěr zesplatněn ke dni datum, začala tímto dnem (§ 391 obchodního zákoníku) běžet čtyřletá promlčecí doba (§ 397 obchodního zákoníku), která tak uplynula dnem datum (§ 122 odst. 2 obč. zák.). Uplynutím tohoto dne tedy došlo k promlčení s tím důsledkem, že věřiteli nelze právo přiznat, jestliže žalovaná namítne promlčení (§ 388 odst. 1 obchodního zákoníku).

22. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vztah mezi Dlužníkem a žalovanou by se měl řídit novou právní úpravou vzhledem k tomu, že ke vzniku tohoto vztahu mělo dojít až dne datum (okamžikem právní moci rozvrhového usnesení a zánikem zástavního práva), tj. za účinnosti nové právní úpravy. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru i zástavní smlouva byly uzavřeny za dřívější právní úpravy, se pro posouzení účinků, jež s sebou neslo (exekučně vynucené) splnění povinnosti Dlužníka (coby zástavního dlužníka) ze zástavního práva (uspokojení zástavního věřitele ze zpeněžení zástavy), použijí (bez zřetele k tomu, že ke zpeněžení zástavy v exekuci a k vydání dosaženého výtěžku zpeněžení zajištění došlo až v roce 2021) právní předpisy účinné před 1. lednem 2014, a to vzhledem k ustanovení § 3073 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2025, sp. zn. 29 Cdo 2114/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2023, sp. zn. 21 Cdo 658/2023).

23. Závazek žalované (coby obligačního dlužníka) vůči Dlužníkovi (coby zástavnímu dlužníkovi) vzniklý v důsledku úhrady dluhu žalované zpeněžením zástavy je tedy nutno také posuzovat dle dřívější právní úpravy. Obč. zák. s uspokojením zástavního věřitele zástavním dlužníkem ze zpeněžení zástavy nepojil účinky obdobné těm, jež se nyní nacházejí v § 1937 a § 1938 o. z. Uhradil-li zástavní dlužník z titulu zástavního práva váznoucího na majetku v jeho vlastnictví za obligačního dlužníka zástavnímu věřiteli zajištěnou pohledávku nebo přivodil-li zánik zástavního práva tím, že složil cenu zástavy, a není-li zde jiné dohody mezi ním a obligačním dlužníkem, má právo domáhat se v rozsahu takové úhrady vůči obligačnímu dlužníku (analogicky) vydání bezdůvodného obohacení jako po osobě, za kterou bylo plněno, co po právu měla plnit sama. Totéž platí, jestliže zástavní právo zanikne tím, že zástavní dlužník strpí realizaci zástavního práva zpeněžením zástavy, a to bez zřetele k tomu, zda ke zpeněžení zástavy došlo proti jeho vůli, tedy že na něm bylo vynuceno (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2025, sp. zn. 29 Cdo 2114/2023, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Odo 1343/2006).

24. V důsledku zpeněžení zástavy tak Dlužník nevstoupil do práv věřitele (jak by tomu bylo dle § 1937 odst. 2 o. z.), ale okamžikem úhrady dluhu ze zpeněžení zástavy mu vzniklo vůči žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 odst. 1, § 454 obč. zák.).

25. Nelze však přehlédnout, že tomu, za koho bylo plněno, současně svědčí právo, aby vůči oprávněnému uplatnil všechny námitky, které mu v souvislosti s předmětnou povinností příslušely vůči věřiteli, tedy například i námitku zániku dluhu, jeho promlčení apod. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2093/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4256/2008).

26. Žalovaná tedy mohla vůči Dlužníkovi namítat promlčení dluhu, pokud k jeho promlčení došlo před tím, než Dlužník (byť nedobrovolně) dluh uhradil. V posuzované věci se žalovaná promlčení dluhu dovolala. Z výše uvedeného vyplývá, že k datu úhrady dluh promlčen byl, když promlčecí doba dluhu ze smlouvy o úvěru uplynula dnem datum a ke zpeněžení zástavy došlo až dne datum.

27. Pokud jde o uznání závazku a dohodu o splátkách ze dne datum, kterou měla žalovaná podepsat, tak jeho text skutečně nasvědčuje tomu, že se mělo jednat o uznání směnečného závazku (přičemž směnečný závazek je samostatný a oddělený, jeho uznání proto nemá žádný vliv na promlčení kauzálního závazku, který měla směnka zajišťovat – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Ovšem výklad opačný, tj. že se mělo jednat i o uznání závazku ze smlouvy o úvěru, vyloučit nelze. Za účelem zjištění významu dohody by tak muselo být přistoupeno ke zkoumání vůle jednajících osob, resp. k výkladu vůle postupem dle § 266 obchodního zákoníku. Zde se ovšem odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že i kdyby se jednalo o uznání závazku ze smlouvy o úvěru, nemohlo by to na rozhodnutí nic změnit.

28. V prvé řadě je třeba uvést, že v případě dluhu vzniklého za účinnosti dřívější právní úpravy se důsledky jeho uznání na promlčení posuzují také podle dřívější právní úpravy, i když k uznání došlo v době po 1. 1. 2014. Tuto otázku řeší § 3036 o. z., ze kterého vyplývá, že podle dosavadních předpisů je nutno posoudit jednak okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí doby, jednak okolnosti, mající vliv na její běh, a jednak okolnosti, podle nichž se určuje její konec. Podle dřívější právní úpravy je tak třeba posuzovat i účinky uznání dluhu, které má za následek přetržení promlčecí doby, tj. ukončení původní promlčecí doby a běh promlčecí doby nové (v podrobnostech viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 392/20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 292/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1056/2020).

29. Důsledkem uznání dluhu by proto byl běh nové čtyřleté promlčecí doby (§ 407 odst. 1 obchodního zákoníku). Vzhledem k tomu, že součástí uznání byla dohoda o splátkách, běžela by nová promlčecí doba nikoliv od data uznání, ale až od splatnosti jednotlivých splátek dle § 392 odst. 2 obchodního zákoníku z důvodu změny splatnosti dluhu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3589/2019). Jelikož poslední splátka měla být dle dohody o splátkách zaplacena datum, došlo by k uplynutí nové čtyřleté promlčecí doby (resp. k promlčení celého dluhu ze smlouvy o úvěru) uplynutím dne datum. Z toho vyplývá, že i kdyby se skutečně jednalo o uznání dluhu ze smlouvy o úvěru, nemělo by to na věc žádný vliv, neboť zástava byla zpeněžena dne datum, tj. v každém případě po uplynutí promlčecí doby.

30. Za této situace je tak nadbytečné zabývat se pravostí této listiny nebo tím, zda předmětem uznání mělo být uznání dluhu ze směnky nebo ze smlouvy o úvěru (výkladem tohoto uznání, příp. jeho určitostí), když to už by na věci nemohlo nic změnit. Proto není důvodná námitka žalované, že se soud prvního stupně řádně nevypořádal s pravostí uznání. Pokud by tato otázka nemohla na rozhodnutí nic změnit (neboť i v případě, že se jednalo o pravou listinu, byl nárok promlčený), bylo by zbytečné a nehospodárné (§ 6 o. s. ř.), aby se soud touto otázkou zabýval.

31. Vzhledem k tomu by bylo nadbytečné zabývat se i námitkou žalované, že uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy, nebo otázkou aktivní legitimace žalobkyně (resp. dlužníka), když ani to by již na věci nemohlo nic změnit.

32. Žalobkyně namítla také to, že do doby prodeje Nemovitosti nemohla znát výši regresního nároku. S tím nelze souhlasit, neboť výši dluhu jistě bylo možné od věřitele zjistit kdykoliv do té doby. Je však skutečností, že teprve okamžikem úhrady dluhu v rámci exekuce vznikl Dlužníkovi nárok vůči žalované. K tomu došlo až po promlčení dluhu žalované, přitom Dlužník sám nemohl promlčení namítat, když vůči němu byl návrh na nařízení prodeje zástavy podán již v roce 2015 a v průběhu řízení a navazující exekuce nemohlo dojít k promlčení (§ 112 obč. zák.). Odvolací soud se proto zabýval i tím, zda uplatnění námitky promlčení žalovanou nemůže v dané věci představovat výkon práva v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), resp. zneužití práva (§ 8 o. z., které se na věc použije dle § 3030 o. z.). Odvolací soud dospěl k závěru, že tak tomu není.

33. Dle názoru odvolacího soudu měl Dlužník dostatečnou možnost svá práva ochránit. Návrh na nařízení prodeje zástavy byl vůči Dlužníkovi podán již dne datum, přitom k promlčení dluhu ze smlouvy o úvěru došlo nejdříve datum. Dlužník měl tedy dostatek času, aby situaci řešil. Mohl vyplatit zástavu (§ 170 odst. 1 písm. e) obč. zák.) nebo zaplatit dluh ze smlouvy o úvěru, pokud to nebylo v jeho možnostech, mohl věřiteli poskytnout součinnost k prodeji zástavy. Jestliže se však Dlužník prodeji zástavy nedůvodně bránil a k prodeji zástavy proto došlo exekučně až téměř 6 let poté, pak je tuto skutečnost nutno přičítat k tíži Dlužníka. Právo žalované dovolat se promlčení vychází z principu právní jistoty. Žalovaná má nepochybně legitimní zájem na tom, aby se mohla dovolat promlčení, resp. aby si po uplynutí promlčecí doby mohla být jista, že po ní již nikdo takový nárok (úspěšně) uplatňovat nebude. Pokud byl dluh ze smlouvy o úvěru splatný dne datum a k jeho promlčení tak došlo dne datum (případně – pokud by zde bylo platné uznání – dne datum), nelze již žalované v řízení zahájeném až datum odpírat právo uplatnit námitku promlčení, resp. považovat tuto námitku za rozpornou s dobrými mravy. To tím spíše, když Dlužník ani po prodeji zástavy svůj nárok vůči žalované bezodkladně neuplatnil, ale k podání žaloby došlo téměř tři roky po zpeněžení zástavy.

34. Odvolací soud tedy uzavírá, že již v době zpeněžení zástavy byl dluh žalované ze smlouvy o úvěru promlčený, přičemž žalovaná je oprávněna se tohoto promlčení vůči žalobkyni (resp. Dlužníkovi) dovolat. Z tohoto důvodu nelze žalobou uplatněný nárok žalobkyni přiznat. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby tedy bylo ve výsledku správné.

35. Soud prvního stupně také správně rozhodl ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal jejich plnou náhradu žalované, která byla v řízení zcela úspěšná. Náklady také správně vyčíslil.

36. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

37. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná, proto jí odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Náklady žalované před odvolacím soudem představuje odměna za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) 2x18 420 Kč, tj. celkem 36 840 Kč, a náhrada hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Dále jí náleží jízdné advokáta k jednání odvolacího soudu z adresa a zpět, kdy bylo ujeto celkem 592 km vozidlem Volvo, RZ SPZ, s kombinovanou spotřebou 5,7 l/100 km motorové nafty, ve výši 4 995 Kč (při sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km a ceně nafty 44,50 Kč/l dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb.). Dále náleží náhrada za promeškaný čas advokátem dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za čas strávený cestou za 14 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 2 100 Kč. K tomu všemu také náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 9 415,35 Kč. Náklady žalované před odvolacím soudem tedy činí celkem 54 250,35 Kč.

38. Odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit tyto náklady žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když pro stanovení delší lhůty neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání toliko proti výroku o nákladech řízení není přípustné. (§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).