175 A 13/2026

Rubrum

č. j. 175 A 13/2026-24 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: M. K., narozena X státní příslušnost Ruská federace bytem X zastoupena advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2026, č. j. OAM-5360-30/PP-2024, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. V projednávané věci se žalobkyně podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2026, č. j. OAM-5360-30/PP-2024, kterým žalovaný podle § 87e odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 30. 9. 2025, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítl žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie z důvodu, že žalobkyně je evidována v evidenci nežádoucích osob a trvá důvodné nebezpečí, že by mohla při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. Zároven žalovaný podle § 87e odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovil žalobkyni lhůtu k vycestování z území České republiky 35 dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Žalobkyně v žalobě současně navrhla, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnila tím, že splňuje podmínky § 73 odst. 2 s. ř. s. pro přiznání odkladného účinku. Žalobkyně uvedla, že výkon napadeného rozhodnutí by pro žalobkyni, jejího manžela a zejména jejich nezletilou dceru znamenal nenahraditelnou újmu. Hrozí faktické rozbití rodiny, dlouhodobé odloučení dítěte od matky nebo nucené opuštění České republiky celou rodinou. Takové následky by dle žalobkyně již nebylo možné v případě pozdějšího úspěchu žaloby zhojit, zejména pokud jde o zdravý a harmonický vývoj nezletilého dítěte a zachování jeho citového pouta na oba rodiče. Naopak přiznáním odkladného účinku dle Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 2 175 A 13/2026 žalobkyně nevznikne žádná újma veřejnému zájmu. Žalobkyně zdůraznila, že na území České republiky dlouhodobě žije ve společné domácnosti se svým manželem a dítětem, její pobyt je správním orgánům znám a případné bezpečnostní zájmy státu lze chránit i méně invazivními prostředky než okamžitým zásahem do rodinného života celé rodiny. Dle žalobkyně újma hrozící žalobkyni, jejímu manželovi a nezletilé dceři je zcela mimořádná, bezprostřední a nenahraditelná, zatímco přiznání odkladného účinku neohrozí žádný důležitý veřejný zájem.

3. Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě uvedl, že odkladný účinek žalobě je výjimečným institutem. Dle žalovaného nejsou v případě žalobkyně splněny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě.

4. Podle ustanovení § 73 odst. 1 a 2 zákona s. ř. s., platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.

5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobkyní, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobkyni způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobkyni hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí (např. rozhodnutí, jímž se ukládá majetková sankce), a žalobkyně tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobkyně konsekventně tvrdit, že jí hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobkyni, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byla pouze žalobkyně. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobkyně a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobkyně nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobkyni, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně ustoupit zájmům žalobkyně do meritorního rozhodnutí věci soudem. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 3 175 A 13/2026 6. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s touto věcí dospěl k závěru, že návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět pro nesplnění první zákonné podmínky.

7. V projednávané věci žalobkyně brojí proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta její žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, kdy žalobkyně je manželkou občana Evropské unie. Tuto okolnost, že se jedná o vydání prvotního povolení k pobytu, považuje soud pro danou věc za zcela stěžejní, neboť žalobkyně žádala o vydání povolení k pobytu, čímž se skutkový stav v posuzované věci podstatně odlišuje od situace, kdy např. dojde k zamítnutí žádosti o prodloužení přechodného či dlouhodobého pobytu, neboť v důsledku takového rozhodnutí se postavení účastníka – cizince změní. V důsledku napadeného rozhodnutí žalobkyně neztrácí dané oprávnění k pobytu na území České republiky, protože takové nemá. Žalovaný ve svém vyjádření správně připomněl, že žalobkyni v minulosti bylo uloženo správní vyhoštění, které dosud nebylo realizováno. Vzhledem k těmto skutečnostem se tak na dosavadním právním postavení žalobkyně nic nemění. V projednávané věci je tak vyloučeno, aby napadeným rozhodnutím mohla žalobkyni vzniknout bezprostřední, závažná a nenapravitelná újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s.

8. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem, kdy je možno konstatovat, že žalobkyně ohledně již první ze tří kumulativně daných zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě nesplnila, ztratilo na významu, aby se soud zabýval případným splněním ostatních dvou zákonných podmínek, jak byly vymezeny shora, a soudu nezbylo než žalobě odkladný účinek nepřiznat. Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z. 4 175 A 13/2026 9. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobkyni zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (v tomto případě žalobkyni) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku poté byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

10. Soudní poplatek je žalobkyně povinna uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1754901326.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 17. 6. 2026 JUDr. Jiří Derfl v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.