175 A 17/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: H. Y., narozen X státní příslušnost Republika Sierra Leone t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Balková Balková 1, 331 65 Tis u Blatna proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje sídlem Masarykova 930/27, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 6. 2026, č. j. KRPU-119924-32/ČJ-2026- 040022-DB-ZZC, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 6. 2026, č. j. KRPU-119924-32/ČJ-2026-040022-DB-ZZC, (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 129 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodlouženo zajištění žalobce o 29 dnů, tj. do 29. 7. 2026 za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 ze dne 14. května 2024 o řízení azylu a migrace, o změně nařízení (EU) 2021/1147 a (EU) 2021/1060 a o zrušení nařízení (EU) č. 604/2013 (dále jen „nařízení AMMR“). Soud podotýká, že původní zajištění žalobce bylo provedeno rozhodnutím žalované ze dne 18. 6. 2026, č. j. KRPU-119924-20/ČJ-2026-040022-DB-ZZC, na 14 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, který nastal dne 17. 6. 2026 v 13:00 hodin. Žaloba 2. Žalobce v první řadě namítal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, protože žalovaná neprokázala splnění zákonných podmínek pro prodloužení zajištění. Konstatoval, že po celou dobu spolupracuje se správními orgány, poskytuje potřebnou součinnost a nijak nebrání realizaci svého předání. Podle jeho názoru neexistovala žádná překážka na jeho straně, která by odůvodňovala další omezení osobní svobody.

3. Žalovaná podle žalobce nevysvětlila, proč nebylo možné předání uskutečnit v původní době zajištění ani jaké konkrétní okolnosti vyžadují její prodloužení. Napadené rozhodnutí obsahuje dle žalobce pouze obecná tvrzení o potřebě dalšího času, aniž by uvádělo konkrétní neprovedené úkony, objektivní překážky nebo realistický časový plán realizace předání.

4. Dále žalobce namítal, že napadené rozhodnutí postrádá individuální posouzení jeho situace. Žalovaná neodůvodnila, proč byla původní doba zajištění stanovena v určité délce a z jakých důvodů vznikla potřeba jejího výrazného prodloužení.

5. Žalobce upozornil na dlouhodobě nízkou úspěšnost realizovaných transferů do Řecka v rámci dublinského systému. Za této situace měla žalovaná dle žalobce konkrétně doložit, proč lze právě v jeho případě reálně očekávat uskutečnění předání v prodloužené době. Takové odůvodnění však podle žalobce zcela chybí.

6. Žalobce dále uvedl, že institut zajištění představuje závažný zásah do práva na osobní svobodu, a proto musí být po celou dobu jeho trvání prokázána skutečná a reálná možnost provedení předání. Žalovaná však neuvedla žádné konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že transfer bude v dohledné době realizován, například potvrzený termín předání, zajištěný let nebo jiné konkrétní kroky.

7. Podle žalobce tak napadené rozhodnutí trpí nedostatkem důvodů, je nepřezkoumatelné a odporuje jak zákonu o pobytu cizinců, tak požadavkům vyplývajícím z čl. 28 odst. 3 nařízení Dublin III. Další omezení osobní svobody proto nelze považovat za nezbytné ani přiměřené.

8. Žalobce zároveň spolu s žalobou podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Vyjádření žalované k žalobě 9. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedla, že postupovala v souladu s právními předpisy, své rozhodnutí vydala v souladu se zákonem, náležitě jej odůvodnila, a proto navrhla zamítnutí žaloby.

10. Žalovaná posuzovala možné překážky předání do Řecka a dospěla k závěru, že neexistují závažné důvody domnívat se, že by žalobci v Řecku hrozilo nelidské nebo ponižující zacházení. Odkázala na informace Ministerstva vnitra i Evropské komise, podle nichž se řecký azylový a přijímací systém významně zlepšil. Samotné výhrady žalobce ke kvalitě ubytování nebo podmínkám v táboře podle žalované nedosahují intenzity porušení základních práv. Tímto se žalovaná podrobně zabývala v prvotním rozhodnutí o zajištění, ze kterého pak vycházela v napadeném rozhodnutí při nezměněném skutkovém stavu.

11. Žalovaná dále uvedla, že Řecko dne 24. 6. 2026 převzalo odpovědnost za posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Česká republika měla následně pět týdnů na realizaci předání a bylo nutné vyčkat i na možnost podání žaloby proti rozhodnutí o přemístění. Z těchto důvodů bylo podle žalované prodloužení zajištění do 29. 7. 2026 nezbytné a přiměřené.

12. Žalovaná podotkla, že hodnotila i možné užití § 123b zákona o pobytu cizinců, a to rovněž zejména v prvotním rozhodnutí o zajištění ze kterého pak vycházela v napadeném rozhodnutí při nezměněném skutkovém stavu. Posouzení věci soudem 13. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání.

14. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu (a to i s ohledem na závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C- 39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, EU:C:2022:858) nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

15. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce ve své výpovědi dne 17. 6. 2026 uvedl, že v roce 2023 vycestoval do Turecka, kde setrval asi dva roky. Následně přešel do Řecka, kde pobýval přibližně šest měsíců. Poté za pomoci převaděčů pokračoval v cestě s cílem dostat se do Belgie a požádat tam o azyl. Byl zadržen při cestě vlakem z České republiky do Německa a vrácen zpět do České republiky, neboť nepředložil žádný cestovní doklad ani oprávnění k pobytu. Uvedl, že v Řecku požádal o azyl, protože potřeboval jídlo a ubytování, avšak nebyl spokojen s podmínkami v táboře. Do Řecka by se vrátit mohl, nic mu tam nehrozí, pouze se tam vracet nechce. Po propuštění by odcestoval do Belgie. V České republice nikoho nezná, finanční prostředky na složení záruky nemá a svůj cestovní doklad zahodil v Turecku.

16. Z jednotlivých žalobních námitek se soud nejprve zaměřil na tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v jeho nedostatečném odůvodnění. Soud poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které platí, že „z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46, ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 Afs 1/2010-53, nebo ze dne 23. 7. 2009, č. j. 9 As 71/2008-109). Těmto požadavkům na odůvodnění rozhodnutí žalovaná v projednávané věci podle názoru zdejšího soudu dostála, neboť v napadeném rozhodnutí srozumitelně popsala, z jakých skutkových a právních okolností vycházela, jakými úvahami byla při svém rozhodování vedena a co ji vedlo k prodloužení zajištění žalobce.

17. Na straně 2 a násl. napadeného rozhodnutí žalovaná podrobně popsala skutečnosti týkající se doby zajištění žalobce a jeho prodloužení. Na prvním místě odkázala na důvody zajištění uvedené v prvotním rozhodnutí o zajištění žalobce. Dále uvedla, že při rozhodování o prodloužení doby trvání zajištění přezkoumala trvání důvodů zajištění se závěrem, že tyto důvody nadále trvají, neboť v rámci řízení nebyly zjištěny nové skutečnosti a žalobce ani žádné nové skutečnosti neuvedl. Připomněla, že žalobce je žadatelem o mezinárodní ochranu v Řecku, přičemž pobýval na území České republiky bez platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu.

18. Dále žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že z oznámení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky o zahájení řízení podle nařízení Dublin III, vedeném pod č. j. OAM-791/DS-D04-2026, bylo zjištěno, že Dublinské středisko podalo příslušnou žádost o převzetí nebo přijetí žalobce zpět na území Řecka dne 18. 6. 2026. V případě že příslušný stát neodpoví ve stanovené dvoutýdenní lhůtě, má se za to, že bylo žádosti vyhověno, což má za následek vznik povinnosti převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět, včetně povinnosti zajistit její řádný příjezd. Dne 25. 6. 2026 bylo dle odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované doručeno zmíněné oznámení informující o skutečnosti že dne 24. 6. 2026 byla od řeckých úřadů obdržená informace, že Řecko přijalo svoji odpovědnost a zaslalo souhlas s přijetím žalobce zpět. Česká republika má v souladu s uvedeným nařízením 5 týdnů na realizaci předání jmenovaného do odpovědného členského státu tj. do 29. 7. 2026. V nejbližší době bude dle žalované předáno žalobci rozhodnutí o přemístění do odpovědného členského státu podle nařízení AMMR. Žalobce bude mít 10 dní na podání žaloby proti danému rozhodnutí, po uplynutí této doby bude teprve možné realizovat předání žalobce do odpovědného členského státu.

19. Žalovaná v napadeném rozhodnutí navázala, že na základě výše uvedeného přistoupila k prodloužení doby trvání zajištění v souladu s čl. 45 odst. 3 nařízení AMMR o dalších 29 dnů, tedy do 29. 7. 2026, neboť má žalovaná za to, že v případě žalobce hrozí vážné nebezpečí útěku a tím zmaření realizace transferu na území Řecka, jelikož, jak žalobce sám uvedl, z Řecka vědomě vycestoval za účelem cesty do Belgie. Žalovaná v napadeném rozhodnutí připomněla, že žalobce nerespektoval nařízení řeckých orgánů, aby setrval na území Řecka do vyřízení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Do Řecka nemá dle žalované sám žalobce ani možnost legálním způsobem cestovat zpět, neboť není držitelem platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu v žádném členském státě Evropské unie. Na základě všech uvedených skutečností dospěla žalovaná k závěru, že předání žalobce podle nařízení AMMR je reálné, neboť žalované nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by nemohlo být předání na území Řecka uskutečněno. Realizace předání žalobce (nucený návrat) s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání cizince je na základě uvedených skutečností dle žalované reálná v rámci stanovené doby, přičemž doba trvání zajištění byla rovněž stanovena s přihlédnutím ke skutečnosti, aby trvala co nejkratší dobu.

20. Soud konstatuje, že z výše citovaného textu je zcela jednoznačné, z jakých důvodů bylo zajištění žalobce prodlouženo a proč došlo k prodloužení právě o 29 dnů. Soud proto vyhodnotil námitku nepřezkoumatelnosti jako nedůvodnou.

21. Podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropské unie; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky.“ 22. Podle § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců [p]olicie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání nebo průvozu cizince. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy předání nebo průvozu, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem předání nebo průvozu je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

23. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců „zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.“ 24. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců „při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.“ 25. Podle čl. 45 odst. 3 nařízení AMMR „odchylně od článku 46, je-li osoba zajištěna, přemístění této osoby z přemisťujícího členského státu do příslušného členského státu se provede, jakmile je to z praktického hlediska možné, a do pěti týdnů ode a) dne přijetí žádosti o převzetí nebo potvrzení oznámení o přijetí zpět; nebo b) dne, od kterého skončí odkladný účinek odvolání nebo přezkumu podle čl. 43 odst. 3.“ 26. K žalobní námitce, že nebylo prokázáno splnění podmínek dle § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců soud uvádí, že žalovaná v rozhodnutí o prodloužení zajištění podrobně popsala jak vypočetla dobu prodloužení zajištění, přičemž soud shledal, že tato doba je v souladu s čl. 45 odst. 3 AMMR. Žalovaná vysvětlila, že v nejbližší době bude žalobci předáno rozhodnutí Ministerstva vnitra o přemístění do odpovědného členského státu podle nařízení AMMR, a že žalobce bude mít 10 dní na podání žaloby proti danému rozhodnutí, po uplynutí této doby bude teprve možné realizovat předání žalobce do odpovědného členského státu. Se závěrem žalované soud souhlasí, když je zřejmé, že žalobce není zajištěn nadbytečně dlouhou dobu, nýbrž nutnou dobu s ohledem na průběh souvisejícího řízení o předání žalobce do Řecka. Soud proto nesouhlasí se žalobní námitkou, že žalovaná v napadeném rozhodnutí nevysvětlila potřebnou dobu prodloužení zajištění. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že původní doba zajištění v rozsahu 14 dnů byla nedostatečná.

27. K žalobní námitce ohledně nízké úspěšnosti předání cizinců do Řecka soud uvádí, že v tomto případě žalovaná v napadeném rozhodnutí vysvětlila, že Řecko přijalo svou odpovědnost a je proto připravován transfer žalobce do Řecka. Žalovaná poukázala na potřebu provedení nezbytných úkonů v souvislosti s přemístěním žalobce, avšak podstatné bude především vyčkat skončení řízení o předání žalobce do Řecka s přihlédnutím k možnosti žalobce podat proti takovému rozhodnutí žalobu k soudu. Dostatečné byly také podklady, které si žalovaná pro své rozhodnutí opatřila. Vzhledem k tomu, že z výpovědi samotného žalobce nevyplynuly žádné důvody, které by bránily jeho předání do Řecka, postačila jako podklad Informace OAMP ze dne 28. 4. 2025 o azylovém systému v Řecku, která je součástí správního spisu. Žalobce ostatně ani v žalobě nenamítal, že by se situace v Řecku od doby vydání této zprávy změnila (zejména netvrdil, že by se zhoršila). Soud považuje zprávu OAMP za dostatečný a věrohodný podklad.

28. Žalovaná na základě Informace OAMP ze dne 28. 4. 2025 dovodila, že situace v Řecku není tak špatná, aby byla naplněna překážka předání (hrozba ponižujícího či nelidského zacházení), s čímž soud souhlasí.

29. Žalobce by si měl uvědomit, že žalovaná nerozhodla o jeho předání do Řecka (k tomu ani není oprávněna), nýbrž toliko o jeho zajištění za účelem předání, přičemž pouze předběžně zkoumala, zda je takové předání možné, tj. zda není a priori vyloučeno. Soud proto ve shodě se žalovanou dospěl k jednoznačnému závěru, že předání žalobce do Řecka nebylo v době vydání napadeného rozhodnutí a priori vyloučeno, tudíž byly splněny podmínky pro zajištění žalobce ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III.

30. Soud souhlasí rovněž s názorem žalované v napadeném rozhodnutí, že nepřicházelo v úvahu použití mírnějšího opatření než zajištění, když sám žalobce svými kroky deklaroval snahu dostat se do Belgie, aniž by vyčkal na vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu v Řecku. Napadené rozhodnutí považuje soud za přiměřené. Soud se podrobněji otázkou přiměřenosti nezabýval, když k této otázce nesměřovala žádná konkrétní námitka. Soud v zájmu stručnosti odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaná řádně vysvětlila svůj závěr o přiměřenosti rozhodnutí.

31. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že veškeré námitky žalobce jsou nedůvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. Současně dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly.

33. Soud dodává, že nerozhodl o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť o takovém návrhu má soud dle § 73 odst. 4 s. ř. s. rozhodnout bez zbytečného odkladu a není-li tu nebezpečí z prodlení, rozhodne do 30 dnů od jeho podání. Vzhledem k tomu, že soud rozhodl o samotné žalobě ještě před uplynutím uvedené lhůty, bylo rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku bezpředmětné.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 21. července 2026 JUDr. Jiří Derfl v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.