175 A 18/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: O. L., narozena X státní příslušnost Ukrajina, bytem X zastoupena advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M. sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2026, č. j. OAM-1995-21/ZM-2026, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

I. Žalobě se přiznává odkladný účinek.

II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 7. 2026 prostřednictvím svého právního zástupce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2026, č. j. OAM-1995- 21/ZM-2026, jímž bylo rozhodnuto, že se její žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty zamítá a doba platnosti zaměstnanecké karty se dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) neprodlužuje, neboť žalobkyně byla pravomocně odsouzena za spáchání úmyslného trestného činu.

2. Žalobkyně v žalobě současně navrhla, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnila tím, že s ohledem na zamítnutí žádosti jí skončila platnost stávajícího pobytového oprávnění, čímž je nucena opustit území České republiky, kdy v případě setrvání na území se vystavuje nebezpečí vyhoštění z důvodu nelegálního pobytu. Opuštěním České republiky by však žalobkyni a její rodině vznikla nenahraditelná újma, která spočívá v nepřiměřeném zásahu do jejího práva na respektování soukromého a rodinného života a stejného práva jejího partnera A. S., občana České republiky, zaručeného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žalobkyně uvedla, že je těhotná a předpokládaný termín porodu byl stanoven na X. K tomu doložila svůj těhotenský průkaz. Již v době vydání napadeného rozhodnutí se nacházela přibližně ve druhém trimestru těhotenství. Její vycestování v průběhu těhotenství by znamenalo přerušení kontinuity zdravotní péče, nutnost cestovat do země zasažené válečným konfliktem a zajišťovat tam v pokročilém těhotenství bydlení, zdravotní péči a základní životní potřeby. Takový zásah nelze napravit případným pozdějším úspěchem žaloby. Intenzitu hrozící újmy dle žalobkyně zvyšuje také skutečnost, že žalobkyně na území České republiky žije od 7. 2. 2022 a po celou dobu řádně pracovala. U společnosti EFLER s.r.o. pracovala na pozici operátorky od 10. 2. 2022 do 16. 6. 2026. Zaměstnavatel ji v čestném prohlášení označil za pracovitou, odpovědnou a pro společnost velmi důležitou zaměstnankyni s výbornou pracovní etikou a morálním profilem. Napadené rozhodnutí tak dle žalobkyně zasahuje nejen do rodinných vazeb, ale rovněž do stabilního pracovního a sociálního zázemí žalobkyně. Podáním ze dne 21. 7. 2026 žalobkyně sdělila, že dne X uzavřela manželství s A. S., k čemuž doložila oddací list vydaný Městským úřadem Košťany dne X.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě připomněl, že žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání úmyslného trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích vydaným pod sp. zn. 6T 183/2024 byl žalobkyni za tento trestný čin uložen peněžitý trest ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu 24 měsíců. Žalovaný má za to, že by žalobě odkladný účinek přiznán neměl být, neboť nejsou splněny zákonné podmínky pro jeho přiznání. Není totiž splněna podmínka spočívající ve vzniku nepoměrně větší újmy a rovněž by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předmětný § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.

5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a sankci pro něj. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

6. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě lze vyhovět.

7. Při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel soud mimo jiné ze závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobě lze na návrh přiznat odkladný účinek i v případě, že se toliko jedná o žalobu proti rozhodnutí v tzv. pobytových věcech cizinců, a nikoli o rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy fakticky „až“ v této navazující fázi správního řízení může být cizinec donucen opustit území České republiky. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu je tak zdejší soud toho názoru, že již samotné rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, je schopno jí způsobit újmu, neboť neprodloužením tohoto povolení žalobkyně ztrácí oprávnění k pobytu na území České republiky a fakticky je nucena je opustit, čímž dojde k rozdělení rodiny. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že u žalobkyně byla splněna první podmínka vyplývající z § 73 odst. 2 s. ř. s., jež je nezbytným předpokladem pro přiznání odkladného účinku žalobě, když při zohlednění závěrů učiněných Nejvyšším správním soudem výkon žalobou napadeného rozhodnutí je schopen s ohledem na charakter souzené věci žalobkyni způsobit újmu.

8. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter žalobou napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť žalobou napadené rozhodnutí se „toliko“ týká povinnosti žalobkyně opustit území České republiky. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě.

9. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. V daném případě je tímto veřejným zájmem povinnost žalobkyně opustit území České republiky pro absenci jakéhokoli oprávnění k pobytu. Lze jistě souhlasit s tím, že je ve veřejném zájmu, aby se na území České republiky zdržovali pouze ti cizinci, kteří řádně disponují platným pobytovým oprávněním. Soud nijak nepředjímá správnost skutkových zjištění správních orgánů, neboť tato otázka je předmětem žalobních námitek, nicméně soud bral v úvahu rodinnou situaci žalobkyně. V porovnání s újmou, která hrozí žalobkyni, se tak nejeví jako nepřiměřené narušení důležitého veřejného zájmu, pokud žalobkyně bude moci na území České republiky setrvat do doby, než soud o její žalobě rozhodne.

10. Podstatné v tomto ohledu je i to, že ani žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě neuváděl žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že pro ochranu veřejného zájmu je zcela nezbytné, aby žalobkyně urychleně opustila území České republiky. Soud v tomto kontextu zároveň podotýká, že podle § 73 odst. 5 s. ř. s. může soud usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly. Poukáže-li tedy žalovaný na takové okolnosti následně, může soud toto usnesení, jímž byl žalobě přiznán odkladný účinek, zrušit.

11. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je vedeno ve výroku tohoto usnesení, a podané žalobě odkladný účinek přiznal.

12. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobkyni zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (v tomto případě žalobkyni) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku poté byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

13. Soudní poplatek je žalobkyně povinna uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1754901826.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem 22. července 2026 JUDr. Jiří Derfl v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.