175 Ad 16/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiří Derflem ve věci žalobkyně: nezletilá M. K., narozená dne X zastoupena matkou Ž. K. jakožto zákonnou zástupkyní obě bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/139590-916, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/139590-916, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Děčín (dále jen „úřad práce“) ze dne 31. 1. 2025, č. j. 5361/2025/DEC (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“) odňal žalobkyni příspěvek na péči ode dne 1. 2. 2025 a současně od téhož data odňal i zvýšení příspěvku na péči podle § 12 zákona o sociálních službách, s odůvodněním, že žalobkyně se nepovažuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve vztahu k § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá pouze dvě základních životní potřeby. Žaloba 2. Žalobkyně nejprve v žalobě namítala, že lékařské posouzení jejího zdravotního stavu bylo neúplné a neobjektivní. Napadené rozhodnutí a posouzení zdravotního stavu neodpovídá skutečným a zjevným omezením vyplývajícím z jejího zdravotního postižení, kdy se posudkový ani správní orgán nevypořádal se zákonnou úpravou obsaženou v zákoně o sociálních službách, v něm navazující vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, (dále jen „vyhláška“) ani s metodickými pokyny žalovaného uvedenými v Instrukci Ministerstva práce a sociálních věcí č. 15/2016 (dále jen „Instrukce“).

3. Směrem k posudku konkrétně namítala, že není přezkoumatelný a řádně odůvodněný pro poučeného laika. Současně jej žalobkyně považovala za zaujatý, neboť matku žalobkyně označuje za řádně nepečující, přičemž ale nebere v potaz její reálné socioekonomické možnosti nejen bydlení, ale i péče samotné. Poznamenala, že s matkou žijí ve spořádaných poměrech.

4. Žalobkyně uvedla, že přiznané nezvládání základních životních potřeb neodpovídá realitě ani doloženým důkazům a odborným nálezům. S ohledem na své onemocnění lehké mentální retardace, úzkostnou poruchu/separační úzkost, mírné znaky poruchy autistického spektra a vývojové opoždění měla nárok na uznání více životních potřeb jako nezvládnutých, konkrétně potřeby orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby.

5. Vyjádřila nesouhlas s konstatováním, že by matka o ni nejevila zájem, řádně nepečovala či se nestarala. Sdělila, že lékařské nálezy je potřeba pochopit v širším kontextu, zejména ze socioekonomického hlediska, problematiky nedostatku specialistů a jejich volných kapacit. Dále popsala rodinnou situaci a odmítla, že by byla v nepodnětném prostředí a matka jí odmítala zajistit vhodnou lékařskou péči. Uvedla, že poslední lékařský nález z dětské psychiatrie MUDr. C. není příliš podrobný, pouze hodnotí stav dva roky zpět, což opět odráží jí popsaný socioekonomický kontext. V této souvislosti navrhla, aby soud nařídil přezkum s cílem zhodnocení jejího zdravotního stavu a podmínek její výchovy.

6. Žalobkyně obecně popsala onemocnění, kterými trpí a jaké mohou mít dopady do života sedmi letého dítěte. Podle žalobkyně je patrné, že má predispozice k nezvládání více základních životních potřeb.

7. Dále namítala, že posudkový orgán porušil § 2a vyhlášky a § 9 odst. 4 nebyl správně a plně aplikován. K tomuto poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013-32. Uvedla, že jednotlivá vyjádření žalovaného postrádají právní i odbornou validitu posouzení. Posudek je velmi stroze odůvodněn, čímž není splněna podmínka jeho jednoznačnosti, určitosti a přesvědčivosti.

8. K základní životní potřebě orientace namítala, že nezvládá orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat a nezvládá orientovat se v přirozeném sociálním prostředí. K tomuto poukázala na posudkové zhodnocení posudkové komise ze dne 27. 5. 2025, dle něhož nevychází ven bez matky a neorientuje se v prostoru, a dále na zprávu MUDr. A. ze dne 27. 12. 2023 dle které je hravá, chvíli se zabaví a potom bezcílně chodí.

9. Rovněž měla za to, že byla nesprávně hodnocena její schopnost zvládat základní životní potřebu komunikace. Dle odborného vyšetření MUDr. C. nebyla schopna adaptace ve školce, což potvrzuje nezvládání této potřeby jako celku. Z ergoterapeutického vyšetření rovněž vyplývá, že ve věku 5 let nebyla schopna nakreslit lidskou postavu což již v té době nesplňovalo kritérium metodického pokynu, které u dítěte předpokládá dobrovolné podrobení se pravidlům či schopnost dělat to, co po něm dospělí chtějí. U sedmého roku věku je předpoklad schopnosti správně se gramaticky vyjadřovat, což ale nezvládá.

10. Směrem k základním životním potřebám stravování, oblékání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby namítla, že tyto nebyly řádně odůvodněny. Byly zamítnuty toliko formálně bez hlubšího odůvodnění a zpětné přezkoumatelnosti. Ke schopnosti zvládat jednotlivé základní životní potřeby u osob ve věku 6 a 7 let poukázala na přílohu k Instrukci. Kdy z uvedeného je podle žalobkyně jasné, že napadené rozhodnutí je s tímto v přímém rozporu. Uvedla, že stravování je nezvládnuté, neboť musí být krmena z důvodu špatného žvýkání, omezeného výběru jídla a pití pouze brčkem. Rovněž sama nezvládá tělesnou hygienu, neboť mívá záchvaty při česání, čištění zubů a koupání, které ani sama nevyhledává. K výkonu fyziologické potřeby uvedla, že dle doložených nálezů se reálně schopnost ji zvládat zlepšila, ale stále plně nezvládne samostatné použití WC či samostatnou očistu po výkonu stolice. Taktéž se pak neumí obléknout a obout, což dokládá míru závislosti na její matce. Podotkla, že žádala o osobní účast při jednání posudkové komise, ale nebylo jí vyhověno a posudkový orgán nebyl schopen nařídit nová lékařská vyšetření více prokazující zdravotní postižení i míru jejich dopadu na péči. Vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž zrekapituloval průběh správního řízení a navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný dodal, že ve správním řízení bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy. Podotkl, že posudková komise zasedala v odborném složení za přítomnosti lékaře z oboru dětské neurologie. Žalovaný považoval posudek za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout. Poznamenal, že složení posudkové komise je plně v kompetenci předsedy posudkové komise. Uvedl, že nepřítomnost žalobkyně při jednání posudkové komise není při úplné a objektivní posudkové dokumentaci v rozporu s platnými právními předpisy.

12. Konstatoval, že posudková komise hodnotila jako nezvládnuté základní životní potřeby péče o zdraví a osobní aktivity. S posudkovým lékařem Institutu pro posuzování zdravotního stavu se neshodla v hodnocení komunikace, u které k jejímu nezvládání nenašla objektivní klinický korelát, naopak hodnotila jako nezvládnutou péči o zdraví z důvodu psychiatrické medikace. Toto však na výsledný nulový stupeň závislosti nemělo vliv. Dodal, že posudková komise se vyjádřila ke všem posuzovaným základním životním potřebám u osob do 18 let věku a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

13. Současně vyjádřil nesouhlas s tím, že by se nevypořádal se všemi relevantními námitkami. Bylo vycházeno z objektivních podkladů, tedy doložených lékařských zpráv a také z výsledku sociálního šetření. Posudková komise si rovněž vyžádala kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře. Podklady byly hodnoceny ve vzájemných souvislostech.

14. Dále uvedl, že informace o matce jako o řádně nepečující byly převzaty z lékařských zpráv a nejedná se o smyšlenost posudkové komise. Podotkl, že socioekonomické hledisko nelze brát pro nárok na příspěvek na péči v potaz, neboť posudková kritéria se týkají vztahu zdravotního stavu a zvládání základních životních potřeb. Poukázal na § 10 zákona o sociálních službách a uvedl, že při posuzování zdravotního stavu není prioritní samotná diagnóza posuzované osoby, ale objektivní funkční dopady onemocnění na schopnost zvládat základní životní potřeby. Při posuzování stupně závislosti u osob do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k jejich pravidelnému zvládání a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí. Žalovaný poukázal na Instrukci, kterou lze považovat za metodický pokyn. Poznamenal, že v příloze metodického pokynu jsou uvedeny standardy vývoje dítěte, podle nichž se hodnotí na základě, jakých aktivit dítěte lze posoudit poskytování mimořádné péče a s tím spojené zvládnutí či nezvládnutí základní životní potřeby. Potřeba občanského připomenutí či kontroly v oblasti péče o vlastní osobu se nehodnotí jako mimořádná péče.

15. Žalovaný připomněl, že posouzení zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na příspěvek na péči je věcí čistě medicínskou, k níž nemá správní orgán potřebné odborné znalosti. Posudkové hodnocení provádějí posudkový lékaři, což jsou odborníci ve svém oboru. Posouzení věci soudem 16. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně nesdělila soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen.

17. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanoveních § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

18. Soud přezkoumal v rámci žalobních námitek skutkový a právní stav věci a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Smyslem zákona o sociálních službách, je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona (mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobkyně splňuje), která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 uvedeného zákona, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. Podle § 8 uvedeného zákona osoba do 18 let věku, která vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb. Dle § 9 uvedeného zákona se při posuzování stupně závislosti u osob do 18 let věku hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (§ 9 odst. 4, 5 a 6 téhož zákona).

20. V § 1 odst. 4 vyhlášky je uvedeno, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

21. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška. Dle § 2 odst. 1 vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Dle § 2a vyhlášky pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dle § 2b vyhlášky pokud osoba do 18 let věku nemá z důvodu nízkého věku a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje ještě vyvinutou schopnost zvládat některou ze základních životních potřeb nebo některou aktivitu, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, není pro účely posuzování stupně závislosti považována za osobu, která je neschopna základní životní potřebu zvládat. To neplatí, pokud osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu při zvládání základní životní potřeby nebo některé aktivity, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

22. V příloze č. 1 vyhlášky jsou vymezeny schopnosti zvládat základní životní potřeby.

23. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „mobilita“ se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

24. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „orientace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí a v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

25. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „komunikace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

26. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „stravování“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, stravu rozdělit na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

27. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „oblékání a obouvání“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

28. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „tělesná hygiena“ se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

29. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „výkon fyziologické potřeby“ se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.

30. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o zdraví“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

31. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „osobní aktivity“ se považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

32. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobkyni byl rozhodnutím úřadu práce ze dne 12. 10. 2022, č. j. 67971/2022/DEC, přiznán příspěvek na péči ve výši 3 300 Kč měsíčně od března 2022. Dne 30. 11. 2022 podala žalobkyně návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Následně dne 19. 12. 2022 bylo rozhodnutím úřadu práce č. j. 83938/2022/DEC od října 2022 přiznáno zvýšení příspěvku na péči ve výši 2 000 Kč. Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2023, č. j. 63222/2023/DEC byl ve věci opětovného posouzení příspěvku na péči přiznán příspěvek na péči ve výši 3 300 Kč měsíčně od července 2023. Dne 18. 9. 2024 podala žalobkyně návrh na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Následně bylo dne 2. 10. 2024 provedeno v místě bydliště žalobkyně sociální šetření.

33. Dne 8. 1. 2025 byl vypracován posudek o zdravotním stavu žalobkyně posudkovou lékařkou MUDr. D. M. Posudková lékařka konstatovala, že žalobkyně nezvládá základní životní potřeby komunikace a osobní aktivity. Dle posudkové lékařky tedy žalobkyně nezvládala dvě základní životní potřeby. Následně oznámením ze dne 16. 1. 2025 bylo zahájeno řízení z moci úřední ve věci odejmutí příspěvku na péči i jeho zvýšení. Na základě uvedeného hodnocení bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ze dne 31. 1. 2025, kterým byl žalobkyni odňat příspěvek na péči ode dne 1. 2. 2025 a současně od téhož data bylo odňato i zvýšení příspěvku na péči podle § 12 zákona o sociálních službách. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání.

34. Žalovaný následně v odvolacím řízení nechal posudkovou komisi zpracovat posudek o stupni závislosti žalobkyně ze dne 27. 5. 2025. Z tohoto posudku vyplynulo, že žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby – péče o zdraví a osobní aktivity. Žalovaný následně na základě posudku ze dne 27. 5. 2025 vydal napadené rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

35. Ke způsobu vypořádání žalobních bodů v rozsudku soud předně odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 Azs 316/2018-60, z nichž vyplynulo, že: „NSS úvodem poznamenává, že napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, byť stěžovatelé na několika místech kasační stížnosti dovozují opak. Krajský soud detailně vypořádal veškeré žalobní body, jakkoliv se třebas nevyjádřil ke všem úvahám obsaženým v rámci jednotlivých žalobních bodů. Skutečnost, že se krajský soud nezabýval detailně každou dílčí námitkou uvnitř jednoho žalobního bodu, ještě nezakládá nepřezkoumatelnost rozsudku. To platí zejména u rozsáhlých žalob, jakou ostatně byla i žaloba stěžovatelů. Krajský soud nemusí nutně volit cestu vypořádání se s každou dílčí žalobní námitkou, ale naopak proti žalobě postaví právní názor, v jehož konkurenci žalobní body jako celek neobstojí. Případně svůj názor podpoří i odkazem na napadené rozhodnutí žalovaného. Pokud si tedy stěžovatelé myslí, že na jejich košatou a obsáhlou žalobu musel reagovat krajský soud ještě košatějším rozsudkem, mýlí se. Opačný závěr by směřoval k tomu, že u podání rozsáhlých, jako je i podání stěžovatelů, by bylo velmi obtížné sepsat „přezkoumatelný“ rozsudek. Takovéto pojetí nepřezkoumatelnosti by pak směřovalo k nekonečnému „ping pongu“ mezi NSS a soudy krajskými…“ 36. Ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, vyplynulo, že: „Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ 37. Soud se nejprve zabýval souborem námitek žalobkyně ohledně zaujatosti posudku posudkové komise a socioekonomické situace žalobkyně. K tomuto soud předně uvádí, že konstatování posudkové komise týkající se péče matky žalobkyně, vycházejí z lékařských zpráv, které byly podklady posouzení jejího zdravotního stavu. Nejedná se tedy o subjektivní názory posudkové komise a toto konstatování tedy nesvědčí o zaujatosti posudkové komise. Směrem k socioekonomické situaci soud podotýká, že schopnost zvládat základní životní potřeby je předmětem hodnocení posudku posudkové komise, a socioekonomická situace žalobkyně nemá vliv na medicínské hodnocení jejího zdravotního stavu a nemohla být posudkovou komisí nijak zohledněna. Co se týká námitek žalobkyně k aktuálnosti podkladových lékařských zpráv a nezajištění nových vyšetření ze strany posudkové komise, tak soud konstatuje, že je v zájmu žalobkyně, a především jejího zdravotního stavu, aby se svými onemocněními a zdravotními potížemi pravidelně navštěvovala odborné lékaře. Posudková komise tedy nijak nepochybila, když nezajistila nová odborná vyšetření. Nedostatek odborných lékařů taktéž nemá žádný vliv na hodnocení jejího zdravotního stavu posudkovou komisí. K aktuálností lékařských zpráv soud podotýká, že žalobkyně posudkové komisi zaslala aktuální lékařskou zprávu MUDr. C. ze dne 24. 4. 2025, ze které posudková komise následně vycházela. Výhrady žalobkyně vůči této lékařské zprávě, pak soud nemůže vyhodnotit jako relevantní.

38. Žalobkyně v žalobě namítala, že s ohledem na své zdravotní postižení nezvládá kromě uznaných i základní životní potřeby orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný své závěry opřel o posudkové zhodnocení provedené posudkovou komisí, podle níž zjištěný rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností žalobkyně je dostatečný k pravidelnému zvládání základních životních potřeb orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby v přijatelném standardu, případně za použití facilitátorů.

39. Posudková komise v posudku ze dne 27. 5. 2025 uznala žalobkyni jako nezvládnuté základní životní potřeby péče o zdraví a osobní aktivity.

40. K žalobkyní namítaným základní životním potřebám orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby posudková komise shodně uvedla, že tyto základní životní potřeby žalobkyně zvládá v rámci širší normy jako dítě stejného věku bez zdravotního postižení. Ke zvládaným základním životním potřebám v oblasti péče o svoji osobu, tedy stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby, pak posudková komise uvedla, že i s odkazem na Instrukci lze konstatovat, že nezletilé posuzované osoby s lehkou mentální retardací si potřebné dovednosti osvojují pomalejším způsobem, zpravidla je zvládají při nástupu povinné školní docházky, přičemž žalobkyně není zaškolena ani v mateřské škole. Dále konstatovala, že otazné je výchovné vedení, kdy dle doložené dokumentace žalobkyně vyrůstá v nepodnětném prostředí, matka ji nijak nerozvíjí a nevede k samostatnosti, a to i přes opakovaná doporučení lékařů. To však nemůže být důvodem uznání uvedených základních životních potřeb jako nezvládnutých. Posudková komise dodala, že matce žalobkyně byla opakovaně doporučena odborná vyšetření a ošetření, která však žalobkyně nikdy nepodstoupila. Dále bylo doporučeno omezit sledování mobilu/počítače, nastavení pravidelného režimu, odložení dudlíku, podporování soběstačnosti a začlení do dětského kolektivu. Ani tato doporučení však nebyla matkou žalobkyně akceptována.

41. K žalobkyní namítané základní životní potřebě orientace pak posudková komise uvedla, že i přes uvedená onemocnění je žalobkyně schopna rozeznávat zrakem a sluchem, pozná osoby blízké a cizí, místem se orientuje, časem se orientuje částečně, umí anglicky pojmenovat barvy, počítat. Osobnostní potíže uváděné v sociálním šetření – afekty, nejsou důvodem uznání této základní životní potřeby jako nezvládané. Žalobkyně nemá prokázáno těžké postižení kognice, mnestických, smyslovým ani duševních funkcí ve smyslu ztráty orientace.

42. Ke komunikaci pak posudková komise uvedla, že nezvládání neuznáno, neboť i přes uvedená onemocnění, je žalobkyně schopna se vyjadřovat a dorozumět s jinými osobami. Dle dokumentace se komunikace zlepšila, ale pouze v anglickém jazyce, komunikuje i v krátkých větách, česky rozumí výborně, srozumitelnost vázne kvůli dudlíku (který má téměř celý den), na logopedii nechodí, sleduje pohádky a videa na mobilním telefonu.

43. Směrem ke stravování posudková komise uvedla, že přes uvedená onemocnění, je žalobkyně schopna se najíst a napít, nemá stanovenou speciální dietu. Příprava stravy je prováděna s ohledem k věku pečující osobou, což je zcela normální přístup. Udávané obtíže, že musí být krmena z důvodu špatného žvýkání nejsou důvodem k uznání stravování jako nezvládaného. Dle doložené dokumentace je toto způsobeno špatným vedením z domova, nikoli ze zdravotních důvodů, kdy žalobkyně má skoro celý den dudlík i přes opakovaná doporučení lékařů jej nepoužívat.

44. K základní životní potřebě oblékání a obouvání pak posudková komise uvedla, že i přes uvedená onemocnění, by měla být žalobkyně schopna se obléknou a svléknout a dále obout a zout. Výběr a příprava oblečení matkou je v tomto věku zcela normálním přístupem.

45. K potřebě tělesné hygieny posudková komise uvedla, že nezvládání neuznáno, neboť žalobkyně by měla být schopna se sama umýt, učesat, vyčistit si zuby, s pomocí provést úkony celkové hygieny. Osobnostní potíže uváděné v sociálním šetření a odvolání, že se nechce omývat, má záchvaty při česání, nejsou důvodem uznání této základní životní potřeby jako nezvládané jako celku, neboť nemají oporu v objektivně dokladovaném zdravotním stavu.

46. K výkonu fyziologické potřeby posudková komise uvedla, že žalobkyně je schopna vyhledat WC, vykonat potřebu a provést následnou očistu (pomoc s očistou se v tomto věku připouští). Nemá popisovánu inkontinenci, nepoužívá žádné inkontinenční pomůcky.

47. Na základě shora uvedeného soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že je posudek posudkové komise nepřezkoumatelný. Posudková komise se podrobně vyjádřila ke všem posuzovaným základním životním potřebám. Srozumitelně popsala a odůvodnila svůj závěr, proč nezvládání základních životních potřeb sebeobsluhy není důsledkem zdravotního stavu žalobkyně, ale nedostatečným vedením k soběstačnosti ze strany matky. Současně i uvedla, že žalobkyně není matkou vedena k seberozvoji a vyrůstá v nepodnětném prostředí. Tento závěr vyplývá z podkladové zdravotní dokumentace. Výše uvedené základní životní potřeby proto soud vyhodnotil jako dostatečně odůvodněné a námitky jako nedůvodné. Skutečnost, že žalobkyně nezvládá některé základní životní potřeby tak, jako její vrstevníci bez zdravotního postižení, však neznamená, že by je nebyla při správném vedení a dopomoci přiměřené jejímu věku schopna zvládat.

48. Soud shrnuje, že posudek posudkové komise ze dne 27. 5. 2025 se opíral o dostatečné podklady, o výsledky sociálního šetření ze dne 2. 10. 2024, spisovou dokumentaci a lékařské zprávy zaslané žalobkyní. Posudek se vyjadřuje ke všem základním životním potřebám, závěrům ze sociálního šetření a posudková komise své závěry dostatečným způsobem odůvodnila. Soud tedy shledal posudek posudkové komise ze dne 27. 5. 2025 přesvědčivým, úplným a objektivním. Posudkem posudkové komise došlo dle soudu k dostatečné objektivizaci zdravotního stavu žalobkyně a jejích schopností zvládat základní životní potřeby. Námitku nedostatečného zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně tedy soud shledal nedůvodnou.

49. Soud zdůrazňuje, že pokud došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu, může žalobkyně opětovně požádat o přiznání příspěvku na péči. V rámci tohoto řízení by pak bylo znovu hodnoceno, zda je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností žalobkyně dostatečný k pravidelnému zvládání základních životních potřeb a zda je schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základních životních potřeb.

50. Soud se dále zabýval námitkou žalobkyně, že při jednání posudkové komise nebyla provedena lékařská prohlídka jejího zdravotního stavu.

51. Podle § 16b odst. 1 zákona o organizaci jsou posudkové komise ministerstva nejméně tříčlenné. Předsedou posudkové komise může být jen lékař. Předseda posudkové komise a tajemník posudkové komise jsou vždy zaměstnanci zařazení k výkonu práce v ministerstvu; tajemník je členem posudkové komise. Dalšími členy posudkové komise jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů.

52. Podle § 16b odst. 2 zákona o organizaci je posudková komise ministerstva schopna jednat a usnášet se, je-li přítomen posudkový lékař, který je předsedou této komise, tajemník a další lékař. Posudková komise ministerstva se usnáší většinou hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas jejího předsedy.

53. Podle § 16b odst. 3 zákona o organizaci posudkový lékař, který je předsedou posudkové komise ministerstva, řídí jednání této komise, určuje její konkrétní složení a rozhoduje o zařazení jednotlivých případů na pořad jednání komise.

54. V rozsudku ze dne 8. 11. 2018, č. j. 10 Ads 248/2017-61, Nejvyšší správní soud uvedl, že úkolem posudkových lékařů posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí je pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou podkladem pro posudek, a nikoli vyšetřování posuzovaných osob. Vyšetření posuzované osoby není zákonem předepsáno, orientační vyšetření při jednání je vhodné provést v případě pochybnosti o průkaznosti některého z nálezů.

55. Krajský soud v Ostravě k tomu v rozsudku ze dne 23. 7. 2015, č. j. 20 Ad 34/2015-26, doplnil, že „[t]aková okolnost případu, která vyžaduje přímé vyšetření žalobkyně posudkovými orgány, by bezesporu připadala do úvahy při odlišnosti posouzení schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřeby. Tyto odlišnosti mohou být vyjádřeny v rozdílném hodnocení sociální pracovnicí oproti názoru posudkového orgánu nebo rozdíly popsané odbornými lékařskými nálezy.“ 56. Soud nejprve uvádí, že v zákoně o organizaci je upraveno složení a usnášení posudkové komise, pravomoc předsedy posudkové komise a přítomnost třetích osob při jednání posudkové komise, přičemž v právních předpisech není výslovně uvedeno, že jednání komise při posouzení stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby v řízení o příspěvku na péči má být posuzovaná osoba přítomna.

57. Vzhledem ke skutečnosti, že v právních předpisech České republiky není nikde výslovně uvedeno, že jednání komise při posouzení stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby v řízení o příspěvku na péči musí být posuzovaná osoba přítomna, je v kompetenci předsedy posudkové komise a jejích členů, posuzovanou osobu k jednání nepozvat. Uvedené platí za předpokladu, že posudková komise má k dispozici dostatečné množství podkladů, na jejichž základě lze vyhotovit posudek, aby došlo k dostatečnému zjištění skutkového stavu podle § 3 správního řádu. Vzhledem k tomu, že posudková komise měla v daném případě k dispozici dostatečnou podkladovou dokumentaci, mohla zdravotní stav posoudit i bez přítomnosti žalobkyně. Soud neshledal tuto námitku žalobkyně jako důvodnou.

58. Soud podle § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz přezkumem jejího zdravotního stavu, a to pro nadbytečnost, neboť žalobkyně nijak relevantně nezpochybnila závěry posudku posudkové komise ze dne 27. 5. 2025, ze kterého vycházel při svém rozhodování žalovaný a který soud shledal úplným, objektivním a přesvědčivým.

59. Žalobu vyhodnotil soud v mezích uplatněných žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

60. Současně soud v souladu s § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 13. července 2026 JUDr. Jiří Derfl v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.