175 Ad 18/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: Mgr. J. Z., narozen X bytem X zastoupen advokátkou JUDr. Martinou Knickou sídlem Tyršova 1434/4, 405 02 Děčín proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 8. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 8. 2025, č. j. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) přiznán od 1. 10. 2024 invalidní důchod třetího stupně (26 143 Kč měsíčně), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 18. 2. 2025 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 70 %.

2. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že dle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění byla žalobci od 14. 10. 2025 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 15 597 Kč měsíčně. Žaloba 3. Žalobce v žalobě namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí Dle žalobce je napadené rozhodnutí založeno na snížení stanovené míry poklesu pracovní schopnosti z původních 70 % na 60 %, a to dle posudku o invaliditě ze dne 18. 7. 2025, vypracovaného v námitkovém řízení. Žalobce připomněl, že kategorizace zdravotního postižení zůstává dle tohoto posudku totožná jako v prvostupňovém posudku, a to zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V., odd. položce 4d přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. Dle žalobce byl ale tento pokles v prvostupňovém posudku navýšen o deset procentních bodů na 70 %, a to „pro profesi“, což bylo logické, když žalobce je profesí učitel hudby. Jeho zdravotní postižení je tak enormně náročné právě po psychické stránce a pokračování v předchozí výdělečné činnosti činí téměř nemožným. Přesto v posudku z námitkového řízení navýšení provedené nebylo a pokles zůstal o hodnotě 60 %. Napadené rozhodnutí bylo dle žalobce zjevně učiněno na základě chybných skutkových i právních předpokladů.

4. V posudku z námitkového řízení je dle žalobce mylně uvedeno, že „posuzovaný do ukončení DPN ukončil jeden pracovní poměr, druhý trvá“. Toto dle žalobce neodpovídá skutečnosti. Povaha zdravotního postižení přiměla žalobce již na jaře 2025 oba pracovní poměry ukončit. Žalobce dokládá listiny prokazující ukončení pracovního poměru u obou zaměstnavatelů, a to u zaměstnavatele Konzervatoř, Teplice, Českobratrská 15, příspěvková organizace, ke dni 31. března 2025, a u zaměstnavatele Základní umělecká škola Stanislava Šebka, Krupka, Mariánské náměstí 22, ke dni 31. květnu 2025.

5. Dále je dle žalobce v posudku z námitkového řízení mylně uvedeno, že k navýšení dle prvostupňového posudku došlo „vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu“. Uvedené odůvodnění neodpovídá skutečnosti, když prvostupňovým posudkem došlo k navýšení nikoliv pro další postižení, ale s ohledem na „profesi“.

6. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, když vychází z chybného skutkového zjištění o trvání pracovního poměru (když oba pracovní poměry byly prokazatelně ukončeny), jakož i chybného výkladu předcházejícího rozhodnutí (když toto bylo založeno na posouzení dopadu zdravotního stavu na jeho konkrétní profesi, nikoliv na jiném zdravotním postižení) a v důsledku toho i na chybném skutkovém závěru a v návaznosti na to i chybném právním posouzení o míře poklesu pracovní schopnosti. Zároveň považuje žalobce z uvedených důvodů napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Vyjádření žalované k žalobě 7. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout, zrekapitulovala průběh správního řízení a s ohledem na námitky žalobce souhlasila s posouzením jeho zdravotního stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Žalobní námitky vyhodnotila jako nedůvodné. Posouzení věci soudem 8. O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili.

9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c) a d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s.

10. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

11. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že v prvostupňovém řízení dne 18. 2. 2025 byl zdravotní stav žalobce posouzen lékařem IPZS Teplice se závěrem, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona o důchodovém pojištění. Byla shledána invalidita třetího stupně, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce o 70 %. Den vzniku invalidity byl stanoven na 1. 10. 2024. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo shledáno zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 4d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvýšena tato hodnota o 10 %, celkově tedy 70 %. Na základě uvedeného posudku vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí, že se od 1. 10. 2024 přiznává žalobci invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce podal námitky.

12. V řízení o námitkách posoudila lékařka IPZS v Praze dne 23. 9. 2025 zdravotní stav žalobce a dospěla k závěru, že od 1. 10. 2024 do 17. 7. 2025 byl žalobce invalidní, přičemž šlo o invaliditu třetího stupně, kdy poklesla jeho pracovní schopnost o 70 %. Od 18. 7. 2025 byla shledána již jen invalidita druhého stupně z důvodu poklesu pracovní schopnosti o 60 %. Od 1. 10. 2024 do 17. 7. 2025 rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo shledáno zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V., položce 4d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky ve shodě s prvostupňovým posudkem zvýšena o 10 %, tedy na celkových 70%. Od 18. 7. 2025 již nebyl shledán důvod k navýšení o 10 %, a proto byl žalobce shledán invalidním druhého stupně. Na základě uvedeného posudku žalovaná vydala napadené rozhodnutí.

13. Podle § 39 odst. 1 až 5 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

14. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

15. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

16. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

17. Způsob posouzení a procentní míry poklesu pracovní schopnosti, co se rozumí zcela mimořádnými podmínkami, způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti podle § 39 odst. 4 písm. e) zákona o důchodovém pojištění, pak stanovuje prováděcí předpis, konkrétně vyhláška o posuzování invalidity.

18. Jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod druhého stupně je existence invalidity pojištěnce, která dosahuje alespoň zákonem stanovené hranice (srov. § 38 a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Bylo proto třeba zjistit, zda žalobce splňoval ke dni 20. 8. 2025, tedy ke dni vydání napadeného rozhodnutí, podmínky invalidity třetího stupně, tj. zda nastal pokles pracovní schopnosti nejméně o 70 %.

19. Soud se nespokojil se závěry posudku vypracovaného pro námitkové řízení, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení dle § 52 odst. 1 v návaznosti na § 77 s. ř. s. odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů povolána k posouzení zdravotního stavu žalobce. Tato komise nově posoudila celkový stav žalobce, pokles jeho pracovní schopnosti a zaujala posudkový závěr o invaliditě žalobce.

20. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované posudkovou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 27. 4. 2026. Žalobce byl jednání komise přítomen. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla posudková komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc, spisové dokumentace IPZS, vlastního vyšetření žalobce při jednání komise a lékařských zpráv doložených žalobcem k námitkovému řízení, k žalobě a při jednání posudkové komise pak posudková komise dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce ke dni 20. 8. 2025 činil 70 %, což odpovídá invaliditě třetího stupně.

21. Posudková komise konstatovala, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 4 d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 %, celkově činí 70 %. Jedná se o chronickou depresi, obtížně léčitelnou. Posudková komise konstatovala, že na základě vyšetření lékařkou z oboru psychiatrie při jednání využívá možnost navýšení podle výše uvedené vyhlášky, ale nikoli pro neschopnost využívat dosažené vzdělání a pokračovat v dosavadní profesi, jak bylo rozhodnuto na první instanci, ale pro komorbiditu (porucha osobnosti), díky které je pokles pracovní schopnosti větší, než odpovídá míře poklesu určené podle rozhodující příčiny. K ozřejmění závažnosti této komorbidity přispělo vyšetření odborným lékařem během jednání posudkové komise. Platnost posudku byla stanovena do dne 27. 4. 2028, když dle posudkové komise při medikaci a pravidelně vedené psychoterapii lze dosáhnout zlepšení zdravotního a psychického stavu a zařazení žalobce zpět do pracovního procesu v chráněném prostředí za stanovených podmínek.

22. Po zhodnocení výše uvedeného posudku posudkové komise, soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení, že její posudek, jenž soud hodnotí jako stěžejní, přesvědčivý a úplný důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobce na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů.

23. Dále soud uvádí, že se ztotožnil s posudkovým závěrem komise a za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl doplňován výše citovaný posudek posudkové komise či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobce. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesly ani žalovaná ani žalobce poté, co byly seznámeny s posudkovým závěrem. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět další dokazování, koresponduje ustálené judikatuře správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu (viz např. jeho rozsudky ze dne 25. 6. 2003 č. j. 2 Ads 9/2003-50, publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 150/2004, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92).

24. S ohledem na výše uvedené, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná při svém rozhodování vycházela z neúplně zjištěného skutkového stavu. Soud proto napadené rozhodnutí pro vady řízení výrokem I. dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení § 78 odst. 1. s. ř. s. zrušil a dle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dle § 78 odst. 5 s. ř. s. platí, že pokud soud zruší rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem soudu. Bude proto na žalované, aby znovu o nároku žalobce rozhodla, přičemž bude vycházet z toho, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní ve třetím stupni invalidity.

25. Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 12 269,40 Kč. Náklady řízení tvoří odměna a náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobce včetně DPH. Výše odměny a náhrady vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „advokátní tarif“). Zástupkyně žalobce učinila dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za tyto úkony jí podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu náleží odměna 2 x 4 620 Kč, tj. 9 240 Kč, a podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč). Zástupkyně žalobce doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, součástí nákladů řízení je proto též náhrada této daně ve výši 2 129,40 Kč, vypočtená z odměny a náhrady hotových výdajů [(9 240 Kč + 900 Kč) x 0,21].

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 27. července 2026 JUDr. Jiří Derfl v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.