175 Ad 23/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobkyně: I. H., narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/218492-916, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě, domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/218492-916, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky–krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 4. 6. 2025, č. j. 159929/25/UL, jímž byl žalobkyni podle § 34 odst. 1 a 2, § 34a, § 34b a § 35 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o poskytování dávek“), přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 2. 4. 2025 trvale. Žaloba 2. Žalobkyně namítla nedostatečné zjištění stavu věci, nezohlednění souvislostí jejích diagnóz a vycházení ze závěrů, které jsou v rozporu s předloženou lékařskou dokumentací a jejím zdravotním stavem. Namítla, že žalovaný jí v napadeném rozhodnutí vytkl, že se nepodrobila vyšetření rehabilitačním lékařem za účelem předepsání vozíku. Podle žalobkyně je toto tvrzení nepravdivé, neboť vozík jí byl předepsán odbornou lékařkou v oboru neurologie a následně schválen revizním lékařem zdravotní pojišťovny. Navrhla, aby si soud tuto informaci ověřil dotazem na pojišťovnu.

3. Dále žalobkyně namítla, že závěr žalovaného o absenci záznamů o její fyzioterapii neodpovídá skutečnosti. Upozornila, že absolvovala dlouhodobou rehabilitaci, což doložila potvrzením o domácí péči Medicus a přehledem návštěv na pracovišti RHB EUC klinika. Uvedla rovněž, že nad rámec odborné péče podporovala léčbu i v domácím prostředí. I přes toto úsilí, přestože byla označována za snaživou pacientku, však svalstvo v oblasti lýtka na léčbu nereaguje. Zdůraznila, že používá hůl na pravé straně, tedy na straně postižení, přičemž v jejím případě hůl neslouží pouze jako opora, ale jako přímá mechanická náhrada nefunkčních lýtkových svalů 4. Žalobkyně dále uvedla, že jí dosud nebylo odborně vysvětlena příčina nefunkčnosti lýtkového svalstva, a to i přes veškeré jí popsané léčebné metody. V důsledku tohoto stavu u ní podle jejích tvrzení dochází k poruše stability při chůzi do kopce i z kopce a na nerovném povrchu, kde chybí nezbytná posturální reakce a odpružení dolní končetiny. Zdůraznila, že uvedené skutečnosti nepředkládá jako vlastní odborné závěry, nýbrž jako popis funkčních dopadů svého zdravotního stavu, jejichž posouzení navrhla provést znalcem. Dále uvedla, že v důsledku poruchy je její organismus nucen kompenzovat stabilitu aktivací náhradních svalových skupin, zejména stehenního a zádového svalstva, což vede k opožděné motorické reakci, časté nestabilitě při chůzi a zvýšenému riziku pádu.

5. Následně žalobkyně popsala následky poúrazových infekcí spočívající v resekci části kosti a její náhradě syntetickým materiálem. Vlivem úrazu a následných operací je její pravá dolní končetina zkrácena o 1,5 cm, což podle jejího tvrzení zásadně narušuje celkovou statiku těla a vedlo k poškození dalších jeho částí. Dále popsala svou aktuální diagnózu artrózy kolenního kloubu pravé končetiny a Arthrosis art. TC dx. posttraum., kterou označila za důsledek dlouhodobého přetěžování kloubů při kompenzaci nefunkčního lýtkového svalstva.

6. Dále namítla opomenutí diagnózy recidivující luxace pravého ramene žalovaným. Uvedla, že s ohledem na mechanickou nestabilitu kloubu pro ni představuje opora o berle riziko opakované luxace. Zdůraznila, že toto postižení se nachází na téže straně jako nefunkční dolní končetina, přičemž bez použití vozíku či pomoci další osoby je při samostatném pohybu výrazně omezena.

7. Namítla rovněž, že posudková komise nedostatečně zohlednila její celkový zdravotní stav. Uvedla, že podstoupila tři operace páteře v oblasti lumbální a sakrální a má voperován titanový implantát. V důsledku nefunkční a o 1,5 cm zkrácené dolní končetiny dochází podle jejího tvrzení k přetěžování operované páteře asymetrickým zatížením, což dle vyjádření lékaře způsobuje obtíže, svalovou slabost končetin a omezení pohybu. Dále uvedla, že toto přetěžování má nepříznivý dopad i na další části pohybového aparátu, zejména na krční páteř, kyčelní kloub a kolenní kloub na levé straně. Žalobkyně dále citovala lékařské zprávy ze dne 16. 12. 2025.

8. Žalobkyně namítla nesprávné zařazení pod poruchu orientace ze strany žalovaného v napadeném rozhodnutí. K čemuž uvedla, že touto vadou netrpí, neboť její postižení je výhradně pohybové a mechanické. Považuje proto uvedené zařazení za věcně nesprávné.

9. Dále namítla, že žalovaný nepostupoval v souladu s povinností zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Uvedla, že v důsledku nepřiměřené délky správního řízení vznikl zásadní rozpor mezi podklady ve spise a jejím skutečným zdravotním stavem v době vydání rozhodnutí. Proto k žalobě přiložila aktuální lékařský nález ze dne 16. 12. 2025, který podle ní nepopisuje nově vzniklé obtíže, ale odborně potvrzuje dlouhodobé a nezvratné následky existující již v době rozhodování žalovaného, jež však nebyly s ohledem na průtahy a nedostatečné dokazování náležitě zohledněny.

10. Namítla šablonovitost napadeného rozhodnutí, které vykazuje znaky mechanického přístupu posudkových lékařů, kteří naprosto opomněli reálný funkční dopad na její mobilitu. Takový postup považuje za nesprávný, neboť žalovaný hodnotil jednotlivé diagnózy izolovaně, nikoli v jejich vzájemných souvislostech.

11. Žalobkyně zdůraznila, že souhrn jejích zdravotních postižení, zejména stav páteře po třech operacích s titanovým implantátem, nefunkčnost lýtkového svalstva s omezením hybnosti hlezna, porucha citlivosti v důsledku poškození nervu (laesio n. suralis) a následky destrukce kosti s její náhradou, ve spojení se zkrácením končetiny a recidivující luxací ramene na téže straně, představuje stav, jehož intenzitu a funkční dopady žalovaný podle jejího názoru nedostatečně posoudil. Uvedla, že tyto obtíže jí znemožňují přirozenou kompenzaci pohybu a vedou k dalšímu přetěžování pohybového aparátu.

12. Dle jejího názoru je napadené rozhodnutí v rozporu se skutečným stavem věci, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují naplnění kritérií pro přiznání průkazu ZTP podle § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek. Uzavřela, že žalovaný tyto souvislosti náležitě nezkoumal ani nevyhodnotil, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nezákonnosti. Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost; současně zrekapituloval dosavadní průběh dané věci.

14. Posudková komise dle žalovaného zasedala v odborném složení, kdy byl při posuzování přítomen jak posudkový lékař, tak i odborník z oboru ortopedie, a tudíž žalovaný vypracovaný posudek vyhodnotil jako odborný, stěžejní a úplný s tím, že na jeho základě bylo možné ve věci rozhodnout.

15. Žalovaný konstatoval, že hodnocení zdravotního stavu v odvolacím řízení pro účely rozhodování o nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením je dle platných právních předpisů plně v kompetenci posudkové komise. Ta konstatovala, že neprokázala těžké nebo zvlášť těžké funkční postižení a ze zdravotního hlediska bylo shledáno středně těžké omezení funkční pohyblivosti nebo orientace. Poznamenal, že posudková komise se ztotožnila se závěrem posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu a na základě pečlivého prostudování odborné podkladové dokumentace konstatovala, že v případě žalobkyně se jedná o zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v odst. 1 písm. c) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (dále jen „prováděcí vyhláška“).

16. Dle žalovaného se posudková komise vyrovnala s předloženou zdravotní dokumentací a vyhodnotila ji ve vztahu k posudkovým kritériím týkajícím se posouzení zdravotního stavu ve věci průkazu osoby se zdravotním postižením stran stupně postižení pohyblivosti nebo orientace. Z posudkového hodnocení vyplývá, že žalobkyně je plně orientována a bylo u ní zjištěno středně těžké postižení pohyblivosti to na základě doložené zdravotní dokumentace.

17. Žalovaný k námitkám žalobkyně uvedl, že posudková komise vycházela z dostupné odborné podkladové dokumentace, zejména ze záznamů odborných lékařů, a proto v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na její závěry. Námitku nesprávného zařazení zdravotního postižení žalobkyně považuje za nedůvodnou, neboť zdravotní stav žalobkyně byl posouzen odpovídajícím způsobem se zohledněním omezení funkce dolní končetiny. Dále žalovaný uvedl, že posudková komise měla při svém jednání k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře, a měla tak možnost zhodnotit veškeré lékařské zprávy. Tyto podklady hodnotila individuálně, nikoli šablonovitě, a zohlednila skutečný zdravotní stav žalobkyně. Uzavřel, že v daném případě bylo provedeno odvolací řízení zcela v souladu s právními předpisy. Posouzení věci soudem 18. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil, a žalobkyně nesdělila soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání, ačkoli byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen.

19. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny 20. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

21. Podle § 34 odst. 1 zákona o poskytování dávek má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3.

22. Podle § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem TP (průkaz TP) osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí, v exteriéru je schopna chůze se sníženým dosahem a má problémy při chůzi okolo překážek a na nerovném terénu. Středně těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a zhoršenou schopnost orientace má jen v exteriéru.

23. Podle § 34 odst. 3 zákona o poskytování dávek má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže.

24. Podle § 34 odst. 4 zákona o poskytování dávek má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zvlášť těžkým funkčním postižením pohyblivosti a úplným postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna chůze v domácím prostředí se značnými obtížemi, popřípadě není schopna chůze, v exteriéru není schopna samostatné chůze a pohyb je možný zpravidla jen na invalidním vozíku. Zvlášť těžkým funkčním postižením orientace a úplným postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu není schopna samostatné orientace v exteriéru.

25. Podle § 34b odst. 1 zákona o poskytování dávek se při posuzování schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením hodnotí a) zdravotní stav a funkční schopnosti fyzické osoby, b) zda jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a c) zda jde o podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a závažnost funkčního postižení, s tím, že podle odst. 2 téhož ustanovení prováděcí právní předpis stanoví, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace.

26. Podle § 34b odst. 3 zákona o poskytování dávek se při posuzování podstatného omezení schopnosti pohyblivosti a orientace u zdravotního stavu, který není uveden v prováděcím právním předpise, hodnotí, kterému ze zdravotních stavů v něm uvedených funkční postižení odpovídá nebo je s ním funkčními důsledky srovnatelné.

27. Podle § 34b odst. 4 zákona o poskytování dávek se funkčními schopnostmi rozumí tělesné, smyslové a duševní schopnosti, znalosti a dovednosti nezbytné pro schopnost pohyblivosti a orientace. Při posuzování se funkční schopnosti fyzické osoby porovnávají se schopnostmi stejně staré fyzické osoby bez znevýhodnění a hodnotí se s využitím běžně dostupných kompenzačních pomůcek.

28. Podle § 2b prováděcí vyhlášky jsou zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, uvedeny v příloze č. 4 k této vyhlášce.

29. Podle přílohy č. 4 odst. 1 písm. f) prováděcí vyhlášky lze za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace považovat postižení pánve s poruchou pánevního prstence a závažnou neurologickou symptomatologií.

30. Podle § 3 správního řádu platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

31. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

32. Podle § 50 odst. 4 správního řádu platí, že pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

33. Podle bodu 1. písm. c) přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky, lze za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni středně těžkého funkčního postižení pohyblivosti a orientace považovat podstatné omezení funkce dolní končetiny.

34. Soud na tomto místě konstatuje, že pokud jde o správnost zjištěného zdravotního stavu žalobkyně, jedná se o odbornou medicínskou otázku, kterou nemůže soud a v zásadě ani správní orgán sám posoudit pro nedostatek odpovídající odborné kvalifikace, a proto se musí spoléhat na posudky předkládané k tomu kvalifikovanými odborníky – tj. posudkovými lékaři. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2020, č. j. 5 Ads 253/2017-28, konstatoval, že „při posuzování žádosti o přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením jsou správní orgány vázány zákonem, v jehož mezích musí postupovat. Při zjišťování závažnosti funkčního postižení pohyblivosti nebo orientace žadatele vycházejí správní orgány z příslušných posudků. Správním orgánům ani soudům nepřísluší činit závěry o odborných medicínských otázkách. U lékařských posudků je nutné, aby vyhověly kritériím kladeným judikaturou Nejvyššího správního soudu na jejich úplnost a přesvědčivost.“ V řízení o nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením je tedy stěžejním důkazem lékařský posudek o zdravotním stavu posuzovaného. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu konkrétní osoby a jistých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení či důchodového pojištění. Výsledný posudek je přezkoumatelný pouze omezeně, neboť soud nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. 8 Ads 331/2018-37).

35. Na posudek posudkové komise je třeba klást požadavky úplnosti a přesvědčivosti. Splnění tohoto požadavku musí vyhodnotit jak správní orgán před vydáním rozhodnutí, tak krajský soud při přezkoumávání takového rozhodnutí. K tomu je možno dále odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 Ads 184/2021-30, v němž bylo konstatováno, že „v posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav účastníka řízení, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry ohledně splnění v zákoně stanovených kritérií pro přiznání dávky či průkazu osoby zdravotně postižené. Tento posudek je tedy ve správním a následně v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek lze však považovat za úplný a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem a tyto své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48; ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003-61, č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004-58)“. Posudkové závěry nesmí být zpochybněny obsahem jiného posudku nebo lékařské zprávy a posudek musí vyvodit z relevantních podkladů přezkoumatelnou úvahou závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 4 Ads 82/2011-52 nebo ze dne 26. 6. 2019, č. j. 8 Ads 331/2018-37).

36. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyni byl přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ na dobu od 1. 12. 2023 do 1. 4. 2025. Dne 10. 2. 2025 podala žalobkyně žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením označeného symbolem „ZTP“, a to s ohledem na blížící se konec jeho platnosti. Dne 12. 5. 2025 byl posudkovým lékařem MUDr. J. F., CSc., vypracován posudek o zdravotním stavu žalobkyně, podle něhož se jedná o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek, neboť jde o zdravotní stav, který není uveden v příloze č. 4 k prováděcí vyhlášce, avšak svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v odst. 1 písm. c) citované přílohy. Na základě tohoto posudku byl rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 4. 6. 2025, č. j. 159929/25/UL, žalobkyni přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ od 2. 4. 2025 trvale. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání dne 8. 6. 2025.

37. V rámci odvolacího řízení si žalovaný nechal vypracovat odborný posudek od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, která je v těchto věcech dle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci“) povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Tato komise pro účely odvolacího řízení nově posoudila celkový stav žalobkyně a zaujala posudkový závěr o jejím zdravotním stavu ve smyslu přílohy č. 4 prováděcí vyhlášky. Soud zjistil, že posudková komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace, odborných lékařských nálezů dne 9. 10. 2025. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské zprávy měla posudková komise k dispozici.

38. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc, spisové dokumentace Institutu posuzování zdravotního stavu, spisu odvolacího orgánu a zdravotní dokumentace praktické ošetřující lékařky MUDr. R. D., posudková komise dospěla k závěru, že předchozí závěr posudkového lékaře MUDr. J. F. CSc., ze dne 12. 5. 2025 byl zcela správný a plně se s ním ztotožnila. Posudková komise též dospěla k závěru, že žalobkyně je osobou se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra, ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek, a že jde o zdravotní stav, který není uveden v příloze č. 4 k prováděcí vyhlášce, ale svým funkčním postižením odpovídá nebo je svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 1 písm. c) citované přílohy. Konstatovala, že u žalobkyně prokázala středně těžké funkční postižení pohyblivosti a orientace v důsledku dominantního onemocnění pohybového po úrazu a déze pravého hlezna. Dodala, že v důsledku dominantního onemocnění nešlo o zdravotní stav, který by svým funkčním postižením odpovídal nebo byl svými funkčními důsledky srovnatelný se zdravotním stavem uvedeným v bodě 3 nebo 2 prováděcí vyhlášky. Popisované zdravotní postižení doložené lékařskými nálezy neodpovídá posudkově medicínským kritériím stanoveným pro přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením označeným ZTP a ZTP/P.

39. Posudková komise poznamenala, že dle zdravotní dokumentace nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně vlivem interních onemocnění, zhoršení smyslových funkcí ani pohybových funkcí v důsledku úrazu či degenerativních změn kloubů. V rámci posudkového zhodnocení uvedla, že žalobkyně se léčí s psoriázou a je po třech operacích spondylolistézy L5/S1 v letech 2005 a 2015, přičemž klinicky nejsou přítomny známky kořenové symptomatologie. Horní končetiny jsou bez deformit a bez popisovaných závažných funkčních deficitů při aktivní hybnosti, bez oslabení svalové síly, s normálním neurologickým nálezem. Dolní končetiny jsou bez zánětlivých změn a otoků, bez těžkých funkčních deficitů, defigurací či destrukce skeletu. V oblasti pravého hlezna byl shledán otok a poúrazová deformita, přičemž je přítomen vitální kožní lalok po plastice. Rozsah pohybu je lehce omezen (DF 90°, PF 75°), přítomna je mírná palpační bolestivost v oblasti subtalárního skloubení, výraznější při pohybu a axiální zátěži. Lasegue bilat. negativní, na DKK přítomna areflexie. Akčně je přítomno oslabení svalové síly při dorzální i plantární flexi vpravo, lehčí i v oblasti kolene; ve stoji na špičce i patě je výkon vpravo zhoršen. Orientačně neurologicky bez lateralizace, PDK bez známek neurologické léze, pouze hypestezie na zevní straně bérce vpravo. Stoj i chůze jsou samostatné, avšak se zjevnou poruchou stereotypu chůze, s nášlapem na zevní stranu chodidla a vázne odrazová fáze kroku; žalobkyně používá 1 VH dle PL, event. 1 FH. Posudková komise dále uvedla, že z hlediska somatických onemocnění nejde o stav způsobující těžké pohybové postižení. Žalobkyně netrpí závažným duševním ani smyslovým postižením a je kardiopulmonálně kompenzována, s obezitou bez podstatného dopadu na postižení velkých nosných kloubů DKK. Z neurologického hlediska nebylo zjištěno motorické oslabení končetin. Ze shora uvedeného je soudu zřejmé, že posudková komise měla k dispozici ucelený přehled o zdravotním stavu žalobkyně, a to na základě zdravotnické dokumentace sahající až do roku 2018, a jednotlivé diagnózy hodnotila v jejich vzájemných souvislostech 40. Současně konstatovala, že tyto skutečnosti, ani jiné závažné duševní onemocnění, nebyly ve zdravotní dokumentaci žalobkyně doloženy. Je pravda, že posudková komise poukázala na to, že žalobkyně nepodstoupila vyšetření rehabilitačním lékařem pro účely přiznání invalidního vozíku a neměla k dispozici záznamy o probíhající fyzioterapii, pouze zmínky o domácí rehabilitaci v pooperačním období. Ze správního spisu přitom vyplývá, že žalobkyni byla dne 26. 6. 2025 doručena výzva k doložení podkladů k posouzení jejího zdravotního stavu, které však nevyužila a žádné další podklady nepředložila. Posudková komise rovněž vysvětlila, že žalobkyní uváděné subjektivní obtíže nemají oporu v objektivně doloženém zdravotním stavu, přičemž zdravotní postižení popsané v předložených lékařských nálezech neodpovídá posudkově medicínským kritériím.

41. Soud s ohledem na výše uvedené shledal, že posudek posudkové komise ze dne 9. 10. 2025 splňuje požadavky úplnosti skutkových zjištění a přesvědčivosti posudkových závěrů o tom, že v případě žalobkyně jde o osobu se zdravotním postižením, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 1 zákona o poskytování dávek, a že u žalobkyně nejde o zdravotní stav uvedený v příloze č. 4 odst. 2 nebo 3 prováděcí vyhlášky, ani mu svým funkčním postižením neodpovídá, ani s ním není svými funkčními důsledky srovnatelný. Posudková komise rozhodovala v řádném složení, kromě předsedkyně komise – posudkové lékařky, byl členem též lékař z oboru ortopedie. Z posudku je zřejmé, že posudková komise hodnotila veškerou zdravotní dokumentaci, kterou měla k dispozici. Soud nemá důvod pochybovat o správnosti závěrů posudku posudkové komise, jedná se o posudek přesvědčivý, celistvý a úplný. Neobsahuje žádný vnitřní rozpor a zohledňuje veškeré podstatné okolnosti případu. Žalovaný nepochybil, jestliže ve svém rozhodnutí vycházel ze závěrů posudkové komise. Soud dospěl k závěru, že žalovaný zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobkyní vznesené námitky nebyly způsobilé zpochybnit skutkový stav tak, jak byl zjištěn žalovaným a posudkovou komisí.

42. Soud s odkazem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu připomíná, že mu nepřísluší posuzovat zdravotní stav žalobkyně, ale pouze skutečnost, zda posudek posudkové komise ze dne 9. 10. 2025 splňuje požadavky na jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost. Z uvedeného je zároveň zřejmé, že posudková komise vycházela ze zdravotnické dokumentace v celém jejím rozsahu, jednotlivé diagnózy posuzovala ve vzájemných souvislostech a zohlednila i žalobkyní uváděné obtíže, přičemž tyto nepovažovala za odpovídající objektivně zjištěnému zdravotnímu stavu. Nelze proto přisvědčit námitkám žalobkyně o nezohlednění souvislostí jednotlivých diagnóz, rozporu s lékařskou dokumentací ani o nedostatečném posouzení jejích obtíží.

43. Soud se dále zabýval námitkou žalobkyně, podle níž byla v napadeném rozhodnutí nesprávně zařazena pod poruchu orientace, ačkoliv její postižení je dle jejího názoru výhradně pohybové a mechanické. Podle § 34 odst. 2 zákona o poskytování dávek má osoba nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením tehdy, jde-li o osobu se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace. Uvedení obou těchto okruhů v odůvodnění napadeného rozhodnutí samo o sobě neznamená nesprávné zařazení zdravotního postižení žalobkyně. Zákonná úprava vychází z posouzení funkčních dopadů zdravotního stavu, nikoli z jeho formálního podřazení pod jedinou kategorii. Rozhodující proto je, zda byl zdravotní stav žalobkyně správně posouzen z hlediska míry funkčního omezení ve smyslu citovaného ustanovení. Soud proto této námitce nepřisvědčil.

44. Pro úplnost soud uvádí, že v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. pro nadbytečnost neprovedl k návrhu žalobkyně důkaz napadeným rozhodnutím, neboť napadené rozhodnutí je součástí správního spisu, kterým se dokazování v soudním řízení správním neprovádí. Soud dále připomíná, že v souzené věci lze v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházet toliko ze zdravotního stavu žalobkyně ke dni rozhodování žalovaného (tj. k 5. 11. 2025). Žalobkyní doložená lékařská zpráva ze dne 16. 12. 2025 byla vydána až po vydání napadeného rozhodnutí, a nemůže proto být v tomto řízení zásadně zohledněna; soud ji z těchto důvodů neprovedl jako důkaz. Současně soud připomíná, že žalobkyně má v případě zhoršení zdravotního stavu možnost podat novou žádost o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením, v jejímž rámci, již může být uvedená lékařská zpráva náležitě zohledněna.

45. Žalobu tedy vyhodnotil soud v mezích uplatněných žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a procesně úspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení ze zákona nepřísluší, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 13. července 2026 JUDr. Jiří Derfl v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.