175 Ad 24/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: Z. V., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2025, č. j. MPSV-2025/213848-916, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. 10. 2025, č. j. MPSV- 2025/213848-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2025, č. j. MPSV-2025/213848-916, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) ze dne 27. 5. 2024, č. j. 77568/2024/UUA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně, počínaje od února 2024, s odůvodněním, že se žalobce považuje za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost) podle dle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“), neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá výkon tří základních životních potřeb – mobilitu, osobní aktivity a péči o domácnost.

2. O odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný poprvé rozhodl rozhodnutím ze dne 19. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/267262-916 (dále jen „předchozí rozhodnutí žalovaného“), kterým zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí úřadu práce. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 7. 2025, č. j. 175 Ad 4/2025-32, zrušil uvedené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že citované rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, když se žalovaný spokojil s posudkem posudkové komise ze dne 5. 12. 2024 a reprodukoval jeho závěry, aniž by se zabýval otázkou, zda posudek splňuje náležitosti posudku a obsahuje úplný, ucelený a přesvědčivý závěr o zdravotním stavu žalobce a vypořádává tím všechny odvolací námitky žalobce směřující proti hodnocení jeho zdravotního stavu posudkovým lékařem v řízení před správním orgánem prvního stupně. Soud zavázal žalovaného, aby v dalším řízení doplnil správní spis zejm. o doplňující či nový posudek, který srozumitelným způsobem postaví na jisto, v jakých intervalech se u žalobce objevují tzv. „off“ stavy, jak dlouho trvají a jaký mají vliv na schopnost žalobce zvládat posuzované základní životní potřeby samostatně a v přijatelném standardu, které konkrétní základní životní potřeby žalobce zvládá pouze v „on“ stavu, případně v „on“ i „off“ stavu bez rozdílu, a které konkrétní základní životní potřeby žalobce nezvládá pouze v „off“ stavu, případně v „on“ i „off“ stavu bez rozdílu, a jaký vliv má střídání těchto stavů, frekvence nástupu „off“ stavů, jejich intenzita a trvání na zvládání daných základních životních potřeb. Především tak mělo být vysvětleno, zda v průběhu dne, s ohledem na zjištěnou frekvenci nástupu, intenzitu a trvání „off“ stavů, mají na schopnost žalobce zvládat základní životní potřeby podstatný nebo dokonce převažující negativní vliv tzv. „off“ stavy a jejich dopředu nepředvídatelný nástup, či nikoli. Posouzeno mělo být zvládání veškerých jednotlivých aktivit dle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška“), vč. příloh, a to u tvrzených nezvládaných základních životních potřeb stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny a výkon fyziologické potřeby. Dále soud vyjádřil nutnost vypořádat se s posudkovou komisí tvrzeným nesouladem zdravotní dokumentace se záznamem ze sociálního šetření a žalobcem tvrzeným nesouladem zdravotní dokumentace a záznamu ze sociálního šetření se závěry posudkového lékaře ze dne 30. 4. 2024. Žalovaný tak vázán názorem soudu rozhodl ve věci znovu, a to žalobou napadeným rozhodnutím. Žaloba 3. Žalobce namítal, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor zdejšího soudu, když i nové rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě neúplného a nepřesvědčivého posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“). Namítal, že z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné a zatížené vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

4. Konkrétně namítal, že z odůvodnění rozhodnutí vůbec není patrné, zda žalovaný poskytl posudkové komisi zrušující rozsudek a v dožádání doplňujícího posudku požadoval, aby se vypořádala se všemi detailně a konkrétně vymezenými požadavky soudu. Žalovaný se nijak nevyjádřil k pokynu soudu, aby si obstaral podklady, na jejichž základě bude schopen v rámci hodnocení důkazů zhodnotit podkladový posudek jako úplný a přesvědčivý podklad pro vydání rozhodnutí; a posudek vůbec nehodnotil ve srovnání s podkladovou zdravotnickou dokumentací.

5. Namítal, že žalovaný v napadeném rozhodnutí doslovně reprodukoval obsah obou posudků a pouze konstatoval, že posudky je nutno brát jako celek a že jde o úplný, objektivní a přesvědčivý stěžejní důkaz, aniž by se v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zabýval otázkou náležitostí posudku a úplnosti a přesvědčivosti posudkového závěru.

6. Dle názoru žalobce v doplňujícím posudku chybí zhodnocení závažnosti Parkinsonovy nemoci jako nosné diagnózy žalobce, četnosti, intenzity, délky trvání, nepředvídatelnosti a důsledků tzv. „off“ stavů, a zhodnocení všech dílčích aktivit ve smyslu § 2a vyhlášky u konkrétních namítaných základních životních potřeb.

7. Dále žalobce namítal, že je nesrozumitelné, co žalovaný míní tím, že oba posudky bere jako celek. Dle názoru žalobce se jedná o dva samostatné podklady pro rozhodnutí. Tvrdil, že v posudku je uvedeno, že „off“ stavy nepřevažovaly nad „on“ stavy, když z důvodu zvyšující se frekvence a tíže „off“ stavů byl žalobci v říjnu 2024 zaveden pumpový systém a došlo k výraznému zlepšení motoriky a funkčního stavu, přičemž dle kontroly ze dne 12. 11. 2024 již žalobce „off“ stavy nezmiňuje. Dle názoru žalobce tento závěr vyvolává nesprávný dojem, že nový posudek je doplněním posudku, ale ve skutečnosti jde jen o takovou pasáž posudkového zhodnocení, která jinými slovy přepisuje obsah posudku z 5. 12. 2024.

8. K posouzení zdravotního stavu žalobce namítal, že v posudcích není zahrnuto komplexní posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. Posudková komise dospěla k absurdnímu závěru, že od října 2024 se u žalobce „off“ stavy vůbec neobjevují a že u žalobce de facto došlo k vyléčení Parkinsonovy nemoci či minimálně k odstranění jejích zásadních funkčních projevů, žalobce však byl přesvědčen, že dle aktuálních poznatků moderní lékařské vědy není takový stav objektivně možný. K tomu žalobce namítal, že se žalovaný nijak nevypořádal s vnitřní rozporností posudku, zejména s konstatováním, že dle propouštěcí zprávy ze dne 31. 10. 2024 je „OFF stav již častější, až několikrát denně, při kterých již téměř nedokázal chodit.“ K tomu uvedl, že žalovaný ignoroval, že v rámci odvolacího řízení musí být stav posuzované osoby hodnocen v rozsahu celého rozhodného období, tedy za dobu od podání žádosti až do dne rozhodnutí o odvolání. Ačkoli posudková komise uvedla, že zdravotní stav hodnotila ke dni jednání posudkové komise, tak vůbec nehodnotila žádnou zdravotní dokumentaci za období od listopadu 2024 do října 2025 než tu, kterou měla k dispozici již při vypracování předchozího posudku a sama nezjišťovala nic.

9. Způsob, jakým žalovaný vypořádal námitku žalobce, že jeho zdravotní stav byl bagatelizován, žalobce označil za nepodložený a spekulativní, protože posudková komise neměla k dispozici žádný podklad, na jehož základě by mohla hodnotit, zda byl zdravotní stav žalobce bagatelizován, či nikoli.

10. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je dle názoru žalobce rozpor s ustanovením § 25 odst. 3 zákona č. 108/2006, o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách), protože žalovaný nenakládal se záznamem ze sociálního šetření jako se samostatným podkladem pro vydání rozhodnutí.

11. Dále žalobce namítal, že v rozporu s § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách a judikaturou Nejvyššího správního soudu nebyl posudkovou komisí osobně vyšetřen. Uvedl, že dle napadeného rozhodnutí byla podkladová dokumentace posudkovou komisí hodnocena jako úplná a objektivní, ale dle názoru žalobce je očividné, že tomu ve skutečnosti tak není a aktuální zdravotní stav žalobce z ní vůbec nemohl být zjištěn či ověřen, když poslední hodnocená lékařská zpráva byla vydána dne 12. 11. 2024. Posudková komise odůvodnila nepřítomnost žalobce při jednání komise skutečnostmi, které z podkladů pro vydání rozhodnutí nelze zjistit. Podle závazného právního názoru soudu bylo úkolem posudkové komise komplexně vyhodnotit závažnost Parkinsonovy nemoci a jejích funkčních dopadů, včetně zhodnocení četnosti a intenzity „on“ a „off“ stavů, muselo se tak jevit jako vysoce žádoucí, aby posudková komise, zahrnující odbornou lékařku v oboru neurologie, žalobce osobně zhlédla a vyšetřila, chtěla-li vyvrátit zjištění ze sociálního šetření a námitky žalobce. K základní životní potřebě komunikace posudková komise z podkladové dokumentace nezjistila nic a její hodnocení této potřeby je nepodložené a spekulativní, také proto by bylo vlastní vyšetření žalobce žádoucí.

12. Namítal, že zdravotní stav byl zjištěn neobjektivně, protože posudková komise z propouštění zprávy ze dne 31. 10. 2024 a z vyšetření ze dne 12. 11. 2024 provedeného po propuštění z nemocnice, usoudila údajné vymizení „off“ stavů. Účelem hospitalizace v říjnu 2024 přitom bylo odstranění nejzávažnějších symptomů Parkinsonovy nemoci a nic nevypovídá o až tak výrazném pozitivním efektu terapie u žalobce.

13. Namítal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě neúplného, neobjektivního a nepřesvědčivého posudku, neboť popis funkčních dopadů Parkinsonovy nemoci je jen jinou formulací předchozího posudku, aniž by byl rozšířen či specifikován dle konkrétních pokynů soudu. Nebyly vypořádány všechny dílčí aktivity u sporovaných základních životních potřeb. Posudková komise vůbec nedoplnila posouzení četnosti, intenzity, délky trvání, nepředvídatelnosti a důsledků tzv. „off“ stavů, jakož i důsledků střídání „on“ a „off“ stavů. Posudková komise nevysvětlila a nepodložila v přímé návaznosti na podkladovou zdravotnickou dokumentaci své závěry, že „off“ stavy nepřevažují nad „on“ stavy, eventuálně že jsou částečně předvídatelné. Dále posudková komise dle názoru žalobce nedostatečně vyhodnotila zjištění ze sociálního šetření a žalobcem uplatněné námitky. Posudková komise sice citovala obsah záznamu ze sociálního šetření a odvolací důvody žalobce, ale vesměs na ně nijak nereagovala.

14. Namítal, že doplněné posouzení základních životních potřeb komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby je nepřesvědčivé pro chybějící zhodnocení komplexního stavu Parkinsonovy nemoci, její závažnosti a charakteru „on“ a „off“ stavů v případě žalobce a spekulativní úvahy.

15. Konkrétně k základní životní potřebě komunikace namítal, že posudková komise opomenula, že nutným obsahem neurologických vyšetření není ověřování schopnosti komunikace. Tvrzení posudkové komise, že si žalobce nikdy nestěžoval, je spekulativní, neboť v lékařské dokumentaci není neschopnost komunikace výslovně uvedena výhradně z toho důvodu, že se ošetřující lékaři žalobce na tuto skutečnost nikdy neptali. Namítal, že posudková komise nepřiléhavě uvedla, že nejsou udávány závažné poruchy paměti, ale nevysvětlila, z jakého konkrétního důvodu pokládala za relevantní podklad zprávu z dubna 2023, když posuzovala zdravotní stav žalobce v období od února 2024. Dále namítal, že schopnost přivolat si v „off“ stavu pomoc SOS tlačítkem je pro účely této potřeby irelevantní, protože SOS tlačítko není běžně používaným komunikačním prostředkem ve smyslu přílohy vyhlášky. Dále posudková komise nezhodnotila všechny jednotlivé dílčí aktivity této potřeby.

16. K základní životní potřebě stravování žalobce namítal, že závěry posudkové komise, že stravování lze realizovat v „on“ stavu, je založeno na naprostém nepochopení projevů Parkinsonovy nemoci. S ohledem na objektivně nepředvídatelný nástup „off“ stavů nelze žalobce odkázat na to, že si může počkat, než „off“ stav odezní a teprve pak se najíst. Namítal, že jsou nepodložené závěry posudkové komise o absenci poruch paměti a kolísavosti mimovolných pohybů. Na druhou stranu posudková komise potvrdila, že žalobce nezvládá některé dílčí aktivity ani v „on“ stavu. Namítal, že posudková komise v posudku uvedla, že žalobce si je schopen podle svého stavu i samostatně uvařit, případně zajít s kamarády do restaurace, ale schopnost uvařit si jednoduché jídlo je dílčí aktivitou základní životní potřeby péče o domácnost a schopnost udržovat styk se společenským prostředím je dílčí aktivitou základní životní potřeby osobní aktivity, nelze je tedy zohledňovat pro účely potřeby stravování. Také u této základní životní potřeby posudková komise dle názoru žalobce nezohlednila všechny dílčí aktivity dle přílohy k vyhlášce.

17. K základní životní potřebě oblékání a obouvání žalobce konkrétně namítal, že posudková komise vyhodnotila nutnost dopomoci při svlékání zpoceného oblečení pouze po odeznění „off“ stavu a pouze konstatovala, že „off“ stavy nepřevládají nad „on“ stavy, aniž by stav posoudila komplexně. Namítal, že posudková komise se ve skutečnosti nevypořádala ani s jednou dílčí aktivitou ve smyslu přílohy vyhlášky.

18. K základní životní potřebě tělesná hygiena namítal, že tvrzení posudkové komise o kolísavosti mimovolných pohybů je na jednu stranu nepodložené a spekulativní, na druhou stranu však potvrzuje, že žalobce některé dílčí aktivity této potřeby nezvládá ani v „on“ stavu. Argument o odkladnosti úkonů tělesné hygieny a neexistenci nutnosti provádět je v „off“ stavu či na vrcholu dávky žalobce označil za absurdní. Skutečnost, že žalobce může tyto úkony někdy provést, když není v „off“ stavu nebo nemá mimovolní projevy, aniž by bylo možné předvídat, kdy takový okamžik nastane, nemůže být důkazem o zvládání základní životní potřeby. Posudková komise se ani nesnažila naznačit, z jakých konkrétních podkladů dospěla ke zjištění o částečné předvídatelnosti „off“ stavů či stavů na vrcholu dávky.

19. K základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby žalobce namítal, že neschopnost včasného dosažení z důvodu poruchy mobility přímo naplňuje dílčí aktivitu „včas používat WC“ podle přílohy vyhlášky. Dále žalobce uvedl, že tvrzení posudkové komise, že neexistuje medicínský důvod k výměně plen, je v rozporu s objektivními zjištěními o mimovolných pohybech v „on“ stavu a zamrznutí v „off“ stavu. K tomu namítal, že ani v rámci této potřeby nebyly zhodnoceny všechny jednotlivé dílčí aktivity dle přílohy k vyhlášce. Vyjádření žalovaného k žalobě 20. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaný stručně zrekapituloval průběh odvolacího správního řízení a uvedl, že postupoval v souladu s platnými právními předpisy a že napadené rozhodnutí bylo založeno na závěrech posudku posudkové komise vč. jeho doplnění, který považoval za stěžejní, úplný a odborný důkazní prostředek, neboť posudková komise zasedala v řádném složení a jejím členem byl lékař se specializací v oboru neurologie. Uvedl, že zdravotní stav žalobce byl posuzován ke dni jednání posudkové komise a veškeré podklady pro jeho posouzení jsou uvedeny v doplňujícím posudku. Posudková komise konstatovala, že žalobce nezvládá celkem čtyři základní životní potřeby, ke stejnému závěru posudková komise dospěla i v doplňujícím posudku. Žalovaný uvedl, že žalobce nebyl přítomen jednání posudkové komise, protože to při úplné a objektivní podkladové dokumentaci není důvodné. Žalovaný odkázal na metodiku Ministerstva práce a sociálních věcí, která sjednocuje postup při posuzování zdravotního stavu pro účely zákona o sociálních službách a z ní citoval, jaký stav se považuje za neschopnost zvládat základní životní potřeby. Dále uvedl, že má za to, že posudková komise se vyrovnala s předloženou podkladovou dokumentací a vyhodnotila ji i ve vztahu k námitkám uvedeným v odvolání. Žalovaný uvedl, že nepovažuje své rozhodnutí za nepřezkoumatelné, má za to, že skutkový stav zjistil dostatečně a zdravotní stav žalobce nebagatelizoval. Posouzení věci soudem 21. O žalobě soud rozhodl bez jednání, a to jednak podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť žalobce ani žalovaný soudu do dvou týdnů od doručení příslušné výzvy nesdělili svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání, ačkoli byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen; a jednak podle § 76 odst. 1 písm. a), písm. b) s. ř. s.

22. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

23. Smyslem zákona o sociálních službách je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona (mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobce splňuje), která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 uvedeného zákona, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.

24. Soud konstatuje, že dle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb; a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

25. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

26. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (§ 9 odst. 4, 5 a 6 zákona o sociálních službách).

27. Podle § 1 odst. 4 vyhlášky, za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

28. Podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Dle § 2a uvedené vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

29. V příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. jsou vymezeny schopnosti zvládat základní životní potřeby. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „mobilita“ se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „orientace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „komunikace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „stravování“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „oblékání a obouvání“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „tělesná hygiena“ se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „výkon fyziologické potřeby“ se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o zdraví“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „osobní aktivity“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. - Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o domácnost“ se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

30. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 28. 2. 2024 podal žádost o příspěvek na péči. Dne 6. 3. 2024 bylo provedeno sociální šetření v domácnosti žalobce pro účely řízení o příspěvku na péči. V rámci tohoto sociálního šetření bylo zjištěno k jednotlivým žalobcem v žalobě zpochybněným základním životním potřebám především následující. K základní životní potřebě stravování je v záznamu uvedeno, že žalobce nemůže jíst některé potraviny vzhledem k medikaci, stravu mu dováží soukromá firma, o víkendu si podle aktuálního stavu uvaří sám, stravu si ohřeje a podá, nají se i napije samostatně, uměle zavedenou výživu nemá. K základní životní potřebě oblékání a obouvání je zde uvedeno, že se pravidelně převléká, protože se hodně potí, v „on“ stavu se sám oblékne i obuje, v „off“ stavu si lehne a není schopen si obléct či svléct oděv. K potřebě tělesné hygieny sociální pracovník do záznamu uvedl, že v koupelně žalobce je sprchový kout se vstupním schodem, vana, madlo a stolička; žalobce se v „on“ stavu zvládne oholit, ostříhat si nehty a provést tělesnou hygienu, jinak (v „off“ stavu) to nezvládne. K potřebě výkonu fyziologické potřeby je v záznamu uvedeno, že žalobce užívá vyvýšenou toaletu s madly, užívá léky na prostatu a na změkčení stolice, často mívá zácpy, umělé vývody moči a stolice nemá. Dále je v záznamu ze sociálního šetření uvedeno, že žalobce žije ve společné domácnosti s manželkou, která je také žadatelkou o příspěvek na péči, venku pobývá na zahradě za domem, v Srdcovce (restaurace v centru Ústí nad Labem), případně chodí na krátké procházky s manželkou, osobní záležitosti si vyřizuje sám, nebo za pomoci rodiny. Nákup si objednává, prádlo si nechává prát a žehlit v prádelně, úklid mu zajišťuje rodina, nádobí myje v myčce, bydlí ve druhém patře v domě bez výtahu, k dispozici má čtyřkolé chodítko. Vše se u něj odvíjí od toho, jestli je v „on“ nebo „off“ stavu. Dne 30. 4. 2024 posudkový lékař MUDr. V. C. vypracoval posudek o zdravotním stavu žalobce. Posudkový lékař v posudku vyjmenoval zdravotní dokumentaci žalobce, ze které vycházel, a to lékařské zprávy MUDr. G. H. ze dne 19. 3. 2024, MUDr. A. N. ze dne 19. 3. 2024, MUDR. J. P. ze dne 9. 2. 2024, MUDr. V. H. ze dne 9. 1. 2024, MUDr. R. Ch. ze dne 16. 1. 2024 a MUDr. P. V. ze dne 20. 10. 2023. Posudkový lékař konstatoval, že žalobce trpí Parkinsonovo nemocí a nezvládá tři základní životní potřeby – mobilitu, osobní aktivity a péče o domácnost. Na základě uvedeného posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž byl žalobci přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně počínaje od měsíce února 2024. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání. V podaném odvolání žalobce namítal, že posudek posudkového lékaře není úplný a přesvědčivý a že správní orgán prvního stupně pochybil, když jej nepodrobil testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu a pouze jej přepsal, aniž by k němu připojil své vlastní právní úvahy. Dále žalobce rozebíral politický záměr státu podporovat lidi se zdravotním postižením a jejich pečovatele a neinstitucionalizovat péči o lidi se zdravotním postižením (pozn.: není relevantní v tomto řízení). Žalobce namítal, že posudkový lékař sice správně vymezil jako nosnou diagnózu Parkinsonovu nemoc, ale nesprávně hodnotil závažnost tohoto onemocnění z hlediska četnosti střídání „on“ a „off“ stavů a jejich vlivu na soběstačnost žalobce. Zvládání jednotlivých potřeb hodnotil zejména z pohledu „on“ stavu a nevypořádal se s tím, že žalobce v „off“ stavu tyto potřeby nezvládá, přitom principiálním symptomem Parkinsonovy nemoci je střídání těchto stavů mající dopad na schopnost soběstačnosti pacienta. U žalobce se „off“ stavy projevují každodenně 3× až 5× denně (pozn.: žalobce neuvedl, jak dlouho „off“ stav obvykle trvá, když nastane), nastávají v mžiku nečekaně a projevují se úplným zamrznutím, ztrátou schopnosti chůze, zatuhnutím svalů v obličeji znemožňujícím komunikaci, zatuhnutím rukou, nadměrným pocením. V „off“ stavu je schopen pouze zmáčknout sos tlačítko připevněné na ruce, nebo si přivolat pomoc klepáním holí. Žalobce namítal, že posudkový lékař nezohlednil, že žalobce má problémy i v „on“ stavu, a to nekontrolované pohyby těla, kmitání a kývání rukou a hlavy, a že na mobilitu žalobce má zásadní dopad oboustranná artróza kolen úzce spojená s Parkinsonovo nemocí. V rozporu s podkladovou zdravotní dokumentací posudkový lékař uvedl, že žalobce je mobilní bez pomůcek, ale on se pohybuje, zejména v exteriéru, za pomoci dvou francouzských holí. Dále žalobce nesouhlasil se závěry posudkového lékaře, že má mírně horší krátkodobou paměť. Žalobce namítal, že se posudkový lékař nevypořádal se závěry sociálního šetření a že v posudkovém zhodnocení není rozlišeno, která skutková zjištění pocházejí ze zdravotní dokumentace a která ze sociálního šetření a která v posudku uvedená konstatování jsou vlastním posudkovým závěrem lékaře. Žalobce namítal, že nezvládá další životní potřeby, a to komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví, které byly v posudku hodnoceny jako zvládnuté. Uvedl, že posudek se nevypořádává se zvládáním jednotlivých aktivit hodnocených v rámci dané základní životní potřeby podle § 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., posudkový lékař naopak hodnocené aktivity arbitrárně vybíral a posuzoval jejich zvládání jen v „on“ stavu. K jednotlivým sporným potřebám pak žalobce podrobně popsal, jaké konkrétní činnosti a úkony zvládá a jaké nezvládá v „on“ stavu, „off“ stavu, případně obou těchto stavech a v čem konkrétně spočívají jeho potíže je zvládat a jak se tento jeho stav liší od stavu popsaného v posudku.

31. Žalovaný následně v odvolacím řízení nechal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) zpracovat posudek o zdravotním stavu žalobce. Posudková komise v posudku ze dne 5. 12. 2024 uvedla, že žalobce nezvládá čtyři základní životní potřeby – mobilitu, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen, přizván k jednání nebyl. Posudková komise vycházela z posudkového spisu Institutu posuzování zdravotního stavu, správního spisu žalovaného, zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. G. H., záznamu o sociálním šetření ze dne 6. 3. 2024, lékařské zprávy MUDr. J. P. ze dne 23. 7. 2024 a MUDr. P. V. ze dne 15. 8. 2023. Zhodnotila, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy dominujícím onemocněním je Parkinsonova nemoc. Nejprve byla léčba medikací dobře kompenzována, ale poté docházelo k postupnému zhoršování zdravotního stavu. Od roku 2021 má žalobce mimovolní pohyby na vrcholu dávky. Mívá výrazné „off“ stav (tj. stavy, kdy předepsaná medikace antiparkinsonika nevykazuje žádný účinek) provázené omezením hybnosti, zamrznutím a rizikem pádu. „Off“ stavy nastupují nepravidelně, ne každý den, někdy i třikrát denně (pozn. soudu: posudková komise neuvedla, jak k tomuto zjištění dospěla, neboť ani v jedné citaci lékařské dokumentace tento údaj uveden není). Dle magnetické rezonance nemá popsánu významnou patologii, přítomno několik post-ischemických ložisek. Nyní je v řešení pumpový systém. V klinickém nálezu dominují mimovolní pohyby, v „on“ stavu je stabilita chůze dobrá, třes ani rigidita popsány nejsou. Stav je provázen stěhovavými bolestmi. V minulosti utrpěl parciální rupturu Achillovy šlachy s efektem, léčí se s oboustrannou gonartrosou bez významných funkčních deficitů, je sledován na neurologii pro vertebrogenní algický syndrom krční páteře a podezření na cervikokraniální syndrom a na oboustranný syndrom karpálního tunelu. Dlouhodobě užívá antikoagulační léčbu pro recidivující hlubokou žilní trombózu, v roce 2017 prodělal plicní embolii. Kardiopulmonálně je kompenzovaný, má středně těžké astma bronchiale – nyní v klidu. V roce 2014 podstoupil artroskopickou revizi pravého ramene pro totální rupturu nadhřebenového svalu pravého ramene a absolvoval rehabilitační pobyt a lázeňskou léčbu, nyní není popisován větší funkční deficit ramene. Dále posudkový lékař vyvodil závěr, že žalobce je orientován ve všech modalitách, jeho chování, komunikace, paměť a intelekt jsou v normě, zrak a sluch jsou přiměřené věku, má lehkou hypomimii a je hyperkinetický i v klidu, nemá deklarované závažné poruchy kognitivních či fatických funkcí. Horní končetiny má bez deformit a závažných funkčních deficitů s aktivní hybností. Oboustranně akineze (nepohyblivost) a mimovolní pohyby – při odvedené pozornosti se akcentují, třes není. Dolní končetiny jsou bez zánětlivých změn a otoků, bez funkčních deficitů, defigurací či destrukcí skeletu, reflexy jsou nižší, palpační citlivost po obvodu pravé paty a při úponu Achillovy šlachy, omezené vnitřní rotace kyčlí, v kolenou flexe i extenze a při pohybu drásoty. Krční páteř vázne všemi směry, bederní úsek páteře se do flexe nerozvíjí. Neurologicky je orientovaný bez lateralizace. V „on“ stavu je schopen stoje a chůze samostatně bez kompenzačních pomůcek. Bez motorického postižení končetin, chůze stabilní, při chůzi má mimovolní pohyby. Doma má chodítko, od března 2024 mu byly předepsány francouzské berle. Dále posudková komise v posudku uvedla, že se neztotožnila s posudkovým závěrem posudkového lékaře, a navíc uznala za nezvládnutou potřebu péče o zdraví, a to vzhledem k rizikovosti „off“ stavů a neschopnosti si během nich přivolat pomoc. Posudková komise uvedla, že nenašla funkční korelát k samostatnému nezvládání základních životních potřeb orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. Ke sporné základní životní potřebě stravování posudková komise uvedla, že hodnotila schopnost konzumace již připravených nápojů a stravy, nikoli vaření. Žalobce je dle závěrů posudkové komise schopen vybrat si hotovou stravu v pevném i tekutém stavu, nalít si nápoj, naservírovat si stravu a přenést ji na místo konzumace, naporcovat si stravu na menší kousky, najíst se příborem a napít se. Je schopný dodržovat dietní režim, přijímat stravu a nápoje v potřebných časových intervalech. Nebyly prokázány žádné anatomické nebo funkční ztráty horních končetin, nevidomost, nebo těžká duševní porucha spojená se sociální dezintegrací a narušením stravovacích stereotypů. Strava je mu dovážena, je schopen si ji ohřát a podat, o víkendu si sám i uvaří. K potřebě oblékání a obouvání posudková komise uvedla, že s ohledem na absenci těžké poruchy funkce horních i dolních končetin, zraku a duševních schopností není medicínský důvod pro nezvládnutí výběru vhodného oblečení a uchopení věcí. Rozsah jeho mentálních, duševních, tělesných, a smyslových funkčních schopností je dostatečný ke zvládání této potřeby. V „off“ stavu se neoblékne ani nesvlékne, ale to není trvalý stav. K základní životní potřebě tělesné hygieny posudková komise zopakovala, že žalobce netrpí žádnou těžkou poruchou končetin či zraku, ani žádnou duševní poruchou, která by mu bránila v provedení celkové hygieny. Je schopný se umýt u umyvadla, manipulovat s baterií, učesat se, pečovat o ústní hygienu, a to za pomoci různých pomůcek – madel a sedáků. V „on“ stavu je schopen hygienu provádět samostatně, v „off“ stavu nikoli, ale tento stav není trvalý. K základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby posudková komise uvedla, že za neschopnost zvládat tuto potřebu lze považovat stav, kdy osoba není schopna bez pomoci vyhledat toaletu, zaujmout vhodnou polohu, řádně se vyprázdnit, provést očistu a používat potřebné pomůcky. Žalobce uvedené zvládá samostatně, inkontinenční pomůcky nepoužívá dle sociálního šetření vůbec, dle posudkového lékaře jen na noc. Ke námitkám vzneseným v odvolání posudková komise zopakovala tvrzení žalobce a uvedla, že v odvolání namítané skutečnosti zohlednila a jejich neuznání vysvětlila a že posudkovým kritériem nemůže být pouze tvrzení posuzované osoby ani udávané nezvládání úkonů, jestliže to tíže onemocnění neodůvodňuje. Funkční schopnost zvládat základní životní potřeby se stanovuje podle převažujícího rozsahu schopností ve sledovaném období. U posuzovaného převažují „on“ stavy, četnost „off“ stavů udávaná v odvolání se liší od údaje poskytnutého centrem i-Tempo neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a v sociálním šetření. V „on“ stavu je žalobce ve většině základních potřeb soběstačný, v současnosti řeší aplikaci antiparkinsonika pumpou a je tedy pravděpodobné i zlepšení stavu. K ruptuře rotátorové manžety došlo v roce 2014, k ruptuře Achillovy šlachy v roce 2015 – dle dokumentace je stav stran těchto úrazů stabilizovaný a významné funkční deficity nejsou popisovány. Výsledky sociálního šetření byly též zohledněny a rámcově odpovídají závěru posudkového zhodnocení. Posudková komise vyslovila posudkový závěr, že žalobce se považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. (lehká závislost), nikoli ve stupni IV., III. nebo II. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled, nebo péči jiné fyzické osoby a není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 písm. a) zákona o sociálních službách. Žalovaný následně na základě posudku posudkové komise vydal rozhodnutí ze dne 19. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/267262-916, jímž zamítl odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2025, č. j. 175 Ad 4/2025, bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

32. V dalším řízení žalovaný nechal zpracovat doplňující posudek o zdravotním stavu žalobce. Posudková komise zasedala dne 9. 10. 2025 ve stejném složení vč. specialistky v oboru neurologie a bez osobní přítomnosti žalobce. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobce se považuje za osobu závislou na péči jiné fyzické osoby v prvním stupni závislosti, protože samostatně nezvládá výkon celkem čtyř základních životních potřeb. V doplňujícím posudku posudková komise vycházela z posudkového spisu Institutu posuzování zdravotního stavu, správního spisu žalovaného, zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. G. H., záznamu o sociálním šetření ze dne 6. 3. 2024, spisové dokumentace posudkové komise, lékařských zpráv MUDr. J. P. ze dne 23. 7. 2024 a ze dne 12. 11. 2024, MUDr. P. V. ze dne 15. 8. 2023, MUDr. J. M., Ph.D., ze dne 31. 10. 2024 a Z. Č., Ph.D., ze dne 12. 11. 2024. Posudková komise uvedla, že žalobce trpí Parkinsonovo nemocí ve stadiu pozdních hybných komplikací. Dochází u něj k fluktuaci hybnosti a dyskinezi (mimovolním pohybům těla) a stěhovavým bolestem celého těla. Tzv. „off“ stavy jsou provázeny těžkou poruchou chůze a bolestmi dolních končetin a jsou obtížně kompenzovatelné medikací. V říjnu 2024 bylo žalobci zavedeno kontinuální dávkování podkožní pumpou s výborným efektem. Dále u žalobce byla prokázána oboustranná gonartróza (vlevo ve II. stupni a vpravo ve II. až III. stupni) bez významných funkčních deficitů, vertebrogenní algický syndrom krční páteře, středně těžké astma bronchiale a kompenzovaná arteriální hypertenze I. stupně; dále u něj bylo vysloveno podezření na syndrom karpálního tunelu. Posudková komise citovala zdravotní dokumentaci žalobce za období od 15. 8. 2023 do 12. 11. 2024 a uvedla, že opětovně zkoumala podkladovou dokumentaci i výsledky sociálního šetření a opětovně dospěla k závěru, že uvedený rozsah péče plně neodpovídá objektivizovanému zdravotnímu stavu žalobce, a že neshledala důvody ke změně posudkového závěru ze dne 5. 12. 2024. Posudková komise dále vyjmenovala u namítaných základních životních potřeb jednotlivé aktivity dle přílohy k vyhlášce (sporované aktivity tučným písmem) a shrnula odvolací námitky žalobce.

33. K základní životní potřebě komunikace posudková komise v doplňujícím posudku uvedla, že dle neurologické zprávy z dubna 2024 žalobce udával nepravidelné „off“ stavy, ne každý den, někdy ale i třikrát denně ke konci dávky nebo v souvislosti s bílkovinným jídlem. V „off“ stavu udává výrazné potíže s chůzí, cupitání, nestabilitu a bolesti. Dle propouštěcí zprávy ze dne 31. 10. 2024 byly „off“ stavy častější, až několikrát denně, nedokázal při nich chodit. V lékařské dokumentaci není zmíněna neschopnost komunikace, žalobce si na to nikdy nestěžoval, v „on“ stavu komunikuje bez potíží a ovládá mobilní telefon. V „off“ stavu si přivolá pomoc SOS tlačítkem. Funkční schopnost této základní životní potřeby se stanovuje podle převažujícího rozsahu schopností ve sledovaném období, u žalobce „off“ stavy nepřevažují nad „on“ stavy.

34. K základní životní potřebě stravování posudková komise v doplňujícím posudku odkázala na své hodnocení základní životní potřeby komunikace a uvedla, že „off“ stavy u žalobce netrvají celodenně, tak lze potřebu stravování realizovat v „on“ stavu. V lékařské dokumentaci nejsou udávány poruchy paměti, v neurologickém nálezu ze dne 18. 4. 2023 je uvedeno, že má subjektivně horší krátkodobou paměť, v běžném životě ale problémy s pamětí nemá. V dalších nálezech nejsou problémy s pamětí zmiňovány vůbec. Nutnost dohledu nad odstupem stravování od užití medikace není medicínsky podložená a aktuálně při kontinuálním podávání léčby není potřeba. Mimovolní pohyby jsou taktéž kolísavé, především na vrcholu dávky. Na horních končetinách je neurologem popsaná přesná taxe, bez třesu. Dle sociálního šetření si byl schopen dle stavu i uvařit, což předpokládá schopnost krájení i přenášení nádobí. S kamarády si zašel do restaurace, což předpokládá schopnost se najíst a napít ve společensky přijatelném standardu.

35. K základní životní potřebě oblékání a obouvání posudková komise uvedla, že žalobce v sociálním šetření udával, že se v „on“ stavu oblékne a obuje a že posudková komise postupovala podle této informace. Nutnost dopomoci při svlékání zpoceného oblečení závisí na četnosti „off“ stavů, které nad „on“ stavy nepřevažují.

36. K základní životní potřebě tělesné hygieny posudková komise uvedla, že žalobce v sociálním šetření uvedl, že v „on“ stavu se oholí, ostříhá nehty a provede tělesnou hygienu. Mimovolní pohyby jsou dle doložených objektivních nálezů kolísající s maximem na vrcholu dávky. Aktivity tělesné hygieny jsou odkladné a není nutné je provádět, pokud je žalobce v „off“ stavu či na vrcholu dávky, částečně jsou tyto stavy předvídatelné.

37. K základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby posudková komise uvedla, že výkon této potřeby se hodnotí s využitím zachovalých potenciálů a kompetencí a dostupných facilitátorů, proto zmínka o uzpůsobení toalety je relevantní, stejně jako používání inkontinenčních pomůcek. Dle sociálního šetření žalobce používal pleny pouze na noc. Avšak preventivní používání přes den z důvodu poruchy mobility nelze hodnotit jako nezvládání této potřeby. Není dán medicínský důvod k neschopnosti si pleny samostatně vyměnit.

38. Dále posudková komise uvedla, že funkční schopnosti zvládat základní životní potřeby se stanovuje podle převažujícího rozsahu schopností ve sledovaném období. „Off“ stavy u žalobce nepřevažovaly nad „on“ stavy, z důvodu zvyšující se frekvence a tíže „off“ stavů byl žalobci v říjnu 2024 zaveden pumpový systém s kontinuální aplikací léčiva DuoDopa. Od té doby došlo k výraznému zlepšení motoriky a funkčního stavu a zmírnění bolestí, při kontrole dne 12. 11. 2024 již nejsou „off“ stavy zmiňovány. Dobře spí, noční hybnost je výborná, odpoledne občas mívá křeče do dolních končetin, které vyleží. Elektromyografickým vyšetřením byla prokázána lehká chronická axonální motorická polyneuropatie (poškození nervových vláken periferních nervů), především na dolních končetinách.

39. Ze vznesených žalobních námitek bylo třeba se v první řadě zabývat žalobcem vznesenou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval jednak v nedostatečném odůvodnění napadeného rozhodnutí, a v tom, že žalovaný nevycházel ze záznamu se sociálního šetření jako ze samostatného podkladu pro rozhodnutí.

40. Z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy zřejmé, z jakých skutkových zjištění správní orgán ve vztahu k jím vyhlášenému výroku vycházel a na základě jakého právního názoru k závěrům o něm dospěl. Správní rozhodnutí, které takovouto skutkovou a právní úvahu neobsahuje, je nepřezkoumatelné, neboť nemůže plnit svou základní funkci, tedy osvětlit účastníkům řízení, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Za nepřezkoumatelné rozhodnutí je tak vždy považováno rozhodnutí, které nevypořádává námitky vznesené v opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jedná se o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy zřejmé, z jakých důvodů jsou považovány správním orgánem námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí.

41. Rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí je zpravidla posudek posudkové komise, je proto nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek totiž na podkladě odborných lékařských vyšetření obsahuje závěry o funkčním dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posuzované osoby na její schopnost zvládat základní životní potřeby. Posudkový závěr by tedy měl být v tomto směru náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý pro správní orgán a potažmo i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to na rozdíl od posudkové komise nemá potřebné medicínské znalosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009–38. Posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zejména těmi, které posuzovaný namítá, a své posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 Ads 77/2013 - 22). Rovněž je třeba, aby v posudku byly vypořádány případné rozpory mezi závěry posudkové komise a podklady posudku. Pokud z podkladů lékařského posudku vyplývá, že posuzovaná osoba některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sama a bez pomoci jiné osoby nezvládá a lékařské a posudková komise přesto takovou základní životní potřebu považuje za zvládnutou, je její povinností tento závěr dostatečně a přesvědčivě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014 č. j. 3 Ads 50/2013–32). Soud zdůrazňuje, že posouzení schopnosti zvládat základní životní potřebu vyplývá z objektivizovaných kritérií – příslušných dílčích aktivit základních životních potřeb. Pokud vzniknou pochybnosti o tom, zda je posuzovaná osoba schopna zvládat určité dílčí aktivity, nepostačí pro zachování úplnosti, správnosti a přesvědčivosti posudku, je rozptýlit obecným tvrzením, že příslušnou základní životní potřebu zvládá, ale je nutné detailně se zabývat spornými dílčími aktivitami a závěr opřít o konkrétní podkladovou dokumentaci. Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, kterým je jako celek vyvrátí. Rozhodnutí správního orgánu není nepřezkoumatelné, pokud je odpověď na dílčí odvolací námitku alespoň implicitně obsažena v odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2017, č. j. 7 Ads 74/2017–31).

42. Žalobce v odvolání vznesl námitky týkající se vlivu tzv. „off“ stavů na schopnost samostatně zvládat výkon základních životních potřeb, tedy že posudkový lékař v posudku vypracovaném v prvostupňovém správním řízení nesprávně hodnotil závažnost Parkinsonovy nemoci z hlediska četnosti střídání „on“ a „off“ stavů a jejich vlivu na soběstačnost žalobce, zvládání jednotlivých potřeb hodnotil zejména z pohledu „on“ stavu, nevypořádal se s tím, že žalobce v „off“ stavu výkon základních životních potřeb nezvládá a nezohlednil problémy žalobce vyskytující se i v „on“ stavu. Tato námitka v předcházejícím odvolacím řízení vypořádána nebyla. Soud proto v rozsudku ze dne 1. 7. 2025, č. j. 175 Ad 4/2025-32, uložil žalovanému, aby v dalším řízení zajistil doplňující či nové posouzení zdravotního stavu žalobce tak, aby bylo postaveno najisto, v jakých intervalech se u žalobce objevují tzv. „off“ stavy, jak dlouho trvají a jaký mají vliv na schopnost žalobce zvládat posuzované základní životní potřeby samostatně a v přijatelném standardu, které konkrétní základní životní potřeby žalobce zvládá pouze v „on“ stavu, případně v „on“ i „off“ stavu bez rozdílu, a které konkrétní základní životní potřeby žalobce nezvládá pouze v „off“ stavu, případně v „on“ i „off“ stavu bez rozdílu, a jaký vliv má na zvládání daných základních životních potřeb střídání těchto stavů (vč. vlivu předvídatelnosti či nepředvídatelnosti nástupu „off“ stavů). Mělo být postaveno najisto, zda v průběhu dne, s ohledem na zjištěnou frekvenci nástupu, intenzitu a trvání „off“ stavů, mají na schopnost žalobce zvládat základní životní potřeby podstatný nebo dokonce převažující negativní vliv tzv. „off“ stavy a jejich dopředu nepředvídatelný nástup, či nikoli. Žalovaný si měl opatřit zdravotní dokumentaci žalobce (neboť tato v době prvního soudního přezkumu nebyla a ostatně ani nyní není součástí správního spisu), aby byl schopen posoudit úplnost a přesvědčivost posudku (doplňujícího posudku) a vypořádat námitky žalobce stran nezohlednění veškeré zdravotní dokumentace a rozporů hodnocení objektivního zdravotního stavu žalobce s obsahem podkladové dokumentace. U žalobcem tvrzených nezvládaných základních životních potřeb stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny a výkon fyziologické potřeby mělo být podrobně posouzeno zvládání jednotlivých aktivit u těchto základních životních potřeb, jak vyplývají z vyhlášky č. 505/2006 Sb. vč. příloh. Právě pro absenci těchto úvah soud shledal předchozí rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným. V dalším řízení se žalovaný spokojil s posudkem posudkové komise ze dne 5. 12. 2024 a jeho doplněním ze dne 9. 10. 2025, rozsáhle citoval obsah obou posudků a ve svém vlastním vypořádání odvolacích námitek odkázal na tento posudek. Omezil se jen na obecné konstatování, že posudek posudkové komise vč. jeho doplnění považuje za úplný, objektivní, přesvědčivý a stěžejní důkazní prostředek, aniž by provedl jakékoli vlastní hodnocení posudku vč. jeho doplnění v souladu se závazným právním názorem soudu uvedeným v rozsudku zrušujícím jeho předchozí rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou, zda se posudková komise v doplňujícím posudku zabývala otázkami, jejichž absenci v prvním posudku jí soud vytkl. Zjištění četnosti, intenzity, délky trvání, nepředvídatelnosti a důsledků tzv. „off“ stavů přitom bylo zcela zásadní pro posouzení, zda žalobce zvládá samostatně výkon jednotlivých základních životních potřeb v přijatelném standardu i s případným použitím facilitačních pomůcek, či nikoli. Bez podání jednoznačného a přesvědčivého závěru o délce, intenzitě a frekvenci tzv. „off“ stavu o přitom není možné přezkoumat závěry zvládání či nezvládání jednotlivých základních potřeb v přijatelném standardu.

43. V doplňujícím posudku posudková komise uvedla pouze to, že „off“ stavy u žalobce netrvají celodenně a že nepřevažují nad „on“ stavy, tato svá tvrzení ničím nepodložila, citovala pouze výňatky lékařských nálezů z doby před aplikací podkožní pumpy v říjnu 2024, že se u žalobce nepravidelně střídají „on“ stavy a „off“ stavy, někdy ne každý den, jindy až třikrát denně, a že po aplikaci pumpy v kontrolních zprávách nejsou „off“ stavy zmiňovány a došlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobce. Nelogické a zmatečné se pak jeví to, že u některých základních životních potřeb posudková komise argumentuje střídáním „on“ a „off“ stavů před aplikací pumpy, zatímco u jiných toliko stavem po aplikaci pumpy, očividně v neprospěch žalobce. Jestliže žalobce tvrdil, že jeho problémy vč. nepředvídatelného střídání „on“ a „off“ stavů přetrvávají i po aplikaci pumpy a tedy zlepšení jeho zdravotního stavu udávané v propouštěcí zprávě a první kontrole po hospitalizaci nebylo dlouhodobé, pak se i s tímto tvrzením měla posudková komise v doplňujícím posudku vypořádat. Od 12. 11. 2024 do 9. 10. 2025, kdy posudková komise podruhé zasedala, uplynul téměř rok, avšak posudková komise si nevyžádala aktuální zdravotní dokumentaci žalobce, která by tvrzení žalobce o přetrvávajícím nepředvídatelném střídání stavů a nepříznivém zdravotním stavu i po aplikaci pumpy potvrdila, nebo vyvrátila. Ani nedala žalobci možnost, aby sám předložil své aktuální lékařské nálezy a další podklady. Při absenci aktuálních podkladů a podkladů, které by obsahovaly konkrétní informace o délce, intenzitě a četnosti „off“ stavů, posudková komise ani nepřizvala žalobce k jednání a osobně jej nevyšetřila. Přesto setrvala na svých původních závěrech. Je sice pravdou, že posudková komise je toliko oprávněna, nikoli povinna vyzvat posuzovanou osobu, aby předložila poskytovateli zdravotních služeb uvedenému ve výzvě lékařské nálezy ošetřujících lékařů, které jí byly vydány, či sdělila a doložila další údaje, které jsou významné pro vypracování posudku, avšak k tomu, aby mohla zpracovat doplňující posudek, který průkazným způsobem odstraní soudem vytýkané zásadní vady posudku, bylo zaslání výzvy žalobci k doplnění podkladů žádoucí. Stejně tak není vždy nezbytně nutné, aby byla posuzovaná osoba přítomna jednání posudkové komise. V tomto ohledu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016-64, který vyslovil, že „úkolem posudkových lékařů i posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí není primárně vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékař či posudková komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem předepsáno a závažné pochybnosti o zdravotním stavu by musely být řešeny vysláním posuzované osoby k vyšetření na některém z klinických pracovišť. Pokud je posudek vypracovaný posudkovou komisí úplný ve skutkových zjištěních a přesvědčivý v posudkových závěrech, není nutné doplňovat dokazování posudkem znalce z oboru zdravotnictví“. V nyní řešené věci však posudková komise neměla k dispozici úplnou zdravotní dokumentaci žalobce, když si neobstarala aktuální lékařské zprávy žalobce a nepodala úplný a přesvědčivý posudkový závěr, který by zcela vypořádal odvolací námitky žalobce. Osobní vyšetření žalobce posudkovými lékaři tak bylo vhodné. Pokud posudková komise z předložené zdravotní dokumentace nebyla schopna zjistit, jak často a v jaké intenzitě u žalobce nastávají „off“ stavy, jak dlouho trvají, zda je lze předvídat, a to jak v období před zavedením pumpy, tak i nyní s pumpou, pak měla přistoupit k osobnímu vyšetření žalobce a přizvat jej k jednání komise, případně jej vyzvat, aby se podrobil cílenému vyšetření na specializovaném zdravotnickém pracovišti v potřebném rozsahu. Při absenci aktivního přístupu k zajištění podkladů pro vypracování doplňujícího posudku, pak posudková komise logicky nemohla dostát požadavkům posudku dle závazného názoru soudu předneseného ve zrušujícím rozsudku.

44. K tomu soud zdůrazňuje, že pokud by posudková komise dospěla k názoru, že zavedení podkožní pumpy představuje zásadní zlom ve zdravotním stavu žalobce, pak měla popsat, jaký byl objektivní zdravotní stav před zavedením pumpy a jaký po zavedení pumpy a jaký byl funkční dopad na schopnost žalobce zvládat samostatně výkon jednotlivých základních životních potřeb v přijatelném standardu, případě s využitím dostupných facilitátorů před a po zavedení pumpy. Od toho by se pak měla odvíjet úvaha žalovaného o výši příspěvku na péči za období od podání žádosti o příspěvek na péči do zavedení pumpy (října 2024) a o výši příspěvku na péči od začátku následujícího měsíce (listopadu 2024) do budoucnosti. Jestliže by naopak dospěla k závěru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce po instalaci podkožní pumpy nedoznal zásadních změn (zlepšení či zhoršení), pak bylo na místě tento závěr výslovně uvést a zdůvodnit. Posudková komise však v doplňujícím posudku popsala zdravotní stav žalobce způsobem vyvolávajícím další pochybnosti a nejasnosti. Na jednu stranu uvedla, že žalobce má podkožní pumpu s kontinuálním dávkováním medikace, na druhou stranu uvedla, že mimovolní pohyby žalobce jsou kolísavé, především se vyskytují na vrcholu dávky. Posudková komise v podstatě smísila funkční dopady onemocnění žalobce na jeho schopnosti zvládat jednotlivé potřeby v době před říjnem 2024, kdy sám užíval L-Dopu, a v době po instalaci podkožní pumpy s kontinuálním dávkováním léku DuoDopa. Jestli má pumpa dávkovat léky žalobci nepřetržitě, jak posudková komise tvrdila, pak je v přímém rozporu s tím závěr o kolísavosti mimovolných pohybů v souvislosti s dávkováním léků v celém rozhodném období (tedy i po aplikaci pumpy).

45. Posudková komise ani v doplňujícím posudku nehodnotila, zda se žalobce obvykle nachází v „off“ stavu několik vteřin či minut a je tak schopen výkon základních životních potřeb na okamžik přerušit nebo odložit a po odeznění bez obtíží pokračovat, zatímco v „on“ stavu je soběstačný a dokáže přizpůsobit svůj režim a výkon svých potřeb nahodilým krátkodobým zamrznutím v „off“ stavech; nebo zda „off“ stav naopak trvá podstatně déle (případně, zda pozvolna odeznívá dlouhou dobu) a fakticky žalobce nahodile paralyzuje až na několik hodin několikrát denně a žalobce tak podstatnou část dne je závislý na pomoci jiné fyzické osoby a své potřeby samostatně zvládá jen ve vzácných okamžicích, kdy je v „on“ stavu. Pouhé konstatování, že „off“ stavy nepřevažují nad „on“ stavy bez jakéhokoli podkladu a bližšího zdůvodnění je vzhledem k obsahu vznesených námitek žalobce hrubě nedostačující.

46. K jednotlivým žalobcem namítaným základním životním potřebám posudková komise vyjmenovala jednotlivé aktivity dle přílohy k vyhlášce a povšechně se k nim vyjádřila, avšak při absenci odpovědí na zásadní otázky o povaze Parkinsonovy choroby a jejích individuálních projevech konkrétně ve vztahu k žalobci, zejm. o intervalu, intenzitě a délce trvání „off“ stavů, vlivu zavedeného kontinuálního dávkování medikace podkožní pumpou pak nelze vůbec zhodnotit, zda jsou závěry posudkové komise úplné, jednoznačné, objektivní a přesvědčivé. V důsledku toho pak nelze přezkoumat rozhodnutí žalovaného, který takový posudek vč. jeho doplnění nekriticky vtělil do napadeného rozhodnutí.

47. Soud shrnuje, že žalovaný v napadeném (v pořadí již druhém) rozhodnutí pouze reprodukoval závěry posudkové komise, aniž by se zabýval otázkou, zda posudek ze dne 5. 12. 2024 ve znění jeho doplnění ze dne 9. 10. 2025 splňuje náležitosti posudku a obsahuje úplný, ucelený a přesvědčivý závěr o zdravotním stavu žalobce a vypořádává tím všechny odvolací námitky žalobce směřující proti hodnocení jeho zdravotního stavu posudkovým lékařem v řízení před správním orgánem prvního stupně. Spokojil se s posudkem, který neobsahuje odpověď na otázky nezbytné pro posouzení schopností žalobce zvládat sporné základní životní potřeby dle požadavků soudu v rozsudku ze dne 1. 7. 2025, a který i nadále obsahuje vnitřní rozpory, jež není možno vysvětlit. Žalovaný tedy zcela zjevně nerespektoval závazný právní názor soudu, když netrval na tom, aby posudková komise předložila posudek prostý soudem vytýkaných vad. Žalovaný pochybil, jestliže takový posudek vč. jeho doplnění považoval za dostatečný pro své rozhodnutí. Posudek, jenž ani po doplnění nenaplňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti zakládá vadu řízení před správním orgánem mající za následek jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, i nadále vyžaduje zásadní doplnění. Soud tedy dospěl k závěru, že i (v pořadí druhé) rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné.

48. Jelikož soud přisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti, pro kterou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, nezabýval se již soud skupinou spolu souvisejících námitek, kdy žalobce nesouhlasil s tím, že další vyjmenované základní životní potřeby byly posouzeny jako zvládnuté. V této chvíli by bylo posouzení uvedených námitek nadbytečné pro předčasnost.

49. Soud tedy shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. a), písm. b) s. ř. s. pro vady řízení bez jednání zrušil. Soud současně podle § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku.

50. V dalším řízení si proto žalovaný vyžádá nový posudek posudkové komise o zdravotním stavu žalobce, nebo doplnění stávajícího, ve kterém bude jednoznačně a srozumitelně vysvětleno 1) jaká je podstata Parkinsonovy nemoci, 2) jaké konkrétní projevy má toto onemocnění u žalobce, 3) jaký konkrétní průběh měl/má u žalobce tzv. „off“ stav vč. popisu jakým způsobem a jak dlouho „off“ stav nastupuje a odeznívá, 4) jak často u žalobce docházelo ke střídání „on“ a „off“ stavů v době od podání žádosti o příspěvek na péči do změny způsobu léčby – instalace podkožní pumpy s kontinuálním dávkováním medikace, zda a jak se změnila četnost střídání „on“ a „off“ stavů v době po zavedení této pumpy, 5) jaké intenzity u žalobce dosahovaly/dosahují tzv. „off“ stavy; 6) jak dlouho u žalobce trval/trvá „off“ stav, pokud nastane, 7) jaká byla/je předvídatelnost nástupu „off“ stavu před a po zavedení podkožní dávkovací pumpy a zda existovaly/existují nějaké indikátory nástupu „off“ stavu, které by žalobce mohl a měl rozpoznat a přizpůsobit se situaci, 8) zda a jak se změnil zdravotní stav žalobce po zavedení podkožní dávkovací pumpy a jaký vliv měl tento způsob léčby na žalobcovu schopnost zvládat výkon žalobcem sporovaných základních životních potřeb, 9) jakým způsobem podkožní dávkovací pumpa funguje a jaký má vliv na výskyt „off“ stavů a mimovolných pohybů žalobce, 10) jakým způsobem fungovala medikace žalobce před zavedením pumpy, jaké bylo dávkování, jaký vliv měla na nástup „off“ stavů, mimovolní pohyby žalobce, jak často a s jakou intenzitou docházelo k „vrcholu dávky“ a jaký vliv měl „vrchol dávky“ na střídání „on“ a „off“ stavů a na mimovolní pohyby končetin. Se zohledněním odpovědí na tyto otázky, nechť posudková komise pečlivě zdůvodní, které posudkově rozhodné aktivity žalobce samostatně zvládá a které nikoli a zda tedy zvládá výkon sporovaných základních životních potřeb samostatně v přiměřeném standardu, případně s dostupnými facilitátory, či nikoli. Vypořádat se přitom musí s odvolacími námitkami žalobce a ostatními podklady pro rozhodnutí, zejména se záznamem ze sociálního šetření. Posudková komise zváží, zda si vyžádá aktuální zdravotní dokumentaci žalobce a zda žalobce přizve jednání a osobně jej vyšetří, případně, zda jej vyzve k podstoupení specializovaného vyšetření, svůj závěr však musí řádně zdůvodnit. Teprve na základě úplného a přesvědčivého posudku může žalovaný ve věci znovu rozhodnout.

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch a má tak ze zákona vůči žalovanému právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem, avšak žalobce ve věci není právně zastoupen, řízení v této věci je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků a zároveň nebylo prokázáno, že žalobce důvodně vynaložil nějaké náklady a ani o případnou náhradu nákladů řízení nežádal. Soud proto žalobci žádnou náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaný nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a veškeré výdaje spojené se svým účastenstvím v řízení si nese sám. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 15. července 2026 JUDr. Jiří Derfl v.r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.