178 A 13/2026

Rubrum

č. j. 178 A 13/2026-21 USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: D. J., narozený X státní příslušnost Srbská republika bytem X zastoupený advokátem JUDr. Richardem Polmou sídlem Křížkové schody 67, 293 01 Mladá Boleslav proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2026, č. j. OAM-9618-16/ZM-2026, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

II. Žalobce je povinen Krajskému soudu v Ústí nad Labem zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2026, č. j. OAM- 9618-16/ZM-2026, jímž byla podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta jeho žádost o prodloužení zaměstnanecké karty s odůvodněním, že byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

2. Žalobce v žalobě současně navrhl přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že výkon a právní následky napadeného rozhodnutí pro něj představují bezprostřední a závažnou újmu, avšak přiznáním odkladného účinku žalobě by nevznikla nepřiměřená újma jiným osobám ani by nebyl dotčen veřejný zájem. Zdůraznil, že je ekonomicky soběstačný, neboť od vrácení svého řidičského oprávnění opět vykonává profesi řidiče autobusu. Poukázal rovněž na skutečnost, že řidičský průkaz, profesní průkaz i zdravotní prohlídky, které musel podstoupit, stály jej samého, jakož i společnost Arriva Střední Čechy s. r. o. a Českou republiku, nemalé finanční prostředky.

3. Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že žalobce je státním občanem Srbské republiky, a může tedy na území České republiky pobývat bez víza po dobu Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 2 178 A 13/2026 90 dnů v jakémkoli stoosmdesátidenním období. Podle žalovaného tak žalobci v současné době nehrozí bezprostřední povinnost území opustit. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že pokud žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu, musel si být vědom jeho časové omezenosti a skutečnosti, že při každém prodloužení tohoto pobytového oprávnění se znovu posuzuje splnění všech zákonných podmínek. Trval na tom, že žalobce si měl být vědom, že trestná činnost povede k neprodloužení pobytového oprávnění. V této souvislosti uvedl, že žalobce byl v České republice odsouzen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přičemž zkušební doba stanovená žalobci při upuštění od výkonu trestu ještě neuplynula. Podle žalovaného tak žalobce stále představuje potenciální hrozbu pro veřejný pořádek. Žalovaný dále uvedl, že žalobce již po dobu výkonu trestu zákazu řízení motorových vozidel nemohl plnit účel svého pobytu, přičemž i tato skutečnost by podle žalovaného mohla představovat samostatný důvod pro zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Dodal, že pokud žalobce v budoucnu osvědčí své bezvadné chování, nebude pro něj problém nalézt nové zaměstnání nebo znovu nastoupit ke svému předchozímu zaměstnavateli. Závěrem odkázal na judikaturu správních soudů, podle níž by nutností opustit území České republiky mohl argumentovat každý cizinec, jemuž nebylo uděleno nebo prodlouženo pobytové oprávnění, a pokud by měl být takový důvod dostatečný, odkladný účinek by musel být přiznáván paušálně. Žalovaný proto trval na mimořádné povaze institutu odkladného účinku. Uzavřel, že v případě žalobce nebyly zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny.

4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předmětný § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.

5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 178 A 13/2026 přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

6. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě nelze vyhovět.

7. Při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel soud mimo jiné ze závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobě lze na návrh přiznat odkladný účinek i v případě, že se jedná toliko o žalobu proti rozhodnutí v tzv. pobytových věcech cizinců, a nikoli o žalobu proti rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy fakticky „až“ v této navazující fázi správního řízení může být cizinec donucen opustit území ČR. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu je tak zdejší soud toho názoru, že již samotné rozhodnutí, jímž byla žalobci zrušena platnost zaměstnanecké karty, je schopno mu způsobit újmu, neboť zrušením platnosti tohoto povolení žalobce ztrácí oprávnění k pobytu na území ČR a je fakticky nucen jej opustit. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že u žalobce byla splněna první podmínka vyplývající z § 73 odst. 2 s. ř. s., jež je nezbytným předpokladem pro přiznání odkladného účinku žalobě, když při zohlednění závěrů učiněných Nejvyšším správním soudem výkon napadeného rozhodnutí je schopen s ohledem na charakter souzené věci žalobci způsobit újmu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobce se bude moci na území České republiky vracet v rámci bezvízového styku.

8. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť napadené rozhodnutí se v podstatě týká pouze žalobce. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě.

9. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. V daném případě byla žalobci zrušena platnost zaměstnanecké karty, neboť byl žalobce pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. Konkrétně byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 9. 2025, č. j. 4 T 64/2025-49, uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se dopustil tím, že pod vlivem návykové látky řídil motorové vozidlo. Zatímco peněžitý trest již žalobce zaplatil, od výkonu uloženého trestu zákazu činnosti (zákaz řízení motorových vozidel) soud podmíněně upustil s tím, že žalobci stanovil zkušební dobu do 13. 1. 2027. V souladu s § 74 odst. 2, § 91 odst. 3 a § 105 odst. 5, odst. 6 trestního zákoníku Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 178 A 13/2026 tedy žalobcovo odsouzení nebylo doposud zahlazeno. Dále byl žalobce trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 4. 2025, č. j. 4 T 39/2025-50, uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že jako řidič autobusu zatajil nález peněženky, která mimo jiné obsahovala platební kartu. Vzhledem k tomu, že žalobce uložený peněžitý trest zaplatil, bylo jeho odsouzení podle § 69 odst. 3 trestního zákoníku zahlazeno.

10. Veřejným zájmem je nejen zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí, ale i zájem společnosti na zachování veřejného pořádku, včetně minimalizace protiprávní činnosti. Ačkoliv otázka, zda byly dány důvody pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty žalobce ve smyslu zákona o pobytu cizinců, bude řešena v rámci meritorního přezkumu, je nespornou skutečností, že žalobce závažně veřejný pořádek narušil pácháním trestné činnosti. Žalobce v žalobě svou trestnou činnost nepopřel, nicméně argumentoval tím, že mu byl řidičský průkaz vrácen. Dále argumentoval, že při řízení autobusu se přestupku nikdy nedopustil ani nezpůsobil dopravní nehodu (srov. stranu 4 žaloby). Podle názoru soudu nicméně tyto skutečnosti nemohou relativizovat závažnost žalobcem spáchaného jednání, tj. řízení motorového vozidla pod vlivem značného množství alkoholu v krvi. Zároveň nelze přehlédnout, že množství alkoholu v krvi žalobce nebylo zanedbatelné (nejprve naměřeno 1,48 promile a o šest minut později 1,55 promile). Již samotné usednutí profesionálního řidiče pod vlivem alkoholu za volant motorového vozidla je závažným protispolečenským jednáním, které nelze bagatelizovat tím, že pod vlivem alkoholu řídil „pouze“ osobní automobil a nikoli autobus. Žalobce tedy svým jednáním porušil veřejný zájem na zachování veřejného pořádku. Mimořádné okolnosti, které by mohly převážit nad veřejným zájmem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí a veřejným zájmem na ochraně veřejného pořádku, soud v daném případě neshledal. Za takovou okolnost nelze zcela jistě považovat skutečnost, že žalobce bude nucen vycestovat z České republiky a nebude na jejím území v důsledku ztráty pobytového oprávnění nadále zaměstnán jako řidič autobusu. To platí tím spíše, že žalobce se jednoho přečinu dopustil jako řidič a druhého jako řidič autobusu. Na závěru soudu nemůže nic změnit ani žalobcem předložené potvrzení, že pomáhá svým sousedům, kteří jsou důchodci. Z tohoto potvrzení totiž nijak neplyne, že by snad byli tito sousedé na žalobcově péči závislí a že by jeho pomoc přesahovala obvyklou míru společenské úsluhy. Z ostatních listin předložených žalobcem plyne jen tolik, že soud podmíněně upustil od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, přičemž stanovil žalobci zkušební dobu, že společnost Arriva Střední Čechy s. r. o. žalobce zaměstnává jako řidiče autobusu a že žalobci byl vydán výjezdní příkaz s platností do 9. 6. 2026.

11. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce třetí podmínku pro přiznání odkladného účinku žalobě nesplnil, neboť přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem na zachování a ochraně veřejného pořádku a se zájmem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. Tento závěr je v souladu s konstantní judikaturou zdejšího soudu (srov. zejména usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2025, č. j. 54 A 5/2025-22).

12. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, že podané žalobě odkladný účinek nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

13. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost podle Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 5 178 A 13/2026 § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost poplatku byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

14. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703 3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1784901326.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem dne 9. června 2026 Mgr. Lenka Havlíčková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.