178 A 16/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: R. Q., narozený dne X státní příslušnost Kosovo t. č. pobytem ve Věznici Bělušice, sídlem Bělušice 66, 435 26 Bečov u Mostu zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2025, č. j. OAM-7029-14/ZR-2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2025, č. j. OAM-7029-14/ZR-2025, jímž byla žalobci dle § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců mu byla stanovena lhůta k vycestování z území 30 dnů od právní moci uvedeného rozhodnutí, resp. 30 dnů ode dne propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Žaloba 2. Žalobce nejprve učinil nespornou skutečnost, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let za drogovou trestnou činnost, a to rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 3 T 11/2022, ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze, kdy tomuto předcházelo odsouzení z roku 2015 k podmíněnému trestu odnětí svobody.

3. Žalovanému však žalobce vytýkal, že porušil jeho práva, pokud mu v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), „nebyl prezentován spisový materiál, pročež má za to, že vzhledem k tomu, že se nachází ve výkonu trestu, a zjevně projevil úmysl práva využít, tak mu měly být prezentovány podkladové dokumenty ve výkonu trestu, tak aby se s nimi mohl osobně seznámit.

4. Dalším žalobním bodem žalobce namítal, že se žalovaný nezaobíral přiměřeností napadeného rozhodnutí k jeho osobnímu a rodinnému životu. Má za to, že napadené rozhodnutí je nepřiměřeně přísné v situaci, kdy v ČR prožil svůj dosavadní dospělý život. Žalovanému vytýkal, že jej k jeho osobnímu a rodinnému životu nevyslechl a postupoval formalisticky. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě vyslovil nesouhlas s žalobní argumentací žalobce a navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Poukázal na to, že žalobce byl ve správním řízení zcela nečinný a skutková tvrzení uplatnil až v žalobě.

6. K žalobní námitce o porušení § 36 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že žalobce byl zastoupen právním zástupcem, který byl vyzván k seznámení se spisem, na což reagoval tím, že požadoval zaslání kopie spisového materiálu do datové schránky. Žalovaný této žádosti nevyhověl, své odůvodnění zástupci žalobce sdělil a zároveň mu znovu umožnil seznámit se se spisovým materiálem. Této možnosti však právní zástupce žalobce nevyužil. Žalobce sám o seznámení se spisem neprojevil zájem, k věci se nikterak nevyjádřil a spisový materiál nedoplnil. Za této situace nelze, dle žalovaného, přičítat k jeho tíži, že možnosti seznámení se spisem nebylo využito.

7. K žalobní námitce týkající se neposouzení přiměřenosti rozhodnutí žalovaný konstatoval, že neměl v tomto řízení povinnost posoudit přiměřenost dopadů svého rozhodnutí. Zdůraznil, že řešil, zda v daném případě není zrušení trvalého pobytu v rozporu s čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech, a své úvahy vtělil do napadeného rozhodnutí. Žalovaný přitom nezjistil žádné závažné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit nepřiměřenost zrušení trvalého pobytu žalobci či rozpor s čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech. Žalovaný poukázal na to, že žalobce ani v žalobě neuvedl žádné mimořádné, či výjimečné skutečnosti. Posouzení věci soudem 8. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení příslušné výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen.

9. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během desetidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 2 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

10. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobci bylo dne 17. 7. 2025 oznámeno zahájení správního řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců z důvodu pravomocného odsouzení soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky. Podkladem pro zahájení řízení byly rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 3 T 11/2022-98033, a Vrchního soudu v Praze jakožto soudu odvolacího ze dne 27. 6. 2024, č. j. 15 To 40/2024-9478. Na základě těchto rozhodnutí byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinů nedovolené výroby a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 2832 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (dále jen „trestní zákoník“), nedovolené ozbrojování dle § 279 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. b) trestního zákoníku a padělání a pozměňování veřejné listiny dle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Správním spis dále obsahuje výpisy z evidence rejstříku trestů fyzických osob a z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR, podle něhož je žalobce na území ČR od března 2006, přičemž od 7. 9. 2011 na základě povolení k trvalému pobytu.

11. Podle § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, i tehdy jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky.

12. Mezi účastníky je nesporné, že v daném případě, v důsledku odsouzení žalobce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let za spáchání úmyslného trestného činu, byly zákonné podmínky pro zrušení platnosti žalobci uděleného povolení k trvalému pobytu naplněny. Žalobce však namítal, že se žalovaný dopustil procesního pochybení, když žalobci „nebyl prezentován“ správní spis. Soud shledal námitku žalobce, podle níž žalovaný upřel žalobci právo nahlížet do spisu a v důsledku toho porušil jeho právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním, účelovou.

13. Podle § 36 odst. 3 věty prvé správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

14. Součástí správního spisu je oznámení advokáta Mgr. Jiřího Filípka (dále jen „advokát žalobce“) o převzetí právního zastoupení žalobce v předmětném správním řízení a plná moc, kterou žalobce tohoto advokáta zastupováním dne 18. 7. 2024 pověřil. Advokát žalobce byl vyrozuměním žalovaného ze dne 11. 8. 2025 informován o tom, že má v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu právo seznámit se se spisovým materiálem. Na toto vyrozumění reagoval advokát žalobce žádostí ze dne 13. 8. 2025 o zaslání spisového materiálu v elektronické podobě prostřednictvím datové schránky. Reakcí žalovaného byla jeho negativní odpověď ze dne 20. 8. 2025, přičemž žalovaný svůj procesní postoj odůvodnil právním názorem, že účastníku řízení § 38 odst. 4 správního řádu sice přiznává právo požadovat pořízení kopie spisu nebo jejich části, nicméně toto právo mu náleží pouze ve spojení s uplatněním práva nahlížet do správního spisu. Podle žalovaného tedy měl žalobce, resp. advokát žalobce vznést tento požadavek pouze v souvislosti s uplatněním práva nahlížet do správního spisu, a vzhledem k tomu, že nebylo uplatněno právo nahlížet do správního spisu, pak žalovaný nebyl oprávněn vyhotovovat žalobci jeho kopii. Žalovaný rovněž sdělil, že elektronickou verzi spisového materiálu v předmětné věci nevede a opakovaně žalobci poskytl možnost seznámit se s podklady v určené lhůtě. Na toto sdělení žalobce ani advokát žalobce nikterak nereagovali, možnost seznámit se se spisem nevyužili a žalovaný více než 7 týdnů poté vydal napadené rozhodnutí.

15. Podle § 38 odst. 1 věty prvé správního řádu mají účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci. Podle § 38 odst. 4 správního řádu je s právem nahlížet do spisu spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.

16. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že účastník řízení „musí dostat ještě před vydáním konečného rozhodnutí příležitost seznámit se s obsahem spisu tak, aby mohl uplatnit své výhrady k podkladům rozhodnutí nebo ke způsobu jejich zjištění, případně aby mohl učinit procesní návrhy, které napomůžou spolehlivému zjištění skutkového stavu.“ (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2015, č. j. 4 As 9/2015-30).

17. Ustanovení správního řádu, citovaná v bodech 13 a 15 tohoto rozsudku se navzájem prolínají. Právě nahlížením do spisu ve smyslu § 38 odst. 1 správního řádu realizují účastníci své právo zakotvené v § 36 odst. 3 správního řádu - vyjádřit se k podkladům shromážděným správním orgánem před vydáním rozhodnutí. Při nahlížení do spisu jim musí být současně podle § 38 odst. 4 správního řádu umožněno, aby si z tohoto spisu činily výpisy a v případě své potřeby, aby jim správní orgán pořídil kopie listin, které sami nemají k dispozici. Nelze přitom vyloučit, že v některých případech budou pro účastníka důležité veškeré podklady, které tvoří správní spis, a tudíž bude legitimní i jeho požadavek na opatření kopie celého spisu. V posuzovaném případě však bez relevantního odůvodnění požadoval advokát žalobce zaslání celého správního spisu elektronickou formou. Žalovaný svůj nesouhlas se zasláním celého správního spisu odůvodnil také tím, že spis v elektronické podobě nevedl, a tudíž i z tohoto důvodu nemohl žádosti žalobce vyhovět.

18. Je třeba zdůraznit, že ze správního řádu nevyplývá právo osoby oprávněné k nahlížení do spisu požadovat, aby jí správní orgán zaslal pořízenou kopii poštou nebo elektronicky. Z dosavadní právní úpravy tedy nelze dovozovat povinnost správního orgánu vyhovět takové žádosti, a to ani ze základních zásad činnosti správních orgánů (např. zásady vstřícnosti, zásady dobré správy). V daném případě nelze odhlédnout od skutečnosti, že obsahem správního spisu s ohledem na charakter řízení nebylo krom žalobci doručeného oznámení o zahájení řízení nic jiného, než výpis z rejstříku trestů, výpis z evidence cizinců a trestní rozsudky (čítající několik desítek listů), které musely být žalobci jakožto obžalovanému doručeny. Skutečnosti zjištěné z těchto shromážděných podkladů, na jejichž základě bylo vydáno napadené rozhodnutí, žalobce ani nerozporuje a rovněž neoznačuje žádné důkazy, které měly být součástí spisu, ale nebyly, nebo které byly součástí spisu, ale nebylo k nim přihlédnuto.

19. O účelovosti námitky pak svědčí dle názoru soudu především absence reálného zájmu a nedostatek skutečné snahy advokáta žalobce seznámit se s podklady uloženými ve spisovém materiálu. Advokát žalobce byl žalovaným opakovaně vyrozuměn o tom, že má právo seznámit se s podklady pro rozhodnutí. V prvém případě požádal o zaslání celého spisu elektronickou formou a poté, kdy byl informován o tom, že této jeho žádosti nebude vyhověno a současně mu byla prodloužena lhůta pro vyjádření k podkladům rozhodnutí, na toto vyrozumění již nikterak nereagoval, ani nesdělil, zda a jaké důvody mu brání v tom, aby se fyzicky s podklady pro rozhodnutí seznámil. Samotná okolnost, na kterou advokát žalobce poukazoval v žádosti, tedy vzdálenost sídla jeho kanceláře od sídla žalovaného, nemůže představovat překážku, bránící účastníku seznámit se s podklady rozhodnutí. Žalobce věděl, který správní orgán proti němu zahájil řízení a sám si zvolil advokáta se vzdáleným sídlem jeho kanceláře od sídla žalovaného. Musel se být tedy vědom zvýšených nákladů na dopravu jeho advokáta při realizaci právních úkonů. Na opakované vyrozumění o možnosti seznámit se s obsahem spisu a vyjádřit se k podkladům tedy nikterak nereagoval advokát žalobce, ani sám žalobce. Důsledek z toho vzniklý, tedy že bylo vydáno napadené rozhodnutí, aniž by se žalobce seznámil s podklady pro rozhodnutí, proto v posuzovaném případě nelze přičítat žalovanému, ale samotnému žalobci. Námitku nezákonnosti rozhodnutí pro porušení § 36 odst. 3 správního řádu žalovaným shledal soud z uvedených důvodů neopodstatněnou.

20. Druhou žalobní námitkou žalobce žalovanému vytýkal, že se nezaobíral přiměřeností svého postupu podle § 174a zákona o pobytu cizinců a nepřihlédl k délce jeho pobytu na území České republiky (pozn. soudu: 20 let).

21. Podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců posuzuje správní orgán přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.

22. Soud považuje za účelné na tomto místě citovat plné znění příslušných zákonných ustanovení.

23. Podle § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost povolení k trvalému pobytu, jestliže a) zjistí, že se cizinec dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství, b) cizinci byl trvalý pobyt povolen na základě předložených padělaných anebo pozměněných náležitostí nebo náležitostí, v nichž uvedené údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídají skutečnosti, c) cizinec pobýval mimo území států Evropské unie nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců, pokud nebyla odůvodněna závažnými důvody, zejména těhotenstvím a narozením dítěte, závažným onemocněním, studiem nebo odborným školením anebo pracovním vysláním do zahraničí, d) cizinec pobýval mimo území nepřetržitě po dobu delší než 6 let, e) je to odůvodněno plněním závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy, f) o to cizinec požádá, g) cizinec, bývalý držitel modré karty, nebo jeho rodinný příslušník, pobýval mimo území členských států Evropské unie nepřetržitě po dobu delší než 24 měsíců, h) byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce přesahující 3 roky anebo byl cizinec opakovaně pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, nebo i) byl cizinec v České republice ve 3 a více případech odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu, za podmínky, že od právní moci posledního odsouzení do zahájení řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu neuplynula doba delší než 1 rok.

24. Podle § 77 odst. 2 zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu dále zruší, jestliže a) cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých anebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, b) zanikne do 5 let po vydání povolení k trvalému pobytu důvod, pro který bylo podle § 66 odst. 1 písm. a) bodu 1 nebo § 66 odst. 1 písm. b) povolení k trvalému pobytu vydáno, c) byla zrušena platnost povolení k trvalému pobytu uděleného tomu, kdo o cizince, držitele tohoto povolení, pečoval, d) cizinec nesplnil povinnost podle § 88 odst. 3, e) cizinec je zařazen do informačního systému smluvních států a příslušný orgán, který cizince do tohoto systému zařadil, poskytne dodatečné informace, po jejichž vyhodnocení lze mít za to, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, f) byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce do 3 let včetně, nebo 25. g) jiný členský stát Evropské unie nebo smluvní stát uplatňující společný postup ve věci vyhošťování rozhodl o vyhoštění cizince ze svého území9a) z důvodu odsouzení cizince k trestu odnětí svobody v délce nejméně 1 rok anebo pro důvodné podezření, že spáchal závažnou trestnou činnost nebo takovou činnost připravuje na území některého státu Evropské unie nebo smluvního státu uplatňujícího společný postup ve věci vyhošťování, a dále z důvodů porušení právních předpisů upravujících vstup a pobyt cizinců na jejich území, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince.

26. Z citace zákonných ustanovení je evidentní, že zákonodárce v případě rozhodování o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nedal správnímu orgánu možnost správního uvážení a posouzení situace z hlediska přiměřenosti rozhodnutí. Naproti tomu, pokud by mělo dojít k rušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení, je posouzení vzhledem k přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého nebo rodinného života vyžadováno. Z toho plyne, že při naplnění kteréhokoli písmene odst. 1 jsou dány důvody pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2015, č. j. 9 Azs 218/2015-51, a ze dne 4. 1. 2017, č. j. 9 Azs 288/2016-30). V obdobném smyslu se Nejvyšší správní soud vyjádřil konkrétně k § 77 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců když v odst. 25 svého rozsudku ze dne 19. 10. 2016, č. j. 2 Azs 147/2016-30, uvedl, že „z citovaného ustanovení je tedy zřejmé, že zákonodárce provedenou novelou zákona o pobytu cizinců v případech závažného protiprávního jednání cizince (trestněprávního charakteru) upustil v řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu od dalšího zkoumání přiměřenosti z hlediska zásahu zrušujícího rozhodnutí do soukromého nebo rodinného života cizince. Podle nynější koncepce zákona o pobytu cizinců tak bude v případě závažné trestné činnosti cizince povolení k trvalému pobytu zrušeno bez ohledu na jeho rodinný či soukromý život“ .

27. Pokud se tedy žalovaný ex officio v odůvodnění napadeného rozhodnutí v posuzovaném případě nezabýval s ohledem na důvod zrušení povolení k trvalému pobytu cizinců přiměřeností rozhodnutí podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců v souvislosti s dopadem do soukromého a rodinného života žalobce, pak nikterak nepochybil.

28. Nicméně, přestože zákon o pobytu cizinců neukládá správnímu orgánu zabývat se v posuzovaném případě přiměřeností rozhodnutí v souvislosti s dopadem do soukromého a rodinného života cizince, není správní orgán zbaven povinnosti zabývat se při rozhodování otázkou, zda jeho rozhodnutí nebude představovat porušení mezinárodního závazku České republiky vyplývajícího z čl. 8 Úmluvy. V případě, kdy pak cizinec vznese konkrétní námitku týkající se nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života, musí správní orgán při rozhodování dle § 77 odst. 1 zákona o pobytu cizinců takovou námitku přezkoumatelným způsobem vypořádat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2020, č. j. 2 Azs 144/2020-33). Této povinnosti žalovaný dostál, a to přesto, že žalobce žádné námitky (natož konkrétní) týkající se přiměřenosti zásahu do jeho soukromého a rodinného života správnímu orgánu (a dlužno říci že ani soudu) nesdělil. Žalovaný se vyjadřoval k souladu svého rozhodnutí s čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech sice obecně a převážně citací rozhodnutí správních soudů, a to na str. 5 a 6 napadeného rozhodnutí. Nicméně, vzhledem k tomu, že žalovaný nedisponoval žádnou argumentací žalobce ohledně přiměřenosti, nelze obecnosti vypořádání této otázky ničeho vytknout. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je přitom evidentní, že žalovaný především zdůrazňoval mimořádnou závažnost a dlouhodobost trestné činnosti, jíž se žalobce dopustil a za níž byl odsouzen ve vztahu k ochraně veřejného zájmu. Žalovaný současně konstatoval, že nedohledal žádné rodinné vazby žalobce. Výtka, že žalobce nebyl žalovaným vyslechnut, není na místě. Žalobci nic nebránilo v tom, aby se poté, co mu bylo doručeno oznámení o zahájení řízení, k věci vyjádřil, buď sám nebo prostřednictvím svého advokáta. To však neučinil a po celou dobu správního řízení zůstal nečinný.

29. Jak již bylo uvedeno výše, ani v žalobě žalobce nesdělil žádné skutečnosti, které by mohly založit nepřiměřenost napadeného rozhodnutí. Žalobcem v žalobě namítaná délka pobytu na území ČR pak sama o sobě nepřiměřenost napadeného rozhodnutí nemůže založit.

30. Vzhledem k tomu, že zákon neukládá správnímu orgánu v daném případě povinnost zabývat se přiměřeností rozhodnutí podle § 174as odst. 3 zákona o pobytu cizinců a vzhledem k tomu, že žalobce nesdělil žalovanému žádné důvody nepřiměřenosti zásahu do jeho rodinného a soukromého života pro posouzení souladu napadeného rozhodnutí s čl. 8 Úmluvy, pak i tuto námitku shledal soud nedůvodnou.

31. S ohledem na výše uvedené soud vyhodnotil žalobu v mezích uplatněných žalobních bodů jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaný, jemuž nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 26. června 2026 Mgr. Lenka Havlíčková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.