178 Ad 18/2025

Rubrum

č. j. 178 Ad 18/2025-53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobkyně: I. H., narozena X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí želované ze dne 26. 9. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 9. 2025, č. j. X, (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 2. 7. 2025, č. j. X, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím odňal správní orgán prvního stupně žalobkyni invalidní důchod ode dne 6. 8. 2025, a to podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť pracovní schopnost žalobkyně poklesla pouze o 20 %. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 2 178 Ad 18/2025 Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí nevychází z úplného a správného hodnocení jejího zdravotního stavu, neboť její zdravotní postižení byla posuzována izolovaně bez zohlednění jejich celkového dopadu. Dle žalobkyně porušila žalovaná zásadu materiální pravdy, neboť neprovedla nové důkazy, přestože posudkový lékař konstatoval závažný stav a nevyžádala doplňující vyšetření, i když posudkový závěr správního orgánu prvního stupně částečně změnila.

3. Žalobkyně považuje posudek vypracovaný v rámci námitkového řízení za neúplný, nepřesvědčivý a nepřezkoumatelný, neboť posudkový lékař ignoroval její odvolací námitky a nedostatečně se jimi zabýval.

4. Žalobkyně sdělila, že posudkový lékař MUDr. H. MBA stanovil jako rozhodující příčinu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce lb přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), se stanovením 20 % míry poklesu pracovní schopnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti nebyla ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky změněna. Posudkový lékař přitom nezkoumal podrobněji zdravotní stav žalobkyně, ani jí osobně neviděl. Na základě takto vypracovaného posudku byl žalobkyni odňat dříve přiznaný invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Žalobkyně se domnívá, že její zdravotní postižení by mělo být posouzeno jako zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položce 1c či 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s přiznáním míry poklesu pracovní schopnosti v odpovídající výši. Žalobkyně tvrdí, že její zdravotní omezení se od minulého2 posouzení OSSZ v roce 2024 nezměnila, mají výrazný dopad na kvalitu jejího života, přinášejí jí velká omezení a nadále není schopna pracovního zatížení. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná ve svém písemném vyjádření sdělila, že má předmětnou žalobu za nedůvodnou. Uvedla, že se nedomnívá, že by zde rezignovala na své zákonné povinnosti. Zdůraznila, že pokud spočívalo těžiště řízení ve stanovení negativního dopadu objektivně dokladovaných funkčních deficitů do profesní sféry jedince, bylo třeba přísně respektovat normovaná posudková kritéria a hlediska. Funkční deficit v intenzitě indikující invaliditu v duchu zákonné úpravy musí být nezbytně prokázán. Poukázala na to, že v dokumentaci nejsou údaje o emg vyšetření a průkazu poškození nervu ve smyslu radikulopatie, přičemž nárokovaná subsumpce dominantního postižení (středně těžké/těžké funkční postižení) by nutně vyžadovala právě mj. funkčně významný neurologický nález.

6. Žalovaná dále uvedla, že samotné diagnózy nezakládají eo ipso invaliditu ve smyslu zákona o důchodovém pojištění a zúročení komorbidit nelze pak vykládat coby prostý matematický součet.

7. Dle žalované vyšetření posuzované osoby v řízení neplatí bezvýjimečně, role posudkových lékařů – Institutu posuzování zdravotního stavu v realizaci primárních klinických poznatků nezáleží.

8. Další vyjádření žalované 9. V průběhu soudního řízení, poté co byl žalované zaslán v tomto řízení vypracovaný posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, sdělila žalovaná, že Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 178 Ad 18/2025 s ohledem na jeho závěry byl žalobkyni rozhodnutím ze dne 20. 2. 2026, č. j. X, snížen invalidní důchod III. stupně s účinností od 6. 8. 2026 na invalidní důchod I. stupně. Odpovídající doplatek byl žalobkyni poukázán a dávka jí je vyplácena. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit, neboť účastnice se k tomuto postupu nikterak nevyjádřily, ačkoli byly poučeny, že nevyjádří-li se do dvou týdnů od doručení výzvy, má se za to, že souhlas udělily.

11. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

12. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že prvostupňové rozhodnutí3 o odejmutí invalidního důchodu žalobkyni bylo vydáno na základě posudku o invaliditě ze dne 1. 7. 2025 posuzujícím lékařem MUDr. Š. H. MBA, který učinil závěr, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění; že žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 téhož zákona, neboť její pracovní schopnost poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 20 %; invalidita zanikla 1. 7. 2025. MUDr. H. shledal, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je chronický algický vertebrogenní algický syndrom polytopní a stav po mikrodiskektomii L5/S1 v březnu 2024 a reoperaci pro recidivu hernie L5/S1 v únoru 2025. Konstatoval, že u žalobkyně jde o lehké funkční postižení LS páteře, blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, poruchu statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu s tím, že některé denní aktivity vykonává žalobkyně s obtížemi. Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti zvolil ze stanoveného rozpětí 10-20 % horní hranici 20 % pro tíži symptomatologie. Uvedl, že ostatní zdravotní postižení nemají posudkový dopad na míru poklesu pracovní schopnosti, a že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá invaliditě. Rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity, a to v kapitole XIII., oddílu E, položce 1b.

14. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně námitky. Žalovaná si v řízení o námitkách vyžádala nový posudek o invaliditě žalobkyně (posudek IPZS), který vypracovala lékařka Institutu MUDr. J. V. Tato lékařka opětovně posoudila zdravotní stav žalobkyně a přisvědčila závěrům MUDr. H., že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity, a to Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 178 Ad 18/2025 v kapitole XIII., oddílu E, položce 1b, přičemž s ohledem na vliv na schopnost žalobkyně využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace navýšila hodnotu 20 % o dalších 10 %. Na základě posudku IPZS vydala žalovaná dne 26. 9. 2025 napadené rozhodnutí, jímž námitky žalobkyně zamítla.

15. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

16. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že „[p]racovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost 4 využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

17. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že „[z]a zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.“ V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

18. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že „[j]e-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.“ Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 5 178 Ad 18/2025 19. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity dále platí, že „[v] případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů.“ 20. V projednávané věci tedy byl žalobkyni odejmut invalidní důchod třetího stupně. Svá rozhodnutí odůvodnily správní orgány tím, že z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nepoklesla její pracovní schopnost o 35 %, což je podmínkou pro přiznání invalidního důchodu alespoň prvního stupně.

21. Soud připomíná, že jedním z předpokladů pro vznik a trvání nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z § 38 téhož zákona. V daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, že žalobkyně získala potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud již bez dalšího vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně potřebnou dobu pojištění získala.

22. Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudku IPZS o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Soud se s posudkem IPZS nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci tohoto soudního řízení v intencích § 52 odst. 1 s. ř. s. v návaznosti na § 77 téhož zákona odborný posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem, která je v těchto věcech podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posuzování zdravotního stavu žalobců v soudních řízeních ve věcech důchodového pojištění. Tato posudková komise 5 nově posoudila celkový stav žalobkyně, dále také posoudila pokles její pracovní schopnosti a dne 2. 4. 2026 vypracovala posudek ev. č. SZ/2025/838-UL-21 (dále jen „posudek posudkové komise“).

23. Z obsahu posudkové dokumentace vypracované posudkovou komisí soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek ze dne 2. 4. 2026 byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené spisové dokumentace IPZS, zdravotnické dokumentace praktické lékařky žalobkyně MUDr. L. N., řady lékařských zpráv doložených k námitkovému řízení, k žalobě, i lékařských zpráv předložených žalobkyni při jednání posudkové komise, a vlastního vyšetření žalobkyně při jednání posudkové komise dne 2. 4. 2026 odbornou lékařkou z oboru fyziatrie a rehabilitační lékařství MUDr. I. S. Žalobkyně byla tudíž jednání komise přítomna.

24. Na základě posouzení všech podkladů a vlastního vyšetření žalobkyně učinila posudková komise diagnostický souhrn s tím, že zdravotní postižení žalobkyně je uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c) (30-40 %) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 35 %. Konstatovala, že se u žalobkyně jedná se o failed back surgery syndrom po opakovaných operacích bederní páteře s těžkou poruchou dynamiky a trvalými projevy kořenové iritace L5, S1 vpravo, poruchou čití a frustním oslabením S1 vpravo, na EMG je doložena lehká axonální léze L5 a S1 a na MR fibrozní změny v operovaném prostoru. Střední rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovila posudková komise s ohledem na její předchozí pracovní zařazení (dělnické profese).

25. Posudková komise uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je failed back Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 6 178 Ad 18/2025 surgery syndrom po opakovaných operacích bederní páteře. První operace výhřezu ploténky L5/S1 proběhla v roce 2024, bez komplikací, s efektem. Po 8 měsících návrat obtíží, v lednu 2025 byla zjištěna objemná recidiva výhřezu, proto byla 17. 2. 2025 reoperována, výkon proběhl bez komplikací, pooperačně měla úlevu od bolestí, bez neurologického deficitu. Při neurochirurgické kontrole 6 měsíců po operaci žalobkyně udávala přetrvávající bolesti v bedrech s propagací do PDK, parestezie, zjištěna porucha citlivosti v dermatomu L5 a S1, motorika bez oslabení, neurologem je popsán obtížný stoj na pravé špičce. Na RTG páteře je popsáno snížení meziobratlového prostoru L5/S1. Žalobkyně docházela na ambulantní rehabilitace, návrh na KLL žádný z ošetřujících lékařů nevystavil. Dle neurologického nálezu z 23. 2. 2026 (po datu napadeného rozhodnutí) je doloženo EMG ze 14. 10. 2025, kde je popsáno lehké subakutní až chronické axonální postižení kořene L5, S1 vpravo. Na MR z 26. 10. 2025 je popsáno zúžení páteřního kanálu v prostoru L4/5 degenerativními změnami a pooperační změny v prostoru L5/S1 s epidurální fibrózou kolem kořene S1, který není komprimován nebo dislokován. Další operační výkon již indikován není, doporučeno vyšetření v ambulanci bolesti. Žalobkyně dále uváděla bolesti krční páteře a hlavy. Posudková komise rovněž konstatovala, že žalobkyně v červnu roku 2023 podstoupila artroskopii pravého kolene po distorzi, byl zjištěn chondrální defekt mediálního kompartmentu kolene 2x1 cm, byla provedena chondroplastika. Je heterozygot pro Leydenskou mutaci (vrozený trombofilní stav, zvýšené riziko tromboembolické nemoci). Žalobkyně je vyučena prodavačkou, pracovala jako sanitářka a v dělnických profesích, naposledy jako strážná; nyní je evidována na úřadu práce.

26. Z uvedeného vyplývá, že se posudková komise neztotožnila se zařazením zdravotního postižení podle posudku o invaliditě ze dne 1. 7. 2025, ani podle posudku IPZS. Posudková komise vysvětlila, že posudkový závěr vychází z objektivního zjištění zdravotního 6 stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Posudková komisi uvedla, že zhodnotila veškeré lékařské zprávy doložené v průběhu tohoto soudního řízení a po jejich vyhodnocení shledala, že se u žalobkyně z funkčního hlediska jedná o invaliditu prvního stupně.

27. Posudková komise současně konstatovala, že po komplexním zhodnocení odborných nálezů prostudování zdravotnické dokumentace a vyhodnocení funkčních dopadů dominujícího onemocnění, vyšetření specialistou z oboru fyziatrie a rehabilitační lékařství při jednání posudkové komise a s akceptováním uváděných subjektivních potíží žalobkyně, že z funkčního hlediska nebyla naplněna kritéria pro invaliditu III. ani II. stupně. Dle posudkové komise je žalobkyně schopná vykonávat lehké manuální práce s vyloučením manipulace s břemeny, dlouhodobého stoje a chůze a práce ve vynucených pozicích ve zkráceném pracovním úvazku.

28. Soud zhodnotil posudek posudkové komise, který představuje stěžejní důkaz v tomto soudním řízení, a dospěl k závěru, že posudek byl vypracován po náležitém posouzení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace, odborných lékařských nálezů a vlastního přešetření žalobkyně při jednání posudkové komise. Z pohledu soudu je předmětný posudek úplný a přesvědčivý.

29. Lékaři posudkové komise dospěli oproti předchozím posudkům ke změně kvalifikace postižení žalobkyně, a v důsledku této změny stanovili míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o nejméně 35 %, tedy v rozmezí stanoveném vyhláškou o posuzování invalidity. Z této skutečnosti je patrné, že žalobkyně splnila podmínku invalidity prvního stupně dle zákona o důchodovém pojištění, tudíž rozhodnutí správních orgánů o odejmutí invalidního důchodu žalobkyni bylo nesprávné. Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 7 178 Ad 18/2025 30. Za daného stavu věci soud neshledal potřebu, aby byl posudek posudkové komise ze dne 2. 4. 2026 doplňován či aby byl případně ve věci vypracováván další posudek jinou posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, nebo dokonce aby bylo přikročeno ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu žalobkyně. Požadavek v tomto směru ostatně v předmětném soudním řízení nevznesly ani účastnice poté, co byly s citovaným posudkem seznámeny. Závěr soudu o tom, že v daném případě již nebylo zapotřebí provádět další dokazování, koresponduje s ustálenou judikaturou soudů rozhodujících ve správním soudnictví (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003- 50, publ. pod č. 150/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, či ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 Ads 143/2008-92).

31. Vzhledem k tomu, že po doplnění dokazování v tomto řízení bylo zjištěno, že žalobkyni náleží invalidní důchod prvního stupně, je třeba učinit závěr, že napadené rozhodnutí bylo nezákonné. Proto soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 a odst. 4 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle ustanovení § 78 odst. 5 s. ř. s. přitom platí, že pokud soud zruší rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem soudu. V dalším řízení zahrne žalovaná posudek posudkové komise mezi podklady pro nové rozhodnutí (k tomu srov. § 78 odst. 6 s. ř. s.)

32. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení má oporu v § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, jenž měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně, která se žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, přičemž soud tomuto jejímu žalobnímu požadavku zcela vyhověl, měla ve věci úspěch. Měla by proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované, která ve věci 7 úspěch neměla. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobkyně v tomto soudním řízení účelně nevynaložila žádné náklady, jejichž úhradou by mohl soud žalovanou zavázat. Proto bylo rozhodnuto, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem 29. května 2026 Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 8 178 Ad 18/2025 Mgr. Lenka Havlíčková v.r. samosoudkyně 8 Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.