178 Ad 6/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: Ing. R. M., narozený dne X trvale bytem X zastoupený advokátem JUDr. Lubošem Hendrychem sídlem Vaníčkova 1112/27, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, č. j. MV-177620-2/OSZ-2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, č. j. MV-177620-2/OSZ-2023, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství Policie Ústeckého kraje, odboru personálního (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 31. 8. 2023, č. j. KRPU- 116928-6/ČJ-2022-0400OP, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla žalobci podle § 126 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) uložena povinnost zaplatit správnímu orgánu prvního stupně regresní náhradu v celkové výši 72 004 Kč. Žalobce svým zaviněným protiprávním jednáním způsobil vznik sociální události – pracovní neschopnosti příslušníka Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, pprap. D. K. (dále jen „poškozený“) v období od 30. 7. 2019 do 31. 10. 2020. V důsledku toho vznikl poškozenému za období od 30. 7. 2020 do 31. 10. 2020 nárok na dávku nemocenského pojištění v celkové výši 72 004 Kč, která byla v období od 13. 8. 2020 do 12. 11. 2020 poškozenému vyplacena. Žaloba 2. Žalobce namítl, že žalovaný nedůvodně aproboval výrok a odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, pokud vycházel ze zjištění, že povinnost žalobce zaplatit regresní náhradu je založena zaviněným protiprávním jednáním žalobce. Povinnost žalobce k úhradě regresní náhrady byla vyvozena z rozhodnutí Magistrátu města Děčín ze dne 11. 6. 2020, č. j. MDC/Rp-371/8796/2020, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 3. 11. 2020, č. j. KUUK/163361/2020/DS/Pan (dále jen „rozhodnutí o přestupcích“), podle kterého k dopravní nehodě došlo v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalobce. K tomu žalobce namítal, že skutkový popis, ze kterého vycházel žalovaný neodpovídá popisu skutku dle rozhodnutí o přestupcích. Skutek byl v rozhodnutí o přestupcích popsán tak, že žalobce řídil vozidlo pod vlivem návykové látky, neuposlechl pokyny policisty k zastavení vozidla, nepřizpůsobil rychlost jízdy, při průjezdu zatáčky dostal smyk, narazil do stromů a odešel z místa nehody. O tom, že by byl žalobce odpovědným za dopravní nehodu služebního vozidla policie a za zranění, která utrpěl poškozený, se rozhodnutí o přestupcích nezmiňuje.

3. Žalobce nesouhlasil se závěry žalovaného o vztahu příčinné souvislosti mezi porušením právních povinností žalobcem a následkem v podobě zranění poškozeného a uvedl, že dokonce chybí i znak zavinění. Namítal, že na dopravní nehodě policejního vozidla neměl žádnou účast, protože dopravní nehoda policejního vozidla byla samostatnou a izolovanou záležitostí, na níž nemělo jednání žalobce vliv. K nehodě došlo z hlediska časového i místního zcela autonomně bez jakékoli aktivní nebo pasivní účasti žalobce. Jediné, co způsobil, bylo pronásledování vozidlem policie. K nehodě žalobce došlo ve 22:38 hodin, zatímco k nehodě vozidla policie došlo na obdobném místě ve 22:40, policejní hlídka tak musela ve složitém lesním terénu překonat vzdálenost odpovídající dvěma minutám jízdy rychlostí přes 100 km/h. Během pronásledování selhal policejnímu vozu motor, to vedlo k tomu, že poškozený musel zastavit vozidlo a uvést motor do klidu. Poškozenému se zjevně podařilo závadu resetovat, nicméně po celou dobu prodlení se žalobce jedoucí rychlostí 122 až 126 km/h hlídce vozidla vzdaloval, v okamžiku dopravní nehody žalobce tak muselo být policejní vozidlo ve vzdálenosti téměř 3,5 km. K nehodám došlo v rozestupu dvou minut a žalobce, ač sám také utrpěl zranění, stihl opustit místo nehody. K tomu žalobce poukázal na skutečnost, že za nehodu policejního vozidla nebyl uznán vinným, dokonce nebyl ani obviněn, a to ani v řízení o přestupku, ani v trestním řízení.

4. K otázce zavinění nehody a jejích následků odkázal žalobce na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, konkrétně na rozsudek ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4948/2017, dle něhož je policista povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost silničního provozu na pozemních komunikacích. Žalobce má za to, že poškozený sice konal svoji služební povinnost, avšak nedodržel zákonné předpisy, jimiž byl povinen se řídit, a to včetně obecné preventivní povinnosti. Dle názoru žalobce je tak vyloučena odpovědnost žalobce ve vztahu k regresní náhradě. Žalobce považuje napadené rozhodnutí nezákonným. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce v podané žalobě vznesl obdobné námitky jako v podaném odvolání a odkázal na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Uvedl, že nesouhlasí s argumentací žalobce a že ve správním řízení nebylo pochyb o tom, že se žalobce dopustil protiprávního jednání, když byl uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1, písm. b), písm. f) a písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí je explicitně vymezena skutečnost rozhodná pro vznik nároku poškozeného na dávku. K namítané příčinné souvislosti odkázal na prvostupňové a napadené rozhodnutí. V nich je rozvedeno, že žalobce ujížděl policejní hlídce mimo jiné také v neosvětleném úseku se vzrostlými stromy a mokrou vozovkou rychlostí 122 až 126 km/h, a to i po varovných výstřelech a po pokusu nstržm. M. o prostřelení pneumatiky žalobcova vozidla. Policejní hlídka za stálého pronásledování bezprostředně stíhala dráhu a styl jízdy žalobce, aby měla jeho vozidlo stále na dohled. V důsledku toho policejní hlídka na stejném místě také dostala smyk z důvodu překročení mezní rychlosti a narazila do stromu. V úseku obce Tisá došlo k poruše na policejním vozidle, která byla vyřešena vypnutím a opětovným nastartováním vozidla a hlídka okamžitě pokračovala v pronásledování žalobce. Popsaná závada však nevedla k tomu, aby se mezi vozidlem žalobce a vozidlem hlídky vytvořil dvouminutový rozestup. Ze záznamu plyne, že hlídka neztratila v důsledku odstraňování závady vozidlo žalobce z dohledu. K dopravním nehodám došlo až více jak 15 km za obcí Tisá. K tomu žalovaný odkázal na závěry znaleckého posudku Ing. Miloslava Řeháka, Ph.D. a uvedl, že není pravdou, že by vozidlo policie bylo v době nehody žalobce vzdáleno 3,5 km, jak tvrdil žalobce. Dle posudku k dopravním nehodám došlo v rozestupu pár vteřin a v době nehody žalobce se vozidlo hlídky nacházelo v bezprostřední blízkosti. Kritickým místem se stal průjezd levotočivým obloukem, kde poškozený následoval dráhu žalobce, který jel rovně. Poškozený tak mohl objektivně předpokládat, že se na vozovce žádné zakřivení nenachází, a neměl čas na situaci reagovat. Žalovaný připouští, že v protokolech může být uveden rozestup dvou minut, tento údaj však nelze posuzovat izolovaně bez ohledu na ostatní podklady. K tomu žalovaný uvedl, že nehoda byla oznámena až ve 22:50 hodin posilou hlídky, která se dostavila na místo. Čas dopravních nehod pak byl stanoven odhadem. Dále žalovaný uvedl, že s ohledem na usnesení o odložení trestního stíhání poškozeného nemůže obstát námitka žalobce, že to měl být naopak poškozený, kdo nedodržel zákonné předpisy.

6. K namítané absenci příčinné souvislosti žalovaný shrnul, že kauzální nexus je zachován, pokud je určité jednání příčinou jednání jiného. Pokud by se žalobce nedopustil protiprávního jednání, nebyl by hlídkou pronásledován a k nehodě by nemohlo dojít. Žalobce nerespektováním výzev, ujížděním policii, jízdou pod vlivem psychotropní látky a překračováním nejvyšší povolené rychlosti vytvořil vysoce nebezpečnou situaci. Poškozený plnící své zákonné povinnosti musel žalobce pronásledovat. Obě vozidla havarovala na shodném místě, za shodných klimatických podmínek. Vozidlo řízené žalobcem před sebou mělo vlastními světly osvětlenou vozovku, kdežto policejní vozidlo před sebou mělo žalobce, které poškozenému znemožnilo výhledové možnosti. Poškozený reagoval na styl a způsob jízdy žalobce, pokud by zvolil jiný způsob jízdy, ztratil by jej z dohledu. Žalobce mohl kdykoli vozidlo zastavit a nehodě zabránit, ale neučinil tak. Předmětný škodní následek byl dle žalovaného jednoznačně objektivně předvídatelný.

7. Dále žalovaný poukázal na to, že otázka odpovědnosti žalobce za dopravní nehodu byla rovněž předmětem žaloby o náhradu škody, o které bylo rozhodnuto mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 13 C 243/2022-447. Okresní soud dospěl k závěru, že existuje příčinná souvislost mezi jednáním žalobce a vznikem škody. Žalovaný uvedl, že princip jednoty a bezrozpornosti právního řádu vyžaduje, aby táž otázka nebyla řešena odlišně jen v důsledku jejího řešení v odlišném druhu řízení. Na závěr žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jednání soudu 8. Při jednání soudu konaném dne 21. 7. 2026 právní zástupce žalobce uvedl, že na podané žalobě trvá, odkázal na její písemné znění a zopakoval, že popis skutku v rozhodnutí o přestupku se neshoduje s tím, co žalovaný vyvozoval v napadeném rozhodnutí. Dopravní nehoda hlídky sice vznikla v souvislosti s pronásledováním, kdy je nepochybné, že žalobce pronásledování vyvolal, ovšem z protokolů o dopravních nehodách vyplývá, že vznikly jako dvě samostatné události s časovým odstupem dvou minut. To znamená, že žalobce neměl na nehodě hlídky žádnou účast. Policisté sice byli oprávněni při pronásledování překročit nejvyšší povolenou rychlost, měli ovšem dbát na to, aby tím neohrozili sebe a ostatní účastníky silničního provozu. Pro nehodu hlídky nebyl žalobce stíhán, proto zde není dostatek zavinění ani příčinné souvislosti mezi jednáním a opomenutím a nastalým následkem.

9. Ve svém závěrečném vyjádření zástupce žalobce uvedl, že Nejvyšší soud se přiklonil k závěrům o tzv. psychické kauzalitě, přitom ale v odůvodnění konstatoval, že judikatura se tímto dosud nezabývala, což bylo i důvodem připuštění dovolání. V rozporu s tím však uvedl, že doktrína psychickou kauzalitu připouští. Pojem psychická kauzalita využívá jediná komentovaná literatura, ale nejedná se o mainstream a tento názor se neobjevuje v jiných komentářích. Dále uvedl, že pronásledující policista musel vědět, že i on svou rychlostí ohrožuje další osoby. Rovněž není pravda, že by se celou dobu držel za pronásledovaným vozidlem, protože to neplyne ze spisu. Při pronásledování mělo vozidlo poruchu, hlídka musela zastavit, zaparkovat, volat o pomoc a resetovat motor, přitom jí ale žalobce ujížděl rychlostí přes 100 km/h. Není proto možné, aby měla hlídka v klikatém terénu vozidlo žalobce stále na dohled. Nadto si hlídka nehodu ani nepamatuje. Skutečnost, že hlídka tak vysokou rychlostí vjela do nepřehledného úseku v lese, nemůže být kryta zaviněním žalobce. Měla by se řešit minimálně spoluúčast poškozeného, neboť i ten měl tušit možnost nějaké kolize a mohl snížením rychlosti kolizi zabránit, avšak nedbal potřebné opatrnosti. Závěry civilních soudů o nebezpečí ze strany žalobce nemá opodstatnění, protože se jedná o neobydlený úsek, kde hrozilo maximálně, že srazí nějakou zvěř. Žádal, aby žalobě bylo vyhověno.

10. Žalovaný písemně omluvil svou neúčast u jednání a odkázal na své písemné vyjádření k žalobě.

11. Při jednání soud provedl důkaz rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2026, č. j. 25 Cdo 971/2025-515. Posouzení věci soudem 12. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

13. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující pro posouzení věci podstatné skutečnosti.

14. Dle úředních záznamů ze dne 24. 10. 2019, č. j. KRPU-136323-6/PŘ-2019-041016, a ze dne 21. 8. 2019, č. j. KRPU-149280-3/ČJ-2019-041064, vykonával poškozený dne 29. 7. 2019 společně s nstržm. M. noční směnu na oddělení hlídkové služby Horova 13, Ústí nad Labem. U barů Extrém a Union si všimli většího množství vozidel, po chvíli z baru vyšel muž (žalobce), nasedl do vozidla Audi a okamžitě se rozjel. Hlídka dojela žalobce v ulici Masarykova a dala mu výzvu světelnými signály a následně i zvukovými signály k zastavení vozidla. Žalobce zrychlil a ujížděl. Z Masarykovy ulice odbočil do ulice Dukelských hrdinů, dále pokračoval ulicí Všebořická směrem k Úžínu a na dálnici D8 ve směru do Německa. Několikanásobně překračoval nejvyšší povolenou rychlost, přejížděl mezi pruhy a bezohlednou jízdou ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu. Poté sjel výjezdem na Libouchec a pokračoval po silnici do obydlené části Libouchec, kterou projel vysokou rychlostí bez ohledu na jízdní pruhy a možný výskyt chodců, a pokračoval na Tisou. Vzhledem k tomu, že žalobce bezohlednou jízdou vážně ohrožoval život a zdraví ostatních i hlídky, nereagoval na výzvy k zastavení a ujížděl směrem k turisty často navštěvované rekreační oblasti v Tisé, nstržm. M. použil v neobydlené části mezi obcemi Libouchec a Tisá donucovacích prostředků – šesti varovných výstřelů ze služební zbraně do vzduchu a šesti výstřely mířenými na pneumatiky zadní nápravy ujíždějícího vozidla. Žalobce na to nereagoval a dál ujížděl. Hlídka měla ujíždějící vozidlo žalobce stále na dohled, viděla koncová svítidla. Obcí Tisá žalobce opět projel zvýšenou rychlostí bez ohledu na možný výskyt chodců a dalších účastníků provozu. V obci Tisá došlo k technické závadě služebního vozidla, když prudce klesl výkon motorové jednotky. Jiná hlídka prostřednictvím radiostanice sdělila, že závadu je třeba odstranit vypnutím zapalováním a opětovným nastartováním vozidla. Během řešení závady se pronásledované vozidlo mírně vzdálilo, ale stále bylo na dohled. Hlídka pokračovala v pronásledování za opětovného použití světelných i zvukových signálů. Žalobce pokračoval do obce Sněžník, zde odbočil na silnici III/25852 ve směru na Děčín – Jalůvčí. Během dalšího pronásledování směrem na Děčín minul hlídka vozidlo v protisměru, poté si již poškozený ani nstržm. M. nic nepamatují. V průběhu pronásledování se poškozený věnoval řízení a sledování provozu; nstržm. M. se snažil zastavit vozidlo žalobce donucovacími prostředky a po cestě průběžně informoval územní odbor Krajského ředitelství policie Ústí nad Labem a ostatní hlídky a byl pořizován záznam na služební kameru umístěnou ve vozidle.

15. Dle úředních záznamů ze dne 30. 7. 2019, č. j. KRPU-136369-4/PŘ-2019-040206 a č. j. KRPU-136323-1/PŘ-2019-041016, hlídka XA (nstržm. Z. a nstržm. P.) ve 22:30 hod. zaslechla přes radiové spojení, že hlídka XB (poškozený a nstržm. M.) pronásleduje vozidlo Audi ve směru na Děčínský Sněžník. Hlídka XA okamžitě vyrazila směrem Jalůvčí a Maxičky, kdy zhruba v místě před odbočkou do penzionu Kristin Hrádek minula podezřelé vozidlo žalobce v bezpečném rozestupu následované vozidlem hlídky XB. Hlídka XA se otočila a se značným rozestupem také začala pronásledovat žalobce. Na dohled neměla i vozidlo hlídky, snažila se s hlídkou XB spojit, ale neúspěšně. Jela táhlým klesáním a na konci rovného úseku do prudké levotočivé zatáčky, kde spatřila vozidlo hlídky XB čelně naražené do stromu, o několik metrů vedle bylo nabourané také vozidlo žalobce, ze kterého se třikrát ozvalo hlasité volání o pomoc. Žalobce byl při vědomí, osádka hlídky XB byla nehybná, proto se hlídka XA ihned začala věnovat nereagující posádce hlídky XB zaklíněné ve vozidle, ze kterého se valil hustý dým a hrozilo vznícení. Hlídka XC (prap. P. a prap. B.) přijala ve 22:25 oznámení od hlídky XB o pronásledování vozidla Audi, dále přijala oznámení od hlídky XA že se zapojila do pronásledování, poté se obě hlídky odmlčely, načež hlídka XA oznámila dopravní nehodu. Hlídka XC přijela na místo nehody, kde se právě hlídka XA snažila vyprostit zaklíněného poškozeného z vozidla, ze kterého se silně kouřilo a kouř šel do kabiny. Nstržm. M. již byl při vědomí a stěžoval si na bolest v boku. Ve vozidle Audi se již nikdo nenacházel, protože žalobce utekl. Po příjezdu dvou jednotek rychlé záchranné služby, které převzaly péči o hlídku XB, byl bezprostředně propátrán blízký les formou rojnice s negativním výsledkem. Při následujícím pátrání byla zachycena krevní stopa v ulici Sv. Čecha v Děčíně a po propátrání okolí byl nalezen zraněný žalobce schovávající se v lese pod velkým kamenem. Žalobce byl převezen rychlou záchrannou službou do nemocnice v Děčíně, kde mu byl proveden orientační test na přítomnost návykových látek s pozitivním výsledkem na pervitin.

16. Ze znaleckého posudku Ing. Miloslava Řeháka, Ph.D., č. 1192-34-2019, (dále jen „znalecký posudek“) soud zjistil, že dne 29. 7. 2019 ve 22:38 došlo k dopravní nehodě vozidla Audi v levotočivé zatáčce na 3,636. km silnice III. třídy č. 25852 ve směru od Maxiček na Jalůvčí, kde byla maximální dovolená rychlost stanovena zákonem na 90 km/h. Místo nehody se nachází na obousměrné mírně klesající komunikaci v zalesněném úseku, povrch silnice je živičný v dobrém technickém stavu bez výtluk a výmolů, v době nehody byla vozovka v celé šíři mokrá a neznečištěná, bylo po dešti, zataženo a teplota kolem 24 ºC. Místo nehody je dobře přehledné, viditelnost do dálky je omezena profilem lesní komunikace a lesním porostem. Mezní rychlost pro průjezd zatáčkou za daných podmínek činila 82 km/h. Rychlost vozidla Audi v době, kdy plně bržděné začalo pravým předním kolem vyjíždět do pravé krajnice činila 122–126 km/h a v době střetu s prvním stromem byla 102–106 km/h, následně vozidlo rotovalo kolem své svislé osy a dvakrát narazilo do dalších stromů, poté zůstalo zaklíněno mezi stromy. Technický stav vozidla Audi před nehodou byl velmi dobrý a neměl vliv na vznik či průběh nehodového děje, nebyla zjištěna žádná technická závada, která by mohla být příčinou dopravní nehody, k poškození pravého zadního kola vozidla Audi došlo až v důsledku střetu se stromem. Příčinou nehody (obou vozidel) bylo značné překročení mezní rychlosti. V posudku je citován úřední záznam ze dne 30. 7. 2019, ve kterém žalobce uvedl: „Hlídka PČR jela stále za mnou, a to poměrně rychle. V lesním úseku jsem slyšel výstřely a jako by něco cvaklo o zadní okno, bál jsem se zastavit. Cestou lesním úsekem si toho moc nepamatuji. Vím, že jsem se někde ještě vyhýbal jelenovi. Před zatáčkou, kde jsem naboural, jsem mohl jet asi rychlostí 120-130 km/hod., prudce jsem brzdil, řízení nereagovalo, je možné, že mi policisté prostřelili pneumatiku, poté jsem s vozidlem havaroval. Zda byla příčinou nehody technická závada, nevím.“ Ve znaleckém posudku je zaznamenána simulace pohybu obou vozidel, kdy je zaznamenána poloha obou vozidel v časech 1 s a 1,8 s před střetem vozidla Audi s prvním stromem a jednotlivé fáze pohybu obou vozidel až do jejich konečné polohy.

17. Usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen „GIPS“) ze dne 14. 11. 2019, č. j. GI-2803-53/TČ-2019-842030, bylo odloženo podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit poškozený tím, že při pronásledování vozidla Audi řízeného žalobcem nedbal potřebné opatrnosti a nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a stavu a povaze vozovky a při průjezdu levotočivou zatáčkou vjel vpravo mimo vozovku, kde čelně narazil do vzrostlého stromu, v důsledku čehož on sám i nstržm. M. utrpěli těžká zranění; neboť nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění plyne, že žalobce v rámci podání vysvětlení k události uvedl, že si byl vědom, že po celou dobu jeho jízdy ve vozidle Audi za ním jede hlídka policie se zapnutými majáky, v lesním úseku od Maxiček na Jalůvčí jel rychlostí 120-130 km/h, chvíli před nehodou se snažil prudce brzdit, ale řízení nereagovalo. Dále z odůvodnění plyne, že hlídka začala pronásledovat žalobce v čase 22:14:58 hodin, palubní kamerou bylo zdokumentováno pronásledování až do okamžiku, kdy služební vozidlo vyjelo z obce Sněžník a pokračovalo po silnici III/25852 směrem na Jalůvčí. Samotná nehoda nebyla zaznamenána, neboť v důsledku čelního nárazu do vzrostlého stromu nedošlo k uložení dat. V místě nehody v době od 18:45 do 22:30 napadlo až 52,2 mm srážek, což odpovídá stupni katastrofický lijavec dle Wussovy klasifikace. Vozidlo hlídky bylo pravděpodobně plně brzděno již před vjetím do zatáčky, v době, kdy pravým předním kolem začalo vyjíždět do pravé krajnice jelo rychlostí 103-106 km/h. Vzhledem k tomu, že vozidlo hlídky při pronásledování stále stíhalo vozidlo Audi, lze vyslovit závěr, že rychlosti obou vozidel byly na rovině předcházející levotočivý oblouk podobné. Na počátku vyjetí vozidel, a tedy i momentu střetu již byla rychlost vozidla hlídky nižší než u vozidla Audi, a to z toho důvodu, že řidič hlídky reagoval na předmětný levotočivý oblouk dál od místa srážky než žalovaný. Aby byl řidič služebního vozidla schopen snížit před obloukem rychlost pod limit mezní rychlosti pro jeho bezpečné projetí, musel by o tomto oblouku být informován, nebo jej vidět. Vezmou-li se v potaz podmínky v čase dopravní nehody – lesní úsek po dešti, tma, impulzivně modré majáky a absence dopravního značení a skutečnost, že bylo pronásledováno před ním ujíždějící osvětlené vozidlo jedoucí de facto i před střetem pořád rovně, lze zcela objektivně vysvětlit prodlevu v reakční době řidiče služebního vozidla na levotočivý oblouk. Poškozený tak pravděpodobně nemusel mít v čase dopravní nehody šanci svou jízdu přizpůsobit stavu a povaze vozovky a odvrátit střet se stromem, to však neplatí pro řidiče vozidla Audi, před kterým se nacházela odkrytá tmavá vozovka a lesní úsek osvětlený jeho předními světlomety. Žalobce si byl po celou dobu své jízdy plně vědom, že je pronásledován hlídkou policie ve vozidle v policejních barvách, se zapnutým zvláštním výstražným světlem modré barvy, červeným světelným znamením „stop policie“ a zvláštním zvukovým znamením, ale úmyslně až do doby nehody nedbal žádných pokynů hlídky policie a snažil se za každou cenu ujet. GIPS dospěla k názoru, že žalobce svou extrémně rychlou, bezohlednou, hazardní a agresivní jízdou ohrožoval životy ostatních účastníků silničního provozu a poškozený si plnil své služební povinnosti a zároveň jednal v krajní nouzi, když ve vysoké rychlosti pronásledoval žalobce, aby odvrátil bezprostřední riziko ohrožení života a zdraví a majetku ostatních účastníků silničního provozu.

18. Rozhodnutím Magistrátu města Děčín ze dne 11. 5. 2020, č. j. MDC/62618/2020, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 5 zákona o silničním provozu, kterého se úmyslně dopustil tím, že se neřídil pokyny policisty k zastavení vozidla; přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se z nedbalosti dopustil tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace a jiným předvídatelným okolnostem, při průjezdu zatáčkou dostal smyk, vyjel mimo komunikaci a narazil do stromu a jako řidič mající účast na dopravní nehodě z místa odešel a nespolupracoval při zjišťování skutkového stavu; a přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu tím, že řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky (konkrétně u něj byla prokázána přítomnost metamfetaminu v koncentraci 57 ng/ml). Za tyto přestupky mu byl uložen správní trest – pokuta ve výši 10 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 10 měsíců. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že žalobce dne 29. 7. 2019 jel v čase před 22:38 hodin nejméně od obce Tisá přes obec Sněžník ve směru na Děčín, ve vozidle Audi reg. zn. X (dále jen „Audi“), ačkoli mu bylo pronásledujícím vozidlem policie dáváno znamení k zastavení vozidla, neřídil se pokynem k zastavení a pokračoval v rychlé jízdě. V lesním úseku silnice č. III/25852 nepřizpůsobil rychlost a při průjezdu prudké levotočivé zatáčky dostal smyk, vjel mimo pozemní komunikaci a narazil do stromu. Přestože měl účast na dopravní nehodě, nespolupracoval a z místa odešel, vypátrán byl až povolanými hlídkami s psovodem v ulici Sv. Čecha v Děčíně. Byl pozitivně testován na amfetamin a metamfetamin. Toto rozhodnutí, poté co žalobce nebyl úspěšný se svým opravným prostředkem (Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím ze dne 3. 11. 2020, č. j. KUUK/163361/2020/Pan, zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí), nabylo právní moci dne 3. 11. 2020.

19. Ze záznamu o úrazu příslušníka ze dne 15. 8. 2019 doplněném dne 29. 7. 2020, ze zdravotní dokumentace poškozeného a rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti č. X soud zjistil, že poškozený byl od 30. 7. 2019 do 31. 10. 2020 v dočasné pracovní neschopnosti v důsledku dopravní nehody služebního vozidla, k níž došlo dne 29. 7. 2019 v 22:40 hod., neboť utrpěl zlomeninu stehenní kosti pravé nohy, pohmoždění žeber a plic, tržné rány na ruce a hlavě a otřes mozku. Ke dni 29. 7. 2020 pracovní neschopnost poškozeného trvala 461 dní. Dle posledního ortopedického nálezu přetrvávaly obtíže s pravým kolenem ještě 15. 10. 2020. Dne 1. 11. 2020 poškozený nastoupil opět do práce.

20. Rozhodnutím náměstka ředitele Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 21. 8. 2019, č. j. KRPU-136455-11/ČJ-2019-0400HS-1-ŠZ, policie uznala, že pro účely rozhodnutí ve věci náhrady škody za služební úraz poškozeného odpovídá za vzniklou škodu v plném rozsahu, a přiznala poškozenému po dobu neschopnosti ke službě, tj. od 29. 7. 2019 do ukončení pracovní neschopnosti, náhradu za ztrátu na služebním příjmu.

21. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky ze dne 19. 9. 2020, č. j. MV-945- 295/OSZ-2020, byla poškozenému prodloužena podpůrčí doba pro nárok na výplatu nemocenského na dobu od 13. 8. 2020 do 12. 11. 2020.

22. Příkazem správního orgánu prvního stupně ze dne 24. 2. 2022, č. j. KRPU-116928-2/ČJ- 2022-0400OP, byla žalobci uložena povinnost zaplatit orgánu nemocenského pojištění regresní náhradu ve výši 72 004 Kč. Z odůvodnění plyne, že žalobce způsobil vznik pracovní neschopnosti poškozeného, když příčinou dopravní nehody poškozeného bylo zaviněné protiprávní jednání žalobce, pro které byl uznán vinným rozhodnutím o přestupcích. Poškozenému vznikl nárok na dávku nemocenského pojištění (nemocenské) za období od 30. 7. 2020 do 31. 10. 2020 ve výši 72 004 Kč, které mu bylo vyplaceno za období od 13. 8. 2020 do 12. 11. 2020 (tj. za dobu prodloužené podpůrčí doby). Proti tomuto příkazu podal žalobce blanketní odpor. Následně správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 31. 8. 2023, č. j. KRPU-116928-6/ČJ-2022-0400OP, uložil žalobci povinnost zaplatit orgánu nemocenského pojištění regresní náhradu ve výši 72 004 Kč, shodně jako v příkazu. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání obsahující totožné námitky jako v podané žalobě. O odvolání žalobce žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím.

23. Podle § 126 odst. 1 věty prvé zákona o nemocenském pojištění ten, kdo způsobil, že v důsledku jeho zaviněného protiprávního jednání zjištěného soudem nebo správním úřadem došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku, je povinen zaplatit orgánu nemocenského pojištění regresní náhradu.

24. Předpokladem uplatnění regresní náhrady je zaviněné protiprávní jednání jiné osoby než pojištěnce. Mezi zaviněným protiprávním jednáním a vznikem nároku na dávku (nemocenské) musí být příčinná souvislost.

25. Soud provedl při jednání listinný důkaz, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2026, č. j. 25 Cdo 971/2025-515, (dále jen „rozsudek o dovolání“). Z tohoto rozsudku soud zjistil, že Česká republika, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem domáhala proti žalobci náhrady škody způsobené předmětnou dopravní nehodou. I v tomto řízení posuzovaly civilní soudy existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalobce a vznikem škody (tzv. psychické kauzality). Okresní soud v Ústí nad Labem mezitímním rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 13 C 243/2022-447, rozhodl, že nárok České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje na náhradu škody vůči žalobci je dán v celém rozsahu s tím, že o výši nároku a nákladech řízení rozhodne v konečném rozhodnutí. K odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 Co 396/2024-481, tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud potvrdil existenci příčinné souvislosti ve formě tzv. psychické kauzality. Zdůraznil, že to byl žalovaný, kdo svým protiprávním jednáním vytvořil a udržoval situaci, na kterou musela policejní hlídka reagovat, a aby policisté splnili svůj úkol a prchajícího žalovaného zastavili, byli nuceni jej stíhat a v podstatě kopírovat jeho styl jízdy. Jen tak s ním mohli udržet potřebný kontakt. Řidič policejního vozidla byl oprávněn k rychlé jízdě podle § 18 odst. 9 zákona o silničním provozu, a dbal přitom nezbytné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost silničního provozu a ostatních účastníků. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal na straně policejní hlídky ani spoluúčast na vzniku škody. Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním.

26. Nejvyšší soud ČR jakožto soud dovolací v rozsudku o dovolání konstatoval, že „o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního jednání, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non)“. Nejvyšší soud ČR dále vysvětlil, že „o právně relevantní příčinu půjde tehdy, jestliže faktická příčina podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti má zpravidla (typicky) za následek způsobení určité škody (tzv. adekvátní příčinná souvislost). Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2999/2018). Objektivní předvídatelnost přitom v projednávané věci nebyla sporná, když s rychlým pronásledováním ujíždějícího vozidla je možnost havárie, a tedy i zranění policistů a škody na majetku žalobkyně podle životních zkušeností i rozumu průměrného člověka (§ 4 odst. 1 o. z.) rozumně předpokládatelná.“ 27. Přestože civilní soudy řešily příčinnou souvislosti mezi porušením povinnosti žalobce a vznikem škody, která vznikla České republice na vyplacené náhradě za škodu na zdraví příslušníkům policejní hlídky a za věcnou škodu, dopadají jejich závěry, aprobované uvedeným rozsudkem dovolacího soudu, i na předmětnou věc, kdy je na základě stejného skutkového stavu požadována po žalobci regresní náhrada. V bodě 11 rozsudku o dovolání uvedl Nejvyšší soud ČR, že „policejní hlídka byla povinna v rámci plnění služebních úkolů pronásledovat žalovaného, který neuposlechl ani opakované výzvy k zastavení a snažil se hlídce ujet, a to navzdory varovnému výstřelu policisty. Hlídka byla zároveň oprávněna postupovat podle pravidel přiměřených povaze zákroku a zvolila adekvátní způsob pronásledování ujíždějícího vozidla. Nejednalo se o případ, kdy by jednání žalovaného bylo pro pronásledování policejní hlídkou bezvýznamné, hlídka žalovaného podezírala z řízení vozidla pod vlivem alkoholu, tedy z jednání potenciálně značné nebezpečnosti. Žalovaný byl povinen výzvy uposlechnut, ale neučinil tak. Naopak, zcela úmyslně prchal riskantní jízdou při porušení pravidel silničního provozu. Musel si přitom být vědom toho, že jej hlídka bude pronásledovat, že bude nucena reagovat na jím zvolený způsob jízdy, přičemž mohl a měl očekávat možnou kolizi, jak vlastní, tak policejního vozu. To, že pronásledování bylo nebezpečné, nemůže žalovaného zbavit odpovědnosti, neboť ho sám vyvolal svou vlastní nadměrnou rychlostí. Vzniku škody mohl kdykoli zabránit, pokud by výzvy hlídky uposlechl a vozidlo zastavil.“ Nejvyšší soud uzavřel, že mezi protiprávním jednáním řidiče, který neuposlechne ani opakované výzvy policie k zastavení a snaží se hlídce ujet riskantní jízdou při porušení pravidel silničního provozu, a škodou vzniklou havárií pronásledujícího policejního vozu, existuje vztah příčiny a následku.

28. I v civilním řízení namítal žalobce, že poškozený policista nedbal potřebné opatrnosti a rovněž argumentoval rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 4948/2017. K tomu Nejvyšší soud ČR v rozsudku o odvolání uvedl, že závěry z tohoto rozhodnutí nejsou přenositelné, neboť se obě situace liší.

29. Vzhledem k tomu, že výše uvedené závěry o existenci příčinné souvislosti byly vysloveny v rozsudcích vydaných soudy v občanském soudním řízení, zabýval se soud otázkou vázanosti těchto závěrů. Uvedenou problematiku řešil již Nejvyšší správní soud, přičemž její podrobný rozbor provedl v rozsudku ze dne 14. 11. 2024, č. j. 2 As 321/2023-76, kde v bodech 13 až 22 podrobně analyzoval judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Z ní vyplývá, že ačkoli by se podle doslovného výkladu textu § 159a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány) mohlo jevit, že závaznou částí rozsudku vydaného v občanském soudním řízení je výhradně jeho výrok, ve skutečnosti se právní mocí rozsudku stává závazným rovněž vyřešení předběžné otázky obsažené i v odůvodnění rozsudku, vyčerpalo-li soudem přijaté řešení beze zbytku obsah této předběžné otázky (shodně k tomu viz usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, R 82/2014 civ). S tímto závěrem se ztotožnil Nejvyšší správní soud jak v rozsudku č. j. 2 As 321/2023-76, tak v rozsudku ze dne 27. 3. 2024, č. j. As 213/2023-21, přičemž tyto závěry akceptoval i Ústavní soud (k tomu srov. usnesení ze dne 10. 9. 2024, sp. zn. II. ÚS 1531/24).

30. Dle názoru soudu výrok rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 13 C 243/2022-447, aprobovaný rozsudkem Krajského soudu ze dne 2. 12. 2024, č. j. 8 Co 396/2024-481, a rozsudkem o dovolání, jímž bylo určeno, že je dán nárok České republiky, Krajského ředitelství Ústeckého kraje, na náhradu škody vůči žalobci v plném rozsahu, obsahuje i závazný závěr o tom, že existuje příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním žalobce a následky z tohoto jednání plynoucími. Ve vztahu k žalobní námitce (ne)existence zavinění a příčinné souvislosti je ve světle výše uvedené judikatury soud vázán závěry vyslovenými v rozsudcích vydaných soudy v občanském soudním řízení a neshledal žádné okolnosti a důvody, pro které by se měl od těchto závěrů odchýlit.

31. V řízení o přestupcích bylo postaveno na jisto, že žalobce řídil pod vlivem návykové látky (amfetamin/metamfetamin), odmítl zastavit a podrobit se kontrole, před hlídkou policie nepřiměřenou rychlostí ujížděl až do chvíle, kdy v zatáčce sjel z cesty a narazil do stromu, způsobil dopravní nehodu svého vozidla a z místa nehody utekl. Tyto skutečnosti také nejsou mezi účastníky sporné. Rozhodnutí o přestupcích však nebylo jediným podkladem, na základě kterého správní orgány rozhodly o regresní náhradě. Skutečnost, že žalobce v důsledku popsaného protiprávního jednání, jak je popsáno v rozhodnutí o přestupcích, způsobil též nehodu pronásledujícího služebního vozidla, plyne z ostatních podkladů pro rozhodnutí o regresní náhradě, a to i přesto (jak namítal žalobce), že v samotném rozhodnutí o přestupku není o nehodě služebního vozidla a újmě na zdraví poškozeného jediná zmínka. To, že dopravní nehodu služebního vozidla způsobil svým protiprávním jednáním žalobce, a nikoli poškozený coby jeho řidič, byla prokázána v rámci přípravného řízení trestního vedeného GIBS. Podmínka zjištění protiprávního jednání žalobce tedy byla splněna.

32. Soud dospěl k závěru, že ze správního spisu, zejména ze znaleckého posudku a usnesení GIBS jednoznačně plyne, že policejní hlídka ve služebním vozidle řízeném poškozeným stíhala žalobce, který se odmítl podrobit k opakovaným pokynům k zastavení vozidla a snažil se hlídce ujet extrémně rychlou, bezohlednou a hazardní jízdou. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobce po celou dobu stíhání z Masarykovy ulice v Ústí nad Labem až do místa nehody několikanásobně překračoval nejvyšší povolenou rychlost, nerespektoval jízdní pruhy, nedbal možného výskytu chodců a bezprostředně ohrožoval životy, zdraví a majetek nejen všech ostatních účastníků silničního provozu, ale i samotné hlídky a jeho samotného, a jen pouhou náhodou nedošlo k závažné újmě dříve, či k újmě ještě mnohem závažnější. Poškozený neměl jinou možnost, než žalobce (rovněž nepřiměřenou rychlostí) pronásledovat a snažit se jej dostihnout a zastavit a zabránit mu tak v dalším bezprostředním ohrožování zákonem chráněných zájmů.

33. Ačkoli žalobce tímto tvrzením neargumentoval v civilním řízení (alespoň to z rozsudku o dovolání neplyne), v předmětné žalobě namítal nedostatek příčinné souvislosti ve skutečnosti, že v době, kdy on sám narazil do stromu, byla pronásledující hlídka vzdálena 3,5 km od místa nehody. Toto své tvrzení opírá o údaje uvedené v protokolech o nehodě, kdy čas nehody vozidla řízeného žalobcem je vyznačen ve 22:38 hodin a čas nehody policejního vozidla je zaznamenán ve 22:40 hodin. Je sice pravdou, že v protokolech o nehodě jsou takto časy obou nehod zaznamenány, nicméně vzhledem k ostatním provedeným důkazům, z nichž jednoznačně plyne, že k nehodě policejního vozu došlo bezprostředně po nehodě vozidla žalobce, zůstávají odlišné časové údaje v protokolech o nehodách zcela osamocené.

34. Je podstatné, že žalobce v rámci podání vysvětlení učiněného bezodkladně po dopravní nehodě vypověděl, že si byl po celou dobu své jízdy vědom, že jej pronásleduje policejní hlídka se zapnutými majáky, dokonce také, že použila donucovací prostředky ve formě střelby na vozidlo, a že po celou dobu jeho jízdy jela za ním. Tvrzení žalobce, že se mu policejní hlídka v důsledku technické závady vzdálila na 3,5 km, je pak v rozporu nejen s podaným vysvětlením žalobce, ale také v rozporu se závěry znaleckého posudku, úředními záznamy posádky pronásledujícího vozidla a posádky hlídky XA. V úředních záznamech poškozeného a nstržm. M. je shodně uvedeno, že hlídka vozidlo žalobce po celou dobu stíhání neztratila z dohledu, a to ani v průběhu řešení technické závady, ke které došlo v obci Tisá. Skutečnost, že hlídka žalobce po vyřešení technické závady znovu dojela vozidlo žalobce, plyne ze záznamu pořízeného posádkou hlídky XA, dle kterého tato hlídka přijala hlášení o ujíždějícím vozidlu, připojila se ke stíhání žalobce z opačného směru a u křižovatky silnice III/25852 a silnice vedoucí na Kristin Hrádek, minula vozidlo žalobce v bezpečné vzdálenosti následované hlídkou XB (vozidlo řízené poškozeným). S tím koresponduje i záznam poškozeného, že v zalesněném úseku za Sněžníkem minul v protisměru projíždějící vozidlo. Ve vzdálenosti 5,5 km před místem nehody hlídka policie bezprostředně stíhala vozidlo žalobce, držela s ním tempo jízdy a veškeré následky technické poruchy služebního vozidla bezpochyby pominuly. Jestliže nucené zastavení vozidla hlídky a opětovné nastartování v Tisé znamenalo několikavteřinové zdržení hlídky a žalobce získal nad hlídkou drobný náskok, pak takové zdržení jednak nemělo za následek ztrátu žalobce z dohledu a jednak byl v následujících téměř 10 km jízdy zcela smazán. Rovněž bylo ve znaleckém posudku a v usnesení GIPS přesně popsáno, že poškozený jel v natolik blízké vzdálenosti za žalobcem, že nestihl včas zpomalit pod hraniční rychlost pro bezpečný průjezd křižovatkou. Po rovině před místem nehody obě vozidla jela obdobnou rychlostí, poškozený však začal brzdit dále od stromu, do kterého obě vozidla postupně narazila, a proto jeho rychlost v době nájezdu kolem na krajnici byla nižší než u žalobce. Vzdálenost mezi jednotlivými vozidly v době, kdy žalobce vyjel z vozovky tak činila jen několik nižších desítek metrů, jak ostatně plyne i ze znalcem provedené simulace souběžných pohybů obou vozidel. Skutečnost, že poškozený projel krajnicí vozovky rychlostí 103-106 km/h neznamená, že touto rychlostí jel po celou dobu z Tisé až do místa nehody, jak se žalobce snažil přesvědčit soud. Nadto rovný úsek před místem nehody je dlouhý jen 900 m a je lemován hustým lesním porostem. Je tedy vyloučeno, aby se v okamžiku nehody žalobce vozidlo hlídky nacházelo 3,5 km daleko a mělo přitom vozidlo žalobce na dohled a zároveň aby hlídka XA, která se ve vzdálenosti 5,5 km od místa nehody otočila a připojila k pronásledování, neměla ve výhledu vozidlo řízené poškozeným.

35. Není také pravdou, jak tvrdí žalobce, že mezi nehodou žalobce a nehodou hlídky uplynuly dvě minuty, během kterých žalobce, ač zraněn, stihl opustit místo nehody. Z listinných důkazů jednoznačně plyne, že v době příjezdu hlídky XA k oběma již havarovaným vozidlům byl žalobce stále ve svém vozidle a volal o pomoc. Hlídka XA žalobci nezvládla zabránit v útěku z místa nehody jen proto, že situace hlídky XB byla prokazatelně závažnější, když se poškozený i spolujezdec s vážnými zraněními nacházeli v bezvědomí zaklíněni ve vozidle, ze kterého se valil hustý dým do kabiny, hrozilo vzplanutí vozu a bezprostřední ohrožení života poškozeného, zatímco žalobce byl prokazatelně při vědomí. Žalobce tak využil situace, kdy se hlídka XA plně věnovala záchraně života poškozeného. Žalobce tedy místo nehody opustil až v době mezi příjezdem hlídky XA a příjezdem hlídky XC. Dopravní nehoda byla nahlášena s odstupem několika minut hlídkou XA, následně probíhaly záchranné a pátrací činnosti a až poté byly řádně zdokumentovány nehody obou vozidel. Čas nehod byl určen zpětným odhadem při neexistenci údaje o přesném čase nehod (vzhledem ke zničení záznamového zařízení při nárazu do stromu neproběhlo uložení záznamu z palubní kamery služebního vozidla). Nelze proto vyloučit, že zpracovatelé protokolů uvedli nepřesný údaj o čase nehody. Jedná se pouze o nepodstatnou nepřesnost, která nezpochybnila závěr o existenci příčinné souvislosti a zavinění žalobce.

36. K námitce žalobce, že poškozený nedbal potřebné opatrnosti a nedodržel obecnou prevenční povinnost, soud konstatuje, že ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ukládá policistovi ve službě pro případ ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie, povinnost provést úkon v rámci své pravomoci nebo přijmout jiné opatření, aby ohrožení nebo porušení odstranil. Lze si jen stěží představit jiného opatření než pronásledování vozidla, jehož řidič nereagujíc na signály policie k zastavení vozidla je v podezření z požití alkoholu před jízdou, a to za účelem jeho zastavení a zamezení řidiči v pokračování v jízdě. Zavinění nehody služebního vozidla poškozeným bylo vyloučeno GIBS. Soud se plně ztotožňuje s tvrzením žalovaného, že pokud by žalobce na pokyn hlídky zastavil a nesnažil se hlídce ujet za každou cenu, dokonce i za cenu života posádky hlídky a sebe samotného, pak by hlídka žalobce nepronásledovala a neudržovala by nepřiměřenou rychlost, aby žalobce neztratila z dohledu. Nebýt protiprávního jednání žalobce, hlídka by nepřekročila mezní rychlost pro bezpečný průjezd zatáčkou a nehoda by se nestala. Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalobce a nehodou služebního vozidla je tak jednoznačně dána. Tím je vyloučena i případná spoluúčast poškozeného na vzniku nehodového děje.

37. Žalobce zavinil dopravní nehodu služebního vozidla a zranění poškozeného, když svým jednáním popsaným v rozhodnutí o přestupcích sledoval pouze svůj záměr policejní hlídku setřást a ujet pryč, nikoli způsobit dopravní nehodu hlídky. Musel si však být vědom, že když se extrémně riskantním způsobem řítí po nerovné a mokré lesní cestě v těsném závěsu následován hlídkou policie, pak existuje reálné riziko nehody nejen jeho samotného, ale i hlídky, která jej stíhá obdobnou rychlostí, aby s ním udržela tempo a zastavila jej. Takový následek byl zcela předvídatelný. Žalobce se však bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že se mu podaří hlídce ujet a žádnou nehodu nezpůsobí. Není tak pochyb o tom, že žalobce zavinil nehodu poškozeného přinejmenším z vědomé nedbalosti.

38. Soud uzavírá, že žalobní námitky shledal zcela nedůvodnými, zároveň nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ústí nad Labem dne 21. července 2026 Mgr. Lenka Havlíčková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.