29 CO 108/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem datum , PSČ obec V - anonymizováno proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem obec a číslo , PSČ obec zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného pro zletilého, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. ledna 2022, č. j. 12 C 280/2020-103 <b>I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že se žalovanému výživné na žalobkyni zvyšuje z částky [částka] měsíčně na částku [částka] měsíčně za období od [datum] do [datum] a nedoplatek vzniklý zvýšením výživného za toto období ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.</b> 1. Napadeným rozsudkem okresní soud změnil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 6. 2010, č. j. 10 P 29/2004-122, v části ohledně výživného na žalobkyni tak, že výživné dosud placené žalovaným ve výši [částka] měsíčně se s účinností od [datum] zvyšuje na částku [částka] měsíčně s tím, že toto výživné je žalovaný povinen platit na účet žalobkyně vždy do každého 15. dne v měsíci předem (výrok I.). Výrokem II. okresní soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zvýšení výživného za období od [datum] do [datum] z částky [částka] měsíčně na [částka] měsíčně a úhrady dlužného výživného za toto období ve výši [částka]. Výrokem III. okresní soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku nedoplatek na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě uváděla, že naposledy bylo výživné upraveno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 6. 2010, č. j. 10 P 29/2004-122, tak, že žalovaný je jí povinen hradit výživné [částka] měsíčně a částku [částka] na stavební spoření. Žalovaný výživné hradí řádně, příspěvek na stavební spoření zaplatil naposledy dne [datum]. Žalobkyně však v mezidobí ukončila studium na základní a poté i na střední škole a od [datum] nastoupila na [anonymizováno] školu [příjmení] [jméno], přičemž školné na jeden školní rok činí [částka] a náklady na bydlení v místě vysoké školy [částka] měsíčně. Žalobkyně má též náklady na stravu, hygienu, ošacení a kulturu ve výši [částka] měsíčně, na antikoncepci na 3 roky [částka], na sport měsíčně [částka]. Její mimořádné výdaje jen v posledních 3 letech činily cca [částka] (cestování, jazykové a sportovní kurzy, sportovní potřeby, rovnátka, maturitní ples, školné na rok 2020 2021, nové vybavení pokoje), a byly hrazeny výlučně z prostředků matky žalobkyně, proto navrhla, aby výživné bylo zvýšeno zpětně, a to od [datum]. Příjem matky žalobkyně je cca [částka] měsíčně, přičemž tato má další vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [příjmení]. Žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na pozici ředitele divize 8., má příjmy z podnikatelské činnosti ve [právnická osoba] pod [právnická osoba], v nedávné době prodal nemovité věci v hodnotě cca [částka] s tím, že po doplacení úvěrů mu zbyla částka přesahující [částka], a on sám i výše uvedená společnost jsou vlastníky mnoha nemovitostí, jejichž hodnota je v řádu milionů. Žalobkyně si přivydělává podnikáním a její měsíční příjem činí cca [částka] měsíčně, ale tyto peníze si šetří na zahraniční stáž [příjmení]. Žalovaný částečně nárok žalobkyně uznal a navrhl hradit na výživném částku [částka] měsíčně od podání žaloby s tím, že žalobkyni již takto poslal dvě platby za měsíc srpen a září 2021. Uvedl, že jeho pracovní poměr byl ukončen ze strany zaměstnavatele dohodou k [datum] a poté mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši [částka] měsíčně. Odstupné mu vyplaceno nebylo, ale zaměstnavatel mu v březnu 2021 vyplatil odměnu ve výši [částka]. V současné době žije z úspor a z výdělku své současné ženy. Jiný příjem nemá, jako OSVČ nepracuje. Žalobkyni přispíval i nad rámec běžného výživného (autoškola [částka], pobyt v [anonymizováno] [částka], kapesné na [anonymizováno] [částka], maturitní ples a dárky do tomboly [částka], pes [částka], dárky a kapesné).

2. Okresní soud v řízení provedl důkaz rozsudky téhož soudu, jimiž byla dosud upravena vyživovací povinnosti žalovaného k dcerám [jméno] a [jméno], smlouvou o vysokoškolském bakalářském studiu, potvrzeními o příjmech žalovaného za období od ledna 2016 do dubna 2021, výpisy z katastru nemovitostí ohledně nemovitého majetku matky žalobkyně a žalovaného, kupní smlouvou uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným a jeho manželkou dne [datum] na koupi bytu v [obec], darovací smlouvou uzavřenou mezi Ing. [příjmení] a žalovaným a jeho manželkou ze dne [datum] na nemovitosti v k. ú. [příjmení], výpisy z obchodního rejstříku, protokolem z jednání ze dne [datum] v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 280/2020 ohledně příjmů matky žalobkyně, nájemní smlouvou ze dne [datum] na pronájem bytu, který žalobkyně užívá v [obec], bankovními výpisy z účtu matky žalobkyně a historií pohybu na tomto účtu od září 2017 do září 2021 a konečně výslechem matky žalobkyně. Na základě provedeného dokazování pak vyšel ze zjištění, že žalovaný do srpna 2021 platil žalobkyni na výživném [částka] měsíčně a od září 2021 hradí částku [částka] a má další vyživovací povinnost dceři [jméno] ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně nastoupila od [datum] na soukromou vysokou školu v [obec], kde školné za akademický rok činí [částka] a zatím 2x bylo uhrazeno matkou žalobkyně. Žalobkyně si z důvodu studia v [obec] pronajímá byt, kde nájemné činí [částka] + [částka] zálohy na služby, z toho [částka] přispívá matka žalobkyně, [částka] až [částka] si platí žalobkyně sama a [částka] přispívá na bydlení její přítel. Předchozí nájem včetně služeb byl v obdobné výši, kdy ½ nájemného hradila matka žalobkyně a druhou ½ hradila spolubydlící žalobkyně. Žalovaný byl zaměstnán ve [právnická osoba], jeho pracovní poměr skončil dohodou k [datum], odstupné mu nebylo vyplaceno, ale v měsíci březen 2021 mu byla vyplacena odměna ve výši [částka]. Průměrný měsíční příjem žalovaného byl v roce 2017 ve výši [částka], v roce 2018 ve výši [částka], v roce 2019 ve výši [částka], od ledna 2020 do srpna 2020 ve výši [částka] a od září 2020 do dubna 2021 ve výši [částka]. Předchozí příjem žalovaného byl cca [částka]. Z bankovního účtu matky žalobkyně pak byla hrazena celková částka [částka] za studijní pobyt v [anonymizováno] a částka [částka] představující kupní cenu za osobní automobil pro žalobkyni. Žalovaný mimořádně žalobkyni přispíval na svátky, narození, [anonymizováno], pobytové zájezdy a občas jí dal peníze při návštěvě, tyto částky se pohybovaly v řádech tisícikorun.

3. Okresní soud právní vztahy mezi účastníky posoudil podle ustanovení § 910 až 923 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), která upravují vyživovací povinnost. Uvedl, že podle těchto ustanovení je základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, přičemž jde-li o vyživovací povinnost rodičů k dětem, životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů (§ 917 o. z.) a dítě má právo se podílet na životní úrovni toho z rodičů, jehož životní úroveň je vyšší. Vlastní majetek dítěte, resp. jeho výdělečná činnost právo na výživné od rodičů zpravidla nevylučuje (§ 912 o. z.) a nabytím zletilosti vyživovací povinnost a právo na výživné ke zletilému potomku nezaniká (§ 859 o. z.). Vyživovací povinnost mají oba rodiče dítěte, každý z rodičů má tedy povinnost přispívat na výživné dítěte sám za sebe takovým dílem, jaký odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům. Zohledňovat je třeba nejen možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného, ale také hmotné a nehmotné potřeby dítěte, které se postupem času mění, protože míra těchto potřeb je závislá na věku, [anonymizováno] stavu, způsobu přípravy na budoucí povolání, zálibách, koníčcích dítěte atd. Při zkoumání potřeb oprávněného dítěte je nutné vzít úvahu nejen potřeby obvyklé, pravidelně se vyskytující, ale i potřeby se vyskytující se jen někdy a účelem výživného je uhrazování nejen průběžně se vyskytujících (běžných) potřeb dítěte, ale všech potřeb prospěšných pro jeho všestranný vývoj. Podle ustanovení § 922 o. z. lze u dětí, ať už zletilých či nezletilých, přiznat výživné i zpětně, a to za dobu nejdéle tří let. Byť zákon hovoří výslovně jen o možnosti přiznat výživné, lze extenzivním výkladem dospět k tomu, že s ohledem na chráněný zájem dítěte soud může zpětně výživné i zvýšit, a to zásadně ode dne, kdy došlo k podstatné změně poměrů. Změnu poměrů lze v obecné rovině definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru. Proto okresní soud při jednání poučil žalobkyni podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), že je povinna doložit své výdaje spojené se studiem a i další své výdaje, ať už pravidelné či mimořádné za období od [datum], tak aby mohl posoudit, k jaké podstatné změně došlo na její straně. Žalobkyně však své zvýšené potřeby a náklady i přes výzvu a poučení soudu doložila pouze od okamžiku nástupu na vysokou školu, tedy až od [datum], proto okresní soud žalobu rozsahu, kdy žalobkyně požadovala zvýšení výživného za období od [datum] do [datum], zamítl. Pro období od [datum] pak uzavřel, že výdělkové možnosti a schopnosti žalovaného, ale i jeho majetkové poměry jsou velmi dobré a že se podstatně změnily i poměry u žalobkyně, která nastoupila na soukromou vysokou školu, kde hradí školné, musí si také platit nájem a v rámci studia také absolvuje zahraniční stáže, na kterých se finančně podílí. Došlo tedy k nárůstu potřeb žalobkyně oproti předchozímu rozhodování soudu, kdy žalobkyně byla ještě nezletilá, a žalovaný v daném období dosahoval nadstandartního výdělku, a přestože je v současné době nezaměstnaný, musí mít finanční rezervu, která mu i nadále zajišťuje vysoký životní standart, na němž má i žalobkyně právo se podílet. Žalovanému byla v březnu 2021 vyplacena mimořádná odměna ve výši [částka], je jednatelem dvou obchodních společností, a to společnosti [právnická osoba] a I.V. development a. s., má rozsáhlý majetek v SJM, neboť spolu s manželkou vlastní statek, kde zároveň bydlí, spolu s ní podniká a vlastní i byt v [obec]. V roce 2021 spolu s manželkou daroval Ing. [příjmení] rodinný dům spolu s dalšími 18 pozemky, přestože tento mohl zpeněžit a tím si bezesporu zachovat vysokou životní úroveň, jakož i schopnost hradit odůvodněné potřeby žalobkyně. Tento majetek přímo neužíval pro svoji vlastní potřebu a daroval jej již v době, kdy nebyl zaměstnán, a tvrdil, že jiný příjem nemá. Okresní soud proto považoval za zřejmé, že žalovaný má i jiné zdroje příjmu, neboť kdyby tyto neměl, tak by bezúplatně nedaroval rozsáhlý nemovitý majetek. Proto okresní soud výživné pro žalobkyni zvýšil na částku [částka] měsíčně, kterou je v možnostech a schopnostech žalovaného hradit s tím, že tak je zachována i stejná životní úroveň pro jeho obě dcery, když na dceru [jméno] hradí výživné ve výši [částka], přestože tato studuje střední školu a její potřeby jsou oproti žalobkyni nepatrně nižší. Současně okresní soudu s ohledem na datum vydání svého rozhodnutí vypočetl nedoplatek na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch obou účastníků v řízení považoval za v zásadě vyrovnaný.

4. Rozsudek okresního soudu napadla v rozsahu výroku II. včas podaným odvoláním žalobkyně. Namítá, že výživné pro ni nebylo mnoho let zvyšováno, přestože příjmy žalovaného se razantně zvyšovaly, což bylo prokázáno potvrzeními o jeho příjmech. Žalobkyně proto žádala soud, aby bylo výživné přiznáno zpětně, přičemž důkazní povinnost ke svým potřebám a nákladů splnila i pro období od [datum] do [datum], konkrétně přípisem ze dne [datum], v němž uvedla, že v období od [datum] do [datum] její matka jen v souvislosti se studiem žalobkyně uhradila celkem částku [částka] (školné [částka], náklady na bydlení v [obec] [částka], náklady na elektřinu v [obec] [částka], náklady na internet v [obec] [částka], školné za studium v [anonymizováno] [částka] a pořízení automobilu [částka]). K tomu jako důkaz navrhla výslech své matky, pět potvrzení o historii pohybů na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] a potvrzení o odchozí platbě ze dne [datum], která též přiložila. K těmto tvrzením však okresní soud nepřihlédl a žalobkyní navržené důkazy opominul. Dále namítá, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil, když nezohlednil ustanovení § 915 o. z., dle něhož má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto ustanovení je třeba vykládat tak, že nejde jen o celkovou materiální, ale i duchovní úroveň, tj. nejen o uspokojování základních životních potřeb, ale i o shodu v kulturním, sportovním a obdobném vyžití, v možnostech cestování, vzdělání a následném pracovním uplatnění, v úrovni [anonymizováno] a sociální péče a též ve faktickém vytváření úspor. V řízení bylo prokázáno, že životní úroveň žalovaného a žalobkyně není shodná a že její sestře přiznal soud zvýšení výživného i zpětně. Rozsudkem okresního soudu tak byla porušena zásada předvídatelnost a ochrana legitimního očekávání účastníků. V tom žalobkyně odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 387/18. A konečně žalobkyně namítá též to, že řízení bylo stiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť ji soud řádně nepoučil ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř., přestože věc posoudil jinak, než byl právní názor žalobkyně. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovaným dosud placené výživné ve výši [částka] měsíčně se s účinností od [datum] do [datum] zvyšuje na částku [částka] měsíčně a dlužné výživné za toto období je žalovaný povinen žalobkyni uhradit do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. Jednání se neúčastnil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, včetně jemu předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

7. Z hlediska skutkových zjištění týkajících se období od [datum] do [datum] lze uzavřít, že okresní soud měl k dispozici prokázaná zjištění o věku žalobkyně, nesporném studiu na střední škole, údaje o příjmech a majetkových poměrech rodičů a jejich další vyživovací povinnosti na mladší sestru [jméno] [datum narození]. Tato skutková zjištění nebyla v odvolacím řízení nijak sporována a lze na ně v jednotlivostech odkázat. Lze rovněž dát za pravdu okresnímu soudu, že na výzvu okresního soudu s poučením podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení o výdajích žalobkyně v žalovaném období, nebylo ze strany žalobkyně ve sporném řízení plnohodnotně reagováno, když byla souhrnně vyčíslena částka, kterou matka žalobkyně ve vztahu k žalobkyni uhradila, přičemž tvrzení k jednotlivým položkám postrádala uvedení data vynaložení a dle popisu se vztahovala zjevně převážně k období vysokoškolského studia v [obec], což bylo okresním soudem zohledněno ve výroku I., který nebyl odvoláním napaden. Chybělo tu tedy prvotně tvrzení, které by dávalo podklad tomu, co má být prokazováno navrženými důkazy, jako jsou výpisy z účtu, a naopak i údaje z těchto výpisů ani nebylo možné spárovat s konkrétními tvrzeními. Nelze tak vycházet z toho, že by žalobkyně v období středoškolského studia měla nějaké mimořádné výdaje nad rámec běžných výdajů středoškoláka jejího věku nebo nad rámec životní úrovně rodičů. Odvolací soud má však oproti okresnímu soudu za to, že shora uvedené podklady pro stanovení výživného i za předmětné období postačovaly, neboť nepovažuje za nezbytné ani přiměřené, aby žalobkyně v řízení prokazovala veškeré své výdaje na běžné životní potřeby a běžné studium přiměřeně navýšené ve vztahu k životní úrovni rodičů v rozhodném období, která byla v řízení prokázána.

8. Odvolací soud tedy shledal, že tu jsou důvody pro zvýšení trvající vyživovací povinnosti s ohledem na změnu poměrů, která tu je dána především s ohledem na středoškolské studium žalobkyně a značně vysoké příjmy žalovaného v rozhodném období.

9. Nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 911 o. z., které stanoví, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit, přičemž podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Odvolací soud vychází z toho, že žalobkyně nebyla v období od [datum] do [datum] schopna se samostatně živit, když studovala na střední škole, neboť z dlouhodobé judikatury lze konstatovat, že soustavná příprava dítěte na budoucí povolání je obecně důvodem vylučujícím schopnost se samostatně živit.

10. Podle § 913 odst. 1 pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 915 odst. 1 životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 922 odst. 1 výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

11. Odvolací soud tak vycházel z toho, že oproti předchozímu čistému příjmu žalovaného ve výši cca [částka] se měsíční příjem žalovaného zvýšil v roce 2017 ve výši [částka], v roce 2018 ve výši [částka], v roce 2019 ve výši [částka], v roce 2020 do srpna ve výši [částka] měsíčně, Tento příjem byl u otce navyšován dalším příjmem jednatele ještě o částku [částka] měsíčně, otec je ženatý, vlastní rozsáhlý majetek (bod 8, 9,10 rozsudku okresního soudu). Předchozí příjem matky byl [částka] měsíčně a narostl v rozhodném období na částku 50- [částka] měsíčně. Matka též vlastní nemovitý majetek (bod. 8), přičemž k tomuto splácí hypotéku. Bylo prokázáno, že otec přispívá dceři na dárky k narozeninám svátkům i [anonymizováno] [částka], v souvislosti s obdobím středoškolského studia lze též spojit příspěvek na maturitní ples [částka] a autoškolu [částka], nejde však o platby, které představují příspěvek na výživu žalobkyně. S ohledem na to, že o výživném pro žalobkyni bylo naposledy rozhodováno v době, kdy studovala základní školu a lze tak vycházet z toho, že spolu s obdobím středoškolského studia a zletilostí žalobkyně narostly potřeby žalobkyně. S ohledem na značný nárůst příjmů především na straně otce měla žalobkyně právo podílet se na životní úrovni, kterou lze považovat na straně otce za vysoce nadstandardní. Došlo tak k podstatné změně poměrů odůvodňující zvýšení výživného a to i za zpětné období, když žalobkyně nemohla být plně informována o příjmové stránce na straně otce, když ke konkrétním zjištěním došlo až v řízení o výživné na mladší sestru, které bylo stanoveno výživné žalovanému ve výši [částka] od [datum] (základní škola) a od [datum] do [datum] na částku [částka] (střední škola). Požadovanou výši výživného [částka], tak lze považovat za přiměřenou.

12. S ohledem na uvedený závěr odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek okresního soudu ve výroku II., kterým byl nárok žalobkyně zamítnut a to tak, že se žalovanému výživné na žalobkyni zvyšuje z částky [částka] měsíčně na částku [částka] měsíčně za období od [datum] do [datum]. S ohledem na zvýšení výživného bylo nutno stanovit nedoplatek, který za 36 měsíců po [částka] představuje celkem částku ve výši [částka]. Tuto částku uložil odvolací soud zaplatit žalovanému žalobkyni ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, neboť uvedenou lhůtu považuje za přiměřenou i v situaci změny poměrů otce, který přestal pracovat u společnosti [právnická osoba], když nedoplatek stanovený výrokem III., který nebyl dotčen odvoláním, již žalovaný ve stanovené lhůtě uhradil.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo nutno s ohledem na změnu rozsudku znovu rozhodnout, plně úspěšná žalobkyně se však náhrady nákladů řízení vzdala, bylo tak rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.