29 CO 130/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. února 2022, č. j. 51 C 275/2020-68, <b>I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje ve správném znění tak, že před slovo„ řízení“ se ve výroku I. vkládá slovo„ odvolací“.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Napadeným usnesením okresní soud výrokem I. zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalovaný nezaplatil soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] v 30 denní lhůtě stanovené usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 11. 1. 2022, č. j. 51 C 275/2020-66, které mu bylo doručeno dne [datum]. Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

2. Usnesení okresního soudu napadl včas podaným odvoláním žalovaný. Namítá, že soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve výši [částka]. Žalovaný však poplatek platil elektronickým bankovnictvím ze svého účtu na účet soudu číslo [bankovní účet]. Jelikož neznal variabilní symbol, platba se mu vrátila. Platbu opakoval, avšak dne [datum] se mu opět vrátila. K nezaplacení nedošlo úmyslně, chtěl by požádat o možnost nového zaplacení soudního poplatku.

3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

4. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen„ zákon o SOP“) platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním dovolání zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. O této skutečnosti je soud povinen poplatníka ve smyslu § 9 odst. 3 téhož zákona poučit. Podle § 9 odst. 4 pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, a) začal-li již jednat o věci samé, b) vznikla-li povinnost zaplatit poplatek poplatníku, kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, c) je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit, d) došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci nebo rozšířil-li poplatník odvolání nebo dovolání poté, co soud začal jednat o věci samé.

5. Ze spisu se podává, že dne [datum] podal žalovaný odvolání proti rozsudku okresního soudu č. j. 51 C 275/2020-25. Poplatek splatný spolu s podaným odvoláním žalovaný nezaplatil, a proto jej okresní soud dne 10. 6. 2021 usnesením č. j. 51 C 275/2020-39 vyzval, aby jej zaplatil ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení, přičemž mu poskytl poučení o následcích jeho nezaplacení, jakož i o následcích jeho zaplacení po uplynutí stanovené lhůty. Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo žalovanému doručeno poštou dne [datum]. Žalovaný dne [datum] požádal o osvobození od soudních poplatků. O jeho žádosti rozhodl okresní soud usnesením č. j. 51 C 275/2020-65, kterým osvobodil žalovaného v rozsahu částky [částka], usnesení bylo žalovanému doručeno [datum]. Ve zbývajícím rozsahu byl žalovaný opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku [částka] ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení č. j. 51 C 275/2020-66 ze dne 11. 1.

22. Usnesení obsahovalo poučení o následcích včasného neuhrazení soudního poplatku i č. ú. [číslo], kam má být soudní poplatek zaslán. Z doručenky k usnesení vyplývá, že bylo žalovanému doručeno [datum]. Dne [datum] tedy začala běžet 30 denní lhůta k zaplacení soudního poplatku (§ 57 odst. 1 o. s. ř.). Její konec připadl na den [datum]. Žalovaný v této lhůtě soudní poplatek nezaplatil. Okresní soud tedy napadeným usnesením z [datum] řízení zastavil. Žalovaný nejprve [datum] zaslal e-mail, že z důvodu [anonymizováno] nemohl zaplatit a doložil neschopenku od 31. 1. do [datum]. Taktéž [datum] oznámil žalovaný, že se mu platba vrátila. Okresní soud shledal, že ve výzvě nebyl uveden variabilní symbol a vyzval žalovaného, aby doložil, kdy a jak platbu hradil a co mu bránilo poslat platbu v období od doručení výzvy do počátku pracovní neschopnosti dne [datum], upozornil žalovaného, zda zadal správně platbu s předčíslím [číslo]. Přípis byl zaslán e-mailem [datum] i poštou s doručením [datum]. Dne [datum] podal žalovaný odvolání a na výzvu soudu doložil výpis z účtu, ze kterého je patrné, že [datum] učinil úhradu [částka] na účet č. [bankovní účet], která se vrátila [datum] pro neexistující účet a dne [datum] učinil úhradu [částka] na účet č. [bankovní účet], která se vrátila [datum] pro neexistující účet.

6. Ze shora uvedeného tedy odvolací soud shledal, že žalovaný byl řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši [částka], tuto částku však zasílal nesprávným způsobem, když nerespektoval to, že zadávané číslo musí rozdělit na předčíslí [číslo] a č.ú. [číslo] s označením banky [číslo], tedy [číslo] a posílal platbu na účet č. [bankovní účet], který je účtem neexistujícím. Lhůta k zaplacení mu běžela od 14. 1. do [datum], nedoložil však, že by po celou dobu této lhůty byl pracovně neschopen ani, že by důvod, proč se platbu nepodařilo doručit, ležel na straně soudu, neboť při správném zadání čísla účtu by platba soudu došla i bez variabilního symbolu pouze by bylo složitější platbu dohledat, tato situace však nenastala. Nelze tak shledat naplnění ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o SOP ani jiný důvod, pro který by soud neměl odvolací řízení zastavit, když žalovaný začal komunikovat se soudem ohledně platby až po uplynutí lhůty a nemožnost zaplatit poplatek tu nebyla dána, když pracovní neschopnost se týkala jen části běhu lhůty a nebylo ani zřejmé, zda vylučovala odeslání poplatku.

7. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/20 ze dne [datum] k otázce nepřiměřené tvrdosti nepřihlížení k zaplacení po marném uplynutí lhůty. Zde Ústavní soud zdůrazňuje, že samotná existence náhradní lhůty pro zaplacení soudního poplatku již představuje pro poplatníka jisté dobrodiní, poněvadž zákon předpokládá, že soudní poplatek uhradí řádně s podáním návrhu na zahájení řízení, tedy okamžikem jeho splatnosti (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Z toho lze dovodit, že poplatník, který není schopen pro závažnou a jím nezaviněnou překážku (jako by tomu bylo například v případě [anonymizováno]) provést úhradu soudního poplatku, zpravidla nebude schopen podat ani samotný návrh na zahájení řízení, neboť jde o úkony souběžné. Poplatník by se obecně neměl spoléhat na to, že při poskytnutí soudem druhé příležitosti zaplatit soudní poplatek nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit. Lze tak odkázat na zásadu vigilantibus iura scripta sunt (práva náležejí bdělým). Je tedy na každém, aby se svých práv domáhal pokud možno včas. Obdobně též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 27 Cdo 2870/2019 ze dne 29.1. 2020 (dostupné na [webová adresa] a [webová adresa]).

8. Okresní soud tak rozhodl správně, když po marném uplynutí lhůty pro nezaplacení soudního poplatku odvolací řízení zastavil, pouze zřejmou nesprávností vypadlo slovo odvolací, když z obsahu rozhodnutí je zřejmé, že zastavováno je pouze odvolací řízení nikoliv řízení jako celek, tedy odvolací opravil tuto zřejmou nesprávnost potvrzením ve správném znění.

9. Okresní soud rozhodl správně i o nákladech řízení, na jejichž náhradu by ve smyslu § 221 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. měla mít nárok žalobkyně. Té však žádné náklady v řízení o podaném odvolání nevznikly, a proto jí nemohla jejich náhrada být přiznána.

10. Napadené usnesení okresního soudu bylo ze shora uvedených důvodů shledáno věcně správným, a proto bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.).

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšný žalobkyně a příslušela by jí náhrada nákladů tohoto řízení, pokud by jí v souvislosti s ním nějaké vznikly. Protože tomu tak není, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.