29 Co 153/2003

Plný text

Při projednání dědictví po zůstaviteli J.B., který pořídil závětí o svém majetku tak, že ustanovil dědici svou manželku V.B. a děti z manželství s ní, V.B. a B. a vydědil O.B., svou dceru z dřívějšího manželství, projevila vyděděná souhlas se závětí včetně projevu o svém vydědění. Okresní soud pak svým usnesením určil obecnou cenu dědictví, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, schválil dědickou dohodu, podle níž připadly různé věci z dědictví ustanovených dědicům, určil též odměnu notářky činné jako soudní komisař a uložil pozůstalé manželce, aby určenou částku uhradila notářce do tří dnů od právní moci usnesení. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání vyděděná O.B. a uplatnila odvolací důvod nesprávného právního posouzení a dále zmatky v podobě toho, že údajně nebyla přizvána k projednání dědictví. Namítala, že svůj projev o souhlasu se závětí a s vyděděním učinila v omylu vyvolaném nesprávným postupem notářky, která ji nepoučila o možnosti uplatnit své dědické právo žalobou u určení neplatnosti závěti. Věcně namítala, že údajný nezájem o zůstavitele, který byl důvodem vydědění, byl způsoben samotným zůstavitelem a chováním jeho nové rodiny, která o styk s vyděděnou neměla zájem. Ač odvolání postrádalo konkrétní odvolací návrh, posoudil odvolací soud tento opravný prostředek tak že směřuje k tomu, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud pak svým usnesením zrušil napadené usnesení a vrátil věc k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl mimo jiné: Vyjádření souhlasu či nesouhlasu se závětí a vyděděním není neodvolatelným úkonem podle občanského zákoníku ani podle občanského soudního řádu. Dědické právo lze uplatnit podle § 175k odst. 1,2 o.s.ř. do právní moci usnesení o vypořádání dědictví. Řízení dědické lze zahájit i bez návrhu a náleží do okruhu řízení podle § 120 odst.2 o.s.ř. Neplatí proto zákaz nových okolností nebo důkazů v odvolacím řízení (§ 205a odst. 1,2 o.s.ř.). Odvolatelka uplatnila před právní mocí usnesení o vypořádání dědictví své dědické právo, jež jí závěť nepřiznává. Z vyjádření dědiců je přitom zřejmé, že mezi nimi a odvolatelnou jsou sporné skutečnosti, jimiž je vydědění odůvodněno. Je proto třeba postupovat podle § 175k odst. 2 o.s.ř., pokusit se o odstranění sporu dohodou účastníků a v případě nezdaru vyzvat toho z dědiců, jehož právo se jeví méně pravděpodobným, aby své právo uplatnil žalobou. Odvolací soud přitom neuznal důvodnou námitku zmatečnosti, když zjistil, že odvolatelka byla přítomna při jednání, které předcházelo jednání, k němuž podle obsahu odvolání nebyla přizvána a při tom výslovně prohlásila, že se závětí i s prohlášením o svém vydědění souhlasí. Postup soudu, který pak rozhodl bez jednání, odpovídá § 175z,d, odst.1 o.s.ř. Za správnost vyhotovení: JUDr. Karel L u k á š v.r. Marcela Bulířová