29 Co 231/2004

Plný text

Žalobci Č.M. a J.M. jako spoluvlastníci domu se stavební parcelou a další pozemkovou parcelou vesměs zapsaných v katastru u katastrálního úřadu v Jablonci nad Nisou žalovali banku se sídlem v P. o určení neplatnosti zástavní smlouvy, jíž byly tyto nemovitosti zastaveny ve prospěch žalované banky k zajištění její pohledávky z úvěru poskytnutého společnosti s ručením omezeným. Jako důvod neplatnosti smlouvy uvedli její formální nedostatky a především neurčitost, která podle jejich mínění zakládala absolutní neplatnost této smlouvy podle § 37 obč. zákona. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl svým rozsudkem sp. zn. 7 C 176/2003 ze dne 30.12.2003 tak, že určil smlouvu jako neplatnou. Své rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky sporu, zavazuje se v ní zástavní dlužník tak, že činí prohlášení, jež příslušejí jen žalobcům jako spoluvlastníkům zastavených nemovitostí a dále vytýká, že smlouva obsahuje neexistující již institut omezení převodu nemovitostí, který znal občanský zákoník ve znění platném do 31.12.2001, tedy v době předcházející uzavření naříkané smlouvy. Zabýval se též naléhavým právním zájmem na určení neplatnosti smlouvy podle § 80 o.s.ř. a ten shledal v tom, že v daném případě je ohroženo vlastnické právo žalobců k daným nemovitostem a v současné době k porušení tohoto práva ještě nedošlo a podání žaloby není tedy možné. Kromě toho s poukazem na § 1 zák. 265/1992 Sb. o vkladech práv k nemovitostem do katastru má soud I. stupně za to, že právě rozsudek v navrhovaném znění je tou listinou, která může sloužit za základ provedení vkladu obsahujícího výmaz zástavního práva. Žalovaný v odvolání trval na tom, že naříkaná smlouva přes soudem shledané vady je platná a její neplatnost je uplatňována žalobci účelově, teprve poté, co zastavené nemovitosti byly zahrnuty do konkurzní podstaty zástavního dlužníka. Navrhl, aby napadený rozsudek byl změněn a žaloba zamítnuta. Odvolací soud shledal odvolání důvodným, napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl s důsledky pro výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Z o d ů v o d n ě n í : Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek a řízení jemu předcházející, přičemž odvolání shledal důvodným. Okresní soud především nesprávně posoudil otázku naléhavého právního zájmu, jež je podmínkou úspěšnosti žaloby na určení podle § 80c, o.s.ř. Podle tohoto ustanovení se lze žalobou domáhat, aby bylo rozhodnutí, zda tu právní vztah nebo právo je či není. S tímto ustanovením koresponduje i ustanovení zákona č. 265/92 Sb. o zápisech vlastnictví a jiných věcných práv k nemovitostem, jenž v § 1 stanoví, že do katastru nemovitostí se zapisují práva k nemovitostem. Smlouvy jsou pouze podkladem tohoto zápisu. Tato práva k nemovitostem pak přecházejí na nabyvatele zápisem práva do katastru nemovitostí, nikoli vyhotovením a podpisem smlouvy. Z těchto ustanovení je zřejmé, že pro výmaz práva k nemovitostem je potřebný rozsudek, deklarující neexistenci tohoto práva, nikoliv neplatnost smlouvy, jež byla podkladem pro jeho zápis. Na určení neplatnosti smlouvy k nemovitostem by mohl být přiznán naléhavý právní zájem pouze do data účinnosti zápisu do katastru nemovitostí. Lze připustit i situaci, za níž by účastník smlouvy mohl mít širší zájem na určení neplatnosti smlouvy zakládající právo k nemovitosti, musel by však tento zájem odůvodnit, případně prokázat. Tak, jak je formulován petit žaloby i tvrzení k němu směřující, žalobcům šlo o dosažení výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Vzhledem k zákazu novot v odvolacím řízení ve smyslu § 205a odst. 1 o.s.ř. žalobci opožděně v odvolacím řízení tvrdí zájem na určení neplatnosti dalších ustanovení zástavní smlouvy či zástavní smlouvy jako celku. Možno však podotknout, že všechna vedlejší ustanovení smlouvy včetně sjednaného závazku, by dodatečně eliminoval výrok soudu, že podle této zástavní smlouvy zástavní právo nevzniklo či neexistuje. Důsledek spočívající v tom,že nevznikla práva ani povinnosti s ním související by soud posuzoval jako předběžnou otázku teprve v případě, že by se jedna ze stran splnění práva domáhala. Žalobní požadavek na určení neplatnosti smlouvy nemá tedy pro účastníky naléhavý právní význam a již z tohoto důvodu nebylo možno žalobě vyhovět. Pouze na okraj, neboť okresní soud se touto otázkou podrobněji nezabýval, lze doplnit, že další překážkou naléhavého právního zájmu žalobců je okolnost, že nemovitosti byly zapsány do konkurzní podstaty zástavního dlužníka podle § 27 odst. 5 zák. č. 328/91 Sb. o konkurzu a vyrovnání. Jejich zpeněžení ve prospěch konkurzních věřitelů by bylo možno zabránit pouze rozsudkem příslušného soudu o vyloučení těchto nemovitostí z konkurzní podstaty na základě žaloby podané podle § 19 odst. 2 citovaného zákona. Z těchto důvodů odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu na určení neplatnosti zástavní smlouvy zamítl. V Liberci dne 9.12.2004 Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r. Poznámka: U judikátu 29 Co 231/2004 – týká se naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti zástavní smlouvy - prosím na konci připojit jako doplňující informaci: Viz rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 58/2003 uveřejněný pod R 2/2004 Sbírky rozhodnutí a stanovisek českých soudů. V Liberci dne 6.11.2006 JUDr. Karel Lukáš