29 CO 241/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa obě zastoupeny advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení , LL.M. sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 8. 2021, č. j. 18 C 583/2019-170 <b>I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že se žaloba o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vůči 2. žalované zamítá a dále že se lhůta pro zaplacení vypořádacího podílu žalobkyni určuje na 3 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, jinak se rozsudek okresního soudu ve výroku I. ohledně zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mezi žalobkyní a 1. žalovanou [jméno] [příjmení] potvrzuje.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.</b> <b>III. Žalobkyně a 1. žalovaná jsou povinny nahradit ČR na účet Okresního soudu v Liberci náklady státu každá ve výši [částka] do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení v celém rozsahu do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku u advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], a to každé žalované [částka] 143, [částka].</b> 1. Rozsudkem ze dne [datum] okresní soud výrokem I. zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) a pozemku parc. [číslo] – zahrada, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území Stráž nad Nisou, obec tamtéž, a tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví 1. žalované, s povinností zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu [částka] do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku III. uložil každému z účastníků povinnost nahradit státu rovným dílem na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Liberci.

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vysvětlil, že žalobkyně se domáhala vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, k nimž nabyla spoluvlastnický podíl ¼ kupní smlouvou ze dne [datum] s účinky vkladu vlastnického práva dne [datum]. V průběhu řízení zemřel 3. žalovaný [jméno] [příjmení] a v řízení bylo proto pokračováno s 1. a 2. žalovanou jako dědici zemřelého. Strany se v průběhu řízení shodly na způsobu vypořádání spoluvlastnictví tak, že nemovitost bude přikázána do výlučného vlastnictví 1. žalované, která vyplatí žalobkyni její vypořádací podíl. Výši vypořádacího podílu za spoluvlastnický podíl žalobkyně v rozsahu ¼ nemovitosti určil znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2021 dvěma způsoby, a to jako ¼ obvyklé ceny celé nemovitosti ve výši [částka], a v případě samostatně prodávané ¼ nemovitosti na částku [částka]. V tomto směru vzal okresní soud v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 976/2011, jenž stanovil náhradu za podíl na nemovitosti poměrnou částí ceny, za kterou by bylo možno prodat celou věc, a dále i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 539/2003 zdůrazňující, že obvyklá cena nemovitosti by neměla být ponížena v důsledku spoluvlastnictví. Okresní soud však poukázal na určitá specifika dané věci, zejména okolnost, že žalobkyně nabyla ¼ nemovitosti za velmi nízkou cenu [částka], která byla podle znalce [příjmení] [příjmení] nestandardně nízká i v době koupě. Při respektování právního názoru Nejvyššího soudu by mohlo v určitých případech docházet ke spekulativním nákupům spoluvlastnického podílu na nemovitosti za cenu odpovídající prodeji právě jen části nemovitosti a následně požadovat zrušení spoluvlastnictví s nárokem na cenu vycházející z celkové ceny nemovitosti a taková spekulace by se mohla dostat do rozporu s dobrými mravy. Okresní soud proto považoval za přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl žalobkyně kompromisní částku mezi oběma způsoby ocenění spoluvlastnického podílu žalobkyně, a to na [částka], jak odpovídá návrhu žalovaných.

3. K zaplacení vypořádacího podílu žalobkyni okresní soud stanovil delší dobu požadovanou žalovanými vzhledem k tomu, že dosud nebylo ukončeno dědické řízení po [jméno] [příjmení]. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť jde o řízení, kde způsob vypořádání nezávislí na vůli účastníků a soud není jejich návrhy vázán, obě ze stran dostávají ekvivalent hodnoty spoluvlastnictví, a nelze tedy hovořit o úspěchu ve věci. Okresní soud odkázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 262/2020. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak při částečném úspěchu účastníků ve věci nepřiznal právo na náhradu nákladů. Podle § 148 o. s. ř. rozdělil mezi všechny tři účastnice náhradu nákladů státu za znalecké posudky ve výši [částka].

4. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné patnáctidenní lhůtě odvolání žalobkyně. Vytýká okresnímu soudu, že dostatečně nerespektoval rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 4856/2017 ani jím citované judikáty, když žalobkyni přiznal právo na vypořádání spoluvlastnického podílu v ceně neodpovídající celkové ceně nemovitosti určené znalcem. Nesouhlasí s okresním soudem, že by vypořádání v dané věci vyžadovalo určitá specifika s ohledem na způsob jejího nabytí žalobkyní. Žalobkyně nabyla tento podíl v průběhu insolvenčního řízení vedeného proti předchozímu vlastníku tohoto podílu, nikoli však v dražbě, ale kupní smlouvou uzavřenou s insolvenčním správcem za souhlasu insolvenčního soudu. Obě žalované věděly, že proti Ing. [příjmení] je vedeno insolvenční řízení a jeho spoluvlastnický podíl na nemovitostech se prodává, měly možnost využít svého předkupního práva k nemovitosti a koupit si tento podíl za stejnou cenu, jako jej nabyla žalobkyně. [obec] byla výsledkem běžných ekonomických pravidel a v počínání žalobkyně nelze spatřovat žádnou protiprávnost či rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně pak nesledovala koupí podílu pouze ekonomické zájmy, měla v úmyslu nemovitost užívat a opakovaně vyzývala žalované k předání klíčů a umožnění realizace práv spojených s vlastnictvím spoluvlastnického podílu, což žalované nerespektovaly. Soudem provedené vypořádání spoluvlastnictví tedy nelze považovat za spravedlivé. Okresní soud pak stanovil nepřiměřeně dlouhou i lhůtu k plnění, zaplacení náhrady za spoluvlastnický podíl na 6 měsíců od právní moci rozsudku. Pokud tak učinil s poukazem na neukončené dědické řízení, měl se blíže zabývat seznamem aktiv a pasiv pozůstalosti, tedy na kolik dědické řízení ovlivňuje schopnost žalované vyplatit spoluvlastnický podíl. Není vyloučeno, že žalobkyně bude muset vymáhat zaplacení podílu exekučně. Žalovaná měla dostatek času na zajištění finančních prostředků pro vyplacení žalobkyně, v průběhu řízení uváděla, že by měla být platba provedena prostřednictvím hypotečního úvěru jejího syna. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalované 1. bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu [částka] do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

5. Žalované navrhly potvrzení rozsudku okresního soudu v napadené části. Domnívají se, že okresní soud při určení výše vypořádacího podílu zohlednil všechny okolnosti daného případu. Žalobkyně nabyla podíl na nemovitostech kupní smlouvou s insolvenčním správcem v insolvenčním řízení vedeném proti Ing. [jméno] [příjmení] za cenu ovlivněnou snahou o rychlý prodej. Insolvenční správce je nekontaktoval v dostatečném předstihu ohledně možnosti odkoupit tento podíl. Možnost koupě byla z jejich strany komplikována tím, že rovněž byly v insolvenčním řízení a insolvenční správce je v tomto směru i zastrašoval a měly pocit určitého nadržování žalobkyni. Žalobkyně tak podíl nabyla za velmi výhodnou cenu, namísto užívání nemovitosti dostává nájemné ve výši [částka] až [částka] měsíčně, což v říjnu 2021 již činilo [částka]. Žalobkyně těžko může popřít spekulativní koupi podílu na nemovitostech, když z přehledu vlastnictví a jiných věcných práv vedených v katastru nemovitostí vyplývá, že je vlastnicí podílu na nemovitostech prakticky po celé České republice a jde pro ni tedy čistě o obchodní záležitost. Okresní soud tedy stanovil výši jejího vypořádacího podílu v souladu se všemi okolnostmi případu spravedlivě a určil rovněž přiměřenou lhůtu k zaplacení vypořádacího podílu. Jde o to, že dokud není dědické řízení skončeno a není tedy najisto postaveno, jaký podíl na nemovitostech bude mít žalovaná, žádná banka jí nedá úvěr při nutnosti zajištění zástavou na nemovitosti.

6. V průběhu odvolacího jednání pak zástupkyně žalovaných sdělila, že dědické řízení již bylo skončeno a bylo by tedy možno lhůtu k vyplacení podílu zkrátit na 3 měsíce od právní moci rozsudku.

7. Zástupkyně žalobkyně naopak připustila, že žalobkyně obchoduje s podíly na nemovitostech, a to i v rámci obchodních společností, domnívá se však, že jí to nemůže být v daném případě přičítáno k tíži a snižován její vypořádací podíl k nemovitosti.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu a odvolání neshledal důvodným.

9. Zrušení spoluvlastnictví a přikázání do výlučného vlastnictví 1. žalované bylo mezi stranami nesporné a správnost rozsudku v tomto směru nebyla zpochybněna. Odvolatelka nesouhlasí pouze s výší náhrady za svůj spoluvlastnický podíl, který jí má vyplatit 2. žalovaná, a rovněž s lhůtou k tomuto plnění. Dovolává se v tomto směru judikatury Nejvyššího soudu, která pro náhradu za podíl na nemovitostech dovozuje částku odpovídající podílu na celkové obvyklé ceně nemovitosti a nikoliv odděleně prodávanému podílu, jehož tržní cena je pravidelně nižší. Zdůrazňuje, že při opačném postupu by byl zvýhodněn spoluvlastník, jemuž připadá celá nemovitost, tedy cena celé věci. Takové vypořádání se ovšem jeví spravedlivým v případech, kdy se vypořádává dlouhodobé spoluvlastnictví, zejména pokud je nabyli spoluvlastníci společnou koupí, děděním, darováním apod. V případech, kdy vyplácený spoluvlastník nabyl svůj menšinový podíl dodatečně za nižší cenu odpovídající právě oddělenému nabytí podílu, se takový postup může dostat do rozporu s principy spravedlnosti a dobrými mravy. Tento spoluvlastník sice nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví, nemusí však tuto situaci řešit zrušením spoluvlastnictví, ale může přistoupit k oddělenému prodeji svého podílu obdobně jako jej i nabyl. Pak by ovšem obdržel cenu odpovídající oddělenému prodeji části nemovitosti, nikoliv podílu z celkové ceny nemovitosti. Jestliže tedy vlastník menšinového podílu jej nabyl za nízkou cenu odpovídající oddělené koupi a při vypořádání spoluvlastnictví požaduje cenu odvíjející se od ceny celé nemovitosti, získává naopak nepřiměřené zvýhodnění on. V takových případech by podle názoru odvolacího soudu mělo být spíše pravidlem, aby výše vypořádacího podílu byla stanovena způsobem spravedlivým pro obě strany, což splňuje právě kompromis mezi oběma způsoby ocenění podílu menšinového vlastníka, jenž nabyl vlastnictví uvedeným způsobem. To je i případ žalobkyně. Její tvrzení, že chtěla užívat poměrnou část nemovitosti, kde nelze žádnou místnost užívat odděleně od zbytku ostatních prostor (jak vyplývá i ze znaleckého posudku Ing. [příjmení]) je těžko uvěřitelné. Žalovaní jsou naopak dlouhodobými vlastníky užívající nemovitost k uspokojení svých bytových potřeb a disponující omezenými finačními prostředky. Rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 4856/2017, jehož se dovolává žalobkyně, s odkazem na již dříve přijatou judikaturu také připustil, že v odůvodněných případech lze určit vypořádací podíl menšinového spoluvlastníka nižší než by odpovídalo podílu na ceně celé nemovitosti, pokud by se opačný postup dostal do rozporu s dobrými mravy. Zároveň zdůraznil, že takový rozpor nemůže spočívat pouze v tom, že menšinový spoluvlastník nabyl spoluvlastnický podíl v dražbě za nízkou cenu. Již okresní soud také v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že tento způsob nabytí vlastnictví žalobkyní nepovažuje za nelegální či odporující dobrým mravům. Takto na způsob nabytí spoluvlastnického podílu samozřejmě nahlíží i odvolací soud. Nelze však přehlédnout, že žalobkyně zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví sleduje pouze ekonomické cíle, jde dokonce o její způsob podnikání, zatímco rodina [příjmení] včetně 1. žalované jsou dlouhodobí vlastníci užívající nemovitost k uspokojení svých bytových potřeb a disponují omezenými prostředky k vyplacení podílu žalobkyně. Její požadavek na vyplacení podílu ve výši odpovídající ocenění nemovitosti jako celku lze tedy označit za odporující dobrým mravů, resp. zásadám občanskoprávních vztahů podle nového občanského zákoníku č.89/2012 Sb., konkrétně zákazu nepoctivého jednání podle § 6, příp. zneužití práva podle § 8 tohoto zákona Okresní soud tedy postupoval zcela správně a v souladu s požadavkem spravedlivého vypořádání spoluvlastnictví účastníků, pokud nemovitosti přikázal do vlastnictví 1. žalované a uložil jí povinnost zaplatit žalobkyni náhradu za spoluvlastnický podíl odpovídající kompromisu mezi oběma způsoby ocenění podílu žalobkyně.

10. Nepřiměřeně dlouhá není ani doba 6 měsíců od právní moci rozsudku pro poskytnutí tohoto plnění. Žalovaná se netajila tím, že k zaplacení podílu žalobkyně bude muset využít hypoteční úvěr a do skončení dědického řízení po jejím otci není najisto postavena výše jejího spoluvlastnického podílu, a tedy nejsou podmínky pro jednání s konkrétní bankou o výši úvěru a rozsahu zástavního práva.

11. V průběhu odvolacího řízení bylo však ukončeno dědické řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] a z usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 14. října 2021, č. j. 35 D 335/2021-50 zjištěno, že na základě vypořádání společného jmění manželů a vypořádání dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] nabyla pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] ½ pozemku parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] ve [obec] a parcely [číslo] (zahrada) v katastrálním území a obci [obec], dále 6 kusů akcií. Pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] z dědictví ničeho nepožadovala a neobdržela. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum] pak je doloženo, že předmětné nemovitosti v současné době vlastní [jméno] [příjmení] podílem ¾ a Ing. [jméno] [příjmení] podílem [anonymizována dvě slova] účinky zápisu vlastnického práva žalované podle usnesení soudu vypořádání SJM a dědictví ze dne [datum] nastaly ke dni [datum].

12. Tímto usnesením Okresního soudu v Liberci žalovaná [jméno] [příjmení] pozbyla spoluvlastnictví k nemovitostem a ztratila tak pasivní legitimaci ve sporu o vypořádání spoluvlastnictví, kterou soud musí posuzovat podle stavu ke dni svého rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobkyně při odvolacím jednání nevzala proti ní žalobu zpět, přestože byly prováděny důkazy čtením dědického rozhodnutí i výpisem z katastru nemovitostí, nezbylo než změnit rozsudek okresního soudu ve vztahu k této 2. žalované a žalobu proti ní zamítnout (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.).

13. V návaznosti na skončení dědického řízení a vyjasnění výše podílů 1. žalované na předmětných nemovitostech odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu i ve lhůtě k plnění stanovené žalované pro vyplacení podílu žalobkyni na dobu tří měsíců od právní moci rozsudku. Jde o lhůtu přiměřenou k dojednání hypotečního úvěru pro vyplacení podílu žalobkyni.

14. Pokud jde o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a stanovení výše vypořádacího podílu žalobkyně, v této části odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako správný potvrdil podle § 219 o.s.ř.

15. S ohledem na změnu rozhodnutí okresního soudu ve věci samé, rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. i o nákladech řízení před okresním soudem. Okresní soud správně posoudil, že v daném řízení měla sice úspěch žalobkyně ve svém požadavku na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, žalované jako spoluvlastnice však tomuto návrhu neodporovaly a sporná mezi nimi byla pouze výše vypořádacího podílu, který pak soudem byl stanoven, nižší než požadovala žalobkyně, což lze hodnotit jako částečný úspěch obou účastnic ve věci rovným dílem. Správnost výroku okresního soudu nepřiznávajícího žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení, nebylo také napadeno odvoláním žádné z procesních stran. V odvolacím řízení došlo k zamítnutí žaloby proti druhé žalované, což by zásadně mohlo mít vliv i na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, odvolací soud však zohlednil, že k zamítnutí žaloby došlo z důvodů, které nastaly teprve v průběhu odvolacího řízení, okresní soud formuloval výrok rozsudku pouze k vyplacení vypořádacího podílu 1. žalovanou žalobkyni a pro celkový výsledek řízení tak zamítnutí žaloby proti 2. žalované nemělo v podstatný význam. Proto odvolací soud shodně s okresním soudem znovu rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

16. Zamítnutí žaloby proti 2. žalované nelze přehlédnout ve vztahu k náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž již nutno 2. žalované přiznat právo na náhradu nákladů tohoto stádia řízení. V odvolacím řízení však vzniklo právo na náhradu nákladů oběma žalovaným s ohledem na to, že odvolání žalobkyně nebylo vyhověno, zejména v podstatném výroku ve věci samé. Odvolacím soudem byla sice stanovena poněkud kratší doba k vyplacení podílu, to však nelze považovat za úspěch žalobkyně v pravém slova smyslu, když ve skutečnosti došlo k prodloužení této lhůty oproti době, kdy by splatnost nastala na základě rozsudku okresního soudu bez odvolání žalobkyně.

17. Odvolací soud proto přiznal žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení zůstala sporná pouze výše vypořádacího podílu a v tomto směru se žalobkyně domáhala navýšení částky stanovené okresním soudem o [částka], vycházel soud pro účely odměny advokátky z tarifní hodnoty podle § 7 bod 5. advokátního tarifu a nikoliv z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Výše odměny tak představuje [částka] za úkon a s ponížením o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu odměna činí [částka]. Tato odměna přísluší za 2 úkony právní služby, a to sepis vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání. K tomu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč/úkon, z toho za každou žalovanou polovina, a dále náhrada promeškaného času za cestu k odvolacímu jednání v rozsahu 8 půlhodin po [částka], za každou žalovanou [částka]. Každé žalované pak náleží polovina částky vynaložené advokátkou na cestovné z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem s průměrnou spotřebou 4,83 litrů motorové nafty [číslo] km v ceně [částka] litr a při základní náhradě 4,70 Kč/km podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při ujetých 220 km. Celkem tak pro každou žalovanou náhrada představuje částku [částka] a s náhradou DPH 21 % částku [částka].

18. S ohledem na zamítnutí žaloby proti 2. žalované v odvolacím řízení bylo nutno změnit i rozhodnutí o náhradě nákladů státu, částečný úspěch ve věci lze dovodit pouze u žalobkyně a žalované 1). Odvolací soud proto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil náhradu nákladů znalečného rovným dílem žalobkyni a 1. žalované. Znalečné vyplacené Ing. [jméno] [příjmení] činilo [částka], z čehož na každou účastnici připadá částka [částka].