29 CO 279/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa o zaplacení 28 896 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 18 C 120/2022-11 ze dne 15. července 2022 Rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 15. července 2022, č. j. 18 C 120/2022-11 se mění tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

1. Napadeným rozsudkem (pro uznání) okresní soud zcela žalobě vyhověl, když žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 492 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10 492 Kč od datum do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč i částku 10 492 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10 492 Kč od datum do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč a částku ve výši 7 912 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 912 Kč od datum do zaplacení s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 644 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že ve věci vydal dne 25. 2. 2022 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 39651/2022-5, na základě kterého sice žalovaný podal dne datum odpor, v němž avizoval požadované vyjádření k žalobě, avšak toto soudu již nedoručil, a proto soud vyšel z fikce uznání nároku, kterým je nezaplacené pojistné za motorové vozidlo, a vydal rozsudek pro uznání podle § 153a o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení s odkazem na § 142 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítá, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř., když žalovaný se prostřednictvím své právní zástupkyně k žalobě vyjádřil svým podáním ze dne datum, které bylo soudu doručeno téhož dne a dále i svým podáním ze dne datum, které bylo soudu rovněž doručeno, což dokládá ID zpráv číslo ze dne datum a ID číslo ze dne datum i datovými zprávami pod stejnými ID ve formátu ZFO prokazujícími jejich odeslání. Zároveň si žalovaný i telefonicky dne datum na Okresním soudu v Liberci ověřil, že tyto zprávy byly soudu doručeny a byly založeny do spisu sp. zn. EPR číslo. Požaduje, aby odvolací soud rozsudek pro uznání zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř., účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

4. Podle § 205b o. s. ř. jsou odvolacím důvodem u odvolání proti rozsudku pro uznání jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a).

5. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

6. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

7. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

8. K uznání nároku tak může podle § 153a odst. 3 o. s. ř. dojít i fikcí, a to při splnění podmínek uvedených v § 114b odst. 5 o. s. ř., kdy žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu ve lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dní (§ 114b odst. 2 o. s. ř.) nevylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a nepřipojí listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě neoznačí důkazy k prokázání svých tvrzení.

9. Ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. upravuje právní fikci, jejímž důsledkem je vydání rozsudku pro uznání, ačkoliv žalovaný nárok fakticky neuznal. Již tato okolnost vyžaduje obezřetný přístup k použití rozsudku pro uznání, což odpovídá i tomu, že právní fikce je v právu nástroj výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty. Shledání nedostatečné„ kvalifikovanosti“ vyjádření žalovaného a vydání rozsudku pro uznání lze proto akceptovat jen v případech nevyvolávajících pochybnosti o tom, že se žalovaný nehodlá řádně bránit nároku uplatněnému žalobou. Vydání rozsudku pro uznání je tak vyhrazeno jen těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává), případně soud na základě úvahy, kterou v rozsudku pro uznání přesvědčivě odůvodní, dospěje k závěru, že neúplné vyjádření žalovaného je v konkrétním případě vedeno jen snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé. Nerespektování tohoto výkladu může představovat porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož součástí je i právo, aby se stěžovatelka jako účastník řízení mohla účastnit jednání před soudem a aby se k věci mohla vyjádřit (čl. 38 odst. 2 Listiny). Takové stanovisko zaujímá judikatura (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 3207/20 ze dne číslo, rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1894/2021 ze dne 15. 9. 2021).

10. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že elektronický platební rozkaz č. j. EPR 39651/2022-5 ze dne 25. 2. 2022 byl žalovanému doručen spolu s návrhem do vlastních rukou prostřednictvím pošty dne datum. Obsahoval poučení o tom, že ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu se má žalovaný v listinné nebo elektronické podobě vyjádřit k věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem. Pokud by nárok žalovaný zcela neuznával, byla mu uložena povinnost ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. K vyjádření měl připojit i listiny, na něž se ve svém vyjádření odvolává. Dále byl žalovaný poučen, že pokud se včas bez vážného důvodu nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud rozhodne rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. Ve stanovené patnáctidenní lhůtě od doručení elektronického platebního rozkazu proti němu podal žalovaný dne datum neodůvodněný odpor.

11. Dne datum byla soudu doručena plná moc, kterou žalovaný pro své zastupování udělil advokátce Mgr. jméno příjmení jméno Lhůta k podání odporu uplynula žalovanému dne datum a lhůta, v níž se měl ve 30 dnech žalovaný k žalobě vyjádřit, pak uplynula dnem datum. V této lhůtě však dne datum zaslal žalovaný soudu vyjádření k žalobě, v němž uvádí, že ve věci není pasivně legitimován, neboť není a nebyl vlastníkem a provozovatelem vozidla, za které po něm žalobkyně požaduje dlužné pojistné. Žalobkyně netvrdí ani nedokládá, na základě čeho žalovaného za vlastníka považuje. Žalovanému nebylo vozidlo nikdy předáno, stejně tak jeho technická dokumentace a neví, kde se nachází. Nestal se jeho vlastníkem a nikdy nebyl jeho provozovatelem. Toto si žalovaný ověřil na odboru dopravy ze dne datum. Na podporu svých tvrzení navrhl provedení důkazu zprávou o lustraci vozidel ze dne datum a insolvenční spis vedený u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka obec insolvenční spisová značka. Následně, dne datum, žalovaný své vyjádření k žalobě doplnil tak, že s ohledem na další ověření na příslušném odboru dopravy ze dne datum bylo zjištěno, že v době od datum do současnosti nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla, za které žalobkyně požaduje dlužné pojistné. K důkazu navrhuje i čtení této zprávy.

12. Okresní soud dne datum rozhodl bez nařízení jednání rozsudkem pro uznání, kdy vycházel z toho, že žalovaný po podání neodůvodněného odporu žádné další vyjádření k věci již nepodal. K datu jeho rozhodnutí však byla žalovaným soudu adresovaná podání obsahující plnou moc advokátky a vyjádření k žalobě ze dne datum i doplnění tohoto vyjádření ze dne datum doručena a v elektronickém spisu obsažena.

13. Lze shrnout, že lhůta k podání odporu v trvání 15 dnů žalovanému uběhla dne datum a v této lhůtě byl řádně odpor podán. Lhůta 30 dnů od tohoto data k poskytnutí vyjádření k žalobě uplynula dnem datum. V průběhu této lhůty se žalovaný dne datum dostatečně kvalifikovaně vyjádřil, když sdělil, že žalobu nepovažuje za důvodnou, z jakých důvodů a pro své tvrzení navrhl soudu i konkrétní důkazy. Z tohoto důvodu k fikci uznání nároku nemohlo dojít a okresní soud pochybil, když vydal rozsudek pro uznání v situaci, kdy podmínky § 114b odst. 5 o. s. ř. a § 153a odst. 3 o. s. ř. nebyly splněny, čímž porušil právo na soudní ochranu žalovaného podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož součástí je i právo, aby se stěžovatel jako účastník řízení mohl účastnit jednání před soudem a aby se k věci mohl vyjádřit (čl. 38 odst. 2 Listiny).

14. Z tohoto důvodu musel odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnit tak, že se rozsudek pro uznání nevydává (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 29 Co 3277/2013 a ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1894/2021). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.

15. Nad rámec odvolací soud poznamenává, že shledává nesprávným i další postup okresního soudu po vydání rozsudku pro uznání, když svým usnesením č. j. 18 C 120/2022-32 ze dne 12. 9. 2022 vyzval účastníky, aby se v jím stanovené lhůtě vyjádřili k tomu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud tak neučiní, bude předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, neboť ve věci již rozhodl a platná právní úprava mu v daném případě neumožňuje využít autoremeduru, tj. napravit vlastní chybu zrušením či změnou svého rozhodnutí (srov. § 210a o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Lze proti němu podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Liberci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být již pro sepis dovolání zastoupen advokátem, pokud není fyzickou osobou, která má právnické vzdělání nebo právnickou osobou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním.