29 CO 3/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudkyň JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejší účastnice: právnická osoba , IČO ulice a číslo , část obce , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 144 045,80 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 27 C 388/2018-85 ze dne 9. června 2021 ve spojení s opravným usnesením č. j. 27 C 388/2018-89 ze dne 2. září 2021 <b>I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. o nákladech řízení mezi žalobcem a vedlejší účastnicí potvrzuje.</b> <b>II. Žalobce je povinen nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 4 537,50 Kč do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení u Mgr. [jméno] [příjmení].</b> 1. Napadeným rozsudkem okresní soud návrh na zaplacení částky 144 045,80 Kč s úrokem z prodlení 8. 05 % ročně z částky 144 045,80 Kč od [datum] do zaplacení zamítl (výrok I.), ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit jí k rukám právního zástupce náklady řízení ve výši 30 709 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Žalobce proti žalovanému uplatňoval náhradu škody způsobenou mu advokátem podle § 24 odst. 1 zák. o advokacii, když pochybení žalovaného jako advokáta spatřoval v tom, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 mu udělil plnou moc k zastupování ve věci sp. zn. 21 C 16/2012, kdy se domáhal po České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR zaplacení částky 143 445,80 Kč z důvodu přezkumu přiznané odměny ustanoveného obhájce v trestním řízení. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobě nevyhověl s odůvodněním, že o odměně ustanoveného obhájce v trestním řízení lze rozhodovat výlučně v trestním řízení podle § 151 tr. řádu a lze využít i řádné či mimořádné opravné prostředky podle tohoto předpisu. V civilním řízení o této odměně rozhodovat nelze. Rozsudkem č. j. 21 C 16/2012-74 dne 6. 3. 2015 byla žaloba zamítnuta a dne [datum] si proti němu podal žalovaný prostřednictvím advokáta odvolání, které bylo odmítnuto usnesením č. j. 21 C 16/2012-92 z důvodu opožděnosti, když lhůta k podání odvolání uplynula již den předtím, dne [datum]. Žalobu z titulu odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou žalobci odůvodňoval žalobce pouze tím, že žalovaný jako advokát podal odvolání opožděně. Okresní soud uzavřel, že odpovědnost advokáta za škodu je odpovědností objektivní, kdy podmínkou je porušení povinností při výkonu advokacie, vznik újmy a příčinná souvislost mezi porušením advokáta a vznikem škody. Samotné zmeškání lhůty k podání odvolání může splňovat podmínku prvou, ale ne ostatní. Dále se okresní soud zcela ztotožnil se závěry Obvodního soudu pro Prahu 2 vyslovenými v rozsudku 21 C 16/2012-74 a dovodil, že žaloba v dané věci nemoha být nikdy úspěšná. Vedlejší účastnici na straně žalovaného, která na rozdíl od žalovaného s plněním vyslovila nesouhlas, přiznal okresní soud účelně vynaložené náklady řízení za zastoupení advokátem s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a to v rozsahu 3 úkonů právní služby po 6 900 Kč, 3 náhradových paušálů po 300 Kč, cestovné advokáta k jednání soudu dne [datum] ze [obec] do [obec] a zpět v částce 2 679 Kč včetně náhrady za čas promeškaný na cestě v rozsahu 11 půlhodin po 100 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrad. Okresní soud vyslovil, že neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř., když vedlejší účastnice je sice v podstatě největší pojišťovací subjekt se základním kapitálem cca 4 miliardy korun, avšak žalobce je samostatným advokátem a plátcem DPH a tudíž jeho obrat musel v posledních dvanácti měsících překročit obrat 1 mil. Kč a navíc jde o osobu znalou práva, a tudíž mohl v procesním postavení žalobce zvážit, zda může být v řízení zahájeném z podnětu jím podané žaloby úspěšný.

2. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výroku III. o nákladech řízení mezi žalobcem a vedlejší účastnicí, podal včasné odvolání žalobce. Namítá, že vedlejší účastnice je největším pojišťovacím subjektem České republiky, má mnohaleté zkušenosti v civilních soudních řízeních, kde vystupují jako její zástupci zaměstnanci jejího právního oddělení, a tak ani v dané věci nebylo třeba zastoupení advokátem. Navíc v dané věci šlo o jednoduchý spor, kde nebylo třeba zvláštních znalostí. Pokud se vedlejší účastnice rozhodla dát se v daném případě zastoupit advokátem, nelze její náklady považovat za účelně vynaložený náklad. Vždy je třeba posuzovat, zda byly náklady v řízení účelně vynaloženy, a to zvláště v případě, kdy rozhodnutí okresního soudu záviselo na právním posouzení a nikoliv na neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního. Navíc okresní soud přesně nedefinoval, o jaké 3 úkony právní pomoci, které uznal, se v dané věci jednalo.

3. Ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla vedlejší účastnice potvrzení rozsudku okresního soudu ve výroku III. jako věcně správného. Uvedla, že v zásadě každý neúspěšný účastník, až na výjimky podle § 150 o. s. ř., má úspěšnému účastníku hradit náklady řízení vynaložené, tedy i účastník řízení práva zcela neznalý, tj. právní laik. Na žalobce jako advokáta a právního profesionála lze v tomto směru klást vyšší nároky, když po všech předcházejících přezkoumáních jeho domnělého nároku podal nyní řešenou nedůvodnou žalobu o zaplacení vůči kolegovi, advokátovi. Žalobce je advokátem a plátcem DPH a nijak netvrdí ani neprokazuje, že by u jeho osoby byly například splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků apod. Náklady vedlejší účastnice nejsou neúčelně vynaložené, když, jak vyplývá i z rozsudku soudu prvního stupně, byla to vedlejší účastnice na straně žalovaného a nikoliv žalovaný advokát, která prostřednictvím svého právního zástupce důsledně a konzistentně sporovala nárok žalobce a k tomu předkládala i argumentaci. Protože byla řešena otázka odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou klientovi, bylo přinejmenším vhodným a účelným rozhodnutím z pohledu znalosti advokátních předpisů, pověřit zastupováním advokáta. Vedlejší účastnice v průběhu řízení vzniklé náklady za zastoupení advokátem řádně doložila.

4. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Výrok I. uvedeného rozsudku nebyl odvoláním napaden, a tudíž již nabyl právní moci (§ 159 o. s. ř.). Žalobce nebyl v řízení úspěšný a právo na náhradu nákladů řízení tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzniklo účastníkům na straně žalované. Zatímco žalovaný je nepožadoval, vedlejší účastnice zastoupená advokátem je uplatnila.

6. Ustanovení § 150 o. s. ř. stanoví, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

7. Stěžejní bylo posoudit, zda pojišťovna jako vedlejší účastník v posuzovaném sporu mohla využít služeb advokáta pro své zastupování v soudním řízení a v kladném případě posoudit i účelnost jím vynaložených nákladů.

8. Judikatura Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že náklady, které pojišťovna vynaložila na zastoupení advokátem v soudním řízení, v němž vystupovala jako vedlejší účastník na straně žalovaného, nejsou bez dalšího neúčelné a nelze je analogicky poměřovat s postavením státu, respektive jeho organizačních složek. Stát je finančně a personálně zajištěn ze státního rozpočtu k výkonu svých práv a povinností, ale soukromá právnická osoba, kterou je i pojišťovna, musí své náklady hradit ze svého zisku. Sice pojišťovna může disponovat odborným aparátem s právnickým vzděláním, ale pokud nepůjde o případ zneužití práva na zastoupení advokátem v soudním řízení, nelze dovodit, že by její náklady byly neúčelně vynaložené (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 644/2014 ze dne 23. 4. 2014). I v pozdějším rozhodnutí (usnesení sp. zn. 32 Cdo 2666/2018 ze dne 5. 6. 2020) Nejvyšší soud na dříve vysloveném právním názoru setrval a vyslovil, že zatímco v případě státu bude účelné zastoupení advokátem výjimkou, v případě soukromého subjektu k takto restriktivnímu výkladu obecně není důvod, a to ani tehdy, jde-li o pojišťovnu, která může odborným aparátem s právnickým vzděláním disponovat, ledaže by šlo o případ zneužití práva na zastoupení advokátem v soudním řízení. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud zdůraznil a připomenul i pravidla pro aplikaci § 150 o. s. ř. Pro zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí soud přihlížet k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení a zvažovat i okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku a k postoji účastníků v průběhu řízení.

9. Ústavní soud pak ve své judikatuře nikterak nezpochybňuje, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř., když v ní se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Na druhou stranu, pokud jde o rozsah náhrady nákladů, zdůrazňuje, že ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. obsahuje pravidlo, dle nějž jsou hrazeny toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Zákon tímto způsobem zakotvuje institut účelnosti vynaložených nákladů, jenž slouží jako formální záštita před zneužitím práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1942/12 ze dne [datum]). Toto pravidlo se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (tj. odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty- DPH). Z hlediska těchto nákladů je přitom nutno zkoumat jednak samotnou nezbytnost právního zastoupení (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 474/13 ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1333/14 ze dne [datum] či sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne [datum]), jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby (srov. nález sp. zn. II. ÚS 736/12 ze dne [datum]).

10. V posuzované věci podal dne [datum] u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci žalobu žalobce, který je advokátem a plátcem DPH, proti žalovanému, kterým je rovněž advokát, a to z titulu odpovědnosti žalovaného advokáta za škodu způsobenou žalobci vyplývající ze zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, kdy požadoval zaplacení částky 144 045,80 Kč s příslušenstvím. Již v žalobě žalobce zmínil, že žalovaný advokát je pojištěn u [právnická osoba], pojistná událost byla pojišťovně oznámena, byly jí předloženy podstatné podklady, avšak požadované plnění neposkytla. Žalovaný se žalobě nebránil, respektive pouze potvrdil, že podal za žalobce opožděné odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Nesporoval, že pojistnou událost pojišťovně oznámil s tím, že má za to, že plnění by z titulu hromadného profesního pojištění měla žalobci uhradit pojišťovna. [právnická osoba] (doloženo právní nástupnictví po [právnická osoba] smlouvou o převodu pojistného kmene ze dne [datum] s účinky [datum]), zastoupená na základě plné moci ze dne [datum] advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], vstoupila dne [datum] do řízení podle § 93 odst. 2 o. s. ř. na základě výzvy soudu, aby se vyjádřila k postupu podle § 104a odst. 2 o. s. ř., k věcné příslušnosti soudu, když měl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci za to, že není pro rozhodování věci místně příslušný. S tímto stanoviskem soudu se ztotožnila i vedlejší účastnice ve svém vyjádření a následně Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 17. 10. 2018 č.j. Ncp 697/2018-26 vyslovil, že k projednání a rozhodnutí věci nejsou podle § 9 odst. 1 o. s. ř. v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy a po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Liberci. Žalobcem podaná žaloba, byla nedostatečná i po obsahové stránce, když v ní nebylo ani tvrzeno, že došlo k naplnění všech nezbytných podmínek pro odpovědnost za škodu způsobenou advokátem podle § 24 zák. o advokacii, přičemž advokátovi, kterým žalobce je, mělo být zřejmé, že na jím takto uplatněný nárok nemůže pojišťovna plnit, když netvrdil a neprokazoval, že pokud by odvolání jeho advokáta bylo podáno včas, dosáhl by v odvolacím řízení změny napadeného rozsudku soudu prvního stupně ve svůj prospěch. Pokud žalobce tvrdil, že učinil úkony v trestním řízení a nedostal za ně řádně zaplaceno, nemohl se důvodně domnívat, že náklady, které mu mohly být přiznány pouze v trestním řízení, mu budou přiznány v řízení občanskoprávním. Byl to tudíž žalobce, který spor vyvolal a u něhož již na počátku vznikly důvodné pochybnosti o oprávněnosti jeho nároku. Zároveň si musel být žalobce vědom toho, že i když pojišťovna žalovaného není účastníkem řízení, má zájem na rozhodnutí ve věci, když žalovaný advokát je u ní pojištěn pro pochybení vzniklá z jeho profesní činnosti a jako vedlejší účastník se sporu bude účastnit, když žalobci by případně soudem přiznanou částku musela hradit. I vzhledem k tomu, že v posuzovaném sporu jde o plnění podle zák. o advokacii, kdy plnění z tohoto titulu jsou méně častá, žalovaný, ač advokát, se proti žalobě adekvátně nebránil, ač podle zák. o advokacii tak učinit mohl a měl a ještě před vstupem do řízení se měla vedlejší účastnice vyjádřit k otázce věcné příslušnosti soudu, nelze za dané situace uzavřít, že své právo na právní zastoupení advokátem vedlejší účastnice, která je velkou pojišťovací společností a nepochybně právním oddělením disponuje, zneužila. Navíc žalobce je advokátem, osobou práva znalou, který je již od roku 2008 registrován u Finančního úřadu pro Liberecký kraj jako plátce DPH a tudíž nejde ani o majetkově znevýhodněného účastníka řízení. Z tohoto důvodu má podle názoru odvolacího soudu pojišťovna jako vedlejší účastník právo na zastoupení advokátem v daném řízení a tudíž i právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vznikly.

11. Mgr. [jméno] [příjmení], advokát vedlejší účastnice, připravil a převzal zastoupení, podal soudu písemné vyjádření ze dne [datum], kdy v souvislosti s vyjádřením k samotné žalobě poukázal i na nesprávné označení soudu, který by měl ve věci rozhodovat, písemně se k žalobě podrobněji vyjádřil podáním ze dne [datum] a zúčastnil se jednání soudu dne [datum]. Za účelně vynaložené náklady řízení ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) považuje odvolací soud přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne [datum] a účast na jednání okresního soudu dne [datum], tj. celkem 3 úkony právní služby, s nimiž počítal i okresní soud. Okresní soud správně zjistil vzhledem k tarifní hodnotě 144 045,80 Kč mimosoudní odměnu advokáta ve výši 6 900 Kč za 1 úkon právní služby (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5. AT). K 3 úkonům právní služby náleží i 3 náhradové paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT. Uplatněná náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání advokáta z místa svého sídla do místa jednání soudu podle § 14 odst. 3 ve výši 100 Kč za každou půlhodinu, a to v rozsahu 11 půlhodin po 100 Kč, při vzdálenosti cesty advokáta z místa jeho sídla ve Stříbře k jednání soudu v [obec] a zpět (490 km). Při výpočtu jízdného ve výši 2 679 Kč automobilem advokáta vedlejší účastnice [registrační značka] [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] bylo vycházeno z předloženého velkého technického průkazu vozidla a zjištěné kombinované spotřeby nafty 4,3 [číslo] km a z vyhl. [číslo] (sazba náhrady 4,40 Kč za 1 km, cena nafty 27,20 Kč km). Advokát vedlejší účastnice rovněž doložil rozhodnutím o registraci k DPH vydaným Finančním úřadem pro [příjmení] kraj, že je plátcem této daně, na niž má nárok ve výši 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady vedlejší účastnice v řízení před okresním soudem tak činí okresním soudem po zaokrouhlení vyčíslenou částku 30 709 Kč (odměna a paušály - 21 600, ztráta času 1 100 Kč, cestovné - 2 679 Kč, 21 % DPH - 5 329,59 Kč).

12. Rozhodnutí o nákladech řízení ve výroku III. je tak věcně správné, a proto ho odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Procesně úspěšná byla vedlejší účastnice i v odvolacím řízení, kde jí vznikly náklady v souvislosti s vyjádřením k odvolání žalobce do výroku o nákladech řízení podle § 11 odst. 1 písm. d) AT v návaznosti na § 11 odst. 2 písm. d) AT v rozsahu polovičního úkonu, tj. 3 450 Kč. K 1 úkonu právní služby je nutno připočítat náhradový paušál 300 Kč podle § 13 odst. 3 a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 787,50 Kč Celkem jde o částku 4 537,50 Kč. Splatnost náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta vedlejší účastnice (§ 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř.).