29 CO 47/2022

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Petry Kořínkové a soudců JUDr. Hany Horákové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 112 146,04 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. prosince 2021, č. j. 19 C 149/2021-121, ve znění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č. j. 29 Co 47/2022-186 ze dne 11. 10. 2022

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. co do částky 110 210,04 Kč se smluvním úrokem ve výši 0,25 % ročně z částky 110 210,04 Kč od datum do zaplacení, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 110 210,04 Kč od datum do zaplacení, mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

II. V řízení před okresním soudem žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 608 Kč, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zastavil řízení do částek 1 936 Kč na poplatcích, 3 858,03 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku a do 2 205,97 Kč na úroku. Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 110 210,04 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 23,99 % p.a. z částky 110 210,04 Kč od datum do zaplacení, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 110 210,04 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení náklady řízení ve výši 47 404 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozsudek je odůvodněn tak, že žalobce se domáhal zaplacení částky 112 146,04 Kč, která představuje dluh z úvěrové smlouvy o kreditní kartě, kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, která následně převedla vlastnické právo k segmentu retailového bankovnictví v ČR na právnická osoba se sídlem v České republice a tím došlo i k převodu kreditní karty na novou kreditní kartu od právnická osoba (banka). Aktivní legitimace žalobce je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba a.s. a společností právnická osoba a mezi žalobcem a právnická osoba a.s. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum O těchto postoupeních byl žalovaný informován písemně. Žalovaný souhlasil s tím, že uzavřel úvěrovou smlouvu i to, že úvěr čerpal. Měl však za to, že má dluh uhrazen v plné výši, kupř. v letech 2019 číslo uhradil částku vyšší než 35 000 Kč. Nesouhlasil výpočtem výše úrokové sazby. Na dvou výpisech z účtu ze dne datum a ze dne datum demonstroval, že při použití smluvní úrokové míry 23,99% ročně z čerpané jistiny v obou případech výsledný úrok vystavený věřitelem činil několik set korun v jeho neprospěch. Zpočátku kritizoval i metodiku připisování nesplacených smluvních úroků k dlužné jistině a jejich další úročení úrokem z prodlení. V dalším průběhu řízení připustil, že tento postup věřitele je mu znám, neboť je obsažen ve smluvních podmínkách.

3. Okresní soud po provedeném dokazování, dospěl z návrhu na zahájení řízení a z listinných důkazů předložených žalobcem tj. žádosti žalovaného o úvěr -úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím mandatáře – prodejce a akceptace bankou ze dne datum, Obchodních podmínek a sazebníku, prohlášení o splatnosti dluhu, výpisu z účtu kreditní karty, ceníku a předžalobní výzvy je zřejmé, že mezi bankou a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru a vydání kreditní karty datum. Podle této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 114 000 Kč, který se dal navýšit až do 600 000 Kč. Jeho povinností bylo hradit minimální stanovené měsíční splátky. Minimální splátka činila 3,2 % z aktuálního zůstatku + splátky programů splátek + úroky za poslední období + částka, o kterou je v den vystavení výpisu z kartového účtu překročen kreditní limit + všechny nesplacené minimální splátky z předchozích výpisů z kartového účtu + všechny typy poplatků a smluvních pokut nebo 200 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší, maximálně však aktuální zůstatek. Sjednaný obchodní úrok činil 23,99 % ročně. Žalovaný však řádně poskytnutý úvěr nesplácel a dnem datum banka dluh zesplatnila a k tomuto dni činil dluh nesplacenou jistinu 110 210,04 Kč, kapitalizovaný úrok 5 794,03 Kč, dlužné poplatky 1 936 Kč. Za dobu trvání kontraktu uhradil žalovaný ve splátkách celkem 734 446,16 Kč, vyčerpal včetně plateb u obchodníků 530 770,39 Kč, za promo akce 3 906,76 Kč, na poplatcích vykázal 45 898,82 Kč na smluvním úroku a úroku z prodlení 277 687,78 Kč. Celkový dluh tak činil na jistině 110 210,04 Kč, na kapitalizovaném úroku 3 858,03 Kč, dluh na poplatcích za období od datum do datum částku 1 936 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne datum částku 8 000 Kč, kterou žalobce započetl v částkách 1 936 Kč na poplatky, 3 858,03 Kč na kapitalizovaný smluvní úrok, 2 205,97 Kč na běžný úrok 23,99% p.a. a v tomto rozsahu navrhl řízení zastavit.

4. Okresní soud považoval obranu žalovaného za nedůvodnou, pokud jde o to, že dlužný smluvní úrok za dané období je připisován k dlužné jistině a jako takový je znovu úročen. Tento postup bank je zcela běžný, není v rozporu se zákonem a opírá se o smluvní podmínky, v daném případě konkrétně o ulice podmínky pro vydávání a používání kreditních karet článek X.

7. Žalovaný, pokud srovnává své vlastní výpočty úroku z prodlení a nachází drobné rozdíly v jeho neprospěch, nezohledňuje vedle smluvních poplatků za správu a vedení účtu, které se rovněž úročí úrokem z prodlení spolu s dlužnou jistinou, ani nárůst dlužné jistiny za předchozí období, kdy, jak je zřejmé z periodických výpisů, tato dlužná jistina narůstá o nesplacené dlužné částky z minulých období (úroky + poplatky). Výpočet žalobcem zaslaný na výzvu, okresní soud považuje za zcela transparentní a nesrovnalosti v něm neshledává. Z těchto důvodů považuje obranu žalovaného za vyvrácenou. Tudíž věc posoudil podle občanského zákoníku (obč. zák.) ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to ve smyslu § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (o. z.), neboť podle § 3073 o. z. práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních předpisů a uzavřel, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku. Přestože žalovaný není podnikatelem ve smyslu obchodního zákoníku, řídí se právní režim tohoto vtahu obchodním zákoníkem v duchu ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Podle této smlouvy se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 503 odst. 2 obchodního zákoníku, mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou se splatností každé splátky splatné i úroky z této částky. Podle § 506 téhož předpisu, je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek, nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Žalobce své povinnosti z této smlouvy plnil, naopak žalovaný své smluvní povinnosti, zejména řádně platit splátky z úvěru nesplnil. ulice úrok byl žalobci přiznán podle § 502 odst. 1 obch. zák. a § 503 obch. zák. a úrok z prodlení dle § 369 odst. 1 obch. zák. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k plnému úspěchu žalobce.

5. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalovaný, který namítal, že byť žalobce předložil štos části měsíčních výpisů, nepodařilo se objasnit výpočet předepsaných úroků. Okresní soud se námitkou špatného úročení nezaobíral, pouze odmítnul argumentaci žalovaného. Mezi výpisy záměrně chybí počáteční výpisy z roku 2009, tak aby bylo znemožněno případné přepočítání chybně předepisovaných úroků. V tomto žalovaný zastává stále stejné stanovisko. Pokud okresní soud odbyl námitky žalovaného tím, že výpočet žalobce je transparentní, pak soud hodnotí výpočet, který ve skutečnosti vůbec neobdržel. Zástupkyně žalobce na jednání datum výslovně uvedla, že není schopna podrobněji vysvětlit, jak dochází k úročení a podle jakých pravidel, pouze odkazovala na obchodní podmínky. Dále namítá žalovaný dostatečně neprokázanou aktivní legitimaci žalobce, neboť došlo k několikerému postoupení pohledávek, a to zejména z věřitele právnická osoba na I- právnická osoba Též žalovaný vznesl námitku podjatosti soudce JUDr. jméno příjmení, neboť se evidentně znal se zástupcem žalobce, se kterým mimo nahrávání vedl osobní hovory nesouvisející s danou věcí. Ve vztahu k výroku I. žalovaný připustil, že je v jeho prospěch a že jeho odvolání směřuje do ukládané povinnosti, odvolací soud tak vycházel z toho, že odvolání bylo podáno v rozsahu výroků II. a III. rozsudku okresního soudu.

6. Žalobce se v plném rozsahu ztotožnil s odůvodněním rozsudku okresního soudu s tím, že svůj nárok dostatečným způsobem prokázal. Požadovaná úroková sazba 23,99% byla v souladu s podmínkami ujednanými předmětnou smlouvou, a to dle Sazebníku, který tvořil nedílnou součást smlouvy. Bod C 1 písm. b) Sazebníku stanovuje rozmezí úrokové sazby, přičemž aktuální výše je vždy stanovena prostřednictvím výpisu. Právní předchůdce žalobce byl oprávněn výši úroku měnit, a to na základě článku 7.2 Obchodních podmínek pro držitele Citi Kreditních karet. Aktivní legitimace byla zcela prokázána předloženými smlouvami o postoupení pohledávek, dále byla předložena oznámení o postoupení pohledávek, kterými byl žalovaný vyrozuměn. Navrhoval tedy potvrzení rozsudku okresního soudu.

7. K výzvě odvolacího soudu na odstranění neurčitosti námitky nedostatku aktivní legitimace, ve vztahu ke kterým subjektům a z jakých důvodů je namítána, žalovaný sdělil, že pokud už bylo doručeno jakési vyrozumění či oznámení o postoupení pohledávky, tak toto nemá zákonné náležitosti, když chybí specifikace pohledávky, včetně jejího přesného vyčíslení. Na repliku žalobce pak žalovaný reagoval tím, že nemůže souhlasit s tím, že byla sjednána pohyblivá míra úroků. Opětovně poukázal nedostatečné a nesprávné vyčíslení uplatněné pohledávky.

8. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a o. s. ř.), včetně jemu předcházejícího řízení, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

9. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti, avšak neshledal důvody pro vyloučení soudce JUDr. jméno příjmení. Podle ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Odvolací soud si vyžádal stanovisko tohoto soudce k námitce podjatosti. Ten sdělil, že si ani nevybavuje zástupce žalobce, po nahlédnutí do spisu shledal, že se jednání účastnila vždy v substituci JUDr. jméno příjmení, kterou vůbec nezná, nemá k ní žádný vztah, žalovaný neuvádí, o čem by měl s touto osobou mimo jednání diskutovat, není si žádné diskuze vědom, žalovaný mohl požádat o pořízení záznamu, což neučinil. Odvolací soud s ohledem na uvedené vyjádření soudce a na to, že nebyl doložen ani specifikován obsah hovoru soudce se zástupkyní žalobce, tvrzenou podjatost neshledal. Odvolací soud, proto na základě shora uvedeného uzavřel, že v daném případě není dán důvod pro zrušení napadeného rozsudku ve smyslu ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. z důvodu toho, že by rozhodoval vyloučený soudce.

10. Odvolací soud se proto dále zabýval věcí samou, přičemž bylo možno konstatovat ve shodě s okresním soudem, že žalobce uplatnil nárok z úvěrové smlouvy o kreditní kartě, kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, a to na základě žádosti o kreditní kartu ze dne datum, která byla akceptována dne datum otevřením úvěrového účtu a poskytnutím Citi kreditní karty. V této žádosti žalovaný potvrdil, že obdržel Sazebník a ulice podmínky pro držitele Citi kreditních karet a souhlasí s nimi s tím, že jsou nedílnou součástí smlouvy. Okresnímu soudu však byly předloženy obchodní podmínky právnická osoba účinné od 1. 1. 2011 a podmínky Raiffeisenbank. Odvolací soud tedy vyžádal obchodní podmínky, které tvořily součást smlouvy a byly účinné ke dni datum, žalobce doložil ulice podmínky pro držitele Citi kreditních karet účinné od 1. 6. 2009. Dále byl předložen Sazebník platný od datum Odvolací soud těmito listinami doplnil dokazování. Dle těchto obchodních podmínek je zákazníkovi při schválení žádosti o kreditní kartu stanoven limit, do jehož výše může prostřednictvím karty opakovaně čerpat prostředky (tzv. celkový kreditní limit). V rámci kreditního limitu je pak stanoven hotovostní kreditní limit, do jehož výše lze čerpat hotovost, je-li přidělený kreditní limit přečerpán, je zákazníkovi účtována smluvní pokuta za překročení kreditního limitu, a to dle platného sazebníku. O aktuální výši kreditního limitu a dostupného kreditního limitu bude zákazník informován prostřednictvím výpisu z kartového účtu a kdykoliv jej může zjistit prostřednictvím linky CityPhone. Úrok dle sazebníku je počítán od okamžiku provedení výběru hotovosti až do úplného splacení vybrané částky. Za úplné splacení se považuje uhrazení celé vybrané částky, včetně úroků, poplatků či předběžných úroků ke dni připsání splátky na karetní účet. Úroky ani všeobecné poplatky se dále neúročí. Pokud do data splatnosti uvedeného na výpise uhradí zákazník celý aktuální zůstatek z tohoto výpisu, nebude mu za platby provedené u obchodníka v tomto zúčtovacím období účtován žádný úrok. V opačném případě mu bude účtován denní úrok dle aktuálně platného sazebníku, a to ode dne provedení platby u obchodníka až do data úplného splacení. Případné poplatky spojené s vedením a používáním karty najde zákazník v platném sazebníku, na webová adresa. Placení úroků a poplatků je pak specifikováno v čl. 7 podmínek. Dle Sazebníku je pak stanovena úroková sazba při úplném splacení do data uvedeného na výpise 0% ročně a při částečných splátkách od 9,9% do 26,4% (k tomu uvedena poznámka, že obecně 26,4% p.a., případně 22,8% pro příjmení karty vydané po datum, jiná úroková sazba může být individuálně dohodnuta s klientem a bude uvedena na výpise z kartového účtu klienta). Výpočet RPSN se v žádné z těchto listin nenachází.

11. Žalobce byl tedy vyzván odvolacím soudem písemně i při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil, z čeho dovozuje úrokovou sazbu 23,99% ročně a jak byla stanovena RPSN při uzavření smlouvy. Žalobce k tomu sdělil, že banka byla dle čl. 7 měnit výši úroků a poplatků, o tom byl zákazník informován zejména výpisem z kartového účtu. V měsíčním výpisu žalovaného za období od číslo do datum je patrná úroková sazba 23,99 % p.a., tato výše zůstala neměnná až do zesplatnění. Jak byla určena výše úroku v předchozím období, žalobce nedoplnil. Pokud jde o RPSN uvedl, že dle dle č.l. 18 odst. i obchodních podmínek může zákazník žádat banku pomocí služby CitiPhone o sdělení RPSN. Dále pak odlišil úrok a úrok z prodlení požadovaný v jednotlivých měsících od datum do datum v celkové výši 277 687,70 Kč, z toho úrok z prodlení dle součtu položek v tabulce činil 507,24 Kč Odvolací soud s ohledem na předvídatelnost rozhodnutí písemně i při jednání poučil žalobce o svém právním názoru, že okolnost, že smlouva neobsahuje ujednání o RPSN jako náležitosti dle § 4 odst. 2 písm. a) zák. č. 321/2001 Sb. při jejím uzavření, když je tato informace nepřípustně (při uzavírání smlouvy nejasným a zneužívajícím způsobem v rozporu s čl. 4 odst. 2 směrnice 93/13 EHS) dostupná až dodatečně na telefonický dotaz spotřebitele nikoliv alespoň vzorovým způsobem v rámci smlouvy. Uvedené způsobuje to, že úvěr je úročen diskontní sazbou platnou v době uzavření smlouvy, což bylo dle zjištění odvolacího soudu 0,25% p.a. Odvolací soud sdělil, že k této skutečnosti musí přihlédnout z úřední povinnosti, když se v tomto směru ztotožňuje s odůvodněním rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo ze dne datum, který uvádí, že směrnice 87/2102 EHS musí být vykládána v tom smyslu, že umožňuje vnitrostátnímu soudu uplatnit i bez návrhu ustanovení provádějící článek 4 této směrnice do vnitrostátního práva. Odvolací soud tedy vyzval žalobce, aby sdělil a doložil odvolacímu soudu výši a výpočet dlužné částky v případě úročení diskontní sazbou s rozlišením vyčíslení jistiny, úroku a úroku z prodlení, eventuálně sdělil své námitky k uvedenému právnímu posouzení. Žalobce na základě uvedeného učinil částečné zpětvzetí žaloby, co do úroku 23,74% ročně z částky 110 210,04 Kč od datum do zaplacení, se kterým žalovaný učinil souhlas. Ve vyčíslení výše dlužné částky a jejího příslušenství pouze odkázal na již doložené výpisy z účtu a dosavadní vyjádření. Odvolací soud tedy s ohledem na zpětvzetí usnesením č. j. 29 Co 47/2022-186 ze dne 11. 10. 2022 rozsudek okresního soudu se v části výroku II. ohledně smluvního úroku ve výši 23,74% ročně z částky 110 210,04 Kč od datum do zaplacení zrušila a řízení se v této části zastavil.

12. Předmětem odvolacího přezkumu tak zůstala částka 110 210,04 Kč se smluvním úrokem ve výši 0,25 % ročně z částky 110 210,04 Kč od datum do zaplacení, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 110 210,04 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný tuto částku neuznával, nadále setrval na tvrzení, že dluh vůči žalobci nemá, když dlužný úrok byl nesprávně vyčíslen.

13. Pokud jde o částku 110 210,04 Kč, pak její vyčíslení vysvětloval žalobce v podání ze datum v tabulce zvané Transakce, kde uvedl, že celkové splátky činily 734 446,16 Kč, čerpání - 530 770,39 Kč, promo akce 3 906,76 Kč a poplatky - 45 898,82 Kč, úroky (smluvní úrok a úrok z prodlení) - 277 687,78 Kč. Z uvedeného žalobce činí prostý rozdíl a vytváří jistinu dluhu, aniž by vysvětlil, na jaké položky byly splátky zohledněny a co tedy tvoří jistinu dluhu. Je však patrné, že předmětné částce byl zahrnut i kapitalizovaný smluvní úrok 23,99% ročně představovaný po odečtení tvrzeného úroku z prodlení částkou 277 180,46 Kč. Pokud by však úrok činil 0,25% ročně, pak by pouhým poměrným procentuálním snížením této částky byl dluh na úroku pouze 2 888,50 Kč, tedy by žalovanému při dané výši splátek ani dluh nevznikl. Odvolací soud navíc ani podklad pro ověření vyčíslení výše úroku neměl, když se soudu ani po opakovaných výzvách konkrétního vysvětlení způsobu výpočtu úroku v jednotlivých měsících nedostalo. Žalobce odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu danou rozhodnutím sp. zn. 32 Cdo 581/2014 ze dne 20. 1. 2016, který uvádí, že pro určitost žaloby není třeba opisovat výši úroku a úroku z prodlení, je-li výpis z účtu přehledný. V daném případě sice byla na výpise částka úroku vždy uvedena, nebylo však zřejmé, jak bylo k výši úroku dospěno, když žalovaný nesprávnost vyčíslení úroku od počátku namítal a odvolací soud k tomu poznamenává, že již u prvního vzniklého úroku ve výši 43,97 Kč není možné z výpisů z datum a datum dovodit, jak tento úrok vznikl, když zůstatek ze září 2009 ve výši 4 066,31 Kč byl ve lhůtě splatnosti do datum uhrazen (datum), tedy dle čl. 7 úrok neměl být účtován. Ani na konkrétní dotaz odvolacího soudu s odkazem na tento příklad, nebylo soudu vysvětleno, jak byl úrok vypočten s tím, že je pouze vycházeno z podkladů banky. S ohledem na to, že principem užívání kreditní karty je průběžné úvěrování a splácení, promítá se vyčíslení úroku v každém měsíci do celého průběhu trvání vztahu, nebylo tak možné odkazovat pouze na výpisy bez vysvětlení toho, jaká ustanovení, jakého znění smlouvy byla při výpočtu úroku aplikována a jakým konkrétním způsobem.

14. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru obsažená ve smlouvě o poskytnutí kreditní karty ze dne datum podléhala jak režimu § 497 a násl. tehdy platného zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák.), tak s ohledem na spotřebitelskou povahu vztahu i speciálním ustanovením § 4 odst. 1, 2 písm. a) zák. č. 321/2001 Sb., podle kterého smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně. Jedno vyhotovení smlouvy musí obdržet spotřebitel. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. Podle § 6 zák. č. 321/2001 Sb. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele. Odvolací soud takové uplatnění nepovažuje za nezbytné a má za to, že pokud nejsou na počátku smlouvy jasně definované předpoklady, za kterých může spotřebitel do vztahu vstoupit, a jaké náklady bude v případě čerpání úvěru nést, je založena významná nerovnováha, nepřiměřenost a zneužívající povaha podmínek smlouvy v neprospěch spotřebitele, je tak možno vycházet úročení smlouvy diskontní sazbou již od samého počátku z úřední povinnosti (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C číslo ze dne datum). Žalobce k nemožnosti ujednání o RPSN ničeho neuváděl, naopak tvrdil, že její výše byla zjistitelná na telefonický dotaz. Je však nereálný požadavek, aby si žalovaný před čerpáním úvěru, při každé platbě, ověřoval konkrétní podmínky, které mu mohly být vzorovým způsobem sděleny již při uzavření smlouvy, rovněž argumentace, že žalovaný nemusel úvěr čerpat je lichá, neboť za tímto účelem právě smlouvu o kreditní kartě uzavřel a již v tomto okamžiku měl znát, jaké náklady jsou s případným čerpáním úvěru spojeny. Odvolací soud proto neshledal podmínky § 4 odst. 2 písm. a) zák. č. 321/2001 Sb., za naplněné a vycházel z úročení diskontní sazbou 0,25% ročně. V takovém případě však nebylo z tvrzení žalobce a přiložených důkazů zřejmé, že by žalobci vznikl dluh, naopak s ohledem na to, že rozdíl splátek a čerpání činí dle žalobcem předložené tabulky přeplatek 203 675,77 Kč, nemohl zjevně dlužný úrok 0,25% ročně oproti vyčíslenému úroku 23,99% ročně dluh žalovanému založit. Odvolací soud tedy rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl, když nebylo prokázáno, že by dluh žalovanému vznikl, aniž se zabýval dalšími podmínkami smlouvy a námitkami odvolatele ohledně nedostatku aktivní legitimace žalobce.

15. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku musel odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Na jejich náhradu má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok žalovaný, který byl v řízení úspěšný. Před okresním soudem však žádné náklady nevynaložil. Bylo tak rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný a požadoval náhradu ve výši uhrazeného soudního poplatku za odvolání ve výši 5 608 Kč, žalobce proto stíhá povinnost nahradit mu jej v plné výši. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Lze proti němu podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být již pro sepis dovolání zastoupen advokátem, pokud není fyzickou osobou, která má právnické vzdělání, nebo právnickou osobou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním.