29 Co 52/2005

Plný text

Navrhovatelka Z.J. bytem v D. se ocitla v situaci, kdy pro nezaplacení faktur za dodávku vody vlastníkem domu a pronajímatelem jí užívaného bytu byla přerušena dodávka vody a podstatně tak znesnadněno užívání bytu. Navrhla proto, aby bylo nařízeno předběžné opatření ukládající odpůrci J.D.H. bytem v L. Rakousko, přechodně v P. a odpůrci S.V. a K. a.s. se sídlem v T. jako dodavateli vody, aby " zajistili " dodávku pitné vody do blíže označeného bytu užívaného navrhovatelkou. Okresní soud v Děčíně rozhodl usnesením sp. zn. 8 Nc 1090/2004 ze dne 15.12.2004 tak, že nařídil předběžné opatření podle návrhu a uložil povinnost zajistit dodávku vody oběma odpůrcům. Zároveň uložil navrhovatelce, aby v určené lhůtě podala žalobu ve věci samé. Proti tomuto usnesení se odvolal druhý odpůrce jako dodavatel vody a správce vodovodu. Namítal, že není účastníkem hmotněprávního vztahu vůči navrhovatelce, nýbrž jen vůči prvnímu odpůrci jako odběrateli vody, a proto mu nemůže být ukládána povinnost zajistit dodávku vody pro navrhovatelku. Napadené usnesení je v rozporu s ustanovením § 76 odst. 2 o.s.ř., protože u něho nejsou předpoklady k tomu, aby mu předběžným opatřením byla ukládána jakákoli povinnost. Navrhl proto, aby napadené usnesení bylo změněno v části dotčené odvoláním a to tak, aby, pokud proti němu směřuje, byl návrh zamítnut. Navrhovatelka trvala na svém a navrhla potvrzení napadeného usnesení v odvoláním dotčené části s tím, že za stavu, kdy sama v důsledku nedostatku aktivního přístupu vlastníka domu nemůže uzavřít zákonem předpokládanou smlouvu o dodávce vody s odvolatelem, je mu možno podle § 76 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 22 odst. 1 a) zákona č. 274 o vodovodech a kanalizacích ( dále jen ZVK ) uložit povinnost " zajistit " jí dodávku vody. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a prvním odpůrcem nabylo usnesení samostatně právní moci. Odvolací soud svým usnesením změnil usnesení okresního soudu v napadené části a návrh, pokud směřuje proti odvolateli, zamítl. Z o d ů v o d n ě n í : Krajský soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podaného odvolání ( § 212, § 212a o.s.ř. ) a řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Podle § 74 odst. 2 o.s.ř. účastníky řízení jsou ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. Podle § 76 odst. 2 o.s.ř. předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než účastníku řízení jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat. Účastníkem řízení o předběžném opatření ve věcech, které se projednávají ve sporném řízení je ten, kdo podal návrh na předběžné opatření, tedy navrhovatel, a ten, koho navrhovatel v návrhu označil za odpůrce ( § 74 odst. 2, § 90 o.s.ř. ).V posuzované věci navrhovatelka označila S.V. a K. a.s. za odpůrce, jsou tedy účastníkem řízení. Vymezení okruhu účastníků řízení nemá vliv na posouzení pasivní legitimace druhého odpůrce, tedy, zda je nositelem hmotných povinností vůči navrhovatelce. Pokud soud zjistí, že odpůrce takovou pasivní legitimaci nemá, návrh zamítne. Předpokladem pro nařízení předběžného opatření je bezprostřední ohrožení zájmů oprávněného subjektu. Navrhovatel nemusí prokazovat, ale alespoň osvědčit pravděpodobnost svého nároku, dále to, že odpůrce činí konkrétní kroky k jeho zmaření, přičemž soud musí zvažovat, zda újma odpůrce vzniklá předběžným opatřením není zřejmě nepřiměřená výhodě, které se tím dostane navrhovateli. Krajský soud má za to, že navrhovatelka vůči druhému odpůrci pravděpodobnost svého nároku neosvědčila. Z ničeho totiž nelze dovodit povinnost druhého odpůrce dodávat jí pitnou vodu do jejího bytu. V občanskoprávních sporech musí soudy dbát toho, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob ( § 2 o.s.ř.). Pokud odpůrci ukládají jakoukoli povinnost, musí být podložena jeho pasivní legitimací znamenající, že musí být nositelem povinností vyplývajících z hmotného práva. Nikoho proto nelze nutit k plnění povinnosti, která není stanovena přímo zákonem či dohodou. Pokud se navrhovatelka domáhá dodávek vody do svého bytu, okresní soud správně poukazuje na ustanovení § 687 občanského zákona, podle něhož plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, tedy i dodávku vody, je povinen zajistit navrhovatelce jako nájemkyni bytu první odpůrce jako pronajímatel ( a současně vlastník domu ). Jde tedy o povinnost vyplývající z nájemního vztahu mezi navrhovatelkou a prvním odpůrcem. Z toho vychází i zákon o vodovodech a kanalizacích, který stanoví oprávnění odběratele, za něhož označuje pouze vlastníka pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci ( § 2 odst. 5 ZVK ), k uzavření smlouvy o dodávce vody vlastníkem vodovodu, jemuž je povinnost k uzavření smlouvy výslovně zákonem uložena ( § 8 odst. 5 ZVK ) . Naopak ve vztahu mezi navrhovatelkou jako nájemkyní bytu a druhým odpůrcem jako provozovatelem vodovodů a kanalizací neexistuje žádný smluvní vztah, z něhož by povinnost dodávat vodu pro druhého odpůrce vyplývala, naopak ZVK uzavření smlouvy mezi těmito účastníky vylučuje, neboť za jejího účastníka určuje ( jako odběratele ) vlastníka nemovitosti ( § 2 odst. 5 ZVK ). Daná povinnost pro druhého odpůrce nevyplývá ani ze zákona. V ustanovení § 22 odst. 1 zákona je sice jako veřejná služba upravena dodávka vody bez smluvního zajištění, avšak podle § 22 odst. 2 cit. zákona tato povinnost vzniká rozhodnutím příslušného správního úřadu ( § 22 až 28 zákona ). Uvedené rozhodnutí tedy není v pravomoci soudu. Podle § 10 odst. 1 písm. b, zákona neoprávněným odběrem vody je odběr bez smlouvy o dodávce vody nebo v rozporu s ní. Pokud by tedy navrhovatelka odebírala vodu od druhého odpůrce, aniž by to bylo podloženo smlouvou, šlo by o plnění bez právního důvodu, na jehož vydání ( odpovídající peněžní náhradu ) by již od počátku měl dodavatel nárok ( § 451 odst. 11, § 456, § 458 obč. zák. ). Oba účastníci by tak již od počátku vstoupili do právního vztahu bezdůvodného obohacení. Ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák., podle něhož, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, vyjadřuje obecnou zásadu občanského práva, že se nikdo nesmí bezdůvodně obohatit na úkor jiného. Pokud by tedy soud uložil druhému odpůrci povinnost dodávat vodu navrhovatelce, která by ji odebírala, bylo by to v rozporu s výše uvedeným ustanovením, tedy v rozporu se zákonem. Povinnost k dodávce vody druhým odpůrcem jako provozovatelem vodovodů a kanalizací navrhovatelce jako uživatelce bytu, nelze dovodit ze smlouvy, ze zákona o vodovodech a kanalizacích, ani z jiné právní normy, takže nelze dospět k závěru, že by žalobkyně osvědčila alespoň pravděpodobnost svého nároku. Krajský soud proto napadené usnesení ve vztahu k odpůrci S.V. a K. a.s. změnil tak, že návrh na předběžné opatření směřující proti této právnické osobě zamítl ( § 220 odst. 1 o.s.ř.). Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.