29 Co 583/2002

Plný text

Soudní rozhodnutí - 29Co 583/2002 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 29Co 583/2002 Právní věta: Postup soudu podle § 107 odst. 1 o.s.ř. přichází v úvahu ve sporu z pracovně právních vztahů mezi zaměstnancem a okresním úřadem zrušeným zákonem č. 320/2002 Sb. jen tam, kde účastníkem řízení jako zaměstnanec je osoba uvedená v čl. CXVII položka (2, 10 a 17) zákona. Jestliže práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů k okresnímu úřadu zrušenému zákonem č. 320/2002 Sb. přešly na nově vzniklý subjekt s právní subjektivitou a jde-li o zaměstnance, který nenáleží do kategorií uvedených v čl. CXVII zákona, nepadá postup podle § 107 odst. 1 o.s.ř. v úvahu a je třeba postupovat podle § 107a, o.s.ř. Soud: Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ECLI: ECLI:CZ:KSULLI:2004:

29. CO.583.2002.1 Datum rozhodnutí: 27.05.2004 Forma rozhodnutí: Rozsudek Heslo: Účastníci řízení Kategorie rozhodnutí: C Žalobkyně M.K. se domáhala proti žalovanému Školskému úřadu v Č.L. náhrady mzdy za stavu, kdy bylo rozhodnuto pravomocně o tom, že výpověď z pracovního poměru daná jí žalovaným je neplatná. Žalobkyně byla zaměstnána jako vedoucí školní jídelní Základní školy v N.B., která jako zařízení bez právní subjektivity podléhala žalovanému Školskému úřadu v Č.L. V průběhu řízení vstoupil v účinnost zákon č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím zastupování v právních vztazích, v důsledku čehož práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přešly na Českou republiku zastoupenou Okresním úřadem v Č.L. Okresní soud proto vydal usnesení, jímž určil podle § 107 odst. 1 o.s.ř., že v řízení bude na straně žalovaného vystupovat Česká republika zastoupená Okresním úřadem v Č.L. Proti tomuto žalovanému pak žalobě zčásti vyhověl, a to ohledně 13.575,60 Kč a části požadovaných úroků z prodlení, zčásti v požadavku na náhradu mzdy ohledně 1.373,50 Kč žalobu zamítl a zčásti žalobu zamítl ohledně úroků z prodlení. Žalovanému uložil nahradit žalobkyni část nákladů řízení a žalovanému zaplatit státu soudní poplatek. Do tohoto rozsudku se odvolali oba účastníci a to žalobkyně do výroku o nákladech řízení a žalovaný do zamítavé části výroku. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně vykonávala činnost vedoucí školní jídelny na základě dohody s Městským úřadem v N.B., která byla uzavřena na dobu určitou a po jejím uplynutí nebyla obnovena. Nebylo prokázáno, že by se poté, co s ní byl neplatně rozvázán pracovní poměr obnovila tato dohoda. Navrhl, aby rozsudek byl změněn a žaloba zamítnuta. Odvolací soud změnil napadený rozsudek v části dotčené odvoláním žalovanému a žalobu zamítl. Žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení a za řízení v prvním stupni nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V o d ů v o d n ě n í rozsudku uvedl mimo jiné: V době, kdy probíhalo odvolací řízení byly k 1.1.2003 zrušeny okresní úřady a to zák. č. 320/2002 Sb. ( čl. CXVII bod 1 ). V konkrétní věci Okresní úřad v Č.L. vystupoval jako organizační složka, jež zastupovala stát, neboť žaloba směřuje proti České republice. Nicméně bylo třeba na zrušení této organizační složky reagovat. Procesními náležitostmi, jež souvisejí i v dané věci se zrušením shora citované organizační složky, která v projednávané věci vystupovala, se krajský soud zabýval ve věci vedené u Okresního soudu v Č.L. sp. zn. 7 C 65/2002, v níž probíhalo řízení k žalobě M.K. proti původnímu žalovanému, České republice - Okresnímu úřadu v Č.L. o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Žalobkyně poté, kdy byla v rámci odvolacího řízení krajským soudem poučena ve smyslu § 107a odst. 1 o.s.ř. učinila návrh, aby do řízení na místo dosavadního žalovaného - České republiky - vstoupily 1) Základní škola N.B. a 2) Město N.B. S uvedeným procesním návrhem žalobkyně krajský soud projevil souhlas a odvolací řízení posléze probíhalo za účasti posledně jmenovaných dvou žalovaných. V předmětném řízení krajský soud vycházeje z toho, že procesní situace je stejná jako v řízení vedeném u Okresního soudu v Č.L. pod sp.zn. 7 C 65/2002 ( sp.zn. 29 Co 177/2003 Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ), byla žalobkyně přípisem došlým jejímu zmocněnci dne 26.2.2004 poučena o přechodu práv a povinností původního žalovaného na Základní školu N.B., jako příspěvkovou organizaci s odkazem na právní závěry, jež byly odvolacím soudem učiněny ve věci sp. zn. 29 Co 177/2003 a vyzvána k tomu, aby sdělila, zda navrhuje vstup uvedené základní školy na místo dosavadního žalovaného - České republiky. Zmocněnec žalobkyně se při odvolacím jednání konaném dne 27. května 2004 vyjádřil tak, že žalobkyně vychází z toho, že v daném případě je uplatňován mzdový nárok zaměstnance, takže by měl být nadále žalován subjekt - Česká republika, zastoupená ministerstvem financí. Vyslovil též názor, že by soud měl věc řešit z pohledu § 107 o.s.ř. Stanovisko Ministerstva finanční ČR vyznělo tak, že je jím podpořeno odvolání, jež bylo ve věci samé podáno žalovaným a navrhl proto, aby rozsudek okresního soudu byl změněn tak, že se žaloba zamítá i ohledně částky, ohledně jíž bylo žalobě okresním soudem vyhověno. Krajský soud přezkoumal napadenou část rozsudku okresního soudu a dospěl k závěru, že pro nedostatek pasivní legitimace je nutno žalobu směřující proti České republice zastoupené organizační složkou Ministerstvem financí ČR, zamítnut. K procesní stránce je třeba uvést následující: V rozhodné době, z níž je vyvozován vznik žalobního požadavku, žalobkyně vykonávala funkci vedoucí školní jídelny při Základní škole v N.B. Jejím zaměstnavatelem byl Školský úřad v Č.L. V důsledku aplikace zák. č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím zastupování v právních vztazích, došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na stát, jeho organizační složku. V daném případě se jednalo o Okresní úřad v České Lípě, který s účinností od 1.1.2001 plnil úkoly zaměstnavatele, tak jak vyplývaly z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení, které neměly právní subjektivitu. Okresní soud na tuto situaci reagoval usnesením ze dne 6.11.2001 čj. 7 C 364/2000-48, a rozhodl tak, že bude v řízení pokračováno s Českou republikou zastoupenou Okresním úřadem v Č.L. jako s procesním nástupcem původního žalovaného Školského úřadu v Č.L. Jak již shora uvedeno, k 1.1.2003 byl uvedený úřad, rovněž tak i všechny ostatní okresní úřady, zrušeny. Podle zák. č. 320/2002 Sb. čl. CXVII, bod 1 je sice řešen přechod vztahů zaměstnanců okresních úřadů na jiné subjekty, jen však v případech, které jsou v tomto článku a bodu uvedené. Jde o zaměstnance ČR zařazené k výkonu práce v okresních úřadech ( bod 2 ), o zaměstnance s místem výkonu zaměstnání v archivech ( bod 10 ) a o zaměstnance, kteří působí v okresních hygienických stanicích ( bod 17 a násl. ). Pokud jde o zaměstnance působící ve školách a školních zařízeních, byl přechod pracovněprávních vztahů řešen především zák. č. 564/1990 Sb. o státní správě a samosprávě ve školství, který v platném znění do 31.12.2002 stanovil ve svém ustanovení § 4 odst. 2, že okresní úřad plní úkoly zaměstnavatele vyplývající z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení , školy a školská zařízení zřizované podle § 14 tj. obcemi, pokud nemají právní subjektivitu. Je třeba připomenout, že účinnost tohoto ustanovení byla omezena na platnost zákona o okresních úřadech s tím, že dnem jejich zrušení přecházejí práva a povinnosti z těchto pracovněprávních vztahů na krajské úřady ( § 24 odst. 3 cit. zák. ). V ustanovení § 24 odst. 4 tohoto zákona však zřizovatelům škol byla uložena povinnost zajistit změnu právní formy či jejich zřízení v souladu s § 14 odst. 2 a 6 a § 16, pokud tato zařízení neměla v té době ještě právní subjektivitu, a to nejpozději do 1.1.2003. Základní škola N.B. byla zřízena listinou vydanou Městem N.B. ze dne 1.1.2003, která byla odvolacímu soudu předložena v rámci odvolacího řízení ve věci sp. zn. 29 Co177/2003. Z této listiny vyplývá, že uvedená základní škola je právním subjektem se znaky právnické osoby podle § 19 a násl. občanského zákoníku. Zákon č. 564/1990 Sb. ve znění platném od 1.1.2003 nestanoví, že by funkci zaměstnavatele základní školy s právní subjektivitou měl vykonávat jiný subjekt. Nestanoví tak ani jiné právní předpisy. Je proto namístě vycházet z toho, že tato nově zřízená škola jako příspěvková organizace s právní subjektivitou převzala všechny úkoly a činnosti zaměstnavatele (§ 249 odst. 2, zák. práce ) zrušené školy bez právní subjektivity. Na shora uvedené právní skutečnosti byla žalobkyně odvolací soudem upozorněna a dáno jí poučení ve smyslu § 107a odst. 1 o.s.ř. o tom, že došlo k přechodu práv a povinností ze žalovaného - České republiky - na shora zmíněnou základní školu. Žalobkyně však návrh ve smyslu tohoto ustanovení neučinila. Podle názoru krajského soudu aplikace § 107 o.s.ř. v dané věci nepřichází v úvahu protože nejde o případ, kdy by jeden z účastníků, v konkrétním případě žalovaný, ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Na základě shora vyložených skutečností nelze než dospět k závěru, že žalovaný a to Česká republika, není v předmětné věci pasivně legitimován. Proto krajskému soudu nezbylo, než rozsudek v napadené části změnit, byť z jiných důvodů, než byla odvoláním uplatněny, a žalobu zamítnout i ohledně částky 13.575,50 Kč s příslušenstvím. V Liberci dne 6.12.2004 Za správnost vyhotovení: Zpracoval: Marcela Bulířová JUDr. Karel L u k á š v.r.